[Joppich Godehard, Erbacher Rhabanus: Antiphonale zum Stundengebet, Freiburg-Basel-Wien, 1979 (2.vyd.)]
Když začnu svou recenzi pozorováním zvenku, jako obvykle, musím konstatovat,
že se jedná o silnou knihu - přes 1600 stran biblového papíru. Letmé prolistování
ukáže, že se autoři rozhodli pro gregoriánskou notaci. Při bližším průzkumu
zjišťuji, že dvojice benediktinů z opatství Münsterschwarzach zhudebnila
opravdu celý německý pokoncilní breviář - včetně společných a vlastních
textů o svatých.
První, co jsem se zájmem prostudoval, byl úvod a závěr. V úvodu vydavatelé
citují Všeobecný úvod k denní modlitbě církve: "Der Gesang darf im Stundengebet nicht als
bloßer Schmuck betrachtet werden, der nur irgendwie äußerlich zum Gebet
hinzukommt. Er entspringt vielmehr der Tiefe der betenden und Gott lobenden
Seele und macht den Gemeinschaftscharakter der christlichen Gottesverehrung
voll und ganz deutlich."
K tomu bych dodal ještě další argument: zpěv, je-li dobrý (co se skladby i přednesu týče),
pomáhá slyšet text Písma a nechává ho proniknout do srdce a uvíznout v paměti.
Taková je alespoň moje zkušenost.
Závěr mi přinesl některé praktické podněty pro mou práci: autoři tam píší
o řešení některých obtíží a o nevyhnutelných škrtech při sestavování
antifonáře.
Když jsem napsal, že toto německé antiphonale obsahuje celý breviář,
je to velké zjednodušení: autoři ho předně koncipovali jako knihu
pro společný zpěv a proto je vypuštěno všechno, co se
buďto nezpívá, nebo co přednáší jednotlivec, tzn. čtení, orace, přímluvy.
Dále nejsou zpracovány zpěvy pro modlitbu se čtením a modlitba uprostřed
dne je pro každý den (s výjimkou nejexponovanějších dnů Svatého týdne)
zpracována jen jednou.
V závěru se autoři dotýkají také problému zpívatelnosti žalmů na různé tony.
Já doposud vesele zpívám žalmy česky na osm tonů šitých na míru latině.
V Německu je zavedeno (a hojně užíváno - v Erfurtu se žalm při mši téměř
nikdy nezpívá jinak) osm tonů upravených pro specifika německého jazyka.
Vím, že pro češtinu se o něco podobného snažil Martin Grombiřík -
možná právě nastal čas zjistit, proč to vlastně považoval za nutné a
zrevidovat svůj přístup k žalmům.
Časem bych chtěl připravit text žaltáře opatřený značkami ke zpěvu,
aby to k něčemu bylo, budu muset trochu probádat teorii psalmodie a
vlastnosti českého jazyka.
Z notového obsahu mě nadchlo invitatorium - želm 95 je rozepsaný
pro všech 8 tonů a je k němu celá, nekrácená paleta antifon.
Další, na co jsem se zvlášť podíval, byla kantika.
Pozoruhodné je kantikum ze Zj. 19: jsou pro něj připravené tři různé
nápěvy (podobně jako v latinském Psalterium Monasticum ze Solesmes).
Aleluja je rozložené stejně jako v breviáři - aleluja na začátku strofy
zpívá kantor, další dvě jsou responsa chóru.
Zajímavě je vyřešena antifona. Zatímco třeba materiály na webu
Liturgia horarum in cantu gregoriano
na antifonu resignují, protože kantikum už má responsum aleluja a antifona
by mohla působit jako zbytečná duplikace,
německý antifonář má antifony složené tak, že se závěrečné aleluja
antifony shoduje s responsem. To mi přijde geniální a tento nápad se chystám
"opsat".
S odvoláním na římské předlohy autoři poměrně volně zacházejí s
antifonami, které v breviáři končí "Aleluja" nebo "praví Pán" a zakončení
z důvodu zpěvnosti tu vynechávají, tu (jen u aleluja) zdvojují.
