Advent a doba vánoční jsou za námi. V práci na zhudebnění
liturgie hodin pokračuji na úrovni zpracovávání "ohnisek temporálu"
a příp. jejich okolí. Podobně, jako jsem z vánočního cyklu nejprve
napsal zpěvy pro dvě ústřední slavnosti Narození Páně a Zjevení Páně,
pak zlomek z oficií adventních nedělí a něco z oktávů obou
zmíněných slavností, budu postupovat i při práci na okruhu velikonočním.
Začal jsem již opravovat a upravovat materiály pro
dobu postní a
velikonoční z minulého roku - protože jsou v nich věci, pod které už
bych se dnes styděl podepsat. Prvním novým počinem budou antifony
ke kantikům z evangelií pro dny velikonočního oktávu (antifony k žalmům
byly k disposici už loni) a oficium slavnosti Seslání Ducha svatého.
Podle časových možností bude dále na řadě velikonoční triduum,
příp. celý Svatý týden, a Popeleční středa.
Drobným úkolem "na vedlejší koleji" je zpracování všech zbývajících
zpěvů kompletáře (velikonoční responsorium, antifony zpívané
během tridua a velikonočního oktávu místo responsoria).
Tím pro letošek s paschálním cyklem zřejmě skončím.
(V řadě priorit následují neděle doby velikonoční a postní.)
Začal jsem práci na antifonách k evangelním kantikům pro
neděle v mezidobí.
Ty do výše naznačeného systému priorit úplně nezapadají, ale považuji
je za důležité.
Projekt
Antifonáře k Denní modlitbě církve snad vypadá poněkud strnule.
Úplně u ledu ale není. V git-repositáři projektu je možné vyčíst,
že jsem provedl některé kroky k tomu, aby byly noty snáze
integrovatelné do textů antifonáře a aby s nimi lépe vizuálně "souzněly".
Snad již brzy se lze těšit na nové - téměř definitivní "vydání"
antifonáře ke kompletáři. Co se týče žaltáře, ten potřebuje ještě
doladit některé grafické nedokonalosti a pak provést finální zlom
stránek. Během Vánoc jsem začal pracovat na samostatném žaltáři
pro modlitbu se čtením (samostatný je proto, že modlitba se čtením se,
pokud vím, málokde koná veřejně), věc se ale zkomplikovala, když jsem
zjistil, že se žalmy modlitby se čtením zčásti mění podle liturgické doby.
Pokračování prací je zatím v nedohlednu.
V blízké době bych rád představil nový svazeček - antifonář pro neděle
v mezidobí. (Celý notovaný
žaltář v blízké době neplánuji, jak už jsem napsal jinde. Připravit ho by
nyní nebylo nijak zvlášť těžké, ale vzhledem ke stále probíhajícímu
vývoji nápěvů antifon považuji za lepší, aby se prozatím vedle sebe
používaly dvě "knihy": žaltář bez not a antifony ze žaltáře. Žaltář
totiž poměrně brzy nabyde definitivní podoby, zatímco antifony
před sebou mají cestu ke zralosti trvající měsíce nebo roky.)
Několik dní nebo týdnů bude přístupný
archiv se třemi různými
podobami sazby žaltáře.
antifonar_zaltar_sloupce.pdf -
Sazba se inspiruje Antiphonale Romanum z r. 1912. Ve dvou sloupcích je
úsporná, dobře stránku vyplní. Možná trochu na úkor čitelnosti, mně se
ale při letmé zkoušce i z této varianty zpívalo dobře.
Jako problém vidím málo patrný předěl mezi žalmy, který ztěžuje orientaci
při přechodu do druhého sloupce žalmu, který není první na stránce.
Zatím jsem nevymyslel, jak žalmy oddělit výrazněji, aby to dobře vypadalo.
antifonar_zaltar_bezsloupcu.pdf -
Bez sloupců, každý verš na jeden řádek. Nevypadá to moc dobře.
antifonar_zaltar_alanovydvur.pdf -
Sazba inspirovaná žaltářem trapistického kláštera Nový Dvůr.
Každá část verše je na novém řádku. Pro zpěv je toto řešení zřejmě
nejpřehlednější, co se papíru týče, je neúsporné, a asi by to
pro vyrovnanější vzhled chtělo užší papír.
