Obrázek výše je převzat ze článku
Orthodox vestments I
na blogu Central Pennsylvania Orthodox.
Autor článku k němu poznamenává:
"This monk ... is possibly getting ready to celebrate
Matins, Vespers, or one of the Liturgies of the Hours.
I do not know why the laptop is there."
Já bych jedno možné vysvětlení měl. Není vždycky praktické a někdy
ani možné nosit s sebou všechny liturgické texty v tištěných knihách.
Screenshot ze života (jednoho ne-pravoslavného ne-mnicha),
z dnešního rána...
Mám ve zvyku čas od času naznačit, jakým směrem po jakých vodicích
liniích se ubírá práce na projektu.
(Jako
v lednu,
v srpnu,
loni v lednu.)
A protože náplň z posledního "programového článku" byla už docela
dávno vyčerpána, je vhodný čas napsat další.
V současné době pracuji předně na slavnostech a svátcích Páně
a Panny Marie napříč liturgickým rokem a na společných textech
o svatých. (To je jedna výrazná linie.)
Příležitostně zpracovávám také některé vlastní texty
o svatých, zatím bez pevného klíče - přednostně
apoštoly a světce z národního propria. (Vedlejší kolej, na kterou
přepínám spontánně a nechci tu dělat žádné velké plány.)
Záhy po napsání posledního článku
jsem se pustil do práce na realisaci předestřené vize nových
"lidových nešpor". Rád bych poměrně brzy dokončil jejich
části z temporálu. Svátky svatých se opozdí, zřejmě i výrazně,
protože bych chtěl zachovat stávající postup: každé oficium
svobodně zpracovat, pak teprve z něj to, co je použitelné,
přenést i do zpěvníku "Nešporní zpěvy" a k textům, jejichž
nápěvy z "mainstreamového" oficia převést nelze, složit pro zpěvník
alternativní melodie. Chci, aby "Nešporní zpěvy" tvořily v rámci
projektu In adiutorium malý víceméně uzavřený svět a neexpandovaly
se svou specifickou logikou do ostatních materiálů.
(Další vedlejší kolej.)
Velikonoční doba se pomalu chýlí. Je tedy namístě připomenout si
předsevzetí
průběžně pracovat na nedělních antifonách ke kantikům
z evangelií. (Pevná osa.)
Až se léto překulí a schýlí se k podzimu (ale to už hodně předbíhám,
kdo ví, co ve skutečnosti na podzim bude), bude čas začít
druhé kolo práce na "ohniscích temporálu": z vánočního cyklu
bych letos chtěl zpracovat všechny antifony vlastní ročnímu
cyklu C a antifony k žalmům pro všechny dny, které je mají vlastní,
zejm. adventní neděle.
Vedle tvorby nových materiálů bych rád kvalitativně posunul
alespoň ústřední (to pro mě aktuálně znamená jednak
"během liturgického roku nejpoužívanější", jednak "náhodného
příslušnou moc nad oltářem nebo kůrem majícího návštěvníka webu
k liturgickému nasazení nejspíše svádějící") materiály již
existující, nemám ale ohledně toho zatím žádný jasný plán.
Víceméně od začátku projektu se oháním tím, jak se inspiruji
gregoriánským chorálem. Musím se ale přiznat, že deklarovaný
inspirační zdroj znám vlastně jen velice málo.
Pro lepší poznání jednak chorálu, jednak starší podoby římského
oficia, se chystám v blíže neurčené budoucnosti na čas vyměnit
svůj breviář a kroužkové desky s notami za předkoncilní antifonář.
V tomto článku se chci pokusit jistým způsobem zúročit poznatky
zejména, ale nejen z dosud prozkoumaných "předkoncilních lidových oficií"
a načrtnout podobu nového liturgického zpěvníku pro použití
ve farní liturgii.
Projekt In adiutorium v současné době pomalu, ale víceméně systematicky
a stálým tempem směřuje k vytvoření zpěvů pro úplné zpívané oficium.
(Zatím úplně chybí zpěvy pro modlitbu se čtením - to je zčásti
metodická redukce, zčásti zdržení způsobené dosud nevyřešenými
problémy - ale mým záměrem je časem zpracovat i ty.)