Čas tlačí... Závěrem: I tato kniha patří k těm, které našim západním
sousedům nepokrytě závidím. A, jako už jsem dvakrát psal,
nevím o žádném společenství, které ji používá.
Mluvil jsem se seminaristy ze dvou německých seminářů -
v obou se liturgie hodin recituje, o svátcích se zpívá -
za pomoci kancionálu Gotteslob, který je pro to, jak už jsem psal,
ukázkově vybavený. Možná antifonář dochází uplatnění v některých klášterech...
S webem se to má podobně jako s člověkem - jedna věc je nosit v sobě poklady,
jiná věc ale, umět je dát k diposici pro druhé. Snažím se tedy upravit
domovskou stránku, aby víc zvala a nabízela. Doposud byly hlavním obsahem
domovské stránky noty ke stažení. A bylo to logické, protože noty jsou
nejoriginálnějším a nejhodnotnějším obsahem celého webu. Když jsem ale
sledoval statistiku stahování,
vadilo mi, že stále ještě nejstahovanějším materiálem je invitatorium -
možná vůbec první noty, které jsem tu vloni na podzim vystavil a o kterých opakovaně
přemýšlím, jestli by nebylo nejlepší je smazat, protože jsou pro ostudu.
Co bych měl udělat, aby si někdo, kdo na web In adiutorium poprvé zabloudil,
prohlédl nejdřív použitelné noty a taprve pak případně i ty ne tak zdařilé?
Prvním krokem k nápravě bylo, že jsem upravil pořadí not tak, že ty dle
mého soudu nejpoužitelnější jsou nahoře (dosud byly seřazené víceméně
podle toho, jak během dne přijdou v rámci liturgie hodin na řadu, tzn. ono
ostudné invitatorium bylo první, na co návštěvník webu myší narazil).
Přemýšlel jsem ale o té věci dál a napadlo mě, že vedle not je ostatní
obsah webu značně "diskriminovaný" - že si leckdo možná ani nevšimne,
že tu vedle not je ještě nějaký relevantní obsah.
A tak jsem dosavadní domovskou stránku osvobodil od obsahu, který
nesouvisí s notami a předělal ji na stránku pro stahování not -
a vyrobil novou úvodní stránku, která nabízí nejnovější noty,
články z blogu, náhodný odkaz a knihu (kniha zatím z technických důvodů není
náhodná, nýbrž stále stejná - časem to snad dodělám).
Do budoucna zamýšlím ještě trochu zapracovat na tom, jak stávající
domovská stránka prezentuje noty: vedle toho, že ukazuje ty nedávno
aktualisované, by měla (a možná především) upozorňovat na noty,
které jsou víceméně hotové a doporučitelné. (Aktuálně za takové považuji
třeba antifony kompletáře nebo antifony k Benedictus a Magnificat.)
To ale zase někdy příště...
Velikonoční doba je pryč. Antifony pro všechny čtyři neděle, které jsem
dal dohromady během postu a Velikonoc, teď potkávám - s jistým časovým
odstupem a v kontextu modlitby - ten je pochopitelně trochu jiný než kontext
skládání. Jsem trochu zděšený, trochu smutný, trochu překvapený (když
jsem je skládal, zdály se mi docela hezké!). Ale ne zoufalý.
Řadu antifon jsem upravil, několik napsal z gruntu znovu, podobně jedno
responsorium. To čeká v následujících týdnech mnohem víc antifon.
A některé možná budu muset předělat vícekrát, než dostanou nějaký
(alespoň pro mě) přijatelný tvar. Antifony z kompletáře už tímto procesem
procházejí delší dobu. A myslím, že je to tak dobré.
Když jsem přemýšlel o tom, jak pomalu přibývají antifony ze žaltáře
(když je jich pro každý všední den potřeba devět...), rozhodl jsem se
přednostně připravit cyklus antifon ke kantikům z evangelia
(Benedictus a Magnificat). Protože kantikum z evangelia je jakýmsi
vrcholem ranních chval a nešpor a i když jsou žalmy recitované,
zdá se mi dobré alespoň kantikum z evangelia zpívat.
