Pseudogregoriánská notace

14.6.2011 20:00 | kategorie: Projekt | Komentáře

Dlouho jsem koketoval s myšlenkou překonvertovat noty, které tvořím, také do gregoriánské kvadratické notace. Pro vlastní potřebu a potěšení. Pro potěšení - protože kvadratická notace blaží oko - a pro potřebu, protože ze čtyřřádkového zápisu se mi lépe zpaměti transponuje. Lilypond, program, který používám pro sazbu not, sice kvadratickou notaci hrdě podporuje, ale takovým způsobem, že je tato jeho funkce prakticky nevyužitelná. A přepisovat všechny noty pro sazbu jiným programem, třeba gregoriotexem, se mi výbec nechce. Je to spousta práce s malým užitkem... gregoriotex se pravděpodobně narozdíl od Lilypondu nedá tak snadno nosit na flashdiscu... atd.

Teď experimentuji s hybridem moderní a gregoriánské notace: noty jsou takové, jak je to dnes při transkripci chorálu víceméně běžné - ale jsou zapsané ve čtyřlinkové osnově s gregoriánským klíčem. Noty v této notaci lze ze stávajících zdrojových kódů vytvořit po minimálních úpravách. Výsledek není nijak krásný, ale dává zmíněnou možnost snadné transposice. Tady na ukázku antifony kompletáře.

Na ukázce jsou vidět zatím nevychytané mouchy - např. znaménko pro nádech ulétající mimo osnovu. Předpokládám, že noty v této hybridní notaci mají smysl pouze pro mě, kdyby ale o ně někdo z jakéhokoli důvodu stál, stačí se ozvat, rád pošlu PDF. V git-repozitáři projektu je této notaci věnována samostatná branch, odkud je možné si stáhnout zdrojové kódy a vyrobit si kýžená PDF svépomocí. Jedinou potřebnou úpravou je na začátku každého kusu nahradit příkaz \choralniRezim příkazem nastavujícím příslušný režim čtyřlinkové notace, např. \choralniRezimCII pro klíč C na druhé lince, \choralniRezimFII pro klíč F na druhé lince. Tyto příkazy jsou definované v souboru spolecne.ly ve zmíněné branch. (Noty, které jsou zde na webu ke stažení, jsou kompilované ze zdrojových kódů z branch master.)

Noty vypadají opět jinak... Vysvětlení.

14.6.2011 18:35 | kategorie: Projekt | Komentáře

Před časem jsem začal pro zápis zpěvů, které nejsou rytmické a nemají pevnou délku not (všechny zdejší antifony a responsoria) používat noty s hranatými hlavičkami, abych upozornil na to, že to nejsou normální čtvrťové noty. Po delší době, kdy jsem s takto sázenými notami žil, jsem došel k přesvědčení, že to není výhodné - z více důvodů, jedním z nejzávažnějších je neintuitivnost. Rozhodl jsem se do budoucna používat dnes běžný způsob zápisu chorálu - tj. kulaté noty bez nožiček, znaménko nádechu nebo taktová čára značí zároveň pomlku.

Jak to mají Němci #2: Christuslob

19.5.2011 19:06 | kategorie: Knihy | Komentáře

Minulý týden jsem začal seriál článků o německých knihách spadajících do oblasti zájmu tohoto webu článkem o možnostech kancionálu "Gotteslob". Dnes se chci podělit o dojmy z jiné zajímavé publikace, která nese - shodou okolností nebo z vůle autorů - nápadně podobný název. Zatímco posledně traktovaný kancionál je všeúčelový zpěvník používaný především, ale nejen při slavení eucharistie, Christuslob je speciální pomůcka výhradně pro liturgii hodin, něco jako "kapesní breviář" - nebo spíš "kapesní antifonář".

[Christuslob. Das Stundengebet in der Gemeinschaft, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1980.]

