Josef Olejník: Nedělní nešpory

24.2.2011 12:00 | kategorie: Knihy | Komentáře

[OLEJNÍK Josef: Nedělní nešpory, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2006]

Když jsem si na poště převzal balíček, který jsem předtím týden nedočkavě vyhlížel, trochu mě zarazil jeho objem a hmotnost. Knížka měří 15,5x21,5x4,5cm, váží více než kilogram, má přes 800 stran - jedná se prostě o opravdu závažné dílo :) . Cena 252Kč je vzhledem k materiálu (800 stran, tvrdá vazba) a v porovnání s běžnými cenami na knižním trhu lidová.

Knížka váží více než kilogram.

Uvnitř najdeme pro všechny neděle liturgického roku kompletní zpracování všech zpívatelných částí 2. nešpor - od úvodního verše až po závěrečnou modlitbu. Snad jedinou částí, která není zhudebněná, je krátké čtení - a i to je, pro větší pohodlí, v knize zahrnuto.

Obsah je rozčleněn podle stejné logiky jako v breviáři:

  1. temporál
    1. doba adventní
    2. doba vánoční
    3. doba postní
    4. doba velikonoční
    5. liturgické mezidobí
  2. žaltář
  3. vlastní texty o svatých

Na konec je připojeno 14 nápěvů pro Magnificat a několik hymnů ve sborové úpravě. (Včetně básně sv. Jana od Kříže "Já o studnici vím".)

Za pozornost stojí obsažené vlastní texty o svatých. Publikace ošetřuje těch několik málo případů během liturgického roku, kdy nějaká slavnost nebo svátek má vyšší "liturgický rank" než neděle a podává tak texty pro slavení druhých nešpor skutečně o všech nedělích v roce.

Tak jako breviář stojí i tato kniha před dilematem: přehlednost a pohodlí, nebo úspora místa, záložky a listování? Zvolené řešení je, myslím, poměrně zdařilým kompromisem a vystačí se 3-4 záložkami. Vlastní texty každé neděle jsou zahájeny seznamem odkazů: do žaltáře, na nápěv Magnificat, někdy na hymnus. V rozložení sazby byla preferována přehlednost a čitelnost před úsporou místa.

Z mého pohledu největší nedostatek se týká přehlednosti. Domnívám se, že dobrá liturgická kniha by tomu, kdo zná základní logiku strukturování liturgických knih, měla umožnit nalezení hledaných textů i bez nahlížení do obsahu. Dobrou pomocí jsou v tom záhlaví stránek - např. v breviáři záhlaví sudých stránek obsahuje větší celek (velikonoční triduum, 1. týden žaltáře apod.) a záhlaví lichých stránek bližší časové určení (např. pátek). Takovou pomůcku ovšem Nedělní nešpory bohužel neobsahují. Pro hledání podle obsahu (resp. podle odkazů) je nabízen hybridní systém - je možné hledat buďto podle stránkování nebo podle čísel "logických jednotek"; toto druhé, "kancionálové" číslování ovšem není příliš funkční, neboť číslo zdaleka není na každé stránce a hledání je proto nepohodlné.

Závěrem musím říci, že mám z Nedělních nešpor velikou radost, kterou by nedokázaly zkalit ani mnohem větší nedostatky - a doufám, že se mi jednou poštěstí někde Olejníkovy nešpory slyšet a moci zpívat.

Antifony a nedělní nešpory

15.2.2011 20:25 | kategorie: Projekt | Komentáře

Včera jsme si nezávaznou památkou připomněli svatého biskupa Valentina a já jsem (bez souvislosti s touto oslavou) zveřejnil zbývající antifony pro neděli prvního týdne žaltáře. Tím jsem porušil dříve deklarovanou zásadu "nedělat zbytečně něco, co už udělal někdo jiný lépe". Druhé nešpory pro všechny neděle v roce totiž už přede mnou zpracoval P. Olejník a vyšly knižně v Matici cyrilometodějské (viz Knihy; mimochodem, dnes dopoledne jsem si zpěvník objednal a tuze se těším, až přijde - časem mu tady určitě věnuji pár řádek). Původně jsem chtěl druhé nešpory nedělí z cyklu antifon vynechat a odkázat na existující zhudebnění, ale uvědomil jsem si, že by to byla škoda: práce si tím moc neušetřím (všehovšudy 12 antifon - celý čtyřtýdenní cyklus jich přitom čítá - bez modlitby se čtením - 252) a Olejníkovy antifony do zde nabízeného cyklu nijak nezapadají: mají jiný styl, neobsahují podivnosti a chyby dané hudební nevzdělaností autora, ..., a konečně nejsou zadarmo. Takže nakonec dělám něco, čemu jsem byl rozhodnutý (a stále pro většinu případů rozhodnutý jsem) se vyhnout: vzniká možnost položit ve společenství modlícím se liturgii hodin legrační otázku: "budeme dnes zpívat psalmodii podle Olejníka nebo podle Pavlíka?"

