Zatím znám dvě komunity pravidelně dávající nahrávky
svých společných modliteb na internet v podobě podcastů:
Klášter svatého Benedikta v Norcii
je poměrně malá benediktinská komunita slavící liturgii podle předkoncilních
liturgických knih (Antiphonale monasticum, 1934).
Denně je možné slyšet z Norcie ranní chvály, mši, nešpory a kompletář.
Latinsky, gregoriánský chorál.
V druhém případě bohužel mohu říci jen velice málo - moje francouzština
je dosud spíše v prenatálním stadiu než v plenkách. Jde o jakousi
francouzskou komunitu, zřejmě dominikánskou.
Oficium se modlí v rodném jazyce, zpěvy jsou často polyfonní.
Francouzskému mluvenému slovu nerozumím už vůbec, ale nakolik
jsem byl schopen zachytit strukturu slavení, zdálo se mi, že liturgie
nesleduje současný breviář. - Třeba se pletu. Denně je možné slyšet jednu
hodinku.
Před každou hodinkou jsem na to myslel. A to zrádné slůvko,
které je v latinské tradici v postní době "vyhnané z liturgie",
mi za doxologií verše "Bože, pospěš mi na pomoc" stejně pokaždé uteklo.
Když tam nějakých padesát týdnů v roce je, zabydlí se v hlavě -
nebo spíš někde "za hlavou", kam hlava těžko přikazuje - tak, že je
těžké najednou ho dát pryč.
Kořen problému jsem odhalil v tom, že prostá melodie
úvodního verše je bez aleluja
neuzavřená, bezmála křičí po nějakém závěru, a aleluja tak vyklouzne
úplně automaticky jako přirozené rozuzlení.
To mě v neděli přimělo přidat k úvodnímu verši postní variantu, která
má uspokojivé zakončení už na "Amen". A - světe, div se, pomohlo to.
Tož nestydatá reklama:
Kdo úvodní verš na naše nápěvy zpívá,
před různými A-, Ale- a před Aleluja, které má v postní
době zůstat za dveřmi, uchráněn bývá.
Před pár dny jsem po opravdu dlouhé době otevřel noty
se zpěvy ze společných textů o Panně Marii.
Přezpíval jsem si je a shledal jsem, že (ač nejsou zas až tak staré)
jsou vesměs opravdu hrozné.
Uvědomil jsem si, že odvaha tvořit (a navíc publikovat) jako na běžícím
pásu hudební příšery souvisí s absencí společenské kontroly.
Kdybych zpěvy k oficiu skládal pro konkrétní kostel nebo komunitu
a věděl, že a kdy se tam budou používat, příp. musel navíc být při tom,
dal bych si zřejmě mnohem víc pozor, abych nepustil z ruky nějakou
nedodělanost nebo nějaký úlet. Vytvořil bych zpěvů sice mnohem méně,
ale nemusel bych zavádět pětistupňovou stupnici statutu materiálu,
protože by všechny noty opouštějící můj stůl měly status β nebo
lepší. Díky tomu, že zpěvy skládám především sám pro sebe, nebojím
se zlých řečí ani kyselých výrazů zpěváků, a kvantita jde často
na úkor kvality.
Ve světě i u nás se v těchto dnech zintensivnila diskuse ohledně
ochrany autorských práv na Internetu mj. v souvislosti s přijetím
mezinárodní smlouvy ACTA.
Vidím v tom dobrou příležitost vyjádřit svůj postoj ke svým vlastním
autorským právům.
Měl bych předeslat, že jednou ze zkušeností, které pro mě jsou
konstitutivní, je zkušenost se světem svobodného softwaru.
Jako gymnasista jsem ho objevil jako prostor úžasných možností.
V první řadě mě samozřejmě nadchla možnost mít kvalitní software
zdarma a legálně. Svobodný software je především velikým darem.
Zároveň je ale pozváním: jestli to umíš, dej také něco ze sebe!
