(Rovnou upozorňuji, že článek je od začátku až do konce radikálně
snílkovský.)
Když jsem začal psát nápěvy k antifonám oficia, téměř vůbec jsem
neznal gregoriánský chorál. Mnohem více mi "chutnal" chorál byzantský
a různé druhy polyfonie spojené s byzantskou liturgií.
V pořadí druhým nejmilejším koutem světa hudby mi pak byla oblast
sacro-popu / -folku / -rocku. Nepřekvapí proto, že jsem se na samém
začátku pokoušel vyjít paralelně z východních forem
(dodnes nabízené kantikum z Fp 2)
a z forem "sacropopových"
(staré invitatorium -
viz též krátkou historii jeho vývoje;
sacropopová inspirace na něm není moc poznat,
protože se mi k němu v té době nepodařilo
splácat kytarový doprovod).
To, že se nakonec nosnou inspirací stal gregoriánský chorál,
vyplynulo jaksi přirozeně z dostupné nabídky již existujících zpěvů
oficia. Když jsem hledal nápěvy k žalmům, Zpěvy s odpovědí lidu,
po kterých jsem původně chtěl sáhnout, byly beznadějně vyprodané (jsou dodnes)
a nejpoužitelnější z toho, co jsem našel na internetu, byl výtah
nápěvů psalmodie z Liber usualis ze 60. let.
Když jsem pak hledal zhudebnění antifon, mým potřebám vyšly nejblíže vstříc
materiály od Stevena van Roode.
(Je možné si všimnout, že ty z mých nedělních antifon, které prošly
všemi dosavadními revizemi bez radikálního přepsání, odpovídají většinou
modem a často i diferencí antifonám z těchto materiálů.
Není to náhoda.)
Musím říci, že jsem zkoušel skládat zpěvy "inspirované
gregoriánským chorálem" dříve, než jsem gregoriánský chorál byť i jen
na elementární úrovni znal. Uměl jsem hrubě číst kvadratickou notaci,
zpívat žalmy na chorální nápěvy, a znal jsem několik nedělních antifon
a pár víceméně náhodných zpěvů z různých pohnutek vyhledaných
na internetu (několik málo mariánských antifon, hymnů a sekvencí).
To bylo všechno.
Uvědomoval jsem si samozřejmě, že by bylo vhodné a věci přiměřené
skládat české zpěvy oficia na základě mnohem lepších znalostí
chorálu - jak co do teorie, tak co do obsáhnutého repertoáru.
Myslím ale, že jedinou adekvátní cestou skutečného obsáhnutí
širokého hudebního repertoáru oficia je každodenní zpěv hodinek,
nikoli studium u stolu.
Antifonář na každý den pro současnou podobu
oficia nebyl a dosud není hotový a knihy pro oficium předkoncilní mi
jakožto chudému studentovi dlouho nebyly dostupné.
I když mi později dostupné byly, rozhodl jsem se nejprve dokončit
práci na českých zpěvech oficia na základě dosavadních znalostí,
jakkoli mělkých. Ponořit se do starého oficia totiž znamená
přinejmenším na rok úplně opustit současný breviář. Rok je předně dlouhá
doba, možná, že za rok nebudu mít na skládání antifon ani pomyšlení.
Z dosavadních malých pokusů krom toho vím, že se od starého oficia
k novému těžko vrací. Moje neuměle poskládané zpívánky po takovém návratu
znějí uboze, neohrabaně, přetíženě, ... a pokoncilní breviář
vypadá jako hračka pro děti.
Je tu tudíž značné riziko, že vydám-li se starší podobě oficia
na delší dobu, nebudu již mít vůli se k opuštěné práci vrátit,
a přijde mi škoda nechat ji nedokončenou.
A pak - jak jsem se dozvěděl více o historickém vývoji římského oficia,
postupně ve mně zrají plány na "experimentálně-archeologický výlet"
mnohem delší než rok.
Chtěl bych na základě delšího života "uvnitř" poznat nejen
poslední předkoncilní podobu římského oficia, která je v současné
době opět bez omezení plně legitimní alternativou k oficiu reformovanému,
ale také oficium v podobě před reformou Pia X.
a konečně pražské oficium z doby před přijetím "tridentského breviáře".
Tady již samozřejmě nejde jen o osvojení si repertoáru gregoriánského
chorálu s výhledem na zúročení jeho znalostí při skládání chorálních
zpěvů v národním jazyce. Poznání starších forem liturgie je mi cílem
samo o sobě. Přitom je zřejmé, že jeho dosažení bude velice časově
nákladné, velice angažující, a je obtížné odhadnout, zda a jaký
se z dlouhého "výletu" vrátím a jestli se pak s širším rozhledem
a hlubším vhledem znovu chopím práce na českých chorálních zpěvech
oficia či zůstanu "obyvatelem" některé ze starších forem.
Pro představu, co jednotlivé etapy
"cesty do liturgické minulosti" obnášejí:
oficium těsně předkoncilní
(AKA mimořádná forma římského oficia) -
Materiální vybavení je poměrně dobře dostupné.
Zpěvníky (Antiphonale z r. 1912 a Nocturnale H. P. Sandhofe-a z r. 2009)
již mám. Krom toho je potřeba breviář - buďto starý (mám po příbuzných)
a k němu se dobře naučit změny rubrik vzešlé z reforem
Pia XII. a Jana XXIII., nebo si opatřit novodobé vydání, které tyto
úpravy již zohledňuje.
Rozdíl v časové náročnosti nebude oproti úplnému pokoncilnímu oficiu
příliš drastický. (Reforma Jana XXIII. pokračovala v redukci matutina.)
