Dovoluji si touto cestou upozornit na projekt
Otevřená víra,
usilující o zpřístupnění volně šiřitelných děl souvisejících
s vírou a životem z víry nejširší křesťanské veřejnosti
prostřednictvím internetu.
Shromažďuje informace o dílech, která už volně šiřitelná jsou,
a usiluje o to, získat držitele autorských práv
k některým dosud nesvobodným dílům pro nastavení právního režimu tak,
aby bylo možné jejich legální volné šíření.
Myšlenka projektu je mi velice blízká -
jak je možné vyčíst už ze staršího článku
Chorál, tradice a autorská práva.
Doufám, že se dočkám dne, kdy mezi volně šiřitelná křesťanská
díla budou patřit i kompletní české oficiální liturgické texty.
- Zatím tomu tak není. Texty sice jsou dostupné na internetu,
ale buďto nelegálně, nebo jen s tichým souhlasem držitele práv
(ČBK). Je nanejvýš žádoucí, aby šíření liturgických textů
bylo výslovně právně ošetřeno - pokud možno vstřícně.
Příjmy vydavatelů liturgických knih tím výrazně nepoklesnou
(pravděpodobnost, že si nějaká farnost ze stažených textů
vysází a nechá na vlastní náklady vytisknout vlastní misál nebo lekcionář,
místo aby si koupila ten centrálně vydaný v KNA, je téměř nulová),
zato lze ale očekávat nemalý užitek
v životě jednotlivých věřících i společenství.
(U liturgických textů a dalších podobných děl, kde je zásadně
důležité zachování integrity, je samozřejmě nutné pečlivě
nastavit licenční podmínky a příp. podmínky,
za jakých se texty šířené po internetu smějí používat při liturgii -
pro katolickou liturgii zůstává zásadní jistota, že texty,
které se používají, jsou opravdu ty správné, aktuální, schválené,
bez nějakých neautorizovaných interpolací apod.)
Tedy - projektu
Otevřená víra
patří pevné místo mezi pravidelně odebíranými kanály
v mé RSS čtečce (tip: spokojeně používám
RSSOwl).
Zatím jsou tam odkazy jen na uvolněné překlady bible
a na jakýsi projekt In adiutorium.
Doufám, že množství volně šířených křesťanských děl časem
výrazně vzroste, k užitku celé české církve. A těším se,
co všechno se objeví - mně z pochopitelných důvodů leží nejvíc
na srdci liturgické texty, ale kolem tématu "víra a život z ní"
lze shromáždit velice pestrý soubor "artefaktů" -
nejen liturgických a nejen textů.
Můj poslední "zátah" na předkoncilní "lidová oficia" byl
neúspěšný: ačkoli jak Český kancionál svatováclavský (1947),
tak Cyrilometodějský kancionál (1953) vznikly v kruzích
formovaných cyrilským hnutím, a do jisté míry mohou být považovány
za ideové pokračování
Českého kancionálu,
ani v jednom nenajdeme jediný kousek liturgie hodin.
U Českého kancionálu svatováclavského je to pochopitelné
vzhledem k rozsahu (úplné vydání s notami má jen 200 stran -
jde tedy o opravdu malý zpěvník), u Cyrilometodějského
kancionálu ovšem toto vysvětlení neuspokojí.
Zřejmě musíme konstatovat, že bohatému liturgickému životu
už v době sestavování kancionálu
nepřály podmínky (světová válka a nedlouho po ní nástup komunistické
totality s tvrdými represemi proti církvi) a "lidové nešpory"
už se neslavily, takže nemělo smysl zařadit je do zpěvníku.
Při neúspěšném hledání nešpor jsem se ovšem v Cyrilometodějském kancionálu
pozdržel v oddílu "modliteb pro všechny příležitosti"
a všiml jsem si, jak jeden z nabízených modelů ranní a večerní
modlitby čerpá látku z breviáře.
(Myslím na "Jiný způsob ranní modlitby", s. 14, a
"Jiný způsob večerní modlitby", s. 16; výchozí způsoby jsou v zásadě
nakupením několika málo nejzákladnějších ústních modliteb.)
Ranní modlitbu zahajuje "ranní žalm" 63 (v překladu z Vulgáty -
"Bože můj, Bože můj, Tebe od úsvitu hledám..." je ranní ještě
o něco víc než jak ho známe dnes z českého breviáře).
Následuje delší formulovaná modlitba, několik invokací.
Otče náš, Zdrávas Maria, Věřím v Boha, Anděle Boží.