Vnějškově: knížka kancionálového formátu v polotvrdé plastikové vazbě, se dvěma záložkami. (Dvě záložky v normálním breviáři nestačí. Christuslob je proti breviáři mírně zjednodušený, ale pro pohodlné použití jsou dvě záložky i tady nedostatečné.) Všechny hymny, antifony a responsoria uvnitř jsou notované (v běžné transkripci chorálu do houslového klíče, noty bez nožiček), nápěvy žalmů (osm nápěvů podle gregoriánských tonů, přizpůsobených specifikům německého jazyka) jsou přiloženy na samostatném kartonovém dvojlístku (stáhnutelné na stránkách opatství Maria Laach).

Už z objemu je jasné, že na tak malý prostor se nevejde ani komopletní breviář, natožpak antifonář. Christuslob vznikal asi padesát let - počátky práce sahají tedy ještě daleko před koncil. Jeho původním určením (a zřejmě i běžným využitím) bylo oficium řeholních sester. Měl být tkzv. "malým oficiem" - tzn. méně časově a intelektuálně náročnou variantou liturgie hodin pro kongregace, které se nemodlí úplné mnišské oficium. Reforma druhého vatikánského koncilu "standardní" oficium výrazně zkrátila a tak se Christuslob co do objemu "promodleného času" i co do struktury hór rovná modlitbě breviáře bez modlitby se čtením. Výrazně chudší je co do rozmanitosti textů. Páteř tvoří žaltář s pouze dvoutýdenním cyklem žalmů a antifon pro laudy a nešpory, jednotýdenním cyklem pro modlitbu uprostřed dne a dvoudenním cyklem pro kompletář. To je doplněno oddíly temporálu a sanktorálu, které jsou ovšem výrazně ořezané.

Nemohu na Christuslob napsat velké nadšené laudatio, zatím jsem ho nezažil v akci a neměl jsem příležitost mluvit se sestrami, které ho používají, na mě nepůsobí příliš přitažlivě, bohatství textů breviáře bych se v jeho prospěch nevzdal. Myslím ale, že je to poměrně zdařilý kompromis mezi slavnostností a nenáročností liturgie hodin pro kongregace, které mají těžiště své činnosti jinde než ve slavnostním slavení liturgie. Repertoár hymnů, antifon atd. je poměrně omezený a nápěvy nejsou náročné, takže liturgie nevyžaduje mnoho přípravy. Pokud jde o možnost využití při slavení liturgie hodin ve farnosti, může pro mluvit pořizovací cena (jistě výrazně nižší než při nákupu breviářů), spíše odrazující je složitost a nepřehlednost knihy. Kdo je zvyklý pohybovat se v breviáři, nebude mít ani zde problémy, ale myslím, že tato liturgická kompetence není průměrnému farníkovi v Čechách ani v Německu vlastní. (To říkám bez negativních emocí. Všichni jsme povoláni ke svatosti, ne všichni k tomu modlit se breviář :) )

Jak číst responsoria

19.5.2011 18:01 | kategorie: Projekt | Komentáře

Responsoria, která va webu In adiutorium nabízím, jsou zapsaná v obvyklé praktické zkratce:

Kdo je zvyklý modlit se denní modlitbu církve v nějakém společenství, pravděpodobně nemá problém ji dešifrovat. Protože si pamatuji své první krůčky s breviářem, nabízím tady pro ty ostatní vysvětlení:

Responsorium má formu responsoriálního zpěvu, kde se střídá kantor a chór. Kantor předzpívá odpověď (responsum) a chór ji zopakuje. Kantor zpívá verš a chór odpovídá druhou polovinou odpovědi. Nato přidá kantor "Sláva Otci i Synu i Duchu svatému" (bez pokračování, na které jsme zvyklí ze zakončení žalmů) a chór odpovídá celou odpovědí.

Nakonec jedno náhodné responsorium z Antiphonale Romanum z r. 1913 - tak trochu jako moje apologie: ten zkrácený formát jsem si nevymyslel, je v liturgických knihách zaběhaný. Přidržel jsem se ho, protože šetří barvu v tiskárně a snižuje objem a hmotnost knih...

