Zatím se zdá, že probíhající epidemie nepovede k úplnému zrušení letošní
Noci kostelů,
pročež přeci jen pouštím do světa myšlenku, která mi leží v hlavě
ještě z doby předtím, než epidemie propukla.
V posledních letech se v připravených programech Noci kostelů zpravidla objeví -
mezi jinými událostmi náboženskými (bohoslužby, pobožnosti) i kulturními -
i nejedno slavení částí denní modlitby církve, zpravidla nešpor nebo kompletáře.
Nikdo mě nebude podezírat z toho, že bych veřejnému slavení denní modlitby církve nefandil.
A přeci volám: chystáte-li pro místní kostel program na Noc kostelů,
nešpory (i kompletář) z něj vynechte!
Jako problematické vidím vůbec zařazazení jakékoli bohoslužby:
bohoslužba konaná jako show pro diváky a náhodné zvědavé návštěvníky
je tím samým ohrožena ve své nejhlubší podstatě, ve svém "bytí bohoslužbou".
Už to není jen a výhradně akt církve "zaslechnuvší Boží hlas"
a "hledající Boží tvář", ale (a je už jedno, jestli také nebo především)
akt církve předvádějící se, církve hledající lidskou pozornost, církve snažící se líbit.
Jistě, církev má hlásat evangelium a "získávat za učedníky všechny národy",
ale předvádění bohoslužeb není hlásání evangelia. Reč bohoslužby je řečí věřících,
již do "velikonočního mystéria" zasvěcených.
Evangelium se "pohanům" hlásá řečí jinou.
Tím ani v nejmenším nezpochybnuji veřejný charakter bohoslužeb a už vůbec
nevyzývám k tomu, aby z nich nevěřící byli vykazováni.
Je však velký rozdíl mezi tím, když se v přístupu k bohoslužbám nebrání
nevěřícím, kteří o to - z jakého už důvodu - mají zájem,
a tím, když se bohoslužby zařadí jako jeden bod programu kulturní akce,
která právě na nevěřící cílí.
Pokud se někdo přesto rozhodne o Noci kostelů předvádět návštěvníkům bohoslužebný život
církve, denní modlitba církve je bezmála tou nejhorší možnou volbou.
Proč? Protože její postavení v bohoslužebném životě církve je velice slabé.
Jak často se ve vaší farnosti (nebo ve vašem filiálním kostele, který se chystáte
o Noci kostelů otevírat) některá hodinka veřejně slaví? Jednou, dvakrát, třikrát do roka?
Dost pravděpodobně se tam neslaví dokonce vůbec. Jistě, pokud chystáte program klášterního nebo kolegiátního kostela,
kde se nešpory konají pravidelně (nebo jednoho z té hrstky kostelů farních nebo jiných,
kde se k denní modlitbě církve častěji schází nějaká skupinka nadšenců),
zjevně nepíši o vás a zbytek článku číst nemusíte. Ale když jsem loni procházel programy
na celostátním webu Noci kostelů, nešpory a kompletáře jsem nacházel i ve farnostech,
kde se jinak denní modlitba církve veřejně neslaví vůbec, ba i v kostelích,
kde nejsou žádné bohoslužby jak je rok dlouhý. Je jen málo nápadů tak špatných,
jako veřejně konat část denní modlitby církve jen jednou v roce, a navíc ještě
jako show pro návštěvníky zvenčí.
Takové slavení je po všech stránkách špatně. Hapruje jakožto bohoslužba,
protože se nekoná primárně pro slávu Boží a pro spásu lidí, ale jako divadlo.
Hapruje jakožto rituál, protože účastníci (ani ti věřící) v něm zpravidla nemají
potřebnou zběhlost a nepřijali ho (jednak jako jednotlivci, jednak jako komunita)
dostatečně za svůj.
Hapruje jakožto ukázka bohoslužebného života církve, protože se ukazuje bohoslužba,
která se v dané farnosti jinak nekoná, jak je rok dlouhý. Lživá reklama, Potěmkinova vesnice.
Když zvete nejširší veřejnost k obcházení a procházení kostelů, připravte program tomu adekvátní
(kulturní, nenásilně evangelisační) a z předvádění vynechte bohoslužby.
Když už předvádíte bohoslužby, předvádějte takové, které jsou v daném místě
obvyklé a v nichž jsou ti souvěrci, kteří budou ochotní s vámi v tom podivném představení účinkovat,
dostatečně zběhlí. Veřejně slavená denní modlitba církve není obvyklá téměř nikde.
Pokud není obvyklá ani u vás (což je velmi pravděpodobné), z programu ji raději vynechte.
Popř. se se mnou pojdte na toto téma hádat. Polemické reakce vítány.
Kongregace pro bohoslužbu 30. března (Prot. N. 156/20) vydala
nový formulář mše "in tempore universalis contagii"
a liturgická komise ČBK již dnes zveřejnila
jeho český překlad.
I když nepředpokládám, že by někdo chtěl tuto mši slavit s českým chorálním
propriem, stojí za zmínku, že antifony odpovídající jejímu introitu a communiu
najdeme v Denní modlitbě církve.
Jde o 3. antifonu druhých nešpor 3. neděle postní
a 2. antifonu ranních chval slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
(V latině introit odpovídá doslova, communio se liší jen o závěrečné "dicit Dominus";
v češtině je rozdílů o něco víc, ale identita textů - biblických citátů -
je i tak dobře zřetelná.)
Antifony oficia svou hudební formou samozřejmě vůbec neodpovídají tradičním formám mešního
propria, jejich případné použití by bylo obdobou toho, jak jsou hudebně prosté antifony
(vzaté většinou právě z oficia) použity jako stavební prvky pro zjednodušené mešní
proprium v Graduale simplex. Aby při své délce naplnily svou liturgickou funkci
(pokrýt vstupní průvod, resp. průvod k přijímání), musely by se, stejně jako
v Graduale simplex, zpívat s (více) verši vhodně vybraných žalmů.
Svatý týden a Velikonoční triduum je vrcholem liturgického roku a tím pádem i dobou
"liturgické aktivisace," která se může projevit třeba i nějakým tím
mimořádným (nebo mimořádně slavnostně konaným) slavením liturgie hodin,
jak k tomu ostatně vybízejí i liturgické předpisy (srov. VPDMC 210, 213).
Letošní bezprecedentní epidemiologická opatření, která vedla ke slavení
velikonočních obřadů za zavřenými dveřmi a bez účasti lidu,
zpívané liturgii hodin pochopitelně nepřejí, ale boom streamovaných
bohoslužeb, který vyvolala, nás obohatil o některé videozáznamy,
které bychom jinak nejspíš neměli.
Prošel jsem přírůstky z poslední doby na YouTube a nabízím přehled toho,
co je z hlediska tematického zaměření tohoto webu relevantní.
