Velikonoční doba je pryč. Antifony pro všechny čtyři neděle, které jsem
dal dohromady během postu a Velikonoc, teď potkávám - s jistým časovým
odstupem a v kontextu modlitby - ten je pochopitelně trochu jiný než kontext
skládání. Jsem trochu zděšený, trochu smutný, trochu překvapený (když
jsem je skládal, zdály se mi docela hezké!). Ale ne zoufalý.
Řadu antifon jsem upravil, několik napsal z gruntu znovu, podobně jedno
responsorium. To čeká v následujících týdnech mnohem víc antifon.
A některé možná budu muset předělat vícekrát, než dostanou nějaký
(alespoň pro mě) přijatelný tvar. Antifony z kompletáře už tímto procesem
procházejí delší dobu. A myslím, že je to tak dobré.
Když jsem přemýšlel o tom, jak pomalu přibývají antifony ze žaltáře
(když je jich pro každý všední den potřeba devět...), rozhodl jsem se
přednostně připravit cyklus antifon ke kantikům z evangelia
(Benedictus a Magnificat). Protože kantikum z evangelia je jakýmsi
vrcholem ranních chval a nešpor a i když jsou žalmy recitované,
zdá se mi dobré alespoň kantikum z evangelia zpívat.
Protože jsem tento cyklus dvanácti antifon dokončil o památce
sv. Prokopa, rozhodl jsem se ono dílko tomuto sympatickému světci
věnovat. Ani ne tak "k jeho cti", jak lidé někdy svatým něco věnují,
jako spíš jako o pár set let staršímu příteli a učiteli. Kdyby ty antifony
slyšel, možná by se mu vůbec nelíbily, ale věřím, že jako benediktin by
pro to, o co se pokouším, měl pochopení.
Před necelým týdnem jsem narychlo zveřejnil dvě antifony pro svátek
svatých Cyrila a Metoděje. Jeden kunsthistorik v jednom semináři tady
v Erfurtu říkal, že když vykládáme sakrální umění, je potřeba vedle
legend, ikonografických kánonů apod. vzít dostatečně v potaz také
toho, kdo si ten daný oltář apod. objednal a zaplatil. Podobně je potřeba
dívat se na tento "počin". Nijak nezapadá do dříve načrtnutého
"edičního plánu", pouze odráží moje osobní preference:
sv Cyril je můj milý "biřmovací patron"...
[ROHR Heinrich: Kleines Antiphonale zum Stundenbuch, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1995.]
Hubená knížka ve formátu německého breviáře (ten je poněkud nezvyklý,
užší a vyšší než má český breviář), okolo čtyř set stran biblového papíru.
"Malá, ale šikovná" - vydavatelům se na tento malý prostor podařilo "natlačit"
všechno, co je potřeba ke zpěvu ranních chval a nešpor z celého temporálu a
ze sanktorálu commune a osm vybraných slavností.
Co to znamená? Pro každý den, který se vejde do výše vymezené množiny,
hymny, antifony a texty žalmů se značkami, které usnadňují zpěv podle žalmových
tonů. Ke knížce je přiložený dvojlístek s tabulkou žalmových tonů upravených,
aby odpovídaly zvláštnostem německého jazyka. Každý tonus je možné zpívat
jednoduše (jednotkou je verš) nebo rozvinutě (jednotkou jsou dva verše,
druhý verš má jiný tenor).
Co nepovažuji za zcela samozřejmé, je, že do publikace byly zahrnuty žalmy
invitatoria s ozdobnými nápěvy na různé tony a výběr antifon k nim.
Textový materiál breviáře je tak rozsáhlý, že každý projekt antifonáře, který
nemá trvat nekonečně dlouho a vyústit v mamutí foliant, který si pravděpodobně nikdo
nekoupí, musí rozumně nastavit kritéria výběru toho, co bude zhudebněno a zahrnuto
a co se zanedbá. V tomto případě bylo vynecháno proprium sanktorálu -
tj. vlastní texty svatých - texty, které se využijí max. jednou ročně a v hierarchii
liturgické závažnosti mají nízkou prioritu.
Dále modlitba uprostřed dne - to je podstatná úspora, třetina žaltáře. Texty žalmů
zaberou hodně místa. Předmluva ukazuje, že autor při sestavování publikace myslel
na diecézní kleriky a na laiky a většina pracujících laiků nemá možnost modlit se
během pracovního dne ve společenství.