Přesto v pracovních dnech zřejmě vynechám tercii a nonu
(obědová pauza je právě jedna, standardně půlhodinová, a kromě sexty
v ní chci po většinu roku rozhodně stihnout i konzumaci oběda;
samozřejmě by šlo tercii připojit ráno k primě a nonu večer k nešporám,
to ale přetěžuje zejména ranní "cluster" hodinek a porušuje "veritas
temporum").
oficium před reformou Pia X. -
Tady již nebude úplně jednoduché opatřit si potřebné materiály.
Počítám, že bych si na každou část roku půjčil příslušný díl starého
breviáře z knihovny KTF UK (mají jedno vydání z konce 19. stol.
i v "chórové" velikosti).
Vesperál si lze půjčit tamtéž.
Knihu obsahující nápěvy pro laudy jsem viděl oscanovanou na internetu.
Pro ostatní hodinky většinou není problém najít noty
v digitalizovaných manuskriptech (opakovaně se mi osvědčil mj. tento, ne náhodou františkánský, tj. reprezentující tradici blízkou té, která se prosadila v potridentské reformě),
ovšem to, že to poměrně snadno lze,
neznamená, že to nezabere značné množství času.
Čas potřebný pro důstojné "odmodlení" této podoby oficia, navíc se zpěvem,
je podstatně delší než v případě předchozího kroku.
Zejména dlouhé nedělní matutinum bude hodně tvrdým oříškem.
I ve všední dny ale bude nutné přejít na výrazněji "mnišský" denní režim
s brzkým budíčkem a podobně nezvykle časným uložením se ke spánku.
Nejsem si jistý, jestli při zaměstnání na plný úvazek zůstane
čas na něco kromě spánku, práce a oficia. Dost možná tady celá "hra"
rychle skončí, protože ten, jenž si hraje, i přes velké nadšení
potřebuje jíst, občas nakoupit a občas také prostě jen dělat něco jiného
než pracovat, zpívat oficium a spát.
pražské předtridentské oficium -
Již jen pro přípravu tohoto kroku by bylo potřeba obrovské množství toho
volného času, který předchozí krok zřejmě celý sežere.
Tady se totiž jedná o rekonstrukci staré liturgické formy
z premoderních pramenů, které dosud nebyly vydány v kritických edicích.
Předně bude nutné prostudovat to, co zjistili ti,
kdo se přede mnou pražským oficiem
zabývali. S pomocí toho pak vybrat některý pramen (tištěný nebo rukopisný
breviář) jako základ pro rekonstrukci (zejména pokud jde o kalendář,
uspořádání žaltáře, texty a rubriky); opatřit si jeho reprodukci
(nafotit a vytisknout? přepsat? přeuspořádat si podle něj materiál
z novějšího tištěného breviáře?);
podle potřeby dohledat nápěvy, které v něm nejsou obsaženy.
Ne až reforma Pia X. - již reforma tridentská oficium zkrátila.
Denně zpívat předtridentské oficium znamená buďto přestat chodit
do zaměstnání, nebo nespat. Pokud se tento předpoklad neukáže jako mylný,
nebudu moci tento krok v plném rozsahu provést a budu se muset
omezit na několik kratších (víkendových, týdenních, ...) sond.
Jak jsem zmínil na začátku článku, a jak je i bez toho jistě zřejmé,
vše výše řečené je zatím
bohapusté fantazírování. Již úvahy o budoucí podobě připravovaného
Antifonáře k Denní modlitbě cíkve jsou hudbou dosti vzdálené
budoucnosti, ovšem budoucnosti, o jejíž uskutečnění cílevědomě
usiluji. Na výpravu zpátky v čase dějinami římského oficia
a jeho pražské varianty se možná vydám až možná dokončím
Antifonář. Pokud to někdy nastane, milí čtenáři o tom určitě budou včas
vědět; nezapomenu jim skrz blog alespoň občas poslat "pohlednici"
a zájemce třeba někdy vezmu kousek cesty s sebou ...
Dokud jsem byl "na plný úvazek" studentem, nemohl jsem si dovolit
platit za webhosting a vděčně jsem využíval možnosti hostovat
své weby zdarma na hostingu
webzdarma.cz,
při všech omezeních, která to s sebou neslo.
Letos v zimě se s mým nástupem do zaměstnání v tomto ohledu situace
změnila a bylo jen otázkou času, kdy se (nejen) projekt In adiutorium
přesune jinam, kde nebude omezován reklamou, nízkým výkonem serveru,
přiděleným diskovým prostorem, dostupnými technologiemi atd.
Konečně před týdnem jsem se rozhodl, že ten správný čas právě nastal
a koupil doménu inadiutorium.cz a virtuální server.
Během několika dní by mělo být hotové nastavení všeho potřebného
a migrace webu na vlastní server. Pak, až web
spolehlivě poběží z nového umístění, nastavím odtud automatické
přesměrování a za několik měsíců stávající adresu a s ní spojené služby
od webzdarma úplně zruším.
Doufám, že tento krok přinese nejen mně cenné zkušenosti
se správou vlastního serveru, ale také nám všem kvalitnější a spolehlivější
fungování webu a nové možnosti jeho dalšího rozvoje.
Před několika dny jsem našel na Youtube záznam nešpor z letošní první
adventní neděle z Hořovic.
Zkoušel jsem kontaktovat někoho ze jmenované farnosti, kdo by
mi k těm nešporám mohl prozradit některé detaily, na které jsem
upřímně zvědavý, ale nedostalo se mi zatím žádné odpovědi a já
už nevydržím nechávat si ten krásný objev déle pro sebe.
Kdyby se tedy někdo z oslovených později přeci jen ozval, článek
doplním, nebo napíši další jako pokračování.
Uspořádání liturgického prostoru
Nahrávka nepříliš rozšířené a známé "liturgické akce",
jako jsou nešpory, se může stát cenným výukovým materiálem.