Otevřeny komentáře

13.2.2011 14:55 | kategorie: Web | Komentáře

Přemýšlel jsem v poslední době, že bych na blog přidal možnost zanechávání komentářů. Hledal jsem nějaké hotové řešení umožňující uživatelům identifikovat se pomocí účtu z nějaké široce využívané služby, protože předpokládám, že málokdo má chuť zakládat si účet na webu, který navštěvuje jen zřídka. Zároveň jsem nechtěl komentáře udělat bez možnosti přispívat pod jasnou a heslem chráněnou "internetovou identitou". S pomocí užitečného článku jsem vybral poskytovatele IntenseDebate. Instalace byla bezproblémová, komentáře fungují, je to hezké, zadarmo, co víc si přát...

Je to prozatím experiment a když se komentování ukáže jako neužitečné nebo dokonce kontraproduktivní, zase ho bez rámusu zruším. Slibuji si od něj především trochu zpětné vazby, protože zatím žádnou nemám.

Dilema nad modlitbou uprostřed dne

10.2.2011 10:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Šnečím tempem tvořím antifony ze žaltáře, včera jsem začal modlitbu uprostřed dne v neděli prvního týdne. Její psalmodie je tvořena "naporcovaným" žalmem 118, každá "porce" má svou vlastní antifonu. V "Antiphonale 1912", ke kterému přihlížím, když vybírám, na jaký modus se bude ten který žalm zpívat, tento žalm v cyklu žaltáře zařazen není (asi byl součástí nočního oficia) a tak jsem, odkázán sám na sebe, vybral modus VI. Pro všechny tři části žalmu - když už je "rozstříhaný" a má tři různé antifony, bude sjednocený alespoň modem.

Až teď přichází na scénu mé dilema: až totiž dokončím neděli prvního týdne, budu pokračovat nedělí druhého týdne. (Původně jsem chtěl antifony dělat kontinuálně, nejdřív celý první týden, pak celý druhý atd., ale když jsem si uvědomil, kolik antifon to je a jak dlouho to bude trvat, rozhodl jsem se nejdřív opatřit antifonami všechny neděle.) Tam se modlitba uprostřed dne skládá ze žalmu 23 a rozpůleného žalmu 76. A já jsem na vážkách, zda opět pro celou hodinku vybrat jeden společný modus, nebo pro každý žalm jiný.

Proč? Modlitba uprostřed dne (spolu s kompletářem) má mnohem "všednější" ráz než ranní chvály a nešpory a i její hudební řešení bývá tradičně úspornější. (Snadno a rád říkám "tradičně" - tady je potřeba "tradičně" číst: "v Novém Dvoře a v Antiphonale 1912" - to je asi příliš malý zlomek tradice na to, abych se jím mohl ohánět...) Antiphonale 1912 má pro každou z hodinek uprostřed dne jen jednu antifonu a všechny tři žalmy hodinky se tedy zpívají na její modus. Trapisté v Novém Dvoře, pokud si dobře pamatuji, zpívají žalmy hodinek uprostřed dne dokonce stále na jediný neměnný modus a bez antifon.

Tak nevím: mám držet "linii všednosti" modlitby uprostřed dne, nebo v návaznosti na to, že v aktuálním breviáři mají i v modlitbě uprostřed dne jednotlivé žalmy nebo jejich části vlastní antifony, udělat psalmodii modlitby uprostřed dne podobně hudebně pestrou jako je běžné v laudách a nešporách?

