Šnečím tempem tvořím antifony ze žaltáře, včera jsem začal modlitbu uprostřed
dne v neděli prvního týdne. Její psalmodie je tvořena "naporcovaným" žalmem
118, každá "porce" má svou vlastní antifonu. V "Antiphonale 1912",
ke kterému přihlížím, když vybírám, na jaký modus se bude ten který žalm
zpívat, tento žalm v cyklu žaltáře zařazen není (asi byl součástí nočního oficia)
a tak jsem, odkázán sám na sebe, vybral modus VI. Pro všechny tři
části žalmu - když už je "rozstříhaný" a má tři různé antifony, bude sjednocený
alespoň modem.
Až teď přichází na scénu mé dilema: až totiž dokončím neděli prvního týdne,
budu pokračovat nedělí druhého týdne. (Původně jsem chtěl antifony
dělat kontinuálně, nejdřív celý první týden, pak celý druhý atd., ale
když jsem si uvědomil, kolik antifon to je a jak dlouho to bude trvat,
rozhodl jsem se nejdřív opatřit antifonami všechny neděle.)
Tam se modlitba uprostřed dne skládá ze žalmu 23 a rozpůleného
žalmu 76. A já jsem na vážkách, zda opět pro celou hodinku vybrat
jeden společný modus, nebo pro každý žalm jiný.
Proč? Modlitba uprostřed dne (spolu s kompletářem) má mnohem
"všednější" ráz než ranní chvály a nešpory a i její hudební řešení
bývá tradičně úspornější. (Snadno a rád říkám "tradičně" -
tady je potřeba "tradičně" číst: "v Novém Dvoře a v Antiphonale 1912" -
to je asi příliš malý zlomek tradice na to, abych se jím mohl ohánět...)
Antiphonale 1912 má pro každou z hodinek uprostřed dne jen
jednu antifonu a všechny tři žalmy hodinky se tedy zpívají na její
modus. Trapisté v Novém Dvoře, pokud si dobře pamatuji, zpívají
žalmy hodinek uprostřed dne dokonce stále na jediný neměnný modus a
bez antifon.
Tak nevím: mám držet "linii všednosti" modlitby uprostřed dne, nebo
v návaznosti na to, že v aktuálním breviáři mají i v modlitbě uprostřed dne
jednotlivé žalmy nebo jejich části vlastní antifony,
udělat psalmodii modlitby uprostřed dne podobně hudebně pestrou
jako je běžné v laudách a nešporách?
Kdyby případný čtenář měl nějaký konstruktivní názor, ocením třeba
e-mail.
Kdo by stál o zdrojové kódy k notám, může je ode dneška získat
z repozitáře, který jsem zřídil na githubu:
https://github.com/igneus/In-adiutorium.
A kdo má trochu vývojářského know-how (já sám mám s git ještě dost
velké problémy, jsem zvyklý na cvs...) a má rád LilyPond,
může si třeba vytvořit vlastní branch a přispět svou troškou do mlýna :)
To neznamená, že usiluji proměnit In adiutorium v kooperativní projekt -
ani nemám (nebo spíš nechci si dělat) čas na to, abych něco takového
koordinoval. Chtěl jsem jednak mít dobrou zálohu, jednak možnost
pohybovat se v historii změn, jednak dát k disposici zdrojové kódy.
Že se další lidé mohou stát spolutvůrci projektu, je sympatický vedlejší účinek.
V podstatě už od té doby, co jsem si na sklonku léta koupil kroužkový blok,
začal do něj zakládat noty k denní modlitbě církve, nejdřív postahované,
pak i vlastní, co vzešly z mého notového sešitu, opakovaně se ptám,
jaký má toto moje snažení smysl a čím je před Bohem.
Nedávno jsem četl knihu o. Vojtěcha Kohuta Vcházím v nepoznané - beletristický
životopis sv. Jana od Kříže. "Může-li z této knihy vzejít byť jen
sebenepatrnější dobro, ať je přidáno k zásluhám té, které patří celý
můj život a jejíž šat smím nosit, třebaže toho nejsem hoden"
(věnování na začátku knihy). V prvním ročníku jsme dostali od vyučujícího
skriptum fundamentální teologie. Byl jsem zvědavý, co znamená tajemné
O.A.M.D.G. na první stránce. Zjistil jsem tenkrát, že je to zkratka pro
jezuitské heslo "Omnia ad maiorem Dei gloriam". Všechno k větší slávě Boží.
