Ke "kytarovým žalmům"

28.8.2012 16:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Nedávno jsem postupně vytvořil a zveřejnil dva "kytarové žalmy". Zdá se mi vhodné dodat (1) něco o podnětech, jež mě k jejich vytvoření vedly, a (2) o tom, jak se k nim momentálně vztahuji.

1. Začátkem července jsem se rozhodl, že chci alespoň jednou v životě přečíst, přehrát a přezpívat úplně všechny písničky z prvního (modrého) dílu zpěvníku Hosana. (Kterého jsem se, jak si teď uvědomuji, předtím nedotkl přinejmenším celé ty dva roky, po které skládám zpěvy k oficiu.) Připraven na nejhorší - resp. na velké množství melodií, ale zejm. textů, které po prvním setkání nebudu chtít slyšet nikdy víc - jsem se do zpěvníku pustil. A hned na prvních stránkách jsem učinil vzrušující objev: podtitul písně/popěvku/kánonu číslo 2 s máloříkajícím názvem "Adventní II." hlásá, že jde o antifonu 2. žalmu 2. nešpor 2. adventní neděle!

Kontaktoval jsem pak autora (Jiří Černý) a vyzvídal, zda zmíněná skladba byla určena ke slavení liturgie hodin a zda má takových více. Ukázalo se, že na zasazení do rámce skutečných nešpor tvůrce nepomýšlel. Zpěvů, jejichž text je vzat z breviáře, nebo se breviářovými texty inspiruje, složil vícero, všechny ale pro úplně jiné liturgické nebo mimoliturgické kontexty.

Zůstala pak ve mně hlodající otázka po možnostech takového zhudebnění denní modlitby církve, které bezprostředně nenavazuje na formy gregoriánského chorálu a naopak je blízké té hudební kultuře, která se vyjadřuje zpěvníky jako je Hosana, Chvalozpěvy, Laudate, ... Bez i jen nástinu nějaké koncepce "vytryskly" z ovzduší takových úvah spontánně ony dva žalmy.

2. Jsou to moje první dětské krůčky ve světě kytarových písniček, se vším, co k tomu patří: mám je velice rád a nejsou nijak dobré. Když se od tohoto odhlédne - ukazují směr, kterým by se nechorální zhudebnění oficia mohlo ubírat? Na to musím odpovědět přesvědčeným NE.

Proč? Protože i když zpívaná liturgie hodin narozdíl od recitované není nikdy "samonosná" a vyžaduje stále nové časové a energetické vklady v podobě nácviku zpěvů, je žádoucí zachovat její náročnost na relativně nízké úrovni, aby byla možná alespoň částečná aktivní účast i pro nepřipraveného účastníka bohoslužby. "Aktivní účast" tady neříkám nějak zvlášť teologicky, hluboce a široce, myslím tím "zpívat", resp. "moci také zpívat spolu s ostatními". Klasická chorální podoba římského oficia má dva nízkoprahové prvky: hymnus (strofická píseň; melodie všech strof bývá shodná) a psalmodii (střídavý přednes veršů žalmu na jednoduchý, převážně recitativní nápěv). Mé "kytarové žalmy" ruší nízkoprahovost psalmodie. Kdo předem nezná melodii a neumí zpívat z listu, nemá šanci. Navíc je melodie vysoce nepravidelná, což ještě zvyšuje nároky na učení.

Diferencovanější pohled vezme v potaz Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve a to, co říkají o možnostech uzpůsobení přednesu povaze konkrétního žalmu:

U různých žalmů se může určit různý způsob jejich přednesu podle toho, jak to vyžaduje literární druh nebo délka jednotlivých žalmů, jakým se říkají jazykem, zda latinským či národním, a zvláště také podle toho, zda se je modlí jednotlivec či několik lidí nebo celé shromáždění lidu; aby ti, kdo se je modlí, tím snadněji pochopili duchovní náladu a půvab žalmů. (VPDMC 121)

V zásadě je možné (srov. dále VPDMC 122) zpívat v oficiu některý žalm responsoriálně namísto přednesu střídavého (srov Magnificat ve "žďárských nešporách"); nebo ho nechat celý bez přerušení zpívat sólistu či schólu, přičemž ostatní zpívají pouze na začátku a na konci antifonu (srov. v oficiu novodvorských trapistů prostřední žalm obou nokturnů, obvykle jeden ze žalmů velmi dlouhých, který čte jeden z bratří od pultu uprostřed chóru, zatímco ostatní tiše naslouchají). Považuji ale za krajně nevhodné, aby se všechny žalmy staly výhradním vlastnictvím schóly nebo sólisty. Celou hodinku, sestavenou ze žalmů upravených podobným způsobem jako mé dva, bych tedy musel odmítnout jako svého druhu "uloupení denní modlitby církve z rukou církve".

Tradiční psalmodie má kromě lidovosti ještě další vzácnou kvalitu, která je v diskutovaném zhudebnění ztracena: přednes je velice klidný (snad i tím, že je nerytmický), uspořádaný, a otevírá prostor modlitbě. (Někdy se do toho otevřeného prostoru namísto ní snadno rozvalí Únava nebo Nuda, ale to, myslím, všichni známe...) To jsem si velice silně uvědomil, když jsem zvažoval, zda k žalmu 130 nedodělat ještě další žalm, který se zpívá ve středu v kompletáři, a třeba ještě responsorium a Simeonovo kantikum... Ne. Takový kompletář opravdu nechci.

Zdá se mi, že zhudebnění oficia stylově blízké nějaké výseči "hosanového repertoáru" je možné, a snad i žádoucí. Když jsem ale v nedávném článku věnovaném Korejsovým nápěvům žalmů (nepříliš promyšleně) napsal, že nápěvy psalmodie jsou srdcem každého zhudebnění oficia, musím to teď zopakovat. Snad s obměnou: psalmodie je srdcem oficia. (Historická poznámka: to je velice mnišské. Denní modlitba nebyla vždycky tak mnišská. Ale římské oficium "mnišský vliv", charakteristický důrazem na psalmodii, recipovalo velice dávno a už ho od něj nelze dost dobře oddělovat.) Psalmodie je hodnotná nejen svými texty, ale zároveň i výše diskutovanými kvalitami, které nese její tradiční forma. Nové zhudebnění liturgie hodin by tedy mělo být postaveno kolem rozumně velkého souboru nápěvů psalmodie, vytvořených s ohledem na ony kvality. Hlavní plochou pro tvůrčí práci budou antifony a responsoria. Zatímco u žalmů je nutné rezignovat na rytmický doprovod, pro ostatní zpěvy tento imperativ neplatí. Je ale jisté, že, kvůli psalmodii, jediným doprovodným nástrojem ani pro sebehosanovitější zhudebnění oficia nebude kytara...