Úplné zpívané oficium je ovšem přinejmenším v posledních staletích
spíše výjimečná věc, záležitost relativně malého množství
specialisovaných zejm. řeholních společenství.
Vedle toho vždy existovala a existuje celá řada společenství a institucí,
kde se společně slaví pouze malá část liturgie hodin
(dříve často ve farnostech: nešpory každou neděli nebo alespoň
o velkých slavnostech) nebo kde se slaví oficium úplné,
ale jen částečně nebo výjimečně se zpívá.
Různé kontexty, ve kterých se liturgie hodin slaví, vedou ke vzniku
uzpůsobených knih. Tak zpěvy římského oficia v 1. pol. 20. stol.
vycházely ve třech různých knihách:
- Antiphonale obsahovalo plný repertoár (kromě nočního oficia,
které se z neznámých důvodů po reformě Pia X. nedočkalo vydání)
- Vesperale nešpory na každý den
- Liber usualis výběr zpěvů mše i oficia pro potřebu kněze
působícího ve farní pastoraci a zpěváků farního chrámu. Z oficia
v ní byly jen nešpory, kompletář, a ranní chvály pro svátky.
Knihy z této doby počítající se zpěvem v národním jazyce
("lidové nešpory"), vznikající často
"v terénu" a reflektující nikoli něčí ideál, ale skutečné
možnosti a požadavky české farnosti, jsou obvykle ještě mnohem
skromnější než Liber usualis. Kromě omezení se na (1) nešpory
(2) liturgicky nejvýznamnějších dní přistupují navíc obvykle i
k (3) formálním
zjednodušením: typicky je každému žalmu přiřazen nápěv,
na který se zpívá vždy. (Narozdíl od klasického latinského oficia,
kde se nápěv žalmu mění podle antifony.)
V Německu jsem měl možnost seznámit se
s moderním modelem
liturgie hodin pro farnosti a laická společenství
od Paula Ringseisena.
Ten usiluje o vytvoření "lidového oficia" ne výběrem malé části
z "liturgie specialistů", ale zásadní změnou koncepce.
Jakkoli je tento model "komponovaných
tematických bohoslužeb" zajímavý, nepovažuji ho za vhodnou součást
farní liturgie, protože počítá s tak vysokým faktorem proměnlivosti,
že je téměř nemožné se v něm "zabydlet".
(Velmi vhodná může Ringseisenova koncepce být pro krátkodobé
akce, jako jsou rozličná setkání mládeže, kde jsou účastníci
připraveni na velké množství jedinečných
mimořádných zážitků.)
Naopak za slibný a realitě "liturgicky akčnějších" českých farností
dobře odpovídající model považuji
Navrátilovy Lidové nešpory.
Ty počítají se slavením nešpor jen asi sedmnáctkrát v roce,
výhradně o velkých svátcích. Nešpory jsou bez textových a strukturních
úprav vzaty z breviáře. Ve třicátých letech to asi ani nebylo myslitelné
jinak. I dnes ale tento přístup považuji zvláště pro podmínky farnosti
za vhodný: jednak je cenné vědomí, že se tu "koná to, co koná církev"
(liturgie hodin legitimně upravená v mezích Všeobecných pokynů
k denní modlitbě církve samozřejmě je "konáním toho, co koná církev",
ale při jednotě textů je tato jednota konání jaksi "hmatatelnější"),
jednak pevný rámec, který si člověk po několikerém slavení osvojí
a je v něm napříště "doma", podobně jako ve slavení mše nebo v běžných
pobožnostech.