Dny po zveřejnění "recenze" streamovaných
nešpor ze Strahova
ukázaly, že jsem se mýlil, když jsem nešporní stream považoval za jednorázovou
nebo občasnou aktivitu. Od té doby snad nebyl jediný den bez
streamovaných nešpor,
takže už je jich nahraná pěkná řádka. V posledních dnech už nejsou streamovány
(a ukládány) na Facebooku, ale na klášterním
YouTube kanálu,
kde vedle samotných bohoslužeb za pozornost stojí také
dva vznikající seriály krátkých videí o gregoriánském chorálu
a o textech nešpor.
Z dlouhé řady dostupných záznamů streamovaných bohoslužeb ze Strahova zasluhují
zvláštní zmínku "temné hodinky" Bílé soboty
(jde o modlitbu se čtením a ranní chvály pokoncilního oficia,
ovšem s upraveným obsahem, jak s tím pro Velký pátek a Bílou sobotu počítá
Thesaurus Liturgiae Praemonstratensis)
a křestní (mezi premonstráty zvané též "chodicí") nešpory z neděle Zmrtvýchvstání.
"Křestním nešporám" byla zde na blogu v minulosti věnována značná pozornost,
odkázat můžeme na pět let starý
report rovněž ze Strahova
a článek srovnávající
historickou a dnešní podobu
tohoto liturgického útvaru.
Pár (sólově modlených) hodinek vysílal
P. Jaroslav Rašovský, farář v Brně-Lískovci.
Po hudební stránce jsou relevantní zejména
nešpory z 28. 3. - 5. neděle postní.
I ony jsou sice převážně recitované, ale obsahují několik zpívaných prvků:
hymnus (0:41),
responsorium (8:31),
Otčenáš (12:20).
Hymnus je z "červeného hymnáře", ostatní nápěvy Olejníkovy.
Nešpory Bílé soboty
mají zpívanou (jen) antifonu po krátkém čtení (7:20),
rovněž podle Olejníka.
[EDIT 15. 4. 2020]
Dodatečně doplňuji streamy P. Tomase van Zavrela z Hluboké nad Vltavou.
Od úterý Svatého týdne
byla téměř každý den ráno vysílána modlitba se čtením a ranní chvály.
Hodinky jsou z velké části zpívané, a to víceméně v souladu se známou praxí
pražského kněžského semináře: hymnus většinou z "červeného hymnáře"
(na Bílou sobotu ovšem recto tono, snad pro méně známý nápěv),
antifony recto tono, žalmy na některý známý nápěv (zde každý den
všechny žalmy na chorální VIII.G).
Z farnosti Litomyšl byla od pondělí Svatého týdne každodenně vysílána
modlitba se čtením spojená s ranními chválami (podle VPDMC 99).
I když většinou jde o kompletně recitovanou modlitbu
středa Svatého týdne
má alespoň zpívaný hymnus (8:50),
podobně i čtvrtek (6:14).
Komunita Chemin Neuf v Tuchoměřicích vysílala několik hodinek
v rámci širšího programu streamovaných obřadů Velikonočního tridua.
Všechny jsou kompletně zpívané. Víceméně zachovávají strukturu
Denní modlitby církve, ale tato struktura je vyplněna texty na liturgických
knihách v podstatě nezávislými. To samozřejmě není žádné velké překvapení -
pro francouzské instituty zasvěceného života je velká míra liturgické
tvořivosti typická.
Slyšel jsem ranní chvály a modlitbu uprostřed dne ze čtvrtka
Svatého týdne, ale záznamy mezitím z YouTube zmizely, což může naznačovat,
že i ty ostatní možná nebudou mít dlouhého trvání
a zájemce o jejich vyslechnutí by tudíž raději neměl otálet:
Velký pátek: ranní chvály,
modlitba uprostřed dne,
Bílá sobota: ranní chvály,
modlitba uprostřed dne.
V minulosti zde na blogu byla věnována pozornost
CD s ukázkami zpěvů ranních chval Komunity Blahoslavenství,
letos máme možnost (ne nějaké studiové ukázky, ale) vybrané hodinky celé
vidět a slyšet na YouTube:
"oficium Getsemane" (Zelený čtvrtek večer),
"oficium temnot" (Velký pátek ráno),
"oficium uložení Pána do hrobu" (Velký pátek večer),
ranní modlitba Velké soboty,
"oficium vzkříšení" v neděli v poledne,
"nešpory vzkříšení" v neděli večer.
Pokud jde o texty, jde o svéráznou kombinaci elementů z latinské a
byzantské liturgické tradice. Po stránce hudební je liturgie Komunity Blahoslavenství
(kompletně zpívaná, značným dílem vícehlasně)
ze všech dosud uvedených ukázek daleko nejpropracovanější a veskrze
poslouchatelná - tedy alespoň do momentu, kdy modlitba liturgická přejde v charismatickou.
[EDIT 15. 4. 2020]
Další doplněk: velkopáteční temné hodinky z Římova v režii FSSP.
stejně jako loni v Českých Budějovicích
se konaly v podobě z doby před r. 1955 (viz na konci po Christus factus est
vkleče recitovaný žalm Miserere - čas 01:37:12).
Kompletně zpívané, responsoria ovšem jen na jakési jednoduché nápěvy.
Na webu kapituly u Všech svatých je
jedna stránka věnována sv. Prokopu a jeho kultu.
Ke dni vzniku článku většinu jejího obsahu tvoří texty modliteb -
"svatoprokopský zdrávas" (parafráze modlitby Zdrávas Maria,
jejíž datace do r. 1204 je přinejmenším pochybná, protože část
"Svatá Maria, matko Boží, ...," která je tu rovněž parafrázována,
se prvně objevuje až v 15. stol.),
dvě ukázky novodobé české hymnografie východního střihu
(otevřeně přiznávám, že já k fanouškům
akathistů
ani molebenů T. F. Krále
nepatřím) a konečně
"barokní litanie ke sv. Prokopovi."
Na konci litanií se nachází text označený jako "antifona":
Svatý Prokope, všech Čechů mocný patrone, ...
Čtenář uvyklý standardním para/liturgickým strukturám si všimne,
že antifona nestojí osamoceně, ale tvoří jeden celek s následujícím
veršíkem a orací. Formát antifona-veršík-orace se hojně vyskytuje
v předkoncilním římském oficiu (komemorace potlačených kolidujících
svátků; suffragia; s veršíkem a orací se tam říkají - narozdíl
od oficia pokoncilního - i závěrečné mariánské antifony)
a dodnes je živý v pobožnostech (srov. např. závěr modlitby růžence).
Každopádně antifona je především zpěv, ne text k recitování,
a tak, když jsem viděl (po jazykové stránce veskrze roztomilou)
antifonu bez nápěvu, nic jsem nelenil a jeden jsem pro ni napsal:
U staré antifony samozřejmě není nepravděpodobné, že už nějaký nápěv má,
ale když jsem se ho ponejprv snažil najít, neuspěl jsem.
Později se na mě přeci jen štěstí usmálo, ale to už byl nápěv výše
dávno hotový.
[EDIT 2. 4. 2020] Notovou ukázku výše jsem znovu prohlédl a doplnil jednu nebo dvě chybějící posuvky.
Nadto jsem ale našel ještě jeden, o bezmála sto let starší pramen s notovým záznamem naší
antifony, tentokrát navíc včetně kontextu nám již známých svatoprokopských litanií.