Z této perspektivy doporučuji čtenářově pozornosti způsob,
jak se v rámci nešpor, které sledujeme, pracuje s liturgickým
prostorem. Návštěvníci bohoslužby, kterých zřejmě nebylo
mnoho, sedí v lavicích, jak je obvyklé.
Celebrant zaujímá své místo v presbytáři.
Sbor, který je jednoznačně "hlavním tahounem" této liturgie,
je rozestaven v půlkruhu před presbytářem.
Tomuto uspořádání bych vytkl dvojí. Podivným dojmem působí
izolace celebranta za "zdí" tvořenou sborem.
Zároveň se sbor svým umístěním ocitá v centru pozornosti víc,
než je žádoucí (pokud jsou nešpory liturgií a ne koncertem;
na koncertě to naopak pochopitelně žádoucí je).
Preferované uspořádání je méně koncentrované na sbor
a otevřené "směrem k Bohu",
ať tak, že sbor tvoří dva chóry rovnoběžné s osou kostela,
ať tak, že zpívá v lavicích pro lid.
Zvolené, z mého pohledu "liturgicky neideální" uspořádání
je však výhodné pro dirigování a zřejmě i s ohledem na šíření
zvuku do chrámové lodi.
Zároveň při prostorových dispozicích daného kostela
by např. zmíněné uspořádání do dvou rovnoběžných chórů bylo těžko možné.
Identifikace textů a zpěvů
04:30 Ejhle, Hospodin přijde
07:13 Deus, in adiutórium meum inténde
08:04 "hymnus" Poslán jest od Boha anděl
10:02 antifona Aj anděl Páně
10:50 žalmy 113, 19, 117 (na konci se opakuje antifona)
30:49 "závěrečná mariánská antifona" Zdráva buď, Panno Maria
Nešpory otevírá adventní zpěv Ejhle, Hospodin přijde
(Jednotný kancionál, 101B). To je začátek nešporám cizí -
zařazen byl zřejmě z přesvědčení, že když při liturgii probíhá nějaký
přesun, např. nástup celebranta a sboru, musí k tomu znít hudba
a pokud možno nějaký zpěv. -- Toto přesvědčení je vzásadě správné,
hudební struktura mše v římském ritu mu dává zcela za pravdu.
Na otázku, proč liturgie hodin s nějakým vstupním zpěvem
odpovídajícím mešnímu introitu nepočítá a na začátku předpokládá již
přítomného předsedajícího začínajícího "Bože, pospěš mi na pomoc",
nedokážu dát uspokojivou odpověď. Myslím, že je to jeden z jejích
přetrvávajících monastických rysů. Zatímco v klášteře je přirozené,
že hebdomadář začíná hodinku poté, co se bratři shromáždí k modlitbě,
bez nějakého velkého úvodu, pro nešpory v kontextu
nemonastickém - tedy obvykle výjimečné a slavnostní -
by něco na způsob introitu bylo vhodné.
Mimochodem, "Ejhle, Hospodin přijde" je překlad nešporní antifony
z 1. neděle adventní. Rozšířené nápěvy tu věrněji, tu volněji
reprodukují starý nápěv latinského originálu.
(Dnes tuto antifonu zpíváme jako druhou v prvních nešporách.
Když jsem pro ni před půlrokem psal nápěv, vůbec mi nedošlo,
že mám před sebou modernější text notoricky známého "Ejhle",
a tak má antifona v mém zpracování mělodii úplně jinou, v modu I.)
Zajímalo by mě, ale nevím, jak se antifona z oficia dostala
na začátek rorátní mše.
Po "Ejhle" celebrant začíná úvodní verš Deus, in adiutórium meum
inténde. I když většina textů bude v češtině,
zazní během nešpor latina ještě několikrát: jmenovitě při
zpěvu po krátkém čtení, Magnificat, při požehnání a závěrečném
Benedicámus Dómino. Nic proti tomu - je to vkusné, liturgickými
předpisy výslovně legitimované (VPDMC 276), ... Kdyby se mi ale
přeci jen podařilo spojit se s tím, kdo ony nešpory připravoval,
na důvod pro zařazení latinských zpěvů bych se určitě zeptal.
Byly ve hře motivy čistě estetické? "Archeologické"? Nebo nějaké jiné?
Těm, kdo znají český breviář, nemusím říkat,
že hymnus Poslán jest od Boha anděl
v něm nenajdeme. Je volně vybraný z pokladu českých adventních/mariánských
písní.
Následuje psalmodie, pro mě jakožto amatérského skladatele
a badatele tradičně nejvíc vzrušující část celých nešpor:
předně tu máme krásnou antifonu Aj anděl Páně.
Protože její jazyk nasvědčuje tomu, že už se na ni nevztahují
autorská práva skladatele, drze jsem ji odposlechl a níže nabízím
zapsanou.
Velice by mě zajímal pramen, z něhož pochází. Vím zatím pouze,
že žádná z mnou dosud zhudebněných adventních antifon
současného breviáře nemá odpovídající text. Nevím, jde-li
o překlad některé z antifon starší podoby oficia či zpěv jiného původu.
Mám vážné podezření, že by mohlo jít o "antifonu před Rorate"
nebo úryvek chorálu
z některého starého českého rorátníku, ale dosud jsem toto podezření
neověřoval.
Antifona je pouze jedna, na způsob "antiphona super psalmos",
a zpívá se před prvním žalmem a po konci posledního.
Žalmy se všechny zpívají na chorální nápěv odpovídající
antifoně, tedy V.a. Použitý text je z liturgického překladu,
s několika nepatrnými zásahy (jedna změna slovosledu; úprava dělení
na poloverše). Melodický vzorec je na text nasazen tak,
že obvykle, ale nikoli vždy, souhlasí hlavní či vedlejší slovní přízvuky
se zamýšlenýmy
přízvuky hudebními. Předpokládám, že text byl značkován podle citu
a ne podle nějakých přesných pravidel.