Zatímco hlavní linií projektu In adiutorium je jednoznačně
"liturgie hodin pro specialisty" a kýženým výstupem
úplný český antifonář, chtěl bych se výhledově pokusit
jako "vedlejší produkt" připravit malý soubor nešpor pro využití
ve farnostech. Jeho charakteristiky lze načrtnout v několika bodech:
- velmi omezený rozsah - jen nešpory velkých slavností
(cca jako Navrátil)
- každý žalm má pevný nápěv, na který se zpívá vždy;
značkování textů je přímočařejší
než v žaltáři
(protože nemusí být tak variabilní)
- antifony jsou složené tak, aby tóninou odpovídaly nápěvům
příslušných žalmů a kantik; jsou pokud možno snadné
- orientace ve zpěvníku je usnadněna "čísly písní" podobně jako
v kancionálu (a lépe než v Olejníkových Nedělních nešporách,
kde čísla nejsou příliš funkční)
- zpěvník by měl obsahovat i hymny
(Antifonář k Denní modlitbě církve
je neobsahuje, protože nechce duplikovat oficiální hymnář;
nelze ale předpokládat, že by někdo do farnosti kvůli nešporám
slaveným několikrát do roka nakupoval hymnáře)
- vedle zpěvníku by měl existovat i varhanní doprovod
(ten ovšem v současné době nejsem schopný vytvořit; lze ale prozatím
využít přinejmenším existující doprovody k chorálním nápěvům
žalmů)
Zatím nemám ujasněno několik dílčích otázek, mj., jak ve zpěvníku
kromě "ohnisek temporálu" a "vrcholů sanktorálu" zohlednit či
nezohlednit doby přípravy, advent a půst, které jsou tradičně
dobou zvýšeného "liturgického výkonu". A pokud zohlednit, tak jak.
[EDIT 13.5.2012] Je tu malá ukázka, jak zpěvník bude asi vypadat.
Je to zatím poloprázdná kostra, kromě několika žalmů
a kantik obsahuje jen neúplná oficia slavností doby vánoční.
Pracovně jsem ho nazval
Nešporní zpěvy.
Až bude obsahovat alespoň nějaký smysluplný celek, přidám
ho na stránku s notami.
Tak jako mají své vlastní liturgické kalendáře a texty jednotlivé
diecéze nebo církevní provincie, mají je také řeholní společnosti.
Tyto texty ovšem většinou nejsou veřejně dostupné, protože je řády
vydávají tiskem pouze pro interní potřebu.
Chvályhodné ovšem je, že některé dávají své liturgické texty
k disposici široké veřejnosti alespoň na internetu.
Nakolik bych do toho měl co mluvit, chtěl bych povzbudit i další
řeholní společnosti, aby své liturgické texty podobným způsobem
"daly všanc". Liturgie je nádherným vyjádřením řádové spirituality.
Vzhledem k zaměření stránek In adiutorium bych mohl nabídnout nějakou
motivační odměnu, třeba "když dáte svoje řádové proprium breviáře
na internet, složím vám zpěvy pro titulární svátek řádu - nejkrásnější,
jaké budu umět". Místo toho ale připojím další výzvu adresovanou
řeholníkům a řeholnicím:
alespoň v některých vašich komunitách se o velkých svátcích liturgie
hodin jistě zpívá. Napište nám něco o tom, jak, na jaké nápěvy,
jaké jsou v řádu s oficiem spojené zvláštní zvyklosti...
[EDIT 25.8.2012]
Poslední odstavec je formulovaný hodně nešikovně.
Když se pokusím říci to samé jasněji:
1. velice mě zajímají zvyklosti spojené s oficiem
v konkrétních řeholních komunitách a budu moc rád za příp. zprávy
o nich
2. nabídka, že se na přání pokusím vytvořit nápěvy pro antifony a
responsoria (v případě potřeby i pro hymny) z vlastních textů řeholních
společenství, platí, a není podmíněná zveřejněním kompletních
textů řádového propria na internetu.
Dovoluji si upozornit na před nedávnem vzniklý tematicky
spřízněný web
Graduale Bohemicum: http://graduale.xf.cz.
Jeho tématem je rovněž liturgická hudba, ovšem mešní:
jmenovitě české zpěvy mešního propria (introit, responsoriální žalm,
zpěv před evangeliem, offertorium, communio).
Není tam (a pokud zůstanu soudný, ani nikdy nebude) žádná moje
tvorba, těžiště obsahu spočívá v průběžně doplňovaném přehledu
existujících zhudebnění, vydaných tiskem i publikovaných na internetu,
od jiných autorů.
