Blog

Návrhy sazby žaltáře

Několik dní nebo týdnů bude přístupný archiv se třemi různými podobami sazby žaltáře.

antifonar_zaltar_sloupce.pdf - Sazba se inspiruje Antiphonale Romanum z r. 1912. Ve dvou sloupcích je úsporná, dobře stránku vyplní. Možná trochu na úkor čitelnosti, mně se ale při letmé zkoušce i z této varianty zpívalo dobře. Jako problém vidím málo patrný předěl mezi žalmy, který ztěžuje orientaci při přechodu do druhého sloupce žalmu, který není první na stránce. Zatím jsem nevymyslel, jak žalmy oddělit výrazněji, aby to dobře vypadalo.

antifonar_zaltar_bezsloupcu.pdf - Bez sloupců, každý verš na jeden řádek. Nevypadá to moc dobře.

antifonar_zaltar_alanovydvur.pdf - Sazba inspirovaná žaltářem trapistického kláštera Nový Dvůr. Každá část verše je na novém řádku. Pro zpěv je toto řešení zřejmě nejpřehlednější, co se papíru týče, je neúsporné, a asi by to pro vyrovnanější vzhled chtělo užší papír.

Budu rád za každou zpětnou vazbu k těmto variantám, za návrhy úprav nebo jiného, zcela nového grafického uspořádání. Když pracuji na liturgickém zpěvníku, byl bych rád, aby byl použitelný, tedy zejména dobře čitelný a přehledný a pokud možno také krásný.

Modely zpívané liturgie hodin

Narozdíl od sousedů ze Slovenska a Německa dosud nemáme k disposici kompletní zhudebnění denní modlitby církve v mateřském jazyce. V tomto článku se pokusím navrhnout několik smysluplných modelů slavení využívajících toho, co k disposici je, se zaměřením na farnosti a podobná uskupení.

Koncepční rozhodnutí

Pro začátek je vhodné si ujasnit, jak vypadá uskupení, pro které zpívanou liturgii hodin projektujeme, jaké jsou jeho požadavky a možnosti.

• Mají se části liturgie hodin stát součástí pravidelného liturgického života farnosti? Nebo budou pouze příležitostným obohacením programu v liturgicky intensivnějších momentech, tedy především o největších slavnostech liturgického roku a v obdobích přípravy na ně?
• Lze počítat alespoň s malou skupinou, která se slavení liturgie hodin bude účastnit vždy, může hrát roli "tahouna" a příp. se podělit o některé náročnější role?
• Jak mnoho dobrých zpěváků je k disposici?
• Má být část liturgie hodin "hlavní liturgickou událostí dne", nebo se stane doplňkem či přívěškem k jiné liturgické (mše) nebo neliturgické události (rekolekce, zasedání farní rady, ...)?
• Jaký má cílová skupina vztah k latině?

1. Model s převahou recitace

Běžnou formou společné modlitby breviáře, se kterou je dnes nejsnazší se setkat, je modlitba recitovaná. Výhodou je malá (žádná) náročnost na přípravu, na počet a pěvecké kvality společně se modlících. Každý, kdo přijde a už se umí breviář modlit, se může zapojit a převzít příp. i významnější úlohu. Nevýhodou je jistá plochost a neslavnostnost.

Tam, kde se část denní modlitby církve modlí spíše malá skupina lidí, nebo kde chybí dobří zpěváci, je možné recitovanou modlitbu (ať už vždy nebo jen pro příležitostné zvýšení slavnostnosti s ohledem na liturgickou dobu nebo slavený svátek) doplnit o vybrané zpívané části: např. hymnus, kantikum Benedictus/Magnificat, apod. Hymny jsou ve zvláštních liturgických dobách stále stejné a kladou tedy málo nároků na učení se. V mezidobí se opakují v dvoutýdenním cyklu a tak ve farnosti, kde se např. každou středu slaví nešpory, vystačí na větší část roku dva. Evangelní kantikum lze zpívat vždy na ten samý vybraný žalmový nápěv - tak se ho postupně každý snadno naučí.

Tento model má smysl také tam, kde se liturgie hodin slaví pravidelně, ale v životě společenství není stěžejním prvkem, do kterého by se vkládalo hodně energie. Tak bosí karmelitáni ve Slaném, když v pátek po adoraci slaví nešpory spolu s návštěvníky "zvenku", zpívávají pouze hymnus (z hymnáře), responsorium (na vlastní jednoduchý nápěv) a Magnificat (chorální, tonus IV.E cum mediatione sollemni).

