V katolických liturgických knihách římského obřadu je
běžné používat dva speciální symboly (solesmeské edice chorálu
mají ještě jeden podobný, ten ale, pokud vím, není jinak v posledních
staletích v tištěných knihách běžný):
| znak | Unicode kód a název | význam |
| ℟ | U+211F RESPONSE |
1. responsum:
část responsoriálního zpěvu, kterou zpívá celý chór
či lid, nebo odpověď jako součást nebo na závěr předsednické
modlitby (typicky Amen).
2. (spíše výjimečně, často v rubrikách)
responsorium: responsoriální zpěv.
|
| ℣ | U+2123 VERSICLE |
versus či versiculus: buďto část responsoria
zpívaná sólistou, nebo první část veršíku, rovněž
předzpěvovaná sólistou.
|
Jak ukazuje tabulka výše, pro naše znaky je vyhrazené místo
ve znakové sadě Unicode. Většina fontů ovšem nepokrývá celou
znakovou sadu (z pochopitelných důvodů) a naše znaky,
které, pokud vím, mimo liturgické knihy dalšího užití nemají,
nepatří zrovna mezi ty, kterým by tvůrci fontů často věnovali
pozornost. Proto ten, kdo chce sázet liturgické texty
nebo zpěvy římského obřadu a chce znaky responsum a
versiculus mít "opravdové" (tam, kde nejsou dostupné,
např. na psacích strojích, se často nahrazují kombinací
"R/." nebo prostě jen "R."), musí po fontech, které je
obsahují, pátrat. Já jsem takové pátrání provedl (jen mezi
fonty aktuálně nainstalovanými na mém počítači; budu rád za příp.
informace o dalších a doplním je sem) a dále nabízím jeho výsledky.
Náhled ukazuje inkriminované znaky v kontextu opravdového liturgického
textu - versiklu pro odpolední modlitbu (nonu) ve středu
3. týdne žaltáře.
Celkem positivní zjištění je, že když už nějaký font podporuje
naše dva neobvyklé znaky, mívá zpravidla i písmena s českou
diakritikou.
Caeciliae a Festa Dies jsou, jak je z ukázky patrno,
fonty pro zápis kvadratické notace a znaky pro písmena mají
obsazené notami a jinými notačními prvky. Naše znaky
responsum a versus nemají na místě vyhrazeném
jim standardem Unicode, ale místo běžných písmen R a V.
Naše zvláštní znaky místo R a V má i font liturgy - a kromě
nich má jen ještě dva další: tečku a maltézský kříž. Je koncipován
jako doplněk k použití spolu s jiným fontem, který tyto znaky
postrádá.
"liturgy-friendly fonts" - English summary
This article presents a list of known free fonts containing the characters
℟ (response) and ℣ (versicle), frequently used in the catholic liturgical
books of the Roman rite.
The table contains for each font a preview of a short liturgical text
(taken from the Czech translation of the Liturgy of the Hours)
rendered in the font, link to it's homepage and license information.
Blog
New Liturgical Movement
slaví právě dnes sedm let své existence. Všechna čest lidem, kteří
u práce na něm vydrželi od založení a díky všem, kdo do něj v průběhu
času přispěli čteníhodnými články.
Už si nepamatuji, jak dlouho tento blog sleduji, odhaduji to na tři
až pět let. - Zcela záměrně jsem napsal "sleduji", ne "čtu".
Na mém seznamu sledovaných stránek zůstává především pro
pravidelný přísun fotografií pozoruhodných kostelních interiérů
a liturgického vybavení. Zajímavé jsou také občasné poloodborné
až odborné články na liturgicko-historická témata, ty jediné zpravidla
nejen prohlížím, ale opravdu čtu. Konečně je pro mě blog New Liturgical
Movement okénkem do katolického subsvěta, který sám pro sebe
nazývám "umírněný tradicionalismus" nebo "semitradicionalismus" -
autoři článků i pravidelní komentátoři jsou, zdá se, z větší části
nakloněni předkoncilní liturgii; přijímají ovšem i tu pokoncilní,
přičemž však nikdy neopomenou zdůraznit, že "liturgická reforma
potřebuje reformu", že se pokoncilní liturgická reforma prostě
nepovedla. Často je referováno o kněžích a společenstvích,
která, v mezích současného (velmi benevolentního) liturgického
zákonodárství o první kroky této "reformy reformy" usiluje.
Dvěma charakteristickými hesly tohoto nastavení
jsou "reform of the reform" (právě nastíněno) a "mutual enrichment":
to označuje přesvědčení, že je velmi šťastné soužití dvou forem
římského ritu vedle sebe, a že by mezi nimi mělo docházet k výměně.
S přispěvateli "New Liturgical Movement" sdílím zájem
o liturgii v jejích dějinách a o umělecké předměty, které pro její
účely vznikly a vznikají. S "ideologií", která blog prostupuje,
jsem nikdy nebyl zajedno, ale jít s někým řadu let pochopitelně
nelze, aniž bych tím sám byl nějak proměněn.
Nestal se ze mě umírněný tradicionalista, ale některé vlivy
z ovzduší blogu jsem nepochybně nasál.
První a zásadní je otevřenost pro kritiku liturgické reformy,
resp. vůbec připuštění její kritizovatelnosti.
V několika starších příspěvcích jsem citoval prof. László
Dobszaye - bez našeho blogu bych ho neznal. Vážím si ho, protože
jeho kritika liturgické reformy je vědecky fundovaná, není polemická a
je nesena poslušností a láskou k církvi.
Dalším nezpochybnitelným vlivem je vzbuzení zájmu o zpěvy
mešniho propria.
(Dalším podobně laděným blogem, který jsem objevil díky
"New Liturgical Movement" a který průběžně sleduji,
aniž se plně ztotožňuji s jeho "ideologií", je
The Chant Café.)
To vyústilo ve vznik stránek
Graduale Bohemicum,
které jsou de facto transposicí jisté podmnožiny
leitmotivů z The Chant Café do českých podmínek.
Vlastní téma webu In adiutorium, hudba k liturgii hodin,
přichází na "New Liturgical Movement" na přetřes jen poměrně málo.
Nicméně jsem vyhledal některé více či méně související články:
-
Compendium of the Reforms of the Roman Breviary 1568-1961
- z toho, co je na internetu a znám, nejdetailnější a nejlepší
dějiny římského breviáře až do 2. vat. koncilu.