Výstava Libri pretiosissimi („Nejcennější knihy“) představuje veřejnosti
výběr rukopisů a tisků, které byly zapůjčeny farností při olomoucké
katedrále sv. Václava a v uplynulých čtyřech staletích sloužily
liturgickému provozu v katedrále. Záměrem autorů je ukázat nejen
řemeslnou dokonalost knižních vazeb, pečlivost typografické úpravy a
krásu zařazených mědirytin, ale také přiblížit obsah a funkci knih,
nedílně spojených s bohoslužbou a stojících tak u zdrojů evropské
křesťanské civilizace. (tisk.cirkev.cz)
Myslím, že výstava bude stát za to. Rozhodně se na ni chci
dostat, a bude-li tam něco zajímavého z hlediska zaměření tohoto
webu, podělím se pak o objevy.
Včera jsem se dozvěděl, že chrámový sbor v Kladně-Rozdělově
nacvičuje na 1. nešpory slavnosti Seslání Ducha svatého
moje zde zveřejněné antifony. (Sestra, která ve sboru zpívá,
vyhrožovala útokem na mou kytaru - nástroj, bez kterého bych
ve skládání zpěvů k oficiu mohl jen těžko pokračovat - že prý jsou ty
antifony nezpívatelné :) ) Samozřejmě mám i radost, a ne úplně malou -
když takový dobrý sbor, jako je v Rozdělově, cvičí něco, co jste
napsali, je to už samo o sobě (i kdyby třeba nakonec nedošlo
na provedení) dost velká čest -
ale také mě to vyděsilo. Stojím si za tím, co říká značka u
inkriminovaných not: mají status
delta. Jsou sice rozsahem kompletní, ale co do délky existence a zrání
"novorozené", a jako takové dle mého soudu nezpůsobilé k užívání
v "ostrém liturgickém provozu".
Uvědomuji si, že moje tvorba, kromě toho, že je snad alespoň
do nějaké míry darem, představuje, vzhledem k mé hudební nekompetenci
a lehkosti, s jakou výtvory publikuji, i hrozbu:
je díky internetu velmi snadno dostupná a mnoho z toho, co nabízím,
nemá žádnou konkurenci. (Zrovna o prvních nešporách Seslání Ducha svatého
to neplatí: ty má zpracované Olejník.) Je tu tedy nebezpečí, že někdo
sáhne po tom, co se tu nabízí, aniž by zkoumal, zda to je dostatečně
hodnotné pro využití při liturgii - prstě proto, že nic jiného není.
Přidal jsem proto na stránku s notami do pravého horního rohu
výrazné upozornění s odkazem na
"Varování a komentář k notám" -
soubor krátkých textů, které jednak upozorňují na nedostatky
a možné pasti mých hudebních výtvorů, jednak by měly napomáhat k jejich
správné interpretaci.
[Navrátil Vojtěch: Lidové nešpory o významnějších slavnostech a svátcích v roce, vlastním nákladem, tisk v Brně, 1937.]
Oproti nešporám Bradáčovým/Mickovým (60./70. léta 19. stol.) máme tu
počin co do vzniku o více než půlstoletí mladší.
Víme však, že Mickovy Nešporní zpěvy byly znovu vytištěny
ještě v r. 1940
a s Navrátilovými tedy koexistovaly.
Při srovnání textů shledáme částečnou (nikde nedeklarovanou) závislost
na známém starším překladu:
zatímco
žalmy a hymny jsou přeloženy nově, antifony, verše a orace jsou
s drobnými jazykovými úpravami
(zejm. interpunkce) převzaty z Bradáče.
Výběr oficií
Zatímco Bradáčovy nešpory zahrnuté v "Kancionálu svatojanském"
byly zamýšleny na každou neděli a významný svátek,
Navrátil podává, zřejmě s ohledem na poměry, v nichž působil,
nešporní texty pouze pro 17 nejslavnějších
příležitostí liturgického roku:
| vánoční okruh |
velikonoční okruh |
pohyblivé slavnosti mezidobí |
sanktorál |
- Narození Páně
- Obřezání Páně (1.1.)