S jistým vnitřním odstupem teď vzpomínám na toho teenagera,
kterým jsem býval - který pořádný
kus jedněch letních prázdnin věnoval studiu teoretických principů Unixu,
aby se mohl stát vývojářem linuxového jádra. Už jsem někdo trochu jiný.
Systémovým vývojářem jsem se nestal a stát nechci.
Vlastně jsem ani nikdy
nenaprogramoval žádnou smysluplnou aplikaci, kromě
jednoho redakčního systému
(který není svobodný) a jedné
nepříliš hratelné hry.
Ale filosofie svobodného softwaru výrazně
ovlivňuje můj postoj k "duševnímu vlastnictví".
Autoři komerčních děl usilují o výdělek a proto dávají své výtvory
k disposici pouze tomu, kdo za to zaplatí. V tomto právním režimu se
šíří i mnoho liturgické hudby, v některých zemích dokonce samotné
liturgické texty. (To považuji za skutečnou tragédii.) Projekt In adiutorium
byl od počátku koncipován jako nevýdělečný.
V duchu podobném svobodnému softwaru necílí na zisk dosahovaný
zákonným omezením šíření výtvorů, ale na to, aby jeho plody mohly
být co možná široce využity. Chce být darem.
(Nebylo by ovšem namístě vydávat se za nějakého velkého dobroděje.
Nejsem hudebník - ani nadáním, ani vzděláním - a to, co
tvořím, nemá ani zdaleka takové kvality, aby se to dalo prodávat.)
Velmi záhy poté, co jsem na těchto stránkách vystavil první noty,
jsem proto hledal vhodnou svobodnou licenci, která by definovala jejich
právní status.
Zvolil jsem licenci
Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported,
která garantuje každému právo noty kopírovat, šířit (vč. prodeje),
a dokonce i upravovat nebo používat v rámci vlastních děl,
za předpokladu, že je uveden autor původního díla a zachovány
licenční podmínky.
Vícekrát jsem v souvislosti s autorskými právy
přemýšlel o době, kdy vznikal klasický repertoár gregoriánského chorálu.
Starověcí a středověcí hudebníci, kteří stáli u vzniku dodnes obdivovaných
melodií, jsou v drtivé většině neznámí. Nebyli důležití. A neznali dnešní
pojem autorství. Je také pravděpodobné, že většina nám dnes známých
nápěvů nevznikla v jednom časovém bodě, ale vykrystalisovala
během staletí užívání.
Mé cíle jsou vlastně podobné těm, které měli oni bezejmenní hudebníci
křesťanského starověku a středověku:
oslavovat Hospodina nejen slovem, ale i co možná kvalitní hudbou.
Ta by měla být dobře šiřitelná - nebo lépe: tradovatelná. Tradice je
proces uchovávající, ale také selektující a zdokonalující.
Možná je na čase revidovat zvolenou licenci a vybrat takovou,
která je "s procesem tradice kompatibilnější".
Je zbytečné chtít, aby ten, kdo mé antifony přetiskuje nebo upravuje,
uváděl původního autora. Jediné, co považuji za nezbytné, je, aby
odvozená díla proces tradice neporušovala - tedy aby jejich tvůrci
nebránili dalšímu svobodnému šíření a upravování.
Je namístě se zeptat, zda je vůbec oprávněné nějaký proces tradice očekávat.
Liturgie hodin je po hudební stránce polomrtvá (když už se ji nějaké společenství
modlí, zpravidla ji nezpívá; když, tak jen výjimečně) a české země malé.
I když horlím pro liturgii
v národním jazyce, vidím, že pro proces zrání liturgické hudby tradováním
nevytváří národní, resp. jazykový partikularismus nijak dobré podmínky.
Že by v následujících stoletích v českých zemích vznikl hudební výraz
liturgie hodin kvalitativně srovnatelný s latinským gregoriánským chorálem,
to zřejmě nelze očekávat. Přesto pouštím své noty do světa tak,
aby případnému procesu tradice nic nepřekáželo.