Uchu znalému žaltáře neunikne, že žalmy nejsou vzaté z 2. nešpor
1. neděle žaltáře, jak by se slušelo, ba ani z jiné neděle nebo
jakéhokoli jiného breviářového formuláře. Jsou volně vybrané.
Žalm 19, v současném breviáři vždy dělený na poloviny,
které se navíc obvykle nezpívají v rámci jedné hodinky,
se zpívá v kuse. Úplně chybí novozákonní kantikum - místo něj máme
třetí žalm.
(Protože něco podobného jsme už jednou potkali,
říkám si, jestli i za těmito nešporami tak či onak nestojí trapisté :) )
Krátké čtení není z 2. nešpor 1. neděle adventní, ale z ranních chval
téže neděle. To naznačuje, že se tvůrce "liturgického programu"
na breviář ohlížel, ale zacházel s ním volně.
Následuje zpěv po krátkém čtení. Schválně nepíši "responsorium",
protože formálně o responsorium nejde.
Antifona k Magnificat je překladem antifony "O Oriens" -
jedné ze všeobecně známých "Ó-antifon". Tato konkrétní se zpívá
k Magnificat 21.12.
Pro srovnání podávám i znění odpovídající latinské antifony
podle římských chorálních knih z 20. stol.
(Nezištná reklama: za to, že jsem nemusel opisovat a mohl si rovnou
stáhnout obrázek, vděčím
GregoBase.
Doporučuji používat...)
Porovnáním zjistíme, že překlad je "slovo za slovo",
melodie však je, při zachování většiny strukturních tendencí,
výrazně odlišná, takže se domnívám, že tvůrce českého překladu
měl před sebou jinou melodii latinské předlohy.
Zrovna tak je ovšem možné, že k hudební předloze přistupoval
svobodněji než k textu a melodii upravil.
"Česká" melodie se od srovnávané "latinské" nápadně odlišuje
dekompozicí nebo vypuštěním některých melismat a zejm.
nápadnou preferencí intervalu d-f oproti d-e.
Kantikum Magnificat se zpívalo latinsky,
na chorální nápěv I.D. Ten sice antifoně, přísně vzato, neodpovídá,
ale žalm v dórské tónině s antifonou v hypodórské zní dobře.
Choralistu trkne, že se verše kantika zpívají bez initia,
u evangelních kantik obvyklého.
To je zřejmě potřeba připsat tomu, že se k vedoucí sboru nedostala
část know-how ohledně zpěvu hodinek. Samozřejmě to je nepodstatná drobnost.
Prosby a závěrečná modlitba jsou v rámci celých nešpor
vlastně jediným kusem textu, který byl vzat z toho formuláře,
ze kterého vzat být měl - tedy z 2. nešpor 1. neděle adventní.
Po požehnání následuje Benedicámus Dómino.
To podle současného breviáře není standardní součástí nešpor,
ale v roce 2009 vydaný pokoncilní římský vesperál pro neděle a svátky
tento zpěv uvádí jako možnost "propuštění" následujícího po požehnání.
(Ritus conclusionis se dělí na oddíly benedictio
a dimissio. Benedictio
je pevné, dimissio volitelné. Benedicámus je jednou
z možných podob dimissio.)
Nápěv Benedicámus Dómino, který v závěru našich nešpor zazní,
ovšem v novém vesperálu není. Našel jsem ho v Antiphonale Romanum 1912
na s. 50* s určením "In Dominicis per annum". (Adventní neděle
tam mají svůj vlastní, jiný, ale to je asi celkem jedno.)
Nakonec se zpívá píseň Zdráva buď, Panno Maria - jedna z písní,
které jsou v oficiálním českém hymnáři předepsané jako alternativy
závěrečných mariánských antifon.
Hodnocení liturgického "programu"
Z čistě zákonického hlediska souladu s liturgickými předpisy
jsou zachycené nešpory "nedovolené". Dovolím si nerozebírat to kus
po kusu a normu po normě, protože jde o téměř identický případ
jako při svatováclavských
nešporách staroboleslavských minulého roku.
Jako člověk hodně zaměřený na slovo
jsem nešťastný, že mi polyfonní pasáže hymnu a zpěvu po krátkém čtení
nebyly srozumitelné, od toho ale přímým účastníkům nešpor
pravděpodobně odpomohly rozdané sešity.
Hodnotit nešpory co do uměleckých kvalit skladeb a výkonu sboru
nejsem kompetentní. Jako nekompetentní hudební laik nicméně
neskrývám nadšení.
Ožehavou otázkou je hodnocení volně sestaveného liturgického formuláře
z pohledu liturgického.
Texty jsou zdařile vybrané s ohledem na liturgickou dobu - advent.
Méně se už bere zřetel na to, že jde o druhé nešpory nedělní -
chybí žalm 110, zpěv po čtení je zcela zaměřený na Pannu Marii, ...
Výběr krátkého čtení konečně není úplně šťastný s ohledem na denní
dobu. Jistěže sv. Pavel o spánku a o "hodině, kdy je třeba se z něj
probudit" píše v obrazném slova smyslu a myslí na probuzení duchovní.
Avšak to, že tato slova čteme na začátku dne, v ranních chválách,
kdy je Pavlův obraz jaksi hmatatelnější, není náhodné.
Když si ještě všimneme, že tu o 2. nešporách 1. neděle adventní
zaznívá antifona k Magnificat, která v řádném uspořádání breviáře
patří do posledního předvánočního týdne a je výrazem jeho vystupňovaného
očekávání, můžeme uzavřít, že rozebírané nešpory jsou spíše
"adventními nešporami" než "2. nešporami 1. neděle adventní".