Mohl bych něco takového pravdivě napsat jako věnování celého tohoto webu
nebo svých "skladbiček", které tu vystavuji? Přemýšlel jsem o tom a -
hledej, čtenáři, jak jsem se rozhodl. Hledej věnování. Žádné není...
Zabývám se hudbou k bohoslužbě. To možná vypadá na první pohled
velice zbožně. Ale jde mi přitom opravdu o Boží slávu? Musím přiznat,
že pokud vůbec (doufám, že alespoň trochu ano!), tak zřejmě ne především.
Je tu ve hře zalíbení v hudbě, chuť tvořit, chuť publikovat, v neposlední řadě
záliba v programování, jehož odnoží je tvorba webu a jemuž je velice
podobné i sázení not v programu LilyPond.
Skládání antifon a dalších drobností je v první řadě můj koníček, někdy
až vášeň, občas nezřízená. Hovím jí nezřídka na úkor svých povinností.
Takže, ač se pokouším skládat hudbu k bohoslužbě, toto moje skládání
lze stěží nazvat Boho-službou.
Vícekrát jsem se tedy ptal, jestli bych celé té věci neměl raději nechat.
Při studiu jsem ale potkal článek 34 věroučné konstituce 2. vatikánského koncilu
o církvi, Lumen gentium,
kde se odpočinku přiznává podíl na oslavě Boha. A rozhodl jsem se
v projektu In adiutorium pokračovat. Nemohu tvrdit, a proto netvrdím,
že tak činím jedině nebo především k větší cti a slávě Boží.
Usiluji o to, abych výše zmíněné vášně, které jsou tu ve hře, uspořádal
alespoň natolik, aby to nebylo životu, studiu, zdravým vztahům atd. nebezpečné.
Aby moje skládání bylo skutečně odpočinkem a ne útěkem, abych mu
věnoval rozumné množství času.
A potom doufám, že alespoň něco málo z toho, co takto vytvořím,
alespoň trochu "k větší cti a slávě Boží" přispěje.
Ve sbírce "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby" najdeme (str. 115)
jako jeden z volitelných hymnů kompletáře báseň svatého Jana od Kříže
"Že dobře já znám pramen" (možno odkázat na studii:
KOHUT Pavel Vojtěch: Mystická báseň Jana od Kříže Že dobře já znám pramen in: Salve 2/2005)
v překladu G. Francla.
Z díla sv. Jana od Kříže mnoho neznám, ale "Pramen" ano a mám ho velice rád.
Byl jsem proto nejdříve překvapený, když jsem tuto "trojičně-eucharistickou
báseň" našel mezi hymny breviáře. Je tu na správném místě?
Noc je nabitá symbolickými významy. V různých textech liturgie hodin
se modlíme "taetram noctis caliginem Tua collustret claritas"
("Tvá záře ať osvítí hnusnou tmu noci"; hymnus Te lucis ante terminum),
ale i "Deus ... vestiens diem decoro lumine, noctem soporis gratia"
(dobrého překladu nejsem schopný, ale je to výpověď naopak veskrze positivní;
hymnus Deus, creator omnium). Noc jako na jedné straně čas nejistoty, ohrožení,
na straně druhé jako něco krásného a dobrého, co vzešlo ze stořitelovy ruky,
co při kontemplaci stvoření vzbuzuje úžas a radost a přivádí k díkůvzdání.
V básni sv. Jana od Kříže "Že dobře já znám pramen" obraz noci naznačuje
charakter toho, jak člověk poznává a "okouší" Boha: jde vždy o poznání
a okoušení "v temné noci", na základě víry.
Básník nás přímo do této temné noci zve a láká - jen tam totiž najdeš
toho, koho hledáš.
(Protože hlavním tématem tohoto webu je hudba k liturgii
hodin, nemůžu zatajit, že slánští karmelitáni mají tuto báseň - v jiném
překladu - velice krásně hudebně zpracovanou - pro liturgii hodin ale
spíše nevhodně, neboť je, díky bohatému refrénu, velmi dlouhá;
jako píseň ke mši je ovšem nádherná.)
EDIT 5.2.2011: Neodolal jsem, abych se také nepokusil tuto krásnou báseň
zhudebnit.