Budu rád za každou zpětnou vazbu k těmto variantám,
za návrhy úprav nebo jiného, zcela nového grafického uspořádání.
Když pracuji na liturgickém zpěvníku, byl bych rád, aby byl
použitelný, tedy zejména dobře čitelný a přehledný a pokud možno
také krásný.
Narozdíl od sousedů ze Slovenska a Německa dosud nemáme k disposici
kompletní zhudebnění denní modlitby církve v mateřském jazyce.
V tomto článku se pokusím
navrhnout několik smysluplných modelů slavení využívajících toho,
co k disposici je, se zaměřením na farnosti a podobná uskupení.
Koncepční rozhodnutí
Pro začátek je vhodné si ujasnit, jak vypadá uskupení, pro které
zpívanou liturgii hodin projektujeme, jaké jsou jeho požadavky a možnosti.
- Mají se části liturgie hodin stát součástí pravidelného liturgického života
farnosti? Nebo budou pouze příležitostným obohacením programu
v liturgicky intensivnějších momentech, tedy především o největších
slavnostech liturgického roku a v obdobích přípravy na ně?
- Lze počítat alespoň s malou skupinou, která se slavení liturgie
hodin bude účastnit vždy, může hrát roli "tahouna" a příp. se
podělit o některé náročnější role?
- Jak mnoho dobrých zpěváků je k disposici?
- Má být část liturgie hodin "hlavní liturgickou událostí dne", nebo se
stane doplňkem či přívěškem k jiné liturgické (mše) nebo neliturgické
události (rekolekce, zasedání farní rady, ...)?
- Jaký má cílová skupina vztah k latině?
1. Model s převahou recitace
Běžnou formou společné modlitby breviáře, se kterou je dnes nejsnazší se
setkat, je modlitba recitovaná. Výhodou je malá (žádná) náročnost na přípravu,
na počet a pěvecké kvality společně se modlících.
Každý, kdo přijde a už se umí breviář modlit, se může zapojit a převzít příp. i
významnější úlohu. Nevýhodou je jistá
plochost a neslavnostnost.
Tam, kde se část denní modlitby církve modlí spíše malá skupina lidí,
nebo kde chybí dobří zpěváci, je možné recitovanou modlitbu
(ať už vždy nebo jen pro příležitostné zvýšení slavnostnosti s ohledem
na liturgickou dobu nebo slavený svátek) doplnit o vybrané zpívané části:
např. hymnus, kantikum Benedictus/Magnificat, apod.
Hymny jsou ve zvláštních liturgických dobách stále stejné a kladou
tedy málo nároků na učení se. V mezidobí se opakují v dvoutýdenním cyklu
a tak ve farnosti, kde se např. každou středu slaví nešpory, vystačí
na větší část roku dva. Evangelní kantikum lze zpívat vždy na ten samý
vybraný žalmový nápěv - tak se ho postupně každý snadno naučí.
Tento model má smysl také tam, kde se liturgie hodin slaví pravidelně,
ale v životě společenství není stěžejním prvkem, do kterého by se
vkládalo hodně energie. Tak
bosí karmelitáni ve Slaném,
když v pátek po adoraci slaví nešpory spolu s návštěvníky "zvenku",
zpívávají pouze hymnus (z hymnáře), responsorium (na vlastní jednoduchý
nápěv) a Magnificat (chorální, tonus IV.E cum mediatione sollemni).
2. Zpěv žalmů
I tento model je "nízkorozpočtový", ale umožňuje zpívat většinu textů
každé hodinky.
Máme řadu různých zhudebnění žalmů zpívaných při mši
(od Korejse, Olejníka, Pololáníka). Ač jsou tyto nápěvy koncipovány
pro responsoriální přednes (kantor zpívá žalm, po několika málo verších vždy lid
zazpívá odpověď), lze některé z nich použít i při kontinuálním
zpěvu žalmu, jaký je při liturgii hodin běžný. Sestry benediktinky
z Bílé Hory
i pražští seminaristé takto používají
nápěvy Korejsovy. Pro správný jednotný přednes je sice potřeba mít texty
žalmů opatřené značkami, ale snad se lze (za cenu občasných disonancí)
obejít i bez nich. Případně si může společenství označkované texty podle svých
potřeb vyrobit. Žalmové nápěvy lze použít i pro responsoria.