Trochu mě překvapilo, že byl vynechán i kompletář - ten tolik místa nezabere
a myslím, že jeho využitelnost (myslím třeba jen na akce pro mládež) je
nezanedbatelná.
Další redukcí bylo vynechání všech nezpávaných textů - čtení a modliteb.
Formát a velikost (hubená, lehká) je přizpůsobena použití zároveň s běžným
breviářem, "vedle něj".
Knížka vyšla před více než deseti lety, takže nejspíš nemám příliš velkou
naději ještě ji nekde sehnat, ale rozhodně se o to pokusím, protože myslím,
že "Kleines Antiphonale zum Stundenbuch" je dobrý vzor směru, kterým
by se projekt "In adiutorium" mohl ubírat směrem ke smysluplnému výstupu.
Možná bych se z něj měl naučit v první řadě umění redukce - vybrat to,
co je opravdu důležité, a systematicky zanedbat všechno ostatní.
Závěrem musím zopakovat, co už jsem přinejmenším jednou napsal:
kdybych žil na druhé straně českoněmecké hranice, tento web by nikdy nevznikl.
"Kleines Antiphonale zum Stundenbuch" samo o sobě by k uspokojení mé
potřeby denní modlitbu církve zpívat bohatě stačilo.
Dlouho jsem koketoval s myšlenkou překonvertovat noty, které tvořím,
také do gregoriánské kvadratické notace. Pro vlastní potřebu a potěšení.
Pro potěšení - protože kvadratická notace blaží oko - a pro potřebu,
protože ze čtyřřádkového zápisu se mi lépe zpaměti transponuje.
Lilypond, program, který používám pro sazbu not, sice kvadratickou
notaci hrdě podporuje, ale takovým způsobem, že je tato jeho funkce
prakticky nevyužitelná. A přepisovat všechny noty pro sazbu
jiným programem, třeba gregoriotexem,
se mi výbec nechce. Je to spousta práce s malým užitkem... gregoriotex se
pravděpodobně narozdíl od Lilypondu nedá tak snadno nosit na flashdiscu...
atd.
Teď experimentuji s hybridem moderní a gregoriánské notace:
noty jsou takové, jak je to dnes při transkripci chorálu víceméně běžné -
ale jsou zapsané ve čtyřlinkové osnově s gregoriánským klíčem.
Noty v této notaci lze ze stávajících zdrojových kódů vytvořit po minimálních
úpravách. Výsledek není nijak krásný, ale dává zmíněnou možnost snadné
transposice. Tady na ukázku antifony kompletáře.
Na ukázce jsou vidět zatím nevychytané mouchy - např. znaménko pro nádech ulétající mimo osnovu.
Předpokládám, že noty v této hybridní notaci mají smysl pouze pro mě,
kdyby ale o ně někdo z jakéhokoli důvodu stál, stačí se ozvat, rád pošlu
PDF. V git-repozitáři
projektu je této notaci věnována samostatná branch,
odkud je možné si stáhnout zdrojové kódy a vyrobit si kýžená PDF svépomocí.
Jedinou potřebnou úpravou je na začátku každého kusu nahradit příkaz \choralniRezim
příkazem nastavujícím příslušný režim čtyřlinkové notace, např.
\choralniRezimCII pro klíč C na druhé lince,
\choralniRezimFII pro klíč F na druhé lince.
Tyto příkazy jsou definované v souboru spolecne.ly ve zmíněné branch.
(Noty, které jsou zde na webu ke stažení, jsou kompilované ze zdrojových kódů z branch master.)
Před časem jsem začal pro zápis zpěvů, které nejsou rytmické a nemají
pevnou délku not (všechny zdejší antifony a responsoria) používat
noty s hranatými hlavičkami, abych upozornil na to, že to nejsou
normální čtvrťové noty. Po delší době, kdy jsem s takto sázenými
notami žil, jsem došel k přesvědčení, že to není výhodné - z více důvodů,
jedním z nejzávažnějších je neintuitivnost.
Rozhodl jsem se do budoucna používat dnes běžný způsob zápisu
chorálu - tj. kulaté noty bez nožiček, znaménko nádechu nebo taktová
čára značí zároveň pomlku.
Minulý týden jsem začal seriál článků o německých knihách spadajících do oblasti
zájmu tohoto webu článkem o možnostech kancionálu "Gotteslob". Dnes se chci
podělit o dojmy z jiné zajímavé publikace, která nese - shodou okolností nebo z vůle
autorů - nápadně podobný název. Zatímco posledně traktovaný kancionál
je všeúčelový zpěvník používaný především, ale nejen při slavení eucharistie,
Christuslob je speciální pomůcka výhradně pro liturgii hodin, něco jako
"kapesní breviář" - nebo spíš "kapesní antifonář".
