Narození Panny Marie, 1. nešpory, antifona k Magnificat.
Týden, po který jsem svůj breviář nechal sedět v poličce
a zpíval oficium podle antifonáře z roku 1912, končí.
Protože podle starého kalendáře měl každý svátek první nešpory
a jen ty větší měly i druhé (dnes je to naopak),
slavil jsem dnes večer už 1. nešpory ze svátku Narození Panny Marie.
Gregoriánské zpěvy tohoto svátku mě tak či onak provázely
větší část prázdnin, protože jsem na něj od konce června
postupně sázel
noty
pro Conventus Choralis.
Musel jsem dnes znovu ocenit to, co už jsem jednou zmiňoval:
že dávní tvůrci zpěvů oficia uměli antifony udělat krásné a
zpívatelné.
(Když jsem v červnu antifony svátku poprvé prohlížel a přepisoval
do počítače, byla mi prostota většiny z nich skutečným pohoršením...)
Půvabnou náhodou jsem jako záložku k vlastním textům svátku
použil pohlednici se Svatou rodinou (zbytek z loňských Vánoc).
Udeřilo mě to do očí, když jsem zpíval antifonu k Magnificat.
... quae et Genitrícis dignitátem obtínuit,
et virginálem pudicítiam non amísit. (Viz foto.)
Uvědomil jsem si, že moje představa toho, co je to
virginális pudicítia, zahrnuje velký kus odtažitosti,
nepřístupnosti, chladu, nebo jak to nazvat; těžko se do ní
vejde výjev jako ten z oné pohlednice a je těžko slučitelná
s mateřstvím i s manželstvím. Nebo jinak: Mariino panenské manželství
a panenské mateřství se vymyká mojí představivosti.
Slušelo by se uplynulý týden nějak shrnout, uzavřít, ale jenom bych
opakoval, co jsem už napsal k předchozím dnům.
Teď mě čeká poslední kompletář trvající místo obvyklých
deseti minut půl hodiny - a zítra zpátky k modernímu breviáři, který vedle
svého staršího bratra vypadá (co do složitosti a délky denní porce)
jako hračka pro děti...
Jak vidět, opomínám ctěné čtenářstvo nadále zpravovat o svém
pokusném soužití se starší podobou oficia.
Je to dáno jednak tím, že se aktuálně musím věnovat přípravě
na poslední zkoušky končícího akademického roku,
ale také, a zřejmě především, tím, že není až tak moc o čem
psát. Část počátečních obtíží popsaných v prvním článku jsem
překonal. Některé často opakované texty a nápěvy jsem se
naučil, některé opsal na "tahák". Postupně jsem se musel smířit s tím,
že antifona suffragia ke všem svatým (zpívaná téměř každý den
v laudách a nešporách) je nad moje síly a bez pomoci kytary
ji nezazpívám. Jak po krůčcích roste pochopení některých strukturních
prvků,
zjišťuji, že můj "tahák" není příliš praktický, ale vzhledem k tomu,
že se týden chýlí ke konci, jsem líný ho předělávat.
Zjistil jsem, že není pravda, že antifony kompletáře na celý týden
jsou v modu VIII. (Před časem jsem to napsal do komentáře
k jedněm notám - a předtím jsem to v antifonáři kontroloval! -
evidentně špatně...)
Všiml jsem si, že ten samý text antifony má nezřídka více různých
nápěvů, pokud se používá na různých místech.
Částečně jsem se vyléčil z představy, že čím je antifona
na významnějším místě, tím bohatší na melismata, a to pokud možno
dlouhá, by měla být.
Uvědomil jsem si, jak silně jsou zpěvy, které skládám, poznamenány
možnostmi mého hlasu a sluchu a mými stereotypy ohledně toho, co
je typické pro ten který modus. Dávní tvůrci zpěvů gregoriánského
chorálu měli zcela evidentně jiné možnosti a jiné stereotypy
a jejich výtvory pro mě často představují nemalou výzvu.
(Když je mám zazpívat.)
Když pobývám mezi starobylými zpěvy, ověřenými v průběhu staletí,
nemám mnoho chuti něco skládat, protože mi nakonec nezbyde
než vyznat, že většina toho, co jse udělal, je sláma.
Musím přiznat pokušení vzdát se snahy o úplné zhudebnění českého
překladu liturgie hodin a přidržet se starší podoby oficia v latině.
Předvídal jsem takové pokušení. A nemíním mu podlehnout.
Několikadenních "exkurzí" do staré liturgie a gregoriánského chorálu
podobných té právě probíhající bych však v budoucnu chtěl udělat víc.
Považuji je za účinnější cestu poznání než pouhé studium
liturgických knih "u stolu".
"Dobrodružství s předkoncilním antifonářem" pokračuje.
Podle starého kalendáře je dnes 14. neděle po Letnicích.
Několik posledních týdnů se o nedělích a slavnostech
(a právě jen o nich) modlím
i modlitbu se čtením (za pomoci stránek
ebreviar.cz; vlastním totiž
"laický breviář" obsahující pouze čtyři denní hodinky).
Dnešek nebyl výjimkou. Tedy - původní plán byl absolvovat alespoň
v neděli oficium podle breviáře Pia X. celé -
nakonec ale vlivem nepředvídaných okolností
zůstalo při včerejším a předvčerejším ošizeném pořádku
(laudy, nona, nešpory, kompletář),
přidal jsem jen matutinum.
Antiphonale Romanum z r. 1912 je antiphonale "pro diurnis horis"
a zpěvy matutina neobsahuje. Ty se oficiálního vydání po reformě
Pia X. již nedočkaly. Ne ze surového pragmatismu ("kdo by zpíval
matutinum?") nebo z nedostatku financí: ty zpěvy jednoduše nebylo
odkud vzít. Breviář promulgovaný bulou Divino Afflatu
zavedl celou řadu textů, které se v rámci repertoáru oficia tradovaného
v rukopisech a starých tištěných edicích neobjevují.