Kdyby případný čtenář měl nějaký konstruktivní názor, ocením třeba e-mail.

Hurá na github

7.2.2011 21:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Kdo by stál o zdrojové kódy k notám, může je ode dneška získat z repozitáře, který jsem zřídil na githubu: https://github.com/igneus/In-adiutorium. A kdo má trochu vývojářského know-how (já sám mám s git ještě dost velké problémy, jsem zvyklý na cvs...) a má rád LilyPond, může si třeba vytvořit vlastní branch a přispět svou troškou do mlýna :)

To neznamená, že usiluji proměnit In adiutorium v kooperativní projekt - ani nemám (nebo spíš nechci si dělat) čas na to, abych něco takového koordinoval. Chtěl jsem jednak mít dobrou zálohu, jednak možnost pohybovat se v historii změn, jednak dát k disposici zdrojové kódy. Že se další lidé mohou stát spolutvůrci projektu, je sympatický vedlejší účinek.

Ad maiorem ... Dei gloriam?

7.2.2011 19:40 | kategorie: Projekt | Komentáře

V podstatě už od té doby, co jsem si na sklonku léta koupil kroužkový blok, začal do něj zakládat noty k denní modlitbě církve, nejdřív postahované, pak i vlastní, co vzešly z mého notového sešitu, opakovaně se ptám, jaký má toto moje snažení smysl a čím je před Bohem.

Nedávno jsem četl knihu o. Vojtěcha Kohuta Vcházím v nepoznané - beletristický životopis sv. Jana od Kříže. "Může-li z této knihy vzejít byť jen sebenepatrnější dobro, ať je přidáno k zásluhám té, které patří celý můj život a jejíž šat smím nosit, třebaže toho nejsem hoden" (věnování na začátku knihy). V prvním ročníku jsme dostali od vyučujícího skriptum fundamentální teologie. Byl jsem zvědavý, co znamená tajemné O.A.M.D.G. na první stránce. Zjistil jsem tenkrát, že je to zkratka pro jezuitské heslo "Omnia ad maiorem Dei gloriam". Všechno k větší slávě Boží.

Mohl bych něco takového pravdivě napsat jako věnování celého tohoto webu nebo svých "skladbiček", které tu vystavuji? Přemýšlel jsem o tom a - hledej, čtenáři, jak jsem se rozhodl. Hledej věnování. Žádné není...

Zabývám se hudbou k bohoslužbě. To možná vypadá na první pohled velice zbožně. Ale jde mi přitom opravdu o Boží slávu? Musím přiznat, že pokud vůbec (doufám, že alespoň trochu ano!), tak zřejmě ne především. Je tu ve hře zalíbení v hudbě, chuť tvořit, chuť publikovat, v neposlední řadě záliba v programování, jehož odnoží je tvorba webu a jemuž je velice podobné i sázení not v programu LilyPond. Skládání antifon a dalších drobností je v první řadě můj koníček, někdy až vášeň, občas nezřízená. Hovím jí nezřídka na úkor svých povinností. Takže, ač se pokouším skládat hudbu k bohoslužbě, toto moje skládání lze stěží nazvat Boho-službou.

Vícekrát jsem se tedy ptal, jestli bych celé té věci neměl raději nechat. Při studiu jsem ale potkal článek 34 věroučné konstituce 2. vatikánského koncilu o církvi, Lumen gentium, kde se odpočinku přiznává podíl na oslavě Boha. A rozhodl jsem se v projektu In adiutorium pokračovat. Nemohu tvrdit, a proto netvrdím, že tak činím jedině nebo především k větší cti a slávě Boží. Usiluji o to, abych výše zmíněné vášně, které jsou tu ve hře, uspořádal alespoň natolik, aby to nebylo životu, studiu, zdravým vztahům atd. nebezpečné. Aby moje skládání bylo skutečně odpočinkem a ne útěkem, abych mu věnoval rozumné množství času. A potom doufám, že alespoň něco málo z toho, co takto vytvořím, alespoň trochu "k větší cti a slávě Boží" přispěje.