Pokud se vedle žalmů a responsoria zpívá i hymnus, zůstanou jedinou
recitovanou částí antifony a prosby. (Čtení se obvykle nezpívají,
návod, jak zpívat orace, lze snad najít v nějakém liturgickém zpěvníku
pro kněze, nebo odvodit z Olejníkových Nedělních nešpor.)
Ranní chvály zpívané tímto způsobem je možné shlédnout v archivu
TV Noe v jedné z relací z WYD 2011 v Madridu.
Když jsem zmiňoval potřebu označkovaných textů, měl bych zmínit,
že pracuji na textu celého žaltáře opatřeném značkami pro zpěv
žalmů na chorální nápěvy. Práce ale postupuje pomalu.
3. Kompletně zpívaná hodinka
V předchozím modelu schází vlastně jediné - antifony. Tyto krátké
fráze rámující žalmy a kantika v římské liturgii tradičně měly
své vlastní více či méně jedinečné nápěvy podtrhující
strukturu a výpověď textu. Současný breviář ovšem textů antifon obsahuje
velice mnoho (prof. Dobszay upozorňuje, že je jich paradoxně ještě
více, než v breviáři předkoncilním, ačkoli schopnost společenství
a komunit obsáhnout široký hudební repertoár nevzrostla,
nýbrž výrazně klesla). Většina jich dnes v české verzi nemá
(a dost možná nikdy mít nebude) žádné zhudebnění.
Dostupností notových materiálů je možnost zpívat hodinky i s antifonami
prakticky omezena na druhé nešpory nedělí a slavností, pro které
je k disposici zpracování Olejníkovo a
Šmolíkovo.
Materiály z tohoto webu umožňují zpívat ve všedních dnech liturgického
mezidobí kompletně všechny hodinky. O nedělích mezidobí vše kromě
antifon k evangelním kantikům. Ve zvláštních liturgických dobách pak
modlitbu uprostřed dne a někdy i některé antifony ranních chval a nešpor.
Zpívat hodinky včetně antifon stojí značné úsilí - je zapotřebí
přinejmenším kantor, který se antifony perfektně naučí a je schopen
je předzpívat, a alespoň malá skupina těch, kdo jsou buďto schopni
je po něm bez přípravy slušně zopakovat, nebo je předem spolu s ním
nacvičí. Navíc antifona vždy diktuje určitý nápěv žalmu a model
s antifonami předpokládá schopnost společenství zpívat žalmy na různé
nápěvy (to může znamenat potřebu dalšího nácviku).
Také je vhodné, aby byly pro všechny připraveny noty, což
předpokládá jistý finanční a možná i nemalý časový vklad.
Tento model tedy považuji v podmínkách farní liturgie
vzhledem k vysokým nárokům za vhodný pouze
pro nárazové rozšíření liturgické nabídky např. o Vánocích a Velikonocích,
příp. pro bohoslužbu konanou pravidelně, ale s nízkou frekvencí.
(Jako jsou zpívané nešpory v katedrále sv. Víta: jednou za měsíc
české, jednou za měsíc latinské, přičemž za každé je zodpovědný
jiný sbor.)
4. Latina a gregoriánský chorál
Pro společenství příznivě nakloněné latině je možností slavit liturgii hodin
latinsky, ať už podle současného breviáře, či podle breviáře z r. 1962,
jehož neomezené používání bylo znovupovoleno v motu proprio Summorum Pontificum.
Výhodou je možnost využití hudebního bohatství gregoriánského chorálu,
nevýhodou (dle mého soudu obrovskou) je, že pro nemalé množství lidí
zůstane obsah textů nepřístupný.
Liturgie hodin podle moderního latinského breviáře je relativně krátká,
strukturně jednoduchá, ten, kdo je zvyklý modlit se český breviář, se v ní
rychle zorientuje. Problematická je dostupnost hudebních materiálů -
od šedesátých let, kdy byl vydán text reformovaného breviáře,
totiž nevyšel oficiální římský antifonář. Zpívaná liturgie hodin se řídí
prozatímním uspořádáním stanoveným v normě Ordo cantus officii (1983),
která stanoví, ze kterých starších liturgických knih se mají jednotlivé
zpěvy vzít. Materiály podle Ordo cantus officii sestavené lze
najít na internetu (Liturgia horarum in cantu gregoriano,
Chorál v liturgii), ale pouze pro neděle a
slavnosti. Kompletní latinský antifonář odpovídající současným liturgickým
normám a textově velice blízký římskému
mají dominikáni.
