Jak číst responsoria

19.5.2011 18:01 | kategorie: Projekt | Komentáře

Responsoria, která va webu In adiutorium nabízím, jsou zapsaná v obvyklé praktické zkratce:

Kdo je zvyklý modlit se denní modlitbu církve v nějakém společenství, pravděpodobně nemá problém ji dešifrovat. Protože si pamatuji své první krůčky s breviářem, nabízím tady pro ty ostatní vysvětlení:

Responsorium má formu responsoriálního zpěvu, kde se střídá kantor a chór. Kantor předzpívá odpověď (responsum) a chór ji zopakuje. Kantor zpívá verš a chór odpovídá druhou polovinou odpovědi. Nato přidá kantor "Sláva Otci i Synu i Duchu svatému" (bez pokračování, na které jsme zvyklí ze zakončení žalmů) a chór odpovídá celou odpovědí.

Nakonec jedno náhodné responsorium z Antiphonale Romanum z r. 1913 - tak trochu jako moje apologie: ten zkrácený formát jsem si nevymyslel, je v liturgických knihách zaběhaný. Přidržel jsem se ho, protože šetří barvu v tiskárně a snižuje objem a hmotnost knih...

Jak to mají Němci #1: Gotteslob

13.5.2011 14:07 | kategorie: Knihy | Komentáře

Jak už jsem zmínil, toho času jsem na studijním pobytu v durynském Erfurtu. Vedle toho, že se pilně věnuji studiu, podnikám ve volných chvílích malý soukromý průzkum německých hudebnin k liturgii hodin. (Alespoň těch, které jsou v univerzitní knihovně.) To, co jsem zatím našel, mě naplňuje závistí - kdybych žil v Německu, vůbec bych se do něčeho jako je projekt "In adiutorium" nemusel pouštět. Už od konce sedmdesátých let je k disposici profesionálně zpracované kompletní německé Antiphonale, vedle toho jsou k disposici odlehčené formy liturgie hodin pro použití ve farnostech, ... V malém seriálu, který tímto článkem začínám, bych chtěl nabídnout malý přehled všeho toho, co jsem našel.

Začít se vyplatí tím úplně nejobyčejnějším, totiž zpěvníkem, který je (alespoň v Erfurtu) v každé kostelní lavici (tady ve skutečnosti většinou v polici u vchodu, ze které si příchozí zpěvníky berou do lavice a pak zase vrací). Gotteslob je, domnívám se, nejrozšířenější (ale ne jediný používaný) německý kancionál. Vychází od roku 1975. Množství materiálu pro liturgii hodin, které obsahuje, mě oslnilo.

Podobně jako český Kancionál obsahuje Gotteslob jako základ zhudebněný lit. formulář pro jednu neděli (č. 672nn) (ranní chvály, nešpory, kompletář), nešpory se dvěma různými řadami žalmů na prostřídání. Vedle toho ale také nešpory pro neděli ve zvláštních liturgických dobách (advent, doba vánoční, postní, velikonoční, letnice).

Nadchla mě dlouhá řada ve zpěvníku vedle toho obsažených žalmů. Ty totiž umožňují slavit ve farnosti nebo ve společenství pestrou (tj. v čase proměnnou, ne každou neděli do puntíku stejnou) liturgii hodin bez nutnosti opatřovat speciální zpěvníky: žalmy, kantika a hymny (resp. písně použitelné na místě hymnů) mají všichni v kancionálu, čtení a přímluvy předčítá lektor a nemusejí ho mít všichni před sebou.

S liturgií hodin postavenou na zpěvníku Gotteslob jsem zatím udělal dvě dobré zkušenosti: o slavnosti Zmrtvýchvstání v erfurtské farnosti St. Martini - nešpory do puntíku podle toho, co zpěvník nabízí jako "nešpory pro dobu velikonoční" - a předtím na Velký pátek a Bílou sobotu v katedrále tkzv. "Karmette" - to je alespoň ve zdejším provedení jakýsi hybrid matutina a ranních chval - hymnus, tři žalmy, Benedictus, přímluvy, Otčenáš (jako v ranních chválách), čtení dvě (jako v matutinu), z toho jedno, zpívané, z Pláče. Pro Karmette Gotteslob žádný hotový recept nenabízí, ale někdo ji povedeně zkomponoval z toho, co na různých místech ve zpěvníku je a připravil pro účastníky letáčky s přehledem struktury slavení, odkazy do zpěvníku a s texty, které v něm nejsou (responsoria po čteních).

