Minulý týden jsem začal seriál článků o německých knihách spadajících do oblasti
zájmu tohoto webu článkem o možnostech kancionálu "Gotteslob". Dnes se chci
podělit o dojmy z jiné zajímavé publikace, která nese - shodou okolností nebo z vůle
autorů - nápadně podobný název. Zatímco posledně traktovaný kancionál
je všeúčelový zpěvník používaný především, ale nejen při slavení eucharistie,
Christuslob je speciální pomůcka výhradně pro liturgii hodin, něco jako
"kapesní breviář" - nebo spíš "kapesní antifonář".
[Christuslob. Das Stundengebet in der Gemeinschaft, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1980.]
Vnějškově: knížka kancionálového formátu v polotvrdé plastikové vazbě,
se dvěma záložkami. (Dvě záložky v normálním breviáři nestačí. Christuslob je proti
breviáři mírně zjednodušený, ale pro pohodlné použití jsou dvě záložky i tady
nedostatečné.) Všechny hymny, antifony a responsoria uvnitř jsou notované
(v běžné transkripci chorálu do houslového klíče, noty bez nožiček), nápěvy
žalmů (osm nápěvů podle gregoriánských tonů, přizpůsobených
specifikům německého jazyka) jsou přiloženy na samostatném kartonovém
dvojlístku (stáhnutelné na
stránkách opatství Maria Laach).
Už z objemu je jasné, že na tak malý prostor se nevejde ani komopletní breviář,
natožpak antifonář. Christuslob vznikal asi padesát let - počátky práce sahají tedy
ještě daleko před koncil. Jeho původním určením (a zřejmě i běžným využitím)
bylo oficium řeholních sester. Měl být tkzv. "malým oficiem" - tzn. méně
časově a intelektuálně náročnou variantou liturgie hodin pro kongregace,
které se nemodlí úplné mnišské oficium. Reforma druhého vatikánského koncilu
"standardní" oficium výrazně zkrátila a tak se Christuslob co do objemu
"promodleného času" i co do struktury hór rovná modlitbě breviáře bez modlitby
se čtením. Výrazně chudší je co do rozmanitosti textů. Páteř tvoří
žaltář s pouze dvoutýdenním cyklem žalmů a antifon pro laudy a nešpory,
jednotýdenním cyklem pro modlitbu uprostřed dne a dvoudenním cyklem
pro kompletář. To je doplněno oddíly temporálu a sanktorálu, které jsou
ovšem výrazně ořezané.
Nemohu na Christuslob napsat velké nadšené laudatio,
zatím jsem ho nezažil v akci a neměl jsem příležitost mluvit se sestrami,
které ho používají, na mě nepůsobí příliš přitažlivě, bohatství textů
breviáře bych se v jeho prospěch nevzdal.
Myslím ale, že je to poměrně zdařilý kompromis
mezi slavnostností a nenáročností liturgie hodin pro kongregace,
které mají těžiště své činnosti jinde než ve slavnostním slavení liturgie.
Repertoár hymnů, antifon atd. je poměrně omezený a nápěvy nejsou
náročné, takže liturgie nevyžaduje mnoho přípravy.
Pokud jde o možnost využití při slavení liturgie hodin ve farnosti,
může pro mluvit pořizovací cena (jistě výrazně nižší než při nákupu
breviářů), spíše odrazující je složitost a nepřehlednost knihy. Kdo je zvyklý
pohybovat se v breviáři, nebude mít ani zde problémy, ale myslím, že
tato liturgická kompetence není průměrnému farníkovi v Čechách ani
v Německu vlastní. (To říkám bez negativních emocí. Všichni jsme povoláni
ke svatosti, ne všichni k tomu modlit se breviář :) )
Jak už jsem zmínil,
toho času jsem na studijním pobytu v durynském Erfurtu. Vedle toho, že se
pilně věnuji studiu, podnikám ve volných chvílích malý soukromý průzkum
německých hudebnin k liturgii hodin. (Alespoň těch, které jsou v univerzitní
knihovně.) To, co jsem zatím našel, mě naplňuje závistí - kdybych žil v Německu,
vůbec bych se do něčeho jako je projekt "In adiutorium" nemusel pouštět.