Já o studnici vím, jež vody rozlévá

3.2.2011 22:05 | kategorie: Texty | Komentáře

Ve sbírce "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby" najdeme (str. 115) jako jeden z volitelných hymnů kompletáře báseň svatého Jana od Kříže "Že dobře já znám pramen" (možno odkázat na studii: KOHUT Pavel Vojtěch: Mystická báseň Jana od Kříže Že dobře já znám pramen in: Salve 2/2005) v překladu G. Francla. Z díla sv. Jana od Kříže mnoho neznám, ale "Pramen" ano a mám ho velice rád. Byl jsem proto nejdříve překvapený, když jsem tuto "trojičně-eucharistickou báseň" našel mezi hymny breviáře. Je tu na správném místě?

Noc je nabitá symbolickými významy. V různých textech liturgie hodin se modlíme "taetram noctis caliginem Tua collustret claritas" ("Tvá záře ať osvítí hnusnou tmu noci"; hymnus Te lucis ante terminum), ale i "Deus ... vestiens diem decoro lumine, noctem soporis gratia" (dobrého překladu nejsem schopný, ale je to výpověď naopak veskrze positivní; hymnus Deus, creator omnium). Noc jako na jedné straně čas nejistoty, ohrožení, na straně druhé jako něco krásného a dobrého, co vzešlo ze stořitelovy ruky, co při kontemplaci stvoření vzbuzuje úžas a radost a přivádí k díkůvzdání.

V básni sv. Jana od Kříže "Že dobře já znám pramen" obraz noci naznačuje charakter toho, jak člověk poznává a "okouší" Boha: jde vždy o poznání a okoušení "v temné noci", na základě víry. Básník nás přímo do této temné noci zve a láká - jen tam totiž najdeš toho, koho hledáš.


(Protože hlavním tématem tohoto webu je hudba k liturgii hodin, nemůžu zatajit, že slánští karmelitáni mají tuto báseň - v jiném překladu - velice krásně hudebně zpracovanou - pro liturgii hodin ale spíše nevhodně, neboť je, díky bohatému refrénu, velmi dlouhá; jako píseň ke mši je ovšem nádherná.)

EDIT 5.2.2011: Neodolal jsem, abych se také nepokusil tuto krásnou báseň zhudebnit.

Hymny kompletáře

1.2.2011 16:15 | kategorie: Rubriky | Komentáře

Většina lidí, kteří se modlí český breviář, je zřejmě zvyklá na týdenní cyklus hymnů kompletáře:

  • neděle: Již se přiblížil čas noční - Chvála tobě, Otče věčný - Kriste, ty jsi den a světlo
  • pondělí: V tento nyní večerní čas
  • úterý: Na lože jdouce
  • středa: Práci denní jsme skončili
  • čtvrtek: Vždycky se sluší modliti
  • pátek: Tys, Pane, světlo věčné

Římský breviář, před- ani pokoncilní, takový cyklus nemá. (Co tu tvrdím, tvrdím na základě letmého průzkumu breviáře ze začátku šedesátých a ze začátku sedmdesátých let. Je možné, že pohled dále do historie a do větší šířky by moje tvrzení relativizoval.) Před liturgickou reformou znal pro kompletář jediný neproměnný hymnus - Te lucis ante terminum - a kompletář se tak řadil po bok třem malým hodinkám během dne, tercii, sextě a noně. Po liturgické reformě přibyl jako druhý hymnus na výběr Christe, qui splendor et dies (jehož překlad nabízí český breviář jako alternativní hymnus v neděli: Kriste, ty jsi den a světlo).

Neproměnné hymny římského breviáře český breviář nepřevzal - ani textově, ani jako fenomén - a všechny je nahradil: hymnus modlitby uprostřed dne se střídá ve dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře a ve zvláštních liturgických dobách je nahrazen hymnem příslušným pro tu kterou dobu, v kompletáři se bez ohledu na liturgickou dobu (s výjimkou doby velikonoční) střídá samostatný týdenní cyklus hymnů.

Textově chudší římská tradice ovšem zdaleka není chudší výrazově - možná právě naopak. Neproměnné hymny se totiž s ohledem na sváteční dny a liturgické doby zpívají na různé nápěvy. Pro představu nabízím výtah melodií hymnu Te lucis ante terminum z Liber usualis 1961, který jsem si připravil pro vlastní potřebu a časem snad doplním a zařadím mezi "oficiální" materiály ke stažení.