Pro ty, kdo nemají příležitost slavit v adventu společně liturgii
hodin jindy než právě o těchto jedněch nešporách, se někdo
pokusil o výběr, do nějž podle uvážení zařadil texty z různých míst
breviáře i odjinud.
Moc by mě zajímalo, čím se neznámý kompilátor nechal vést při výběru
žalmů. Žalm 113 je snad zařazen pro své celkem přímočaré mariánské
konotace; Žalm 19 je s dobou adventní spojen v uších a srdcích
snad všech Čechů díky výše zmiňovanému zpěvu Ejhle, Hospodin přijde,
kde se z něj zpívají verše;
Žalm 117 by v našem kontextu, orámovaném antifonou o Gabrielovi,
mohl mít místo jako odkaz na univerzální význam spásy přinášené
zvěstovaným Spasitelem; zrovna tak ale k jeho zařazení mohl vést
prozaičtější důvod: nešpory mají mít tři žalmy a předchozí dva
jsou již dosti dlouhé ...
Své hodnocení jsem shrnul do nadpisu článku heslem
"nešpory mezi koncertem a liturgií".
Nešpory zachycené na videu podle všeho jsou společným slavením
liturgie hodin ve farnosti - nakolik je zachováno základní liturgické
schéma. Zároveň ale jde do jisté míry i o "koncert" -
tomu nasvědčuje
charakteristické uspořádáním prostoru a výběr "zajímavých kousků"
bez ohledu na liturgické předpisy a širší souvislosti.
Pramen, z něhož se málo pije
Závěrem chci zvláště zdůraznit jeden výše jen letmo zmíněný
rys rozebíraných nešpor: pro část zpěvů se sahá do pokladnice
české chorální tradice. To je v mých očích chvályhodné.
Bohoslužebný zpěv v národním jazyce,
zpěv oficia nevyjímaje, má u nás dlouhou historii, nejen
díky utrakvistickému hnutí. Avšak zatímco staré české graduály
jsou předmětem soustavného vědeckého bádání, jakkoli omezeného,
a zpěvy z rorátníků péčí chrámových hudebníků znovu
zaznívají do adventních rán, staré české zpěvy hodinek
leží v rukopisech, jak se zdá, prakticky bez povšimnutí.
Ví se o nich, ale právě jen to.
Právě dnes, když vznikají nová zhudebnění textů liturgie hodin
v národním jazyce, je čas také otevřít staré rukopisy
a studovat, jak zpívali hodinky česky naši předkové.
A nejen studovat, ale také zpívat - samozřejmě při plném vědomí
rozdílu mezi liturgií na jedné straně a
koncertem nebo liturgicko-archeologickým
experimentem na straně druhé.
Spíš z legrace jsem, letos nikoli poprvé,
hecoval sestru, ať si se mnou přijede zazpívat nešpory
z památky své křestní patronky, sv. Marie Magdalské.
Když hecovaná překvapivě pozvání přijala, bylo potřeba připravit
sešit s kompletním "programem" nešpor. Když zpívám sám, vystačím
s notami na notebooku a breviářem, ale člověk breviáře a žalmových nápěvů
méně znalý by se ztrácel...
Původně jsem počítal, že noty snadno připravím za sobotní večer.
Pokusil jsem se proceduru pro sestavení zpěvníčku sestavit
nakopírováním ze skriptů, které sestavují stávající svazky
Antifonáře k DMC. Ukázalo se ale, že tyto skripty jsou tak
špinavě napsané (už v nich samých jsem příliš kopíroval),
že je neúnosně náročné vypreparovat z nich funkční celek potřebný
pro aktuální potřebu a přenést ho jinam.
Když jsem měl na výběr mezi "hodiny se patlat s kopírováním a rozběháváním
kódu z těch odporně páchnoucích skriptů" a "hodiny programovat nástroj,
který mě toho patlání navždycky zbaví", vybral jsem si celkem logicky
druhou variantu a větší část neděle strávil přilepený ke klávesnici.
Nový nástroj, z nedostatku invence nazvaný prozatím Typographus,
zásadně usnadňuje tvorbu zpěvníků s notami vzniklými v rámci projektu
In adiutorium tím, že odstraňuje mnohostranné duplicitní informace,
dosud zatěžující přípravu svazků Antifonáře.
Doposud některé informace existovaly až na třech místech:
např. modus a diference byly uvedeny v notovém materiálu
v hlavičce dané antifony, dále v hlavním .tex souboru,
kam se antifona vkládala, a znovu v rake-skriptu, který k dané
antifoně připravoval žalm. S příchodem Typographa se do
.tex souboru vloží jediné makro. Typographus najde příslušné noty,
z jejich hlaviček zjistí, jaký je potřeba připravit text žalmu a případně
žalmový nápěv, a do dokumentu všechno vloží.
Dokument níže, proti zdroji opravdového zpěvníku
samozřejmě jednodušší o mnoho formátování a kratší o mnoho obsahu,
obsahuje všechny potřebné informace k vygenerování jednoduchého
zpěvníku obsahujícího hymnus, antifonu se žalmem, responsorium
a antifonu s kantikem Magnificat.
V obsahu dokumentu jsou pro přehlednost pouze speciální
makra zpracovávaná Typographem.
Makra začínající \set sdělují umístění důležitých dat.
Další makra už vkládají "obecné noty" (\simpleScore),
antifonu s textem příslušného žalmu (\antiphonWithPsalm),
responsorium (\responsory).
Noty ke vložení jsou identifikovány pomocí relativní adresy
souboru vůči ChantBasedir, znaku # a id uvedeného v hlavičce daného
kousku. Pokud cesta není uvedena, bere se ta z nastavení ChantSource.