Nevím, zda se tento problém ve větším rozsahu týkal
i denních hodinek nebo ne. Je možné, že pro denní hodinky byly důsledně
brány texty s existujícím nápěvem. A stejně dobře možné je,
že pro vydání Antiphonale musel někdo k novým textům bez nápěvů
vhodné melodie najít nebo sám složit.
Rozepisuji se o tom proto, že jsem s tím udělal osobní zkušenost.
Zpěvy matutina k předkoncilnímu breviáři nakonec -
až poměrně nedávno -
vyšly:
péčí jednoho erudovaného nadšence.
Kniha je však dost drahá a zatím ji nevlastním.
S nadějí, že nedělní antifony k žalmům třeba pustošivá reforma
nezasáhla, jsem se tedy včera večer pustil do hledání
jednotlivých antifon pomocí databáze
CANTUS.
Z deseti antifon jsem v rukopisech zanesených do databáze našel
pouze pět, z toho jedna navíc textem úplně neodpovídá (nalezená melodie
má text delší; ten problém se vyskytl u dvou antifon, ta druhá
ale na správném místě měla kadenci k tónice tvořící uspokojivý
závěr, pročež jsem ji bezostyšně zkrátil).
Většina jich původně s nedělním matutinem nemá
nic společného: některé jsou ze společných textů o svatých,
další z jiných dnů nebo hodinek v cyklu žaltáře.
Výsledek hledání jsem pověsil na stránky
Editio Sancti Wolfgangi,
spolu s kompletní sadou antifon pro nedělní matutinum
před reformou Pia X.
Stránky Divinum Officium
mi dnes k nešporám naservírovaly připomínku tohoto svatého papeže.
Troška ironie.
Nebo taktní upozornění, že jsou věci pro život církve a pro uskutečňování
Božího království důležitější, než oficium;
že potopit významný díl římského antifonáře
není překážkou svatosti...
A to je k dnešku skoro všechno.
Snad ještě: při nešporách jsem antifony zpíval mnohem sebejistěji a
měl jsem z toho radost - všechny už je odněkud znám.
Ale odkud? Zkoušel jsem je někdy dřív nacvičit "jen tak"?
Nebo jsou ty samé antifony rozložené na neděle pokoncilního oficia?
(Před tím, než jsem dal dohromady antifony ze žaltáře,
jsem o nedělích k českým žalmům zpíval latinské antifony
z webu
Liturgia horarum in cantu gregoriano.
Ale to už je skoro dva roky.)
Nakonec přidávám
tahák,
který jsem si dnes sestavil.
Obsahuje některé velmi často opakované texty, abych nemusel pořád
listovat napříč antifonářem nebo se vázat na počítač.
Suffragium de omnibus sanctis je tam proto, že si za nic na světě
nemohu zapamatovat, kde v antifonáři je, a nebaví mě každý den
ho hledat v rejstříku.
Ve článku "Priority"
z poloviny května jsem jako část svého programu na léto
vyhlásil úmysl udělat alespoň kratší zkušenost s předkoncilním
oficiem a jeho zpěvy, s cílem alespoň o trochu lépe poznat
gregoriánský chorál i starší podobu liturgie.
První pokus jsem určil na týden začínající včera
(pátek 31.8. - pátek 7.9.;
Je to týden, jehož všední dny jsou v kalendáři řádné formy
vesměs férie, a končí před svátkem Narození Panny Marie.)
K disposici mám Antiphonale Romanum z roku 1912
(tištěné; celé se však dá najít i oscanované na internetu)
a letní svazek breviáře z 20. let 20. století.
Ani jedna ze jmenovaných knih nezachycuje nyní závazný stav
mimořádné formy římského ritu. Protože ale nejsem právně povinován
k denní modlitbě církve, rozhodl jsem se pro trochu
"liturgické experimentální archeologie" a chopil se této
podoby oficia. Prostě proto, že k novější, platné, nemám knihy.
Antiphonale Romanum 1912, commune vyznavačů (včera byl svátek
sv. Rajmunda Nonnata;
stejná antifona k Benedictus pak ovšem zazněla i dnes na konci ranních
chval na připomínku
sv. Jiljí)
Večer předem jsem se snažil nastudovat rubriky - ukázalo se ale,
že je to práce na více než jeden večer.
Proto jsem se alespoň prozatím uchýlil k hybridnímu řešení -
stránku Divinum Officium
jsem nechal vyřešit otázky kalendáře
a najít všechny relevantní texty
a sám jsem si podle jejích pokynů vyhledal jen příslušné zpěvy
v antifonáři. (Užitečnou funkcí je, že stránka uvádí,
odkud které texty vzala - ze žaltáře, z commune, ...)
Dále jsem pro začátek vynechal větší část hodinek (matutinum,
primu, tercii, sextu), protože při tom, jak jsem zatím ve vodách
starého oficia neobratný, by mi jinak zabralo víc než půl dne.
(Už takto ošizené - sesekané na ranní chvály, nónu, nešpory a kompletář -
předkoncilní oficium rozsahem přesahuje denní porci
oficia současného.)
Mám teď za sebou první den a stojím uprostřed druhého.
Jaké jsou první dojmy a postřehy?
Velkou počáteční bolestí je řada textů a zpěvů, které
normálně každý, kdo se danou formu oficia modlí pravidelně,
zná nazpaměť. (Zatím) neumím apoštolské vyznání víry latinsky.
Nepamatuji si nápěv krátkého čtení, orace, závěrečného
verše Benedicamus Domino (který má různé varianty podle stupně
svátku!), ani hymnů malých hodinek.
Různé hodinky začínají různými sekvencemi úvodních modliteb
a já si nepamatuji, která jak.
To znamená spoustu listování
antifonářem a velké množství záložek.
(Obrázky, pohledy, ...; kniha sice dosud má dvě originální
stužkové záložky, ty ale po sto letech nejsou dost pevné
k intensivnímu používání.)