Zpěvy k liturgii hodin u okolních slovanských národů

26.8.2012 13:00 | kategorie: Knihy | štítky: | Komentáře

Když minulou neděli skončilo celostátní setkání mládeže, dal jsem se do pátrání po notách ke zpěvům z nešpor, jež byly součástí jeho zahájení. Zatím vím, že některé (zpěv k lucernariu, odpověď z responsoria, Salve regina) jsou zařazeny v programovém průvodci nebo ve zpěvníku ze setkání a má je tedy každý účastník.

Zpěv lucernaria "Ó Bože, světlo naše" má podle zpěvníku polského autora. Čím to, že mě nikdy nenapadlo podívat se po zhudebněních oficia za hranice, ke Slovákům a Polákům? Ti už třeba dobře udělaný antifonář mají a velké množství zpěvů by se pro blízkost jazyků zřejmě dalo s minimálními úpravami převzít. Samozřejmě by se nedaly jen tak pověsit na internet. Ale kdyby se podařilo získat souhlas příslušného skladatele a pak pro tu věc najít nakladatele, měli bychom dobrý antifonář vydaný tiskem, a to není marné.

O slovenské produkci už nějakou dobu přehled mám (je zaznamenaná na stránce Knihy) - jen mě dříve nenapadlo dívat se na ni "překladatelskou optikou". Slováci mají vydaná dvě zhudebnění liturgie hodin od různých autorů:

  • AKIMJAK Amantius, ADAMKO Rastislav: Zhudobnené vešpery na nedele a sviatky, Spišské Podhradie: Kňazský seminár biskupa Jána Vojtaššáka Spišská Kapitula 1997.
  • MAGULOVÁ: Zhudobnená liturgia hodín, Vydavateľstvo M. Vaška 1999.

Bohužel jsem tyto knihy dosud neměl v ruce (rád bych si obě koupil, ale zdá se, že jsou dávno vyprodané; časem si je zřejmě půjčím přes meziknihovní výpůjční službu) a zejména u Magulové není ze zjistitelných informací zřejmý rozsah. Ani u Akimjaka a Adamka nevím, zda mají pro neděle a slavnosti oboje nešpory nebo jen druhé.

Nově jsem se pokusil vydolovat z hlubin internetu, zda nějakým zhudebněním liturgie hodin v národním jazyce disponují naši severovýchodní sousedé. Protože polštinu aktivně neovládám, bylo vyhledávání obtížné a povrchní. Žádného polského antifonáře jsem se nedohledal. Internetová knihkupectví, jejichž nabídku jsem prošel, se zdají ukazovat na nemalou popularitu předkoncilní liturgie v Polsku, což by přirozeně poptávku po zpěvech oficia v polštině snižovalo. Našel jsem pouze nahrávky vybraných zpěvů, zdá se ale, že si jich omezené množství pouze pro vlastní potřebu vytvořili polští dominikáni, kteří zpívanou liturgii hodin jinak slaví v latině.

Pokud jde o další slovanské národy, existenci vlastního antifonáře u nich nepředpokládám. Ale třeba se mýlím. Jestli někdo umíte slovinsky, chorvatsky, ..., zapátrejte a dejte vědět.

Zejména v Polsku je ještě jistá šance na objev (velká země s velkým množstvím katolíků; jelikož dobře neznám jazyk, nemohl jsem hledat dostatečně důkladně; může existovat nějaké zhudebnění dávno vyprodané - třeba už ze začátku 90. let nebo ještě starší, které se nedá najít v internetových knihkupectvích; ...). Aktuální předběžná bilance však obnáší jen zmíněné dva slovenské tituly. Má smysl pokoušet se o převedení jednoho nebo obou do češtiny? (Je "mezera mezi jazyky" tak malá, aby bylo možné zpěvy s minimálními úpravami převést? Jsou zhudebnění kvalitní?) To se uvidí, až se k těm knihám dostanu.

Confessio impii

22.8.2012 12:30 | kategorie: Ze života | Komentáře

V uplynulých měsících jsem o tom, co se teď chystám napsat, vícekrát přemýšlel. "V co věříš nebo nevěříš, to je tvoje osobní věc, do toho ti nemá nikdo co mluvit," říká dosti jednohlasně populární mínění současné západní společnosti. Protože ale (katolická) církev není čistě duchovní, ale právě duchovně-tělesné společenství těch, kdo sdílejí společnou víru, vyžaduje veřejné vyznání víry od těch, kdo do ní chtějí křtem vstoupit, a znovu od těch, kdo v ní později přijímají úřad nebo nějakou významnou službu.

Nic z výše zmíněného se mě sice přímo netýká, ale tím, že se pokouším psát liturgickou hudbu, že své pokusy publikuji a že se tu a tam ať soukromě, ať veřejně zpívají, vstupuji do života církve i na způsob tvůrce a moje víra či nevíra tudíž také přestává být striktně mou soukromou záležitostí.

Tímto tedy oznamuji těm, kdo používají mé zpěvy k liturgii hodin, že přinejmenším poslední rok těžko mohu být považován za věřícího křesťana. Můžete mě zahrnout do svých modliteb za obrácení (nebo záhubu) bezbožníků.

Žalmové nápěvy B. Korejse jako alternativa

20.8.2012 22:00 | kategorie: Projekt | štítky: | Komentáře

Srdcem každé hudební formy liturgie hodin jsou její nápěvy psalmodie. Narozdíl od antifon a responsorií mají žalmy obvykle prosté melodie převážně recitativního charakteru, jsou to ale právě tyto prosté melodie, které při zpěvu oficia zní po většinu času.