Přidávám proto transkripci.
Melodie se od již známé liší jen v detailech (zejm. "potěš nás v našem smutku"; "Božskou ruku";
nadto nějaké rozdíly v délkách not).
Je třeba poznamenat, že rozdíl v přiřazení not ke slabikám textu na "Božskou ruku"
může být dán mou chybnou interpretací novějšího zpěvníku - že tam spojení textu a nápěvu
není zcela jisté jsem už v době psaní článku naznačil tím, že je ligatura přerušovaná
(není jisté, zda má být tak, nebo jinak).
Do hledání a skládání nápěvu antifony jsem se dal, aniž jsem se
trápil otázkou, zda je dobrý nápad ony litanie se modlit a antifonu
zpívat. Tu je však jistě dobré si položit.
Litanie tak, jak jsou, za vhodné k použití v dnešní době nepovažuji -
přinejmenším tedy pokud jde o použití běžné (litanie jako společně
konaná pobožnost).
Invokace jsou jazykově kostrbaté, mnohdy těžko pochopitelné
i při čtení (natož při poslechu), někdy i syntakticky vadné
(Jenž jsi popravu k tobě vedeného volajícího z rukou kata neviditelně vysvobodil).
Neproblematický není ani obsah.
Váhal bych, jak se postavit k invokacím založeným na těch četných
vyprávěních o zázracích (Jenž jsi vodu ve víno obrátil),
které ke svatoprokopské legendě připojily
až mnohem pozdější generace a se vší pravděpodobností nemají základ
ve skutečném životě světce.
(Jak dokládá Metod Klement: Jsem ražen z českého kovu, Praha 2002.)
U dalších invokací (Jenž jsi za svatého prohlášen býti chtěl)
zase tápu, co by si z nich modlící se měl vzít.
Daleko nejproblematičtějším textem celých litanií je však právě naše
antifona, a to kvůli obrazu Boha, který předpokládá, když světce
prosí, aby "krotil [Boží] hněv, by odpustil nám viny naše."
Sv. Prokop je tu nahlížen v posledku jako bližší a soucitnější než Bůh,
což je scestné.
Poté, co se litanie uzavřou již zmíněnou "komemorací"
(antifona - veršík - orace),
následuje ještě jedna modlitba, oproti bezprostředně předcházející
předsednické modlitbě rázu zcela jiného:
z liturgické první osoby plurálu se přechází do první osoby singuláru
jednotlivého poutníka (že jde o modlitbu koncipovanou primárně
pro poutníka na konci pouti
je zřejmé z formulace Ó Prokope, otče svatý, již se s tebou loučím),
střízlivý prosaický text skoro-liturgické orace střídá rýmovaný nepravidelný verš.
A ke slovu přicházejí jadrně formulované
základní strachy a ohrožení člověka jakožto jednotlivce:
nemoc, stáří (a tělesné chátrání reprezentované tu hluchotou), umírání.
Tahle modlitba je v mých očích nejcennějším kouskem celých litanií.
Ač bych se ji asi nedokázal modlit nahlas s vážnou tváří,
jako krátké a úderné "rozjímání o smrti" má svou sílu.
Na facebookové stránce kapituly u Všech svatých se pozornosti
doporučuje naše antifona, jako text, který
"nás může provázet i v těchto složitých dnech",
já bych, nejen pro "tyto složité dny", doporučil mnohem spíše
onu poslední modlitbu.
Když jsem si pod záminkou skládání kousku "českého chorálu" dovolil výlet
mimo tematické zaměření webu, závěrem se můžeme podívat,
nemají-li diskutované texty něco společného s liturgií svátku sv. Prokopa.
Na první pohled lze říci, že orace jistě není překladem orace liturgické,
protože je zcela neliturgicky upovídaná.
Ani veršík nebude vzatý z breviáře, protože tam se veršíky daného znění
(Oroduj za nás, svatý N. // Abychom hodni učiněni byli zaslíbení Kristových.)
vyskytují jen velice zřídka - a naopak velice frekventované jsou
ve všemožných pobožnostech ke svatým. Podezření na liturgický původ však
z dobrých důvodů máme u antifony: antifona je obsahový prvek naprosto
nelidový. Je krajně neobvyklé, aby nové antifony vznikaly (a byly antifonami
nazývány) mimo organismus liturgie. Když nějaká lidová pobožnost zahrnuje
antifonu/y, pravidelně je to sekundární použití liturgického materiálu.
Výjimka mi není známa žádná.
Když nahlédneme do historie liturgických textů svátku, ...
Tady mi nezbývá, než se vyznat z hamižnosti, protože, ač většinu svých
výtvorů dávám světu k disposici hned a zdarma,
pracovní verzi srovnávací edice oficií českých světců, na které jsem
pracoval v letech 2012-14 v rámci své (nikdy nedokončené) pražské diplomové práce,
jsem až dosud ani nedovedl do stavu, který by byl hodný tiskařské černi,
ani jsem se neodhodlal na publikační marnivost rezignovat a edici,
v tom stavu, v jakém už léta je, prostě vyvěsit na internet. Tudíž komentuji srovnání,
do kterého čtenář nemůže nahlédnout, ač by toho, kdo snad dočetl až sem, pravděpodobně
zajímalo.
... předně uvidíme, že svatoprokopské oficium patří k těm, která byla
téměř beze zbytku (jediným zbytkem je orace, která, ač jednotlivé formulace
byly vylepšovány podle vkusu doby, od prvního vydání tištěného pražského
breviáře až do doby před liturgickou reformou Druhého vatikánského
koncilu zůstala v zásadě táž)
přepsána v rámci velké reformy pražského provinčního propria
r. 1865. (K ní viz mou budějckou diplomovou práci, s. 17-19,
nebo starší článek zde.)
Protože právě z textů z r. 1865 vychází i ty pokoncilní,
v Denní modlitbě církve pochopitelně nic podobného naší antifoně
nenajdeme. R. 1865 svátek dostal formulář plně vystrojený
vlastními texty, v dřívějších dobách (zejm. po přijetí římského breviáře)
však byly jeho vlastní texty rozsahem skromnější
a vlastní antifony měl jen k evangelním kantikům.
Právě jedna z nich - od středověku až do r. 1865 určená k Magnificat
druhých nešpor - se té naší nápadně podobá jak formou rýmované
veršovánky, tak myšlenkovým postupem.
Bylo by přehnané mluvit tu o překladu v pravém slova smyslu,
ale považuji za pravděpodobné, že antifona
O Procopi, confessor Christi
pro naši českou antifonu posloužila jako (volně parafrázovaná) předloha.
O Procopi
confessor Christi gloriose
patrone Bohemorum preciose
per tua sancta precamina
nostra rogamus dele peccamina.
(1677: per tuas sanctas preces,
nostras rogamus dele iniquitates)
|
Svatý Prokope,
všech Čechů mocný patrone,
potěšiteli v zármutku,
potěš nás v našem smutku,
poznáváme nám hrozící Božskou ruku,
Bůh se hněvá pro hříchy naše,
kroť jeho hněv, by odpustil nám viny naše.
|
Liturgický text je oproti české parafrázi stručnější
a prostý výše zmiňovaných problematických idejí.
