Varování

Zde nabízené zhudebnění liturgie hodin v současné době není považováno za zralé pro liturgické nasazení. Jednotlivé materiály či zpěvy snad - po zralém posouzení a odzkoušení - při liturgii posloužit mohou, ale opatrnost je namístě. Pro hrubou orientaci je na stránce s notami ke stažení u každého materiálu řecké písmeno, indikující jeho stav:

α dle autorova soudu způsobilé k použití při společné modlitbě či při liturgii
β závažnější chyby jsou již odstraněny
γ obsahuje závažnější chyby
δ materiál může být nekompletní a/nebo obsahovat velmi závažné chyby

Noty vznikají postupně od r. 2010. Autor se do práce na nich pustil vybaven jen minimem hudebního vzdělání a začal je připravovat především pro svou vlastní potřebu. K jakési estetice českého chorálu (ve smyslu schopnosti rozlišit nápěv krásný/vhodný/bezvadný od méně uspokojivého) dospěl až "za pochodu", převážně cestou pokusů a omylů. Jednotlivé kousky jsou tedy kvalitativně značně nevyrovnané, v závislosti na době vzniku a šťastné ruce "skladatelově". Méně kvalitní zpěvy jsou průběžně revidovány, ale vzhledem k rozsahu celého korpusu je to práce ještě na roky.

Autorská práva a licence

V každém materiálu je výslovně uvedeno, v jakém právním režimu je: v notových listech je údaj o licenci na poslední stránce dole, v knížkách a brožurkách v tiráži na poslední straně. Noty, jejichž jsem jediným autorem, podléhají obvykle licenci Attribution-ShareAlike 3.0 Unported (CC BY-SA 3.0). Touto licencí každý získává oprávnění materiály šířit (jakoukoli cestou a klidně i komerčně), ale také upravovat a využívat v nových dílech. Povinností toho, kdo chce těchto práv užívat, je v odvozeném díle uvést autora díla reprodukovaného či upravovaného, popsat nebo jinak vyznačit rozsah případných úprav a odvozené dílo vydat pod stejnou licencí.

Interpretace

Chorál

Zpěvy vzniklé v rámci projektu In adiutorium stylově vycházejí z gregoriánského chorálu. Některé (většina krátkých responsorií, několik málo antifon) přímo využívají tradiční melodie. Většina jsou původní skladby napodobující hudební jazyk gregoriánského chorálu, s přizpůsobeními specifikům českého jazyka.

Užívaný systém notace

Pro zápis zpěvů je použit systém chorální notace na pětilinkové osnově s houslovým klíčem - podobný, jaký se používá např. v německém katolickém kancionálu Gotteslob, ale také v řadě současných musikologických publikací.

Chorální zpěvy je možné notovat různě podrobně. Zde byl zvolen strohý minimální zápis, který zaznamenává pouze melodii a členění. Někde je vyznačeno nanejvýš ještě povinné prodloužení jedné nebo více not. To je, ve srovnání třeba se solesmeskou redakcí chorálu v 1. pol. 20. stol., zápis informačně chudý. Domníváme se však, že pro správnou interpretaci jednoduchých chorálních zpěvů, jakými jsou antifony a krátká responsoria, podrobnější zápis není potřeba. Otevřenost notového zápisu různým způsobům interpretace nepovažujeme za nedostatek. Naopak.

Hlavní složkou chorálního zpěvu je text. Především od něj se odvíjí správná interpretace: musí být dobře srozumitelný a znít pokud možno přirozeně. Tempo má zhruba odpovídat tempu mluvené řeči.

Chorální zpěvy jsou "absolutní melodie" (bez vícehlasu, bez doprovodu), a proto jsou snadno transponovatelné. Zapsány jsou v poloze bez křížků a bé (případné jedno bé v předznamenání nebudiž čteno jako udání tóniny v moderním slova smyslu, ale jako bé v chorální notaci) a počítá se s tím, že při provedení budou ad hoc transponovány dle hlasových disposic zpěváků.

Antifona a žalm

Každá antifona si - tóninou, ve které je složena, a začátkem melodie - říká o určitý nápěv žalmu, se kterým je zpívána. Nápěvy žalmů najdete v příslušném materiálu. U antifony je vždy zkratka udávající modus a požadované zakončení žalmového verše, např. I.D, III.b, VIII.G.

Chorální nápěvy žalmů mají charakter recitativu s melodicky ozvláštněnými závěry půlveršů. Tyto závěry nemají co do počtu slabik pevnou délku, ale jejich umístění a délka odvisí od slovního přízvuku závěrečných slov. Slabiky nesoucí tyto významné přízvuky jsou v textech, které jsem pro zpěv připravil (viz Antifonář k Denní modlitbě církve), označeny podtržením. V přehledu žalmových nápěvů jsou pak "přízvučné noty" označeny čárkou nad osnovou.

Žalmy obvykle zpívají dva chóry a střídají se po verších. Po polovině verše se udělá malá pauza (asi na delší nadechnutí; nebo, jak prý bylo tradicí v pražských Emauzích, na tak dlouho, za jak dlouho by se vyslovil dvouslovný pozdrav "Ave Maria"), zato po konci verše se žádná pauza nedělá a druhý chór okamžitě začíná nový verš.