Projekt In adiutorium své "srdce", své nápěvy žalmů, nevytváří, ale přebírá ty, které jsou v církvi užívány po staletí (kontinuálně, ale ne bez proměn!), totiž chorální nápěvy užívané při zpěvu žalmů v latině. Nejsem první, kdo takto tradiční chorální nápěvy používá. (Srov. české kališnické a utrakvistické antifonáře, počínaje Jistebnickým kancionálem; Svatojanský kancionál; také jeden z raných pokoncilních pokusů o zhudebnění mešních responsoriálních žalmů - "Snadné zpěvy mezi čteními".) Proto také znám mnohonásobně opakovanou kritiku na adresu podobných pokusů: latinský jazyk má jinou přízvučnou strukturu než čeština a zpívat český text na "latinský nápěv" znamená páchat na textu násilí. Já se domnívám (a plánuji pokusit se jednou dokázat), že je tato kritika mnohem méně případná, než se na první poslech zdá. Musím ale uznat, že některá místa v některých žalmech zpívaná na některé chorální nápěvy zní opravdu hrozně. (Zejména když se velkého zdůraznění hudebním přízvukem dostane poslední slabice slova nebo jednoslabičnému slůvku.)

Přestože pro mě zní české žalmy zpívané na tradiční chorální nápěvy v drtivé většině uspokojivě, pilně se ohlížím po jiných modálních nápěvech psalmodie, kterými by případně bylo lze "latinské" nápěvy nahradit. (Modálního systému se rozhodně nechci zříci - nejen proto, že bych musel několik set toho času hotových antifon skládat znovu.)

V časopise Psalterium 1/2011 (domovská stránka časopisu) vyšel obsáhlý rozhovor s Bohuslavem Korejsem u příležitosti jeho 85. narozenin. Ten mě (viz s. 2) upozornil na modální charakter Korejsových nápěvů k žalmům. Tyto nápěvy se v některých společenstvích a komunitách při oficiu běžně užívají (pražský arcidiecézní seminář, benediktinky na Bílé Hoře). Bylo by ale lze používat je s mými antifonami namísto nápěvů chorálních?

Všechny Korejsovy nápěvy obsažené v publikaci Zpěvy s odpovědí lidu (poslední vydání Kostelní Vydří: KNA 2001) jsem prošel a pokusil se určit, zda přísluší k jednomu z osmi modů starého západního církevního hudebního systému. (Dlužno říci, že jsem při určování zohlednil jen melodickou linku a ne už harmonisaci pro varhany, což je metodologický hřích, který možná zapříčinil sem tam nějakou chybu.) Došel jsem k závěru, že z 19 nápěvů 17 k jednomu z osmi modů patří, jeden je prakticky doslovnou recepcí tonu peregrinu (tradičního nápěvu stojícího poněkud mimo modální systém), jeden je pro naše účely nepoužitelný. Alespoň jeden vhodný nápěv se najde pro všechny mody mimo modus VII. Je ovšem třeba zcela zanedbat differentiae (různá zakončení pro nápěv jednoho modu; u každé antifony je předepsán modus + určitá jeho differentia, která umožňuje na konci žalmu snadný přechod k antifoně).

V následujícím přehledu je u každého nápěvu uvedeno, ke keterému patří modu a pro které jeho differentiae je nejvhodnější. Dále, zda a jak je třeba k němu transponovat antifonu, která k příslušnému modu patří. Při té příležitosti se zdá být vhodné připomenout, že pokud jde o transposici antifon, není těžké stáhnout si zdrojový kód příslušného souboru a nechat noty každého zpěvu posunout automaticky funkcí \transpose.

Korejsovy nápěvy psalmodie - přehled (Korejs_psalmodie.pdf, ~7kB)

Následuje ukázka antifony transponované, aby odpovídala žalmovému nápěvu. (Viz také zdrojový kód: Korejs_antifona_trans_ukazka.ly.)

ukázka transposice antifony

Závěr. Korejsovy nápěvy psalmodie mají z velké části jiný charakter než tradiční chorální nápěvy. Často chybí napětí mezi tónikou a recitačním tónem, někdy se recitační tón ve druhém poloverši mění. Mají ale modální charakter a domnívám se, že je s mými antifonami jako náhradu chorálních nápěvů lze používat. Výběr vhodných nápěvů k antifonám usnadní připravený přehled. Může to být zajímavou možností tam, kde už je obvyklé zpívat při oficiu žalmy na Korejsovy nápěvy a je chuť začít zpívat i antifony. Nebo tam, kde se oficium zpívat začíná a kde se mnou propagovaný systém využívající tradiční chorální nápěvy žalmů netěší důvěře. (Přinejmenším Pavel Šmolík jmenuje Korejsovo řešení jako jedno z těch, ve kterých se spojení českého jazyka a melodie vydařilo.) Problém vyvstane s antifonami modu VII (není jich málo!), pro které se žádný z Korejsových nápěvů psalmodie nehodí.

[EDIT 2. 6. 2018] Protože Korejsovy žalmy podle všeho na internetu hledá hodně lidí a tento článek díky tomu patří v rámci webu inadiutorium.cz k nejnavštěvovanějším, je vhodné i zde upozornit, že od května 2018 je on-line péčí dr. Kuba připravené velké vydání těchto žalmů, s rozpisem pro celý mešní lekcionář. Pro liturgii hodin může posloužit jako snadno dostupný zdroj příslušných nápěvů psalmodie vč. varhanního doprovodu.

Nešpory na CSM ve Žďáru nad Sázavou

16.8.2012 01:30 | kategorie: Ze života | štítky: | Komentáře

Právě probíhajícího celostátního setkání mládeže se neúčastním. S velkým napětím jsem však očekával nešpory, které byly součástí jeho zahájení, a v následujícím článku chci nabídnout jejich rozbor a hodnocení. Využil jsem příležitosti sledovat přímý přenos zahájení setkání na televizi Noe. Bohužel, zatímco ranní chvály z Tarragony, které jsem "recenzoval" před rokem, je dosud možné shlédnout v archivu této televize, zahájení ze Žďáru takto zpětně shlédnutelné není. (Snad časem bude?) Ten, kdo neviděl přímý přenos, je tedy odkázán pouze na můj popis, nutně fragmentární a především silně jednostranný a tendenční.