Závěrem: Co se týče možností pro slavení liturgie hodin ve farnosti, je Gotteslob v mých očích geniální. Na druhou stranu nevím, do jaké míry je takto skutečně využíván. Erfurt je biskupské město, předpokládám tedy, že jeho "liturgická nabídka" je spíše nadstandartní, společná liturgie hodin se tu však slaví pouze výjimečně (v době postní v souvislosti s obřady katechumenátu, ve Velikonočním triduu apod.). Je tedy možné, že přesně ty stránky, nad kterými se střídavě rozplývám a blednu závistí, většina německých katolíků vůbec nezná a ve zpěvníku vlastně pouze zvyšují hmotnost a cenu...

Přichází doba ledová

11.3.2011 12:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Zítra odjíždím na semestr studovat do Německa, kterýmžto pádem velmi pravděpodobně přinejmenším do srpna nepřibydou žádné noty. Nebudu totiž mít s sebou vlastní počítač. Doufám však, že ve volných chvílích posunu kupředu rozdělané antifony ze žaltáře - rád bych dokončil alespoň všechny čtyři neděle. Pak bych rád zpracoval často opakované části z doby postní (antifony pro modlitbu uprostřed dne, krátká responsoria). Pokud se v Erfurtu dostanu alespoň ke scanneru, možná něco z toho dám k disposici už během pobytu - v opačném případě nastřádaný obsah svých notových sešitů přepíšu někdy během podzimu.

Jak interpretovat zdejší antifony (délky not, rytmus)

27.2.2011 21:40 (8. neděle v mezidobí) | kategorie: Projekt | Komentáře

Dnes večer jsem se poprvé modlil nešpory z Olejníkova "nešporníku" a vlivem toho jsem došel k přesvědčení, že je potřeba napsat pár řádek na vysvětlení toho, jak se mají interpretovat různé noty, které zde nabízím. Protože v některých materiálech používám noty trochu jinak, než jak jim dnešní hudebník rozumí - zejména co se týče délky.

V několika málo materiálech (invitatorium, kantikum z Fp, píseň "Já o studnici vím") jsou délky zaznamenány víceméně přesně a čtvrťová nota se má opravdu zpívat čtvrt doby, jak je jinde běžné. Ve většině ostatních not, zejm. v antifonách, je však délka not relativní a noty by se měly číst jako noty gregoriánského chorálu (viz např. skromničký kratičký úvod od M. Grombiříka na webu Coeny). Místo kvadratické notace používám notaci dnes běžnou - jednak z technických důvodů, jednak proto, že kvadratická notace řadu lidí odstrašuje ("nějaké divné staré klikyháky, které neumím číst"), i když je ve skutečnosti jednoduchá. Čtvrťová nota pak neznamená zpěv slabiky na čtvrt doby, ale prostě jen zpěv slabiky v rytmu řeči. Prodloužení, je-li vysloveně žádoucí, je označeno prodlužující tečkou (jako v kvadratické notaci). Znaménko pro nádech značí zároveň krátkou pomlku, taktová čára delší pomlku.

Možná, že zvolený způsob záznamu chorálu není šťastný a měl bych zvolit nějaký méně zavádějící (který buďto nepotřebuje vysvětlení, nebo sám navádí čtenáře, aby vysvětlení hledal). Software, který používám k sázení not, pro přepis chorálu jedno standartní řešení má - viz manuál. Mně je tento systém protivný, protože se mi kulaté noty bez nožiček vůbec nelíbí, ale možná by stálo za to znovu ho vzít do úvahy a případně stávající noty bez velké námahy konvertovat.