Už od konce sedmdesátých let je k disposici profesionálně zpracované
kompletní německé Antiphonale, vedle toho jsou k disposici odlehčené
formy liturgie hodin pro použití ve farnostech, ...
V malém seriálu, který tímto článkem začínám, bych chtěl
nabídnout malý přehled všeho toho, co jsem našel.
Začít se vyplatí tím úplně nejobyčejnějším, totiž zpěvníkem,
který je (alespoň v Erfurtu) v každé kostelní lavici (tady ve skutečnosti většinou v polici
u vchodu, ze které si příchozí zpěvníky berou do lavice a pak zase vrací).
Gotteslob je, domnívám se, nejrozšířenější (ale ne jediný používaný)
německý kancionál. Vychází od roku 1975. Množství materiálu pro liturgii
hodin, které obsahuje, mě oslnilo.
Podobně jako český Kancionál obsahuje Gotteslob jako základ zhudebněný
lit. formulář pro jednu neděli (č. 672nn) (ranní chvály, nešpory, kompletář), nešpory
se dvěma různými řadami žalmů na prostřídání.
Vedle toho ale také nešpory pro neděli ve zvláštních liturgických dobách
(advent, doba vánoční, postní, velikonoční, letnice).
Nadchla mě dlouhá řada
ve zpěvníku vedle toho obsažených žalmů. Ty totiž umožňují slavit ve farnosti
nebo ve společenství pestrou (tj. v čase proměnnou, ne každou neděli
do puntíku stejnou) liturgii hodin bez nutnosti opatřovat speciální zpěvníky:
žalmy, kantika a hymny (resp. písně použitelné na místě hymnů) mají všichni
v kancionálu, čtení a přímluvy předčítá lektor a nemusejí ho mít všichni před sebou.
S liturgií hodin postavenou na zpěvníku Gotteslob jsem zatím udělal dvě
dobré zkušenosti: o slavnosti Zmrtvýchvstání v erfurtské farnosti St. Martini -
nešpory do puntíku podle toho, co zpěvník nabízí jako "nešpory pro dobu
velikonoční" - a předtím na Velký pátek a Bílou sobotu v katedrále tkzv.
"Karmette" - to je alespoň ve zdejším provedení jakýsi hybrid matutina a ranních chval -
hymnus, tři žalmy, Benedictus, přímluvy, Otčenáš (jako v ranních chválách),
čtení dvě (jako v matutinu), z toho jedno, zpívané, z Pláče.
Pro Karmette Gotteslob žádný hotový recept nenabízí, ale někdo ji povedeně
zkomponoval z toho, co na různých místech ve zpěvníku je a připravil
pro účastníky letáčky s přehledem struktury slavení, odkazy do zpěvníku
a s texty, které v něm nejsou (responsoria po čteních).
Závěrem: Co se týče možností pro slavení liturgie hodin ve farnosti, je Gotteslob
v mých očích geniální. Na druhou stranu nevím, do jaké míry
je takto skutečně využíván. Erfurt je biskupské město, předpokládám tedy,
že jeho "liturgická nabídka" je spíše nadstandartní, společná liturgie hodin
se tu však slaví pouze výjimečně (v době postní v souvislosti s obřady katechumenátu,
ve Velikonočním triduu apod.). Je tedy možné, že přesně ty stránky, nad kterými se
střídavě rozplývám a blednu závistí, většina německých katolíků vůbec nezná
a ve zpěvníku vlastně pouze zvyšují hmotnost a cenu...
Zítra odjíždím na semestr studovat do Německa, kterýmžto pádem
velmi pravděpodobně přinejmenším do srpna nepřibydou žádné noty.