Protože jsem tento cyklus dvanácti antifon dokončil o památce
sv. Prokopa, rozhodl jsem se ono dílko tomuto sympatickému světci
věnovat. Ani ne tak "k jeho cti", jak lidé někdy svatým něco věnují,
jako spíš jako o pár set let staršímu příteli a učiteli. Kdyby ty antifony
slyšel, možná by se mu vůbec nelíbily, ale věřím, že jako benediktin by
pro to, o co se pokouším, měl pochopení.
Před necelým týdnem jsem narychlo zveřejnil dvě antifony pro svátek
svatých Cyrila a Metoděje. Jeden kunsthistorik v jednom semináři tady
v Erfurtu říkal, že když vykládáme sakrální umění, je potřeba vedle
legend, ikonografických kánonů apod. vzít dostatečně v potaz také
toho, kdo si ten daný oltář apod. objednal a zaplatil. Podobně je potřeba
dívat se na tento "počin". Nijak nezapadá do dříve načrtnutého
"edičního plánu", pouze odráží moje osobní preference:
sv Cyril je můj milý "biřmovací patron"...
[ROHR Heinrich: Kleines Antiphonale zum Stundenbuch, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1995.]
Hubená knížka ve formátu německého breviáře (ten je poněkud nezvyklý,
užší a vyšší než má český breviář), okolo čtyř set stran biblového papíru.
"Malá, ale šikovná" - vydavatelům se na tento malý prostor podařilo "natlačit"
všechno, co je potřeba ke zpěvu ranních chval a nešpor z celého temporálu a
ze sanktorálu commune a osm vybraných slavností.
Co to znamená? Pro každý den, který se vejde do výše vymezené množiny,
hymny, antifony a texty žalmů se značkami, které usnadňují zpěv podle žalmových
tonů. Ke knížce je přiložený dvojlístek s tabulkou žalmových tonů upravených,
aby odpovídaly zvláštnostem německého jazyka. Každý tonus je možné zpívat
jednoduše (jednotkou je verš) nebo rozvinutě (jednotkou jsou dva verše,
druhý verš má jiný tenor).
Co nepovažuji za zcela samozřejmé, je, že do publikace byly zahrnuty žalmy
invitatoria s ozdobnými nápěvy na různé tony a výběr antifon k nim.
Textový materiál breviáře je tak rozsáhlý, že každý projekt antifonáře, který
nemá trvat nekonečně dlouho a vyústit v mamutí foliant, který si pravděpodobně nikdo
nekoupí, musí rozumně nastavit kritéria výběru toho, co bude zhudebněno a zahrnuto
a co se zanedbá. V tomto případě bylo vynecháno proprium sanktorálu -
tj. vlastní texty svatých - texty, které se využijí max. jednou ročně a v hierarchii
liturgické závažnosti mají nízkou prioritu.
Dále modlitba uprostřed dne - to je podstatná úspora, třetina žaltáře. Texty žalmů
zaberou hodně místa. Předmluva ukazuje, že autor při sestavování publikace myslel
na diecézní kleriky a na laiky a většina pracujících laiků nemá možnost modlit se
během pracovního dne ve společenství.
Trochu mě překvapilo, že byl vynechán i kompletář - ten tolik místa nezabere
a myslím, že jeho využitelnost (myslím třeba jen na akce pro mládež) je
nezanedbatelná.
Další redukcí bylo vynechání všech nezpávaných textů - čtení a modliteb.
Formát a velikost (hubená, lehká) je přizpůsobena použití zároveň s běžným
breviářem, "vedle něj".
Knížka vyšla před více než deseti lety, takže nejspíš nemám příliš velkou
naději ještě ji nekde sehnat, ale rozhodně se o to pokusím, protože myslím,
že "Kleines Antiphonale zum Stundenbuch" je dobrý vzor směru, kterým
by se projekt "In adiutorium" mohl ubírat směrem ke smysluplnému výstupu.