Na stránkách, na které odkazuji, je možné srovnat dvě protichůdná uchopení výše naznačené "římské tradice": cisterciáci zvolili úspornost a vystačí po celý rok se čtyřmi různými nápěvy hymnu, používanými především s ohledem na stupeň "liturgické závažnosti" dne a doby (férie - památky a dny doby velikonoční - svátky, neděle, dny oktávu - slavnosti) naopak publikované materiály k ritu Sarum ukazují ještě mnohem větší bohatství variant než (už značně košatá) římská Liber usualis.

Jak už bylo naznačeno (viz článek Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby), možnost jít "římským směrem" otevírá knížka "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby", která možnost použití různých melodií pro stejný text přímo sugeruje. Na druhou stranu - proč to dělat? Všeobecný úvod k denní modlitbě církve připouští záměnu hymnu za jinou vhodnou píseň. A latinský hymnus z aktuálního římského breviáře je, dle mého soudu, píseň po výtce vhodná (pokud jí ten, kdo ji zpívá, rozumí). Já sám tuto možnost už dlouho využívám. (Výhledově se chystám připravit hymnus Te lucis ante terminum s překladem a se všemi melodiemi podle Liber usualis 1961 jako materiál ke stažení.)

Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby

26.1.2011 14:00 | kategorie: Knihy | Komentáře

Stěžoval jsem si onehdy jednomu ze svých spolužáků na jeden z breviářových hymnů co do konzistence jeho výpovědí s katolickou ortodoxií a on mávl rukou, že v breviáři jsou "protestantské písničky" a že si mám sehnat "zelený hymnář", kde jsou překlady hymnů z římského breviáře. (Prosím čtenáře, aby se nepozastavoval nad zjevnou nadsázkou - všichni samozřejmě víme, že hymny českého breviáře jsou reprezentativním výběrem z české duchovní hudby, včetně té, která vznikla v nekatolickém prostředí.) "Zelený hymnář" jsem si sehnal (zatím jen v knihovně, protože je zřejmě vyprodaný - kdyby ho někdo viděl v knihkupectví nebo v antikvariátě, prosím o e-mail :) ) a rád bych se podělil o první zkušenosti s ním.

Melodie oddělené od textů?

Základní rysy jsem již popsal v soupisu knih. Výraznou zvláštností je oddělení textů od melodií - melodie jsou soustředěny na konci knihy a lze je ad libitum přiřazovat k hymnům, které mají stejnou metrickou stavbu. Toto řešení je na jednu stranu snad nouzové - hymny do sbírky zařazené nikdo nezhudebnil, nápěv latinského originálu zřejmě nejde vždycky použít, byť je metrum v českém překladu zachováno, tak dejme alespoň to málo, co máme. (Ostatně jistý nedostatek melodií - nebo zvláštní záliba v některých? - se projevuje už v hymnáři z r. 1989 a ve zpěvníku Mešní zpěvy - některé melodie jsou sdíleny více písněmi.) Zároveň však připomíná jeden zajímavý rys římské liturgie hodin, že některé hymny (pro "hodinky během dne" a pro kompletář) se zpívají znovu a znovu, každý den, ale v závislosti na liturgickém období a dni s různými nápěvy. (Kdo toto ví, toho nepřekvapí, že "zelený hymnář" nemá hymny pro "modlitbu uprostřed dne" v dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře, ale až za ním, při hymnech kompletáře - a že je jich tak málo.) Moje sobní zkušenost s oddělením textů a not je ovšem špatná - mám špatnou hudební paměť a zpěv hymnů ze "zeleného hymnáře" je pro mě, ve srovnání s běžnými zpěvníky, mnohem náročnější, nehledě k naprosté nemožnosti kombinace zpěvu s hrou na hudební nástroj (s kytarou v ruce se stránky obrací velice špatně). Nezbývá, než se melodie naučit zpaměti nebo okopírovat...

Řada v hymnáři obsažených "básnických modliteb", které nemají metrickou stavbu, není k nim žádná melodie, někdy snad ani kloudně zhudebnit nejdou a nehodí se ani pro sborovou recitaci, napovídá, že "zelený hymnář" není v první řadě zpěvník; míří zřejmě v první řadě na ty, kdo se denní modlitbu církve modlí o samotě, spíše "meditativně" než "chórově" a hymny obsažené v breviáři jim nevyhovují svými básnickými kvalitami. (Některé písňové texty, nejsou-li zpívány, nýbrž recitovány, vyznívají banálně. To přitom často neznamená, že píseň je banální - ale zpěv je její podstatnou složkou.)