Nebudu totiž mít s sebou vlastní počítač.
Doufám však, že ve volných chvílích posunu kupředu rozdělané antifony
ze žaltáře - rád bych dokončil alespoň všechny čtyři neděle.
Pak bych rád zpracoval často opakované části z doby postní (antifony
pro modlitbu uprostřed dne, krátká responsoria).
Pokud se v Erfurtu dostanu alespoň ke scanneru, možná něco z toho
dám k disposici už během pobytu - v opačném případě nastřádaný obsah
svých notových sešitů přepíšu někdy během podzimu.
Dnes večer jsem se poprvé modlil nešpory z Olejníkova "nešporníku"
a vlivem toho jsem došel k přesvědčení, že je potřeba napsat pár
řádek na vysvětlení toho, jak se mají interpretovat různé noty,
které zde nabízím. Protože v některých materiálech používám noty
trochu jinak, než jak jim dnešní hudebník rozumí - zejména co se týče délky.
V několika málo materiálech (invitatorium, kantikum z Fp, píseň "Já o studnici vím")
jsou délky zaznamenány víceméně přesně a čtvrťová nota se má opravdu
zpívat čtvrt doby, jak je jinde běžné. Ve většině ostatních not, zejm.
v antifonách, je však délka not relativní a noty by se měly číst jako
noty gregoriánského chorálu (viz např. skromničký kratičký úvod
od M. Grombiříka na webu Coeny).
Místo kvadratické notace používám notaci dnes běžnou - jednak z technických
důvodů, jednak proto, že kvadratická notace řadu lidí odstrašuje
("nějaké divné staré klikyháky, které neumím číst"), i když je ve skutečnosti
jednoduchá.
Čtvrťová nota pak neznamená zpěv slabiky na čtvrt doby, ale prostě jen
zpěv slabiky v rytmu řeči. Prodloužení, je-li vysloveně žádoucí, je označeno prodlužující
tečkou (jako v kvadratické notaci). Znaménko pro nádech značí zároveň
krátkou pomlku, taktová čára delší pomlku.
Možná, že zvolený způsob záznamu chorálu není šťastný a měl bych
zvolit nějaký méně zavádějící (který buďto nepotřebuje vysvětlení,
nebo sám navádí čtenáře, aby vysvětlení hledal). Software, který
používám k sázení not, pro přepis chorálu jedno standartní řešení má -
viz manuál.
Mně je tento systém protivný, protože se mi kulaté noty bez nožiček
vůbec nelíbí, ale možná by stálo za to znovu ho vzít do úvahy
a případně stávající noty bez velké námahy konvertovat.
[OLEJNÍK Josef: Nedělní nešpory, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2006]
Když jsem si na poště převzal balíček, který jsem předtím týden nedočkavě
vyhlížel, trochu mě zarazil jeho objem a hmotnost.
Knížka měří 15,5x21,5x4,5cm, váží více než kilogram, má přes 800 stran -
jedná se prostě o opravdu závažné dílo :) .
Cena 252Kč je vzhledem k materiálu (800 stran, tvrdá vazba) a v porovnání
s běžnými cenami na knižním trhu lidová.
Uvnitř najdeme pro všechny neděle liturgického roku kompletní zpracování
všech zpívatelných částí 2. nešpor - od úvodního verše až po závěrečnou modlitbu.
Snad jedinou částí, která není zhudebněná, je krátké čtení - a i to je, pro větší
pohodlí, v knize zahrnuto.
Obsah je rozčleněn podle stejné logiky jako v breviáři:
- temporál
- doba adventní
- doba vánoční
- doba postní
- doba velikonoční
- liturgické mezidobí
- žaltář
- vlastní texty o svatých
Na konec je připojeno 14 nápěvů pro Magnificat a několik hymnů ve sborové
úpravě. (Včetně básně sv. Jana od Kříže "Já o studnici vím".)