2. Zpěv žalmů

I tento model je "nízkorozpočtový", ale umožňuje zpívat většinu textů každé hodinky. Máme řadu různých zhudebnění žalmů zpívaných při mši (od Korejse, Olejníka, Pololáníka). Ač jsou tyto nápěvy koncipovány pro responsoriální přednes (kantor zpívá žalm, po několika málo verších vždy lid zazpívá odpověď), lze některé z nich použít i při kontinuálním zpěvu žalmu, jaký je při liturgii hodin běžný. Sestry benediktinky z Bílé Hory i pražští seminaristé takto používají nápěvy Korejsovy. Pro správný jednotný přednes je sice potřeba mít texty žalmů opatřené značkami, ale snad se lze (za cenu občasných disonancí) obejít i bez nich. Případně si může společenství označkované texty podle svých potřeb vyrobit. Žalmové nápěvy lze použít i pro responsoria. Pokud se vedle žalmů a responsoria zpívá i hymnus, zůstanou jedinou recitovanou částí antifony a prosby. (Čtení se obvykle nezpívají, návod, jak zpívat orace, lze snad najít v nějakém liturgickém zpěvníku pro kněze, nebo odvodit z Olejníkových Nedělních nešpor.)

Ranní chvály zpívané tímto způsobem je možné shlédnout v archivu TV Noe v jedné z relací z WYD 2011 v Madridu.

Když jsem zmiňoval potřebu označkovaných textů, měl bych zmínit, že pracuji na textu celého žaltáře opatřeném značkami pro zpěv žalmů na chorální nápěvy. Práce ale postupuje pomalu.

3. Kompletně zpívaná hodinka

V předchozím modelu schází vlastně jediné - antifony. Tyto krátké fráze rámující žalmy a kantika v římské liturgii tradičně měly své vlastní více či méně jedinečné nápěvy podtrhující strukturu a výpověď textu. Současný breviář ovšem textů antifon obsahuje velice mnoho (prof. Dobszay upozorňuje, že je jich paradoxně ještě více, než v breviáři předkoncilním, ačkoli schopnost společenství a komunit obsáhnout široký hudební repertoár nevzrostla, nýbrž výrazně klesla). Většina jich dnes v české verzi nemá (a dost možná nikdy mít nebude) žádné zhudebnění.

Dostupností notových materiálů je možnost zpívat hodinky i s antifonami prakticky omezena na druhé nešpory nedělí a slavností, pro které je k disposici zpracování Olejníkovo a Šmolíkovo. Materiály z tohoto webu umožňují zpívat ve všedních dnech liturgického mezidobí kompletně všechny hodinky. O nedělích mezidobí vše kromě antifon k evangelním kantikům. Ve zvláštních liturgických dobách pak modlitbu uprostřed dne a někdy i některé antifony ranních chval a nešpor.

Zpívat hodinky včetně antifon stojí značné úsilí - je zapotřebí přinejmenším kantor, který se antifony perfektně naučí a je schopen je předzpívat, a alespoň malá skupina těch, kdo jsou buďto schopni je po něm bez přípravy slušně zopakovat, nebo je předem spolu s ním nacvičí. Navíc antifona vždy diktuje určitý nápěv žalmu a model s antifonami předpokládá schopnost společenství zpívat žalmy na různé nápěvy (to může znamenat potřebu dalšího nácviku). Také je vhodné, aby byly pro všechny připraveny noty, což předpokládá jistý finanční a možná i nemalý časový vklad.

Tento model tedy považuji v podmínkách farní liturgie vzhledem k vysokým nárokům za vhodný pouze pro nárazové rozšíření liturgické nabídky např. o Vánocích a Velikonocích, příp. pro bohoslužbu konanou pravidelně, ale s nízkou frekvencí. (Jako jsou zpívané nešpory v katedrále sv. Víta: jednou za měsíc české, jednou za měsíc latinské, přičemž za každé je zodpovědný jiný sbor.)

4. Latina a gregoriánský chorál

Pro společenství příznivě nakloněné latině je možností slavit liturgii hodin latinsky, ať už podle současného breviáře, či podle breviáře z r. 1962, jehož neomezené používání bylo znovupovoleno v motu proprio Summorum Pontificum. Výhodou je možnost využití hudebního bohatství gregoriánského chorálu, nevýhodou (dle mého soudu obrovskou) je, že pro nemalé množství lidí zůstane obsah textů nepřístupný.