Licence je mu otevřená. A kdo chce mé zpěvy upravovat nebo
použít jako součást svých děl, nemusí je přepisovat, protože má
(za předpokladu, že sám k sazbě hudby používá
LilyPond) k disposici všechny
zdrojové kódy.
"Josef Olejník skládal de facto užitkovou hudbu, která není určena
pro koncerty. Přesto nebyl řemeslným komponistou. Dokládá to mimo jiné
časový řád vzniku jeho prací, na který si vzpomínáme. Kdysi jsme ho
někdy na začátku adventu prosili: „Otče, napište nám nějaký šikovný
zpěv na Vánoce!“ Odmítl zdvořile z pozoruhodného důvodu:
„Psát v adventě vánoční zpěvy, na to není chuť. Udělám něco až
o Vánocích. Však to ten rok počká.“ Bylo pro něho příznačné, že žil a
pracoval v rytmu liturgického roku."
(Komárek Karel: Postludium po životě P. Josefa Olejníka, Skleněný kostel, 17.7.2009)
Olejníkova práce v rytmu liturgického roku má v mých očích hodně
do sebe a možná je tím nejlepším, věci nejpřiměřenějším přístupem
ke zhudebňování liturgických textů.
Myslím teď také na pravoslavné ikonopisce a jejich práci v režimu
postu a modlitby - to je něco podobného.
Můj rytmus práce je jiný - stojí právě na tom "skládání vánočních
zpěvů v adventě", na které Olejník neměl chuť. To, co mi chybí,
je jistá svoboda od výsledků práce, svoboda od tlaku času
(chci ty antifony už letos mít...). Možná se "však to ten rok počká"
říká lépe starému člověku než mladému - možná je k tomu
potřeba trocha té moudrosti, která přichází až s lety.
"Da und dort ist er [der Text der liturgischen Gesänge],
wie Wagner (Einführung in die gregorianischen Melodien III, 295) sagt,
von einer psychischen Farblosigkeit, die der Musik in keiner Weise
entgegenkam und ohne den liturgischen Zwang niemals in Töne
gefaßt worden wäre."
(Johner: Wort und Ton im Choral, 2. Auflage, Leipzig 1953, 12.)
Třeba antifona k Benedictus na středu [EDIT 26.1.2012: původně tu bylo "čtvrtek",
to byl ale překlep.] ve velikonočním oktávu...
[EDIT 25.1.2012] A co teprve v pátek!
Každá volba je obtížná. Zvlášť tehdy, není-li žádné z nabízejících
se dober zjevně nejlepší a má-li ten, kdo se rozhoduje, v sobě
něco z pověstného oslíka mezi kupkami sena.
Já mám s oním nebohým zvířetem společného dost. Situacím,
kdy si musím vybírat mezi různými možnostmi (téměř čehokoli),
se s oblibou vyhýbám.
Přesto jsem se rozhodl modifikovat metodu své práce na notách k liturgii
hodin proti směru své "osličí neřesti". Dosud jsem totiž pracoval výhradně
tak, že jsem pro zpracovávaný text (nejčastěji antifonu) napsal melodii -
víceméně tu první, která mě napadla, nebo "vypadla z kytary".
(Když mě melodie napadne, snažím se pak dostat ji nějak z nástroje -
nebývá to snadné, protože můj hudební sluch je nevalný -
a zjistit, jestli se její intervaly vejdou do některé z církevních stupnic.
Když mě žádná melodie nenapadne, buďto nějakou poskládám
z nejohranějších obratů "chorální řeči", nebo nechám prsty tak dlouho
běhat po strunách, až se najde nějaký kousek melodie, kolem kterého
se pak dá postavit celá antifona - to myslím "vypadnutím z kytary".)
Nevyhnutelně takto vznikají i melodie, ve kterých jsou při druhém nebo
třetím přezpívání po nějaké době od složení patrné nedostatky.
Nepovedené antifony opravuji, nebo, zdají-li se "neléčitelné",
skládám celé nové.
Výše naznačená metoda práce je podobná záplatování - věnuji se těm
notám, které jsou v rámci souboru křiklavě špatné, a to pouze tak,
jak je to nezbytné k dosažení stavu "přijatelnosti".