Za včerejšek jsem se naučil nápěv capitula - doufám, že brzy
zvládnu i zbytek.
Jako značně obtížná se ukázala psalmodie. Texty žalmů v antifonáři
totiž nemají zvlášť označené slabiky, na které se chytá hudební přízvuk.
Troj- a víceslabičná slova mají přízvučnou slabiku označenu čárkou
nad samohláskou a dvojslabičné latinské slovo má přízvuk vždy na první
slabice, jenže hudební přízvuk v psalmodii často padne i na slabiku,
která hlavní slovní přízvuk nenese. Zpěv žalmů je tak pro necvičeného dost
náročnou intelektuální hrou: v reálném čase rozdělovat slova (navíc často
neznámá) na slabiky, hledat přízvučnou, umísťovat přípravné a
přízvučné noty a do toho ještě usilovat o porozumění jazyku,
který jsem se sice několik let učil a příležitostně v něm něco čtu,
ale stejně v něm zdaleka nejsem doma...
Než se někdo může začít latinské žalmy opravdu modlit, musí mít
žaltář vícekrát přezpívaný...
V textu žalmů jsem si všiml jedné typografické vychytávky -
před hvězdičkou půlící žalm je obvykle mezera, ale někdy chybí,
aby se ušetřilo místo na řádku (ruční sazba...).
Naopak jedna vychytávka mi chybí - ta, kterou jsem do Antifonáře
k Denní modlitbě církve "opsal" od nakladatelství
Nova et Vetera: když na konci stránky končí žalm, dát to čtenáři
vědět, aby nemusel otáčet. To by se hodilo zvlášť proto,
že Antiphonale Romanum tiskne nápěv antifony v žaltáři vždy jen jednou,
před žalmem
(s výjimkou antifon malých hodinek).
Napsal jsem onehdy v jednom příspěvku, že se v českém antifonáři,
který chci připravit, chci vyhnout všem zbytečným duplikacím zpěvů
a textů, mj. i proto, aby se moc nenafukoval. Antiphonale Romanum 1912
je sestavené ve stejném duchu. Když je v commune o Panně Marii
stejné responsorium jako v commune pannen, je tam jenom odkaz.
Melodie, které se v žaltáři opakují (zejm. zpěvy malých hodinek),
jsou otištěny jen při prvním výskytu. Atd.
Je to úsporné, je to tradiční (středověké rukopisné antifonáře
byly často ještě spořivější a obvykle se neobtěžovaly uvádět v odkazu
kromě incipitu zpěvu něco jako číslo stránky) -
ale než se člověk naučí všechny ty
zpěvy a sekvence zpěvů nazpaměť, listování bolí...
Když už jsme u technického provedení antifonáře -
nad Antiphonale Romanum 1912 se někdy ptám, jaké vlastně bylo
zamýšlené použití. Určitě to není chórová kniha -
na to je tištěna příliš malými typy a obsahuje řadu informací,
které ten, kdo se modlí v chóru, nepotřebuje.
Na druhou stranu to není úplně ani zpěvník do ruky -
já ho sice celé nešpory v rukou unesu, ale na sklonku
života s tím nejspíš budu mít problém...
(Kacířská myšlenka: používalo se toto vydání Antiphonale
vůbec někdy někde přímo při liturgii? Nebyla to knížka
do knihovny pro milovníky chorálu? Mniši měli vlastní vydání
liturgických knih a společná liturgie kapitul byla, počítám, už tehdy
vesměs omezena na symbolickou špetku, jak je tomu i dnes.)
Pokud jde o nápěvy antifon, jsou výrazně jiné než většina
mých českých "pseudogregoriánských" - často elegantně jednoduché
a jednoduše elegantní. Vícekrát jsem si říkal, kde jen naši předkové
na takové přišli.
Staro/středověcí autoři zpěvů oproti mně očividně netrpěli strachem
z intervalů větších než tercie a nebáli se skokem přes kvartu nebo
kvintu třeba i celou antifonu uzavřít - takové závěry jsou mým
uším na jednu stranu cizí (a proto se v mých počinech nenajdou),
na druhou stranu při zpěvu gregoriánských antifon jaksi "exoticky libé".
Něco jako znechucený údiv ve mně vyvolávají
některé delší antifony s výrazně
repetitivními melodiemi. Změnil se během staletí v této věci cit pro
krásné? Nebo je individuálně různý? (Letos o 1. neděli postní jsem
kazil zpěv oficia souboru Conventus Choralis. Po ranních chválách
jsem před jedním chorálu znalejším člověkem pomlouval jejich
5. antifonu, jak se škaredě opakuje. Podíval se na mě s hlubokým
nepochopením: "Co? Krásná chorální antifona!")
Článek z neděle,
jakož i minidiskuse, která se pod ním rozvinula
(díky, Mirku!),
ve mně nechal hlodající myšlenku, proč vlastně
k našemu tématu sbírám jazykově neomezený seznam internetových
odkazů, zatímco seznam knih všechno za hranicemi bývalého
Československa ignoruje.
Důvodem je praktické zaměření těchto stránek -
snaha poskytnout informace především o tom, co lze při slavení
denní modlitby církve v češtině přímo použít (české knihy
a internetové zdroje) a co je nad to snadno dostupné jako
zdroj inspirace (odkazy do jinojazyčného internetu).
Včera jsem se nicméně rozhodl, že má cenu sbírat informace
i o zahraničních tištěných publikacích,
jakkoli jsou relativně špatně dostupné.
Pročež tady je
mezinárodní bibliografie
hudebnin k římskokatolické liturgii hodin.
Později se budu snažit o něco lépe ji zapojit do struktury stránek,
zatím je pouze neorganickým přívěškem.
Protože obsahuje informace potenciálně cenné i jinde na světě,
je psaná anglicky a bibliografické údaje jsou zaznamenány
podmnožinou značkovacího jazyka
DocBook.
Samozřejmě budu rád za informace o knihách, které zatím
v bibliografii chybí - račte psát komentářem pod článkem,
mailem nebo jakkoli libo.