[EDIT 17.12.2011] Jakub Vavrečka mě upozornil, že v Solesmes
již před dvěma lety začalo vycházet nové
Antiphonale Romanum.
Slavení podle breviáře z r. 1962 má tu výhodu, že jsou dostupné
oficiální liturgické zpěvníky z té doby, které pokrývají kompletní repertoár
zpěvů. Pro podmínky farní liturgie je relevantní zřejmě především
Liber Usualis (Oscanovaná ke stažení na webu Musica Sacra).
Jednotlivé denní hodinky byly tenkrát o něco delší než dnes (žaltář nebyl
rozložen na čtyři týdny, ale na týden) a tak se zpívané nešpory nebo ranní
chvály v tomto provedení mohou s délkou trvání okolo třičtvrtě hodiny
až hodiny stát "hlavní liturgickou událostí dne" tam, kde se ten den neslaví
mše.
V git repozitáři projektu In adiutorium ve složce "nastroje"
je prográmek indexmaker.rb, který umí projít noty v souborech
zadaných na příkazové řádce, z každého kousku vytáhne text,
upraví jej do čitelné podoby (odstraněním značek, vysvětlujících
LilyPondu, jak text přiřazovat k notám), nakonec texty setřídí
podle abecedy a vypíše spolu s údajem, ze kterého souboru
byl ten který text vzat.
Ukázka:
index antifon a responsorií z materiálu "antifony ze žaltáře".
Tento program činí výstup projektu In adiutorium významně
přehlednějším. Umožňuje při troše šikovnosti vyhledávání
antifon podle textu napříč všemi materiály.
To se stává dost potřebným: čím větší část breviáře je zpracovaná,
tím častěji se stává, že vím, že jsem s určitým textem už v jiném
kontextu pracoval, někdy si i pamatuji melodii, kterou jsem pro něj napsal,
ale netuším, kdy to bylo a ve kterém souboru ho najdu.
(Dnes se mi to např. stalo s antifonou k modlitbě uprostřed dne
o slavnosti Zjevení Páně odpoledne: "Dám tě národům jako světlo...".)
Dále je např. soupis textů všech antifon ze žaltáře předpokladem
pro zpracování
"malého antifonáře", o kterém jsem psal celkem nedávno.
Některé antifony ze starších vrstev projektu mají za sebou poměrně
dlouhou historii revizí melodie. Rád bych představil nový nástroj, který
umožňuje tuto historii si prohlédnout.
V adresáři se zdrojovými kódy projektu se ve složce
"nastroje" nachází skript prehledverzi.rb.
Je to skript napsaný v jazyce Ruby, pro jeho spuštění je tedy
potřebný příslušný interpret. Nemá žádné grafické uživatelské rozhraní
a spouští se z příkazové řádky. (Dobře vím, že právě teď většinu čtenářů
dokonale přešla chuť ho zkoušet. S tím se počítá - tento článek je
především pro další skladatele a "skladatele", kteří píší noty
v LilyPondu a pro správu verzí používají git a po drobné úpravě
by můj skript třeba mohli dobře využít.)
Skriptu se jako jediný argument na příkazové řádce předá název souboru,
jehož historie má být získána.
Pro správnou funkci skript musí být
spuštěn v Git-repositáři a zpracovávaný soubor musí být zdrojový kód not
pro sázecí program LilyPond. Tento soubor dále musí být v Git-repositáři
vedený. (Skript je totiž primitivní nadstavbou nad nástroji git.)
Nakonec je pro funkci skriptu potřeba adresář "pracovni", do kterého
skript ukládá své pomocné soubory i svůj výstup.
git clone git://github.com/igneus/In-adiutorium.git
cd In-adiutorium
mkdir pracovni
ruby nastroje/prehledverzi.rb kompletar.ly
Skript z git-repozitáře vytahá všechny dostupné verze
specifikovaného souboru (resp. všechny ty, které přímo vedly ke vzniku
té aktuální) a pro každý jednotlivý kousek not (score) vytvoří
v pracovním adresáři soubor,
který obsahuje všechny její verze od nejnovější po nejstarší.
Ten je možné normálně přeložit LilyPondem a prohlížet.