(Dlouhá řada dlouhých článků.)
-
Question: Resources for the Liturgy of the Hours in a Parish
- příspěvek, který vyznívá poněkud beznadějně: autor se ptá
po materiálech (zpěvech a zřejmě i textech) ke slavení
liturgie hodin ve farnosti;
otázka zůstává nezodpovězena - americký trh i netrh nemají
v tomto směru nabídku úplně bohatou.
(Srov. můj seznam odkazů.
Pokud jde o anglické stránky, zřejmě není vyčerpávající, ale
do jisté míry reprezentativní, myslím, je.)
-
The Family Celebration of the Divine Office -
když čtu např. v encyklice Familiaris consortio doporučení,
aby se denní modlitbu církve modlily rodiny, usmívám se nad tím.
Videa v článku zahrnutá však poněkud nahlodávají mou sebejistotu:
"tak on to někdo opravdu dělá... a zřejmě to funguje" (i když
znuděně se klátících nejmenších děcek je mi opravdu líto).
(Moc jsem se snažil, abych článek stihl dopsat a publikovat ještě
v posledních minutách onoho narozeninového dne. A zdá se, že se to
podaří...)
Oku pravidelnějšího návštěvníka stránek In adiutorium zřejmě
neušla změna, která postihla hlavičku stránek:
hlavní nadpis poodstoupil ze středu k levé straně a uvolnil
tak napravo místo, kde se teď nově zobrazují citáty.
(Pouze na stránkách generovaných pomocí PHP;
část stránek je postavena na technologii XML+XSLT a ty tento prostor
nechávají prázdný.)
Jde zejm. o citáty z církevních dokumentů dotýkající se
liturgie hodin a/nebo liturgické hudby.
Smyslem jejich zobrazování na stránkách je poukázat na místo,
jaké má hudba v liturgii a konkrétně v liturgii hodin;
jaké místo má liturgie hodin v životě církve;
upozornit na vybrané liturgické normy, které se týkají našeho snažení.
Mají inspirovat, někdy někoho snad trochu provokovat;
také říkat, že to, co se tu děje (ža totiž vzniká zhudebnění českých
textů denní modlitby církve), není něčí individuální vrtoch -
společné slavení a zpěv patří k původnímu charakteru liturgie hodin,
bez něj je jaksi "šizená".
Je-li zdroj příslušného citátu dostupný na internetu,
funguje citace nebo zkratka zdroje uvedená pod citátem jako
odkaz. Poněkud trapné je, že v české verzi takto přístupný není
Všeobecný úvod k Denní modlitbě církve (VÚDMC), dokument
pro naše téma naprosto zásadní. Odkazujeme proto alespoň do
jeho
anglického znění.
[EDIT 29.10.2012] Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve
(výše nepřesně označované jako "Všeobecný úvod")
v českém překladu
na internetu jsou, tady.
Ovšem zatím jen jako PDF, na které se mi nezdá vhodné od citátů přímo
odkazovat, a proto odkazy i nadále vedou do anglické verze.
Citát se do každé stránky vkládá při jejím generování na serveru
a je ad hoc (pseudo)náhodně vybrán z řady. Ten, kdo chce vidět
všechny možné citáty, musí tak strávit něco času opakovaným
obnovováním stránky.
Kdo by si chtěl všechny nabízené citáty přečíst najednou
a "zábavu" s obnovováním stránky si ušetřit, může:
viz XML soubor s citáty.
Někdy bych měl spočítat, kolik internetových stránek jsem
zřídil, a vyzkoušet, zda si ke všem pamatuji hesla :) .
Každopádně: jsou tu ještě jedny nové.
Editio Sancti Wolfgangi
jsem koncipoval jako fiktivní vydavatelství liturgických knih.
Fakticky jde o internetové stránky nabízející ke stažení
především mnou vysázený gregoriánský chorál,
dílem podle oficiálních vydání z 1. pol. 20. stol.
(nic takového tam zatím není, protože to, co se chystá, ještě není
tak hotové, aby to mělo cenu vystavovat),
dílem podle středověkých rukopisů.
Stránky jsou dvojjazyčné, paralelně česko-latinské,
protože předpokládám, že by (narozdíl od těchto stránek)
mohly zajímat sem tam i někoho z jinak mluvících koutů světa a církve.
Jeden z klíčových cílů mého "Editio" výrazně konverguje
s projektem In adiutorium: je jím vydání pražského provinčního
propria antifonáře. (Rozumí se: latinské zpěvy předkoncilního oficia.)
To se mi nikde nepodařilo objevit a zdá
se, že od vynálezu knihtisku a od vydání tridentského breviáře nikdo neměl
potřebu vytisknout zpěvy oficia pro vlastní svátky provincie.
To považuji (ze své úzké a reálnému životu poněkud vzdálené
fachidiotské perspektivy) za naprosto skandální.
(Nabízejí se dvě možné interpretace:
buďto byly kláštery a kapituly denně zpívající oficium
dobře zásobené rukopisy a i po vynálezu knihtisku
preferovaly doplňování rukopisného fondu před využitím
moderní techniky, nebo se v pražské provincii od 16. stol. oficium
fakticky nezpívalo.)
Toho času je na světě prozatím neúplný
( - manuscripts containing the rest
wanted! - ) formulář svátku
sv. Víta.
Podnícen více různými podněty, vydal jsem se ve středu (4.7.)
z Kladna na pouť na Sázavu. Tam jsem s Boží pomocí v sobotu (7.7.) došel,
zúčastnil se větší části programu titulární slavnosti svatého
Prokopa v místním farním kostele (a z malé části prolezl okolí)
a vrátil se pak v neděli odpoledne vlakem domů.
Obálka. Obrázek jsem, žádný vhodný volný nenacházeje, odcizil ze stránek
sázavského kláštera.
(Kdyby to nebylo jen pro soukromou potřebu, nikdy bych si to
nedovolil.)
Z celé pouti tu chci zmínit jednu záležitost v celku pouti spíše okrajovou,
ale pro téma těchto stránek relevantní.
Moje až nezřízená náklonnost k breviáři má za následek, že se tento
od "erfurtských časů" stal při mých občasných sólových pěších cestách
světem pravidelnou přítěží v krosně.