- Nejsvětějšího jména Ježíš
- Zjevení Páně
|
- Zmrtvýchvstání
- Nanebevstoupení
- Seslání Ducha svatého
|
- Nejsvětější Trojice
- Těla a Krve Páně
|
- Neposkvrněného početí Panny Marie
- Nanebevzetí Panny Marie
- sv. Jana Nepomuckého
- sv. Petra a Pavla
- sv. Cyrila a Metoděje
- sv. Václava
- posvěcení kostela
- Všech svatých
|
Pro všechny tyto dny knížečka obsahuje (narozdíl od Micky)
kompletní formuláře včetně antifon, čtení a modliteb.
Výběrem svatých ze sanktorálu je typicky česká
(což souhlasí s místem vzniku: P. Navrátil působil jako
katecheta v Kuklenách v diecézi královéhradecké).
Hymny
Hymny pro Navrátilovo vydání přeložil z latiny
katolický publicista, filosof,
politik a politolog
Alfred Fuchs.
Zatímco hymny ve Svatojanském kancionálu - rovněž překlady
latinských hymnů breviáře, jsou vesměs rýmované (a někdy v důsledku toho
opravdu roztomilé), Fuchs se k rýmu uchyluje jen příležitostně.
Překlad se vyznačuje úsilím
zachovat rytmus originálu - alespoň co do počtu slabik
na verš. Byla za tím snaha umožnit zpěv hymnů na nápěvy
z římského antifonáře?
(Dobrý nápad by to nebyl - nápěvy vesměs předpokládají nejen
dané počty slabik, ale i určitou přízvučnou strukturu.)
Nezkoušel jsem cíleně konfrontovat překlad s originálem.
Při zběžném listování mě ale zarazil překlad poslední strofy hymnu
Pange, lingua, gloriosi corporis mysterium ze slavnosti
Těla a Krve Páně:
Genitóri, Genitóque
laus et jubilátio,
salus, honor, virtus quoque
sit et benedíctio:
Procedenti ab utróque
compar sit laudátio.
|
Roditeli zrozenému
zazni chvála v šíř i v dál,
vzdejme poctu Bohu svému
žehnání i píseň chval,
dejme znít i zpěvu svému,
aby Boha opěval.
|
Zatímco v latinském originálu je v závěrečné strofě trojiční doxologie,
Fuchsův básnický překlad tu má doxologii striktně monotheistickou.
Nevím, co mám rozumět pod "Zrozeným roditelem" (originál nemluví
o zrozeném roditeli, ale o Roditeli a Zrozeném, tedy o Bohu Otci a Synu).
Rozuměl tady překladatel špatně latinsky, nebo se nechal "básnickou
nouzí" dohnat k něčemu, co sice zachovává rytmus, ale není ani překladem,
ani nedává smysl?
Těžko říci. Kdyby tedy někdo chtěl po Fuchsovu překladu hymnů
z nějakého důvodu sáhnout, měl by předem obezřetně zkontrolovat,
co říkají - jednak, zda je to smysluplné, jednak, v jakém je to vztahu
k obsahu původních hymnů latinských.
Žalmy a zpěv
...Žel Bohu, v dnešní době jsou i dopolední služby Boží [mše]
namnoze zanedbávány, odpolední [nešpory] pak skoro vůbec opomíjeny.
Opíraje se o zkušenost, že náš lid, známý svou hudebností, rád si
zazpívá, předkládám vd. duchovenstvu lidové nešpory, část to
z nepřeberných, překrásných pokladů duchovních, a doufám, že vd.
duchovní správcové je ve svých farnostech zavedou a tím i
zájem o odpolední bohoslužby probudí a náboženský život povznesou.
Z předmluvy je naprosto zřejmé, že byla knížečka určena pro nešpory
v běžných farnostech, a to pro nešpory zpívané. Stojíme tu ovšem
před podobným problémem jako v případě nešpor Mickových:
v době vzniku se předpokládalo, že uživatelé budou dobře vědět,
jak se jednotlivé
texty zpívají, a tak sestavitel nepovažoval za nutné zahrnout
noty nebo třeba i jen odkaz na nějaký zpěvník.
