Překlad antifony "Byli jsme s Bohem usmířeni..."

31.3.2012 12:14 | kategorie: Projekt | Komentáře

V jednom z předchozích příspěvků jsem si s P. Wagnerem postěžoval, že se některé z textů denní modlitby církve téměř vzpouzejí tomu, aby byly zpívány. Mezi takové počítám i antifonu k Magnificat Velkého pátku:

Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni.

Když jsem psal melodie pro antifony velikonočního tridua, s obtížemi a bez chuti jsem pro tuto antifonu také jednu napsal. O něco později jsem se k Velkému pátku vrátil a snažil se tuto antifonu nějak vylepšit. Hotová melodie byla ohavná. Pro daný text se ovšem zdálo nemožné složit nějakou lepší.

Obrátil jsem se tedy k originálnímu latinskému znění breviáře - snad by bylo lze antifonu přeložit jinak, aby se dala zpívat. (Když se překládal breviář do němčiny, byli u toho mj. benediktini, kteří bděli jen nad tím, aby překlad byl v mezích možností zpěvný. Jestli se nepletu, v našich zemích v době vzniku překladu nikdo vážně nepomýšlel na to, že by se oficium zpívalo. Vzhledem k podmínkám je to pochopitelné a Bohu díky za to, že překlad vůbec vznikl. Bude-li se ale v budoucnu překlad breviáře revidovat, doufám, že hledisko zpěvnosti bude náležitě zohledněno.)

Cum inimíci essémus, reconciliáti sumus Deo per mortem Fílii eius.

Musel jsem sáhnout po strojovém vyhledávání (používám na Linuxu Xiphos - není to sice žádný zázrak, ale pro vyhledávání a srovnávání různých překladů biblických textů stačí), abych zjistil, ze kterého místa Písma svatého je antifona vzata: Řím 5,10.

V kontextu:

Řím 5, 6-10: Vulgáta
Ut quid enim Christus cum adhuc infirmi essemus, secundum tempus pro impiis mortuus est - vix enim pro iusto quis moritur nam pro bono forsitan quis et audeat mori - commendat autem suam caritatem Deus in nos, quoniam cum adhuc peccatores essemus, Christus pro nobis mortuus est. Multo igitur magis iustificati nunc in sanguine ipsius salvi erimus ab ira per ipsum.
Si enim, cum inimici essemus, reconciliati sumus Deo per mortem Filii eius, multo magis reconciliati salvi erimus in vita ipsius.

(Interpunkce a dělení vět J.P.)

český ekumenický překlad
Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

Pokus o doslovnější překlad 10. verše z latiny:

Jestliže jsme tedy, když jsme ještě byli (Božími) nepřáteli, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše budeme, již smířeni, zachráněni jeho životem.

Vidíme, že antifona je doslovně vytržený kus souvětí a isolovaná má poněkud jiný smysl než v původním kontextu. V latině to ovšem, jak se domnívám, není nelegitimní. Kdo má (zejm. z každodenního slavení liturgie) biblický text už "v uších", pozná, ze kterého textu je antifona vzata a že je její výpověď záměrně "velkopátečně" nedokončená.

Tento efekt se ovšem v překladu do češtiny ztrácí. Z českého překladu Řím 5,10 nelze antifonu stejně elegantně doslovně vytrhnout - a když není vytržena doslovně, ztrácí se její, dle mého soudu důležitá, otevřenost pro to velikonoční nedopovězené. Antifona neevokuje známý biblický text, ze kterého je vzata - a jako uzavřený celek je divná. (Právě proto, že v originálu vlastně není uzavřeným celkem - resp. je jím formálně, ale ne co do významu.) Bohužel se zdá, že ve své mnohovrstevnosti (zdánlivě uzavřená výpověď, která ovšem bezprostředně evokuje text, z něhož je vzata, a s ním důležité pokračování výpovědi) je antifona do češtiny nepřeložitelná.