Na ukázku jsem připravil historii
jedné z antifon kompletáře.
Napsal jsem skript prehledverzi.rb výhradně pro potřeby projektu
In adiutorium a bez ambic na funkčnost za jeho hranicemi.
Dovede si poradit jen se zcela primitivními soubory not -
nerozumí ani lilypondovským proměnným, ani vnořeným souborům,
nedovede si adekvátně poradit s textem vloženým mezi noty příkazem
\markup, ... Pro potřeby, pro které byl napsán, ale funguje dostatečně.
Podobný skript, který by si dokázal korektně poradit s jakýmikoli
notami napsanými v LilyPondu, by sice nejspíš byl velice užitečnou
pomůckou pro řadu uživatelů, nevystačil by ale při zpracovávání not
s jednoduchou mechanickou fintou a musel by obsahovat
kompletní nebo téměř kompletní
sémantický analyzátor jazyka LilyPond - a to dělat nechci. A neumím.
Důvodem vzniku skriptu byla potřeba mít možnost kontrolovat degenerace
melodie - melodii antifony, která se mi z nějakého důvodu po určitém
časovém odstupu přestane líbit, předělám. Když ale některá
antifona nemá na melodie štěstí a projde takovým předěláním desetkrát,
bohužel není jisté, že desátá melodie je lepší než devět předchozích.
Možnost vidět je všechny za sebou a porovnávat je tedy důležitá.
[EDIT 19.2.2012] Skript už dlouho umí vyrobit přehledný soubor
obsahující vývoj všech antifon ze zpracovávaného souboru.
Oddíl každé antifony je nadepsán jejím textem a každý commit má
u sebe datum.
Když jsem se dnes modlil ranní chvály, silně mě zaujala antifona
k Zachariášovu kantiku. Na první pohled je dost dlouhá - je delší než
závěrečná modlitba dnešního svátku, což už je pozoruhodné samo o sobě.
Když jsem ji ale vyslovoval, všiml jsem si ještě něčeho dalšího:
ta antifona stylem silně připomíná byzantské troparion.
Bohatám básnickým jazykem, tím, že Pannu Marii nejen hymnicky oslavuje,
ale celá krátká oslavná řeč je adresována jí - oslovuje ji jako přítomnou.
V neposlední řadě i titul "Bohorodička", i když není výhradním vlastnictvím
východního křesťanstva, není pro římské texty úplně typický.
To, že v oslavě některých svátků společných latinským i byzantským
křesťanům jsou v latinských liturgických knihách od dávných dob
k nalezení z řečtiny přeložené texty, je známá věc.
Upozornil mě na to kdysi na blogu New Liturgical Movement
článek
A Greek Troparion in the Latin liturgy for Candlemas
upozorňující na latinskou antifonu, které je překladem
troparia "Chaire kecharitómené theotoke parthene".
Bohužel nedisponuji autoritativními prameny pro byzantskou liturgii
(kdyby někomu leželo na půdě nepotřebné řecké Menaion,
rád na něj udělám místo ve své knihovničce :) ), ale pohled do
dostupných internetových zdrojů potvrdil mou intuici.
Kdo umí řecky, může srovnat text apolytikia pro svátek
narození Bohorodičky na webu New Byzantium Publications.
Ačkoli nemám k disposici prameny, na základě kterých bych tuto
tezi mohl dokázat, považuji za evidentní, že i zde jde o recepci
staršího byzantského textu do latinské liturgie - mluví pro to
literární styl, od běžného stylu latinských antifon výrazně odlišný.
Byl jsem zvědavý, jak dlouho tato antifona je součástí římského
breviáře. (Nevím, jestli se něco takového doopravdy dělo, ale
nedivil bych se, kdyby mezi kardinály, kteří pracovali na pokoncilní
revizi liturgie hodin, byl někdo, kdo znal byzantskou liturgii a
propašoval nějaký její krásný text do liturgie římské. Kdybych
v té komisi seděl já, rozhodně bych měl tu a tam takové pokušení.)
S pomocí webu Divinum Officium
jsem nahlédl do předkoncilního breviáře a zjistil, že tam antifona,
kterou se dnes modlíme s kantikem Benedictus, již byla, ovšem
v nešporách, u kantika Magnificat.