Nedávno jsem pustil do světa
antifonář pro neděle v mezidobí.
Obsahuje nápěvy antifon, na kterých jsem výše načrtnutou "záplatovací"
metodou pracoval měsíce. Snad proto, že se v době adventní a
vánoční nezpívaly, jsem (protože jsem je delší dobu neviděl) podlehl
iluzi, že už jsou vlastně "zralé". V neděli jsem zpíval oficium
z nového antifonáře a byl jsem kvalitou antifon nepříjemně překvapen.
První notované svazečky "Antifonáře k Denní modlitbě církve" měly být
ukázkou toho nejlepšího, co projekt In adiutorium může zatím nabídnout.
A ono je to dost slabé...
Rozhodl jsem se pro malou množinu materiálů, u nichž je
žádoucí poměrně brzké dosažení "produkční kvality" (nedělní antifony a
kompletář) použít jinou zdokonalovací metodu než "záplatování".
V první řadě pro antifony, které jsou evidentně nekvalitní, ale i
pro ty ostatní, vytvořit melodií více a vybrat mezi nimi tu nejkvalitnější.
Skládat různé melodie pro stejnou antifonu je práce příjemná,
radostná, svobodná - méně tlaku na to vytvořit něco dobrého
hned, svoboda experimentovat, ... Ale když pak dojde na to, mezi tím,
co jsem naskládal, vybrat tu jednu antifonu, která poputuje
do "oficiálního" souboru nahradit svou méně podařenou sestru,
radost přechází a svobodu střídá úzkost a nerozhodnost.
Ať žijí
oslíci a ať kupky sena nejsou moc blízko u sebe. Amen.
Moje "kupky sena" jsou v git-repositáři projektu
ve zvláštní odnoži variationes.
Zatím jsem se takto dotkl jen kompletáře a neděle 1. týdne žaltáře,
výběr jsem dosud - po všem výše řečeném to nepřekvapí - neučinil žádný.
Advent a doba vánoční jsou za námi. V práci na zhudebnění
liturgie hodin pokračuji na úrovni zpracovávání "ohnisek temporálu"
a příp. jejich okolí. Podobně, jako jsem z vánočního cyklu nejprve
napsal zpěvy pro dvě ústřední slavnosti Narození Páně a Zjevení Páně,
pak zlomek z oficií adventních nedělí a něco z oktávů obou
zmíněných slavností, budu postupovat i při práci na okruhu velikonočním.
Začal jsem již opravovat a upravovat materiály pro
dobu postní a
velikonoční z minulého roku - protože jsou v nich věci, pod které už
bych se dnes styděl podepsat. Prvním novým počinem budou antifony
ke kantikům z evangelií pro dny velikonočního oktávu (antifony k žalmům
byly k disposici už loni) a oficium slavnosti Seslání Ducha svatého.
Podle časových možností bude dále na řadě velikonoční triduum,
příp. celý Svatý týden, a Popeleční středa.
Drobným úkolem "na vedlejší koleji" je zpracování všech zbývajících
zpěvů kompletáře (velikonoční responsorium, antifony zpívané
během tridua a velikonočního oktávu místo responsoria).
Tím pro letošek s paschálním cyklem zřejmě skončím.
(V řadě priorit následují neděle doby velikonoční a postní.)
Začal jsem práci na antifonách k evangelním kantikům pro
neděle v mezidobí.
Ty do výše naznačeného systému priorit úplně nezapadají, ale považuji
je za důležité.
Projekt
Antifonáře k Denní modlitbě církve snad vypadá poněkud strnule.
Úplně u ledu ale není. V git-repositáři projektu je možné vyčíst,
že jsem provedl některé kroky k tomu, aby byly noty snáze
integrovatelné do textů antifonáře a aby s nimi lépe vizuálně "souzněly".