Za pozornost stojí obsažené vlastní texty o svatých. Publikace ošetřuje
těch několik málo případů během liturgického roku, kdy nějaká
slavnost nebo svátek má vyšší "liturgický rank" než neděle a podává tak
texty pro slavení druhých nešpor skutečně o všech
nedělích v roce.
Tak jako breviář stojí i tato kniha před dilematem: přehlednost a pohodlí,
nebo úspora místa, záložky a listování? Zvolené řešení je, myslím, poměrně
zdařilým kompromisem a vystačí se 3-4 záložkami.
Vlastní texty každé neděle jsou zahájeny seznamem odkazů:
do žaltáře, na nápěv Magnificat, někdy na hymnus.
V rozložení sazby byla preferována přehlednost a čitelnost před
úsporou místa.
Z mého pohledu největší nedostatek se týká přehlednosti.
Domnívám se, že dobrá liturgická kniha by tomu, kdo zná základní
logiku strukturování liturgických knih, měla umožnit nalezení hledaných
textů i bez nahlížení do obsahu. Dobrou pomocí jsou v tom záhlaví
stránek - např. v breviáři záhlaví sudých stránek obsahuje větší celek
(velikonoční triduum, 1. týden žaltáře apod.) a záhlaví lichých stránek
bližší časové určení (např. pátek). Takovou pomůcku ovšem Nedělní
nešpory bohužel neobsahují.
Pro hledání podle obsahu (resp. podle odkazů) je nabízen hybridní systém -
je možné hledat buďto podle stránkování nebo podle čísel "logických jednotek";
toto druhé, "kancionálové" číslování ovšem není příliš funkční, neboť číslo
zdaleka není na každé stránce a hledání je proto nepohodlné.
Závěrem musím říci, že mám z Nedělních nešpor velikou radost,
kterou by nedokázaly zkalit ani mnohem větší nedostatky - a doufám,
že se mi jednou poštěstí někde Olejníkovy nešpory slyšet a moci zpívat.
Včera jsme si nezávaznou památkou připomněli svatého biskupa
Valentina
a já jsem (bez souvislosti s touto oslavou) zveřejnil zbývající
antifony pro neděli prvního týdne žaltáře. Tím jsem porušil
dříve deklarovanou
zásadu "nedělat zbytečně něco, co už udělal někdo jiný lépe". Druhé nešpory
pro všechny neděle v roce totiž už přede mnou zpracoval P. Olejník
a vyšly knižně v Matici cyrilometodějské (viz Knihy;
mimochodem, dnes dopoledne
jsem si zpěvník objednal a tuze se těším, až přijde - časem mu tady
určitě věnuji pár řádek).
Původně jsem chtěl druhé nešpory nedělí z cyklu antifon vynechat a odkázat
na existující zhudebnění, ale uvědomil jsem si, že by to byla škoda:
práce si tím moc neušetřím (všehovšudy 12 antifon - celý čtyřtýdenní cyklus
jich přitom čítá - bez modlitby se čtením - 252) a Olejníkovy antifony
do zde nabízeného cyklu nijak nezapadají: mají jiný styl, neobsahují
podivnosti a chyby dané hudební nevzdělaností autora, ..., a konečně
nejsou zadarmo. Takže nakonec dělám něco, čemu jsem byl rozhodnutý
(a stále pro většinu případů rozhodnutý jsem) se vyhnout: vzniká
možnost položit ve společenství modlícím se liturgii hodin
legrační otázku: "budeme dnes zpívat psalmodii podle Olejníka nebo podle Pavlíka?"
Přemýšlel jsem v poslední době, že bych na blog přidal možnost
zanechávání komentářů. Hledal jsem nějaké hotové řešení
umožňující uživatelům identifikovat se pomocí účtu z nějaké široce
využívané služby, protože předpokládám, že málokdo má chuť zakládat
si účet na webu, který navštěvuje jen zřídka. Zároveň jsem
nechtěl komentáře udělat bez možnosti přispívat pod jasnou a heslem
chráněnou "internetovou identitou". S pomocí užitečného
článku
jsem vybral poskytovatele IntenseDebate.