Liturgie hodin podle moderního latinského breviáře je relativně krátká, strukturně jednoduchá, ten, kdo je zvyklý modlit se český breviář, se v ní rychle zorientuje. Problematická je dostupnost hudebních materiálů - od šedesátých let, kdy byl vydán text reformovaného breviáře, totiž nevyšel oficiální římský antifonář. Zpívaná liturgie hodin se řídí prozatímním uspořádáním stanoveným v normě Ordo cantus officii (1983), která stanoví, ze kterých starších liturgických knih se mají jednotlivé zpěvy vzít. Materiály podle Ordo cantus officii sestavené lze najít na internetu (Liturgia horarum in cantu gregoriano, Chorál v liturgii), ale pouze pro neděle a slavnosti. Kompletní latinský antifonář odpovídající současným liturgickým normám a textově velice blízký římskému mají dominikáni.

[EDIT 17.12.2011] Jakub Vavrečka mě upozornil, že v Solesmes již před dvěma lety začalo vycházet nové Antiphonale Romanum.

Slavení podle breviáře z r. 1962 má tu výhodu, že jsou dostupné oficiální liturgické zpěvníky z té doby, které pokrývají kompletní repertoár zpěvů. Pro podmínky farní liturgie je relevantní zřejmě především Liber Usualis (Oscanovaná ke stažení na webu Musica Sacra). Jednotlivé denní hodinky byly tenkrát o něco delší než dnes (žaltář nebyl rozložen na čtyři týdny, ale na týden) a tak se zpívané nešpory nebo ranní chvály v tomto provedení mohou s délkou trvání okolo třičtvrtě hodiny až hodiny stát "hlavní liturgickou událostí dne" tam, kde se ten den neslaví mše.

Index antifon

V git repozitáři projektu In adiutorium ve složce "nastroje" je prográmek indexmaker.rb, který umí projít noty v souborech zadaných na příkazové řádce, z každého kousku vytáhne text, upraví jej do čitelné podoby (odstraněním značek, vysvětlujících LilyPondu, jak text přiřazovat k notám), nakonec texty setřídí podle abecedy a vypíše spolu s údajem, ze kterého souboru byl ten který text vzat.

Ukázka: index antifon a responsorií z materiálu "antifony ze žaltáře".

Tento program činí výstup projektu In adiutorium významně přehlednějším. Umožňuje při troše šikovnosti vyhledávání antifon podle textu napříč všemi materiály. To se stává dost potřebným: čím větší část breviáře je zpracovaná, tím častěji se stává, že vím, že jsem s určitým textem už v jiném kontextu pracoval, někdy si i pamatuji melodii, kterou jsem pro něj napsal, ale netuším, kdy to bylo a ve kterém souboru ho najdu. (Dnes se mi to např. stalo s antifonou k modlitbě uprostřed dne o slavnosti Zjevení Páně odpoledne: "Dám tě národům jako světlo...".) Dále je např. soupis textů všech antifon ze žaltáře předpokladem pro zpracování "malého antifonáře", o kterém jsem psal celkem nedávno.

Prohlížení vývoje antifon

Některé antifony ze starších vrstev projektu mají za sebou poměrně dlouhou historii revizí melodie. Rád bych představil nový nástroj, který umožňuje tuto historii si prohlédnout.

V adresáři se zdrojovými kódy projektu se ve složce "nastroje" nachází skript prehledverzi.rb. Je to skript napsaný v jazyce Ruby, pro jeho spuštění je tedy potřebný příslušný interpret. Nemá žádné grafické uživatelské rozhraní a spouští se z příkazové řádky. (Dobře vím, že právě teď většinu čtenářů dokonale přešla chuť ho zkoušet. S tím se počítá - tento článek je především pro další skladatele a "skladatele", kteří píší noty v LilyPondu a pro správu verzí používají git a po drobné úpravě by můj skript třeba mohli dobře využít.)

Skriptu se jako jediný argument na příkazové řádce předá název souboru, jehož historie má být získána. Pro správnou funkci skript musí být spuštěn v Git-repositáři a zpracovávaný soubor musí být zdrojový kód not pro sázecí program LilyPond. Tento soubor dále musí být v Git-repositáři vedený. (Skript je totiž primitivní nadstavbou nad nástroji git.) Nakonec je pro funkci skriptu potřeba adresář "pracovni", do kterého skript ukládá své pomocné soubory i svůj výstup.

      git clone git://github.com/igneus/In-adiutorium.git
      cd In-adiutorium
      mkdir pracovni
      ruby nastroje/prehledverzi.rb kompletar.ly
    

Skript z git-repozitáře vytahá všechny dostupné verze specifikovaného souboru (resp. všechny ty, které přímo vedly ke vzniku té aktuální) a pro každý jednotlivý kousek not (score) vytvoří v pracovním adresáři soubor, který obsahuje všechny její verze od nejnovější po nejstarší. Ten je možné normálně přeložit LilyPondem a prohlížet.

