Antifonář poutníka sázavského :)

9.7.2012 16:25 | kategorie: Ze života | Komentáře

Podnícen více různými podněty, vydal jsem se ve středu (4.7.) z Kladna na pouť na Sázavu. Tam jsem s Boží pomocí v sobotu (7.7.) došel, zúčastnil se větší části programu titulární slavnosti svatého Prokopa v místním farním kostele (a z malé části prolezl okolí) a vrátil se pak v neděli odpoledne vlakem domů.

Obálka. Obrázek jsem, žádný vhodný volný nenacházeje, odcizil ze stránek sázavského kláštera. (Kdyby to nebylo jen pro soukromou potřebu, nikdy bych si to nedovolil.)

Z celé pouti tu chci zmínit jednu záležitost v celku pouti spíše okrajovou, ale pro téma těchto stránek relevantní.

Moje až nezřízená náklonnost k breviáři má za následek, že se tento od "erfurtských časů" stal při mých občasných sólových pěších cestách světem pravidelnou přítěží v krosně. U breviáře ale mé nezřízené náklonnosti nekončí - další se vztahuje ke zpěvům hodinek. Na čas pouti připadla památka sv. Prokopa (středa) a slavnost svatých Cyrila a Metoděje (čtvrtek) - obě mají téměř plné vlastní formuláře se zpěvy, o které jsem letos rozhodně nechtěl přijít a jejichž nápěvy neznám nazpaměť. Večer před začátkem pouti jsem proto pojal úmysl udělat si na dny pouti sešitek se všemi potřebnými melodiemi. A učinil jsem tak. Po cestě jsem pak s jeho pomocí opravdu téměř všechny hodinky (kromě nešpor a kompletáře bouřlivého pátečního večera) zpíval. Možná podobně jako kdysi svatý Prokop. I když kdo ví - liturgické texty jeho svátku zdůrazňují, že "mlčel".

Nešpory ze svátku sv. Prokopa s tužkou naškrábaným nápěvem hymnu.

Příprava "poutního antifonáře" byla velice jednoduchá - vytvořil jsem nový lilypondovský soubor s vlastní bookpart pro každý den. Zkopíroval jsem do něj zpěvy jednotlivých dní z příslušných souborů, pohrál jsem si se vzhledem (jako výchozí font jsem použil Gentium; pro všechny dny jsem použil formát hlavičky, jaký mají novější soubory s formuláři svátků sanktorálu), připravil to všechno programem pdfbook k tisku sešitku a bylo to. Během několika málo minut. Jenže...

Páteční oficium se četlo pozpátku.

Jenže jsem ve spěchu (mezi balením) opomněl pravidlo, které uplatňuji při tvorbě notových materiálů, že rubriky se z breviáře obvykle neopisují. A drobně jsem doplatil i na to, že zejména zpěvy žaltáře jsou rozstrkány v různých souborech. Tak jsem si naštěstí včas všiml, že feriím (pátek, sobota) chybí responsoria a zkopíroval jsem je z příslušného materiálu. Už jsem si ale nevzpomněl na antifony invitatoria. Antifona k invitatoriu mi chyběla i pro cyrilometodějský den - ten ji totiž nemá vlastní, ale bere ji z commune o duchovních pastýřích. Některé noty se zkopírováním do jiného než původního kontextu trochu rozbily. Atd.

K velmi svéráznému "vylepšení" došlo souhrou spěchu a mé nesehranosti s domácí tiskárnou (která bydlí v pokoji u sestry a dá se obsluhovat jen z jejího počítače). Stránky jsem potiskl oboustranně, ale dílem jinak, než jak patřily, pročež se obrázek sv. Prokopa a titul sešitu objevil na zadní straně obálky a stránky uvnitř se seřadily v pořadí 1,2,3/6,5,4/9,8,7/10,11,12. Shodou šťastných náhod to vyšlo tak, že každé oficium bylo na stránkách po sobě následujících, jen některá bylo třeba číst odzadu...