Možná bych se z něj měl naučit v první řadě umění redukce - vybrat to,
co je opravdu důležité, a systematicky zanedbat všechno ostatní.
Závěrem musím zopakovat, co už jsem přinejmenším jednou napsal:
kdybych žil na druhé straně českoněmecké hranice, tento web by nikdy nevznikl.
"Kleines Antiphonale zum Stundenbuch" samo o sobě by k uspokojení mé
potřeby denní modlitbu církve zpívat bohatě stačilo.
Dlouho jsem koketoval s myšlenkou překonvertovat noty, které tvořím,
také do gregoriánské kvadratické notace. Pro vlastní potřebu a potěšení.
Pro potěšení - protože kvadratická notace blaží oko - a pro potřebu,
protože ze čtyřřádkového zápisu se mi lépe zpaměti transponuje.
Lilypond, program, který používám pro sazbu not, sice kvadratickou
notaci hrdě podporuje, ale takovým způsobem, že je tato jeho funkce
prakticky nevyužitelná. A přepisovat všechny noty pro sazbu
jiným programem, třeba gregoriotexem,
se mi výbec nechce. Je to spousta práce s malým užitkem... gregoriotex se
pravděpodobně narozdíl od Lilypondu nedá tak snadno nosit na flashdiscu...
atd.
Teď experimentuji s hybridem moderní a gregoriánské notace:
noty jsou takové, jak je to dnes při transkripci chorálu víceméně běžné -
ale jsou zapsané ve čtyřlinkové osnově s gregoriánským klíčem.
Noty v této notaci lze ze stávajících zdrojových kódů vytvořit po minimálních
úpravách. Výsledek není nijak krásný, ale dává zmíněnou možnost snadné
transposice. Tady na ukázku antifony kompletáře.
Na ukázce jsou vidět zatím nevychytané mouchy - např. znaménko pro nádech ulétající mimo osnovu.
Předpokládám, že noty v této hybridní notaci mají smysl pouze pro mě,
kdyby ale o ně někdo z jakéhokoli důvodu stál, stačí se ozvat, rád pošlu
PDF. V git-repozitáři
projektu je této notaci věnována samostatná branch,
odkud je možné si stáhnout zdrojové kódy a vyrobit si kýžená PDF svépomocí.
Jedinou potřebnou úpravou je na začátku každého kusu nahradit příkaz \choralniRezim
příkazem nastavujícím příslušný režim čtyřlinkové notace, např.
\choralniRezimCII pro klíč C na druhé lince,
\choralniRezimFII pro klíč F na druhé lince.
Tyto příkazy jsou definované v souboru spolecne.ly ve zmíněné branch.
(Noty, které jsou zde na webu ke stažení, jsou kompilované ze zdrojových kódů z branch master.)
Před časem jsem začal pro zápis zpěvů, které nejsou rytmické a nemají
pevnou délku not (všechny zdejší antifony a responsoria) používat
noty s hranatými hlavičkami, abych upozornil na to, že to nejsou
normální čtvrťové noty. Po delší době, kdy jsem s takto sázenými
notami žil, jsem došel k přesvědčení, že to není výhodné - z více důvodů,
jedním z nejzávažnějších je neintuitivnost.
Rozhodl jsem se do budoucna používat dnes běžný způsob zápisu
chorálu - tj. kulaté noty bez nožiček, znaménko nádechu nebo taktová
čára značí zároveň pomlku.
Minulý týden jsem začal seriál článků o německých knihách spadajících do oblasti
zájmu tohoto webu článkem o možnostech kancionálu "Gotteslob". Dnes se chci
podělit o dojmy z jiné zajímavé publikace, která nese - shodou okolností nebo z vůle
autorů - nápadně podobný název. Zatímco posledně traktovaný kancionál
je všeúčelový zpěvník používaný především, ale nejen při slavení eucharistie,
Christuslob je speciální pomůcka výhradně pro liturgii hodin, něco jako
"kapesní breviář" - nebo spíš "kapesní antifonář".
