Spíš z legrace jsem, letos nikoli poprvé,
hecoval sestru, ať si se mnou přijede zazpívat nešpory
z památky své křestní patronky, sv. Marie Magdalské.
Když hecovaná překvapivě pozvání přijala, bylo potřeba připravit
sešit s kompletním "programem" nešpor. Když zpívám sám, vystačím
s notami na notebooku a breviářem, ale člověk breviáře a žalmových nápěvů
méně znalý by se ztrácel...
Původně jsem počítal, že noty snadno připravím za sobotní večer.
Pokusil jsem se proceduru pro sestavení zpěvníčku sestavit
nakopírováním ze skriptů, které sestavují stávající svazky
Antifonáře k DMC. Ukázalo se ale, že tyto skripty jsou tak
špinavě napsané (už v nich samých jsem příliš kopíroval),
že je neúnosně náročné vypreparovat z nich funkční celek potřebný
pro aktuální potřebu a přenést ho jinam.
Když jsem měl na výběr mezi "hodiny se patlat s kopírováním a rozběháváním
kódu z těch odporně páchnoucích skriptů" a "hodiny programovat nástroj,
který mě toho patlání navždycky zbaví", vybral jsem si celkem logicky
druhou variantu a větší část neděle strávil přilepený ke klávesnici.
Nový nástroj, z nedostatku invence nazvaný prozatím Typographus,
zásadně usnadňuje tvorbu zpěvníků s notami vzniklými v rámci projektu
In adiutorium tím, že odstraňuje mnohostranné duplicitní informace,
dosud zatěžující přípravu svazků Antifonáře.
Doposud některé informace existovaly až na třech místech:
např. modus a diference byly uvedeny v notovém materiálu
v hlavičce dané antifony, dále v hlavním .tex souboru,
kam se antifona vkládala, a znovu v rake-skriptu, který k dané
antifoně připravoval žalm. S příchodem Typographa se do
.tex souboru vloží jediné makro. Typographus najde příslušné noty,
z jejich hlaviček zjistí, jaký je potřeba připravit text žalmu a případně
žalmový nápěv, a do dokumentu všechno vloží.
Dokument níže, proti zdroji opravdového zpěvníku
samozřejmě jednodušší o mnoho formátování a kratší o mnoho obsahu,
obsahuje všechny potřebné informace k vygenerování jednoduchého
zpěvníku obsahujícího hymnus, antifonu se žalmem, responsorium
a antifonu s kantikem Magnificat.
V obsahu dokumentu jsou pro přehlednost pouze speciální
makra zpracovávaná Typographem.
Makra začínající \set sdělují umístění důležitých dat.
Další makra už vkládají "obecné noty" (\simpleScore),
antifonu s textem příslušného žalmu (\antiphonWithPsalm),
responsorium (\responsory).
Noty ke vložení jsou identifikovány pomocí relativní adresy
souboru vůči ChantBasedir, znaku # a id uvedeného v hlavičce daného
kousku. Pokud cesta není uvedena, bere se ta z nastavení ChantSource.
\documentclass[a5paper, twoside]{article}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\usepackage[left=1.5cm, right=1cm, top=1.5cm, bottom=2cm]{geometry} % okraje stranky
\usepackage[T1]{fontenc}
\usepackage{bookman}
\newcommand{\preLilyPondExample}{ \begin{flushleft} }
\newcommand{\postLilyPondExample}{ \end{flushleft} }
\input{../antifonar/spolecne.tex}
\newenvironment{psalmus}{}{}
\begin{document}
\setChantBasedir{../}
\setPsalmsDir{../antifonar/zalmy/}
\setIncludes{../antifonar/spolecne_antifonar.ly, ../dilyresponsorii.ly}
\setChantSource{sanktoral/0722mariemagdalena.ly}
\simpleScore{sesity/mariemagdalena_2013_noty.ly#ne-hymnus}
\antiphonWithPsalm{#ne-a1}
\responsory{#rch-resp}
\antiphonWithPsalm{#ne-amag}
\end{document}
Proces sestavení zpěvníčku sestává z preprocessingu
.tex souboru Typographem, zpracování jeho výstupu programem
lilypond-book a konečně kompilace pomocí pdfLaTeXu.