Po tomto zjištění jsem se ji snažil nějak upravit, aby se alespoň dala dobře zpívat, když už se zřejmě nelze vyhnout ztrátě původního významu. Po více pokusech jsem se odhodlal zpívatelnosti obětovat část výpovědi ("byli jsme Boží nepřátelé") a melodii napsal jen pro první část:

Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna.

Že ne všechny latinské liturgické texty jsou opravdu přeložitelné do češtiny, je věc známá. Ptám se tady, jestli je v takových případech - konkrétně pokud se jedná o antifony oficia - lepší, text převádět z latiny za cenu významné ztráty významu (jak to v našem případě udělala překladatelská komise), nebo najít v českém liturgickém překladu jiný text vyjadřující stejné nebo podobné tajemství (a, dodejme, pokud možno zpěvný) a antifonu jím nahradit.

Podcasty

27.3.2012 21:50 | kategorie: Ze života | Komentáře

Zatím znám dvě komunity pravidelně dávající nahrávky svých společných modliteb na internet v podobě podcastů:

Klášter svatého Benedikta v Norcii je poměrně malá benediktinská komunita slavící liturgii podle předkoncilních liturgických knih (Antiphonale monasticum, 1934). Denně je možné slyšet z Norcie ranní chvály, mši, nešpory a kompletář. Latinsky, gregoriánský chorál.

V druhém případě bohužel mohu říci jen velice málo - moje francouzština je dosud spíše v prenatálním stadiu než v plenkách. Jde o jakousi francouzskou komunitu, zřejmě dominikánskou. Oficium se modlí v rodném jazyce, zpěvy jsou často polyfonní. Francouzskému mluvenému slovu nerozumím už vůbec, ale nakolik jsem byl schopen zachytit strukturu slavení, zdálo se mi, že liturgie nesleduje současný breviář. - Třeba se pletu. Denně je možné slyšet jednu hodinku.

Postní reklama

6.3.2012 21:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Před každou hodinkou jsem na to myslel. A to zrádné slůvko, které je v latinské tradici v postní době "vyhnané z liturgie", mi za doxologií verše "Bože, pospěš mi na pomoc" stejně pokaždé uteklo. Když tam nějakých padesát týdnů v roce je, zabydlí se v hlavě - nebo spíš někde "za hlavou", kam hlava těžko přikazuje - tak, že je těžké najednou ho dát pryč.

Kořen problému jsem odhalil v tom, že prostá melodie úvodního verše je bez aleluja neuzavřená, bezmála křičí po nějakém závěru, a aleluja tak vyklouzne úplně automaticky jako přirozené rozuzlení. To mě v neděli přimělo přidat k úvodnímu verši postní variantu, která má uspokojivé zakončení už na "Amen". A - světe, div se, pomohlo to. Tož nestydatá reklama:

Kdo úvodní verš na naše nápěvy zpívá, před různými A-, Ale- a před Aleluja, které má v postní době zůstat za dveřmi, uchráněn bývá.

Že se nestydím

10.2.2012 23:05 | kategorie: Projekt | Komentáře

Před pár dny jsem po opravdu dlouhé době otevřel noty se zpěvy ze společných textů o Panně Marii. Přezpíval jsem si je a shledal jsem, že (ač nejsou zas až tak staré) jsou vesměs opravdu hrozné.

Uvědomil jsem si, že odvaha tvořit (a navíc publikovat) jako na běžícím pásu hudební příšery souvisí s absencí společenské kontroly. Kdybych zpěvy k oficiu skládal pro konkrétní kostel nebo komunitu a věděl, že a kdy se tam budou používat, příp. musel navíc být při tom, dal bych si zřejmě mnohem víc pozor, abych nepustil z ruky nějakou nedodělanost nebo nějaký úlet. Vytvořil bych zpěvů sice mnohem méně, ale nemusel bych zavádět pětistupňovou stupnici statutu materiálu, protože by všechny noty opouštějící můj stůl měly status β nebo lepší. Díky tomu, že zpěvy skládám především sám pro sebe, nebojím se zlých řečí ani kyselých výrazů zpěváků, a kvantita jde často na úkor kvality.