Josef Olejník: Nedělní nešpory

24.2.2011 12:00 | kategorie: Knihy | Komentáře

[OLEJNÍK Josef: Nedělní nešpory, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2006]

Když jsem si na poště převzal balíček, který jsem předtím týden nedočkavě vyhlížel, trochu mě zarazil jeho objem a hmotnost. Knížka měří 15,5x21,5x4,5cm, váží více než kilogram, má přes 800 stran - jedná se prostě o opravdu závažné dílo :) . Cena 252Kč je vzhledem k materiálu (800 stran, tvrdá vazba) a v porovnání s běžnými cenami na knižním trhu lidová.

Knížka váží více než kilogram.

Uvnitř najdeme pro všechny neděle liturgického roku kompletní zpracování všech zpívatelných částí 2. nešpor - od úvodního verše až po závěrečnou modlitbu. Snad jedinou částí, která není zhudebněná, je krátké čtení - a i to je, pro větší pohodlí, v knize zahrnuto.

Obsah je rozčleněn podle stejné logiky jako v breviáři:

  1. temporál
    1. doba adventní
    2. doba vánoční
    3. doba postní
    4. doba velikonoční
    5. liturgické mezidobí
  2. žaltář
  3. vlastní texty o svatých

Na konec je připojeno 14 nápěvů pro Magnificat a několik hymnů ve sborové úpravě. (Včetně básně sv. Jana od Kříže "Já o studnici vím".)

Za pozornost stojí obsažené vlastní texty o svatých. Publikace ošetřuje těch několik málo případů během liturgického roku, kdy nějaká slavnost nebo svátek má vyšší "liturgický rank" než neděle a podává tak texty pro slavení druhých nešpor skutečně o všech nedělích v roce.

Tak jako breviář stojí i tato kniha před dilematem: přehlednost a pohodlí, nebo úspora místa, záložky a listování? Zvolené řešení je, myslím, poměrně zdařilým kompromisem a vystačí se 3-4 záložkami. Vlastní texty každé neděle jsou zahájeny seznamem odkazů: do žaltáře, na nápěv Magnificat, někdy na hymnus. V rozložení sazby byla preferována přehlednost a čitelnost před úsporou místa.

Z mého pohledu největší nedostatek se týká přehlednosti. Domnívám se, že dobrá liturgická kniha by tomu, kdo zná základní logiku strukturování liturgických knih, měla umožnit nalezení hledaných textů i bez nahlížení do obsahu. Dobrou pomocí jsou v tom záhlaví stránek - např. v breviáři záhlaví sudých stránek obsahuje větší celek (velikonoční triduum, 1. týden žaltáře apod.) a záhlaví lichých stránek bližší časové určení (např. pátek). Takovou pomůcku ovšem Nedělní nešpory bohužel neobsahují. Pro hledání podle obsahu (resp. podle odkazů) je nabízen hybridní systém - je možné hledat buďto podle stránkování nebo podle čísel "logických jednotek"; toto druhé, "kancionálové" číslování ovšem není příliš funkční, neboť číslo zdaleka není na každé stránce a hledání je proto nepohodlné.

Závěrem musím říci, že mám z Nedělních nešpor velikou radost, kterou by nedokázaly zkalit ani mnohem větší nedostatky - a doufám, že se mi jednou poštěstí někde Olejníkovy nešpory slyšet a moci zpívat.

Antifony a nedělní nešpory

15.2.2011 20:25 | kategorie: Projekt | Komentáře

Včera jsme si nezávaznou památkou připomněli svatého biskupa Valentina a já jsem (bez souvislosti s touto oslavou) zveřejnil zbývající antifony pro neděli prvního týdne žaltáře. Tím jsem porušil dříve deklarovanou zásadu "nedělat zbytečně něco, co už udělal někdo jiný lépe". Druhé nešpory pro všechny neděle v roce totiž už přede mnou zpracoval P. Olejník a vyšly knižně v Matici cyrilometodějské (viz Knihy; mimochodem, dnes dopoledne jsem si zpěvník objednal a tuze se těším, až přijde - časem mu tady určitě věnuji pár řádek). Původně jsem chtěl druhé nešpory nedělí z cyklu antifon vynechat a odkázat na existující zhudebnění, ale uvědomil jsem si, že by to byla škoda: práce si tím moc neušetřím (všehovšudy 12 antifon - celý čtyřtýdenní cyklus jich přitom čítá - bez modlitby se čtením - 252) a Olejníkovy antifony do zde nabízeného cyklu nijak nezapadají: mají jiný styl, neobsahují podivnosti a chyby dané hudební nevzdělaností autora, ..., a konečně nejsou zadarmo. Takže nakonec dělám něco, čemu jsem byl rozhodnutý (a stále pro většinu případů rozhodnutý jsem) se vyhnout: vzniká možnost položit ve společenství modlícím se liturgii hodin legrační otázku: "budeme dnes zpívat psalmodii podle Olejníka nebo podle Pavlíka?"