Pokud chcete vidět "opravdový" dokument pro sázení s pomocí Typographa,
tady je zdroj zpěvníčku k dnešním nešporám
a tady se můžete podívat,
jak zpěvníček vypadá vysázený.
Nástroj je samozřejmě teprve v raném stadiu vývoje. V budoucnu bude
potřeba doplnit některé nové funkcionality a možnosti nastavení
a pokud se má stát efektivním nástrojem pro sestavování rozsáhlých
zpěvníků, jako jsou plánované svazky Antifonáře k DMC,
bude potřeba i trocha optimalizace.
Již teď ale umožňuje vyrábět malé zpěvníky, v rozsahu třeba onoho
výše zmíněného, za ten jeden večer, jak jsem bláhově odhadoval
na začátku výše podané historie. A to je, alespoň pro mě, něco.
Narazil jsem dnes na The Chant Café na článek Adama Wooda
Composer: Choose thyself.
Jeho stručné poselství tvůrcům na poli liturgické hudby je
"nezávisej ve své tvorbě na úchvale nějaké vnější autority; TVOŘ."
V samých počátcích svých pokusů se zhudebňováním textů liturgie hodin
jsem, s velkou nejistotou, poslal své první výtvory dvěma mužům,
které jsem považoval v dané oblasti za kompetentní.
Tenkrát by mi bylo velikým pokušením, mít někoho jako "cenzora" a
cele se spolehnout na jeho soud o (ne)kráse a (ne)publikovatelnosti
každého jednotlivého zpěvu.
Nikdo si ale tuhle roli nenechal vnutit. Jeden z oslovených
výslovně odmítl hodnotit zpěvy po estetické stránce a jenom
mě upozornil na jednu, řekněme, "technickou" vlastnost gregoriánského
chorálu, kterou je dle jeho soudu vhodné zohlednit i při tvorbě
chorálu českého.
Druhý mi vůbec žádnou zpětnou vazbu neposkytl. "Pokračujte," napsal jen.
Tenkrát to bylo frustrující. S odstupem času jsem ale za tuhle
strohost vděčný. Umožnila mi osamostatnit se a postupně si o tom,
co mi vznikalo pod rukama, vytvořit vlastní úsudek.
Tím v žádném případě nechci glorifikovat samoukovství.
Sv. Bernardovi se připisuje výrok, že "kdo je sám sobě mistrem,
je učedníkem hlupáka," a o mém hudebním snažení to platí v plné míře.
To, že jsem se u nikoho nevyučil hudebnímu "řemeslu",
je přetrvávající vážný handicap.
Ale v úsudku o kráse a hodnotě toho, co (ideálně na základě osvojených
znalostí a dovedností patřících k "řemeslu") tvoří, musí tvůrce být
samostatný a nezávislý. Závislost tvorby na "cenzorovi" jakéhokoli druhu
se s žádným uměním nesnáší.
Za to, že jsem vedle hromady braku v průběhu času vytvořil,
jak se domnívám,
i nějaké množství hodnotných zpěvů, vděčím ve velké míře onomu
strohému "pokračujte". Kdyby mi oslovený poslal přiměřenou kritiku
toho, co tenkrát viděl, velmi pravděpodobně bych hned všeho nechal.
Byly to totiž všechno věci velice ubohé.
To on ale právě neudělal. Místo kritizování napsal "pokračujte".
"Počkat, co z toho vyleze," je dobrá strategie pro zacházení
s rostlinkou, která teprve vystrkuje své první nevzhledné a o budoucím
plném tvaru málo vypovídající lístečky...
Po delší době nabízím opět malé nahlédnutí do svých plánů ohledně
prací na projektu v příštích týdnech a měsících.
Významnou prioritou je kompletace a konsolidace bloků
repertoáru oficia, které už jsou kompletně nebo skoro kompletně
zpracované a mají se stát svazkem antifonáře.
V současné době jde o zpěvy žaltáře a
společných textů o svatých a spol.
Oba tyto bloky aktuálně doplňuji o jednotlivé chybějící
prvky a následně je budu revidovat.
Průběžně připravuji vlastní antifony pro jednotlivé neděle
v liturgickém mezidobí cyklu C.