Prosba o požehnání a verš prosící za zemřelé,
jaký se v té době
připojoval po zakončení každé hodinky oficia.
Večerní modlitba začíná antifonou k Simeonovu kantiku
"Ochraňuj nás, Bože, když bdíme, ...".
Delší formulovaná modlitba je následována zpytováním svědomí,
kající modlitbou, invokacemi.
Pak prosba o požehnání a
modlitba za zemřelé "Odpočinutí věčné".
Nakonec modlitba, kterou se dnes modlíme v kompletáři slavností
nepřipadajících na neděli ("Navštiv, Bože, náš příbytek...")
Že se v "modlitbách pro domácí použití" a v pobožnostech
používají úryvky z liturgických textů nebo liturgické
struktury, není žádné velké překvapení
(podobný úkaz je v současné době možné pozorovat třeba
v YOUCAT modlitební knížce).
A je to tak v pořádku.
Jestliže liturgii lze z určitého úhlu nahlížet jako
derivát modlitby a pobožnosti, jako její "třikrát pročištěnou" formu,
tak i naopak (a snad především) je liturgie pro osobní i kolektivní
modlitbu a zbožnost pramenem a korektivem.
Stránku s notami ke stažení
lze zobrazit hned třemi různými způsoby.
Přepíná se mezi nimi trojicí odkazů v horní části stránky:
Strukturované zobrazení je výchozí. Jsou vidět všechny sekce
a veškeré materiály v nich obsažené.
Toto zobrazení je výhodné pro navigaci k jednotlivým materiálům
pomocí odkazů z jiných stránek nebo ze sloupku s novinkami.
** Rozbalovací zobrazení ** (novinka) je velice podobné
zobrazení strukturovanému, ale všechny sekce jsou na počátku
"zabalené". To zvyšuje přehlednost při hledání materiálů -
návštěvník webu si otevře (kliknutím na odkaz "rozbalit") jen ty sekce,
které ho zrovna zajímají,
a ostatní ho neruší.
Nevýhodou je, že odkazy k materiálům, které zrovna nejsou
zobrazeny, protože se nacházejí v zabalené sekci, nefungují.
Kompaktní zobrazení neumožňuje přístup k detailním komentářům
not a zcela ignoruje sekce. (Pročež je velmi nepřehledné.)
Nemá žádnou přednost a zůstává tu jako
nostalgická vzpomínka na první měsíce existence webu, kdy materiály
ke stažení (kterých bylo velice málo - spočítaly by se na prstech)
byly uspořádány takovýmto způsobem.
(Napadá mě jenom jedna výhoda - ale pochybuji, že by ji někdo někdy
chtěl využít: Toto zobrazení obsahuje jen málo informací, málo
HTML tagů sloužících pouze vytvoření vzhledu, žádné odkazy
ovládající chování stránky - mohlo by tedy být vhodné, kdyby
někdo stránku chtěl strojově zpracovávat.)
Obrázek výše je převzat ze článku
Orthodox vestments I
na blogu Central Pennsylvania Orthodox.
Autor článku k němu poznamenává:
"This monk ... is possibly getting ready to celebrate
Matins, Vespers, or one of the Liturgies of the Hours.
I do not know why the laptop is there."
Já bych jedno možné vysvětlení měl. Není vždycky praktické a někdy
ani možné nosit s sebou všechny liturgické texty v tištěných knihách.
Screenshot ze života (jednoho ne-pravoslavného ne-mnicha),
z dnešního rána...
Mám ve zvyku čas od času naznačit, jakým směrem po jakých vodicích
liniích se ubírá práce na projektu.
(Jako
v lednu,
v srpnu,
loni v lednu.)
A protože náplň z posledního "programového článku" byla už docela
dávno vyčerpána, je vhodný čas napsat další.
V současné době pracuji předně na slavnostech a svátcích Páně
a Panny Marie napříč liturgickým rokem a na společných textech
o svatých. (To je jedna výrazná linie.)
Příležitostně zpracovávám také některé vlastní texty
o svatých, zatím bez pevného klíče - přednostně
apoštoly a světce z národního propria. (Vedlejší kolej, na kterou
přepínám spontánně a nechci tu dělat žádné velké plány.)