U breviáře ale mé nezřízené náklonnosti nekončí - další se vztahuje
ke zpěvům hodinek. Na čas pouti připadla památka sv. Prokopa (středa)
a slavnost svatých Cyrila a Metoděje (čtvrtek) - obě mají téměř plné
vlastní formuláře se zpěvy, o které jsem letos rozhodně nechtěl
přijít a jejichž nápěvy neznám nazpaměť. Večer před začátkem pouti jsem
proto pojal úmysl udělat si na dny pouti sešitek se všemi potřebnými
melodiemi. A učinil jsem tak. Po cestě jsem pak s jeho pomocí opravdu
téměř všechny hodinky (kromě nešpor a kompletáře bouřlivého pátečního
večera) zpíval. Možná podobně jako kdysi svatý Prokop. I když kdo ví -
liturgické texty jeho svátku zdůrazňují, že "mlčel".
Nešpory ze svátku sv. Prokopa s tužkou naškrábaným nápěvem hymnu.
Příprava "poutního antifonáře" byla velice jednoduchá -
vytvořil jsem nový lilypondovský soubor s vlastní bookpart
pro každý den. Zkopíroval jsem do něj zpěvy jednotlivých dní
z příslušných souborů, pohrál jsem si se vzhledem (jako výchozí font
jsem použil
Gentium;
pro všechny dny jsem použil formát hlavičky, jaký mají novější
soubory s formuláři svátků sanktorálu),
připravil to všechno programem
pdfbook
k tisku sešitku a bylo to. Během několika málo minut. Jenže...
Páteční oficium se četlo pozpátku.
Jenže jsem ve spěchu (mezi balením) opomněl pravidlo, které uplatňuji
při tvorbě notových materiálů, že rubriky se z breviáře obvykle neopisují.
A drobně jsem doplatil i na to, že zejména zpěvy žaltáře jsou rozstrkány
v různých souborech. Tak jsem si naštěstí včas všiml, že feriím
(pátek, sobota) chybí responsoria a zkopíroval jsem je z příslušného
materiálu. Už jsem si ale nevzpomněl na antifony invitatoria.
Antifona k invitatoriu mi chyběla i pro cyrilometodějský den -
ten ji totiž nemá vlastní, ale bere ji z commune o duchovních pastýřích.
Některé noty se zkopírováním do jiného než původního kontextu trochu
rozbily. Atd.
K velmi svéráznému "vylepšení" došlo souhrou spěchu a mé nesehranosti
s domácí tiskárnou (která bydlí v pokoji u sestry a dá se obsluhovat jen
z jejího počítače). Stránky jsem potiskl oboustranně, ale dílem jinak,
než jak patřily, pročež se obrázek sv. Prokopa a titul sešitu
objevil na zadní straně obálky a stránky uvnitř se seřadily
v pořadí 1,2,3/6,5,4/9,8,7/10,11,12. Shodou šťastných náhod to vyšlo tak,
že každé oficium bylo na stránkách po sobě následujících, jen některá
bylo třeba číst odzadu...
Až pozdě večer, když byl sešit dávno vytištěný,
jsem vzpomněl na hymny. Nápěvy těch feriálních a nedělních
znám nazpaměť, ale oba zahrnuté svátky měly hymny s nápěvy
originálními, v rámci hymnáře se neopakujícími. Z cyrilometodějských
hymnů už jeden nápěv znám, na zpěv druhého jsem rezignoval.
Pro jeden prokopský hymnus, který má nápěv rovněž tak náročný, že bych se
ho nestihl za večer naučit, jsem večer tužkou na volné místo
v "antifonáři" v rychlosti naškrábal provizorní
nápěv nový, výrazně snazší. (A postrádající jakékoli umělecké kvality.)
Velkou výzvou pro mě bylo zpívat pět dní oficium bez pomoci hudebního
nástroje. Doma si normálně před každou známější antifonou předehraji
alespoň počáteční tón, častěji začátek (2-5 not) na kytaru,
antifony, které neznám, nebo vím, že je jen tak "netrefím", si,
než je zpívám, přehrávám celé. Kytaru jsem na pouť pochopitelně
nést nechtěl. Sopránová zobcová flétna se mi pro tyto účely
neosvědčila. (Jednak hraje příliš vysoko nad polohou mého hlasu,
jednak musím příliš přemýšlet, když chci transponovat - zatímco
na hmatníku kytary je transposice mechanickou záležitostí.)
Všechny méně známé zpěvy jsem si večer před odchodem na pouť přehrál
a přezpíval a pak jsem se spolehl na souhru paměti a (pomalu se snad
rozvíjejícího a kultivujícího) sluchu. Celých pět dní to fungovalo
až překvapivě dobře.
Ústřední část mého "poutního antifonáře" je případnému zájemci/zvědavci
k disposici v obvyklém git-repositáři,
v branch ad_occasionem:
prokopska_pout_2012. Není tam obálka,
protože ta obsahuje obrázek upirátěný z webu sázavského kláštera.
Vyrobil jsem ji primitivně v LibreOffice Writeru.
Můj "poutní antifonář" pěkně ukazuje sílu i slabost výstupů projektu
In adiutorium: vše potřebné lze poměrně snadno najít a zkombinovat,
je ale přitom třeba myslet na řadu věcí okolo, pamatovat si nebo vyhledat
všechny relevantní rubriky, ...
Po delší odmlce pokračuji v řadě článků sledujících staré publikace částí
liturgie hodin v českém jazyce. Toto a dvě další pokračování
budou věnována starým kancionálům moravských diecézí.
Poděkování za upozornění na ně směřuje do řad církve vítězné,
k prof. Hejčlovi.
(Viz předmluva k HEJČL Jan: Týden Ducha svatého. Církevní hodinky a mešní modlitby, Olomouc 1931. Plný text v bibliografii
na stránkách CDČT.)
[FRYČAJ Tomáš: Katolický kancionál k vzdělání a roznícení
skutečné, veřejné i domácí pobožnosti, vydání 10., Brno 1851.]
Připravil jsem PDF se stránkami, které jsou z hlediska našeho seriálu
relevantní: KatolickyKancionalFrycaj.pdf [30MB]
[EDIT 19.6.2016]
On-line lze nyní prohlížet kompletní
páté vydání Fryčajova Katolického kancionálu (Brno 1815)
na webu digitalniknihovna.cz.
Nedělní nešpory začínají na s. 91.