Během roku bych rád postupně zpracoval antifony k žalmům
pro postní a velikonoční neděle a snad i ty k evangelním kantikům
pro férie těchto liturgických dob - tak, aby v roce 2014
byl již repertoár temporálu kompletní.
Něco vody uplynulo ode dne, kdy jsem dokončil zpěvy poslední ze slavností
sanktorálu, a bylo by tedy na místě dotáhnout do konce
jakýsi můj "postranní" projekt,
zpěvníček Nešporní zpěvy.
Věřím, že se k tomu nejpozději někdy během léta dostanu.
V prosinci jsem vyhlásil, že svazečky výběrové řady antifonáře
pro slavnost Narození Páně a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv
budou již letos. Pak se ale studijní povinnosti a nástup do zaměstnání
postaraly o zásadní změnu mého "rozvrhu" a na dodržení tohoto
"příslibu" nebylo kdy. Rád bych tedy v průběhu roku připravil i tyto.
S tím bude spojen větší kus "neviditelné" práce - mám zhruba vymyšlený
nástroj, který výrazně usnadní a zpřehlední přípravu svazků
antifonáře (i jiných zpěvníků oficia, např. příležitostných brožurek),
ale bude potřeba pár hodin na jeho naprogramování.
Mezi další drobnější plány patří např. nová revize responsorií
(nejen těch ze žaltáře), které by tentokrát měla předcházet studie
stavby krátkých responsorií z klasického repertoáru
gregoriánského chorálu - protože se mi spíš nedaří než daří
texty responsorií kloudně oblékat do nápěvů.
Delší dobu si hraji s myšlenkou, zpracovat všechny žalmy nedělních
nešpor na způsob "kytarových žalmů"
a láká mě to snad tím víc, čím méně rozumný a smysluplný projekt to je.
Tento článek je jeden z těch vyhraněně "snílkovských" -
říkám předem jako varování.
Práce na zhudebnění oficia postupuje sice velmi pomalu, ale postupuje,
a já věřím, že za několik let spatří světlo světa úplný český antifonář.
Ve snění nejsem nijak skromný a tak přemýšlím i o tom, že by kromě
textů a not mohl obsahovat i výtvarnou výzdobu.
Jestliže hudebního nadání mám opravdu málo, výtvarného se mi dostalo
ještě méně (o čemž svědčí mj. i podoba tohoto webu),
a tak pokud jednou ve svazcích Antifonáře k DMC nějaké obrázky
či jiné zdobné prvky budou, bude to jen díky přispění někoho
dalšího. Možná, že se ozve někdo stejně nadšený myšlenkou
vytvořit grafickou výzdobu antifonáře, jako já jsem nadšený pro
jeho hudební obsah. Možná, že časem začnu dávat stranou něco
ze svých příjmů a později poprosím nějakého umělce, zda by
něco nenakreslil/nenamaloval/nevyryl za úplatu.
A třeba se myšlenky na výtvarnou výzdobu vůbec vzdám.
Přemýšlel jsem už o té věci z různých stran. Jak mnoho obrázků
by antifonář měl obsahovat? Kde by měly být a co zobrazovat?
Jak velké by měly být?
Jaká by byla vhodná technika? Je nějaký preferovaný styl?
Viděl jsem už dost antifonářů, starých i poměrně nových,
tištěných i rukopisných. Mezi těmi i oněmi se najdou jak bohatě
zdobené, tak jiné, výzdobu zcela postrádající, nebo zdobené
pouze účelově a minimalisticky.
Někdy v budoucnu bych si chtěl najít trochu času k podrobnějšímu studiu
výtvarné stránky rozmanitých antifonářů - pravděpodobně z toho
vzejde nová série blogových článků - a na základě toho navrhnout
jakousi osnovu případné výzdoby antifonáře, který je cílem mých
snah.
Mám nicméně jakousi předběžnou představu:
Můj antifonář má být především účelný; dále by jeho výroba neměla
být přespříliš nákladná. Obojí hovoří pro omezené množství
obrázků a pro černobílé provedení. Staromilec ve mně volá
po "line-artu" ve stylu Antiphonale Romanum 1912 nebo breviářů
z první poloviny 20. století. Relativizátor staromilce ve mně
říká, že je otevřený i jiným stylům, pokud budou schopny
se v antifonáři zabydlet a stát se jeho organickou součástí.