(Rychlý překlad bez snahy o eleganci:
Ó Prokope, / slavný Kristův vyznavači, / vzácný Čechů patrone, /
svými svatými přímluvami / znič/smaž/zahlaď, prosíme, naše hříchy.)
Bylo by lze doporučit, když už by se někdo ony svatoprokopské litanie
chtěl modlit, aby sáhl po antifoně v tomto solidnějším znění.
Nápěv k němu sice zatím poskytnout nemohu, ale dříve nebo později ho
ve starých antifonářích jistě dohledám a přidám
na praga.inadiutorium.cz.
Když jsem chystal výše podaný nápěv, ještě jsem netušil,
že mám v rukou další českou
parafrázi antifony ze starého pražského breviáře.
O to víc mě teď mrzí její teologické kvality, které ji předurčují
k zapomnění, resp. k osudu mrtvého exponátu někam do musea
úpadkových forem lidové zbožnosti.
Tvrdá vládní opatření pro omezení šíření koronavirové epidemie
vyvolala v církevních kruzích boom streamovaných bohoslužeb.
Popravdě jsem nečekal, že by se to dotklo i liturgie hodin,
ale když živé vstupy do online prostoru začali připravovat i strahovští
premonstráti, jakási jiskřička naděje svitla.
A ejhle - dnes (v době zveřejnění již včera) večer byly živě přenášeny
nešpory a kompletář z chóru strahovské baziliky (videozáznam zde).
Přestože jsem dva roky (2015-17) bydlel na Břevnově a pravidelně se účastnil
liturgického života strahovské farnosti, se slavením liturgie hodin
mám odtud zkušenosti jen velmi omezené.
Oficium premonstrátské komunity bylo slaveno
neveřejně, s výjimkou vybraných hodinek o vrcholech liturgického roku
("temné hodinky" v triduu,
velikonoční nešpory).
A i tehdy šlo pro návštěvníka zvenku v podstatě jen o možnost
být v basilice, zatímco se v chóru zpívá oficium, a toto sledovat
z poměrně velké dálky, která často neumožňovala ani pořádné sledování
textů, natož ceremoniálních detailů. I já jsem tudíž nešpory strahovské
kanonie poprvé pořádně viděl až dnes v přímém přenosu.
Že to byly nešpory kompletně zpívané, musím jim věnovat pár řádek.
Šlo o dnešní nešpory feriální, tedy z úterý 3. postního týdne.
České texty jsou z Denní modlitby církve
(latinské texty kompletáře z Liturgia horarum),
zpěvy s vlastními nápěvy (antifony, responsorium) jsou latinské,
patrně vybrané z premonstrátské tradice.
Na nešpory téměř bezprostředně navazuje latinský kompletář.
- 00:00 vstup
-
00:32 nešpory
- úvodní verš (latinsky)
- 01:12 hymnus (česky, z červeného hymnáře) "Snažme se vždy v tomto světě"
- 05:22 první antifona (latinsky) a žalm (česky)
- 08:38 druhá antifona a žalm
- 11:48 třetí antifona a žalm
- 16:57 krátké čtení
- 17:42 responsorium (latinsky, propracovaný nápěv); 18:01 záběr do otevřeného antifonáře
- 19:17 antifona (latinsky) a Magnificat (česky)
- 22:08 přímluvy (česky)
- 23:12 Otčenáš (česky, chorální nápěv)
- 23:57 závěrečná modlitba (česky)
- 24:22 požehnání (latinsky, opat)
- 24:39 Benedicamus Domino (latinsky)
- 24:57 čtení nekrologia
- 25:21 Anděl Páně (česky, zpívaný)
-
28:09 kompletář (celý latinsky)
- úvodní verš
- 28:47 hymnus
- 30:03 antifona a žalm
- 33:50 krátké čtení
- 34:17 responsorium
- 35:19 antifona a Simeonovo kantikum
- 37:15 závěrečná modlitba
- 37:41 Noctem quietam
- 37:52 závěrečná mariánská antifona Alma Redemptoris Mater
- 38:45 odchod
Vstupní i závěrečný průvod doprovází varhany
(srov. starší článek k související problematice).
Ty dále doprovázejí (český) hymnus nešpor, ale jinak při zpěvu mlčí
a hrají jen sólově, zejm. delší mezihru po každém žalmu.
(Hádám, že jsme měli možnost sledovat nešpory výpravnější, slavnostní,
jaké se v klášteře pravděpodobně neslaví každý den.)
Ohledně úvodního verše stojí za zmínku, že zatímco běžně se
v pokoncilním římském oficiu v postní době aleluja prostě vynechává,
premonstráti podrželi zvyklost (až do liturgické reformy všeobecně
rozšířenou, pro premonstrátský řád nijak specifickou) toto aleluja nahrazovat
slovy Laus tibi, Domine, Rex aeternae gloriae.
Posluchač znalý běžně rozšířených chorálních knih (ať už před- nebo
pokoncilních) zaznamená drobné melodické odchylky od obvyklých
společných nápěvů (pro úvodní verš, žalmy, Magnificat) -
jde o varianty řádově specifické.
Nejnápadnější je závěrečná mariánská antifona -
Alma Redemptoris Mater, jakýsi tonus simplex, ale zcela
nepodobný nápěvům z chorálních knih ať římských, ať jiných řádů.
Když byla řeč o chorálních nápěvech žalmů - zpívají se na ně české texty,
a to s převážně bezchybným nasazením melodie co do polohy přízvučných
slabik. Tedy česká chorální psalmodie přesně tak, jak ji
mám rád a propaguji. Česká chorální psalmodie, o níž na druhé straně
někteří tvrdí, že je nepřirozená a nepatřičná.
(Alespoň v době, kdy jsem měl pár premonstrátů mezi spolužáky
na KTF UK, se na Strahově oficium zpívalo kompletně latinsky.
I to, že na nahrávce nejeden řeholník čte české žalmy z mobilního telefonu,
by mohlo mluvit ve prospěch toho, že latinsko-české nešpory
jsou spíš výjimka, dost možná učiněná ve prospěch diváků.
Na druhou stranu zběhlost v bezchybném zpívání neznačkovaných českých textů
na chorální nápěvy určitě není sama od sebe, je plodem cviku.)
Můžeme si všimnout také některých ceremoniálních detailů.
Při žalmech (všech) se sedí.
(Podobně jako v katedrále, narozdíl od některých klášterů,
kde se buďto střídavě sedí a stojí, nebo se vstává jen na doxologii.)
Doxologie na konci žalmů nejsou provázeny žádným výrazným klaněním,
jen úklonou hlavy. Hlubší úklonu dělá jen ten, kdo právě stojí
(kantor při responsoriu; všichni při verši "A Slovo se stalo tělem"
v Anděl Páně).
Na slavení se podílejí čtyři základní role: kantoři, chór, hebdomadář
a opat. Na dvou kantorech, sedících u pulpitu uprostřed chóru,
je většina zodpovědnosti za zpěv (ale také třeba za krátká čtení),
chór jim přizvukuje.