Bohužel se mi nepodařilo zjistit, kdy vyšel Fryčajův kancionál
poprvé. Jisté je, že opakovaně vycházel po celou první polovinu
19. stol. a stal se základem pro kancionál Bečákův
(tomu bude věnován další článek), který sloužil další půlstoletí.
Byl určen pro olomouckou církevní provincii.
(Viz modlitba za pastýře diecéze - na výběr je arcibiskup
olomoucký a biskup brněnský, str. 444nn.)
Ranní a večerní písně
Na začátku kancionálu je dosti obsáhlý oddíl modliteb a pobožností
pro každodenní použití i k různým zvláštním příležitostem.
Vedle konvenčních ranních a večerních modliteb a bizarnějších
útvarů, jako je třeba zbožná písnička k rannímu mytí a oblékání,
tu najdeme dvě řady po sedmi písních - ranní a večerní písně
na celý týden.
Ty v době svého vzniku a užívání zřejmě nebyly vůbec dávány do souvislosti
s liturgií hodin. Do výběru jsem je nicméně zařadil, protože částí
některých z nich se chopila překladatelská komise pracující
po koncilu na českém breviáři a zpíváme je dnes v ranních a večerních
chválách v liturgickém mezidobí jako hymny.
Nešpory
Kancionál obsahuje nešpory na všechny neděle a velké slavnosti.
Stěžejní částí korpusu nešpor je nedělní formulář (s. 96nn).
Ten se používal i o svátcích, kdy se vzal vlastní hymnus
(v kancionálu rovněž zahrnutý), kapitulum a orace.
Pro mariánské svátky je v kancionálu vlastní formulář
s žalmy ze společných textů o Panně Marii.
Zcela se tu rezignuje na antifony. To výrazně usnadnilo život
jak při sestavování kancionálu (vlastní antifony pro neděle
ve zvláštních liturgických dobách a pro slavnosti by zabraly
nemálo místa - srov. Svatojanský kancionál, který antifony
obsahuje), tak při slavení nešpor. Negativním důsledkem je
ovšem značné ochuzení.
Už titul "Písně nešporní na obyčejné nedělní žalmy, s malým jejich
opisem" naznačuje, že jde spíše o parafrázi nešporních textů než
o překlad v dnešním slova smyslu.
Svoboda, kterou si překladatel dopřál (nebo stará regionální tradice
českých nešpor?), je cítit ze svérázné úpravy
znění úvodního verše:
V. + Bože ku pomoci mé vzezři.
R. Pane Bože všemohoucí * rač přispět ku pomoci.
V. Srdce i ústa zpraviti * bychom tě mohli chváliti.
R. Sláva buď Otci věčnému * Synu i Duchu svatému,
jakož byla na počátku * tak budiž na věky věků. Amen.
Následují žalmy. Víceméně sledují (pravděpodobně latinskou) předlohu,
jsou ovšem upraveny tak, aby se poloverše rýmovaly.
Rýmy jsou někdy více, někdy méně zdařilé. Nevím, je-li to
dáno autorovým neumětelstvím, "básnickou nouzí" nebo jiným
citem pro rým, než jaký máme dnes. - Nesmíme zapomenout, že kancionál
vznikal v době národního obrození.
Řekl Pán Bůh sám ku Pánu mému! * Syn můj jsi Ty sedniž na pravici k Otci svému.
...
Věčnéť jest knížectví a moc síly tvé * neb v blesku Svatých před denicí zplodil jsem tě.
...
Sláva buď Bohu Otci i jeho Synu * i Duchu svatému utěšujícímu;
jakož byla na počátku nyní i vždycky * tak budiž bez skončení po věky všecky.
Kancionál není notovaný. Odkazuje dílem na běžně známé nápěvy
(tak k úvodnímu verši: "Před první písní neb žalmem začíná kněz
obyčejnou chorální notou (Deus in adiutorium)."),
dílem do nějakého sborníku nápěvů, který však bohužel nikde není
výslovně zmíněn (k žalmu 109: "Melodie chorální nro. 72,
na kterouž dvě sylaby verše prvního a tři posledního zapadati mají.")
Hymny
Ve výše zmíněných nešporních formulářích je zahrnutý hymnus
pro "běžné" neděle a "výchozí" hymnus pro mariánské svátky.
Vedle toho
zpěvník obsahuje nešporní hymny (v jeho vlastní dikci
"církevní chvalozpěvy")
pro zvláštní liturgické doby
a slavnosti, celkem 22.
Srovnal jsem vybrané české hymny Fryčajovy redakce
(pro dobu adventní, Narození Páně, Uvedení Páně do chrámu,
dobu postní, Zmrtvýchvstání, Nanebevzetí P.M.)
se soudobými
latinskými hymny, abych zjistil, do jaké míry jde o překlady
nebo parafráze oficiálních římských textů a do jaké míry příp.
měl moravský farář to sebevědomí opatřit titulem "církevního chvalozpěvu"
originální českou píseň, která s odpovídajícím breviářovým hymnem sdílela
všehovšudy přiřazení k určité době nebo svátečnímu dni.
(Latinské texty nešporních hymnů jsem bral z víceméně
soudobého pramene:
Manuale Cantorum sive Antiphonale Romanum, recognitum Juxta novissimum
Antiphonale Romanum. Editio nova, Emendata, Leodii: C. Bourguignon 1818.
- ke stažení na
Lalande Library of Rare Books.
Ostatní hymny jsem hledal v Antiphonale Romanum 1912 - to je sice
mnohem pozdější, ale pokud vím, nedoznal hymnář v průběhu 19. stol.
žádné reformy.)
Hned adventní hymnus, "Z lůna Otce nebeského",
je zajímavým případem: v nadpisu se zřejmě hlásí k latinské předloze
"Verbum supern[um]." Nešporní hymnus pro dobu adventní byl ale
tehdy "Creator alme siderum". Jeden hymnus s incipitem "Verbum supernum"
se zpíval o laudách Božího těla, ten ale neobsahuje ani stopy
klasických adventních témat přítomných v naší písni.
Řešení záhady přinesl článek na "chantblogu"
(blog nabízející velmi zajímavou sbírku nahrávek, textů a not
posbíraných z hlubin internetu; kvalita informací poskytovaných
autorem je ovšem všelijaká
a jeho údaje je dobré ověřovat z více zdrojů)
a The Catholic Encyclopedia:
Další hymnus s incipitem "Verbum supernum" má adventní/vánoční
obsah a ve svých pramenech jsem ho nenašel, protože nepatřil
k žádné denní hodince, ale k matutinu.