Lucernarium

Nešpory zahájil obřad lucernaria, který je součástí večerní modlitby v byzantském a milánském ritu; v římské liturgii je "dovozovým" prvkem, avšak těší se značné oblibě. (Srov. liturgii mnišských bratrstev Jeruzalém; dále jsem lucernarium zažil např. v nešporách erfurtské liturgicky poměrně akční farnosti St. Martini.) Je vystavěné okolo večerního rozsvěcení světel. To je doprovázeno zpěvem (v byzantském obřadu zpěvem hymnu Fós hilaron, v milánském zpěvem příhodného responsoriálního žalmu). Světlo je v rámci křesťanského symbolického světa velice silným a významově bohatým symbolem. Při lucernariu se církev obrací především ke Kristu jako světlu světa, které září navzdory temnotám začínající noci.

Žďárské lucernarium mělo trojdílnou strukturu: 1. za zpěvu přišel na pódium liturgický průvod a byly zapáleny lampy na oltáři i okolo. 2. Skupina laiků přednesla krátkou řadu modliteb díkůvzdání. 3. Závěr tvořil opět zpěv.

Hudební obsah lucernaria tvořila jediná píseň o dvou prostých strofách "Ó Bože, světlo naše, je důstojné Tě chválit, Otce i Syna i Ducha svatého. / Ó Bože, světlo naše, celý vesmír se ti klaní, Otci ..." Ta byla vícenásobně opakována na začátku a několikrát znovu na konci. Text čerpá motivy z již zmíněného hymnu Fós hilaron, je však prostší a průzračnější, opěvuje rovnou Jediného Boha v Trojici, zatímco byzantský hymnus se obrací nejprve ke Kristu. Vkusným a přitom snadným nápěvem se píseň jednoznačně kvalifikuje pro liturgické použití i mimo setkání.

Úpravy

Po lucernariu už následovaly první nešpory ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, při plném dodržení řádné struktury. Pozorný divák nebo účastník si mohl všimnout několika úprav oproti textům, které jsou v breviáři. Nápadná byla zejm. záměna hymnu za všeobecně dobře známou mariánskou píseň "Budiž věčně velebena" a přímluvy zabývající se převážně setkáním a jeho tématy. První úprava je liturgicko-právně nesporně legitimní. A z praktického hlediska moudrá - hymnus "Zdrávas Maria Panno, nebeská královno," předepsaný pro nešpory slavnosti Nanebevzetí v breviáři, není textově špatný, ale jeho melodie uvedená v hymnáři je prakticky neznámá a nepatří ke snadným.

Druhá úprava je prohřeškem proti zásadě, že by horizont společné modlitby měl zahrnovat potřeby celé církve a poslední prosba nešpor by měla vzpomenout zesnulé. (VÚDMC 186, 187)

Žalmy

Po hymnu následovala psalmodie. Přiznám se, že na tu jsem čekal asi s největším napětím. Zopakuje se model z Tarragony?

Změnou oproti Tarragonským ranním chválám spíše nepodstatnou byl jiný nápěv psalmodie. Mé hrubé uši bohužel nedovedou dostatečně jemně rozlišovat intervaly - na první poslech se zdálo, že jde o chorální nápěv VIII.G, když jsem ho ale zkoušel přehrát na kytaře, ukázalo se, že to zřejmě byl jiný nápěv se stejným průběhem melodie, ale jinými intervaly. Žalmy se stejně jako v Tarragoně zpívaly v alternaci schola - lid, přičemž lid byl veden (nebo spíše reprezentován? :) ) skupinou kantorů.

Před rokem jsem neskrýval zármutek nad tím, jak byly odbyty antifony, když se zpívaly recto tono. "Žďárská úprava" antifon k žalmům udělala krok od recitace k melodii - byť malý. Antifony byly uchopeny jako dvoudílné (antifony k žalmům 1. nešpor Nanebevzetí Panny Marie takto uchopit lze, řadu jiných antifon ze žaltáře či z jiných textů však nikoli!) a opatřeny nápěvem jednoduché struktury: 1. první recitativ 2. kadence (vzestupná) 3. druhý recitativ 4. kadence (sestupná, vykazující jisté obměny mezi jednotlivými antifonami). I tady musím říci - antifonám se takto nedostalo té závažnosti a významu, jaký jim ve struktuře hodinek římského oficia náleží. Byly řádně odzpívány, ale nezazněly - jestli to mohu vyjádřit zkratkou. (Svým způsobem vzornou antifonou pro lidový zpěv - krásnou, přitom snadnou a zapamatovatelnou - byl již zmíněný zpěv lucernaria "Ó Bože, světlo naše". Chápu ovšem, že ne na každý text oficia se podaří složit takový parádní nápěv.)

Responsorium

Po žalmech následovalo krátké čtení, promluva (přiznám se, že jsem ji poslouchal jen jedním uchem a snažil se během ní za pomoci kytary rekonstruovat nápěv žalmů a antifon) a responsorium. To bylo místem další úpravy oproti originálním textům - jako základní kostra posloužil zpěv, který nemá se slavností Nanebevzetí nic společného - totiž responsorium "Od východu slunce až na jeho západ" (žaltář, neděle sudých týdnů, první nešpory). Do něj bylo vloženo hned několik veršů, které už byly neseny tématem slavnosti.

Z hlediska liturgicko-historického poznamenávám, že responsorií s více verši je v klasickém repertoáru římského oficia jen několik málo a všechno jsou to vysoce zajímavé relikty z opravdu dávných dob. (Zřejmě nejznámější je adventní Aspiciens a longe.) Z hlediska liturgicko-právního jde o úpravu legitimní a zdařilou - zřejmě byl již existující zpěv vynalézavě a vhodně adaptován pro novou příležitost.