Chorál, tradice a autorská práva

1.2.2012 20:50 | kategorie: Projekt | Komentáře

Ve světě i u nás se v těchto dnech zintensivnila diskuse ohledně ochrany autorských práv na Internetu mj. v souvislosti s přijetím mezinárodní smlouvy ACTA. Vidím v tom dobrou příležitost vyjádřit svůj postoj ke svým vlastním autorským právům.

Měl bych předeslat, že jednou ze zkušeností, které pro mě jsou konstitutivní, je zkušenost se světem svobodného softwaru. Jako gymnasista jsem ho objevil jako prostor úžasných možností. V první řadě mě samozřejmě nadchla možnost mít kvalitní software zdarma a legálně. Svobodný software je především velikým darem. Zároveň je ale pozváním: jestli to umíš, dej také něco ze sebe!

S jistým vnitřním odstupem teď vzpomínám na toho teenagera, kterým jsem býval - který pořádný kus jedněch letních prázdnin věnoval studiu teoretických principů Unixu, aby se mohl stát vývojářem linuxového jádra. Už jsem někdo trochu jiný. Systémovým vývojářem jsem se nestal a stát nechci. Vlastně jsem ani nikdy nenaprogramoval žádnou smysluplnou aplikaci, kromě jednoho redakčního systému (který není svobodný) a jedné nepříliš hratelné hry. Ale filosofie svobodného softwaru výrazně ovlivňuje můj postoj k "duševnímu vlastnictví".

Autoři komerčních děl usilují o výdělek a proto dávají své výtvory k disposici pouze tomu, kdo za to zaplatí. V tomto právním režimu se šíří i mnoho liturgické hudby, v některých zemích dokonce samotné liturgické texty. (To považuji za skutečnou tragédii.) Projekt In adiutorium byl od počátku koncipován jako nevýdělečný. V duchu podobném svobodnému softwaru necílí na zisk dosahovaný zákonným omezením šíření výtvorů, ale na to, aby jeho plody mohly být co možná široce využity. Chce být darem. (Nebylo by ovšem namístě vydávat se za nějakého velkého dobroděje. Nejsem hudebník - ani nadáním, ani vzděláním - a to, co tvořím, nemá ani zdaleka takové kvality, aby se to dalo prodávat.)

Velmi záhy poté, co jsem na těchto stránkách vystavil první noty, jsem proto hledal vhodnou svobodnou licenci, která by definovala jejich právní status. Zvolil jsem licenci Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, která garantuje každému právo noty kopírovat, šířit (vč. prodeje), a dokonce i upravovat nebo používat v rámci vlastních děl, za předpokladu, že je uveden autor původního díla a zachovány licenční podmínky.

Vícekrát jsem v souvislosti s autorskými právy přemýšlel o době, kdy vznikal klasický repertoár gregoriánského chorálu. Starověcí a středověcí hudebníci, kteří stáli u vzniku dodnes obdivovaných melodií, jsou v drtivé většině neznámí. Nebyli důležití. A neznali dnešní pojem autorství. Je také pravděpodobné, že většina nám dnes známých nápěvů nevznikla v jednom časovém bodě, ale vykrystalisovala během staletí užívání.

Mé cíle jsou vlastně podobné těm, které měli oni bezejmenní hudebníci křesťanského starověku a středověku: oslavovat Hospodina nejen slovem, ale i co možná kvalitní hudbou. Ta by měla být dobře šiřitelná - nebo lépe: tradovatelná. Tradice je proces uchovávající, ale také selektující a zdokonalující. Možná je na čase revidovat zvolenou licenci a vybrat takovou, která je "s procesem tradice kompatibilnější". Je zbytečné chtít, aby ten, kdo mé antifony přetiskuje nebo upravuje, uváděl původního autora. Jediné, co považuji za nezbytné, je, aby odvozená díla proces tradice neporušovala - tedy aby jejich tvůrci nebránili dalšímu svobodnému šíření a upravování.