Snad již brzy se lze těšit na nové - téměř definitivní "vydání"
antifonáře ke kompletáři. Co se týče žaltáře, ten potřebuje ještě
doladit některé grafické nedokonalosti a pak provést finální zlom
stránek. Během Vánoc jsem začal pracovat na samostatném žaltáři
pro modlitbu se čtením (samostatný je proto, že modlitba se čtením se,
pokud vím, málokde koná veřejně), věc se ale zkomplikovala, když jsem
zjistil, že se žalmy modlitby se čtením zčásti mění podle liturgické doby.
Pokračování prací je zatím v nedohlednu.
V blízké době bych rád představil nový svazeček - antifonář pro neděle
v mezidobí. (Celý notovaný
žaltář v blízké době neplánuji, jak už jsem napsal jinde. Připravit ho by
nyní nebylo nijak zvlášť těžké, ale vzhledem ke stále probíhajícímu
vývoji nápěvů antifon považuji za lepší, aby se prozatím vedle sebe
používaly dvě "knihy": žaltář bez not a antifony ze žaltáře. Žaltář
totiž poměrně brzy nabyde definitivní podoby, zatímco antifony
před sebou mají cestu ke zralosti trvající měsíce nebo roky.)
Několik dní nebo týdnů bude přístupný
archiv se třemi různými
podobami sazby žaltáře.
antifonar_zaltar_sloupce.pdf -
Sazba se inspiruje Antiphonale Romanum z r. 1912. Ve dvou sloupcích je
úsporná, dobře stránku vyplní. Možná trochu na úkor čitelnosti, mně se
ale při letmé zkoušce i z této varianty zpívalo dobře.
Jako problém vidím málo patrný předěl mezi žalmy, který ztěžuje orientaci
při přechodu do druhého sloupce žalmu, který není první na stránce.
Zatím jsem nevymyslel, jak žalmy oddělit výrazněji, aby to dobře vypadalo.
antifonar_zaltar_bezsloupcu.pdf -
Bez sloupců, každý verš na jeden řádek. Nevypadá to moc dobře.
antifonar_zaltar_alanovydvur.pdf -
Sazba inspirovaná žaltářem trapistického kláštera Nový Dvůr.
Každá část verše je na novém řádku. Pro zpěv je toto řešení zřejmě
nejpřehlednější, co se papíru týče, je neúsporné, a asi by to
pro vyrovnanější vzhled chtělo užší papír.
Budu rád za každou zpětnou vazbu k těmto variantám,
za návrhy úprav nebo jiného, zcela nového grafického uspořádání.
Když pracuji na liturgickém zpěvníku, byl bych rád, aby byl
použitelný, tedy zejména dobře čitelný a přehledný a pokud možno
také krásný.
Narozdíl od sousedů ze Slovenska a Německa dosud nemáme k disposici
kompletní zhudebnění denní modlitby církve v mateřském jazyce.
V tomto článku se pokusím
navrhnout několik smysluplných modelů slavení využívajících toho,
co k disposici je, se zaměřením na farnosti a podobná uskupení.
Koncepční rozhodnutí
Pro začátek je vhodné si ujasnit, jak vypadá uskupení, pro které
zpívanou liturgii hodin projektujeme, jaké jsou jeho požadavky a možnosti.
- Mají se části liturgie hodin stát součástí pravidelného liturgického života
farnosti? Nebo budou pouze příležitostným obohacením programu
v liturgicky intensivnějších momentech, tedy především o největších
slavnostech liturgického roku a v obdobích přípravy na ně?
- Lze počítat alespoň s malou skupinou, která se slavení liturgie
hodin bude účastnit vždy, může hrát roli "tahouna" a příp. se
podělit o některé náročnější role?
- Jak mnoho dobrých zpěváků je k disposici?
- Má být část liturgie hodin "hlavní liturgickou událostí dne", nebo se
stane doplňkem či přívěškem k jiné liturgické (mše) nebo neliturgické
události (rekolekce, zasedání farní rady, ...)?
- Jaký má cílová skupina vztah k latině?