Až pozdě večer, když byl sešit dávno vytištěný, jsem vzpomněl na hymny. Nápěvy těch feriálních a nedělních znám nazpaměť, ale oba zahrnuté svátky měly hymny s nápěvy originálními, v rámci hymnáře se neopakujícími. Z cyrilometodějských hymnů už jeden nápěv znám, na zpěv druhého jsem rezignoval. Pro jeden prokopský hymnus, který má nápěv rovněž tak náročný, že bych se ho nestihl za večer naučit, jsem večer tužkou na volné místo v "antifonáři" v rychlosti naškrábal provizorní nápěv nový, výrazně snazší. (A postrádající jakékoli umělecké kvality.)

Velkou výzvou pro mě bylo zpívat pět dní oficium bez pomoci hudebního nástroje. Doma si normálně před každou známější antifonou předehraji alespoň počáteční tón, častěji začátek (2-5 not) na kytaru, antifony, které neznám, nebo vím, že je jen tak "netrefím", si, než je zpívám, přehrávám celé. Kytaru jsem na pouť pochopitelně nést nechtěl. Sopránová zobcová flétna se mi pro tyto účely neosvědčila. (Jednak hraje příliš vysoko nad polohou mého hlasu, jednak musím příliš přemýšlet, když chci transponovat - zatímco na hmatníku kytary je transposice mechanickou záležitostí.) Všechny méně známé zpěvy jsem si večer před odchodem na pouť přehrál a přezpíval a pak jsem se spolehl na souhru paměti a (pomalu se snad rozvíjejícího a kultivujícího) sluchu. Celých pět dní to fungovalo až překvapivě dobře.

Ústřední část mého "poutního antifonáře" je případnému zájemci/zvědavci k disposici v obvyklém git-repositáři, v branch ad_occasionem: prokopska_pout_2012. Není tam obálka, protože ta obsahuje obrázek upirátěný z webu sázavského kláštera. Vyrobil jsem ji primitivně v LibreOffice Writeru.

Můj "poutní antifonář" pěkně ukazuje sílu i slabost výstupů projektu In adiutorium: vše potřebné lze poměrně snadno najít a zkombinovat, je ale přitom třeba myslet na řadu věcí okolo, pamatovat si nebo vyhledat všechny relevantní rubriky, ...

Tomáš Fryčaj: Katolický kancionál / Předkoncilní "lidová oficia" #7

10.6.2012 13:35 | kategorie: Knihy | Komentáře

Po delší odmlce pokračuji v řadě článků sledujících staré publikace částí liturgie hodin v českém jazyce. Toto a dvě další pokračování budou věnována starým kancionálům moravských diecézí. Poděkování za upozornění na ně směřuje do řad církve vítězné, k prof. Hejčlovi. (Viz předmluva k HEJČL Jan: Týden Ducha svatého. Církevní hodinky a mešní modlitby, Olomouc 1931. Plný text v bibliografii na stránkách CDČT.)

[FRYČAJ Tomáš: Katolický kancionál k vzdělání a roznícení skutečné, veřejné i domácí pobožnosti, vydání 10., Brno 1851.]

Připravil jsem PDF se stránkami, které jsou z hlediska našeho seriálu relevantní: KatolickyKancionalFrycaj.pdf [30MB]

[EDIT 19.6.2016] On-line lze nyní prohlížet kompletní páté vydání Fryčajova Katolického kancionálu (Brno 1815) na webu digitalniknihovna.cz. Nedělní nešpory začínají na s. 91.

Bohužel se mi nepodařilo zjistit, kdy vyšel Fryčajův kancionál poprvé. Jisté je, že opakovaně vycházel po celou první polovinu 19. stol. a stal se základem pro kancionál Bečákův (tomu bude věnován další článek), který sloužil další půlstoletí. Byl určen pro olomouckou církevní provincii. (Viz modlitba za pastýře diecéze - na výběr je arcibiskup olomoucký a biskup brněnský, str. 444nn.)

titulní stránka
Ranní a večerní písně

Na začátku kancionálu je dosti obsáhlý oddíl modliteb a pobožností pro každodenní použití i k různým zvláštním příležitostem. Vedle konvenčních ranních a večerních modliteb a bizarnějších útvarů, jako je třeba zbožná písnička k rannímu mytí a oblékání, tu najdeme dvě řady po sedmi písních - ranní a večerní písně na celý týden. Ty v době svého vzniku a užívání zřejmě nebyly vůbec dávány do souvislosti s liturgií hodin. Do výběru jsem je nicméně zařadil, protože částí některých z nich se chopila překladatelská komise pracující po koncilu na českém breviáři a zpíváme je dnes v ranních a večerních chválách v liturgickém mezidobí jako hymny.