Je namístě se zeptat, zda je vůbec oprávněné nějaký proces tradice očekávat. Liturgie hodin je po hudební stránce polomrtvá (když už se ji nějaké společenství modlí, zpravidla ji nezpívá; když, tak jen výjimečně) a české země malé. I když horlím pro liturgii v národním jazyce, vidím, že pro proces zrání liturgické hudby tradováním nevytváří národní, resp. jazykový partikularismus nijak dobré podmínky. Že by v následujících stoletích v českých zemích vznikl hudební výraz liturgie hodin kvalitativně srovnatelný s latinským gregoriánským chorálem, to zřejmě nelze očekávat. Přesto pouštím své noty do světa tak, aby případnému procesu tradice nic nepřekáželo. Licence je mu otevřená. A kdo chce mé zpěvy upravovat nebo použít jako součást svých děl, nemusí je přepisovat, protože má (za předpokladu, že sám k sazbě hudby používá LilyPond) k disposici všechny zdrojové kódy.

Pracoval v rytmu liturgického roku

28.1.2012 13:12 | kategorie: Projekt | Komentáře

"Josef Olejník skládal de facto užitkovou hudbu, která není určena pro koncerty. Přesto nebyl řemeslným komponistou. Dokládá to mimo jiné časový řád vzniku jeho prací, na který si vzpomínáme. Kdysi jsme ho někdy na začátku adventu prosili: „Otče, napište nám nějaký šikovný zpěv na Vánoce!“ Odmítl zdvořile z pozoruhodného důvodu: „Psát v adventě vánoční zpěvy, na to není chuť. Udělám něco až o Vánocích. Však to ten rok počká.“ Bylo pro něho příznačné, že žil a pracoval v rytmu liturgického roku."
(Komárek Karel: Postludium po životě P. Josefa Olejníka, Skleněný kostel, 17.7.2009)

Olejníkova práce v rytmu liturgického roku má v mých očích hodně do sebe a možná je tím nejlepším, věci nejpřiměřenějším přístupem ke zhudebňování liturgických textů. Myslím teď také na pravoslavné ikonopisce a jejich práci v režimu postu a modlitby - to je něco podobného.

Můj rytmus práce je jiný - stojí právě na tom "skládání vánočních zpěvů v adventě", na které Olejník neměl chuť. To, co mi chybí, je jistá svoboda od výsledků práce, svoboda od tlaku času (chci ty antifony už letos mít...). Možná se "však to ten rok počká" říká lépe starému člověku než mladému - možná je k tomu potřeba trocha té moudrosti, která přichází až s lety.

Farblosigkeit

24.1.2012 18:40 | kategorie: Texty | Komentáře

"Da und dort ist er [der Text der liturgischen Gesänge], wie Wagner (Einführung in die gregorianischen Melodien III, 295) sagt, von einer psychischen Farblosigkeit, die der Musik in keiner Weise entgegenkam und ohne den liturgischen Zwang niemals in Töne gefaßt worden wäre."
(Johner: Wort und Ton im Choral, 2. Auflage, Leipzig 1953, 12.)

Třeba antifona k Benedictus na středu [EDIT 26.1.2012: původně tu bylo "čtvrtek", to byl ale překlep.] ve velikonočním oktávu...

[EDIT 25.1.2012] A co teprve v pátek!

O skládání a o tíži volby

23.1.2012 22:13 | kategorie: Projekt | Komentáře

Každá volba je obtížná. Zvlášť tehdy, není-li žádné z nabízejících se dober zjevně nejlepší a má-li ten, kdo se rozhoduje, v sobě něco z pověstného oslíka mezi kupkami sena.

Já mám s oním nebohým zvířetem společného dost. Situacím, kdy si musím vybírat mezi různými možnostmi (téměř čehokoli), se s oblibou vyhýbám.