Vánoční hymnus "Ježíši náš Spasiteli" je dosti věrným
překladem "Jesu Redemptor omnium".
Svátek Uvedení Páně do chrámu, který měl v římském breviáři
hymnus "Ave Maris stella" z mariánského commune,
je tu obdařen originálním hymnem "Matka Páně, děvka čistá."
(Přičemž "děvka" tehdy znamenalo totéž co "dívka",
nemáme tu tedy před sebou jedinečné a šokující použití motivu
"casta meretrix" ve vztahu k Panně Marii.)
Postní hymnus "Slyš ó Bože Stvořiteli" je opět poměrně
věrným přebásněním odpovídajícího latinského hymnu
"Audi, benigne Conditor".
Ve formuláři nešpor slavnosti Zmrtvýchvstání
poznamenává konzultovaný antifonář
"Capitulum, hymnus et versiculus non dicuntur,
sed eorum loco sequens:" a následuje antifona "Haec dies"
a pak antifona k Magnificat.
Fryčaj naproti tomu má "starodávný chvalozpěv církevní i také k nešporám,"
"Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Hallelujah!"
O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie Fryčaj dává zpívat
píseň "Ó vznešená nad pannami", překlad "O gloriosa virginum",
hymnu ranních chval z mariánského commune.
Římský antifonář tu nemá vlastní hymnus, ale hymnus z téhož commune,
ovšem samozřejmě nešporní: "Ave maris stella".
Na základě prozkoumaného vzorku hymnů můžeme uzavřít,
že "církevní chvalozpěv" u Fryčaje rozhodně neznamená vždy
"přebásnění odpovídajícího hymnu z breviáře".
Jsou využity také původní české písně a u mariánských svátků, které
berou hymnus z commune, zjišťujeme snahu nabídnout namísto toho
hymnus originální - ať českou píseň, ať hymnus z jiné hodinky
římského breviáře než z nešpor.
Mariánské antifony
Poté, co jsme zkoumali souvztažnost hymnů s odpovídajícími hymny
breviáře, pohlédněme toutéž optikou i na závěrečné mariánské antifony.
Všechny obsahově nějak, většinou výrazně, korespondují s latinskou
předlohou. Dominuje ovšem snaha upravit antifony jako strofické
písně, navíc s rýmem. Zřejmě i vlivem toho je výpověď
oproti originálu často košatější.
(Závěrečné mariánské antifony upravené jako strofické písně najdeme i
ve Svatojanském kancionálu. Textově jsou na Fryčajovi zcela nezávislé.)
Oficium za zemřelé
Ke konci kancionálu, před písněmi k pohřbu, je zařazeno
oficium za zemřelé: nešpory, matutinum a ranní chvály.
Takový objem (ve srovnání s ostatními příležitostmi,
pro které se nabízejí vždy jen nešpory) by překvapil,
kdybychom toto překvapení už neměli za sebou po setkání
se Svatojanským kancionálem.
Jak byly církevní modlitby za zemřelé využívány?
Patřily k běžným průvodním obřadům spojeným s pohřbem?
Předcházely mu nebo následovaly? Modlili se je lidé v době truchlení?
Alespoň částečnou odpověď na tyto otázky přinášejí nadpisy a rubriky:
(O nešporách:) Nešpory, kteréž odpoledne na svátek všech svatých
se říkají.
(O matutinu:) Jestli oficium při pohřbu zemřelého se zpívá,
tehdáž kněz k domu přijda a tělo mrtvé pokropě, říká: ...
Není ovšem jasné, zda se nešpory zpívaly jen
na Všechny svaté a jitřní a chvály jen o pohřbech
a zda při všech. Ale cenné je už to, že víme, že se na Všechny svaté
slavily nešpory za účasti lidu a že se při pohřbech, alespoň
některých, zpívala část oficia za zemřelé.
Oficium za zemřelé je v rámci kancionálu mimořádné tím, že
má antifony - je to ale vcelku pochopitelné: tyto jsou neproměnné
a nesou v celku formuláře významné obsahy, bez kterých
by oficium výrazně zploštělo a pozbylo svůj specifický charakter.
Nápěvy
Moje dosavadní snahy najít zdroj nápěvů (varhanní doprovod?
dražší notovanou verzi téhož kancionálu?) byly naprosto
neúspěšné. Přitom je evidentní, že nějaký existoval - jinak
by nemělo smysl, aby v kancionálu byla uváděna čísla nápěvů.
Již jsem zmínil, že onen tajemný soubor melodií není
nikde v kancionálu výslovně jmenován.
Jeden zdroj nápěvů tam ale jmenován je -
při matutinu oficia za zemřelé:
"Pak se začíná obyčejnou notou v Agendě vyznačenou zpívat
jak následuje".
Také v samém úvodu oficia za zemřelé:
"Ostatně tyto hodinky, žalmy i celé lekce dle noty Agendy
Holomoucké zpívány býti mohou."
Žádnou katolickou "agendu" jsem zatím v ruce neměl, z předběžné rešerše
v knihovních katalozích ale vysvítá, že agendy byly
vesměs několikasvazkové manuály ritů se zpěvy vydávané na diecézní bázi -
snad něco jako "lokalisovaný usuál".
Pokud je tento závěr správný, pak i kdyby se mi podařilo příslušnou
"Agendu" najít, našel bych v ní sotva něco pro nás zajímavého.
Fryčaj na ni odkazuje jen tam, kde se dá český text zpívat
na běžný nápěv z latinského chorálního repertoáru.
Nicméně mám v plánu časem nějakou agendu projít - je to liturgický
pramen, který jsem dosud neznal, a třeba přinese nějaké překvapení.
Když někdo prochází zde na blogu články z kategorie
Projekt,
může sledovat, jak se projekt In adiutorium vyvíjí,
jak přicházejí nové sny a některé se postupně stávají skutečností.
Jedním z důležitých snů je "sen o českém antifonáři,"
poprvé zformulovaný
22. ledna 2011.
Myslím, že přišla správná doba na to, abych ho poněkud rozvinul.