Hebdomadář přednáší malé množství textů charakteru v užším slova smyslu
modlitebního (přímluvy, orace). Opat má jen jediný, povýtce autoritativní
sólový vstup: na konci nešpor udílí požehnání.
Pokud vím, "klášterní nešpory" z českého prostředí dosud na internetu
žádné nahrané nebyly, pročež strahovským premonstrátům patří dík
za veskrze důstojné vyplnění této mezery,
jakož i za ten pohled zblízka do chóru, který ani pro někdejšího
strahovského farníka není běžný.
Pokud jde o hudební stránku, pro mě největší "hit" z celého záznamu
není ani v nešporách, ani v kompletáři, ale v ne-striktně-liturgickém
bloku mezi nimi: chorální nápěv v dórské tónině pro modlitbu
Zdrávas Maria, použitý v modlitbě Anděl Páně.
Neznám ho, nevím, co je zač, ale pravděpodobně jde o kousek "českého chorálu"
z premonstrátské dílny.
YouTube kanál "Mních s kamerou"
"mnicha-kněze-youtubera" br. Michala z benediktinského kláštera Proměnění Páně v Samporu
průběžně nesleduji (jednak obecně nevěnuji moc času konzumaci audiovizuálního obsahu,
jednak pro daný kanál nejsem úplně cílová skupina),
ale po delší době jsem tam zabrousil zkontrolovat, jestli jsem nezmeškal něco zasluhujícího pozornost,
a všiml jsem si příspěvků o chorálních zpěvech oficia ve slovenštině,
jejichž přípravě (pro potřeby vlastního kláštera) se autor sám věnuje.
Je možné, že se ke "slovenskému chorálu" řeč stočila i v některých dalších videích
(všechna jsem nesjížděl), ale dvě jsou mu přímo věnována:
[1] 22. 2. 2019: "Moja aktuálna práca (so spevmi)":
autor hlásí, že projekt přípravy liturgických zpěvníků pro klášter právě začal (1:30).
Vysvětluje, jak je uspořádáno pokoncilní mnišské oficium, představuje
Thesaurus liturgiae horarum monasticae a jednotlivé latinské chorální knihy
ze Solesmes.
Vysvětluje, že (a částečně proč) se na Samporu nešpory zpívají latinsky,
ale všechny ostatní hodinky slovensky.
Nakonec předvádí a komentuje dvě již hotové slovenské antifony:
(11:48) "Chváľ, Jeruzalem, Pána" a
(13:13) "Pane, pouč svoj ľud o spáse a odpusť nám naše hriechy".
Obě antifony kromě mnišského oficia figurují i v běžném pokoncilním breviáři:
první v ranních chválách pátku druhého týdne (česky: "Jeruzaléme, oslavuj Hospodina"),
druhá v ranních chválách čtvrtka sudých týdnů
("Hospodine, dej svému lidu poznání spásy a odpusť nám naše hříchy!").
Samporské znění je v obou případech bez úprav převzaté ze slovenské Liturgia hodín.
[2] 5. 1. 2020: "Live: Slovenský gregorián":
po dlouhé přednášce o gregoriánském chorálu a zopakování výkladu o uspořádání
pokoncilního mnišského oficia a o zamýšleném způsobu jeho slavení na Samporu (34:24)
se autor dostává k problematice slovenských chorálních zpěvů (39:20).
Rekapituluje existující slovenská zhudebnění liturgie hodin
a vysvětluje rozhodnutí pro "poslovenštění gregoriánského chorálu".
Po historickém exkursu o svátku Křtu Páně a jeho textech v mnišském oficiu (41:56)
předvádí a komentuje (46:57) část procesu vzniku vybrané slovenské antifony
z tohoto svátku -
v tomto případě včetně překladu textu, protože jde o antifonu
specifickou pro mnišské oficium, která v římském nefiguruje.
Pasáž 51:19-52:48 diskutuje cíle a metodu práce, podává určitý souhrn uplatňované
"teorie slovenského chorálu".
58:18 předvádí ještě jednu (již hotovou) slovenskou antifonu:
"Duch svätý, vychádzajúci od trónu, neviditeľne prenikol srdcia apoštolov. Aleluja" (slavnost Seslání Ducha svatého, tercie;
české znění v Denní modlitbě církve je ovšem zcela nepodobné, protože překlad do češtiny
je tak volný, že je to spíš nepřeklad),
pak odpovídá na otázky diváků.
Představený přístup k tvorbě "slovenského chorálu" se dá shrnout do hesel
"úprava pôvodních gregoriánských antifón - latinských - na slovenské"
(první video, 13:54)
nebo "nájsť príslušné antifóny a spravit z nich slovenské"
(druhé video, 39:20).
Melodie pro slovenský text se tvoří (alespoň nakolik lze z obou videí soudit,
bez výjimky) úpravou nápěvu latinské předlohy.
To je přístup velmi tradiční - v tom smyslu, že se může odvolávat
(nejen v českém jazykovém prostoru) na řadu starších pokusů stejného druhu.
(Srov. nedávný článek věnovaný vybraným ukázkám českého chorálu 19. a 20. stol.)
I když pro tento způsob tvorby chorálu v národním jazyce mluví
řada různě dobrých důvodů
(a bylo by možné jmenovat další), dle mého soudu je v principu vadný.
Chorálu (když je řeč o nápěvech tomu kterému textu vlastních, např. antifonách)
je vlastní těsné sepětí nápěvu s textem.
Překlad se (jak to někde zmiňuje i "mních s kamerou") v charakteristikách
významných pro zhudebnění často zásadně liší.
Chorální melodie hodná svého jména z daného zhudebňovaného textu vychází,
není na něj (předem hotová) pasována. To nijak nevylučuje využití známých melodických typů,
ale textu patří primát. Správná otázka je "hodí se některý tradiční model nápěvu
antifony na text této struktury, tohoto přirozeného rytmu, této liturgické funkce
a této výpovědi?" - ne "jak přistřihnout tento nápěv pro tento text, aby nezněl
moc nepatřičně?"
Diskutovaná videa toho ze samporského "slovenského chorálu" nepředvedla moc -
všehovšudy tři hotové antifony a jednu rozpracovanou.
O tom málu, co jsem viděl a slyšel, však v zásadě nemohu říci nic špatného.
Na poslech to neuráží. (Je ovšem třeba vzít v úvahu, že slovenština není můj rodný jazyk
a nemám pro ni cit.)
Patrně mi nezbyde, než připustit, že i metodou, kterou považuji za principielně špatnou,
je možné vytvořit korpus chorálních zpěvů v národním jazyce, které jsou v zásadě
zpívatelné a poslouchatelné.
Že naopak značná část mého vlastního, již bezmála deset let vznikajícího korpusu
českých zpěvů oficia (s nápěvy v drtivé většině případů složenými pro ten který text)
zpívatelná a poslouchatelná není, není žádné tajemství,
a mé kritice cizí práce to pochopitelně na průbojnosti nepřidává.