Nešpory

Kancionál obsahuje nešpory na všechny neděle a velké slavnosti. Stěžejní částí korpusu nešpor je nedělní formulář (s. 96nn). Ten se používal i o svátcích, kdy se vzal vlastní hymnus (v kancionálu rovněž zahrnutý), kapitulum a orace. Pro mariánské svátky je v kancionálu vlastní formulář s žalmy ze společných textů o Panně Marii.

Zcela se tu rezignuje na antifony. To výrazně usnadnilo život jak při sestavování kancionálu (vlastní antifony pro neděle ve zvláštních liturgických dobách a pro slavnosti by zabraly nemálo místa - srov. Svatojanský kancionál, který antifony obsahuje), tak při slavení nešpor. Negativním důsledkem je ovšem značné ochuzení.

Už titul "Písně nešporní na obyčejné nedělní žalmy, s malým jejich opisem" naznačuje, že jde spíše o parafrázi nešporních textů než o překlad v dnešním slova smyslu. Svoboda, kterou si překladatel dopřál (nebo stará regionální tradice českých nešpor?), je cítit ze svérázné úpravy znění úvodního verše:

V. + Bože ku pomoci mé vzezři.
R. Pane Bože všemohoucí * rač přispět ku pomoci.
V. Srdce i ústa zpraviti * bychom tě mohli chváliti.
R. Sláva buď Otci věčnému * Synu i Duchu svatému,
jakož byla na počátku * tak budiž na věky věků. Amen.

Následují žalmy. Víceméně sledují (pravděpodobně latinskou) předlohu, jsou ovšem upraveny tak, aby se poloverše rýmovaly. Rýmy jsou někdy více, někdy méně zdařilé. Nevím, je-li to dáno autorovým neumětelstvím, "básnickou nouzí" nebo jiným citem pro rým, než jaký máme dnes. - Nesmíme zapomenout, že kancionál vznikal v době národního obrození.

Řekl Pán Bůh sám ku Pánu mému! * Syn můj jsi Ty sedniž na pravici k Otci svému.
...
Věčnéť jest knížectví a moc síly tvé * neb v blesku Svatých před denicí zplodil jsem tě.
...
Sláva buď Bohu Otci i jeho Synu * i Duchu svatému utěšujícímu;
jakož byla na počátku nyní i vždycky * tak budiž bez skončení po věky všecky.

Kancionál není notovaný. Odkazuje dílem na běžně známé nápěvy (tak k úvodnímu verši: "Před první písní neb žalmem začíná kněz obyčejnou chorální notou (Deus in adiutorium)."), dílem do nějakého sborníku nápěvů, který však bohužel nikde není výslovně zmíněn (k žalmu 109: "Melodie chorální nro. 72, na kterouž dvě sylaby verše prvního a tři posledního zapadati mají.")

Hymny

Ve výše zmíněných nešporních formulářích je zahrnutý hymnus pro "běžné" neděle a "výchozí" hymnus pro mariánské svátky. Vedle toho zpěvník obsahuje nešporní hymny (v jeho vlastní dikci "církevní chvalozpěvy") pro zvláštní liturgické doby a slavnosti, celkem 22. Srovnal jsem vybrané české hymny Fryčajovy redakce (pro dobu adventní, Narození Páně, Uvedení Páně do chrámu, dobu postní, Zmrtvýchvstání, Nanebevzetí P.M.) se soudobými latinskými hymny, abych zjistil, do jaké míry jde o překlady nebo parafráze oficiálních římských textů a do jaké míry příp. měl moravský farář to sebevědomí opatřit titulem "církevního chvalozpěvu" originální českou píseň, která s odpovídajícím breviářovým hymnem sdílela všehovšudy přiřazení k určité době nebo svátečnímu dni.