Otevřeny komentáře

13.2.2011 14:55 | kategorie: Web | Komentáře

Přemýšlel jsem v poslední době, že bych na blog přidal možnost zanechávání komentářů. Hledal jsem nějaké hotové řešení umožňující uživatelům identifikovat se pomocí účtu z nějaké široce využívané služby, protože předpokládám, že málokdo má chuť zakládat si účet na webu, který navštěvuje jen zřídka. Zároveň jsem nechtěl komentáře udělat bez možnosti přispívat pod jasnou a heslem chráněnou "internetovou identitou". S pomocí užitečného článku jsem vybral poskytovatele IntenseDebate. Instalace byla bezproblémová, komentáře fungují, je to hezké, zadarmo, co víc si přát...

Je to prozatím experiment a když se komentování ukáže jako neužitečné nebo dokonce kontraproduktivní, zase ho bez rámusu zruším. Slibuji si od něj především trochu zpětné vazby, protože zatím žádnou nemám.

Dilema nad modlitbou uprostřed dne

10.2.2011 10:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Šnečím tempem tvořím antifony ze žaltáře, včera jsem začal modlitbu uprostřed dne v neděli prvního týdne. Její psalmodie je tvořena "naporcovaným" žalmem 118, každá "porce" má svou vlastní antifonu. V "Antiphonale 1912", ke kterému přihlížím, když vybírám, na jaký modus se bude ten který žalm zpívat, tento žalm v cyklu žaltáře zařazen není (asi byl součástí nočního oficia) a tak jsem, odkázán sám na sebe, vybral modus VI. Pro všechny tři části žalmu - když už je "rozstříhaný" a má tři různé antifony, bude sjednocený alespoň modem.

Až teď přichází na scénu mé dilema: až totiž dokončím neděli prvního týdne, budu pokračovat nedělí druhého týdne. (Původně jsem chtěl antifony dělat kontinuálně, nejdřív celý první týden, pak celý druhý atd., ale když jsem si uvědomil, kolik antifon to je a jak dlouho to bude trvat, rozhodl jsem se nejdřív opatřit antifonami všechny neděle.) Tam se modlitba uprostřed dne skládá ze žalmu 23 a rozpůleného žalmu 76. A já jsem na vážkách, zda opět pro celou hodinku vybrat jeden společný modus, nebo pro každý žalm jiný.

Proč? Modlitba uprostřed dne (spolu s kompletářem) má mnohem "všednější" ráz než ranní chvály a nešpory a i její hudební řešení bývá tradičně úspornější. (Snadno a rád říkám "tradičně" - tady je potřeba "tradičně" číst: "v Novém Dvoře a v Antiphonale 1912" - to je asi příliš malý zlomek tradice na to, abych se jím mohl ohánět...) Antiphonale 1912 má pro každou z hodinek uprostřed dne jen jednu antifonu a všechny tři žalmy hodinky se tedy zpívají na její modus. Trapisté v Novém Dvoře, pokud si dobře pamatuji, zpívají žalmy hodinek uprostřed dne dokonce stále na jediný neměnný modus a bez antifon.

Tak nevím: mám držet "linii všednosti" modlitby uprostřed dne, nebo v návaznosti na to, že v aktuálním breviáři mají i v modlitbě uprostřed dne jednotlivé žalmy nebo jejich části vlastní antifony, udělat psalmodii modlitby uprostřed dne podobně hudebně pestrou jako je běžné v laudách a nešporách?