Na ukázku jsem připravil historii jedné z antifon kompletáře.

Napsal jsem skript prehledverzi.rb výhradně pro potřeby projektu In adiutorium a bez ambic na funkčnost za jeho hranicemi. Dovede si poradit jen se zcela primitivními soubory not - nerozumí ani lilypondovským proměnným, ani vnořeným souborům, nedovede si adekvátně poradit s textem vloženým mezi noty příkazem \markup, ... Pro potřeby, pro které byl napsán, ale funguje dostatečně. Podobný skript, který by si dokázal korektně poradit s jakýmikoli notami napsanými v LilyPondu, by sice nejspíš byl velice užitečnou pomůckou pro řadu uživatelů, nevystačil by ale při zpracovávání not s jednoduchou mechanickou fintou a musel by obsahovat kompletní nebo téměř kompletní sémantický analyzátor jazyka LilyPond - a to dělat nechci. A neumím.

Důvodem vzniku skriptu byla potřeba mít možnost kontrolovat degenerace melodie - melodii antifony, která se mi z nějakého důvodu po určitém časovém odstupu přestane líbit, předělám. Když ale některá antifona nemá na melodie štěstí a projde takovým předěláním desetkrát, bohužel není jisté, že desátá melodie je lepší než devět předchozích. Možnost vidět je všechny za sebou a porovnávat je tedy důležitá.

[EDIT 19.2.2012] Skript už dlouho umí vyrobit přehledný soubor obsahující vývoj všech antifon ze zpracovávaného souboru. Oddíl každé antifony je nadepsán jejím textem a každý commit má u sebe datum.

Narození Panny Marie - zajímavá antifona

Když jsem se dnes modlil ranní chvály, silně mě zaujala antifona k Zachariášovu kantiku. Na první pohled je dost dlouhá - je delší než závěrečná modlitba dnešního svátku, což už je pozoruhodné samo o sobě. Když jsem ji ale vyslovoval, všiml jsem si ještě něčeho dalšího: ta antifona stylem silně připomíná byzantské troparion. Bohatám básnickým jazykem, tím, že Pannu Marii nejen hymnicky oslavuje, ale celá krátká oslavná řeč je adresována jí - oslovuje ji jako přítomnou. V neposlední řadě i titul "Bohorodička", i když není výhradním vlastnictvím východního křesťanstva, není pro římské texty úplně typický.

To, že v oslavě některých svátků společných latinským i byzantským křesťanům jsou v latinských liturgických knihách od dávných dob k nalezení z řečtiny přeložené texty, je známá věc. Upozornil mě na to kdysi na blogu New Liturgical Movement článek A Greek Troparion in the Latin liturgy for Candlemas upozorňující na latinskou antifonu, které je překladem troparia "Chaire kecharitómené theotoke parthene".

Bohužel nedisponuji autoritativními prameny pro byzantskou liturgii (kdyby někomu leželo na půdě nepotřebné řecké Menaion, rád na něj udělám místo ve své knihovničce :) ), ale pohled do dostupných internetových zdrojů potvrdil mou intuici. Kdo umí řecky, může srovnat text apolytikia pro svátek narození Bohorodičky na webu New Byzantium Publications.

Ačkoli nemám k disposici prameny, na základě kterých bych tuto tezi mohl dokázat, považuji za evidentní, že i zde jde o recepci staršího byzantského textu do latinské liturgie - mluví pro to literární styl, od běžného stylu latinských antifon výrazně odlišný.

Byl jsem zvědavý, jak dlouho tato antifona je součástí římského breviáře. (Nevím, jestli se něco takového doopravdy dělo, ale nedivil bych se, kdyby mezi kardinály, kteří pracovali na pokoncilní revizi liturgie hodin, byl někdo, kdo znal byzantskou liturgii a propašoval nějaký její krásný text do liturgie římské. Kdybych v té komisi seděl já, rozhodně bych měl tu a tam takové pokušení.) S pomocí webu Divinum Officium jsem nahlédl do předkoncilního breviáře a zjistil, že tam antifona, kterou se dnes modlíme s kantikem Benedictus, již byla, ovšem v nešporách, u kantika Magnificat.