Proces sestavení zpěvníčku sestává z preprocessingu
.tex souboru Typographem, zpracování jeho výstupu programem
lilypond-book a konečně kompilace pomocí pdfLaTeXu.
Nástroj je samozřejmě teprve v raném stadiu vývoje. V budoucnu bude
potřeba doplnit některé nové funkcionality a možnosti nastavení
a pokud se má stát efektivním nástrojem pro sestavování rozsáhlých
zpěvníků, jako jsou plánované svazky Antifonáře k DMC,
bude potřeba i trocha optimalizace.
Již teď ale umožňuje vyrábět malé zpěvníky, v rozsahu třeba onoho
výše zmíněného, za ten jeden večer, jak jsem bláhově odhadoval
na začátku výše podané historie. A to je, alespoň pro mě, něco.
Narazil jsem dnes na The Chant Café na článek Adama Wooda
Composer: Choose thyself.
Jeho stručné poselství tvůrcům na poli liturgické hudby je
"nezávisej ve své tvorbě na úchvale nějaké vnější autority; TVOŘ."
V samých počátcích svých pokusů se zhudebňováním textů liturgie hodin
jsem, s velkou nejistotou, poslal své první výtvory dvěma mužům,
které jsem považoval v dané oblasti za kompetentní.
Tenkrát by mi bylo velikým pokušením, mít někoho jako "cenzora" a
cele se spolehnout na jeho soud o (ne)kráse a (ne)publikovatelnosti
každého jednotlivého zpěvu.
Nikdo si ale tuhle roli nenechal vnutit. Jeden z oslovených
výslovně odmítl hodnotit zpěvy po estetické stránce a jenom
mě upozornil na jednu, řekněme, "technickou" vlastnost gregoriánského
chorálu, kterou je dle jeho soudu vhodné zohlednit i při tvorbě
chorálu českého.
Druhý mi vůbec žádnou zpětnou vazbu neposkytl. "Pokračujte," napsal jen.
Tenkrát to bylo frustrující. S odstupem času jsem ale za tuhle
strohost vděčný. Umožnila mi osamostatnit se a postupně si o tom,
co mi vznikalo pod rukama, vytvořit vlastní úsudek.
Tím v žádném případě nechci glorifikovat samoukovství.
Sv. Bernardovi se připisuje výrok, že "kdo je sám sobě mistrem,
je učedníkem hlupáka," a o mém hudebním snažení to platí v plné míře.
To, že jsem se u nikoho nevyučil hudebnímu "řemeslu",
je přetrvávající vážný handicap.
Ale v úsudku o kráse a hodnotě toho, co (ideálně na základě osvojených
znalostí a dovedností patřících k "řemeslu") tvoří, musí tvůrce být
samostatný a nezávislý. Závislost tvorby na "cenzorovi" jakéhokoli druhu
se s žádným uměním nesnáší.
Za to, že jsem vedle hromady braku v průběhu času vytvořil,
jak se domnívám,
i nějaké množství hodnotných zpěvů, vděčím ve velké míře onomu
strohému "pokračujte". Kdyby mi oslovený poslal přiměřenou kritiku
toho, co tenkrát viděl, velmi pravděpodobně bych hned všeho nechal.
Byly to totiž všechno věci velice ubohé.
To on ale právě neudělal. Místo kritizování napsal "pokračujte".
"Počkat, co z toho vyleze," je dobrá strategie pro zacházení
s rostlinkou, která teprve vystrkuje své první nevzhledné a o budoucím
plném tvaru málo vypovídající lístečky...
Po delší době nabízím opět malé nahlédnutí do svých plánů ohledně
prací na projektu v příštích týdnech a měsících.
Významnou prioritou je kompletace a konsolidace bloků
repertoáru oficia, které už jsou kompletně nebo skoro kompletně
zpracované a mají se stát svazkem antifonáře.
V současné době jde o zpěvy žaltáře a
společných textů o svatých a spol.
Oba tyto bloky aktuálně doplňuji o jednotlivé chybějící
prvky a následně je budu revidovat.
Průběžně připravuji vlastní antifony pro jednotlivé neděle
v liturgickém mezidobí cyklu C.
Během roku bych rád postupně zpracoval antifony k žalmům
pro postní a velikonoční neděle a snad i ty k evangelním kantikům
pro férie těchto liturgických dob - tak, aby v roce 2014
byl již repertoár temporálu kompletní.
Něco vody uplynulo ode dne, kdy jsem dokončil zpěvy poslední ze slavností
sanktorálu, a bylo by tedy na místě dotáhnout do konce
jakýsi můj "postranní" projekt,
zpěvníček Nešporní zpěvy.
Věřím, že se k tomu nejpozději někdy během léta dostanu.
V prosinci jsem vyhlásil, že svazečky výběrové řady antifonáře
pro slavnost Narození Páně a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv
budou již letos. Pak se ale studijní povinnosti a nástup do zaměstnání
postaraly o zásadní změnu mého "rozvrhu" a na dodržení tohoto
"příslibu" nebylo kdy. Rád bych tedy v průběhu roku připravil i tyto.
S tím bude spojen větší kus "neviditelné" práce - mám zhruba vymyšlený
nástroj, který výrazně usnadní a zpřehlední přípravu svazků
antifonáře (i jiných zpěvníků oficia, např. příležitostných brožurek),
ale bude potřeba pár hodin na jeho naprogramování.
Mezi další drobnější plány patří např. nová revize responsorií
(nejen těch ze žaltáře), které by tentokrát měla předcházet studie
stavby krátkých responsorií z klasického repertoáru
gregoriánského chorálu - protože se mi spíš nedaří než daří
texty responsorií kloudně oblékat do nápěvů.