Bylo by zajímavé pokusit se vyhledat všechny takové "texty z dovozu",
které náš dnešní breviář ukrývá. A možná napsat i vůbec
"průvodce po památkách a zajímavostech" římského breviáře -
asi podobně, jako P. Szabó usiluje přivést lidi k zajímavým hrobům
na Olšanských hřbitovech, o kterých dnes již skoro nikdo neví:
i breviář je pokladem zajímavých textů, ke kterým člověk ale,
aby je mohl plně docenit, někdy může potřebovat tu plánek,
tu ukazatel, tu historickou vysvětlivku...
Během několika měsíců jsem zhudebnil všechny antifony ze žaltáře.
Jak jsem tak žaltář procházel, pomohlo mi to všimnout si některých
ne na první pohled patrných strukturních zákonitostí.
Že nejen hymny, ale i další texty (responsoria, antifony invitatoria,
ke kantikům z evangelií a k novozákonním kantikům) se opakují
v dvoutýdenním cyklu. Že se některé žalmy v čtyřtýdenním cyklu
dvakrát vrátí, některé se opakují dokonce v každém týdnu.
Právě v souvislosti s opakováním kantik a žalmů mě zarazilo, že
opakující se text má různé antifony. Každé novozákonní kantikum
dvě různé. Žalm 118 má také čtyři - jednu, když se modlí v kuse,
a tři další pro jednu modlitbu uprostřed dne, kde je naporcovaný.
Žalm 51, kterým začínáme každé páteční ranní chvály, má pro
každý týden antifonu jinou.
Jaký to má důvod? Strach z opakování? Ten považuji za nemístný -
mniši se modlí žaltář za týden, všechny antifony tak slyší každý týden znovu a
nemyslím, že by byli proto officiem znuděnější než my, běžní uživatelé
"světského" breviáře. Jinou antifonu pro stejný text může tu a tam
ospravedlnit kontext - např. kontext jiné části dne, kde se může hodit
vyzdvihnout jiný dílčí aspekt žalmu.
Dále mě zaráží, kolik se v současném breviáři nachází antifon s navzájem velice
podobným textem - často se liší pouze pořadím dvou slov nebo jediným
nepříliš významným slovem.
Vysoký počet různých antifon se stává komplikací, má-li se liturgie
hodin zpívat. To, že to zvyšuje časové náklady skladatele, je přitom
ten menší ze dvou problémů. Větším problémem je, aby se antifony
modlící se společenství naučilo. I v kontemplativních řádech,
kde liturgie hodin patří k hlavním úkolům komunity, je nácviku
zpěvu věnováno jen velice omezené množství času.
Komunity aktivních řádů na to mají času pravděpodobně ještě méně a
laici, kteří se denní modlitbu církve příležitostně společně modlí
ve svém volném čase, na to, aby ji ještě nacvičovali, pravděpodobně
obvykle čas nemají. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby antifony
byly relativně snadné a aby se častěji opakovaly (pokud možno častěji
než jen jednou za čtyři týdny).
Zdá se mi smysluplné připravit vedle plného souboru antifon
ze žaltáře jako doplněk ještě jednu, která se odkloní od oficiálních
liturgických textů v tom, že při zachování smyslu (podle kritérií,
která je třeba ještě dospecifikovat - patřila by mezi ně jistě
úzká myšlenková souvislost vzájemně nahrazovaných antifon,
ohled na to, zda ta která antifona je či není vyňata z příslušného žalmu,
ohled na specifika denních dob) sníží - možná i velmi výrazně - počet
antifon. Zároveň tam, kde je to možné a vhodné, dá před tím,
co jsem vytvořil já, přednost antifonám již léty zaužívaným,
jak jsou k nalezení ve zpěvnících Kancionál, Mešní zpěvy,
Zpěvy s odpovědí lidu a dalších.
Myslím, že by takový antifonář mohl být smysluplným krůčkem
k přiblížení zpívané liturgie hodin všem "neprofesionálním modlitebním
společenstvím". A tak by se stal cenným obohacením liturgického
života.
Mezi těmi, kdo se plní dojmů vrátili z Madridu, byla i moje sestra.
Mezi jejím vyprávěním zážitků z "pouti" mě obzvlášť zaujala zmínka
o několikeré společné modlitbě breviáře.
Moje sestra (snad se nebude zlobit, když ji trochu "napráskám") má
k breviáři úplně jiný vztah než já -
nikdy k němu nenašla
cestu a nikdy s ním nenašla společnou řeč.