Pokud jde o rámcový rozsah výzdoby, představoval bych si to asi tak:
- "titulní" obrázek pro každý díl (možná celostránková ilustrace
na druhé nebo třetí straně svazku, možná malá grafika přímo
do titulní stránky)
- obrázek na začátek každé liturgické doby v temporálu
- záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek
každé slavnosti temporálu i sanktorálu
- záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek každého
oddílu společných textů
- možná několik drobných grafických "vycpávek" volných zbytků
stránek (jako např. v Jednotném kancionálu)
Netrpím tedy bludem, že po světě běhá spousta lidí toužících
ilustrovat antifonář. Ale jeden nebo dva snad přeci ...
Tak pro ten nepravděpodobný případ, že by někdo takový na tento
článek narazil: určitě budu rád, když se mi ozve.
Na druhou stranu s tím nemusí nijak pospíchat, protože než se
projekt dostane do fáze, kdy začne vznikat sazba svazků prvního
vydání antifonáře, bude to ještě nějakou dobu trvat. (Odhaduji
dva roky až pět let.)
Potenciálně odrazující je, že bych byl rád, aby výtvarná výzdoba
antifonáře byla vydána pod stejnou licencí jako jeho hudební
obsah.
Ze zvláštních liturgických dob je na tom co do množství hotových
zpěvů bezkonkurenčně nejlépe doba adventní.
Na podzim jsem seděl doma, neúspěšně hledal práci,
k tomu, abych se pořádně opřel do studia, kde by to bývalo bylo dost
potřeba, jsem se z různých důvodů nedokázal přimět -
a ve volném čase, kterého jsem tak měl velice nazbyt,
vznikly kompletní adventní antifony, vč. těch k evangelním kantikům
ve všední dny.
Doba postní a velikonoční takové "štěstí" neměly a i nadále jim scházejí
a přinejmenším ještě rok nebo dva budou scházet i antifony
k nedělním žalmům.
Chci ale upozornit, že projekt In adiutorium ve skutečnosti
může nabídnout ještě o něco víc, než co je pěkně uspořádáno
a naservírováno v připravených notových materiálech.
Myslím, že ten, kdo je zvyklý hodinky pouze recitovat, má dobrou
šanci vůbec si toho nevšimnout - ale ten, kdo hodinky zpívá,
nebo se breviářem z nějakého důvodu zabývá i mimo čas modlitby
(ať už proto, že ho překládá, skládá k němu zpěvy, nebo nad ním
provozuje vědu), si brzy všimne, že se řada antifon při různých
příležitostech vrací.
Pro mě je důležité mít o tom přehled proto, abych stejný text
zbytečně nezhudebňoval vícekrát.
(Pozn.: v předkoncilním antifonáři bylo vícero antifon, které
se objevovaly na různých místech s různými melodiemi;
já se ale snažím, pokud dobrý důvod nevelí jinak, stejný text
dávat vždy se stejným nápěvem. Šetří mi to práci i učení.)
Samozřejmě si dávno jednotlivě nepamatuji, které texty jsem již
zhudebňoval, natožpak pro kterou část liturgického roku.
Dříve jsem již zmiňoval některé jednoduché, ale šikovné nástroje,
které jsem si naprogramoval,
aby mi přehled o zhudebněných textech zprostředkovávaly.
Jeden z nich používám už dlouho a teď o velikonočních fériích skoro denně.
Velká část (určitě přinejmenším polovina) antifon, které se teď
zpívají s Benedictus a Magnificat, se totiž dá najít
v materiálu pro neděle v mezidobí, ve společných textech o svatých
nebo ve svátcích sanktorálu.
Mám na to nástroj, který může použít každý, kdo má k disposici
operační systém unixového typu (nebo možná i Windows s Cygwin?)
s nainstalovaným interpretem jazyka Ruby.
Stačí ve složce se zdrojovými kódy notových materiálů
spustit skript antigrep.rb a předat mu hledané slovo.
(Resp. jakýkoli přepínač a hledací výraz akceptovaný programem
grep, který se v pozadí k hledání používá.)
Skript proběhne všechny noty, vytahá z nich texty a vypíše
odpovídající texty, které našel, spolu s názvem souboru, ve kterém
jsou k nalezení. Pak stačí najít odpovídající PDF a může se zpívat.