Kdo by chtěl do bibliografie
přispět téměř přímo, najde ji na githubu v repozitáři
https://github.com/igneus/loth-music-bibliography,
kde ji může "forknout" a pak mě zahrnout "pull requesty".
Nedávno jsem postupně vytvořil a zveřejnil dva
"kytarové žalmy".
Zdá se mi vhodné dodat (1) něco o podnětech, jež mě k jejich vytvoření
vedly,
a (2) o tom, jak se k nim momentálně vztahuji.
1. Začátkem července jsem se rozhodl, že chci alespoň jednou
v životě přečíst, přehrát a přezpívat
úplně všechny písničky z prvního (modrého) dílu
zpěvníku Hosana. (Kterého jsem se, jak si teď uvědomuji, předtím
nedotkl přinejmenším celé ty dva roky, po které skládám zpěvy k oficiu.)
Připraven na nejhorší - resp. na velké množství melodií, ale zejm. textů,
které po prvním setkání nebudu chtít slyšet nikdy víc -
jsem se do zpěvníku pustil. A hned na prvních stránkách
jsem učinil vzrušující objev: podtitul písně/popěvku/kánonu číslo 2
s máloříkajícím názvem "Adventní II." hlásá, že jde
o antifonu 2. žalmu 2. nešpor 2. adventní neděle!
Kontaktoval jsem pak autora (Jiří Černý) a vyzvídal, zda zmíněná
skladba byla určena ke slavení liturgie hodin a zda má takových více.
Ukázalo se, že na zasazení do rámce skutečných nešpor tvůrce
nepomýšlel. Zpěvů, jejichž text je vzat z breviáře, nebo se breviářovými
texty inspiruje, složil vícero, všechny ale pro úplně jiné liturgické nebo
mimoliturgické kontexty.
Zůstala pak ve mně hlodající otázka po možnostech takového zhudebnění
denní modlitby církve, které bezprostředně nenavazuje na formy
gregoriánského chorálu a naopak je blízké té hudební kultuře,
která se vyjadřuje zpěvníky jako je Hosana, Chvalozpěvy, Laudate, ...
Bez i jen nástinu nějaké koncepce "vytryskly" z ovzduší takových úvah
spontánně ony dva žalmy.
2. Jsou to moje první dětské krůčky ve světě kytarových písniček,
se vším, co k tomu patří: mám je velice rád a nejsou nijak dobré.
Když se od tohoto odhlédne - ukazují směr, kterým by se
nechorální zhudebnění oficia mohlo ubírat?
Na to musím odpovědět přesvědčeným NE.
Proč? Protože i když zpívaná liturgie hodin narozdíl od recitované
není nikdy "samonosná" a vyžaduje stále nové časové a energetické vklady
v podobě nácviku zpěvů, je žádoucí zachovat její náročnost
na relativně nízké úrovni, aby byla možná alespoň částečná aktivní
účast i pro nepřipraveného účastníka bohoslužby.
"Aktivní účast" tady neříkám nějak zvlášť teologicky, hluboce
a široce, myslím tím "zpívat", resp. "moci také zpívat spolu s ostatními".
Klasická chorální podoba římského oficia má dva nízkoprahové prvky:
hymnus (strofická píseň; melodie všech strof bývá shodná)
a psalmodii (střídavý přednes veršů žalmu na jednoduchý, převážně
recitativní nápěv).
Mé "kytarové žalmy" ruší nízkoprahovost psalmodie.
Kdo předem nezná melodii a neumí zpívat z listu, nemá šanci.
Navíc je melodie vysoce nepravidelná, což ještě zvyšuje
nároky na učení.
Diferencovanější pohled vezme v potaz Všeobecné pokyny k Denní modlitbě
církve a to, co říkají o možnostech uzpůsobení přednesu povaze
konkrétního žalmu:
U různých žalmů se může určit různý způsob jejich přednesu
podle toho, jak to vyžaduje literární druh nebo délka
jednotlivých žalmů, jakým se říkají jazykem, zda latinským či národním,
a zvláště také podle toho, zda se je modlí jednotlivec či několik lidí
nebo celé shromáždění lidu; aby ti, kdo se je modlí,
tím snadněji pochopili duchovní náladu
a půvab žalmů. (VPDMC 121)
V zásadě je možné (srov. dále VPDMC 122)
zpívat v oficiu některý žalm
responsoriálně namísto přednesu střídavého
(srov Magnificat
ve "žďárských nešporách");
nebo ho nechat celý bez přerušení zpívat sólistu či schólu, přičemž
ostatní zpívají pouze na začátku a na konci antifonu (srov. v oficiu
novodvorských trapistů prostřední žalm obou nokturnů, obvykle jeden
ze žalmů velmi dlouhých, který čte jeden z bratří od pultu uprostřed chóru,
zatímco ostatní tiše naslouchají).
Považuji ale za krajně nevhodné, aby se všechny žalmy
staly výhradním vlastnictvím schóly nebo sólisty.
Celou hodinku, sestavenou ze žalmů upravených podobným způsobem
jako mé dva, bych tedy musel odmítnout jako svého druhu
"uloupení denní modlitby církve z rukou církve".
Tradiční psalmodie má kromě lidovosti ještě další vzácnou kvalitu,
která je v diskutovaném zhudebnění ztracena:
přednes je velice klidný (snad i tím, že je nerytmický), uspořádaný,
a otevírá prostor modlitbě. (Někdy se do toho otevřeného prostoru
namísto ní snadno rozvalí Únava nebo Nuda, ale to, myslím, všichni známe...)
To jsem si velice silně uvědomil, když jsem zvažoval, zda k žalmu
130 nedodělat ještě další žalm, který se zpívá ve středu v kompletáři,
a třeba ještě responsorium a Simeonovo kantikum... Ne. Takový
kompletář opravdu nechci.
Zdá se mi, že zhudebnění oficia stylově blízké nějaké výseči
"hosanového repertoáru" je možné, a snad i žádoucí.