Většina lidí, kteří se modlí český breviář, je zřejmě zvyklá na týdenní
cyklus hymnů kompletáře:
- neděle: Již se přiblížil čas noční - Chvála tobě, Otče věčný -
Kriste, ty jsi den a světlo
- pondělí: V tento nyní večerní čas
- úterý: Na lože jdouce
- středa: Práci denní jsme skončili
- čtvrtek: Vždycky se sluší modliti
- pátek: Tys, Pane, světlo věčné
Římský breviář, před- ani pokoncilní, takový cyklus nemá. (Co tu tvrdím,
tvrdím na základě letmého průzkumu breviáře ze začátku šedesátých a ze začátku
sedmdesátých let. Je možné, že pohled dále do historie a do větší šířky by
moje tvrzení relativizoval.) Před liturgickou reformou znal pro kompletář
jediný neproměnný hymnus - Te lucis ante terminum - a kompletář
se tak řadil po bok třem malým hodinkám během dne, tercii, sextě a noně.
Po liturgické reformě přibyl jako druhý hymnus na výběr Christe, qui splendor et dies
(jehož překlad nabízí český breviář jako alternativní hymnus v neděli:
Kriste, ty jsi den a světlo).
Neproměnné hymny římského breviáře český breviář nepřevzal -
ani textově, ani jako fenomén - a všechny je nahradil: hymnus modlitby
uprostřed dne se střídá ve dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře a
ve zvláštních liturgických dobách je nahrazen hymnem příslušným pro
tu kterou dobu, v kompletáři se bez ohledu na liturgickou dobu (s výjimkou
doby velikonoční) střídá samostatný týdenní cyklus hymnů.
Textově chudší římská tradice ovšem zdaleka není chudší výrazově -
možná právě naopak. Neproměnné hymny se totiž s ohledem na sváteční
dny a liturgické doby zpívají na různé nápěvy.
Pro představu nabízím výtah melodií hymnu
Te lucis ante terminum z Liber usualis 1961,
který jsem si připravil pro vlastní potřebu a časem snad doplním a zařadím
mezi "oficiální" materiály ke stažení.
Na stránkách, na které odkazuji, je možné srovnat dvě protichůdná uchopení
výše naznačené "římské tradice": cisterciáci
zvolili úspornost a vystačí po celý rok se čtyřmi různými
nápěvy hymnu, používanými především s ohledem na stupeň
"liturgické závažnosti" dne a doby (férie - památky a dny doby velikonoční -
svátky, neděle, dny oktávu - slavnosti) naopak publikované materiály k
ritu Sarum ukazují ještě
mnohem větší bohatství variant než (už značně košatá) římská Liber usualis.
Jak už bylo naznačeno (viz článek Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby),
možnost jít "římským směrem" otevírá knížka "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby",
která možnost použití různých melodií pro stejný text přímo sugeruje.
Na druhou stranu - proč to dělat? Všeobecný úvod k denní modlitbě církve
připouští záměnu hymnu za jinou vhodnou píseň. A latinský hymnus
z aktuálního římského breviáře je, dle mého soudu, píseň po výtce vhodná
(pokud jí ten, kdo ji zpívá, rozumí). Já sám tuto možnost už dlouho
využívám. (Výhledově se chystám připravit hymnus Te lucis ante terminum
s překladem a se všemi melodiemi podle Liber usualis 1961
jako materiál ke stažení.)
Stěžoval jsem si onehdy jednomu ze svých spolužáků na jeden z breviářových hymnů
co do konzistence jeho výpovědí s katolickou ortodoxií a on mávl rukou,
že v breviáři jsou "protestantské písničky" a že si mám sehnat "zelený hymnář",
kde jsou překlady hymnů z římského breviáře. (Prosím čtenáře, aby se
nepozastavoval nad zjevnou nadsázkou - všichni samozřejmě víme,
že hymny českého breviáře jsou reprezentativním výběrem z české duchovní
hudby, včetně té, která vznikla v nekatolickém prostředí.) "Zelený hymnář"
jsem si sehnal (zatím jen v knihovně, protože je zřejmě vyprodaný -
kdyby ho někdo viděl v knihkupectví nebo v antikvariátě, prosím o e-mail :) )
a rád bych se podělil o první zkušenosti s ním.
Melodie oddělené od textů?
Základní rysy jsem již popsal v soupisu knih.
Výraznou zvláštností je oddělení textů od melodií - melodie jsou soustředěny
na konci knihy a lze je ad libitum přiřazovat k hymnům, které
mají stejnou metrickou stavbu. Toto řešení je na jednu stranu snad
nouzové - hymny do sbírky zařazené nikdo nezhudebnil,
nápěv latinského originálu zřejmě nejde vždycky použít, byť je metrum
v českém překladu zachováno, tak dejme alespoň to málo, co máme.