Záhy po napsání posledního článku
jsem se pustil do práce na realisaci předestřené vize nových
"lidových nešpor". Rád bych poměrně brzy dokončil jejich
části z temporálu. Svátky svatých se opozdí, zřejmě i výrazně,
protože bych chtěl zachovat stávající postup: každé oficium
svobodně zpracovat, pak teprve z něj to, co je použitelné,
přenést i do zpěvníku "Nešporní zpěvy" a k textům, jejichž
nápěvy z "mainstreamového" oficia převést nelze, složit pro zpěvník
alternativní melodie. Chci, aby "Nešporní zpěvy" tvořily v rámci
projektu In adiutorium malý víceméně uzavřený svět a neexpandovaly
se svou specifickou logikou do ostatních materiálů.
(Další vedlejší kolej.)
Velikonoční doba se pomalu chýlí. Je tedy namístě připomenout si
předsevzetí
průběžně pracovat na nedělních antifonách ke kantikům
z evangelií. (Pevná osa.)
Až se léto překulí a schýlí se k podzimu (ale to už hodně předbíhám,
kdo ví, co ve skutečnosti na podzim bude), bude čas začít
druhé kolo práce na "ohniscích temporálu": z vánočního cyklu
bych letos chtěl zpracovat všechny antifony vlastní ročnímu
cyklu C a antifony k žalmům pro všechny dny, které je mají vlastní,
zejm. adventní neděle.
Vedle tvorby nových materiálů bych rád kvalitativně posunul
alespoň ústřední (to pro mě aktuálně znamená jednak
"během liturgického roku nejpoužívanější", jednak "náhodného
příslušnou moc nad oltářem nebo kůrem majícího návštěvníka webu
k liturgickému nasazení nejspíše svádějící") materiály již
existující, nemám ale ohledně toho zatím žádný jasný plán.
Víceméně od začátku projektu se oháním tím, jak se inspiruji
gregoriánským chorálem. Musím se ale přiznat, že deklarovaný
inspirační zdroj znám vlastně jen velice málo.
Pro lepší poznání jednak chorálu, jednak starší podoby římského
oficia, se chystám v blíže neurčené budoucnosti na čas vyměnit
svůj breviář a kroužkové desky s notami za předkoncilní antifonář.
V tomto článku se chci pokusit jistým způsobem zúročit poznatky
zejména, ale nejen z dosud prozkoumaných "předkoncilních lidových oficií"
a načrtnout podobu nového liturgického zpěvníku pro použití
ve farní liturgii.
Projekt In adiutorium v současné době pomalu, ale víceméně systematicky
a stálým tempem směřuje k vytvoření zpěvů pro úplné zpívané oficium.
(Zatím úplně chybí zpěvy pro modlitbu se čtením - to je zčásti
metodická redukce, zčásti zdržení způsobené dosud nevyřešenými
problémy - ale mým záměrem je časem zpracovat i ty.)
Úplné zpívané oficium je ovšem přinejmenším v posledních staletích
spíše výjimečná věc, záležitost relativně malého množství
specialisovaných zejm. řeholních společenství.
Vedle toho vždy existovala a existuje celá řada společenství a institucí,
kde se společně slaví pouze malá část liturgie hodin
(dříve často ve farnostech: nešpory každou neděli nebo alespoň
o velkých slavnostech) nebo kde se slaví oficium úplné,
ale jen částečně nebo výjimečně se zpívá.
Různé kontexty, ve kterých se liturgie hodin slaví, vedou ke vzniku
uzpůsobených knih. Tak zpěvy římského oficia v 1. pol. 20. stol.
vycházely ve třech různých knihách:
- Antiphonale obsahovalo plný repertoár (kromě nočního oficia,
které se z neznámých důvodů po reformě Pia X. nedočkalo vydání)
- Vesperale nešpory na každý den
- Liber usualis výběr zpěvů mše i oficia pro potřebu kněze
působícího ve farní pastoraci a zpěváků farního chrámu. Z oficia
v ní byly jen nešpory, kompletář, a ranní chvály pro svátky.
Knihy z této doby počítající se zpěvem v národním jazyce
("lidové nešpory"), vznikající často
"v terénu" a reflektující nikoli něčí ideál, ale skutečné
možnosti a požadavky české farnosti, jsou obvykle ještě mnohem
skromnější než Liber usualis. Kromě omezení se na (1) nešpory
(2) liturgicky nejvýznamnějších dní přistupují navíc obvykle i
k (3) formálním
zjednodušením: typicky je každému žalmu přiřazen nápěv,
na který se zpívá vždy. (Narozdíl od klasického latinského oficia,
kde se nápěv žalmu mění podle antifony.)
V Německu jsem měl možnost seznámit se
s moderním modelem
liturgie hodin pro farnosti a laická společenství
od Paula Ringseisena.