Když jsem ale v nedávném
článku věnovaném Korejsovým
nápěvům žalmů (nepříliš promyšleně) napsal, že nápěvy psalmodie
jsou srdcem každého zhudebnění oficia, musím to teď
zopakovat.
Snad s obměnou: psalmodie je srdcem oficia.
(Historická poznámka: to je velice mnišské. Denní modlitba nebyla
vždycky tak mnišská. Ale římské oficium "mnišský vliv",
charakteristický důrazem na psalmodii, recipovalo velice
dávno a už ho od něj nelze dost dobře oddělovat.)
Psalmodie je hodnotná nejen svými texty, ale zároveň i výše diskutovanými
kvalitami,
které nese její tradiční forma.
Nové zhudebnění liturgie hodin by tedy mělo být postaveno kolem
rozumně velkého souboru nápěvů psalmodie, vytvořených s ohledem
na ony kvality. Hlavní plochou
pro tvůrčí práci budou antifony a responsoria.
Zatímco u žalmů je nutné rezignovat na rytmický doprovod,
pro ostatní zpěvy tento imperativ neplatí. Je ale jisté, že,
kvůli psalmodii,
jediným doprovodným nástrojem ani pro sebehosanovitější
zhudebnění oficia nebude kytara...
Když minulou neděli skončilo celostátní setkání mládeže,
dal jsem se do pátrání po notách ke zpěvům
z nešpor, jež byly součástí jeho zahájení.
Zatím vím, že některé (zpěv k lucernariu, odpověď z responsoria,
Salve regina) jsou zařazeny v programovém průvodci nebo ve zpěvníku
ze setkání a má je tedy každý účastník.
Zpěv lucernaria "Ó Bože, světlo naše" má podle zpěvníku polského
autora. Čím to, že mě nikdy nenapadlo podívat se po zhudebněních oficia
za hranice, ke Slovákům a Polákům? Ti už třeba dobře udělaný antifonář
mají a velké množství zpěvů by se pro blízkost jazyků zřejmě dalo
s minimálními úpravami převzít.
Samozřejmě by se nedaly jen tak pověsit na internet. Ale kdyby se
podařilo získat souhlas příslušného skladatele a pak pro tu věc
najít nakladatele, měli bychom dobrý antifonář vydaný
tiskem, a to není marné.
O slovenské produkci už nějakou dobu přehled mám (je zaznamenaná
na stránce Knihy) -
jen mě dříve nenapadlo
dívat se na ni "překladatelskou optikou". Slováci mají vydaná
dvě zhudebnění liturgie hodin od různých autorů:
- AKIMJAK Amantius, ADAMKO Rastislav: Zhudobnené vešpery na nedele a sviatky, Spišské Podhradie: Kňazský seminár biskupa Jána Vojtaššáka Spišská Kapitula 1997.
- MAGULOVÁ: Zhudobnená liturgia hodín, Vydavateľstvo M. Vaška 1999.
Bohužel jsem tyto knihy dosud neměl v ruce (rád bych si obě koupil,
ale zdá se, že jsou dávno vyprodané; časem si je zřejmě půjčím
přes meziknihovní výpůjční službu) a zejména u Magulové není
ze zjistitelných informací zřejmý rozsah.
Ani u Akimjaka a Adamka nevím, zda mají pro neděle a slavnosti oboje
nešpory nebo jen druhé.
Nově jsem se pokusil vydolovat z hlubin internetu, zda nějakým
zhudebněním liturgie hodin v národním jazyce disponují
naši severovýchodní sousedé. Protože polštinu aktivně neovládám,
bylo vyhledávání obtížné a povrchní. Žádného polského
antifonáře jsem se nedohledal. Internetová knihkupectví,
jejichž nabídku jsem prošel, se zdají ukazovat na nemalou popularitu
předkoncilní liturgie v Polsku, což by přirozeně poptávku
po zpěvech oficia v polštině snižovalo.
Našel jsem pouze
nahrávky vybraných zpěvů,
zdá se ale, že si jich omezené množství
pouze pro vlastní potřebu vytvořili
polští dominikáni, kteří zpívanou liturgii hodin jinak
slaví v latině.
Pokud jde o další slovanské národy, existenci vlastního
antifonáře u nich nepředpokládám. Ale třeba se mýlím.
Jestli někdo umíte slovinsky, chorvatsky, ..., zapátrejte
a dejte vědět.
Zejména v Polsku je ještě jistá šance na objev
(velká země s velkým množstvím katolíků; jelikož dobře neznám jazyk,
nemohl jsem hledat dostatečně důkladně; může existovat nějaké
zhudebnění dávno vyprodané - třeba už ze začátku 90. let nebo ještě
starší, které se nedá najít v internetových knihkupectvích; ...).
Aktuální předběžná bilance však obnáší jen zmíněné dva slovenské
tituly. Má smysl pokoušet se o převedení jednoho nebo obou
do češtiny? (Je "mezera mezi jazyky" tak malá, aby bylo možné
zpěvy s minimálními úpravami převést? Jsou zhudebnění kvalitní?)
To se uvidí, až se k těm knihám dostanu.
V uplynulých měsících jsem o tom, co se teď chystám napsat,
vícekrát přemýšlel.
"V co věříš nebo nevěříš, to je tvoje osobní věc, do toho ti nemá
nikdo co mluvit," říká dosti jednohlasně populární mínění současné
západní společnosti. Protože ale (katolická) církev není čistě
duchovní, ale právě duchovně-tělesné společenství těch, kdo sdílejí
společnou víru, vyžaduje veřejné vyznání víry od těch, kdo do ní
chtějí křtem vstoupit, a znovu od těch, kdo v ní později přijímají
úřad nebo nějakou významnou službu.
Nic z výše zmíněného se mě sice přímo netýká,
ale tím, že se pokouším psát liturgickou hudbu, že své pokusy publikuji
a že se tu a tam ať soukromě, ať veřejně zpívají,
vstupuji do života církve i na způsob tvůrce a moje víra či nevíra
tudíž také přestává být striktně mou soukromou záležitostí.