(Latinské texty nešporních hymnů jsem bral z víceméně soudobého pramene: Manuale Cantorum sive Antiphonale Romanum, recognitum Juxta novissimum Antiphonale Romanum. Editio nova, Emendata, Leodii: C. Bourguignon 1818. - ke stažení na Lalande Library of Rare Books. Ostatní hymny jsem hledal v Antiphonale Romanum 1912 - to je sice mnohem pozdější, ale pokud vím, nedoznal hymnář v průběhu 19. stol. žádné reformy.)

Hned adventní hymnus, "Z lůna Otce nebeského", je zajímavým případem: v nadpisu se zřejmě hlásí k latinské předloze "Verbum supern[um]." Nešporní hymnus pro dobu adventní byl ale tehdy "Creator alme siderum". Jeden hymnus s incipitem "Verbum supernum" se zpíval o laudách Božího těla, ten ale neobsahuje ani stopy klasických adventních témat přítomných v naší písni.

Řešení záhady přinesl článek na "chantblogu" (blog nabízející velmi zajímavou sbírku nahrávek, textů a not posbíraných z hlubin internetu; kvalita informací poskytovaných autorem je ovšem všelijaká a jeho údaje je dobré ověřovat z více zdrojů) a The Catholic Encyclopedia: Další hymnus s incipitem "Verbum supernum" má adventní/vánoční obsah a ve svých pramenech jsem ho nenašel, protože nepatřil k žádné denní hodince, ale k matutinu.

Vánoční hymnus "Ježíši náš Spasiteli" je dosti věrným překladem "Jesu Redemptor omnium".

Svátek Uvedení Páně do chrámu, který měl v římském breviáři hymnus "Ave Maris stella" z mariánského commune, je tu obdařen originálním hymnem "Matka Páně, děvka čistá." (Přičemž "děvka" tehdy znamenalo totéž co "dívka", nemáme tu tedy před sebou jedinečné a šokující použití motivu "casta meretrix" ve vztahu k Panně Marii.)

Postní hymnus "Slyš ó Bože Stvořiteli" je opět poměrně věrným přebásněním odpovídajícího latinského hymnu "Audi, benigne Conditor".

Ve formuláři nešpor slavnosti Zmrtvýchvstání poznamenává konzultovaný antifonář "Capitulum, hymnus et versiculus non dicuntur, sed eorum loco sequens:" a následuje antifona "Haec dies" a pak antifona k Magnificat. Fryčaj naproti tomu má "starodávný chvalozpěv církevní i také k nešporám," "Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Hallelujah!"

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie Fryčaj dává zpívat píseň "Ó vznešená nad pannami", překlad "O gloriosa virginum", hymnu ranních chval z mariánského commune. Římský antifonář tu nemá vlastní hymnus, ale hymnus z téhož commune, ovšem samozřejmě nešporní: "Ave maris stella".

Na základě prozkoumaného vzorku hymnů můžeme uzavřít, že "církevní chvalozpěv" u Fryčaje rozhodně neznamená vždy "přebásnění odpovídajícího hymnu z breviáře". Jsou využity také původní české písně a u mariánských svátků, které berou hymnus z commune, zjišťujeme snahu nabídnout namísto toho hymnus originální - ať českou píseň, ať hymnus z jiné hodinky římského breviáře než z nešpor.

Mariánské antifony

Poté, co jsme zkoumali souvztažnost hymnů s odpovídajícími hymny breviáře, pohlédněme toutéž optikou i na závěrečné mariánské antifony. Všechny obsahově nějak, většinou výrazně, korespondují s latinskou předlohou. Dominuje ovšem snaha upravit antifony jako strofické písně, navíc s rýmem. Zřejmě i vlivem toho je výpověď oproti originálu často košatější. (Závěrečné mariánské antifony upravené jako strofické písně najdeme i ve Svatojanském kancionálu. Textově jsou na Fryčajovi zcela nezávislé.)