Ten usiluje o vytvoření "lidového oficia" ne výběrem malé části
z "liturgie specialistů", ale zásadní změnou koncepce.
Jakkoli je tento model "komponovaných
tematických bohoslužeb" zajímavý, nepovažuji ho za vhodnou součást
farní liturgie, protože počítá s tak vysokým faktorem proměnlivosti,
že je téměř nemožné se v něm "zabydlet".
(Velmi vhodná může Ringseisenova koncepce být pro krátkodobé
akce, jako jsou rozličná setkání mládeže, kde jsou účastníci
připraveni na velké množství jedinečných
mimořádných zážitků.)
Naopak za slibný a realitě "liturgicky akčnějších" českých farností
dobře odpovídající model považuji
Navrátilovy Lidové nešpory.
Ty počítají se slavením nešpor jen asi sedmnáctkrát v roce,
výhradně o velkých svátcích. Nešpory jsou bez textových a strukturních
úprav vzaty z breviáře. Ve třicátých letech to asi ani nebylo myslitelné
jinak. I dnes ale tento přístup považuji zvláště pro podmínky farnosti
za vhodný: jednak je cenné vědomí, že se tu "koná to, co koná církev"
(liturgie hodin legitimně upravená v mezích Všeobecných pokynů
k denní modlitbě církve samozřejmě je "konáním toho, co koná církev",
ale při jednotě textů je tato jednota konání jaksi "hmatatelnější"),
jednak pevný rámec, který si člověk po několikerém slavení osvojí
a je v něm napříště "doma", podobně jako ve slavení mše nebo v běžných
pobožnostech.
Zatímco hlavní linií projektu In adiutorium je jednoznačně
"liturgie hodin pro specialisty" a kýženým výstupem
úplný český antifonář, chtěl bych se výhledově pokusit
jako "vedlejší produkt" připravit malý soubor nešpor pro využití
ve farnostech. Jeho charakteristiky lze načrtnout v několika bodech:
- velmi omezený rozsah - jen nešpory velkých slavností
(cca jako Navrátil)
- každý žalm má pevný nápěv, na který se zpívá vždy;
značkování textů je přímočařejší
než v žaltáři
(protože nemusí být tak variabilní)
- antifony jsou složené tak, aby tóninou odpovídaly nápěvům
příslušných žalmů a kantik; jsou pokud možno snadné
- orientace ve zpěvníku je usnadněna "čísly písní" podobně jako
v kancionálu (a lépe než v Olejníkových Nedělních nešporách,
kde čísla nejsou příliš funkční)
- zpěvník by měl obsahovat i hymny
(Antifonář k Denní modlitbě církve
je neobsahuje, protože nechce duplikovat oficiální hymnář;
nelze ale předpokládat, že by někdo do farnosti kvůli nešporám
slaveným několikrát do roka nakupoval hymnáře)
- vedle zpěvníku by měl existovat i varhanní doprovod
(ten ovšem v současné době nejsem schopný vytvořit; lze ale prozatím
využít přinejmenším existující doprovody k chorálním nápěvům
žalmů)
Zatím nemám ujasněno několik dílčích otázek, mj., jak ve zpěvníku
kromě "ohnisek temporálu" a "vrcholů sanktorálu" zohlednit či
nezohlednit doby přípravy, advent a půst, které jsou tradičně
dobou zvýšeného "liturgického výkonu". A pokud zohlednit, tak jak.
[EDIT 13.5.2012] Je tu malá ukázka, jak zpěvník bude asi vypadat.
Je to zatím poloprázdná kostra, kromě několika žalmů
a kantik obsahuje jen neúplná oficia slavností doby vánoční.
Pracovně jsem ho nazval
Nešporní zpěvy.
Až bude obsahovat alespoň nějaký smysluplný celek, přidám
ho na stránku s notami.
Tak jako mají své vlastní liturgické kalendáře a texty jednotlivé
diecéze nebo církevní provincie, mají je také řeholní společnosti.
Tyto texty ovšem většinou nejsou veřejně dostupné, protože je řády
vydávají tiskem pouze pro interní potřebu.
Chvályhodné ovšem je, že některé dávají své liturgické texty
k disposici široké veřejnosti alespoň na internetu.
Nakolik bych do toho měl co mluvit, chtěl bych povzbudit i další
řeholní společnosti, aby své liturgické texty podobným způsobem
"daly všanc". Liturgie je nádherným vyjádřením řádové spirituality.