Jedinou informací užitečnou pro určení, jak se nešpory zpívaly
(vedle výše naznačené hypotézy, že se hymny snad zpívaly na
příslušné nápěvy z římského antifonáře),
jsou značky v textech žalmů. Stejně jako u Micky je v každém
poloverši jedna slabika zvýrazněna ztučněním.
Jaká logika za zvýrazňováním stojí? První, co hledám, protože je mi
to nejbližší, je, jak se má zvýraznění ke slabikám přízvučným.
V textech najdeme ztučnění první (ze Siónu;
v lesku svatém),
třetí (uprostřed nepřátel svých; je pamětliv své smlouvy),
ale i druhé (želet toho nebude;
Duchu svatému) slabiky přízvučného celku (přízvučný celek
tvoří slovo nebo slovo s jednoslabičnou předložkou).
Zvýraznění slabik jak přízvučných (1.,3.), tak i nepřízvučných (2.)
v rámci jednoho žalmu vede k závěru, že zvýrazňování není vedeno
logikou přízvuku.
Využívá tedy Navrátil stejný systém jako Micka, tedy závěr každého
poloverše tvořený konstantním počtem slabik, z nichž první je označena?
Protože mě otázka české psalmodie velice zajímá, prošel jsem
všechny žalmy verš po verši a počítal, kolikátá slabika od konce poloverše
je zvýrazněna. Čísla před pomlčkou jsou pozice zvýrazněných slabik
v prvním poloverši, za pomlčkou ve druhém.
(Žalmy jsou číslovány podle Vulgáty,
ne jak je to dnes běžnější podle hebrejské bible.
Barvami jsou žalmy rozlišeny na skupiny, které by se
dle níže navržené teorie daly zpívat na stejné nápěvy.)
Žalm 109: 4 - 4/5
Žalm 110: 4/5 - 4/5
Žalm 111: 4 - 3/4
Žalm 112: 2/3 - 4/5
Žalm 113: 4/5 - 4/5
Žalm 115: 2 - 4
Žalm 116: 3 - 4
Žalm 121: 4/5 - 4
Žalm 126: 4 - 5/6
Žalm 127: 3 - 4
Žalm 129: 4 - 4/5
Žalm 131: 2/3 - 3
Žalm 147: 2 - 4/5
Magnificat značky postrádá.
Vidíme tedy, že vzdálenost zvýrazněné slabiky od konce poloverše
není v rámci žalmu konstantní, ale kolísá vždy max. o jednu slabiku.
Zdá se, v melodiích, které Navrátil předpokládal, měly závěry poloveršů
pevnou délku a bylo možné v případě potřeby někde, pravděpodobně
na konci, jednu slabiku přidat. (Stále bohužel nevím, podle jaké
logiky byla vybírána slabika k označení a proč závěr nebyl umístěn vždy
tak, aby vyšel přesně, bez přebytečné slabiky.)
Zkoušel jsem, jak uvedeným počtům slabik odpovídají závěry poloveršů
ve Svatojanském kancionálu. U více než poloviny Navrátilových žalmů
by nápěv daného žalmu ze Svatojanského kancionálu odpovídal.
Pro všechny pak by bylo lze mezi nápěvy ze Svatojanského kancionálu
nějaký vhodný najít. To ale zůstáváme na poli hypotéz.
Jak se žalmy z naší knížečky doopravdy zpívaly, zůstává
i nadále záhadou.
Za necelé dva týdny budeme slavit svátek sv. Jana Nepomuckého.
Chci proto upozornit na svůj nedávný objev, pro který jsem musel
vytvořit novou sekci na stránce s knihami:
latinské chorální ranní chvály a nešpory pro tento svátek.
[Liturgický institut Praha: S. Joannis Nepomuceni Sacerdotis et Martyris ad laudes matutinas et ad vesperas , Praha: Společnost pro duchovní hudbu a Editio sti. Ægidii 1993.]
Donedávna jsem ani nevěděl, že texty národního propria pokoncilní
liturgie hodin mají i latinskou verzi. O to větším překvapením
pro mě bylo, že k oficiu našeho svátku někdo dokonce vydal
chorální zpěvy.