Tímto tedy oznamuji těm, kdo používají mé zpěvy k liturgii hodin,
že přinejmenším poslední rok těžko mohu být považován za věřícího křesťana.
Můžete mě zahrnout do svých modliteb za obrácení (nebo záhubu)
bezbožníků.
Srdcem každé hudební formy liturgie hodin jsou její
nápěvy psalmodie. Narozdíl od antifon a responsorií
mají žalmy obvykle prosté melodie převážně recitativního
charakteru, jsou to ale právě tyto prosté melodie,
které při zpěvu oficia zní po většinu času.
Projekt In adiutorium své "srdce", své nápěvy žalmů,
nevytváří, ale přebírá ty, které jsou v církvi užívány
po staletí (kontinuálně, ale ne bez proměn!),
totiž chorální nápěvy užívané při zpěvu žalmů v latině.
Nejsem první, kdo takto tradiční chorální nápěvy používá.
(Srov. české kališnické a utrakvistické antifonáře,
počínaje Jistebnickým kancionálem;
Svatojanský kancionál;
také jeden z raných pokoncilních pokusů o zhudebnění mešních
responsoriálních žalmů - "Snadné zpěvy mezi čteními".)
Proto také znám mnohonásobně opakovanou kritiku na adresu
podobných pokusů: latinský jazyk má jinou přízvučnou strukturu
než čeština a zpívat český text na "latinský nápěv" znamená
páchat na textu násilí.
Já se domnívám (a plánuji pokusit se jednou dokázat),
že je tato kritika mnohem méně případná, než se na první poslech zdá.
Musím ale uznat, že některá místa v některých žalmech
zpívaná na některé chorální nápěvy zní opravdu hrozně.
(Zejména když se velkého zdůraznění hudebním přízvukem dostane
poslední slabice slova nebo jednoslabičnému slůvku.)
Přestože pro mě zní české žalmy zpívané na tradiční chorální nápěvy
v drtivé většině uspokojivě, pilně se ohlížím po jiných
modálních nápěvech psalmodie, kterými by případně bylo lze
"latinské" nápěvy nahradit.
(Modálního systému se rozhodně nechci zříci -
nejen proto, že bych musel několik set toho času hotových antifon
skládat znovu.)
V časopise
Psalterium 1/2011
(domovská stránka časopisu)
vyšel obsáhlý rozhovor s Bohuslavem Korejsem
u příležitosti jeho 85. narozenin.
Ten mě (viz s. 2) upozornil na modální charakter
Korejsových nápěvů k žalmům. Tyto nápěvy se v některých
společenstvích a komunitách při oficiu běžně užívají
(pražský arcidiecézní seminář, benediktinky na Bílé Hoře).
Bylo by ale lze používat je s mými antifonami namísto nápěvů
chorálních?
Všechny Korejsovy nápěvy obsažené v publikaci
Zpěvy s odpovědí lidu (poslední vydání Kostelní Vydří: KNA 2001)
jsem prošel a pokusil se určit, zda přísluší k jednomu z osmi
modů starého západního církevního hudebního systému.
(Dlužno říci, že jsem při určování zohlednil jen melodickou linku
a ne už harmonisaci pro varhany, což je metodologický hřích, který možná
zapříčinil sem tam nějakou chybu.)
Došel jsem k závěru, že z 19 nápěvů 17 k jednomu z osmi modů patří,
jeden je prakticky doslovnou recepcí tonu peregrinu
(tradičního nápěvu stojícího poněkud mimo modální systém),
jeden je pro naše účely nepoužitelný.
Alespoň jeden vhodný nápěv se najde pro všechny mody mimo modus VII.
Je ovšem třeba zcela zanedbat differentiae (různá zakončení
pro nápěv jednoho modu; u každé antifony je předepsán
modus + určitá jeho differentia, která umožňuje
na konci žalmu snadný přechod k antifoně).
V následujícím přehledu je u každého nápěvu uvedeno,
ke keterému patří modu a pro které jeho differentiae
je nejvhodnější. Dále, zda a jak je třeba k němu transponovat
antifonu, která k příslušnému modu patří.
Při té příležitosti se zdá být vhodné připomenout, že pokud jde
o transposici antifon, není těžké stáhnout si zdrojový kód
příslušného souboru a nechat noty každého zpěvu
posunout automaticky funkcí
\transpose.
Korejsovy nápěvy psalmodie - přehled (Korejs_psalmodie.pdf, ~7kB)
Následuje ukázka antifony transponované, aby odpovídala žalmovému nápěvu.
(Viz také zdrojový kód: Korejs_antifona_trans_ukazka.ly.)
Závěr. Korejsovy nápěvy psalmodie mají z velké části jiný charakter než
tradiční chorální nápěvy. Často chybí napětí mezi tónikou
a recitačním tónem, někdy se recitační tón ve druhém poloverši mění.
Mají ale modální charakter a domnívám se, že je s mými
antifonami jako náhradu chorálních nápěvů lze používat.
Výběr vhodných nápěvů k antifonám usnadní připravený přehled.
Může to být zajímavou možností tam,
kde už je obvyklé zpívat při oficiu žalmy na Korejsovy nápěvy
a je chuť začít zpívat i antifony. Nebo tam, kde se oficium
zpívat začíná a kde se mnou propagovaný systém využívající
tradiční chorální nápěvy žalmů netěší důvěře.
(Přinejmenším
Pavel Šmolík
jmenuje Korejsovo řešení
jako jedno z těch, ve kterých se spojení českého jazyka a melodie
vydařilo.)
Problém vyvstane s antifonami modu VII (není jich málo!),
pro které se žádný
z Korejsových nápěvů psalmodie nehodí.