Ke kvalitám básnickým a dogmatickým

Nepodroboval jsem "zelený hymnář" systematickému průzkumu - a ani to nezamýšlím. Včera ale byl svátek Obrácení sv. Pavla. Zarazila mě závěrečná strofa hymnu nešpor:

      Buď Kristu sláva, i čest mu,
      též Otci, Duchu svatému,
      že Pavla, skvělou nádobu,
      vyvolil k spáse národů.
    

Nikdo, kdo mluví česky, by o člověku nemluvil jako o nádobě. Jde evidentně o velice doslovný překlad, o "biblicismus": V Novém zákoně se příležitostně o člověku jako o nádobě mluví (srov. Sk 9,15; 1 Te 4,4), jak elegantně to pak zní v latině, to nedovedu posoudit, ale v češtině je to hrozné.

Jindy jsem hymnářem listoval, něco hledal a natrefil jsem na báseň Zuzany Novákové, která se nabízí jako hymnus pro dobu postní (s. 29). Poslední strofa mi vyrazila dech:

      Ježíš Kristus, Pán a Král,
      hrotu kopí bok svůj dal,
      a když vyšla s vodou krev,
      usmířen byl Boží hněv.
      Kýrie eléison.
    

Vraťme se na začátek, k rozhovoru se spolužákem Tomášem. Začal vlastně tak, že jsem se ho ptal, jestli mi může pomoci najít pro jeden hymnus breviáře, prohlašující velice zvláštní věci o Panně Marii, nějaký pravověrný výklad. Tomáš se tenkrát ukázal jako skutečně schopný vykladač a já jsem musel uznat, že inkriminovaný hymnus není nutně bludný. Nechci Tomáše podceňovat, ale tady by možná neuspěl...

Závěrem: neznám křesťanský zpěvník, ve kterém by nebyly divné písně. "Zelený hymnář" není výjimkou. To nemění vůbec nic na tom, že je jistě přínosem pro ty, kdo se modlí denní modlitbu církve - a výzvou pro ty, kdo se zabývají její hudební stránkou, protože obsahuje řadu modliteb hodných zhudebnění.

Proč zvláštní nápěvy pro kantika nešpor?

23.1.2011 13:15 (3. neděle v mezidobí) | kategorie: Projekt | Komentáře

Někoho můžou zarazit dvě kantika nešpor (ze Zj 15 a z Fp), pro která jsem zatím připravil zvláštní melodie (výhledově bych rád podobně zpracoval všech sedm novozákonních kantik, která se v nešporách opakují). Proč to? Tradičně se kantika zpívají stejným způsobem jako žalmy...

Cítil jsem potřebu nějakým způsobem novozákonní kantika vyzdvihnout, odlišit je od starozákonních žalmů i hudebním zpracováním. Zároveň některá (zejm. to z Ef a z Ko) mají ne zcela jednoduchou logickou strukturu a psalmodický způsob přednesu příliš nenapomáhá pochopení. (Těchto kantik se ovšem - pro jejich složitost a délku - zatím bojím a hned tak se do nich nepustím.) Navíc tu byl precedens - kantikum druhých nešpor neděle se zpívá jinak než žalmy a ostatní kantika (Viz např. tento materiál z webu Liturgia horarum in cantu gregoriano, str. 25, nebo české zpracování v Kancionálu, č. 084), méně obvyklý způsob přednesu vyžaduje i kantikum 1. nešpor slavnosti Zjevení Páně.

Já jsem ve dvou dosavadních pokusech šel za výše zmíněné příklady a kantika zpracoval nerepetitivně - melodie se neopakuje (a když, tak nepravidelně), což mj. ztěžuje učení. Snažil jsem se přitom (v každém případě jinak) "podtrhnout text" a přitom zachovat strukturování do veršů a poloveršů, jak ho nabízí breviář. Oba kousky jsou experimentální povahy a pro skutečné použití v liturgii, domnívám se, nevhodné.