Instalace byla bezproblémová, komentáře fungují, je to hezké, zadarmo,
co víc si přát...
Je to prozatím experiment a když se komentování ukáže jako neužitečné
nebo dokonce kontraproduktivní, zase ho bez rámusu zruším.
Slibuji si od něj především trochu zpětné vazby, protože zatím žádnou nemám.
Šnečím tempem tvořím antifony ze žaltáře, včera jsem začal modlitbu uprostřed
dne v neděli prvního týdne. Její psalmodie je tvořena "naporcovaným" žalmem
118, každá "porce" má svou vlastní antifonu. V "Antiphonale 1912",
ke kterému přihlížím, když vybírám, na jaký modus se bude ten který žalm
zpívat, tento žalm v cyklu žaltáře zařazen není (asi byl součástí nočního oficia)
a tak jsem, odkázán sám na sebe, vybral modus VI. Pro všechny tři
části žalmu - když už je "rozstříhaný" a má tři různé antifony, bude sjednocený
alespoň modem.
Až teď přichází na scénu mé dilema: až totiž dokončím neděli prvního týdne,
budu pokračovat nedělí druhého týdne. (Původně jsem chtěl antifony
dělat kontinuálně, nejdřív celý první týden, pak celý druhý atd., ale
když jsem si uvědomil, kolik antifon to je a jak dlouho to bude trvat,
rozhodl jsem se nejdřív opatřit antifonami všechny neděle.)
Tam se modlitba uprostřed dne skládá ze žalmu 23 a rozpůleného
žalmu 76. A já jsem na vážkách, zda opět pro celou hodinku vybrat
jeden společný modus, nebo pro každý žalm jiný.
Proč? Modlitba uprostřed dne (spolu s kompletářem) má mnohem
"všednější" ráz než ranní chvály a nešpory a i její hudební řešení
bývá tradičně úspornější. (Snadno a rád říkám "tradičně" -
tady je potřeba "tradičně" číst: "v Novém Dvoře a v Antiphonale 1912" -
to je asi příliš malý zlomek tradice na to, abych se jím mohl ohánět...)
Antiphonale 1912 má pro každou z hodinek uprostřed dne jen
jednu antifonu a všechny tři žalmy hodinky se tedy zpívají na její
modus. Trapisté v Novém Dvoře, pokud si dobře pamatuji, zpívají
žalmy hodinek uprostřed dne dokonce stále na jediný neměnný modus a
bez antifon.
Tak nevím: mám držet "linii všednosti" modlitby uprostřed dne, nebo
v návaznosti na to, že v aktuálním breviáři mají i v modlitbě uprostřed dne
jednotlivé žalmy nebo jejich části vlastní antifony,
udělat psalmodii modlitby uprostřed dne podobně hudebně pestrou
jako je běžné v laudách a nešporách?
Kdyby případný čtenář měl nějaký konstruktivní názor, ocením třeba
e-mail.
Kdo by stál o zdrojové kódy k notám, může je ode dneška získat
z repozitáře, který jsem zřídil na githubu:
https://github.com/igneus/In-adiutorium.
A kdo má trochu vývojářského know-how (já sám mám s git ještě dost
velké problémy, jsem zvyklý na cvs...) a má rád LilyPond,
může si třeba vytvořit vlastní branch a přispět svou troškou do mlýna :)
To neznamená, že usiluji proměnit In adiutorium v kooperativní projekt -
ani nemám (nebo spíš nechci si dělat) čas na to, abych něco takového
koordinoval. Chtěl jsem jednak mít dobrou zálohu, jednak možnost
pohybovat se v historii změn, jednak dát k disposici zdrojové kódy.
Že se další lidé mohou stát spolutvůrci projektu, je sympatický vedlejší účinek.