(Ostatně jistý nedostatek melodií - nebo zvláštní záliba v některých? -
se projevuje už v hymnáři z r. 1989 a ve zpěvníku Mešní zpěvy -
některé melodie jsou sdíleny více písněmi.)
Zároveň však připomíná jeden zajímavý rys římské liturgie hodin,
že některé hymny (pro "hodinky během dne" a pro kompletář) se zpívají
znovu a znovu, každý den, ale v závislosti na liturgickém období a
dni s různými nápěvy. (Kdo toto ví, toho nepřekvapí,
že "zelený hymnář" nemá hymny pro "modlitbu uprostřed dne"
v dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře, ale až za ním, při hymnech
kompletáře - a že je jich tak málo.)
Moje sobní zkušenost s oddělením textů a not je ovšem špatná -
mám špatnou hudební paměť a zpěv hymnů ze "zeleného hymnáře" je pro mě,
ve srovnání s běžnými zpěvníky, mnohem náročnější, nehledě k naprosté
nemožnosti kombinace zpěvu s hrou na hudební nástroj (s kytarou v ruce
se stránky obrací velice špatně). Nezbývá, než se melodie naučit zpaměti
nebo okopírovat...
Řada v hymnáři obsažených "básnických modliteb", které nemají metrickou
stavbu, není k nim žádná melodie, někdy snad ani kloudně zhudebnit nejdou
a nehodí se ani pro sborovou recitaci, napovídá, že "zelený hymnář"
není v první řadě zpěvník; míří zřejmě v první řadě na ty, kdo se
denní modlitbu církve modlí o samotě, spíše "meditativně" než "chórově"
a hymny obsažené v breviáři jim nevyhovují svými básnickými kvalitami.
(Některé písňové texty, nejsou-li zpívány, nýbrž recitovány, vyznívají
banálně. To přitom často neznamená, že píseň je banální - ale zpěv je její
podstatnou složkou.)
Ke kvalitám básnickým a dogmatickým
Nepodroboval jsem "zelený hymnář" systematickému průzkumu - a ani to
nezamýšlím. Včera ale byl svátek Obrácení sv. Pavla. Zarazila mě závěrečná strofa
hymnu nešpor:
Buď Kristu sláva, i čest mu,
též Otci, Duchu svatému,
že Pavla, skvělou nádobu,
vyvolil k spáse národů.
Nikdo, kdo mluví česky, by o člověku nemluvil jako o nádobě. Jde evidentně
o velice doslovný překlad, o "biblicismus": V Novém zákoně se příležitostně
o člověku jako o nádobě mluví (srov. Sk 9,15; 1 Te 4,4), jak elegantně to pak
zní v latině, to nedovedu posoudit, ale v češtině je to hrozné.
Jindy jsem hymnářem listoval, něco hledal a natrefil jsem na báseň
Zuzany Novákové, která se nabízí jako hymnus pro dobu postní
(s. 29). Poslední strofa mi vyrazila dech:
Ježíš Kristus, Pán a Král,
hrotu kopí bok svůj dal,
a když vyšla s vodou krev,
usmířen byl Boží hněv.
Kýrie eléison.
Vraťme se na začátek, k rozhovoru se spolužákem Tomášem.
Začal vlastně tak, že jsem se ho ptal, jestli mi může pomoci najít pro jeden
hymnus breviáře, prohlašující velice zvláštní věci o Panně Marii,
nějaký pravověrný výklad. Tomáš se tenkrát ukázal jako skutečně schopný
vykladač a já jsem musel uznat, že inkriminovaný hymnus není nutně bludný.
Nechci Tomáše podceňovat, ale tady by možná neuspěl...
Závěrem: neznám křesťanský zpěvník, ve kterém by nebyly divné písně.
"Zelený hymnář" není výjimkou. To nemění vůbec nic na tom,
že je jistě přínosem pro ty, kdo se modlí denní modlitbu církve -
a výzvou pro ty, kdo se zabývají její hudební stránkou, protože
obsahuje řadu modliteb hodných zhudebnění.
Někoho můžou zarazit dvě kantika nešpor (ze Zj 15 a z Fp), pro která jsem zatím připravil zvláštní
melodie (výhledově bych rád podobně zpracoval všech sedm novozákonních kantik,
která se v nešporách opakují). Proč to? Tradičně se kantika zpívají stejným
způsobem jako žalmy...