[Christuslob. Das Stundengebet in der Gemeinschaft, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1980.]
Vnějškově: knížka kancionálového formátu v polotvrdé plastikové vazbě,
se dvěma záložkami. (Dvě záložky v normálním breviáři nestačí. Christuslob je proti
breviáři mírně zjednodušený, ale pro pohodlné použití jsou dvě záložky i tady
nedostatečné.) Všechny hymny, antifony a responsoria uvnitř jsou notované
(v běžné transkripci chorálu do houslového klíče, noty bez nožiček), nápěvy
žalmů (osm nápěvů podle gregoriánských tonů, přizpůsobených
specifikům německého jazyka) jsou přiloženy na samostatném kartonovém
dvojlístku (stáhnutelné na
stránkách opatství Maria Laach).
Už z objemu je jasné, že na tak malý prostor se nevejde ani komopletní breviář,
natožpak antifonář. Christuslob vznikal asi padesát let - počátky práce sahají tedy
ještě daleko před koncil. Jeho původním určením (a zřejmě i běžným využitím)
bylo oficium řeholních sester. Měl být tkzv. "malým oficiem" - tzn. méně
časově a intelektuálně náročnou variantou liturgie hodin pro kongregace,
které se nemodlí úplné mnišské oficium. Reforma druhého vatikánského koncilu
"standardní" oficium výrazně zkrátila a tak se Christuslob co do objemu
"promodleného času" i co do struktury hór rovná modlitbě breviáře bez modlitby
se čtením. Výrazně chudší je co do rozmanitosti textů. Páteř tvoří
žaltář s pouze dvoutýdenním cyklem žalmů a antifon pro laudy a nešpory,
jednotýdenním cyklem pro modlitbu uprostřed dne a dvoudenním cyklem
pro kompletář. To je doplněno oddíly temporálu a sanktorálu, které jsou
ovšem výrazně ořezané.
Nemohu na Christuslob napsat velké nadšené laudatio,
zatím jsem ho nezažil v akci a neměl jsem příležitost mluvit se sestrami,
které ho používají, na mě nepůsobí příliš přitažlivě, bohatství textů
breviáře bych se v jeho prospěch nevzdal.
Myslím ale, že je to poměrně zdařilý kompromis
mezi slavnostností a nenáročností liturgie hodin pro kongregace,
které mají těžiště své činnosti jinde než ve slavnostním slavení liturgie.
Repertoár hymnů, antifon atd. je poměrně omezený a nápěvy nejsou
náročné, takže liturgie nevyžaduje mnoho přípravy.
Pokud jde o možnost využití při slavení liturgie hodin ve farnosti,
může pro mluvit pořizovací cena (jistě výrazně nižší než při nákupu
breviářů), spíše odrazující je složitost a nepřehlednost knihy. Kdo je zvyklý
pohybovat se v breviáři, nebude mít ani zde problémy, ale myslím, že
tato liturgická kompetence není průměrnému farníkovi v Čechách ani
v Německu vlastní. (To říkám bez negativních emocí. Všichni jsme povoláni
ke svatosti, ne všichni k tomu modlit se breviář :) )
Jak už jsem zmínil,
toho času jsem na studijním pobytu v durynském Erfurtu. Vedle toho, že se
pilně věnuji studiu, podnikám ve volných chvílích malý soukromý průzkum
německých hudebnin k liturgii hodin. (Alespoň těch, které jsou v univerzitní
knihovně.) To, co jsem zatím našel, mě naplňuje závistí - kdybych žil v Německu,
vůbec bych se do něčeho jako je projekt "In adiutorium" nemusel pouštět.
Už od konce sedmdesátých let je k disposici profesionálně zpracované
kompletní německé Antiphonale, vedle toho jsou k disposici odlehčené
formy liturgie hodin pro použití ve farnostech, ...
V malém seriálu, který tímto článkem začínám, bych chtěl
nabídnout malý přehled všeho toho, co jsem našel.
Začít se vyplatí tím úplně nejobyčejnějším, totiž zpěvníkem,
který je (alespoň v Erfurtu) v každé kostelní lavici (tady ve skutečnosti většinou v polici
u vchodu, ze které si příchozí zpěvníky berou do lavice a pak zase vrací).