Nějaké zkušenosti s ním už dřív udělala na DCM Vesmír - a nenašla v něm
ani trochu zalíbení. Je pro ni složitým systémem rituálů ("střídají se ve čtení
a já se jenom modlím, aby na mě nepřišla řada něco začínat, protože nevím,
kdy, jak a co") a modliteb, které jí nedávají smysl ("... blesky, mraky, chvalte
Pána ... to je mi prostě k smíchu: jak můžou blesky chválit Pána?").
(Aby bylo jasno, vůbec netrpím představou, že by každý správný
katolík měl milovat breviář - je to věc povahy, povolání, ... A kdo nás
dva zná, většinou ví, že já sice nadělám víc rádobyzbožného rámusu,
ale ségra je nakonec blíž Pánu...)
Vyprávěla mi, jak se několikrát modlili breviář cestou v autobuse z mobilu
(díky webu ebreviar.cz).
"A jeden den jsme se modlili ranní chvály v Tarragoně. Zpívané se
skupinou Credenc. To byla krása..." To vzbudilo mou zvědavost.
Se zájmem jsem záznam oněch ranních chval z Tarragony shlédl
v archivu TV Noe.
(Je potřeba trocha trpělivosti, ranní chvály začnou až po delším vstupu
hlasatelky.)
Beru to jako trochu vody na svůj mlýn - denní modlitba církve se
zpívanými žalmy a kantiky může být pro některé lidi mnohem víc oslovující
než recitovaná. I z toho důvodu má smysl snažit se připravit podklady
pro to, aby bylo možné ji zpívat.
Pod vlivem toho, co jsem zažil a četl v Německu, jsem očekával velice
tvůrčí zpracování oněch vychvalovaných zpívaných ranních chval.
Co jsem pak viděl, mě překvapilo: ranní chvály do poslední čárky
vzaté z breviáře (Všeobecný úvod k denní modlitbě církve umožňuje
pro podobné příležitosti poměrně dalekosáhlá přizpůsobení - nasnadě
by byl např. výběr textů vhodně se dotýkajících zvoleného tématu
dne) a hudebně zpracované tak, jak je to, podle toho, co jsem vyzvěděl
od kolegů-seminaristů, zvykem v pražském semináři o svátcích:
žalmy zpívané v alternaci schola-lid, antifony recitované (resp. zpívané recto tono),
responsorium zpívané na žalmový nápěv.
Zmiňovaná hudební skupina posloužila pouze zpěvem jako jeden ze střídajících se
chórů a skromným klávesovým doprovodem.
Ve své podstatě to byly velice chudé zpívané ranní chvály.
A už ty (nebo právě ty?) byly pro někoho velice oslovující.
Nejsem si jistý, co si o celé té věci mám nakonec myslet. Když jsem
slyšel antifony zpívané recto tono, bylo mi skoro do pláče a moje
první spontánní reakce byla "to nemohli dát někomu dvě stovky, aby
jim pro ty ranní chvály složil čtyři krásné antifony?"
Na druhou stranu, právě ta velká chudoba (antifony recto tono,
všechny žalmy na jeden notoricky známý nápěv - snad od Korejse)
možná umožnila zapojit se bez přípravy celému tomu velkému množství
lidí.
Dnes, o památce Stětí sv. Jana Křtitele, jsem napsal melodie pro
antifony ze soboty 4. týdne žaltáře a uzavřel tak jejich čtyřtýdenní cyklus.
To znamená, že je možné zpívat podstatnou část oficia ferií a nedělí
v liturgickém mezidobí. (Nedělím mezidobí chybí antifony ke kantikům
z evangelií - jejich cyklus je ale tak obsáhlý, že se na něj v blízké
době nechystám. Navíc antifony ke kantikům z evangelií pro neděle
a slavnosti tradičně patřily k nejkrásnějším a nejpropracovanějším kusům
chorálního repertoáru a tak se zdráhám o ně pokoušet...) Tím je dosažen
jeden z prvních významnějších mezníků projektu In adiutorium.
Na antifonách ze žaltáře jsem po chvilkách pracoval sedm měsíců - od ledna.
Ta bezmála 4MB zabírající a 53 stránek čítající hromada not už
(mi) stojí za trochu slavení. Na "křest knihy" je ale ještě příliš brzy.