Magnificat

Antifona k Magnificat byla přečtena, navíc jenom jednou, před chvalozpěvem. Nelze se ubránit dojmu, že tam byla spíš "aby se neřeklo". Vzhledem k použité úpravě Magnificat proti tomu ovšem nevznáším žádnou závažnou námitku. (Jen: nebylo by bývalo lepší antifonu vypustit úplně?) Mariino kantikum se zpívalo responsoriálně. Sólistka (v některých úsecích, myslím, i s částí schóly) zpívala verše kantika na nápěv ušitý jim na míru, a lid odpovídal responsem "Magnificat anima mea Dominum". Další antifona by tu tudíž, tak jako tak, působila dojmem nemístného přívažku, i kdyby ji nakrásně někdo obdařil náležitě krásným nápěvem.

Salve

Po Magnificat následuje závěrečná série nezpívaných textů, k nimž jsem se už, nakolik se mi to zdálo vhodné, vyjádřil výše. Konečně se nešpory požehnáním uzavřely (nad tím, co se dělo před požehnáním, jsem trochu kroutil hlavou ... liturgie je liturgie). A schóla spustila v nějakém románském jazyce (italsky? španělsky?) Salve regina v "kytarové" úpravě.

Shrnutí

Liturgie velkých církevních akcí, mezi nimi i setkání mládeže, má velký význam pro formování "liturgického povědomí" účastníků a snad i širších skupin (třeba nás televizních diváků...). Proto s potěšením sleduji, že i v hlavním programu posledních setkání mládeže (loňské celosvětové v Madridu, letošní republikové ve Žďáru) dostává místo denní modlitba církve, a to ve své plné, slavnostní podobě, se zpěvem, se zapojením různých služeb, s využitím příslušných symbolů (světlo; kadidlo).

Pokud jde o hudební stránku, konstatuji, že slavnostnní nešpory ve Žďáru nad Sázavou byly na vyšší úrovni než loňské ranní chvály v Tarragoně. To ovšem plně odpovídalo liturgické době - zatímco zmiňované ranní chvály byly, pokud si dobře pamatuji, feriální, nebo z památky, nejvýše však ze svátku, Nanebevzetí Panny Marie je slavnost - a to slavnost, která byla v určitých dobách v některých částech církve slavena jako třetí největší po Velikonocích a Vánocích.

Trvá můj loňský smutek nad ošizenými antifonami k žalmům. Přitom ale jako loni ani letos nemám recept na nápravu. Zdá se, že pokud jde o antifony, stojíme nutně na rozcestí: buďto jsou šizené, nebo nejsou lidové. Musíme pak volit, zda napsat krásné nápěvy antifon, které se však stanou majetkem scholy a snad několika hudebně nejnadanějších členů shromáždění, nebo hudební provedení antifon zjednodušíme na naprosté minimum. (Orientací před provedením volby by mohly být ohlasy účastníků: zpíval ty maximálně jednoduché antifony vůbec někdo kromě kantorů?)

Celkově považuji nešpory ze Žďáru - i přes všechny jmenované výhrady - za dosti vydařené. Výše jsem zmínil "orientační" funkci liturgie na velkých akcích. Řada lidí v předvečer letošní slavnosti Nanebevzetí poprvé v životě zažila slavné nešpory. Bylo by dobré, kdyby je mohli svým způsobem také přivézt domů - kdyby ten, kdo se rozhodne slavit někdy v budoucnu nešpory ve farnosti, mohl sáhnout po zpěvech, které zná ze setkání. Myslím zejména na píseň k lucernariu; nápěv pro antifony (k tomu by byl samozřejmě potřeba návod s ukázkami, jak ho lze "nasadit" na různé texty a upravit pro ně) a k němu příslušný nápěv žalmový; responsorium, ve kterém by zřejmě bylo lze obměňovat verše a užívat ho pro řadu různých příležitostí; krásný nápěv Magnificat i zpěvné jižanské Salve. Vydalo by to na brožurku nejvýš o deseti stranách. Mohla by být někde k prodeji nebo třeba ke stažení na stránkách setkání. Každopádně by měla být nějak dostupná i těm, kdo ve Žďáru nebyli.

[EDIT 30.9.2012] Zatím alespoň něco: na stránkách setkání lze stáhnout zpěvník, kde je zpěv lucernaria (č. 76) a Salve (č. 84).

[EDIT 4.10.2012] Od včerejška se dá stáhnout i programový průvodce ze Žďáru, který z recenzovaných nešpor obsahuje noty (bohužel jen) pro odpověď responsoria (v souboru "modlitba + liturgie + zpovědní zrcadlo"). Budou za dalších pár dní zveřejněny i všechny dosud chybějící noty? :)

Antifonář k Denní modlitbě církve - přemýšlím dál

9.8.2012 16:10 | kategorie: Projekt | štítky: | Komentáře

V červnu jsem ve článku napůl vážně, napůl sebeironicky nazvaném "Antifonář k Denní modlitbě církve. Velkolepé plány" vyhlásil jako cíl projektu In adiutorium úplné zhudebnění českého překladu liturgie hodin. Jako kýžený konečný výstup jsem označil připravení sazby knihy (resp. malé knihovny), Antifonáře k Denní modlitbě církve. A schematicky jsem načrtl jeho koncepci.

Od té doby jsem o Antifonáři vícekrát přemýšlel z různých úhlů:
Jak nakonec naložím s materiály, které jsou teď vedeny jako jeho svazečky, a kterým jsem v onom programovém článku předběžně slíbil likvidaci, protože se do mé koncepce nehodí?
V jakých kontextech se dnes slaví liturgie hodin? Je na to kompletní antifonář adekvátní odpovědí?
V jakých typech knih noty k liturgii hodin vycházely před koncilem?

Ve světle těchto otázek vidím čím dál jasněji, že koncepce představená v minulém článku je nedostatečná. Pokud projekt In adiutorium přivede na svět na jedné straně úplný antifonář (objemné veledílo, které se nikde nebude používat a pokud vyjde tiskem, možná si ho několik málo lidí opatří - ale spíš "z profesionálního zájmu" než pro liturgickou praxi) a na druhé straně lidové nešpory (skromný soubor co možná jednoduchých druhých nešpor pouze na slavnosti), pravděpodobně se částečně mine s poptávkou.