Gotteslob je, domnívám se, nejrozšířenější (ale ne jediný používaný)
německý kancionál. Vychází od roku 1975. Množství materiálu pro liturgii
hodin, které obsahuje, mě oslnilo.
Podobně jako český Kancionál obsahuje Gotteslob jako základ zhudebněný
lit. formulář pro jednu neděli (č. 672nn) (ranní chvály, nešpory, kompletář), nešpory
se dvěma různými řadami žalmů na prostřídání.
Vedle toho ale také nešpory pro neděli ve zvláštních liturgických dobách
(advent, doba vánoční, postní, velikonoční, letnice).
Nadchla mě dlouhá řada
ve zpěvníku vedle toho obsažených žalmů. Ty totiž umožňují slavit ve farnosti
nebo ve společenství pestrou (tj. v čase proměnnou, ne každou neděli
do puntíku stejnou) liturgii hodin bez nutnosti opatřovat speciální zpěvníky:
žalmy, kantika a hymny (resp. písně použitelné na místě hymnů) mají všichni
v kancionálu, čtení a přímluvy předčítá lektor a nemusejí ho mít všichni před sebou.
S liturgií hodin postavenou na zpěvníku Gotteslob jsem zatím udělal dvě
dobré zkušenosti: o slavnosti Zmrtvýchvstání v erfurtské farnosti St. Martini -
nešpory do puntíku podle toho, co zpěvník nabízí jako "nešpory pro dobu
velikonoční" - a předtím na Velký pátek a Bílou sobotu v katedrále tkzv.
"Karmette" - to je alespoň ve zdejším provedení jakýsi hybrid matutina a ranních chval -
hymnus, tři žalmy, Benedictus, přímluvy, Otčenáš (jako v ranních chválách),
čtení dvě (jako v matutinu), z toho jedno, zpívané, z Pláče.
Pro Karmette Gotteslob žádný hotový recept nenabízí, ale někdo ji povedeně
zkomponoval z toho, co na různých místech ve zpěvníku je a připravil
pro účastníky letáčky s přehledem struktury slavení, odkazy do zpěvníku
a s texty, které v něm nejsou (responsoria po čteních).
Závěrem: Co se týče možností pro slavení liturgie hodin ve farnosti, je Gotteslob
v mých očích geniální. Na druhou stranu nevím, do jaké míry
je takto skutečně využíván. Erfurt je biskupské město, předpokládám tedy,
že jeho "liturgická nabídka" je spíše nadstandartní, společná liturgie hodin
se tu však slaví pouze výjimečně (v době postní v souvislosti s obřady katechumenátu,
ve Velikonočním triduu apod.). Je tedy možné, že přesně ty stránky, nad kterými se
střídavě rozplývám a blednu závistí, většina německých katolíků vůbec nezná
a ve zpěvníku vlastně pouze zvyšují hmotnost a cenu...
Zítra odjíždím na semestr studovat do Německa, kterýmžto pádem
velmi pravděpodobně přinejmenším do srpna nepřibydou žádné noty.
Nebudu totiž mít s sebou vlastní počítač.
Doufám však, že ve volných chvílích posunu kupředu rozdělané antifony
ze žaltáře - rád bych dokončil alespoň všechny čtyři neděle.
Pak bych rád zpracoval často opakované části z doby postní (antifony
pro modlitbu uprostřed dne, krátká responsoria).
Pokud se v Erfurtu dostanu alespoň ke scanneru, možná něco z toho
dám k disposici už během pobytu - v opačném případě nastřádaný obsah
svých notových sešitů přepíšu někdy během podzimu.
Dnes večer jsem se poprvé modlil nešpory z Olejníkova "nešporníku"
a vlivem toho jsem došel k přesvědčení, že je potřeba napsat pár
řádek na vysvětlení toho, jak se mají interpretovat různé noty,
které zde nabízím. Protože v některých materiálech používám noty
trochu jinak, než jak jim dnešní hudebník rozumí - zejména co se týče délky.
V několika málo materiálech (invitatorium, kantikum z Fp, píseň "Já o studnici vím")
jsou délky zaznamenány víceméně přesně a čtvrťová nota se má opravdu
zpívat čtvrt doby, jak je jinde běžné. Ve většině ostatních not, zejm.
v antifonách, je však délka not relativní a noty by se měly číst jako
noty gregoriánského chorálu (viz např. skromničký kratičký úvod
od M. Grombiříka na webu Coeny).