[Christuslob. Das Stundengebet in der Gemeinschaft, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1980.]
Vnějškově: knížka kancionálového formátu v polotvrdé plastikové vazbě,
se dvěma záložkami. (Dvě záložky v normálním breviáři nestačí. Christuslob je proti
breviáři mírně zjednodušený, ale pro pohodlné použití jsou dvě záložky i tady
nedostatečné.) Všechny hymny, antifony a responsoria uvnitř jsou notované
(v běžné transkripci chorálu do houslového klíče, noty bez nožiček), nápěvy
žalmů (osm nápěvů podle gregoriánských tonů, přizpůsobených
specifikům německého jazyka) jsou přiloženy na samostatném kartonovém
dvojlístku (stáhnutelné na
stránkách opatství Maria Laach).
Už z objemu je jasné, že na tak malý prostor se nevejde ani komopletní breviář,
natožpak antifonář. Christuslob vznikal asi padesát let - počátky práce sahají tedy
ještě daleko před koncil. Jeho původním určením (a zřejmě i běžným využitím)
bylo oficium řeholních sester. Měl být tkzv. "malým oficiem" - tzn. méně
časově a intelektuálně náročnou variantou liturgie hodin pro kongregace,
které se nemodlí úplné mnišské oficium. Reforma druhého vatikánského koncilu
"standardní" oficium výrazně zkrátila a tak se Christuslob co do objemu
"promodleného času" i co do struktury hór rovná modlitbě breviáře bez modlitby
se čtením. Výrazně chudší je co do rozmanitosti textů. Páteř tvoří
žaltář s pouze dvoutýdenním cyklem žalmů a antifon pro laudy a nešpory,
jednotýdenním cyklem pro modlitbu uprostřed dne a dvoudenním cyklem
pro kompletář. To je doplněno oddíly temporálu a sanktorálu, které jsou
ovšem výrazně ořezané.
Nemohu na Christuslob napsat velké nadšené laudatio,
zatím jsem ho nezažil v akci a neměl jsem příležitost mluvit se sestrami,
které ho používají, na mě nepůsobí příliš přitažlivě, bohatství textů
breviáře bych se v jeho prospěch nevzdal.
Myslím ale, že je to poměrně zdařilý kompromis
mezi slavnostností a nenáročností liturgie hodin pro kongregace,
které mají těžiště své činnosti jinde než ve slavnostním slavení liturgie.
Repertoár hymnů, antifon atd. je poměrně omezený a nápěvy nejsou
náročné, takže liturgie nevyžaduje mnoho přípravy.
Pokud jde o možnost využití při slavení liturgie hodin ve farnosti,
může pro mluvit pořizovací cena (jistě výrazně nižší než při nákupu
breviářů), spíše odrazující je složitost a nepřehlednost knihy. Kdo je zvyklý
pohybovat se v breviáři, nebude mít ani zde problémy, ale myslím, že
tato liturgická kompetence není průměrnému farníkovi v Čechách ani
v Německu vlastní. (To říkám bez negativních emocí. Všichni jsme povoláni
ke svatosti, ne všichni k tomu modlit se breviář :) )
Jak už jsem zmínil,
toho času jsem na studijním pobytu v durynském Erfurtu. Vedle toho, že se
pilně věnuji studiu, podnikám ve volných chvílích malý soukromý průzkum
německých hudebnin k liturgii hodin. (Alespoň těch, které jsou v univerzitní
knihovně.) To, co jsem zatím našel, mě naplňuje závistí - kdybych žil v Německu,
vůbec bych se do něčeho jako je projekt "In adiutorium" nemusel pouštět.
Už od konce sedmdesátých let je k disposici profesionálně zpracované
kompletní německé Antiphonale, vedle toho jsou k disposici odlehčené
formy liturgie hodin pro použití ve farnostech, ...