Je také třeba říci, že i když se dnes hlásím k Dobszayovu heslu
"gregoriánský chorál jako hudební jazyk",
drtivá většina mých českých zpěvů (v podobě nabízené zde na webu k datu vydání článku)
vznikla v době, kdy jsem o chorálním repertoáru
latinského oficia měl jen minimální povědomí (natož abych dobře znal nějaký větší celek z něj),
a ani dnes, kdy celkem dobře znám předkoncilní římský antifonář (který jsem několik
liturgických roků po sobě z velké části přezpíval), s tradičními melodickými modely
(přinejmenším zatím) příliš nepracuji, protože mi k českým textům
z Denní modlitby církve nesedí.
Jestliže "chorál adaptovaný" s sebou vždy nese určité bezpráví vůči zhudebňovanému textu,
"chorál skládaný" je ve zvýšené míře vystaven omezením svého skladatele.
Každopádně na další vývoj "slovenského chorálu" ze Samporu jsem zvědavý
a nevylučuji, že se někdy v budoucnu do kláštera vypravím na návštěvu,
abych tamní zpěvy slyšel ve větším množství a přímo v chóru.
Za tímto účelem se však s návštěvou vyplatí otálet, protože pokud práce začala někdy začátkem
loňského roku (viz údaj na začátku prvního videa),
značné množství zpěvů na svou slovenskou verzi nejspíš teprve čeká.
Notové materiály vytvořené v rámci projektu In adiutorium jsou sázené
aplikací LilyPond,
popř. kombinací LilyPondu a LaTeXu,
což mj. znamená, že výsledná grafická podoba sazby je generována ze zdrojového kódu,
tedy z plaintextového souboru, který obsahuje data k zobrazení zapsaná pomocí
pro ten účel vytvořeného umělého jazyka.
Zdrojové kódy (vč. kompletní historie jejich vzniku a vývoje)
jsou uložené v git repositáři na službě GitHub.
Jedním z příjemných vedlejších účinků je, že zdrojové kódy všech notových materiálů budou -
díky novému archivačnímu programu, který společnost GitHub rozjíždí -
napříště dobře uložené na více místech, a (z titulu toho, že projekt je v době sběru
dat pro archivaci aktivní) snad i ve speciální časové schránce
"GitHub Arctic Code Vault".
Praktický užitek pro budoucí generace to velmi pravděpodobně nemá žádný,
ale představa, že (když alespoň některý z těch několika paralelních způsobů archivace
přečká všechny nepřízně doby) za 500 či více let badatelé budou mít moje neumělé zhudebnění
Denní modlitby církve k disposici (odhlédnuto od toho, že si ho v té záplavě nahromaděných
archivovaných dat nejspíš nikdo nevšimne, a i kdyby si všiml, pravděpodobně ho nebude zajímat),
mě samozřejmě blaží.
Nic to ovšem nemění na tom, že za nejlepší způsob dlouhodobého uchování výsledků projektu
i nadále považuji
vydání úplného českého antifonáře
a rozmístění jeho výtisků do různých knihoven.
tl;dr
Vzal jsem nápěv pro ohlášení pohyblivých svátků od P. Filipa Boháče OP,
zveřejněný na webu liturgie.cz,
u/opravil jsem ho a tady nabízím
(pro zájemce též zdrojový kód:
gly,
gabc).
V článku se čtenáře snažím přesvědčit, že provedené změny jsou k lepšímu.
[EDIT téhož dne odpoledne]
Pro samé zaujetí melodií jsem jaksi přehlédl, že znění, které jsem se jal opravovat,
je pro rok minulý. Tak znovu a lépe:
noty pro rok 2020
(zdrojový kód:
gly,
gabc).
[EDIT 5. 1. 2019]
Protože příprava těch not je práce mechanická, každoročně opakovaná a dá se automatisovat
(jak výpočet kalendáře, tak opatření textu nápěvem),
a protože jsem při pátečním večeru dostal chuť naprogramovat něco malého pro radost, tady je
skript, který umí připravit noty pro libovolný rozsah let
a tady pdf dokument s vygenerovanými notami na příští půlstoletí.
Na webu liturgie.cz se objevily
noty
pro letošní
ohlášení pohyblivých svátků o slavnosti Zjevení Páně.
Adaptaci chorálního nápěvu (pravděpodobně) z aktuálního Missale Romanum na český text
připravil P. Filip Boháč OP.
Snad mi čtenáři prominou vybočení z tematického zaměření tohoto blogu -
ohlášení pohyblivých svátků nejspíš nikdy nemělo s liturgií hodin nic společného,
ale i přesto považuji za užitečné věnovat mu zde pozornost jakožto ukázce českého chorálu,
resp. adaptace chorální melodie na český text.
Nápěv je převážně recitativní, podle
"Gerbrichova pravidla"
by tedy s jeho přenesením na český text předběžně neměly být zásadní problémy.
Navíc jde o nápěv vzatý z první části velikonočního chvalozpěvu Exsultet,
a ten byl na český text adaptován již v době příprav vydání Českého misálu
a v Čechách se všeobecně používá.
Když jsem si adaptaci připravenou P. Boháčem přezpíval, nelibě jsem nesl
závěrečné klausule s pětinotovým melismatem na přízvučné slabice (viz červené zvýraznění
v obrázku níže: "Krista", "Páně", "Amen").
Nešlo by s tím něco udělat? Nemělo by se s tím něco udělat? --
Nejprve je třeba lépe pojmenovat povahu té nelibosti.
Rozhodně nejsem zastáncem názoru, že český text nesnese pětinotové melisma.
Ale právě toto melisma právě v tomto kontextu (v nápěvu recitativním, převážně sylabickém,
dlouhé melisma na první slabice dvouslabičného slova)
mi zní velice nepřirozeně.
Zatím si netroufám tvrdit, že je to něco objektivně chybného a v dobře stavěném
"českém chorálu" nepřípustného, ale rozhodně je to něco, co se mně nelíbí
a v "českém chorálu" z mého pera by se vyskytovat nemělo.
Tedy na otázku "Nemělo by se s tím něco udělat?" odpovídám: "Mělo."
Nápěv z webu liturgie.cz s vyznačenými místy, která jsem se rozhodl upravit.
Když se má opravovat adaptace "latinského nápěvu" na český text,
je nezbytné konzultovat předlohu. Třetí typické vydání Missale Romanum (2002) nevlastním
a ze Souborného katalogu ČR se zdá, že není ani v žádné české veřejné knihovně.
Nejlepší a nejoficiálnější zdroj daného nápěvu, který se mi podařilo najít,
tak je nahrávka ze Svatopetrské basiliky.
Noty jsem na internetu našel jen pro předkoncilní znění, ale nápěv je víceméně shodný.
Vedle samotného ohlášení pak je vhodné srovnat i latinské a české znění
chvalozpěvu Exsultet, na část jehož nápěvu se ohlášení zpívá.
-
Ohlášení pohyblivých svátků
-
Exsultet
Srovnání nápěvu ohlášení s latinskou předlohou ukáže, že pětinotové melisma na přízvučné slabice
závěrečné klausule je v podstatě beze změny převzato z předlohy.