Místo kvadratické notace používám notaci dnes běžnou - jednak z technických
důvodů, jednak proto, že kvadratická notace řadu lidí odstrašuje
("nějaké divné staré klikyháky, které neumím číst"), i když je ve skutečnosti
jednoduchá.
Čtvrťová nota pak neznamená zpěv slabiky na čtvrt doby, ale prostě jen
zpěv slabiky v rytmu řeči. Prodloužení, je-li vysloveně žádoucí, je označeno prodlužující
tečkou (jako v kvadratické notaci). Znaménko pro nádech značí zároveň
krátkou pomlku, taktová čára delší pomlku.
Možná, že zvolený způsob záznamu chorálu není šťastný a měl bych
zvolit nějaký méně zavádějící (který buďto nepotřebuje vysvětlení,
nebo sám navádí čtenáře, aby vysvětlení hledal). Software, který
používám k sázení not, pro přepis chorálu jedno standartní řešení má -
viz manuál.
Mně je tento systém protivný, protože se mi kulaté noty bez nožiček
vůbec nelíbí, ale možná by stálo za to znovu ho vzít do úvahy
a případně stávající noty bez velké námahy konvertovat.
[OLEJNÍK Josef: Nedělní nešpory, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2006]
Když jsem si na poště převzal balíček, který jsem předtím týden nedočkavě
vyhlížel, trochu mě zarazil jeho objem a hmotnost.
Knížka měří 15,5x21,5x4,5cm, váží více než kilogram, má přes 800 stran -
jedná se prostě o opravdu závažné dílo :) .
Cena 252Kč je vzhledem k materiálu (800 stran, tvrdá vazba) a v porovnání
s běžnými cenami na knižním trhu lidová.
Uvnitř najdeme pro všechny neděle liturgického roku kompletní zpracování
všech zpívatelných částí 2. nešpor - od úvodního verše až po závěrečnou modlitbu.
Snad jedinou částí, která není zhudebněná, je krátké čtení - a i to je, pro větší
pohodlí, v knize zahrnuto.
Obsah je rozčleněn podle stejné logiky jako v breviáři:
- temporál
- doba adventní
- doba vánoční
- doba postní
- doba velikonoční
- liturgické mezidobí
- žaltář
- vlastní texty o svatých
Na konec je připojeno 14 nápěvů pro Magnificat a několik hymnů ve sborové
úpravě. (Včetně básně sv. Jana od Kříže "Já o studnici vím".)
Za pozornost stojí obsažené vlastní texty o svatých. Publikace ošetřuje
těch několik málo případů během liturgického roku, kdy nějaká
slavnost nebo svátek má vyšší "liturgický rank" než neděle a podává tak
texty pro slavení druhých nešpor skutečně o všech
nedělích v roce.
Tak jako breviář stojí i tato kniha před dilematem: přehlednost a pohodlí,
nebo úspora místa, záložky a listování? Zvolené řešení je, myslím, poměrně
zdařilým kompromisem a vystačí se 3-4 záložkami.
Vlastní texty každé neděle jsou zahájeny seznamem odkazů:
do žaltáře, na nápěv Magnificat, někdy na hymnus.
V rozložení sazby byla preferována přehlednost a čitelnost před
úsporou místa.
Z mého pohledu největší nedostatek se týká přehlednosti.
Domnívám se, že dobrá liturgická kniha by tomu, kdo zná základní
logiku strukturování liturgických knih, měla umožnit nalezení hledaných
textů i bez nahlížení do obsahu. Dobrou pomocí jsou v tom záhlaví
stránek - např. v breviáři záhlaví sudých stránek obsahuje větší celek
(velikonoční triduum, 1. týden žaltáře apod.) a záhlaví lichých stránek
bližší časové určení (např. pátek). Takovou pomůcku ovšem Nedělní
nešpory bohužel neobsahují.
Pro hledání podle obsahu (resp. podle odkazů) je nabízen hybridní systém -
je možné hledat buďto podle stránkování nebo podle čísel "logických jednotek";
toto druhé, "kancionálové" číslování ovšem není příliš funkční, neboť číslo
zdaleka není na každé stránce a hledání je proto nepohodlné.
Závěrem musím říci, že mám z Nedělních nešpor velikou radost,
kterou by nedokázaly zkalit ani mnohem větší nedostatky - a doufám,
že se mi jednou poštěstí někde Olejníkovy nešpory slyšet a moci zpívat.