Přesto jsem se rozhodl modifikovat metodu své práce na notách k liturgii hodin proti směru své "osličí neřesti". Dosud jsem totiž pracoval výhradně tak, že jsem pro zpracovávaný text (nejčastěji antifonu) napsal melodii - víceméně tu první, která mě napadla, nebo "vypadla z kytary". (Když mě melodie napadne, snažím se pak dostat ji nějak z nástroje - nebývá to snadné, protože můj hudební sluch je nevalný - a zjistit, jestli se její intervaly vejdou do některé z církevních stupnic. Když mě žádná melodie nenapadne, buďto nějakou poskládám z nejohranějších obratů "chorální řeči", nebo nechám prsty tak dlouho běhat po strunách, až se najde nějaký kousek melodie, kolem kterého se pak dá postavit celá antifona - to myslím "vypadnutím z kytary".) Nevyhnutelně takto vznikají i melodie, ve kterých jsou při druhém nebo třetím přezpívání po nějaké době od složení patrné nedostatky. Nepovedené antifony opravuji, nebo, zdají-li se "neléčitelné", skládám celé nové.

Výše naznačená metoda práce je podobná záplatování - věnuji se těm notám, které jsou v rámci souboru křiklavě špatné, a to pouze tak, jak je to nezbytné k dosažení stavu "přijatelnosti".

Nedávno jsem pustil do světa antifonář pro neděle v mezidobí. Obsahuje nápěvy antifon, na kterých jsem výše načrtnutou "záplatovací" metodou pracoval měsíce. Snad proto, že se v době adventní a vánoční nezpívaly, jsem (protože jsem je delší dobu neviděl) podlehl iluzi, že už jsou vlastně "zralé". V neděli jsem zpíval oficium z nového antifonáře a byl jsem kvalitou antifon nepříjemně překvapen. První notované svazečky "Antifonáře k Denní modlitbě církve" měly být ukázkou toho nejlepšího, co projekt In adiutorium může zatím nabídnout. A ono je to dost slabé...

Rozhodl jsem se pro malou množinu materiálů, u nichž je žádoucí poměrně brzké dosažení "produkční kvality" (nedělní antifony a kompletář) použít jinou zdokonalovací metodu než "záplatování". V první řadě pro antifony, které jsou evidentně nekvalitní, ale i pro ty ostatní, vytvořit melodií více a vybrat mezi nimi tu nejkvalitnější. Skládat různé melodie pro stejnou antifonu je práce příjemná, radostná, svobodná - méně tlaku na to vytvořit něco dobrého hned, svoboda experimentovat, ... Ale když pak dojde na to, mezi tím, co jsem naskládal, vybrat tu jednu antifonu, která poputuje do "oficiálního" souboru nahradit svou méně podařenou sestru, radost přechází a svobodu střídá úzkost a nerozhodnost.

Ať žijí oslíci a ať kupky sena nejsou moc blízko u sebe. Amen.

Moje "kupky sena" jsou v git-repositáři projektu ve zvláštní odnoži variationes. Zatím jsem se takto dotkl jen kompletáře a neděle 1. týdne žaltáře, výběr jsem dosud - po všem výše řečeném to nepřekvapí - neučinil žádný.