Nápěvem příbuzná část chvalozpěvu Exsultet však (nejen české, ale ani latinské znění)
takto dlouhé melisma neobsahuje.
Rozhodl jsem se všechny závěrečné klausule upravit tak, že poslední přízvučná slabika
nese nanejvýš třínotové melisma. Noty, které v předloze tvoří pes,
kterou dlouhé melisma začíná, jsou rozloženy na předcházející slabiky.
Výsledek je blízký (zejména českému) Exsultet a zní uspokojivě.
Kontroverzní by mohlo být řešení klauzule "Seslání Ducha svatého".
To nebyl případ pětinotového melismatu na první slabice dvouslabičného slova -
dráždilo mě nejdelší (třínotové) melisma na slabice nepřízvučné.
Tady se proti mně dá namítat právě pomocí Exsultet, na který se jinak odvolávám
(jak latinským - viz "calígine" - tak českým - "temnoty").
Nadto je třeba říci, že slabika sice nepřízvučná, ale dlouhá, melisma zpravidla dobře nese.
Nebudu tudíž protestovat, když někdo řekne, že tato úprava byla potřebná
ze všech nejméně. Mně ale výsledek zní lépe.
Když jsem srovnal s předlohou závěr (výše zvýrazněný žlutě),
ukázalo se, že za poslední dvě pětinotová melismata
vděčíme tomu, že se P. Boháč z nějakého důvodu výrazně odchýlil
od předlohy (popř. vycházel z předlohy jiné, mně neznámé).
Tady jsem tudíž melodii neupravoval výše naznačeným způsobem, ale přepsal podle předlohy.
Závěrem pro jistotu upozorňuji, že odkaz na PDF s kompletním upraveným zněním,
použitelné již toto pondělí/neděli (ač samozřejmě nemá žádné úřední schválení),
byl na samém začátku článku.
Případné příspěvky do diskuse o "umění správného adaptování latinských nápěvů na český text"
(třeba v podobě hejtů na provedené úpravy)
jsou srdečně vítány
na všech komunikačních kanálech, kde jsem k zastižení.
Od posledního plánovacího článku
je to zhruba rok. Tehdejší plány v zásadě vyšly: studium teologie jsem dokončil,
místo městského bytu s dvojími sousedy za tenkými zdmi
jsem si pronajal malý domek nedaleko svého rodiště,
kde moje hudební aktivity nikoho neruší,
vrátil jsem se ke každodennímu zpívání
části oficia a v posledních dnech konečně i k práci na opravě českých antifon
a responsorií. První výsledky zveřejním v nejbližší době.
Loni jsem napsal, že
"nemám žádnou představu, kolik toho stihnu,
ale výstupem by měl být alespoň nějaký větší smysluplný celek -
třeba úplné oficium všech nedělí, slavností a svátků Páně."
Když jsem o prioritách přemýšlel teď, rozhodl jsem se jinak.
Nebudu postupovat podle stupně slavení od nejvyššího k nižším,
ale podle svazků breviáře, resp. podle svátečních okruhů.
Pro práci na projektu mám předběžně k dispozici čas do konce vysokoškolských letních
prázdnin a za tu dobu bych rád do finálního stavu dostal předně
zpěvy užívané po větší část roku - tzn. žaltář a základní nápěvy;
v druhé řadě pak co možná úplný obsah prvního svazku breviáře
(doba adventní a vánoční),
přičemž temporál má prioritu před sanktorálem a v rámci obou
mají přednost svátky vyššího stupně před nižšími.
Pro nadcházející rok tedy upouštím
od "práce v rytmu liturgického roku" -
bude to z velké části "rok adventní a vánoční".
Základní nápěvy se z nynější předběžné podoby,
nabízející v některých oddílech různé varianty, změní do podoby konečné a autoritativní,
kde nabízení více alternativních variant nápěvů (pokud tedy někde zůstane zachováno)
již nebude projevem nerozhodnosti či bezradnosti (jak jím často je teď). Vyplním všechny mezery
a vedle stávajícího notového listu připravím i sazbu (později bez větších úprav použitelnou
jako součást Antifonáře k Denní modlitbě církve) se všemi potřebnými
rubrikami a návodnými texty.
Pokud se mi podaří dostat do konečného stavu antifony a responsoria ze žaltáře
(další důležitý cíl),
připravím patrně i sazbu notovaného žaltáře (nedůležitý volitelný cíl).
Další je ve hvězdách. Každopádně neplánuji v následujícím roce připravit
žádnou další část sazby budoucího antifonáře.
Je možné, že podaří-li se mi finalizovat zpěvy alespoň vybraných svátků,
připravím pro ně sazbu sešitů s kompletními texty a notami (vč. značkovaných žalmů),
srovnatelné např. s těmi, které používá
pražská katedrální schola.
I když "liturgické zpěvníky na jedno použití" osobně nemám rád,
vím, že v reálném liturgickém provozu najdou uplatnění mnohem spíš,
než úplný antifonář. (Který nicméně zůstává konečným cílem mého snažení.)
Také by snad mohly zpěvům poněkud pomoci do světa, protože jak oproti dosavadním
notovým listům, tak oproti úplnému antifonáři jsou výrazně snáze použitelné.
Tolik plány vážné a závazné.
Před časem jsem dostal konstruktivní zpětnou vazbu, že web nově příchozímu
příliš nepomáhá do problematiky zpívaného oficia proniknout,
ani zorientovat se v během let narostlém obsahu blogu. Je tudíž docela pravděpodobné,
že se budu pokoušet o nápravu. Zejména bych rád sepsal ucelený,
notovanými a nahranými příklady doplněný
praktický návod ke zpívání hodinek,
zejm. nešpor, podle našich nápěvů, cílící na úplné začátečníky.
Konečně v kontextu snahy o dotažení zpěvů do podoby, kterou by bylo možné označit
za definitivní, tzn. do podoby kvalitní a způsobilé k liturgickému použití,
se stává palčivější otázka po teoretickém základu takových snah, tzn.
po "teorii českého chorálu".
Lze tedy očekávat, že postupně zveřejním přinejmenším
výsledky určitých přípravných prací, usilujících k formulaci "teorie českého chorálu"
se přiblížit. Zatím mám předběžně v úmyslu věnovat několik článků podrobnému studiu
vybraných ukázek "českého chorálu"
z pera jiných autorů. Vedle pramenů z 19. a 20. století půjde především
o ukázky chorálu utrakvistického - vedle zpěvů složených přímo pro slavení oficia
v češtině třeba i o "antifony před rorate".
Z podobných důvodů také věnuji určitou porci času studiu musikologické literatury,
ale žádné zvláštní výstupy z toho prozatím tvořit nezamýšlím.
Nevím o žádném obchodu, který by ještě měl
ve větším množství skladem
"červený hymnář" (Denní modlitba církve - Hymny),
což znamená, že dotisk z r. 2008 je vyprodán,
nebo je přinejmenším úplnému vyprodání nákladu velice blízko.