Příklad výše ukazuje, jak jsem dnes ráno našel antifonu k Benedictus.
(První příkaz na obrázku, volající skript indexmaker.rb,
ukazuje přibližný počet zatím vytvořených zpěvů, přičemž ale nijak
nezohledňuje skutečnost, že některé antifony jsou zkopírované
na více místech a že některé texty, jako např. antifony
kompletáře, mají více různých zhudebnění.)
Dovoluji si upozornit na článek Karla Komárka
Temné hodinky - vzácnost z pokladu liturgie,
který vyšel na Bílou sobotu na Skleněném kostele.
Dotýká se tématu, které mi ve Svatém týdnu také vrtalo hlavou:
liturgická reforma iniciovaná 2. vatikánským koncilem nesporně přinesla
mnoho dobrého, ale také smetla řadu hodnotných liturgických prvků,
v neposlední řadě v oficiu.
Některé bez rámusu upadly v zapomnění a staly se nanejvýš předmětem
teskné touhy odborníků. Jiné se ale do života církve vracejí -
"zdola", iniciativou společenství, která slaví liturgii
a příslušné prvky vidí jako natolik hodnotné, že hledají cesty,
jak je do svého liturgického života znovu uvést.
Mezi takové prvky nepochybně patří "temné hodinky" Svatého týdne.
Jejich "vzkříšení" má různé podoby.
Někde komunita, která jinak slaví
liturgii v řádné formě římského ritu, přechází pro oficium Svatého
týdne k formě mimořádné (tak čeští dominikáni, nakolik lze soudit
z jejich webu);
jinde se sahá k jisté "partyzánštině" a upravuje se množství
a výběr lekcí v modlitbě se čtením řádné formy
(to jsem zažil v katedrální farnosti v Erfurtu
a z vyprávění svědků se zdá, že touto cestou jdou i strahovští
premonstráti).
Ptám se tady, nakolik je pravděpodobné, že nezůstane u hnutí
zdola a individuálních řešení, a dojde k dílčí revizi
výsledků liturgické reformy.
Myslím, že by taková revize, zrovna pokud jde o oficium Svatého týdne,
byla vhodná a plodná.
Neměl by ale být přeslechnut ani závěrem článku zaznívající
návrh, využít "materiál" temných hodinek v populární pobožnosti.
Temné hodinky jsou nabité dobře vybranými texty
a podaří-li se je dnešnímu člověku zpřístupnit, bude to jistě
cenný příspěvek k jeho lepšímu proniknutí do velikonočního tajemství.
Myslím na všechny ty plytké zelenočtvrteční adorace, které jsem
zažil; tady se nabízí potenciálně hodnotná, na přípravu a provedení
však, nezastírejme, poměrně náročná alternativa.
Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve jsou, myslím, poměrně
realistické ve svých výrocích o slavení DMC "za účasti lidu".
Důrazněji doporučují (a právě jen doporučují) pouze
veřejné slavení nedělních nešpor (čl. 207)
a dále modlitby se čtením a ranních chval na Velký pátek a
Bílou sobotu (čl. 210).
Místa
Aktuálně vím jen o několika málo kostelích, kde se ve Velikonočním
triduu modlitba se čtením a ranní chvály dle tohoto doporučení
budou letos slavit.
Nepochybně je jich výrazně více, zejména, ale nejen tam,
kde dveře svého kostela otevřou řeholní komunity.
Čtenářům budu vděčný za upozornění v komentářích nebo mailem,
nové informace rád doplním do seznamu.