V malém seriálu, který tímto článkem začínám, bych chtěl
nabídnout malý přehled všeho toho, co jsem našel.
Začít se vyplatí tím úplně nejobyčejnějším, totiž zpěvníkem,
který je (alespoň v Erfurtu) v každé kostelní lavici (tady ve skutečnosti většinou v polici
u vchodu, ze které si příchozí zpěvníky berou do lavice a pak zase vrací).
Gotteslob je, domnívám se, nejrozšířenější (ale ne jediný používaný)
německý kancionál. Vychází od roku 1975. Množství materiálu pro liturgii
hodin, které obsahuje, mě oslnilo.
Podobně jako český Kancionál obsahuje Gotteslob jako základ zhudebněný
lit. formulář pro jednu neděli (č. 672nn) (ranní chvály, nešpory, kompletář), nešpory
se dvěma různými řadami žalmů na prostřídání.
Vedle toho ale také nešpory pro neděli ve zvláštních liturgických dobách
(advent, doba vánoční, postní, velikonoční, letnice).
Nadchla mě dlouhá řada
ve zpěvníku vedle toho obsažených žalmů. Ty totiž umožňují slavit ve farnosti
nebo ve společenství pestrou (tj. v čase proměnnou, ne každou neděli
do puntíku stejnou) liturgii hodin bez nutnosti opatřovat speciální zpěvníky:
žalmy, kantika a hymny (resp. písně použitelné na místě hymnů) mají všichni
v kancionálu, čtení a přímluvy předčítá lektor a nemusejí ho mít všichni před sebou.
S liturgií hodin postavenou na zpěvníku Gotteslob jsem zatím udělal dvě
dobré zkušenosti: o slavnosti Zmrtvýchvstání v erfurtské farnosti St. Martini -
nešpory do puntíku podle toho, co zpěvník nabízí jako "nešpory pro dobu
velikonoční" - a předtím na Velký pátek a Bílou sobotu v katedrále tkzv.
"Karmette" - to je alespoň ve zdejším provedení jakýsi hybrid matutina a ranních chval -
hymnus, tři žalmy, Benedictus, přímluvy, Otčenáš (jako v ranních chválách),
čtení dvě (jako v matutinu), z toho jedno, zpívané, z Pláče.
Pro Karmette Gotteslob žádný hotový recept nenabízí, ale někdo ji povedeně
zkomponoval z toho, co na různých místech ve zpěvníku je a připravil
pro účastníky letáčky s přehledem struktury slavení, odkazy do zpěvníku
a s texty, které v něm nejsou (responsoria po čteních).
Závěrem: Co se týče možností pro slavení liturgie hodin ve farnosti, je Gotteslob
v mých očích geniální. Na druhou stranu nevím, do jaké míry
je takto skutečně využíván. Erfurt je biskupské město, předpokládám tedy,
že jeho "liturgická nabídka" je spíše nadstandartní, společná liturgie hodin
se tu však slaví pouze výjimečně (v době postní v souvislosti s obřady katechumenátu,
ve Velikonočním triduu apod.). Je tedy možné, že přesně ty stránky, nad kterými se
střídavě rozplývám a blednu závistí, většina německých katolíků vůbec nezná
a ve zpěvníku vlastně pouze zvyšují hmotnost a cenu...
Zítra odjíždím na semestr studovat do Německa, kterýmžto pádem
velmi pravděpodobně přinejmenším do srpna nepřibydou žádné noty.
Nebudu totiž mít s sebou vlastní počítač.
Doufám však, že ve volných chvílích posunu kupředu rozdělané antifony
ze žaltáře - rád bych dokončil alespoň všechny čtyři neděle.
Pak bych rád zpracoval často opakované části z doby postní (antifony
pro modlitbu uprostřed dne, krátká responsoria).
Pokud se v Erfurtu dostanu alespoň ke scanneru, možná něco z toho
dám k disposici už během pobytu - v opačném případě nastřádaný obsah
svých notových sešitů přepíšu někdy během podzimu.