Jak to mají Němci #1: Gotteslob

13.5.2011 14:07 | kategorie: Knihy | Komentáře

Jak už jsem zmínil, toho času jsem na studijním pobytu v durynském Erfurtu. Vedle toho, že se pilně věnuji studiu, podnikám ve volných chvílích malý soukromý průzkum německých hudebnin k liturgii hodin. (Alespoň těch, které jsou v univerzitní knihovně.) To, co jsem zatím našel, mě naplňuje závistí - kdybych žil v Německu, vůbec bych se do něčeho jako je projekt "In adiutorium" nemusel pouštět. Už od konce sedmdesátých let je k disposici profesionálně zpracované kompletní německé Antiphonale, vedle toho jsou k disposici odlehčené formy liturgie hodin pro použití ve farnostech, ... V malém seriálu, který tímto článkem začínám, bych chtěl nabídnout malý přehled všeho toho, co jsem našel.

Začít se vyplatí tím úplně nejobyčejnějším, totiž zpěvníkem, který je (alespoň v Erfurtu) v každé kostelní lavici (tady ve skutečnosti většinou v polici u vchodu, ze které si příchozí zpěvníky berou do lavice a pak zase vrací). Gotteslob je, domnívám se, nejrozšířenější (ale ne jediný používaný) německý kancionál. Vychází od roku 1975. Množství materiálu pro liturgii hodin, které obsahuje, mě oslnilo.

Podobně jako český Kancionál obsahuje Gotteslob jako základ zhudebněný lit. formulář pro jednu neděli (č. 672nn) (ranní chvály, nešpory, kompletář), nešpory se dvěma různými řadami žalmů na prostřídání. Vedle toho ale také nešpory pro neděli ve zvláštních liturgických dobách (advent, doba vánoční, postní, velikonoční, letnice).

Nadchla mě dlouhá řada ve zpěvníku vedle toho obsažených žalmů. Ty totiž umožňují slavit ve farnosti nebo ve společenství pestrou (tj. v čase proměnnou, ne každou neděli do puntíku stejnou) liturgii hodin bez nutnosti opatřovat speciální zpěvníky: žalmy, kantika a hymny (resp. písně použitelné na místě hymnů) mají všichni v kancionálu, čtení a přímluvy předčítá lektor a nemusejí ho mít všichni před sebou.

S liturgií hodin postavenou na zpěvníku Gotteslob jsem zatím udělal dvě dobré zkušenosti: o slavnosti Zmrtvýchvstání v erfurtské farnosti St. Martini - nešpory do puntíku podle toho, co zpěvník nabízí jako "nešpory pro dobu velikonoční" - a předtím na Velký pátek a Bílou sobotu v katedrále tkzv. "Karmette" - to je alespoň ve zdejším provedení jakýsi hybrid matutina a ranních chval - hymnus, tři žalmy, Benedictus, přímluvy, Otčenáš (jako v ranních chválách), čtení dvě (jako v matutinu), z toho jedno, zpívané, z Pláče. Pro Karmette Gotteslob žádný hotový recept nenabízí, ale někdo ji povedeně zkomponoval z toho, co na různých místech ve zpěvníku je a připravil pro účastníky letáčky s přehledem struktury slavení, odkazy do zpěvníku a s texty, které v něm nejsou (responsoria po čteních).

Závěrem: Co se týče možností pro slavení liturgie hodin ve farnosti, je Gotteslob v mých očích geniální. Na druhou stranu nevím, do jaké míry je takto skutečně využíván. Erfurt je biskupské město, předpokládám tedy, že jeho "liturgická nabídka" je spíše nadstandartní, společná liturgie hodin se tu však slaví pouze výjimečně (v době postní v souvislosti s obřady katechumenátu, ve Velikonočním triduu apod.). Je tedy možné, že přesně ty stránky, nad kterými se střídavě rozplývám a blednu závistí, většina německých katolíků vůbec nezná a ve zpěvníku vlastně pouze zvyšují hmotnost a cenu...

Přichází doba ledová

11.3.2011 12:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Zítra odjíždím na semestr studovat do Německa, kterýmžto pádem velmi pravděpodobně přinejmenším do srpna nepřibydou žádné noty. Nebudu totiž mít s sebou vlastní počítač. Doufám však, že ve volných chvílích posunu kupředu rozdělané antifony ze žaltáře - rád bych dokončil alespoň všechny čtyři neděle. Pak bych rád zpracoval často opakované části z doby postní (antifony pro modlitbu uprostřed dne, krátká responsoria). Pokud se v Erfurtu dostanu alespoň ke scanneru, možná něco z toho dám k disposici už během pobytu - v opačném případě nastřádaný obsah svých notových sešitů přepíšu někdy během podzimu.