Cíl
Na podzim jsem zveřejnil první svazeček Antifonáře k Denní modlitbě
církve. Mezitím přibyly další tři. Tyto první svazečky vznikaly
velice spontánně, bez nějaké širší zahrnující vize. "Chci nabídnout
výběr z výstupů projektu v podobě, ve které se dá vytisknout
a přímo používat při společné modlitbě."
Vlastně svého druhu propagační předměty
projektu nebo předběžnou ochutnávku toho, co od něj lze očekávat.
Mezitím jsem o budoucnosti Antifonáře k Denní modlitbě církve dost
přemýšlel a ujasnil jsem si, co vždycky úplně jasné nebylo:
že mým konečným cílem je kompletní zhudebnění českého překladu
liturgie hodin a že by definitivní podobou tohoto zhudebnění měla
být kniha (resp. několik knih). Bez ohledu na to, zda tohoto cíle
bude někdy dosaženo, se mi zdá smysluplné už teď ho načrtnout a
napříště ho při práci mít před očima.
(Když říkám "kniha", nemyslím tím automaticky na běžné vydání
tiskem - myslím, že by bylo opravdu těžké sehnat vydavatele,
který by vydal něco, co podléhá licenci
CC BY-SA
a navíc bude zajímat jen velice omezený okruh lidí.
Je možné, že jednou nechám vydat malé množství exemplářů vlastním
nákladem - už proto, že ty noty sám denně používám a knihy mám
raději než počítačovou obrazovku, volně poletující listy nebo nouzově
sešité sešity. Určitě ale připravím sazbu, kterou si každý bude moci
sám vytisknout nebo třeba nahrát do čtečky.)
Výše řečené určuje pozici Antifonáře k Denní modlitbě církve
v rámci projektu In adiutorium: Antifonář má naprosto ústřední
postavení. Notové materiály jsou z velké části přípravou obsahu,
který se jednou stane součástí Antifonáře.
Struktura
Dosavadní vývoj naznačil, jak antifonář zřejmě spatří světlo světa:
postupně, po malých ucelených oddílech. Ty by však neměly být víceméně
náhodné jako doposud, ale sledovat nějaký rozumný plán,
podle kterého se nakonec poskládají v jeden celek.
Zdá se vhodné vyjít ze struktury breviáře.
- vánoční cyklus
- doba adventní
- doba vánoční
- velikonoční cyklus
- doba postní
- pět postních týdnů
- Svatý týden
- doba velikonoční
- proprium mezidobí
- ordo
- žaltář (+ doplňovací cyklus)
- kompletář
- sanktorál
- společné texty o svatých, texty o posvěcení kostela a za zemřelé
Malý komentář k této struktuře. Breviář dělím do šesti základních
okruhů. Ty se z důvodů rozsahu nebo jiné vhodnosti rozdělí
na celkem deset svazečků antifonáře.
Pozornost by mohlo vzbudit rozdělení postní doby do dvou svazečků.
Tuto volbu zdůvodňuji jednak tím, že dny Svatého týdne mají větší
množství vlastních zpěvů než předchozí postní dny (vlastní
antifony k žalmům), jednak, a především, tím, že je pravděpodobné,
že někde bude z celku antifonáře zájem pouze o oficium Svatého týdne a
má tedy smysl, aby vyšlo samostatně.
(V 19. a 20. století bylo běžné samostatně vydávat
"Officium maioris hebdomadae"
jako výtah z antifonáře a graduálu pro kostely, kde se liturgie
zpívala jen o Svatém týdnu a ve Velikonočním oktávu.)
Sanktorál pro svůj rozsah téměř jistě nevydá na jeden svazeček,
ale na řadu.
Co bude s dosavadními svazečky?
Knížky dosud zveřejněné jako svazečky Antifonáře k Denní modlitbě
církve čeká různý osud. Kompletář a Žaltář čeká v nejbližší době
jen změna čísla. Kompletář bude nadto doplněn o vlastní zpěvy
pro dobu velikonoční a později o odkazy na zpěvy Velikonočního tridua.
Žaltář se časem rozroste o antifony a responsoria.
(Nebude to ale nijak brzy.)
Svazeček Velikonočního tridua se stane základem pro Svatý týden.
(Ten bych rád měl hotový do Velikonoc.)
Svazeček s oficii pro neděle v mezidobí bude taktně odsunut
na okraj, dostane místo mimo navrženou číselnou řadu a bude mu
dopřáno důstojné dožití. Až vyjde notovaný žaltář a proprium
mezidobí, bude pravděpodobně zrušen.
Otevřené otázky
V souvislosti s projektem Antifonáře mám stále ještě celou řadu
nezodpovězených otázek. Některé se týkají věcí dílčích a spíše
podružných, chybí mi ale i řešení některých poměrně zásadních
koncepčních problémů.
Kdy jsou zpěvy zralé na vytvoření svazečku antifonáře? - Rozvrh práce.
Každý zveřejněný svazeček
Antifonáře má představovat víceméně definitivní podobu dílčí skupiny
zpěvů. Obsah svazečků by se po vydání ideálně neměl měnit,
nebo by se alespoň neměl měnit výrazně a příliš často.
To znamená, že by zahrnuté zpěvy na mé škále "statutu materiálu"
měly dosahovat
hodnoty alfa nebo ómega. Dosud ale nemám žádnou "metodiku vyvíjení
a hodnocení not", nemám žádný postup, který noty do kýženého stavu dovede.
Ohledně toho, jak (ne)kvalitní je který dílčí zpěv, mám velkou
nejistotu. Snad dovedu rozeznat skutečné obludy (zpravidla až s jistým
časovým odstupem od složení), ale jemnějším měřítkem nedisponuji.
Pozn. 1.
Dosavadní svazečky Antifonáře charakter "zpečetění vývoje
dílčí skupiny zpěvů" nemají.
Pozn. 2.
To, že nějaké zpěvy dosáhnou definitivní podoby a vyjdou jako
svazeček antifonáře, neznamená, že tím nutně navždycky opustím
jejich vývoj. Zdá se ale být rozumné vytvořit v tom bodě "zmraženou"
větev vývoje, do které se nebude zasahovat s výjimkou oprav případných
závažných chyb (které by tam správně už neměly být).
Pokud později vyjde výrazně změněné další vydání, staré vydání musí
zůstat nadále dostupné.
Podobný postup znají ti, kdo jsou obeznámeni s organizací práce
při vývoji softwaru.
Jaké je plánované využití?
Odpověď na tuto otázku dalekosáhle určuje podobu připravované knihy.