Cítil jsem potřebu nějakým způsobem novozákonní kantika vyzdvihnout,
odlišit je od starozákonních žalmů i hudebním zpracováním.
Zároveň některá (zejm. to z Ef a z Ko) mají ne zcela jednoduchou
logickou strukturu a psalmodický způsob přednesu příliš nenapomáhá
pochopení. (Těchto kantik se ovšem - pro jejich složitost a délku - zatím bojím
a hned tak se do nich nepustím.) Navíc tu byl precedens - kantikum
druhých nešpor neděle se zpívá jinak než žalmy a ostatní kantika (Viz např.
tento materiál z webu Liturgia horarum in cantu gregoriano, str. 25,
nebo české zpracování v Kancionálu, č. 084), méně obvyklý způsob přednesu
vyžaduje i kantikum 1. nešpor slavnosti Zjevení Páně.
Já jsem ve dvou dosavadních pokusech šel za výše zmíněné příklady a
kantika zpracoval nerepetitivně - melodie se neopakuje (a když, tak nepravidelně),
což mj. ztěžuje učení. Snažil jsem se přitom (v každém případě jinak)
"podtrhnout text" a přitom zachovat strukturování do veršů a poloveršů,
jak ho nabízí breviář. Oba kousky jsou experimentální povahy a
pro skutečné použití v liturgii, domnívám se, nevhodné.
To, co dělám okolo tohoto webu, možná není úplně případné nazývat projektem.
Protože vlastně nemám před sebou žádný jasný cíl, ke kterému bych směřoval.
Když si pro sebe zhudebním nějaký malý kousek liturgie hodin, obvykle ho
po čase přepíšu do počítače, LilyPond z něj udělá hezký notový list a já ho tu vystavím.
Občas zpracuji nějaký malý ucelený systém, jako např. invitatorium
se všemi antifonami (já vím, ještě zdaleka nejsou všechny - a když s trochou odstupu vidím
nekvalitu celého materiálu, ptám se, jestli není lepší neztrácet na něm síly a začít z gruntu znovu)
nebo soubor antifon opakovaně používaných v určitém liturgickém období, např. materiály
pro adventní a vánoční modlitbu uprostřed dne.
Pokud se do něčeho pouštím systematicky, vybírám si zpravidla věci, které se hodně opakují.
Také se snažím nedělat zbytečně něco, co už udělal někdo jiný lépe.
Protože primární uplatnění toho, co tvořím, je u mě doma, jsou všechny "skladby"
jednohlasé a bez doprovodu (ostatně rozepsat něco do vícehlasu nebo napsat doprovod, třeba varhanní, prostě neumím...).
Napsal jsem, že neprojektuji, neplánuji. Občas ale sním. Bylo by krásné vytvořit
český antifonář - kompletní soubor antifon, nápěvů k žalmům a responsorií.
Ale (konec snění, je ráno, budík zvoní :) ) nechci si tenhle sen před sebe stavět
jako plán - jednak vím, že mi časem "dojde dech" a najdu si nějakou jinou hru,
než je zhudebňování antifon, jednak by přínos hotového díla neodpovídal
množství vynaloženého času a energie. (Ne že by nebylo dobré mít český antifonář,
ale když už, tak kvalitní - a na vytvoření něčeho takového mi schází kompetence.)
Tož co lze od projektu-neprojektu In adiutorium očekávat?
Pustil jsem se do čtyřtýdenního cyklu žaltáře: rád bych pro každý žalm/kantikum
našel vhodný nápěv z gregoriánské palety (viz např. tento přehled)
a složil antifonu v příslušné církevní tónině. Pravděpodobně při tom zkusím využít některé nápěvy antifon
z Liber usualis a z Antiphonale Romanum. (Zaměřením na antifony ze žaltáře sleduji
výše naznačené principy: jsou to texty, které během liturgického roku jsou mnohonásobně
využívány a zároveň ještě nejsou zpracované - narozdíl např. od oficia vánočního a velikonočního.)
Vedle antifon žaltáře mě lákají responsoria (responsorium brevis = "zpěv po krátkém čtení").
V tradici gregoriánského chorálu jsou často značně propracovaná a poměrně náročná a
melodie sleduje text; já bych rád postupně vytvořil několik nápěvů použitelných univerzálně (to nutně znamená
převážně recitativních, podobných tomu, když se responsorium zpívá na žalmový nápěv)
a některá vybraná responsoria příp. zhudebnil zvlášť.