Mniši v Solesmes zahájili vydávání nového Antiphonale Romanum svazkem s nešporami na neděle a svátky. (Podobně, byť o něco úžeji je vymezen rozsah Olejníkových Nedělních nešpor.) Je to naprosto logické rozhodnutí. Velmi málokde se zpívá liturgie hodin celá. Zpěvem je pak podle Všeobecného úvodu k Denní modlitbě církve vhodné vyzdvihnout v rámci dne její stěžejní části (ranní chvály, nešpory; čl. 272) a v rámci liturgického roku dny vyznamenané vyšší slavnostností (neděle, slavnosti, svátky; čl. 271 a 273). Nešpory svátečních dnů jsou doporučovaným minimem slavení liturgie hodin za účasti lidu, i např. ve farnostech (čl. 207).

Výše řečené vnucuje myšlenku, udělat v rámci portfolia projektu In adiutorium mezi úplným vydáním Antifonáře a lidovými nešporami mezistupeň: rozumně velký výběr z obsahu Antifonáře, který vyjde vstříc předpokládatelné liturgické potřebě. Rozsahem by mohl být podobný množství zpěvů oficia zahrnutému dříve v Liber usualis nebo ve Vesperale Romanum. Tradice tištěných římských liturgických knih radí nabídnout dále jako separátní tituly kompletní repertoár pro slavnost Narození Páně a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv, protože to jsou tradičně příležitosti k velké "liturgické mobilisaci" a ta se někde může projevit i zpěvem úplného oficia.

Závěrem tedy soudím, že by bylo správné rozdělit Antifonář k Denní modlitbě církve na dvě řady:
editio plenaria bude obsahovat všechno a kromě mě z ní sotva kdo bude zpívat; bude se na ni prášit v knihovnách a spíše jen výjimečně do ní někdo sáhne pro zpěvy k nějaké méně obvyklé příležitosti.
editio parva bude několik málo svazků výrazně menšího objemu, ze kterých se třeba někde někdy bude dokonce i zpívat.

Barokní nešpory

5.8.2012 11:55 | kategorie: Ze života | štítky: | Komentáře

Nedávno jsem náhodou narazil na nahrávku Vesperae Sancti Venceslai. Je to rekonstrukce nešpor svátku sv. Václava ve zpracování Pavla Josefa Vejvanovského (1639-1693; Český hudební slovník, stručněji Wikipedie).

Chorál se střídá s polyfonními žalmy zpívanými chlapeckým sborem za doprovodu malého orchestru a ty zase s instrumentálními vložkami. Slovo je do značné míry podřízeno skladatelovým hudebním cílům. Na druhou stranu: texty se nekrátí ani nejsou nahrazovány instrumentální hudbou, jak to z této doby jinak máme doloženo. A hudební tvořivost se vyžívá na těch textech, které ten, kdo se pravidelně modlil hodinky, znal nazpaměť (na žalmech), zatímco proměnlivé zpěvy (antifony, hymnus) jsou ponechány v původní, příjmu nasloucháním příznivější jednohlasé chorální podobě.

S takovým liturgicko-hudebním útvarem se setkávám vůbec poprvé v životě. Následuje hrst postřehů z tohoto setkání.

  • Vesperae Sancti Venceslai nefigurují v přehledu skladatelova díla. Byla partitura objevena až po sestavení citovaného přehledu a tento nebyl od té doby aktualisován? Nebo tvůrci rekonstrukce (o ní viz krátký videodokument) z nějakého důvodu chtěli svatováclavské nešpory a postavili je z částí jiných Vejvanovského děl?
  • V době, kdy se Vejvanovský narodil, už byla dávno provedena potridentská reforma breviáře. (A zatímco o pražské provincii víme, že ještě dlouho podržela vlastní breviář a tridentský nepřijala, o olomoucké žádné takové zprávy nemáme, pročež můžeme soudit, že tam ve Vejvanovského době byl tridentský breviář už zaveden.) Od té doby se až do r. 1910 měnily prakticky jen vlastní texty o svatých. Reforma roku 1910 zasáhla především kalendář a žaltář. Texty z Commune sanctorum tedy můžeme srovnávat s breviáři z 1. pol. 20. stol. (Ať těmi, které někdo má doma, ať těmi, které se těší jisté popularitě jako internetové aplikace.)
  • Srovnáním zjistíme, že prezentované Vesperae Sancti Venceslai jsou nešpory z commune o jednom mučedníkovi, až na vlastní oraci. To mě překvapilo. V Čechách má sv. Václav snad odjakživa oficium s úplnými vlatními texty. Nahlédnutím do pramenů (Proprium officiorum divinorum pro clero archidiocesis Olomucensis atque diocesis Brunensis. Olomucii 1852, s. 358) jsem ale zjistil, že se v moravských diecézích ještě v 19. stol. (a tedy zřejmě i ve Vejvanovského době) sv. Václav slavil sice v nejvyšším možném stupni (duplex I classis cum octava), ale bez vlastních textů - jediným vlastním textem je již zmíněná orace. Jeden z těch mnoha česko-moravských rozdílů, které setřelo vytvoření jednotného národního kalendáře v rámci poslední liturgické reformy.
  • Když se střídají chorální kousky (antifony, verš, hymnus) s polyfonními a/nebo orchestrálními, přechod nepůsobí disharmonicky, nezaznamenávám změnu tóniny. (Tady nutno přiznat, že mé uši jsou v tomto směru dosti hrubé a není na ně spolehnutí.) Znamená to, že skladatel žalmy a sonáty vystavěl v církevních tóninách příslušných antifon, nebo že jsem si přechodů nevšiml?
  • Přemýšlím, jaká logika vedla k tomu, že se místem tvůrčí skladatelské práce staly především žalmy a ne hymnus nebo antifony.
  • A dále, proč vlastně byly v nešporách ponechány chorální kousky a skladatel nezpracoval polyfonně všechno. Byl to umělecký záměr? Nebo to bylo v dané době obvyklé? Hrála roli myšlenka, že zpěvy oficia mají být alespoň z nějaké části napříč církví hudebně jednotné? ... ... (Jedna možná odpověď na dvě poslední otázky je v úvodních odstavcích.)
  • Na jednu stranu mi barokní "vycpávání" oficia instrumentální hudbou není příliš sympatické. Na druhou stranu nemusí být zcela nevhodné příležitostně oživit "sonátu" - instrumentální vložku po žalmu poskytující chvilku času - a snad i podnět - k rozjímání.