1. Model s převahou recitace
Běžnou formou společné modlitby breviáře, se kterou je dnes nejsnazší se
setkat, je modlitba recitovaná. Výhodou je malá (žádná) náročnost na přípravu,
na počet a pěvecké kvality společně se modlících.
Každý, kdo přijde a už se umí breviář modlit, se může zapojit a převzít příp. i
významnější úlohu. Nevýhodou je jistá
plochost a neslavnostnost.
Tam, kde se část denní modlitby církve modlí spíše malá skupina lidí,
nebo kde chybí dobří zpěváci, je možné recitovanou modlitbu
(ať už vždy nebo jen pro příležitostné zvýšení slavnostnosti s ohledem
na liturgickou dobu nebo slavený svátek) doplnit o vybrané zpívané části:
např. hymnus, kantikum Benedictus/Magnificat, apod.
Hymny jsou ve zvláštních liturgických dobách stále stejné a kladou
tedy málo nároků na učení se. V mezidobí se opakují v dvoutýdenním cyklu
a tak ve farnosti, kde se např. každou středu slaví nešpory, vystačí
na větší část roku dva. Evangelní kantikum lze zpívat vždy na ten samý
vybraný žalmový nápěv - tak se ho postupně každý snadno naučí.
Tento model má smysl také tam, kde se liturgie hodin slaví pravidelně,
ale v životě společenství není stěžejním prvkem, do kterého by se
vkládalo hodně energie. Tak
bosí karmelitáni ve Slaném,
když v pátek po adoraci slaví nešpory spolu s návštěvníky "zvenku",
zpívávají pouze hymnus (z hymnáře), responsorium (na vlastní jednoduchý
nápěv) a Magnificat (chorální, tonus IV.E cum mediatione sollemni).
2. Zpěv žalmů
I tento model je "nízkorozpočtový", ale umožňuje zpívat většinu textů
každé hodinky.
Máme řadu různých zhudebnění žalmů zpívaných při mši
(od Korejse, Olejníka, Pololáníka). Ač jsou tyto nápěvy koncipovány
pro responsoriální přednes (kantor zpívá žalm, po několika málo verších vždy lid
zazpívá odpověď), lze některé z nich použít i při kontinuálním
zpěvu žalmu, jaký je při liturgii hodin běžný. Sestry benediktinky
z Bílé Hory
i pražští seminaristé takto používají
nápěvy Korejsovy. Pro správný jednotný přednes je sice potřeba mít texty
žalmů opatřené značkami, ale snad se lze (za cenu občasných disonancí)
obejít i bez nich. Případně si může společenství označkované texty podle svých
potřeb vyrobit. Žalmové nápěvy lze použít i pro responsoria.
Pokud se vedle žalmů a responsoria zpívá i hymnus, zůstanou jedinou
recitovanou částí antifony a prosby. (Čtení se obvykle nezpívají,
návod, jak zpívat orace, lze snad najít v nějakém liturgickém zpěvníku
pro kněze, nebo odvodit z Olejníkových Nedělních nešpor.)
Ranní chvály zpívané tímto způsobem je možné shlédnout v archivu
TV Noe v jedné z relací z WYD 2011 v Madridu.
Když jsem zmiňoval potřebu označkovaných textů, měl bych zmínit,
že pracuji na textu celého žaltáře opatřeném značkami pro zpěv
žalmů na chorální nápěvy. Práce ale postupuje pomalu.
3. Kompletně zpívaná hodinka
V předchozím modelu schází vlastně jediné - antifony. Tyto krátké
fráze rámující žalmy a kantika v římské liturgii tradičně měly
své vlastní více či méně jedinečné nápěvy podtrhující
strukturu a výpověď textu. Současný breviář ovšem textů antifon obsahuje
velice mnoho (prof. Dobszay upozorňuje, že je jich paradoxně ještě
více, než v breviáři předkoncilním, ačkoli schopnost společenství
a komunit obsáhnout široký hudební repertoár nevzrostla,
nýbrž výrazně klesla). Většina jich dnes v české verzi nemá
(a dost možná nikdy mít nebude) žádné zhudebnění.