-
katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
(Velký pátek a Bílá sobota
od 8:00; latinsky, podle současného breviáře)
-
kostel Narození Panny Marie v Roudnici n. L. (tam je přebohatý
liturgický program po celý Svatý týden, anžto se tam sjede Conventus
choralis; oficium bude zpívané podle předkoncilního mnišského antifonáře)
-
předpokládám, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladně budou,
jako každý rok, ranní chvály (a pouze ty, bez modlitby se čtením)
na Bílou sobotu, ale farní web má výpadek a nemohl jsem to tudíž ověřit
(této skromné kladenské tradici jsem jinde věnoval
článek,
snad alespoň trochu podnětný pro slavení liturgie hodin v podmínkách
farnosti)
Hudebniny
Dobře vím, že teď už je velikonoční hudební program všech
rozumně vedených kůrů dávno hotový a většinou i nacvičený,
že prostě (ani poprvé, ani naposled) s přehledem použitelných
zpěvů přicházím "s křížkem po funuse". Přeci ale:
-
ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu, jakož i nešpory
ze Zmrtvýchvstání jsou v Olejníkově Velikonočním graduálu
-
latinské ranní chvály a nešpory nabízí
Steven van Roode
-
snad se na internetu objeví noty, ze kterých se bude zpívat
v pražské katedrále, jak zmiňováno výše
[aktualisace 24.3.] tady jsou:
modlitba se čtením + ranní chvály
na Velký pátek a Bílou sobotu
-
něco se, jak známo, najde i zde mezi notami ke stažení
-
konečně na internetu není problém najít předkoncilní liturgické
knihy, přičemž aktuální je zejm.
Officium majoris hebdomadae
Úvod
Občas se ptám Googlu, kdo že na moje stránky odkazuje nebo je zmiňuje.
Před několika měsíci jsem tak objevil, že se zmínka o nich dostala
do jedné bakalářské práce (Kolčava František: Česká liturgická hudba po II. vatikánském koncilu, Olomouc 2012).
To se ví, že mi to udělalo radost. Než jsem si přečetl titul,
těšil jsem se, že třeba někdo vědecky zúročil mou heuristickou práci
okolo starých zpracování hodinek v národním jazyce ...
Když jsem pak tu zmínku našel, bylo po radosti. Autor můj blog
poctivě cituje jako zdroj informací o tom, co se najde v Olejníkových
Nedělních nešporách. Tolik upřímnosti až bolí a být vedoucí té práce,
nedovolil bych to - obsah dobře dostupných knih má student prozkoumat,
ne si o něm přečíst v jiných knihách nebo dokonce někde na jakémsi
pochybném blogu ...
Olejníkově "cihličce" jsem
před dvěma lety věnoval článek,
který by bylo lze shrnout do hesel
"přiblblá fotka + resumé obsahu knihy + hurá".
Psal jsem ho snad ještě ten večer, co mi z Olomouce přišel nedočkavě
očekávaný balíček; stál jsem tehdy na samém počátku své práce
na zpěvech oficia a neměl jsem tedy žádné předpoklady pro to,
abych podal hodnocení něčeho jiného než uživatelské vstřícnosti
knihy, nakolik je ovlivněna hmotností svazku
a počtem potřebných a dostupných záložek ...
Kritizovatelný?
Na vysoké škole nás hned v prvním ročníku v propedeutice naučili,
že je požadavkem akademického bontonu i zdravého rozumu, aby recenzi
psal někdo, kdo je vůči autoru recenzovaného díla na podobné, ev. vyšší
odborné úrovni. To platí nepochybně nejen pro vědecké práce, ale také
pro umělecká díla, a tudíž je zřejmé, že ani dnes nejsem kompetentní
recenzovat Nedělní nešpory: dílo člověka vysoko hudebně vzdělaného,
s dlouhou sbormistrovskou, pedagogickou a skladatelskou praxí,
člověka, jehož skladby po desítky let pravidelně spoluutvářejí liturgii
v četných moravských i českých kostelích ...
S velkou pravděpodobností k tomu ani nikdy kompetentní nebudu.
Kdyby ale někdo povolanější takovou recenzi, hodnotící Olejníkův
příspěvek ke zhudebnění české liturgie hodin z hlediska hudebního
a liturgického, napsal, s velkou chutí bych si ji přečetl.
Asi rok poté, co jsem Nedělním nešporám vykázal místo ve své
knihovně a zveřejnil zmiňovaný huráčlánek, jsem mluvil s jedním
zasloužilým chrámovým zpěvákem. Když říkal, že Olejníkovo zhudebnění
nešpor nemá rád, že se mu nelíbí, ať si ho nechají na Moravě,
ale českým uším že nesedne, ... všechno se ve mně vzbouřilo.
"Co si to dovoluje ... !"
Až potom se v mém myšlení vytvořil prostor pro to, že i
skutečné umělecké dílo se může někomu nelíbit.
(A nemusí to znamenat, že ten někdo je ignorant.)