I když z více různých důvodů daleko preferuji chorální oficium, setkání s Vejvanovského Vesperae Sancti Venceslai bylo navýsost zajímavé. Možná je to svého druhu pozvánka - že s přístupem "všechno zkoumejte a dobrého se držte" je správné obrátit se i na baroko (dříve často nálepkované jako zdroj všeho zla ve světě liturgické hudby, protože do něj vneslo moderní formy soudobé hudby světské; dnes už k takovému osočování vcelku asi nikdo důvod nemá, protože "koncertní mše" nebo "koncertní nešpory" dávno nejsou něčím, co by na člověka v našich kostelích běžně číhalo.)

"liturgy-friendly" fonty

4.8.2012 15:00 | kategorie: Jiné | Komentáře

V katolických liturgických knihách římského obřadu je běžné používat dva speciální symboly (solesmeské edice chorálu mají ještě jeden podobný, ten ale, pokud vím, není jinak v posledních staletích v tištěných knihách běžný):

znak Unicode kód a název význam
U+211F RESPONSE 1. responsum: část responsoriálního zpěvu, kterou zpívá celý chór či lid, nebo odpověď jako součást nebo na závěr předsednické modlitby (typicky Amen).
2. (spíše výjimečně, často v rubrikách) responsorium: responsoriální zpěv.
U+2123 VERSICLE versus či versiculus: buďto část responsoria zpívaná sólistou, nebo první část veršíku, rovněž předzpěvovaná sólistou.

Jak ukazuje tabulka výše, pro naše znaky je vyhrazené místo ve znakové sadě Unicode. Většina fontů ovšem nepokrývá celou znakovou sadu (z pochopitelných důvodů) a naše znaky, které, pokud vím, mimo liturgické knihy dalšího užití nemají, nepatří zrovna mezi ty, kterým by tvůrci fontů často věnovali pozornost. Proto ten, kdo chce sázet liturgické texty nebo zpěvy římského obřadu a chce znaky responsum a versiculus mít "opravdové" (tam, kde nejsou dostupné, např. na psacích strojích, se často nahrazují kombinací "R/." nebo prostě jen "R."), musí po fontech, které je obsahují, pátrat. Já jsem takové pátrání provedl (jen mezi fonty aktuálně nainstalovanými na mém počítači; budu rád za příp. informace o dalších a doplním je sem) a dále nabízím jeho výsledky.

Náhled ukazuje inkriminované znaky v kontextu opravdového liturgického textu - versiklu pro odpolední modlitbu (nonu) ve středu 3. týdne žaltáře.

název, náhled (vždy ve velikosti 13pt) domovská stránka licence
Junicode ukázka fontu Junicode http://junicode.sourceforge.net/ Open Font License
Charis SIL ukázka fontu Charis SIL http://scripts.sil.org/cms/scripts/page.php?site_id=nrsi&id=CharisSILfont Open Font License
Doulos SIL ukázka fontu Doulos SIL http://scripts.sil.org/cms/scripts/page.php?site_id=nrsi&id=DoulosSILfont Open Font License
Old Standard TT ukázka fontu Old Standard TT http://www.thessalonica.org.ru/en/oldstandard.html Open Font License
FreeSans ukázka fontu FreeSans http://www.gnu.org/software/freefont/ GNU General Public License v. 3 nebo novější
FreeSerif ukázka fontu FreeSerif http://www.gnu.org/software/freefont/ GNU General Public License v. 3 nebo novější
liturgy ukázka fontu Liturgy http://www.romanliturgy.org/?p=41 "free font" (public domain?)
Caeciliae ukázka fontu Caeciliae http://marello.org/caeciliae/ neznámá
Festa Dies ukázka fontu Festa Dies https://sites.google.com/site/gregorianicantus/festa-dies Creative Commons Atribución-NoComercial 2.5 Colombia (CC BY-NC 2.5) (doufám, že se ničím podstatným neliší od CC BY-NC 2.5 "neColombia" - ale nevím)

Celkem positivní zjištění je, že když už nějaký font podporuje naše dva neobvyklé znaky, mívá zpravidla i písmena s českou diakritikou.

Caeciliae a Festa Dies jsou, jak je z ukázky patrno, fonty pro zápis kvadratické notace a znaky pro písmena mají obsazené notami a jinými notačními prvky. Naše znaky responsum a versus nemají na místě vyhrazeném jim standardem Unicode, ale místo běžných písmen R a V.

Naše zvláštní znaky místo R a V má i font liturgy - a kromě nich má jen ještě dva další: tečku a maltézský kříž. Je koncipován jako doplněk k použití spolu s jiným fontem, který tyto znaky postrádá.


"liturgy-friendly fonts" - English summary

This article presents a list of known free fonts containing the characters ℟ (response) and ℣ (versicle), frequently used in the catholic liturgical books of the Roman rite.

The table contains for each font a preview of a short liturgical text (taken from the Czech translation of the Liturgy of the Hours) rendered in the font, link to it's homepage and license information.

Blog "New Liturgical Movement" slaví sedmé narozeniny

1.8.2012 23:45 | kategorie: Jiné | Komentáře

Blog New Liturgical Movement slaví právě dnes sedm let své existence. Všechna čest lidem, kteří u práce na něm vydrželi od založení a díky všem, kdo do něj v průběhu času přispěli čteníhodnými články.


Už si nepamatuji, jak dlouho tento blog sleduji, odhaduji to na tři až pět let. - Zcela záměrně jsem napsal "sleduji", ne "čtu". Na mém seznamu sledovaných stránek zůstává především pro pravidelný přísun fotografií pozoruhodných kostelních interiérů a liturgického vybavení. Zajímavé jsou také občasné poloodborné až odborné články na liturgicko-historická témata, ty jediné zpravidla nejen prohlížím, ale opravdu čtu. Konečně je pro mě blog New Liturgical Movement okénkem do katolického subsvěta, který sám pro sebe nazývám "umírněný tradicionalismus" nebo "semitradicionalismus" - autoři článků i pravidelní komentátoři jsou, zdá se, z větší části nakloněni předkoncilní liturgii; přijímají ovšem i tu pokoncilní, přičemž však nikdy neopomenou zdůraznit, že "liturgická reforma potřebuje reformu", že se pokoncilní liturgická reforma prostě nepovedla. Často je referováno o kněžích a společenstvích, která, v mezích současného (velmi benevolentního) liturgického zákonodárství o první kroky této "reformy reformy" usiluje. Dvěma charakteristickými hesly tohoto nastavení jsou "reform of the reform" (právě nastíněno) a "mutual enrichment": to označuje přesvědčení, že je velmi šťastné soužití dvou forem římského ritu vedle sebe, a že by mezi nimi mělo docházet k výměně.