Vzhledem k zaměření stránek In adiutorium bych mohl nabídnout nějakou
motivační odměnu, třeba "když dáte svoje řádové proprium breviáře
na internet, složím vám zpěvy pro titulární svátek řádu - nejkrásnější,
jaké budu umět". Místo toho ale připojím další výzvu adresovanou
řeholníkům a řeholnicím:
alespoň v některých vašich komunitách se o velkých svátcích liturgie
hodin jistě zpívá. Napište nám něco o tom, jak, na jaké nápěvy,
jaké jsou v řádu s oficiem spojené zvláštní zvyklosti...
[EDIT 25.8.2012]
Poslední odstavec je formulovaný hodně nešikovně.
Když se pokusím říci to samé jasněji:
1. velice mě zajímají zvyklosti spojené s oficiem
v konkrétních řeholních komunitách a budu moc rád za příp. zprávy
o nich
2. nabídka, že se na přání pokusím vytvořit nápěvy pro antifony a
responsoria (v případě potřeby i pro hymny) z vlastních textů řeholních
společenství, platí, a není podmíněná zveřejněním kompletních
textů řádového propria na internetu.
Dovoluji si upozornit na před nedávnem vzniklý tematicky
spřízněný web
Graduale Bohemicum: http://graduale.xf.cz.
Jeho tématem je rovněž liturgická hudba, ovšem mešní:
jmenovitě české zpěvy mešního propria (introit, responsoriální žalm,
zpěv před evangeliem, offertorium, communio).
Není tam (a pokud zůstanu soudný, ani nikdy nebude) žádná moje
tvorba, těžiště obsahu spočívá v průběžně doplňovaném přehledu
existujících zhudebnění, vydaných tiskem i publikovaných na internetu,
od jiných autorů.
Výstava Libri pretiosissimi („Nejcennější knihy“) představuje veřejnosti
výběr rukopisů a tisků, které byly zapůjčeny farností při olomoucké
katedrále sv. Václava a v uplynulých čtyřech staletích sloužily
liturgickému provozu v katedrále. Záměrem autorů je ukázat nejen
řemeslnou dokonalost knižních vazeb, pečlivost typografické úpravy a
krásu zařazených mědirytin, ale také přiblížit obsah a funkci knih,
nedílně spojených s bohoslužbou a stojících tak u zdrojů evropské
křesťanské civilizace. (tisk.cirkev.cz)
Myslím, že výstava bude stát za to. Rozhodně se na ni chci
dostat, a bude-li tam něco zajímavého z hlediska zaměření tohoto
webu, podělím se pak o objevy.
Včera jsem se dozvěděl, že chrámový sbor v Kladně-Rozdělově
nacvičuje na 1. nešpory slavnosti Seslání Ducha svatého
moje zde zveřejněné antifony. (Sestra, která ve sboru zpívá,
vyhrožovala útokem na mou kytaru - nástroj, bez kterého bych
ve skládání zpěvů k oficiu mohl jen těžko pokračovat - že prý jsou ty
antifony nezpívatelné :) ) Samozřejmě mám i radost, a ne úplně malou -
když takový dobrý sbor, jako je v Rozdělově, cvičí něco, co jste
napsali, je to už samo o sobě (i kdyby třeba nakonec nedošlo
na provedení) dost velká čest -
ale také mě to vyděsilo. Stojím si za tím, co říká značka u
inkriminovaných not: mají status
delta. Jsou sice rozsahem kompletní, ale co do délky existence a zrání
"novorozené", a jako takové dle mého soudu nezpůsobilé k užívání
v "ostrém liturgickém provozu".
Uvědomuji si, že moje tvorba, kromě toho, že je snad alespoň
do nějaké míry darem, představuje, vzhledem k mé hudební nekompetenci
a lehkosti, s jakou výtvory publikuji, i hrozbu:
je díky internetu velmi snadno dostupná a mnoho z toho, co nabízím,
nemá žádnou konkurenci. (Zrovna o prvních nešporách Seslání Ducha svatého
to neplatí: ty má zpracované Olejník.) Je tu tedy nebezpečí, že někdo
sáhne po tom, co se tu nabízí, aniž by zkoumal, zda to je dostatečně
hodnotné pro využití při liturgii - prstě proto, že nic jiného není.
Přidal jsem proto na stránku s notami do pravého horního rohu
výrazné upozornění s odkazem na
"Varování a komentář k notám" -
soubor krátkých textů, které jednak upozorňují na nedostatky
a možné pasti mých hudebních výtvorů, jednak by měly napomáhat k jejich
správné interpretaci.