Dále, že to, že něco složil Mistr Olejník (moje úcta k němu dříve
hraničila se zbožňováním), nutně neimplikuje, že to je (celé i v částech,
od první do poslední antifony) umělecké dílo vysoké hodnoty.
Teprve potom jsem začal reflektovat to, že jsem vlastně z nešporníku
obdivovaného mistra skoro nikdy nešpory nezpíval.
Jistě, sehrály v tom roli "historické okolnosti" - nedlouho po zakoupení
zpěvníku jsem odjel do Erfurtu a těžkou knížku jsem s sebou nevezl.
Z Německa zpět jsem pak už přijel s vlastním zpracováním kompletního
nedělního oficia a zpíval jsem o nedělích přednostně své výtvory,
abych slyšel jejich nedostatky a mohl je opravit.
Přeci jsem ale několik málo pokusů s Olejníkovým nešporníkem udělal -
a neměl jsem na jejich základě mnoho chuti do častějšího používání.
Protože zpěvy pro postní neděle zatím nemám zpracované,
naskytla se mi vhodná příležitost sáhnout alespoň pro druhé nešpory
po existujícím zhudebnění, a tak jsem dnes večer po dosti dlouhé době
opět zpíval z Olejníka. Byť moje zkušenosti s jeho nešporami jsou
jen částečné a řídké, postupem času si na ně vytvářím
názor, o který se chci podělit.
To, co následuje, neříká nic o uměleckých a liturgických kvalitách
Olejníkových nešpor, nýbrž pouze co se mně na nich nelíbí.
Jde o názor ryze osobní, subjektivní a nehotový,
vybudovaný na reflektovaně vratkých základech.
Ze známých omezení je třeba zvážit především tato:
-
Pro hodnocení hudebního díla je důležitá jeho adekvátní interpretace.
Mám četné zkušenosti s tím, jak písničku, která se mi při studiu zpěvníku
zdála nezajímavá nebo rovnou strašná, někým schopnějším dobře zvládnutý
zpěv a ev. nástrojové aranžmá proměnilo k netušené kráse a hloubce.
-
U různých liturgických zpěvů je různý poměr mezi pěveckým partem
a doprovodem. Jeden článek, který jsem o Olejníkovi četl,
naznačuje, že u něj je pro celkové vyznění předepsaný varhanní
doprovod zásadně důležitý. Východiskem pro mé hodnocení je však
pouze samotná melodie zpívaná bez doprovodu.
Subjektivní kritika
-
Nejen antifony, ale i nápěvy žalmů mají na můj vkus dosti velký
rozsah, téměř pravidelně obsahující celou oktávu.
To komplikuje hledání polohy únosné pro společný zpěv
lidí různých hlasů.
Gregoriánské nápěvy psalmodie, které mám rád, všechny vystačí
s výrazně menším rozsahem.
-
Jedné sadě modálních nápěvů psalmodie populární ve Spojených státech
jistý kritik vytýkal, že celý melodický průběh žalmového verše
je určován sestupným pohybem, zatímco charakteru psalmodie lépe
odpovídá malý klimax v polovině verše.
Tato kritika dopadá i na většinu Olejníkových nápěvů. Jejich klesavý ráz,
pro člověka uvyklého chorálním nápěvům nezvyklý,
je pak dále umocněn již zmíněným značným rozsahem, kdy melodie mezi
začátkem a koncem verše nezřídka klesne o celou oktávu
a na začátku nového verše následuje velký skok.
-
Klesavý charakter psalmodie bývá jaksi "vyvažován" vzestupnou
tendencí antifony, která mívá olejníkovský "otevřený vysoký konec".
Je hudební nutností (srov. úvod od editora Nedělních nešpor)
zpívat antifonu po každé strofě žalmu - bez občasného
"nadzvednutí" antifonou by psalmodie "definitivně spadla",
stala by se nesnesitelně únavnou.
To se mi nelíbí jednak hudebně, jednak proto, že toto pojetí
psalmodie oficia (byť výslovně legitimované ve VPDMC) nepovažuji
za liturgicky příliš šťastné.
-
Některé nápěvy psalmodie na mě působí vysloveně banálně
(dnes zejm. s. 490, navíc v ostrém kontrastu k vážnosti zpívaného
textu).