Aktuální plány

12.1.2012 11:00 | kategorie: Projekt | Komentáře

Advent a doba vánoční jsou za námi. V práci na zhudebnění liturgie hodin pokračuji na úrovni zpracovávání "ohnisek temporálu" a příp. jejich okolí. Podobně, jako jsem z vánočního cyklu nejprve napsal zpěvy pro dvě ústřední slavnosti Narození Páně a Zjevení Páně, pak zlomek z oficií adventních nedělí a něco z oktávů obou zmíněných slavností, budu postupovat i při práci na okruhu velikonočním. Začal jsem již opravovat a upravovat materiály pro dobu postní a velikonoční z minulého roku - protože jsou v nich věci, pod které už bych se dnes styděl podepsat. Prvním novým počinem budou antifony ke kantikům z evangelií pro dny velikonočního oktávu (antifony k žalmům byly k disposici už loni) a oficium slavnosti Seslání Ducha svatého. Podle časových možností bude dále na řadě velikonoční triduum, příp. celý Svatý týden, a Popeleční středa. Drobným úkolem "na vedlejší koleji" je zpracování všech zbývajících zpěvů kompletáře (velikonoční responsorium, antifony zpívané během tridua a velikonočního oktávu místo responsoria). Tím pro letošek s paschálním cyklem zřejmě skončím. (V řadě priorit následují neděle doby velikonoční a postní.)

Začal jsem práci na antifonách k evangelním kantikům pro neděle v mezidobí. Ty do výše naznačeného systému priorit úplně nezapadají, ale považuji je za důležité.

Projekt Antifonáře k Denní modlitbě církve snad vypadá poněkud strnule. Úplně u ledu ale není. V git-repositáři projektu je možné vyčíst, že jsem provedl některé kroky k tomu, aby byly noty snáze integrovatelné do textů antifonáře a aby s nimi lépe vizuálně "souzněly". Snad již brzy se lze těšit na nové - téměř definitivní "vydání" antifonáře ke kompletáři. Co se týče žaltáře, ten potřebuje ještě doladit některé grafické nedokonalosti a pak provést finální zlom stránek. Během Vánoc jsem začal pracovat na samostatném žaltáři pro modlitbu se čtením (samostatný je proto, že modlitba se čtením se, pokud vím, málokde koná veřejně), věc se ale zkomplikovala, když jsem zjistil, že se žalmy modlitby se čtením zčásti mění podle liturgické doby. Pokračování prací je zatím v nedohlednu. V blízké době bych rád představil nový svazeček - antifonář pro neděle v mezidobí. (Celý notovaný žaltář v blízké době neplánuji, jak už jsem napsal jinde. Připravit ho by nyní nebylo nijak zvlášť těžké, ale vzhledem ke stále probíhajícímu vývoji nápěvů antifon považuji za lepší, aby se prozatím vedle sebe používaly dvě "knihy": žaltář bez not a antifony ze žaltáře. Žaltář totiž poměrně brzy nabyde definitivní podoby, zatímco antifony před sebou mají cestu ke zralosti trvající měsíce nebo roky.)

Návrhy sazby žaltáře

7.12.2011 21:20 | kategorie: Projekt | Komentáře

Několik dní nebo týdnů bude přístupný archiv se třemi různými podobami sazby žaltáře.

antifonar_zaltar_sloupce.pdf - Sazba se inspiruje Antiphonale Romanum z r. 1912. Ve dvou sloupcích je úsporná, dobře stránku vyplní. Možná trochu na úkor čitelnosti, mně se ale při letmé zkoušce i z této varianty zpívalo dobře. Jako problém vidím málo patrný předěl mezi žalmy, který ztěžuje orientaci při přechodu do druhého sloupce žalmu, který není první na stránce. Zatím jsem nevymyslel, jak žalmy oddělit výrazněji, aby to dobře vypadalo.

antifonar_zaltar_bezsloupcu.pdf - Bez sloupců, každý verš na jeden řádek. Nevypadá to moc dobře.

antifonar_zaltar_alanovydvur.pdf - Sazba inspirovaná žaltářem trapistického kláštera Nový Dvůr. Každá část verše je na novém řádku. Pro zpěv je toto řešení zřejmě nejpřehlednější, co se papíru týče, je neúsporné, a asi by to pro vyrovnanější vzhled chtělo užší papír.

Budu rád za každou zpětnou vazbu k těmto variantám, za návrhy úprav nebo jiného, zcela nového grafického uspořádání. Když pracuji na liturgickém zpěvníku, byl bych rád, aby byl použitelný, tedy zejména dobře čitelný a přehledný a pokud možno také krásný.