Bylo by zajímavé pokusit se vyhledat všechny takové "texty z dovozu", které náš dnešní breviář ukrývá. A možná napsat i vůbec "průvodce po památkách a zajímavostech" římského breviáře - asi podobně, jako P. Szabó usiluje přivést lidi k zajímavým hrobům na Olšanských hřbitovech, o kterých dnes již skoro nikdo neví: i breviář je pokladem zajímavých textů, ke kterým člověk ale, aby je mohl plně docenit, někdy může potřebovat tu plánek, tu ukazatel, tu historickou vysvětlivku...

Proč je těch antifon tolik?

Během několika měsíců jsem zhudebnil všechny antifony ze žaltáře. Jak jsem tak žaltář procházel, pomohlo mi to všimnout si některých ne na první pohled patrných strukturních zákonitostí. Že nejen hymny, ale i další texty (responsoria, antifony invitatoria, ke kantikům z evangelií a k novozákonním kantikům) se opakují v dvoutýdenním cyklu. Že se některé žalmy v čtyřtýdenním cyklu dvakrát vrátí, některé se opakují dokonce v každém týdnu.

Právě v souvislosti s opakováním kantik a žalmů mě zarazilo, že opakující se text má různé antifony. Každé novozákonní kantikum dvě různé. Žalm 118 má také čtyři - jednu, když se modlí v kuse, a tři další pro jednu modlitbu uprostřed dne, kde je naporcovaný. Žalm 51, kterým začínáme každé páteční ranní chvály, má pro každý týden antifonu jinou.

Jaký to má důvod? Strach z opakování? Ten považuji za nemístný - mniši se modlí žaltář za týden, všechny antifony tak slyší každý týden znovu a nemyslím, že by byli proto officiem znuděnější než my, běžní uživatelé "světského" breviáře. Jinou antifonu pro stejný text může tu a tam ospravedlnit kontext - např. kontext jiné části dne, kde se může hodit vyzdvihnout jiný dílčí aspekt žalmu.

Dále mě zaráží, kolik se v současném breviáři nachází antifon s navzájem velice podobným textem - často se liší pouze pořadím dvou slov nebo jediným nepříliš významným slovem.

Vysoký počet různých antifon se stává komplikací, má-li se liturgie hodin zpívat. To, že to zvyšuje časové náklady skladatele, je přitom ten menší ze dvou problémů. Větším problémem je, aby se antifony modlící se společenství naučilo. I v kontemplativních řádech, kde liturgie hodin patří k hlavním úkolům komunity, je nácviku zpěvu věnováno jen velice omezené množství času. Komunity aktivních řádů na to mají času pravděpodobně ještě méně a laici, kteří se denní modlitbu církve příležitostně společně modlí ve svém volném čase, na to, aby ji ještě nacvičovali, pravděpodobně obvykle čas nemají. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby antifony byly relativně snadné a aby se častěji opakovaly (pokud možno častěji než jen jednou za čtyři týdny).

Zdá se mi smysluplné připravit vedle plného souboru antifon ze žaltáře jako doplněk ještě jednu, která se odkloní od oficiálních liturgických textů v tom, že při zachování smyslu (podle kritérií, která je třeba ještě dospecifikovat - patřila by mezi ně jistě úzká myšlenková souvislost vzájemně nahrazovaných antifon, ohled na to, zda ta která antifona je či není vyňata z příslušného žalmu, ohled na specifika denních dob) sníží - možná i velmi výrazně - počet antifon. Zároveň tam, kde je to možné a vhodné, dá před tím, co jsem vytvořil já, přednost antifonám již léty zaužívaným, jak jsou k nalezení ve zpěvnících Kancionál, Mešní zpěvy, Zpěvy s odpovědí lidu a dalších. Myslím, že by takový antifonář mohl být smysluplným krůčkem k přiblížení zpívané liturgie hodin všem "neprofesionálním modlitebním společenstvím". A tak by se stal cenným obohacením liturgického života.

Denní modlitba církve na WYD v Madridu

Mezi těmi, kdo se plní dojmů vrátili z Madridu, byla i moje sestra. Mezi jejím vyprávěním zážitků z "pouti" mě obzvlášť zaujala zmínka o několikeré společné modlitbě breviáře.

Moje sestra (snad se nebude zlobit, když ji trochu "napráskám") má k breviáři úplně jiný vztah než já - nikdy k němu nenašla cestu a nikdy s ním nenašla společnou řeč. Nějaké zkušenosti s ním už dřív udělala na DCM Vesmír - a nenašla v něm ani trochu zalíbení. Je pro ni složitým systémem rituálů ("střídají se ve čtení a já se jenom modlím, aby na mě nepřišla řada něco začínat, protože nevím, kdy, jak a co") a modliteb, které jí nedávají smysl ("... blesky, mraky, chvalte Pána ... to je mi prostě k smíchu: jak můžou blesky chválit Pána?"). (Aby bylo jasno, vůbec netrpím představou, že by každý správný katolík měl milovat breviář - je to věc povahy, povolání, ... A kdo nás dva zná, většinou ví, že já sice nadělám víc rádobyzbožného rámusu, ale ségra je nakonec blíž Pánu...)