Dostupností notových materiálů je možnost zpívat hodinky i s antifonami
prakticky omezena na druhé nešpory nedělí a slavností, pro které
je k disposici zpracování Olejníkovo a
Šmolíkovo.
Materiály z tohoto webu umožňují zpívat ve všedních dnech liturgického
mezidobí kompletně všechny hodinky. O nedělích mezidobí vše kromě
antifon k evangelním kantikům. Ve zvláštních liturgických dobách pak
modlitbu uprostřed dne a někdy i některé antifony ranních chval a nešpor.
Zpívat hodinky včetně antifon stojí značné úsilí - je zapotřebí
přinejmenším kantor, který se antifony perfektně naučí a je schopen
je předzpívat, a alespoň malá skupina těch, kdo jsou buďto schopni
je po něm bez přípravy slušně zopakovat, nebo je předem spolu s ním
nacvičí. Navíc antifona vždy diktuje určitý nápěv žalmu a model
s antifonami předpokládá schopnost společenství zpívat žalmy na různé
nápěvy (to může znamenat potřebu dalšího nácviku).
Také je vhodné, aby byly pro všechny připraveny noty, což
předpokládá jistý finanční a možná i nemalý časový vklad.
Tento model tedy považuji v podmínkách farní liturgie
vzhledem k vysokým nárokům za vhodný pouze
pro nárazové rozšíření liturgické nabídky např. o Vánocích a Velikonocích,
příp. pro bohoslužbu konanou pravidelně, ale s nízkou frekvencí.
(Jako jsou zpívané nešpory v katedrále sv. Víta: jednou za měsíc
české, jednou za měsíc latinské, přičemž za každé je zodpovědný
jiný sbor.)
4. Latina a gregoriánský chorál
Pro společenství příznivě nakloněné latině je možností slavit liturgii hodin
latinsky, ať už podle současného breviáře, či podle breviáře z r. 1962,
jehož neomezené používání bylo znovupovoleno v motu proprio Summorum Pontificum.
Výhodou je možnost využití hudebního bohatství gregoriánského chorálu,
nevýhodou (dle mého soudu obrovskou) je, že pro nemalé množství lidí
zůstane obsah textů nepřístupný.
Liturgie hodin podle moderního latinského breviáře je relativně krátká,
strukturně jednoduchá, ten, kdo je zvyklý modlit se český breviář, se v ní
rychle zorientuje. Problematická je dostupnost hudebních materiálů -
od šedesátých let, kdy byl vydán text reformovaného breviáře,
totiž nevyšel oficiální římský antifonář. Zpívaná liturgie hodin se řídí
prozatímním uspořádáním stanoveným v normě Ordo cantus officii (1983),
která stanoví, ze kterých starších liturgických knih se mají jednotlivé
zpěvy vzít. Materiály podle Ordo cantus officii sestavené lze
najít na internetu (Liturgia horarum in cantu gregoriano,
Chorál v liturgii), ale pouze pro neděle a
slavnosti. Kompletní latinský antifonář odpovídající současným liturgickým
normám a textově velice blízký římskému
mají dominikáni.
[EDIT 17.12.2011] Jakub Vavrečka mě upozornil, že v Solesmes
již před dvěma lety začalo vycházet nové
Antiphonale Romanum.
Slavení podle breviáře z r. 1962 má tu výhodu, že jsou dostupné
oficiální liturgické zpěvníky z té doby, které pokrývají kompletní repertoár
zpěvů. Pro podmínky farní liturgie je relevantní zřejmě především
Liber Usualis (Oscanovaná ke stažení na webu Musica Sacra).
Jednotlivé denní hodinky byly tenkrát o něco delší než dnes (žaltář nebyl
rozložen na čtyři týdny, ale na týden) a tak se zpívané nešpory nebo ranní
chvály v tomto provedení mohou s délkou trvání okolo třičtvrtě hodiny
až hodiny stát "hlavní liturgickou událostí dne" tam, kde se ten den neslaví
mše.