[EDIT 2. 6. 2018]
Protože Korejsovy žalmy podle všeho na internetu hledá hodně
lidí a tento článek díky tomu patří v rámci webu inadiutorium.cz
k nejnavštěvovanějším, je vhodné i zde upozornit,
že od května 2018 je on-line péčí dr. Kuba připravené
velké vydání těchto žalmů,
s rozpisem pro celý mešní lekcionář.
Pro liturgii hodin může posloužit jako snadno dostupný
zdroj příslušných nápěvů psalmodie vč. varhanního doprovodu.
Právě probíhajícího celostátního setkání mládeže se neúčastním.
S velkým napětím jsem však očekával nešpory, které byly součástí jeho
zahájení, a v následujícím článku chci nabídnout jejich rozbor
a hodnocení.
Využil jsem příležitosti sledovat přímý přenos zahájení
setkání na televizi Noe. Bohužel, zatímco
ranní chvály z Tarragony,
které jsem "recenzoval" před rokem, je dosud možné shlédnout
v archivu této televize, zahájení ze Žďáru takto zpětně
shlédnutelné není. (Snad časem bude?) Ten, kdo neviděl přímý
přenos, je tedy odkázán pouze na můj popis, nutně fragmentární a
především silně jednostranný a tendenční.
Lucernarium
Nešpory zahájil obřad lucernaria, který je součástí večerní
modlitby v byzantském a milánském ritu; v římské liturgii
je "dovozovým" prvkem, avšak těší se značné oblibě.
(Srov. liturgii mnišských bratrstev Jeruzalém;
dále jsem lucernarium zažil např. v nešporách erfurtské liturgicky poměrně
akční farnosti St. Martini.)
Je vystavěné okolo večerního rozsvěcení světel. To je doprovázeno
zpěvem (v byzantském obřadu zpěvem hymnu Fós hilaron,
v milánském zpěvem příhodného responsoriálního žalmu).
Světlo je v rámci křesťanského symbolického světa velice silným a
významově bohatým symbolem. Při lucernariu se církev obrací především
ke Kristu jako světlu světa, které září navzdory temnotám začínající
noci.
Žďárské lucernarium mělo trojdílnou strukturu:
1. za zpěvu přišel na pódium liturgický průvod a byly zapáleny
lampy na oltáři i okolo. 2. Skupina laiků přednesla krátkou řadu
modliteb díkůvzdání. 3. Závěr tvořil opět zpěv.
Hudební obsah lucernaria tvořila jediná píseň o dvou prostých
strofách "Ó Bože, světlo naše, je důstojné Tě chválit,
Otce i Syna i Ducha svatého. /
Ó Bože, světlo naše, celý vesmír se ti klaní, Otci ..."
Ta byla vícenásobně opakována na začátku a několikrát znovu na konci.
Text čerpá motivy z již zmíněného hymnu Fós hilaron,
je však prostší a průzračnější, opěvuje rovnou Jediného Boha v Trojici,
zatímco byzantský hymnus
se obrací nejprve ke Kristu. Vkusným a přitom snadným nápěvem
se píseň jednoznačně kvalifikuje pro liturgické použití i mimo setkání.
Úpravy
Po lucernariu už následovaly první nešpory ze slavnosti
Nanebevzetí Panny Marie, při plném dodržení řádné struktury.
Pozorný divák nebo účastník si mohl všimnout několika
úprav oproti textům, které jsou v breviáři.
Nápadná byla zejm. záměna hymnu za všeobecně dobře známou
mariánskou píseň "Budiž věčně velebena"
a přímluvy zabývající se převážně setkáním a jeho tématy.
První úprava je liturgicko-právně nesporně legitimní.
A z praktického hlediska moudrá - hymnus "Zdrávas Maria Panno,
nebeská královno," předepsaný pro nešpory slavnosti Nanebevzetí
v breviáři, není textově špatný, ale jeho melodie uvedená
v hymnáři je prakticky neznámá a nepatří ke snadným.
Druhá úprava je prohřeškem proti zásadě, že by horizont společné
modlitby měl zahrnovat potřeby celé církve a poslední
prosba nešpor by měla vzpomenout zesnulé. (VÚDMC 186, 187)
Žalmy
Po hymnu následovala psalmodie. Přiznám se, že na tu jsem
čekal asi s největším napětím. Zopakuje se model z Tarragony?
Změnou oproti Tarragonským ranním chválám spíše nepodstatnou
byl jiný nápěv psalmodie. Mé hrubé uši bohužel nedovedou dostatečně
jemně rozlišovat intervaly - na první poslech se zdálo, že jde
o chorální nápěv VIII.G, když jsem ho ale zkoušel přehrát
na kytaře, ukázalo se, že to zřejmě byl jiný nápěv se stejným
průběhem melodie, ale jinými intervaly.
Žalmy se stejně jako v Tarragoně zpívaly v alternaci schola - lid,
přičemž lid byl veden (nebo spíše reprezentován? :) ) skupinou
kantorů.
Před rokem jsem neskrýval zármutek nad tím, jak byly odbyty
antifony, když se zpívaly recto tono. "Žďárská úprava"
antifon k žalmům udělala krok od recitace k melodii - byť malý.
Antifony byly uchopeny jako dvoudílné (antifony k žalmům 1. nešpor
Nanebevzetí Panny Marie takto uchopit lze, řadu jiných antifon
ze žaltáře či z jiných textů však nikoli!) a opatřeny nápěvem
jednoduché struktury: 1. první recitativ 2. kadence (vzestupná)
3. druhý recitativ 4. kadence (sestupná, vykazující jisté obměny
mezi jednotlivými antifonami). I tady musím říci - antifonám
se takto nedostalo té závažnosti a významu, jaký jim ve struktuře hodinek
římského oficia náleží. Byly řádně odzpívány, ale
nezazněly - jestli to
mohu vyjádřit zkratkou.
(Svým způsobem vzornou antifonou pro lidový zpěv - krásnou,
přitom snadnou a zapamatovatelnou - byl již zmíněný zpěv lucernaria
"Ó Bože, světlo naše". Chápu ovšem, že ne na každý text oficia se
podaří složit takový parádní nápěv.)