Kdo a v jakých podmínkách ji bude používat? Bude s ní cestovat,
bude ji přenášet? Za jakého osvětlení se z ní bude zpívat?
Mělo by být možné držet ji po celou dobu v rukou?
Měla by být dobře čitelná pro více lidí zároveň?
Toho času jediný, o kom vím, že stávající svazečky Antifonáře
k Denní modlitbě církve používá, jsem já sám.
S ohledem jen na sebe bych na otázky odpověděl následovně:
kniha bude pro jednoho člověka, měla by být čitelná ze vzdálenosti
o něco větší než je běžná čtecí vzdálenost, s ohledem na to,
že někdy např. potřebuji prostor na hudební nástroj.
Cestovat zřejmě nebude příliš často, přesto by ale neměla být příliš
objemná, rozdělení na více menších svazků se zdá být výhodné.
Rozhodně chci mít oddělený žaltář, abych mohl mít ve dnech,
kdy oficium není celé z žaltáře, otevřenou
zároveň příslušnou stránku ze žaltáře a vlastní antifony daného dne.
Přímluvy
Jednou ze zatím platných zásad práce na Antifonáři je
"neduplikovat breviář tam, kde k němu nepotřebujeme přidat žádnou
informaci navíc."
Obsahuje tedy pouze ty texty, které buďto mají originální melodii,
která není v breviáři ani v oficiálním hymnáři (antifony, responsoria),
nebo mají nějakou dobře známou melodii, ale musí se doplnit o informaci,
jak ji přesně na text "nasadit" (žalmy, kantika).
K denní modlitbě církve je tedy stále nutný alespoň jeden
breviář na modlící se společenství.
Hraničním případem jsou přímluvy. Ty se totiž někde čtou stejným způsobem
jako přímluvy ve mši a chór na ně odpovídá zvoláním, někde
ale hebdomadář čte první část každé přímluvy a chór odpovídá druhou
částí. V některých komunitách se přímluvy navíc tímto způsobem
zpívají. Je tedy otázkou, zda přímluvy do Antifonáře zahrnout či ne.
Kompromisním řešením by bylo věnovat přímluvám samostatný svazeček.
Modlitba se čtením
Na zpěvech modlitby se čtením jsem ještě nezačal pracovat.
(Prostě proto, že se ji z důvodů, mezi nimiž je fakt, že
texty nevlastním tištěné, jeden z těch menších,
a moje lenost naopak jeden z těch větších, nemodlím.)
Pokud jde o responsoria této hodinky (víceméně každá lekce
má své jedinečné responsorium!), ještě ani nevím, zda a jak
je chci zpracovávat.
Jak tedy s modlitbou se čtením naložit? Úplně ji zanedbat a
do Antifonáře nezahrnout? Vydat ji později v samostatné řadě
svazečků? Nebo ji do Antifonáře zahrnout a tím vznik
většiny svazečků zřejmě výrazně zdržet?
Vlastní žalmy
Je lepší žalmy a kantika vlastní některým formulářům
(společné texty; velké slavnosti) v těchto formulářích
otisknout znovu, nebo odkázat na příslušné místo do žaltáře?
Já jsem nakloněn spíše druhému řešení - nemám rád zbytečné
opakování a plýtvání papírem a navíc je to řešení velmi tradiční.
Staré antifonáře často neobsahují žaltář - přinejmenším ve starověku
a ve středověku se počítalo s tím, že kdo je zavázán k modlitbě
oficia, naučí se všechny žalmy nazpaměť. (Žaltáře v kostelích
a komunitách byly, ale zřejmě ne na to, aby se z nich zpívalo,
nýbrž k tomu, aby se z nich memorovalo.)
Jak uspořádat sanktorál?
Vlastní zpěvy sanktorálu tvoří značně rozsáhlý celek, který bude
sotvakde celý využit. Rozhoduji se proto, zda ho rozdělit
do svazečků podle plynutí času
nebo podle "okruhů" či "vrstev" (svátky Páně a Panny Marie;
apoštolové; staří svatí římské církve; čeští světci; apod.)
Nejbližší doba
V horizontu jednoho roku bych chtěl přivést k definitivní
nebo téměř definitivní podobě svazeček kompletáře (protože tam k tomu
mnoho nechybí) a
Svatého týdne (protože je důležitý). Ostatní svazečky jsou věcí
vzdálenější budoucnosti a projekt In adiutorium čeká ještě
dlouhá existence v přípravné fázi charakterisované
velkým množstvím samostatných, vzhledově jednoduchých
a nevyzpytatelně se měnících notových materiálů.
Středověkých rukopisů, staré češtiny, nečitelného písma, staré
mně neznámé (dávno předtridentské) liturgie a dalších takových věcí se
bojím. Nicméně když to nevypadá, že bych v brzké době mohl "breviářovou"
část Jistebnického kancionálu číst s dlouhým učeným
úvodem, v profesionálních transkripcích, s podrobnými vysvětlivkami
a vůbec vším tím úžasným luxusem, který skýtá kritické vydání,
sbíral jsem odvahu, že se prokoušu sám přímo
rukopisem (viz tam odkaz "facsimile"; točí se mi hlava z toho,
co všechno dnes
máme na dosah myši).
Když mi konečně článek
paní dr. Vlhové-Wörner
Co snad nevíte o starší české hudbě - VII. PRAVDA O JISTEBNICKÉM KANCIONÁLU (Hudební rozhledy 06/12) poskytl alespoň základní orientaci
ve struktuře rukopisu, odvahu jsem sebral, kýženou část našel a prošel.
Hledal jsem, zda kancionál obsahuje také hodinky ze svátků
národních světců, zejména sv. Prokopa, jehož oficium bych
rád ještě před jeho svátkem zpracoval.
Ze sanktorálu jsem nicméně nenašel vůbec nic.
(Což neznamená, že JK nic takového neobsahuje - prohlížel jsem
až od folia 93, je možné, že nějaké zpěvy oficia jsou rozesety
i na předcházejících stranách mezi mešními zpěvy.)
Zdá se, že Jistebnický kancionál z oficia obsahuje pouze
zpěvy největších slavností temporálu. Mezi nimi, mimochodem
- vzhledem k husitskému původu rukopisu to nepřekvapí -
svátku Božího Těla.
Orientační obsah zajímavých částí rukopisu, který jsem
si při pročítání vypracoval, je tady:
Jistebnický kancionál -
orientační obsah.