Soubor antifon je kompletní, nikoli však hotový -
je něčím mezi surovou hmotou teprve připravenou ke zpracování
a velice hrubým polotovarem. Některé antifony již považuji za hotové
a krásné, ty jsou ale výjimkou. Antifony ze žaltáře mají před sebou
týdny a měsíce oprav a předělávek.
Možná není od věci podělit se o praktický tip k používání:
já si antifony tisknu, vždy čtyři stránky (tj. dva dny) na list papíru (to chce už docela
dobré oči - ty ale, Bohu díky, zatím mám),
a zakládám do kroužkového bloku. Když antifony některého dne
výrazněji předělám, vytisknu si znovu jen ten předělaný den
a založím do bloku namísto staré stránky. Tento systém je poměrně
šetrný k lesům i k peněžence a zároveň umožňuje mít antifony stále
vytištěné v nejaktuálnější verzi.
Projekt In adiutorium zanedlouho oslaví rok své internetové existence.
A přibližně teď je to rok od chvíle, kdy jsem se vrátil k pravidelné
modlitbě breviáře a žačal shánět noty - zjištění, že je jich k mání velice
málo, se stalo bezprostředním popudem k vlastnímu skládání.
Pohledem na stránku s notami ke stažení je možné se přesvědčit, že
jsem ten rok neprolenošil. Z nesmělého počátku (první byl, myslím,
nápěv ke kantiku pátečních nešpor) postupně narostla
již poměrně obsáhlá sbírka not. Zůstává poznačená cejchem počátků:
je možné vystopovat tápavé hledání vhodné formy (od "divokého" invitatoria
snažícího se vyjít s čtyřdobým taktem přes byzantské vzory k pokusu
o volnou nápodobu gregoriánského chorálu). Rovněž je patrné úsilí vytvořit
pro každou významnější dobu liturgického roku rychle "alespoň něco malého".
tato tendence snadno vysvětlí, proč jsou v sekci temporálu tak hojné materiály
pro modlitbu uprostřed dne: tato hodinka totiž má ve zvláštních liturgických
dobách pravidelně jedinou stále stejnou antifonu a tak není těžké rychle ji
zpracovat. Dalším, možná méně evidentním symptomem počátků
byla jistá posvátná úcta před antifonami a responsorii
(a v důsledku toho strach je skládat): měl jsem dlouho zato, že
nápěv antifony musí vždy být svého druhu "vyzpívanou kontemplací"
jejího textu, jeho zhudebněním v nejhlubším slova smyslu.
Od této svazující představy mě definitivně osvobodila kniha Petera Wagnera
"Einführung in die gregorianischen Melodien" (Leipzig 1911, 1921).
Postupem času se dostávám k systematičtější práci na obsáhlejších blocích
oficia. V lednu jsem se dal do práce na souboru antifon ze žaltáře.
Půlka je teď hotová, druhou půlku bych, bude-li to možné, rád dokončil
výrazně rychleji než tu první, a sice do začátku října.
Něco z těch slíbených plánů, snů a polosnů: pokud včas stihnu
dokončit antifony ze žaltáře, chtěl bych během zimního semestru
vytvořit antifony a responsoria pro nejexponovanější dny
vánočního a velikonočního cyklu. Jistým závdavkem je již nyní
existující torzo materiálu pro slavnost Narození Páně.
Čas od času se stále znovu vracím k invitatoriu, jehož stávající podoba
je nepoužitelná. Moje notové sešity už zažily více než dva pokusy
o reformu, ale žádný nebyl tak povedený, aby se vyplatilo jeho výsledek
přepisovat. Zda a kdy se invitatorium objeví opravené a přijatelné,
je zatím ve hvězdách.
Důležitým "velkým snem" projektu In adiutorium je sen o českém
antifonáři. Antifonář neobsahuje pouze zhudebněné antifony a responsoria,
ale také texty žalmů označené pro zpěv podle příslušných nápěvů.
Rád bych co nejdříve připravil nějaký malý prototyp
(něco jako malý antifonář ke kompletáři nebo pro neděle
v liturgickém mezidobí) a experimentuji za tím účelem s nástroji
programu LilyPond, ale zatím se mi nepodařilo smířit
program lilypond-book s českými texty, takže prototyp antifonáře
je spíše v nedohlednu.