Jak interpretovat zdejší antifony (délky not, rytmus)

27.2.2011 21:40 (8. neděle v mezidobí) | kategorie: Projekt | Komentáře

Dnes večer jsem se poprvé modlil nešpory z Olejníkova "nešporníku" a vlivem toho jsem došel k přesvědčení, že je potřeba napsat pár řádek na vysvětlení toho, jak se mají interpretovat různé noty, které zde nabízím. Protože v některých materiálech používám noty trochu jinak, než jak jim dnešní hudebník rozumí - zejména co se týče délky.

V několika málo materiálech (invitatorium, kantikum z Fp, píseň "Já o studnici vím") jsou délky zaznamenány víceméně přesně a čtvrťová nota se má opravdu zpívat čtvrt doby, jak je jinde běžné. Ve většině ostatních not, zejm. v antifonách, je však délka not relativní a noty by se měly číst jako noty gregoriánského chorálu (viz např. skromničký kratičký úvod od M. Grombiříka na webu Coeny). Místo kvadratické notace používám notaci dnes běžnou - jednak z technických důvodů, jednak proto, že kvadratická notace řadu lidí odstrašuje ("nějaké divné staré klikyháky, které neumím číst"), i když je ve skutečnosti jednoduchá. Čtvrťová nota pak neznamená zpěv slabiky na čtvrt doby, ale prostě jen zpěv slabiky v rytmu řeči. Prodloužení, je-li vysloveně žádoucí, je označeno prodlužující tečkou (jako v kvadratické notaci). Znaménko pro nádech značí zároveň krátkou pomlku, taktová čára delší pomlku.

Možná, že zvolený způsob záznamu chorálu není šťastný a měl bych zvolit nějaký méně zavádějící (který buďto nepotřebuje vysvětlení, nebo sám navádí čtenáře, aby vysvětlení hledal). Software, který používám k sázení not, pro přepis chorálu jedno standartní řešení má - viz manuál. Mně je tento systém protivný, protože se mi kulaté noty bez nožiček vůbec nelíbí, ale možná by stálo za to znovu ho vzít do úvahy a případně stávající noty bez velké námahy konvertovat.

Josef Olejník: Nedělní nešpory

24.2.2011 12:00 | kategorie: Knihy | Komentáře

[OLEJNÍK Josef: Nedělní nešpory, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2006]

Když jsem si na poště převzal balíček, který jsem předtím týden nedočkavě vyhlížel, trochu mě zarazil jeho objem a hmotnost. Knížka měří 15,5x21,5x4,5cm, váží více než kilogram, má přes 800 stran - jedná se prostě o opravdu závažné dílo :) . Cena 252Kč je vzhledem k materiálu (800 stran, tvrdá vazba) a v porovnání s běžnými cenami na knižním trhu lidová.

Knížka váží více než kilogram.

Uvnitř najdeme pro všechny neděle liturgického roku kompletní zpracování všech zpívatelných částí 2. nešpor - od úvodního verše až po závěrečnou modlitbu. Snad jedinou částí, která není zhudebněná, je krátké čtení - a i to je, pro větší pohodlí, v knize zahrnuto.

Obsah je rozčleněn podle stejné logiky jako v breviáři:

  1. temporál
    1. doba adventní
    2. doba vánoční
    3. doba postní
    4. doba velikonoční
    5. liturgické mezidobí
  2. žaltář
  3. vlastní texty o svatých

Na konec je připojeno 14 nápěvů pro Magnificat a několik hymnů ve sborové úpravě. (Včetně básně sv. Jana od Kříže "Já o studnici vím".)

Za pozornost stojí obsažené vlastní texty o svatých. Publikace ošetřuje těch několik málo případů během liturgického roku, kdy nějaká slavnost nebo svátek má vyšší "liturgický rank" než neděle a podává tak texty pro slavení druhých nešpor skutečně o všech nedělích v roce.