Hymny jsou logicky prvním článkem zpívaného oficia:
má-li se z celé hodinky zpívat jen jedna vybraná část,
měl by to být právě hymnus, jako text nejvýrazněji hudebního
charakteru. Velká část českých písní, zařazených
v Denní modlitbě církve jako hymny, vyznívá při prosté recitaci
opravdu tristně.
Proto si lze jen přát, aby v dohledné době
vyšlo nové vydání a notovaný hymnář byl opět široce dostupný.
Když byl hymnář (po téměř 20 letech) vydáván r. 2008,
sáhlo se prostě po původní sazbě z r. 1989 (obsahově již tehdy
zastaralé) a byl vydán její nezměněný reprint.
Považoval bych za nepříliš šťastné, kdyby tomu stejně
bylo i v případě uvažovaného vydání nynějšího.
Denní modlitba církve za těch 30 let, které od prvního vydání
hymnáře uplynuly, prodělala vývoj, který by i v notovaném
hymnáři konečně měl být zohledněn.
Domnívám se, že po 30 letech je čas na novou sazbu,
nicméně kdyby se i tentokrát měla znovu přetiskovat
sazba stávající, je nezbytné hymnář aktualizovat alespoň
připojením několika stránek s naprosto nezbytnými dodatky,
o nichž níže.
Vžitý název "čevený hymnář" je podle jasně červené
měkké plastové vazby prvního vydání (1989, na fotce vlevo).
Změny v Denní modlitbě církve
K podstatným zásahům do Denní modlitby církve od r. 1989
nedošlo, všechny zohlednění-hodné změny tedy souvisí
se změnami v kalendáři:
zavádění nových svátků, změny dnů slavení nebo stupňů
svátků stávajících a s tím spojené změny v jejich formulářích.
Patrně nejnápadnější anomálií v dosavadní podobě hymnáře
je památka sv. Anežky České:
ke 13. listopadu zpěvák nenajde
nic, když však (má a) uplatní znalosti nedávných dějin
kalendáře a propria českých zemí, příslušné hymny najde
u původního data svátku, 2. března.
Památka sv. Jana Sarkandra
vlastní hymny dostala až v rámci rozšíření formuláře
po svatořečení.
Ve všech třech případech jde o písně již delší dobu zavedené
na Moravě, z toho dvě jsou zařazeny i v olomouckém vydání
Jednotného kancionálu (třetí je třeba hledat ve starším
olomouckém zpěvníku Boží cesta), nicméně měly by být vloženy i
na příslušné místo v hymnáři.
Posledním formulářem s novými vlastními hymny
je formulář nedávno (2015) zavedeného svátku
Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze,
rozšiřujícího cyklus "svátků Páně v liturgickém mezidobí".
Formulář je vystrojen třemi vlastními hymny,
které jsou, při zachování metra, přeložené z latiny.
Texty to vesměs nejsou ani básnicky pěkné, ani zpěvné,
nicméně jednou jsou to oficiální texty hymnů v Denní modlitbě
církve a jako takové by měly být opatřeny nápěvy
a zařazeny do hymnáře.
Notový lístek,
který jsem jako dočasné východisko z nouze připravil já,
nabízí jeden nový nápěv pro oba hymny psané v sapfických
strofách, pro třetí hymnus navrhuje vhodnou "obecní notu"
z těch nápěvů, které jsou v hymnáři opakovaně používány.
Zejména nápěv pro oba "sapfické" hymny je nepříliš zdařilý -
je napsaný pro první sloku prvního hymnu
(Ježíši, ty jsi naším veleknězem)
a nedobře se snáší s rytmickými odlišnostmi veršů
řady slok ostatních. Bylo by tedy žádoucí, aby někdo dovednější
napsal nápěv nebo nápěvy, které "budou zadobře"
se všemi slokami obou hymnů, nebo alespoň s jejich většinou.
(A varhanní doprovod k tomu.)
V případě památky sv. Prokopa
hymnář obsahuje jeden hymnus navíc, který v nových vydáních
breviáře již nenajdeme a asi by, přísně vzato, měl být
odstraněn i z hymnáře: když byl totiž svátek
sv. Cyrila a Metoděje i v Čechách povýšen na slavnost,
památka prvního sázavského opata, slavená o den dříve,
přišla o nešpory,
a příslušné texty se v breviářích přestaly tisknout.
(Netřeba říkat, že kdybych na novém vydání hymnáře pracoval já,
ten hymnus bych
tam "zapomněl",
nebo se o to alespoň pokusil.)
I pro svátky, které nemají vlastní hymny,
hymnář obsahuje stručné záznamy s odkazy do příslušných společných
textů. Doplnění a úprav těchto záznamů by bylo potřeba větší
množství, ale nepovažuji za užitečné jednotlivě je tu
vypisovat.
Budoucnost "zeleného hymnáře"
"Zelený hymnář" (Denní modlitba církve - Hymny a básnické modlitby)
vyšel, narozdíl od "červeného", zatím jen jednou, v r. 1993.
Patrně není důvod očekávat jeho dotisk, protože šlo především
o sbírku textů,
a jeho kompletní textový materiál je zařazen jako dodatek
("Hymny a básnické modlitby k volnému výběru")
v novějších vydáních breviáře,
čímž potřeba nového samostatného vydání odpadá.
Nicméně i "zelený hymnář" má - jakkoli omezenou - hudební
stránku: na konci je zařazeno 16 nápěvů a v textové
části je u každého zpívatelného hymnu vyznačeno,
ze které skupiny nápěvů se pro něj má některý vybrat.
Především ty hymny, které jsou překlady z latinského
breviáře, by bylo žádoucí opatřit vhodnými
vlastními nápěvy a do nového vydání "červeného hymnáře"
je zařadit jako dodatek.
Vazba
Vazba dotisku z r. 2008 je v nabídce jednoho z e-shopů
vychvalována jako
"krásné luxusní koženkové provedení"
a při prvním setkání tak opravdu působí,
jenže bohužel není příliš kvalitní - knihařsky jde o dosti
ledabylou (plně automatizovanou?) práci, řada exemplářů vykazuje
různé vady (v řezání papíru, šití knižního bloku, lepení, ...)
a především se koženka rychle opotřebovává.
Je pravda, že jsem z exempláře na fotce níže pět let
(2010-2015)
vícekrát denně zpíval, ale rozhodně jsem s ním nezacházel nijak
hrubě. Především v místech častého ohýbání koženka brzy
praská a loupe se.
Příštímu vydání bych přál obyčejnou pevnou vazbu
(srov. výše "zelený hymnář"),
která možná nevypadá "krásně a luxusně", ale vydrží řadu let
pravidelného používání bez vážnějších škod.
Závěrem
Na okrajích mého výtisku "červeného hymnáře" během let
přibývají poznámky k textům i nápěvům.
Ty první jsou pro naše aktuální téma irelevantní -
zásah do textů by nutně byl zásahem do breviáře,
a ten patrně není namístě v blízké budoucnosti očekávat.
Ale dílčí oprava nápěvů v novém vydání hymnáře v zásadě
myslitelná je, proto poznámky k nim brzy přetavím v další článek.