Vyprávěla mi, jak se několikrát modlili breviář cestou v autobuse z mobilu (díky webu ebreviar.cz). "A jeden den jsme se modlili ranní chvály v Tarragoně. Zpívané se skupinou Credenc. To byla krása..." To vzbudilo mou zvědavost. Se zájmem jsem záznam oněch ranních chval z Tarragony shlédl v archivu TV Noe. (Je potřeba trocha trpělivosti, ranní chvály začnou až po delším vstupu hlasatelky.)

Beru to jako trochu vody na svůj mlýn - denní modlitba církve se zpívanými žalmy a kantiky může být pro některé lidi mnohem víc oslovující než recitovaná. I z toho důvodu má smysl snažit se připravit podklady pro to, aby bylo možné ji zpívat.

Pod vlivem toho, co jsem zažil a četl v Německu, jsem očekával velice tvůrčí zpracování oněch vychvalovaných zpívaných ranních chval. Co jsem pak viděl, mě překvapilo: ranní chvály do poslední čárky vzaté z breviáře (Všeobecný úvod k denní modlitbě církve umožňuje pro podobné příležitosti poměrně dalekosáhlá přizpůsobení - nasnadě by byl např. výběr textů vhodně se dotýkajících zvoleného tématu dne) a hudebně zpracované tak, jak je to, podle toho, co jsem vyzvěděl od kolegů-seminaristů, zvykem v pražském semináři o svátcích: žalmy zpívané v alternaci schola-lid, antifony recitované (resp. zpívané recto tono), responsorium zpívané na žalmový nápěv. Zmiňovaná hudební skupina posloužila pouze zpěvem jako jeden ze střídajících se chórů a skromným klávesovým doprovodem. Ve své podstatě to byly velice chudé zpívané ranní chvály. A už ty (nebo právě ty?) byly pro někoho velice oslovující.

Nejsem si jistý, co si o celé té věci mám nakonec myslet. Když jsem slyšel antifony zpívané recto tono, bylo mi skoro do pláče a moje první spontánní reakce byla "to nemohli dát někomu dvě stovky, aby jim pro ty ranní chvály složil čtyři krásné antifony?" Na druhou stranu, právě ta velká chudoba (antifony recto tono, všechny žalmy na jeden notoricky známý nápěv - snad od Korejse) možná umožnila zapojit se bez přípravy celému tomu velkému množství lidí.

Antifony ze žaltáře jsou kompletní

Dnes, o památce Stětí sv. Jana Křtitele, jsem napsal melodie pro antifony ze soboty 4. týdne žaltáře a uzavřel tak jejich čtyřtýdenní cyklus. To znamená, že je možné zpívat podstatnou část oficia ferií a nedělí v liturgickém mezidobí. (Nedělím mezidobí chybí antifony ke kantikům z evangelií - jejich cyklus je ale tak obsáhlý, že se na něj v blízké době nechystám. Navíc antifony ke kantikům z evangelií pro neděle a slavnosti tradičně patřily k nejkrásnějším a nejpropracovanějším kusům chorálního repertoáru a tak se zdráhám o ně pokoušet...) Tím je dosažen jeden z prvních významnějších mezníků projektu In adiutorium. Na antifonách ze žaltáře jsem po chvilkách pracoval sedm měsíců - od ledna.

Ta bezmála 4MB zabírající a 53 stránek čítající hromada not už (mi) stojí za trochu slavení. Na "křest knihy" je ale ještě příliš brzy. Soubor antifon je kompletní, nikoli však hotový - je něčím mezi surovou hmotou teprve připravenou ke zpracování a velice hrubým polotovarem. Některé antifony již považuji za hotové a krásné, ty jsou ale výjimkou. Antifony ze žaltáře mají před sebou týdny a měsíce oprav a předělávek.

Možná není od věci podělit se o praktický tip k používání: já si antifony tisknu, vždy čtyři stránky (tj. dva dny) na list papíru (to chce už docela dobré oči - ty ale, Bohu díky, zatím mám), a zakládám do kroužkového bloku. Když antifony některého dne výrazněji předělám, vytisknu si znovu jen ten předělaný den a založím do bloku namísto staré stránky. Tento systém je poměrně šetrný k lesům i k peněžence a zároveň umožňuje mít antifony stále vytištěné v nejaktuálnější verzi.