(Kromě výše zmíněného článku totiž na internetu žádný popis obsahu
rukopisu není k nalezení.
Tady je pak stránka,
na kterou budu přidávat příp. další obsahy relevantních rukopisů.)
Téměř vždy, když procházím staré liturgické prameny,
žasnu nad tím, že zpěvy, které se zpívaly tenkrát (alespoň co do textů)
zpíváme při oficiu dodnes. Při čtení Jistebnického kancionálu
je tento zážitek "mostu přes staletí" o to silnější,
že tu antifony, pro které jsem nedávno skládal nápěvy,
nejsou v latině, ale ve starší podobě mé mateřštiny.
Je možné, že se někdy v budoucnu pokusím některé ze zpěvů oficia
obsažených v Jistebnickém kancionálu jazykově upravit
a nabídnout k použití při slavení oficia dnes. Ale neslibuji to
ani sobě, ani milým čtenářům tohoto článku.
[EDIT 19. 1. 2021]
Protože tento článek patří k těm, které celkem často
někdo vygooglí, sluší se říci, že už v době vzniku byl
demonstrací hrubé nekompetence. Kdybych byl alespoň nahlédl
do tehdy dostupného prvního svazku edice, nemusel bych
v Jistebnickém kancionálu zpěvy oficia vyhledávat na vlastní
pěst, protože, ač daný svazek přináší v kritické edici
pouze zpěvy graduálového oddílu, jeho součástí je také
detailní inventář celého obsahu rukopisu.
Objev
mariánských nešpor v časopisu Cyril
mě před měsícem upozornil na něco, co jsem do té doby netušil -
že se části oficia, zejm. nešpory, v českých zemích
zpívaly v českém překladu už sto let před koncilem (a možná ještě dříve),
a že tedy problémy jako "jak zpívat český text na chorální nápěvy"
nebo "jak zhudebnit české znění antifon" nejsou nijak nové
a je tu už nějaká, byť pozapomenutá, tradice,
kterou je dobré poznat a případně se z ní
něčemu naučit, něco převzít, ...
Ale tradice oficia zpívaného v národním jazyce je u nás, jak jsem
nedávno překvapeně zjistil, ještě starší. Věděl jsem, že čeští
utrakvisté měli přeložené nebo nově zbásněné zpěvy mešního ordinária
a propria, netušil jsem ale, že se ve stejné době zpívaného
překladu do češtiny dočkaly i zpěvy
oficia. Jsou zastoupeny v Jistebnickém kancionálu (15. stol.;
jsou i v jiných starých rukopisech?).
Netrpělivě
očekávám třetí svazek jeho kritického vydání, v němž by měly být
obsaženy. (Za jak dlouho by mohl přijít na svět, když ještě
nevyšel díl druhý a první je tu od roku 2005?)
Ukazuje se jako nanejvýš vhodné opřít tvůrčí práci na zpěvech
k denní modlitbě církve o alespoň základní studium dějin
české duchovní hudby.
Hledal jsem, odkud začít. A protože nejsem muzikolog
a v literatuře tohoto oboru se neorientuji, chci zkusit
"částečný crowdsourcing rešerše": níže je seznam potenciálně
relevantních titulů, které jsem zatím našel.
Kdyby článek četl někdo, kdo se v tématu vyzná, a věděl
o jiné důležité knize, nebo naopak o tom, že některá z uvedených
důležitá není nebo je dokonce zavádějící, prosím o komentář.
- Dějiny posvátného zpěvu staročeského / Karel Konrád (1893)
- O staročeské psalmodii / Karel Konrád (1886)
- Stručné dějiny české lidové duchovní písně / František Šmíd (1999)
- Dějiny husitského zpěvu / Zdeněk Nejedlý (6 svazků, 1954-1956)
Dovoluji si touto cestou upozornit na projekt
Otevřená víra,
usilující o zpřístupnění volně šiřitelných děl souvisejících
s vírou a životem z víry nejširší křesťanské veřejnosti
prostřednictvím internetu.
Shromažďuje informace o dílech, která už volně šiřitelná jsou,
a usiluje o to, získat držitele autorských práv
k některým dosud nesvobodným dílům pro nastavení právního režimu tak,
aby bylo možné jejich legální volné šíření.
Myšlenka projektu je mi velice blízká -
jak je možné vyčíst už ze staršího článku
Chorál, tradice a autorská práva.
Doufám, že se dočkám dne, kdy mezi volně šiřitelná křesťanská
díla budou patřit i kompletní české oficiální liturgické texty.
- Zatím tomu tak není. Texty sice jsou dostupné na internetu,
ale buďto nelegálně, nebo jen s tichým souhlasem držitele práv
(ČBK). Je nanejvýš žádoucí, aby šíření liturgických textů
bylo výslovně právně ošetřeno - pokud možno vstřícně.
Příjmy vydavatelů liturgických knih tím výrazně nepoklesnou
(pravděpodobnost, že si nějaká farnost ze stažených textů
vysází a nechá na vlastní náklady vytisknout vlastní misál nebo lekcionář,
místo aby si koupila ten centrálně vydaný v KNA, je téměř nulová),
zato lze ale očekávat nemalý užitek
v životě jednotlivých věřících i společenství.
(U liturgických textů a dalších podobných děl, kde je zásadně
důležité zachování integrity, je samozřejmě nutné pečlivě
nastavit licenční podmínky a příp. podmínky,
za jakých se texty šířené po internetu smějí používat při liturgii -
pro katolickou liturgii zůstává zásadní jistota, že texty,
které se používají, jsou opravdu ty správné, aktuální, schválené,
bez nějakých neautorizovaných interpolací apod.)
Tedy - projektu
Otevřená víra
patří pevné místo mezi pravidelně odebíranými kanály
v mé RSS čtečce (tip: spokojeně používám
RSSOwl).
Zatím jsou tam odkazy jen na uvolněné překlady bible
a na jakýsi projekt In adiutorium.
Doufám, že množství volně šířených křesťanských děl časem
výrazně vzroste, k užitku celé české církve. A těším se,
co všechno se objeví - mně z pochopitelných důvodů leží nejvíc
na srdci liturgické texty, ale kolem tématu "víra a život z ní"
lze shromáždit velice pestrý soubor "artefaktů" -
nejen liturgických a nejen textů.