Oficium za zemřelé

Ke konci kancionálu, před písněmi k pohřbu, je zařazeno oficium za zemřelé: nešpory, matutinum a ranní chvály. Takový objem (ve srovnání s ostatními příležitostmi, pro které se nabízejí vždy jen nešpory) by překvapil, kdybychom toto překvapení už neměli za sebou po setkání se Svatojanským kancionálem.

Jak byly církevní modlitby za zemřelé využívány? Patřily k běžným průvodním obřadům spojeným s pohřbem? Předcházely mu nebo následovaly? Modlili se je lidé v době truchlení?

Alespoň částečnou odpověď na tyto otázky přinášejí nadpisy a rubriky:

(O nešporách:) Nešpory, kteréž odpoledne na svátek všech svatých se říkají.
(O matutinu:) Jestli oficium při pohřbu zemřelého se zpívá, tehdáž kněz k domu přijda a tělo mrtvé pokropě, říká: ...

Není ovšem jasné, zda se nešpory zpívaly jen na Všechny svaté a jitřní a chvály jen o pohřbech a zda při všech. Ale cenné je už to, že víme, že se na Všechny svaté slavily nešpory za účasti lidu a že se při pohřbech, alespoň některých, zpívala část oficia za zemřelé.

Oficium za zemřelé je v rámci kancionálu mimořádné tím, že má antifony - je to ale vcelku pochopitelné: tyto jsou neproměnné a nesou v celku formuláře významné obsahy, bez kterých by oficium výrazně zploštělo a pozbylo svůj specifický charakter.

Nápěvy

Moje dosavadní snahy najít zdroj nápěvů (varhanní doprovod? dražší notovanou verzi téhož kancionálu?) byly naprosto neúspěšné. Přitom je evidentní, že nějaký existoval - jinak by nemělo smysl, aby v kancionálu byla uváděna čísla nápěvů.

Již jsem zmínil, že onen tajemný soubor melodií není nikde v kancionálu výslovně jmenován. Jeden zdroj nápěvů tam ale jmenován je - při matutinu oficia za zemřelé: "Pak se začíná obyčejnou notou v Agendě vyznačenou zpívat jak následuje". Také v samém úvodu oficia za zemřelé: "Ostatně tyto hodinky, žalmy i celé lekce dle noty Agendy Holomoucké zpívány býti mohou." Žádnou katolickou "agendu" jsem zatím v ruce neměl, z předběžné rešerše v knihovních katalozích ale vysvítá, že agendy byly vesměs několikasvazkové manuály ritů se zpěvy vydávané na diecézní bázi - snad něco jako "lokalisovaný usuál". Pokud je tento závěr správný, pak i kdyby se mi podařilo příslušnou "Agendu" najít, našel bych v ní sotva něco pro nás zajímavého. Fryčaj na ni odkazuje jen tam, kde se dá český text zpívat na běžný nápěv z latinského chorálního repertoáru. Nicméně mám v plánu časem nějakou agendu projít - je to liturgický pramen, který jsem dosud neznal, a třeba přinese nějaké překvapení.

Antifonář k Denní modlitbě církve. Velkolepé plány

8.6.2012 12:20 | kategorie: Projekt | Komentáře

Když někdo prochází zde na blogu články z kategorie Projekt, může sledovat, jak se projekt In adiutorium vyvíjí, jak přicházejí nové sny a některé se postupně stávají skutečností. Jedním z důležitých snů je "sen o českém antifonáři," poprvé zformulovaný 22. ledna 2011. Myslím, že přišla správná doba na to, abych ho poněkud rozvinul.

Cíl

Na podzim jsem zveřejnil první svazeček Antifonáře k Denní modlitbě církve. Mezitím přibyly další tři. Tyto první svazečky vznikaly velice spontánně, bez nějaké širší zahrnující vize. "Chci nabídnout výběr z výstupů projektu v podobě, ve které se dá vytisknout a přímo používat při společné modlitbě." Vlastně svého druhu propagační předměty projektu nebo předběžnou ochutnávku toho, co od něj lze očekávat.