-
Tím, že žalmy žaltáře mají fixně přiřazené nápěvy
a že antifony musí být jako protipól k psalmodii stoupavé,
nedaří se někdy Olejníkovi adekvátně zhudebnit antifony,
které jsou smrtelně vážné.
-
Těžce proti srsti jsou mi v antifonách pro Olejníka typické
délky na nepřízvučných
slabikách a četné synkopy.
Závěr
Josefu Olejníkovi i nadále patří moje velká úcta a obdiv
a troufám si doufat, že v něm mám také nebeského přímluvce.
Jestliže můj obdiv vůči jeho práci na poli liturgické hudební tvorby
po koncilu býval bezvýhradný a nekritický, delší dobu již takový není.
Hodnocení jeho prací na poli zhudebnění liturgie hodin zůstává
úkolem pro budoucnost. (A pravděpodobně ne pro mě.)
Výše podaná subjektivní kritika je především
výrazem mého vlastního potýkání se
s problematikou hudební stránky kanonických hodinek.
Tvorbě Josefa Olejníka v tomto potýkání se patří i nadále pevné
místo a je pravděpodobné, že jeho nešporníku budu muset za dalších
pár let věnovat další článek, psaný snad zase s o něco širšími obzory
a o něco větším vhledem.
Co (ne)lze letos očekávat od projektu In adiutorium
Za dveřmi je začátek nové liturgické doby, doby postní.
Zatímco pro dobu adventní jsem stihl připravit všechny potřebné zpěvy
pro denní hodinky ještě před jejím začátkem a pro dobu vánoční
jen s drobným zpožděním, zpěvy doby postní letos zcela jistě dokončeny
nebudou. Konečně jsem totiž našel zaměstnání, čímž se radikálně
ztenčil objem mého volného času. Na skládání antifon oficia ho tak
zbývá jen velice málo.
Minimální plán prací zahrnuje vytvoření antifon k Magnificat a Benedictus
pro všechny postní (a následně i velikonoční) neděle cyklu C.
Pokud se mi na to podaří utrhnout čas, rád bych dokončil
všechny chybějící zpěvy Svatého týdne, včetně antifon k modlitbě se čtením.
(Responsoria bych rád také, ale neslibuji je, protože jsou pro mě
výrazně obtížnější.)
Není příliš pravděpodobné, že bych stihl ještě něco nad to.
Co letos v postu zpívat
Kdo by chtěl letos v postní době zpívat některou část oficia,
může sáhnout po celé řadě zdrojů:
-
Olejníkovy Nedělní nešpory,
prověřené lety používání nejen v olomoucké katedrále,
obsahují kompletní zhudebnění druhých nešpor všech postních nedělí.
-
Velikonoční graduál
od téhož autora nabízí ranní chvály pro Velký pátek a Bílou sobotu.
-
Pavel Šmolík
má zpracované kompletní druhé nešpory pro postní neděle.
-
Stránky Liturgia horarum in cantu gregoriano
nabízejí oboje nešpory a ranní chvály pro každou neděli v roce.
Dobrá volba pro ty, kdo se nebojí latiny a gregoriánského chorálu.
-
Kdo by chtěl zpívat oficium podle předkoncilních knih,
najde velké množství pramenů na stránce Odkazy.
Případnému bezradnému zájemci v té věci rád e-mailem poradím.
-
Dominikánské zpěvy nikomu
nedoporučuji, protože nejsou v souladu s platnými liturgickými
předpisy zavazujícími nás nedominikány.
Závěrem přeji vám všem, abyste se letos v postní době neminuli cílem.
Aby vás docela nepohltily "světské starosti" (vč. starostí třeba
o liturgickou hudbu), a dovolily vám zaslechnout a přijmout Boží slovo.
Adam Wood se ve svém předevčírem publikovaném článku
Open Source Sacred Music
velice dobře píše o užitečnosti a potřebnosti využívání
svobodných nástrojů, nerestriktivního licencování a
šíření děl vč. zdrojového kódu.
Článek bych mohl podepsat. Možná ho časem přeložím do češtiny,
protože je zdařile napsaný a dotýká se mnohem širšího okruhu
problémů než můj starší "manifest"
Chorál, tradice a autorská práva, kterým jsem se přihlásil k podobným myšlenkám.