Co se líhne a co se chystá

Projekt In adiutorium zanedlouho oslaví rok své internetové existence. A přibližně teď je to rok od chvíle, kdy jsem se vrátil k pravidelné modlitbě breviáře a žačal shánět noty - zjištění, že je jich k mání velice málo, se stalo bezprostředním popudem k vlastnímu skládání.

Pohledem na stránku s notami ke stažení je možné se přesvědčit, že jsem ten rok neprolenošil. Z nesmělého počátku (první byl, myslím, nápěv ke kantiku pátečních nešpor) postupně narostla již poměrně obsáhlá sbírka not. Zůstává poznačená cejchem počátků: je možné vystopovat tápavé hledání vhodné formy (od "divokého" invitatoria snažícího se vyjít s čtyřdobým taktem přes byzantské vzory k pokusu o volnou nápodobu gregoriánského chorálu). Rovněž je patrné úsilí vytvořit pro každou významnější dobu liturgického roku rychle "alespoň něco malého". tato tendence snadno vysvětlí, proč jsou v sekci temporálu tak hojné materiály pro modlitbu uprostřed dne: tato hodinka totiž má ve zvláštních liturgických dobách pravidelně jedinou stále stejnou antifonu a tak není těžké rychle ji zpracovat. Dalším, možná méně evidentním symptomem počátků byla jistá posvátná úcta před antifonami a responsorii (a v důsledku toho strach je skládat): měl jsem dlouho zato, že nápěv antifony musí vždy být svého druhu "vyzpívanou kontemplací" jejího textu, jeho zhudebněním v nejhlubším slova smyslu. Od této svazující představy mě definitivně osvobodila kniha Petera Wagnera "Einführung in die gregorianischen Melodien" (Leipzig 1911, 1921).

Postupem času se dostávám k systematičtější práci na obsáhlejších blocích oficia. V lednu jsem se dal do práce na souboru antifon ze žaltáře. Půlka je teď hotová, druhou půlku bych, bude-li to možné, rád dokončil výrazně rychleji než tu první, a sice do začátku října.

Něco z těch slíbených plánů, snů a polosnů: pokud včas stihnu dokončit antifony ze žaltáře, chtěl bych během zimního semestru vytvořit antifony a responsoria pro nejexponovanější dny vánočního a velikonočního cyklu. Jistým závdavkem je již nyní existující torzo materiálu pro slavnost Narození Páně. Čas od času se stále znovu vracím k invitatoriu, jehož stávající podoba je nepoužitelná. Moje notové sešity už zažily více než dva pokusy o reformu, ale žádný nebyl tak povedený, aby se vyplatilo jeho výsledek přepisovat. Zda a kdy se invitatorium objeví opravené a přijatelné, je zatím ve hvězdách.

Důležitým "velkým snem" projektu In adiutorium je sen o českém antifonáři. Antifonář neobsahuje pouze zhudebněné antifony a responsoria, ale také texty žalmů označené pro zpěv podle příslušných nápěvů. Rád bych co nejdříve připravil nějaký malý prototyp (něco jako malý antifonář ke kompletáři nebo pro neděle v liturgickém mezidobí) a experimentuji za tím účelem s nástroji programu LilyPond, ale zatím se mi nepodařilo smířit program lilypond-book s českými texty, takže prototyp antifonáře je spíše v nedohlednu.

Jak to mají Němci #6: Morgenlob - Abendlob mit der Gemeinde feiern

[RINGSEISEN Paul: Morgenlob - Abendlob. Mit der Gemeinde feiern. Fastenzeit - Osterzeit, Planegg 2000.] (+ další dva svazky: Advent - Weihnachtszeit - 2000; Feste und Anlässe im Kirchenjahr - 2004)

Sada knih, kterou bych rád představil v posledním vydání seriálu o německých publikacích notované liturgie hodin, je v mnoha ohledech výjimečná. Od obou antifonářů, nad kterými jsem se rozplýval v posledních dvou článcích této řady, se odlišuje především zaměřením na farnost nebo podobné společenství, nikoli na komunitu vázanou povinností modlitby breviáře.

"Pokus, tuto prastarou/prapůvodní modlitbu církve, která byla po dlouhý čas její (všedno)denní bohoslužbou, dnes znovu zabydlet ve farnostech - v komplexní a komplikované podobě tradiční "liturgie hodin" kněží a mnichů - selhává jednoduše na tom, že naši věřící nejsou žádní klerici. Otázkou tedy je, jak se tato přespříliš střízlivá (hladová, suchá - orig. nüchtern) modlitba pro specialisty může stát oslovující liturgií Božího lidu." (z úvodu autora, s. 3. Překlad J.P.)