S přispěvateli "New Liturgical Movement" sdílím zájem o liturgii v jejích dějinách a o umělecké předměty, které pro její účely vznikly a vznikají. S "ideologií", která blog prostupuje, jsem nikdy nebyl zajedno, ale jít s někým řadu let pochopitelně nelze, aniž bych tím sám byl nějak proměněn. Nestal se ze mě umírněný tradicionalista, ale některé vlivy z ovzduší blogu jsem nepochybně nasál.

První a zásadní je otevřenost pro kritiku liturgické reformy, resp. vůbec připuštění její kritizovatelnosti. V několika starších příspěvcích jsem citoval prof. László Dobszaye - bez našeho blogu bych ho neznal. Vážím si ho, protože jeho kritika liturgické reformy je vědecky fundovaná, není polemická a je nesena poslušností a láskou k církvi.

Dalším nezpochybnitelným vlivem je vzbuzení zájmu o zpěvy mešniho propria. (Dalším podobně laděným blogem, který jsem objevil díky "New Liturgical Movement" a který průběžně sleduji, aniž se plně ztotožňuji s jeho "ideologií", je The Chant Café.) To vyústilo ve vznik stránek Graduale Bohemicum, které jsou de facto transposicí jisté podmnožiny leitmotivů z The Chant Café do českých podmínek.

Vlastní téma webu In adiutorium, hudba k liturgii hodin, přichází na "New Liturgical Movement" na přetřes jen poměrně málo. Nicméně jsem vyhledal některé více či méně související články:

  • Compendium of the Reforms of the Roman Breviary 1568-1961 - z toho, co je na internetu a znám, nejdetailnější a nejlepší dějiny římského breviáře až do 2. vat. koncilu. (Dlouhá řada dlouhých článků.)
  • Question: Resources for the Liturgy of the Hours in a Parish - příspěvek, který vyznívá poněkud beznadějně: autor se ptá po materiálech (zpěvech a zřejmě i textech) ke slavení liturgie hodin ve farnosti; otázka zůstává nezodpovězena - americký trh i netrh nemají v tomto směru nabídku úplně bohatou. (Srov. můj seznam odkazů. Pokud jde o anglické stránky, zřejmě není vyčerpávající, ale do jisté míry reprezentativní, myslím, je.)
  • The Family Celebration of the Divine Office - když čtu např. v encyklice Familiaris consortio doporučení, aby se denní modlitbu církve modlily rodiny, usmívám se nad tím. Videa v článku zahrnutá však poněkud nahlodávají mou sebejistotu: "tak on to někdo opravdu dělá... a zřejmě to funguje" (i když znuděně se klátících nejmenších děcek je mi opravdu líto).

(Moc jsem se snažil, abych článek stihl dopsat a publikovat ještě v posledních minutách onoho narozeninového dne. A zdá se, že se to podaří...)

Citáty

31.7.2012 17:45 | kategorie: Web | Komentáře

Oku pravidelnějšího návštěvníka stránek In adiutorium zřejmě neušla změna, která postihla hlavičku stránek: hlavní nadpis poodstoupil ze středu k levé straně a uvolnil tak napravo místo, kde se teď nově zobrazují citáty. (Pouze na stránkách generovaných pomocí PHP; část stránek je postavena na technologii XML+XSLT a ty tento prostor nechávají prázdný.)

Jde zejm. o citáty z církevních dokumentů dotýkající se liturgie hodin a/nebo liturgické hudby. Smyslem jejich zobrazování na stránkách je poukázat na místo, jaké má hudba v liturgii a konkrétně v liturgii hodin; jaké místo má liturgie hodin v životě církve; upozornit na vybrané liturgické normy, které se týkají našeho snažení. Mají inspirovat, někdy někoho snad trochu provokovat; také říkat, že to, co se tu děje (ža totiž vzniká zhudebnění českých textů denní modlitby církve), není něčí individuální vrtoch - společné slavení a zpěv patří k původnímu charakteru liturgie hodin, bez něj je jaksi "šizená".

Je-li zdroj příslušného citátu dostupný na internetu, funguje citace nebo zkratka zdroje uvedená pod citátem jako odkaz. Poněkud trapné je, že v české verzi takto přístupný není Všeobecný úvod k Denní modlitbě církve (VÚDMC), dokument pro naše téma naprosto zásadní. Odkazujeme proto alespoň do jeho anglického znění.

[EDIT 29.10.2012] Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve (výše nepřesně označované jako "Všeobecný úvod") v českém překladu na internetu jsou, tady. Ovšem zatím jen jako PDF, na které se mi nezdá vhodné od citátů přímo odkazovat, a proto odkazy i nadále vedou do anglické verze.

Citát se do každé stránky vkládá při jejím generování na serveru a je ad hoc (pseudo)náhodně vybrán z řady. Ten, kdo chce vidět všechny možné citáty, musí tak strávit něco času opakovaným obnovováním stránky. Kdo by si chtěl všechny nabízené citáty přečíst najednou a "zábavu" s obnovováním stránky si ušetřit, může: viz XML soubor s citáty.

Články (24. strana)
Kategorie
Štítky

 (26)  (18)  (16)  (15)  (15)  (14)  (12)  (12)  (12)  (11)  (10)  (10)  (9)  (9)  (8)  (8)  (8)  (8)  (7)  (7)  (7)  (7)  (7)  (6)  (6)  (6)  (6)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (5)  (4)  (4)  (4)  (4)  (4)  (4)

RSS

  Nejnovější články