Delší dobu si hraji s myšlenkou, zpracovat všechny žalmy nedělních
nešpor na způsob "kytarových žalmů"
a láká mě to snad tím víc, čím méně rozumný a smysluplný projekt to je.
Tento článek je jeden z těch vyhraněně "snílkovských" -
říkám předem jako varování.
Práce na zhudebnění oficia postupuje sice velmi pomalu, ale postupuje,
a já věřím, že za několik let spatří světlo světa úplný český antifonář.
Ve snění nejsem nijak skromný a tak přemýšlím i o tom, že by kromě
textů a not mohl obsahovat i výtvarnou výzdobu.
Jestliže hudebního nadání mám opravdu málo, výtvarného se mi dostalo
ještě méně (o čemž svědčí mj. i podoba tohoto webu),
a tak pokud jednou ve svazcích Antifonáře k DMC nějaké obrázky
či jiné zdobné prvky budou, bude to jen díky přispění někoho
dalšího. Možná, že se ozve někdo stejně nadšený myšlenkou
vytvořit grafickou výzdobu antifonáře, jako já jsem nadšený pro
jeho hudební obsah. Možná, že časem začnu dávat stranou něco
ze svých příjmů a později poprosím nějakého umělce, zda by
něco nenakreslil/nenamaloval/nevyryl za úplatu.
A třeba se myšlenky na výtvarnou výzdobu vůbec vzdám.
Přemýšlel jsem už o té věci z různých stran. Jak mnoho obrázků
by antifonář měl obsahovat? Kde by měly být a co zobrazovat?
Jak velké by měly být?
Jaká by byla vhodná technika? Je nějaký preferovaný styl?
Viděl jsem už dost antifonářů, starých i poměrně nových,
tištěných i rukopisných. Mezi těmi i oněmi se najdou jak bohatě
zdobené, tak jiné, výzdobu zcela postrádající, nebo zdobené
pouze účelově a minimalisticky.
Někdy v budoucnu bych si chtěl najít trochu času k podrobnějšímu studiu
výtvarné stránky rozmanitých antifonářů - pravděpodobně z toho
vzejde nová série blogových článků - a na základě toho navrhnout
jakousi osnovu případné výzdoby antifonáře, který je cílem mých
snah.
Mám nicméně jakousi předběžnou představu:
Můj antifonář má být především účelný; dále by jeho výroba neměla
být přespříliš nákladná. Obojí hovoří pro omezené množství
obrázků a pro černobílé provedení. Staromilec ve mně volá
po "line-artu" ve stylu Antiphonale Romanum 1912 nebo breviářů
z první poloviny 20. století. Relativizátor staromilce ve mně
říká, že je otevřený i jiným stylům, pokud budou schopny
se v antifonáři zabydlet a stát se jeho organickou součástí.
Pokud jde o rámcový rozsah výzdoby, představoval bych si to asi tak:
"titulní" obrázek pro každý díl (možná celostránková ilustrace
na druhé nebo třetí straně svazku, možná malá grafika přímo
do titulní stránky)
obrázek na začátek každé liturgické doby v temporálu
záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek
každé slavnosti temporálu i sanktorálu
záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek každého
oddílu společných textů
možná několik drobných grafických "vycpávek" volných zbytků
stránek (jako např. v Jednotném kancionálu)
Netrpím tedy bludem, že po světě běhá spousta lidí toužících
ilustrovat antifonář. Ale jeden nebo dva snad přeci ...
Tak pro ten nepravděpodobný případ, že by někdo takový na tento
článek narazil: určitě budu rád, když se mi ozve.
Na druhou stranu s tím nemusí nijak pospíchat, protože než se
projekt dostane do fáze, kdy začne vznikat sazba svazků prvního
vydání antifonáře, bude to ještě nějakou dobu trvat. (Odhaduji
dva roky až pět let.)
Potenciálně odrazující je, že bych byl rád, aby výtvarná výzdoba
antifonáře byla vydána pod stejnou licencí jako jeho hudební
obsah.
Ze zvláštních liturgických dob je na tom co do množství hotových
zpěvů bezkonkurenčně nejlépe doba adventní.
Na podzim jsem seděl doma, neúspěšně hledal práci,
k tomu, abych se pořádně opřel do studia, kde by to bývalo bylo dost
potřeba, jsem se z různých důvodů nedokázal přimět -
a ve volném čase, kterého jsem tak měl velice nazbyt,
vznikly kompletní adventní antifony, vč. těch k evangelním kantikům
ve všední dny.
Doba postní a velikonoční takové "štěstí" neměly a i nadále jim scházejí
a přinejmenším ještě rok nebo dva budou scházet i antifony
k nedělním žalmům.
Chci ale upozornit, že projekt In adiutorium ve skutečnosti
může nabídnout ještě o něco víc, než co je pěkně uspořádáno
a naservírováno v připravených notových materiálech.
Myslím, že ten, kdo je zvyklý hodinky pouze recitovat, má dobrou
šanci vůbec si toho nevšimnout - ale ten, kdo hodinky zpívá,
nebo se breviářem z nějakého důvodu zabývá i mimo čas modlitby
(ať už proto, že ho překládá, skládá k němu zpěvy, nebo nad ním
provozuje vědu), si brzy všimne, že se řada antifon při různých
příležitostech vrací.
Pro mě je důležité mít o tom přehled proto, abych stejný text
zbytečně nezhudebňoval vícekrát.
(Pozn.: v předkoncilním antifonáři bylo vícero antifon, které
se objevovaly na různých místech s různými melodiemi;
já se ale snažím, pokud dobrý důvod nevelí jinak, stejný text
dávat vždy se stejným nápěvem. Šetří mi to práci i učení.)