Responsorium
Po žalmech následovalo krátké čtení, promluva (přiznám se, že jsem
ji poslouchal jen jedním uchem a snažil se během ní za pomoci kytary
rekonstruovat nápěv žalmů a antifon) a responsorium.
To bylo místem další úpravy oproti originálním textům -
jako základní kostra posloužil zpěv, který nemá se slavností
Nanebevzetí nic společného - totiž responsorium
"Od východu slunce až na jeho západ" (žaltář, neděle sudých týdnů,
první nešpory). Do něj bylo vloženo hned několik veršů,
které už byly neseny tématem slavnosti.
Z hlediska liturgicko-historického poznamenávám, že responsorií
s více verši je v klasickém repertoáru římského oficia jen několik
málo a všechno jsou to vysoce zajímavé relikty z opravdu dávných dob.
(Zřejmě nejznámější je adventní Aspiciens a longe.)
Z hlediska liturgicko-právního jde o úpravu legitimní a zdařilou -
zřejmě byl již existující zpěv vynalézavě a vhodně adaptován
pro novou příležitost.
Magnificat
Antifona k Magnificat byla přečtena, navíc jenom jednou,
před chvalozpěvem. Nelze se ubránit dojmu, že tam byla
spíš "aby se neřeklo". Vzhledem k použité úpravě Magnificat
proti tomu ovšem nevznáším žádnou závažnou námitku.
(Jen: nebylo by bývalo lepší antifonu vypustit úplně?)
Mariino kantikum se zpívalo responsoriálně. Sólistka
(v některých úsecích, myslím, i s částí schóly)
zpívala verše kantika na nápěv ušitý jim na míru,
a lid odpovídal responsem "Magnificat anima mea Dominum".
Další antifona by tu tudíž, tak jako tak, působila dojmem nemístného
přívažku, i kdyby ji nakrásně někdo obdařil náležitě krásným nápěvem.
Salve
Po Magnificat následuje závěrečná série nezpívaných textů, k nimž jsem
se už, nakolik se mi to zdálo vhodné, vyjádřil výše.
Konečně se nešpory požehnáním uzavřely (nad tím, co se dělo před
požehnáním, jsem trochu kroutil hlavou ... liturgie je liturgie).
A schóla spustila v nějakém románském jazyce (italsky? španělsky?)
Salve regina v "kytarové" úpravě.
Shrnutí
Liturgie velkých církevních akcí, mezi nimi i setkání mládeže,
má velký význam pro formování "liturgického povědomí"
účastníků a snad i širších skupin (třeba nás televizních diváků...).
Proto s potěšením sleduji, že i v hlavním programu
posledních setkání mládeže (loňské celosvětové v Madridu, letošní
republikové ve Žďáru) dostává místo denní modlitba církve,
a to ve své plné, slavnostní podobě, se zpěvem, se zapojením
různých služeb, s využitím příslušných symbolů (světlo; kadidlo).
Pokud jde o hudební stránku, konstatuji, že slavnostnní nešpory
ve Žďáru nad Sázavou byly na vyšší úrovni než loňské ranní chvály
v Tarragoně. To ovšem plně odpovídalo liturgické době -
zatímco zmiňované ranní chvály byly, pokud si dobře pamatuji,
feriální, nebo z památky, nejvýše však ze svátku,
Nanebevzetí Panny Marie je slavnost -
a to slavnost, která byla v určitých dobách v některých částech
církve slavena jako třetí největší po Velikonocích a Vánocích.
Trvá můj loňský smutek nad ošizenými antifonami k žalmům.
Přitom ale jako loni ani letos nemám recept na nápravu.
Zdá se, že pokud jde o antifony, stojíme nutně na rozcestí:
buďto jsou šizené, nebo nejsou lidové. Musíme pak volit,
zda napsat krásné nápěvy antifon, které se však stanou majetkem
scholy a snad několika hudebně nejnadanějších členů shromáždění,
nebo hudební provedení antifon zjednodušíme na naprosté minimum.
(Orientací před provedením volby by mohly být ohlasy účastníků:
zpíval ty maximálně jednoduché antifony vůbec někdo kromě kantorů?)
Celkově považuji nešpory ze Žďáru - i přes všechny jmenované
výhrady - za dosti vydařené. Výše jsem zmínil "orientační"
funkci liturgie na velkých akcích. Řada lidí v předvečer
letošní slavnosti Nanebevzetí poprvé v životě zažila slavné
nešpory. Bylo by dobré, kdyby je mohli svým způsobem také
přivézt domů - kdyby ten, kdo se rozhodne slavit někdy
v budoucnu nešpory ve farnosti, mohl sáhnout po zpěvech,
které zná ze setkání. Myslím zejména na píseň k lucernariu;
nápěv pro antifony (k tomu by byl samozřejmě potřeba návod
s ukázkami, jak ho lze "nasadit" na různé texty a upravit pro ně)
a k němu příslušný nápěv žalmový; responsorium, ve kterém
by zřejmě bylo lze obměňovat verše a užívat ho pro řadu různých
příležitostí; krásný nápěv Magnificat i zpěvné jižanské Salve.
Vydalo by to na brožurku nejvýš o deseti stranách. Mohla by být
někde k prodeji nebo třeba ke stažení na stránkách setkání.
Každopádně by měla být nějak dostupná i těm, kdo ve Žďáru nebyli.
[EDIT 30.9.2012] Zatím alespoň něco:
na stránkách setkání lze stáhnout zpěvník,
kde je zpěv lucernaria (č. 76) a Salve (č. 84).
[EDIT 4.10.2012] Od včerejška se dá stáhnout i
programový průvodce
ze Žďáru, který z recenzovaných nešpor obsahuje noty
(bohužel jen) pro odpověď responsoria (v souboru
"modlitba + liturgie + zpovědní zrcadlo").
Budou za dalších pár dní zveřejněny i všechny dosud chybějící
noty? :)