Musím připojit dva nářky:
1. Bohužel latinské texty oficií ostatních svátků vlastních
českému kalendáři nejsou běžně dostupné. (Nikdy nevyšly tiskem,
ani na internetu nejsou, ...)
2. Zatímco pro většinu antifon z oficia sv. Jana Nepomuckého
se někomu (pod publikací je podepsán jen "Liturgický institut Praha",
mám ale důvodné "podezření" ohledně konkrétní osoby z okruhu
svatovítského kůru :) ) podařilo najít nápěvy dílem v pražských
rukopisných antifonářích, dílem v jiných oficiích antifonáře římského,
protože toto oficium využívá tradiční texty,
většina antifon jiných oficií našich světců
vznikla úplně nově v době liturgické reformy - bez ohledu
na existující dosavadní formuláře. To znamená, že možnost,
že jednou budeme moci zpívat o všech vlastních svátcích naší
provincie příslušné latinské chorální oficium, je mizivá.
Sešitek s ranními chválami a nešporami vyšel v r. 1993 a podle
všeho už není dostupný. Jeden exemplář ale leží v knihovně
KTF UK, kde je možné si ho
vypůjčit nebo na místě okopírovat.
[Micka František: Nešporní zpěvy pro lid, Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba, 1940 (8. vyd.).]
Sešitek kapesní velikosti, čítá pouhých 24 stran.
Stručná předmluva nás poučí, že máme před sebou krátký výtah
z Bradáčových "Nešpor", o nichž jednal předchozí článek tohoto
seriálu. To je kuriózní, protože už "Nešpory" byly výtahem
ze "Svatojanského kancionálu".
Přitom se tu uplatňuje stejná motivace: udělat materiál
levnějším a tak lidu dostupným.
Micka (mimochodem kanovník stejě jako Bradáč - ovšem vyšehradský)
tohoto zlevnění dosahuje tím, že do sešitku zařazuje jen
nešporní žalmy (seřazené jako v biblickém kánonu; které se budou zpívat
v konkrétních nešporách, bylo nutno předem ohlásit nebo vyvěsit
a lidé si příslušné žalmy vyhledali),
velice omezenou řadu hymnů pro vybrané příležitosti
(podle liturgických dob; na největší mariánské svátky; na den
sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého) a závěrečné mariánské antifony.
Nenajdeme tu tedy modlitby, čtení, ale ani antifony k žalmům a
k Magnificat.
Dlouhá řada vydání v dlouhém časovém rozpětí (od 70. let 19. stol.
do poloviny stol. 20.) svědčí o tom, že šlo o počin potřebný
a žádaný. Lze z toho vyvozovat, že se v inkriminovaném období
zpívané nešpory v národním jazyce v českých kostelích opravdu slavily.
Oproti Svatojanskému kancionálu i samostatnému vydání nešpor
ovšem Micka přináší jedno významné vylepšení:
"Tučným, silným písmem tištěná slabika v žalmích znamená,
že od ní započato, nápěv žalmu se mění," čili, že začíná
mediace nebo terminace verše.
Značkování předpokládá nápěvy ze Svatojanského kancionálu.
Zvolený systém značení zvýrazňující slabiku, kde se mění melodie,
počítá s tím, že každá závěrečná melodická formule má fixní
počet slabik. To je z mého pohledu poněkud slabé:
buďto se musí upravit text, aby zvoleným nápěvům "šel na ruku",
nebo se na něm příležitostně
páchá násilí melodickým zvýrazňováním slabik, kterým podle logiky
jazyka zvýraznění nepřísluší.
Výhodou tohoto systému je ovšem
jednoduchost a snadnost použití, kterou se třeba systém
uplatněný v mém žaltáři chlubit nemůže.
Název sešitku "Nešporní zpěvy" ve mně, když jsem ho našel v katalogu
knihovny, vzbudil naději, že tu snad najdu nějaké noty. Naděje to byla,
jak už snad alespoň částečně vyplynulo z výše řečeného, klamná.