Samozřejmě si dávno jednotlivě nepamatuji, které texty jsem již
zhudebňoval, natožpak pro kterou část liturgického roku.
Dříve jsem již zmiňoval některé jednoduché, ale šikovné nástroje,
které jsem si naprogramoval,
aby mi přehled o zhudebněných textech zprostředkovávaly.
Jeden z nich používám už dlouho a teď o velikonočních fériích skoro denně.
Velká část (určitě přinejmenším polovina) antifon, které se teď
zpívají s Benedictus a Magnificat, se totiž dá najít
v materiálu pro neděle v mezidobí, ve společných textech o svatých
nebo ve svátcích sanktorálu.
Mám na to nástroj, který může použít každý, kdo má k disposici
operační systém unixového typu (nebo možná i Windows s Cygwin?)
s nainstalovaným interpretem jazyka Ruby.
Stačí ve složce se zdrojovými kódy notových materiálů
spustit skript antigrep.rb a předat mu hledané slovo.
(Resp. jakýkoli přepínač a hledací výraz akceptovaný programem
grep, který se v pozadí k hledání používá.)
Skript proběhne všechny noty, vytahá z nich texty a vypíše
odpovídající texty, které našel, spolu s názvem souboru, ve kterém
jsou k nalezení. Pak stačí najít odpovídající PDF a může se zpívat.
Příklad výše ukazuje, jak jsem dnes ráno našel antifonu k Benedictus.
(První příkaz na obrázku, volající skript indexmaker.rb,
ukazuje přibližný počet zatím vytvořených zpěvů, přičemž ale nijak
nezohledňuje skutečnost, že některé antifony jsou zkopírované
na více místech a že některé texty, jako např. antifony
kompletáře, mají více různých zhudebnění.)
Dotýká se tématu, které mi ve Svatém týdnu také vrtalo hlavou:
liturgická reforma iniciovaná 2. vatikánským koncilem nesporně přinesla
mnoho dobrého, ale také smetla řadu hodnotných liturgických prvků,
v neposlední řadě v oficiu.
Některé bez rámusu upadly v zapomnění a staly se nanejvýš předmětem
teskné touhy odborníků. Jiné se ale do života církve vracejí -
"zdola", iniciativou společenství, která slaví liturgii
a příslušné prvky vidí jako natolik hodnotné, že hledají cesty,
jak je do svého liturgického života znovu uvést.
Mezi takové prvky nepochybně patří "temné hodinky" Svatého týdne.
Jejich "vzkříšení" má různé podoby.
Někde komunita, která jinak slaví
liturgii v řádné formě římského ritu, přechází pro oficium Svatého
týdne k formě mimořádné (tak čeští dominikáni, nakolik lze soudit
z jejich webu);
jinde se sahá k jisté "partyzánštině" a upravuje se množství
a výběr lekcí v modlitbě se čtením řádné formy
(to jsem zažil v katedrální farnosti v Erfurtu
a z vyprávění svědků se zdá, že touto cestou jdou i strahovští
premonstráti).
Ptám se tady, nakolik je pravděpodobné, že nezůstane u hnutí
zdola a individuálních řešení, a dojde k dílčí revizi
výsledků liturgické reformy.
Myslím, že by taková revize, zrovna pokud jde o oficium Svatého týdne,
byla vhodná a plodná.
Neměl by ale být přeslechnut ani závěrem článku zaznívající
návrh, využít "materiál" temných hodinek v populární pobožnosti.
Temné hodinky jsou nabité dobře vybranými texty
a podaří-li se je dnešnímu člověku zpřístupnit, bude to jistě
cenný příspěvek k jeho lepšímu proniknutí do velikonočního tajemství.
Myslím na všechny ty plytké zelenočtvrteční adorace, které jsem
zažil; tady se nabízí potenciálně hodnotná, na přípravu a provedení
však, nezastírejme, poměrně náročná alternativa.
Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve jsou, myslím, poměrně
realistické ve svých výrocích o slavení DMC "za účasti lidu".
Důrazněji doporučují (a právě jen doporučují) pouze
veřejné slavení nedělních nešpor (čl. 207)
a dále modlitby se čtením a ranních chval na Velký pátek a
Bílou sobotu (čl. 210).
Místa
Aktuálně vím jen o několika málo kostelích, kde se ve Velikonočním
triduu modlitba se čtením a ranní chvály dle tohoto doporučení
budou letos slavit.
Nepochybně je jich výrazně více, zejména, ale nejen tam,
kde dveře svého kostela otevřou řeholní komunity.
Čtenářům budu vděčný za upozornění v komentářích nebo mailem,
nové informace rád doplním do seznamu.
katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
(Velký pátek a Bílá sobota
od 8:00; latinsky, podle současného breviáře)
kostel Narození Panny Marie v Roudnici n. L. (tam je přebohatý
liturgický program po celý Svatý týden, anžto se tam sjede Conventus
choralis; oficium bude zpívané podle předkoncilního mnišského antifonáře)
předpokládám, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladně budou,
jako každý rok, ranní chvály (a pouze ty, bez modlitby se čtením)
na Bílou sobotu, ale farní web má výpadek a nemohl jsem to tudíž ověřit
(této skromné kladenské tradici jsem jinde věnoval
článek,
snad alespoň trochu podnětný pro slavení liturgie hodin v podmínkách
farnosti)
Hudebniny
Dobře vím, že teď už je velikonoční hudební program všech
rozumně vedených kůrů dávno hotový a většinou i nacvičený,
že prostě (ani poprvé, ani naposled) s přehledem použitelných
zpěvů přicházím "s křížkem po funuse". Přeci ale:
ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu, jakož i nešpory
ze Zmrtvýchvstání jsou v Olejníkově Velikonočním graduálu