Autor při hledání koncepce denní modlitby církve jako "liturgie Božího lidu" sahá k antické katedrální liturgii a stanovuje několik základních stavebních principů. Je to mj. omezení se na vybrané žalmy (přístupné, srozumitelné), využití viditelných znamení (jako doplněk ke slovu), proměnlivé formy zpěvu. Všímá si pouze ranních a večerních chval, protože jen k těm se v antice skutečně shromažďoval křesťanský lid. Přitom v zásadě zachovává strukturu hodinek ze současného breviáře. (Důsledný návrat k modelu antického katedrálního oficia by mohl znamenat rezignaci na psalmodii - tím směrem Paul Ringseisen nejde.)

Vedle omezení se na ranní chvály a nešpory je toto dílo poznačeno ještě další významnou metodologickou redukcí: rezignuje na vytváření uzavřeného cyklu liturgického roku a tiše předpokládá, že se ve farnosti denní modlitba církve slaví zejména ve vybraných dnech exponovaných období (půst, Velikonoce, advent, Vánoce). Proto také neexistuje speciální svazek pro liturgické mezidobí. (Zelené desky třetího dílu jsou klamavé.) Kdo je zvyklý na onu "modlitbu kleriků a mnichů", bude při prvním kontaktu s denní modlitbou církve pro farnosti v Ringseisenově podání zřejmě zmatený: marné je hledat formulář pro konkrétní svátek nebo neděli. Každá kniha obsahuje několik (cca 8-10) modelů, z nichž každý je pečlivě vypointovaný a opatřený dobře padnoucím nadpisem (postní ranní chvály "Hospodin je mé světlo a má spása"; velkopáteční večerní chvály "V kříži je spása"; velikonoční večerní chvály "Na cestě se Zmrtvýchvstalým"; ...), zpravidla ale není fixován na určitý den, nýbrž volněji na celé období. Každý model vykazuje vysoký stupěň obměnitelnosti a upravitelnosti pro konkrétní podmínky a dá se proto v rámci jednoho liturgického roku využít i opakovaně.

Výše zmíněné "stavební principy" se v konkrétní podobě jednotlivých hodinek odrážejí tak, že psalmodie je obvykle zkrácena (řasto na jeden žalm) a uzavřena "žalmovou orací". Žalmy se zpívají různým způsobem - někdy střídavě zpívají dva chóry, někdy lid odpovídá responsem předzpěvákovi, někdy celý žalm bez přerušování přednáší sólista. Čtení je zpravidla delší a následované homilií nebo meditací.

Zatímco v řeholních komunitách a podobných společenstvích může být oficium po značnou část roku téměř "samonosné" (není potřeba žádný organisátor, každý ví, co, kdy a kde se má modlit), denní modlitba církve pro farnosti počítá s velkým nasazením předsedajícího, který připraví koncepci příslušné hodinky, zapojí varhaníka, zpěváky, lektory, ministranty a další spolupracovníky a celé slavení vede. Pro orientaci v textech se používá systému čísel písní jako v kancionálech. Ke každému ze tří svazků knihy "Morgenlob - Abendlob" vyšel malý zpěvník do lavic, který obsahuje všechny zpěvy, je ale lehčí o obsáhlé úvody a vysvětlivky pro předsedajícího.

Během semestru jsem slavení dvou hodinek z "Morgenlob - Abendlob" zažil - v "laboratorních podmínkách" semináře z liturgiky. Na základě této zkušenosti mohu Ringseisenův počin hodnotit velmi positivně. V následné diskusi pronesl někdo z kolegů důležitou poznámku, která je ale spíš vodítkem pro předsedající než kritikou na knihu: nabízené bohaté možnosti obměn a obohacení slavení o nové prvky je potřeba užívat s mírou, protože aby se určitá liturgická forma ve farnosti zabydlela, musí mít jistou pevnou podobu, "na kterou je spoleh", ve které se farníci necítí vždy znovu ztracení, protože "je to zase úplně jinak než posledně". A kde se s dobrým odůvodněním sahá po něčem neobvyklém, je nutné dobře to uvést.

Zároveň s veskrze positivním hodnocením představených knih musím přiznat, že mě osobně neoslovují. Až příliš jsem si oblíbil tu "modlitbu pro specialisty". Chápu, že někomu může připadat suchá. A souhlasím s tím, že pro využití ve farnostech je předem zabitá. Ale právě jí se na tomto webu chci i nadále přednostně věnovat.