Tak jako breviář stojí i tato kniha před dilematem: přehlednost a pohodlí, nebo úspora místa, záložky a listování? Zvolené řešení je, myslím, poměrně zdařilým kompromisem a vystačí se 3-4 záložkami. Vlastní texty každé neděle jsou zahájeny seznamem odkazů: do žaltáře, na nápěv Magnificat, někdy na hymnus. V rozložení sazby byla preferována přehlednost a čitelnost před úsporou místa.

Z mého pohledu největší nedostatek se týká přehlednosti. Domnívám se, že dobrá liturgická kniha by tomu, kdo zná základní logiku strukturování liturgických knih, měla umožnit nalezení hledaných textů i bez nahlížení do obsahu. Dobrou pomocí jsou v tom záhlaví stránek - např. v breviáři záhlaví sudých stránek obsahuje větší celek (velikonoční triduum, 1. týden žaltáře apod.) a záhlaví lichých stránek bližší časové určení (např. pátek). Takovou pomůcku ovšem Nedělní nešpory bohužel neobsahují. Pro hledání podle obsahu (resp. podle odkazů) je nabízen hybridní systém - je možné hledat buďto podle stránkování nebo podle čísel "logických jednotek"; toto druhé, "kancionálové" číslování ovšem není příliš funkční, neboť číslo zdaleka není na každé stránce a hledání je proto nepohodlné.

Závěrem musím říci, že mám z Nedělních nešpor velikou radost, kterou by nedokázaly zkalit ani mnohem větší nedostatky - a doufám, že se mi jednou poštěstí někde Olejníkovy nešpory slyšet a moci zpívat.

Antifony a nedělní nešpory

15.2.2011 20:25 | kategorie: Projekt | Komentáře

Včera jsme si nezávaznou památkou připomněli svatého biskupa Valentina a já jsem (bez souvislosti s touto oslavou) zveřejnil zbývající antifony pro neděli prvního týdne žaltáře. Tím jsem porušil dříve deklarovanou zásadu "nedělat zbytečně něco, co už udělal někdo jiný lépe". Druhé nešpory pro všechny neděle v roce totiž už přede mnou zpracoval P. Olejník a vyšly knižně v Matici cyrilometodějské (viz Knihy; mimochodem, dnes dopoledne jsem si zpěvník objednal a tuze se těším, až přijde - časem mu tady určitě věnuji pár řádek). Původně jsem chtěl druhé nešpory nedělí z cyklu antifon vynechat a odkázat na existující zhudebnění, ale uvědomil jsem si, že by to byla škoda: práce si tím moc neušetřím (všehovšudy 12 antifon - celý čtyřtýdenní cyklus jich přitom čítá - bez modlitby se čtením - 252) a Olejníkovy antifony do zde nabízeného cyklu nijak nezapadají: mají jiný styl, neobsahují podivnosti a chyby dané hudební nevzdělaností autora, ..., a konečně nejsou zadarmo. Takže nakonec dělám něco, čemu jsem byl rozhodnutý (a stále pro většinu případů rozhodnutý jsem) se vyhnout: vzniká možnost položit ve společenství modlícím se liturgii hodin legrační otázku: "budeme dnes zpívat psalmodii podle Olejníka nebo podle Pavlíka?"

Otevřeny komentáře

13.2.2011 14:55 | kategorie: Web | Komentáře

Přemýšlel jsem v poslední době, že bych na blog přidal možnost zanechávání komentářů. Hledal jsem nějaké hotové řešení umožňující uživatelům identifikovat se pomocí účtu z nějaké široce využívané služby, protože předpokládám, že málokdo má chuť zakládat si účet na webu, který navštěvuje jen zřídka. Zároveň jsem nechtěl komentáře udělat bez možnosti přispívat pod jasnou a heslem chráněnou "internetovou identitou". S pomocí užitečného článku jsem vybral poskytovatele IntenseDebate. Instalace byla bezproblémová, komentáře fungují, je to hezké, zadarmo, co víc si přát...

Je to prozatím experiment a když se komentování ukáže jako neužitečné nebo dokonce kontraproduktivní, zase ho bez rámusu zruším. Slibuji si od něj především trochu zpětné vazby, protože zatím žádnou nemám.