Kdyby případný čtenář měl nějaký konstruktivní názor, ocením třeba e-mail.

Hurá na github

7.2.2011 21:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Kdo by stál o zdrojové kódy k notám, může je ode dneška získat z repozitáře, který jsem zřídil na githubu: https://github.com/igneus/In-adiutorium. A kdo má trochu vývojářského know-how (já sám mám s git ještě dost velké problémy, jsem zvyklý na cvs...) a má rád LilyPond, může si třeba vytvořit vlastní branch a přispět svou troškou do mlýna :)

To neznamená, že usiluji proměnit In adiutorium v kooperativní projekt - ani nemám (nebo spíš nechci si dělat) čas na to, abych něco takového koordinoval. Chtěl jsem jednak mít dobrou zálohu, jednak možnost pohybovat se v historii změn, jednak dát k disposici zdrojové kódy. Že se další lidé mohou stát spolutvůrci projektu, je sympatický vedlejší účinek.

Ad maiorem ... Dei gloriam?

7.2.2011 19:40 | kategorie: Projekt | Komentáře

V podstatě už od té doby, co jsem si na sklonku léta koupil kroužkový blok, začal do něj zakládat noty k denní modlitbě církve, nejdřív postahované, pak i vlastní, co vzešly z mého notového sešitu, opakovaně se ptám, jaký má toto moje snažení smysl a čím je před Bohem.

Nedávno jsem četl knihu o. Vojtěcha Kohuta Vcházím v nepoznané - beletristický životopis sv. Jana od Kříže. "Může-li z této knihy vzejít byť jen sebenepatrnější dobro, ať je přidáno k zásluhám té, které patří celý můj život a jejíž šat smím nosit, třebaže toho nejsem hoden" (věnování na začátku knihy). V prvním ročníku jsme dostali od vyučujícího skriptum fundamentální teologie. Byl jsem zvědavý, co znamená tajemné O.A.M.D.G. na první stránce. Zjistil jsem tenkrát, že je to zkratka pro jezuitské heslo "Omnia ad maiorem Dei gloriam". Všechno k větší slávě Boží.

Mohl bych něco takového pravdivě napsat jako věnování celého tohoto webu nebo svých "skladbiček", které tu vystavuji? Přemýšlel jsem o tom a - hledej, čtenáři, jak jsem se rozhodl. Hledej věnování. Žádné není...

Zabývám se hudbou k bohoslužbě. To možná vypadá na první pohled velice zbožně. Ale jde mi přitom opravdu o Boží slávu? Musím přiznat, že pokud vůbec (doufám, že alespoň trochu ano!), tak zřejmě ne především. Je tu ve hře zalíbení v hudbě, chuť tvořit, chuť publikovat, v neposlední řadě záliba v programování, jehož odnoží je tvorba webu a jemuž je velice podobné i sázení not v programu LilyPond. Skládání antifon a dalších drobností je v první řadě můj koníček, někdy až vášeň, občas nezřízená. Hovím jí nezřídka na úkor svých povinností. Takže, ač se pokouším skládat hudbu k bohoslužbě, toto moje skládání lze stěží nazvat Boho-službou.

Vícekrát jsem se tedy ptal, jestli bych celé té věci neměl raději nechat. Při studiu jsem ale potkal článek 34 věroučné konstituce 2. vatikánského koncilu o církvi, Lumen gentium, kde se odpočinku přiznává podíl na oslavě Boha. A rozhodl jsem se v projektu In adiutorium pokračovat. Nemohu tvrdit, a proto netvrdím, že tak činím jedině nebo především k větší cti a slávě Boží. Usiluji o to, abych výše zmíněné vášně, které jsou tu ve hře, uspořádal alespoň natolik, aby to nebylo životu, studiu, zdravým vztahům atd. nebezpečné. Aby moje skládání bylo skutečně odpočinkem a ne útěkem, abych mu věnoval rozumné množství času. A potom doufám, že alespoň něco málo z toho, co takto vytvořím, alespoň trochu "k větší cti a slávě Boží" přispěje.