Mezitím jsem o budoucnosti Antifonáře k Denní modlitbě církve dost přemýšlel a ujasnil jsem si, co vždycky úplně jasné nebylo: že mým konečným cílem je kompletní zhudebnění českého překladu liturgie hodin a že by definitivní podobou tohoto zhudebnění měla být kniha (resp. několik knih). Bez ohledu na to, zda tohoto cíle bude někdy dosaženo, se mi zdá smysluplné už teď ho načrtnout a napříště ho při práci mít před očima.

(Když říkám "kniha", nemyslím tím automaticky na běžné vydání tiskem - myslím, že by bylo opravdu těžké sehnat vydavatele, který by vydal něco, co podléhá licenci CC BY-SA a navíc bude zajímat jen velice omezený okruh lidí. Je možné, že jednou nechám vydat malé množství exemplářů vlastním nákladem - už proto, že ty noty sám denně používám a knihy mám raději než počítačovou obrazovku, volně poletující listy nebo nouzově sešité sešity. Určitě ale připravím sazbu, kterou si každý bude moci sám vytisknout nebo třeba nahrát do čtečky.)

Výše řečené určuje pozici Antifonáře k Denní modlitbě církve v rámci projektu In adiutorium: Antifonář má naprosto ústřední postavení. Notové materiály jsou z velké části přípravou obsahu, který se jednou stane součástí Antifonáře.

Struktura

Dosavadní vývoj naznačil, jak antifonář zřejmě spatří světlo světa: postupně, po malých ucelených oddílech. Ty by však neměly být víceméně náhodné jako doposud, ale sledovat nějaký rozumný plán, podle kterého se nakonec poskládají v jeden celek. Zdá se vhodné vyjít ze struktury breviáře.

  1. vánoční cyklus
    1. doba adventní
    2. doba vánoční
  2. velikonoční cyklus
    1. doba postní
      1. pět postních týdnů
      2. Svatý týden
    2. doba velikonoční
  3. proprium mezidobí
  4. ordo
    1. žaltář (+ doplňovací cyklus)
    2. kompletář
  5. sanktorál
  6. společné texty o svatých, texty o posvěcení kostela a za zemřelé

Malý komentář k této struktuře. Breviář dělím do šesti základních okruhů. Ty se z důvodů rozsahu nebo jiné vhodnosti rozdělí na celkem deset svazečků antifonáře. Pozornost by mohlo vzbudit rozdělení postní doby do dvou svazečků. Tuto volbu zdůvodňuji jednak tím, že dny Svatého týdne mají větší množství vlastních zpěvů než předchozí postní dny (vlastní antifony k žalmům), jednak, a především, tím, že je pravděpodobné, že někde bude z celku antifonáře zájem pouze o oficium Svatého týdne a má tedy smysl, aby vyšlo samostatně. (V 19. a 20. století bylo běžné samostatně vydávat "Officium maioris hebdomadae" jako výtah z antifonáře a graduálu pro kostely, kde se liturgie zpívala jen o Svatém týdnu a ve Velikonočním oktávu.)

Sanktorál pro svůj rozsah téměř jistě nevydá na jeden svazeček, ale na řadu.

Co bude s dosavadními svazečky?

Knížky dosud zveřejněné jako svazečky Antifonáře k Denní modlitbě církve čeká různý osud. Kompletář a Žaltář čeká v nejbližší době jen změna čísla. Kompletář bude nadto doplněn o vlastní zpěvy pro dobu velikonoční a později o odkazy na zpěvy Velikonočního tridua. Žaltář se časem rozroste o antifony a responsoria. (Nebude to ale nijak brzy.)

Svazeček Velikonočního tridua se stane základem pro Svatý týden. (Ten bych rád měl hotový do Velikonoc.) Svazeček s oficii pro neděle v mezidobí bude taktně odsunut na okraj, dostane místo mimo navrženou číselnou řadu a bude mu dopřáno důstojné dožití. Až vyjde notovaný žaltář a proprium mezidobí, bude pravděpodobně zrušen.

Otevřené otázky

V souvislosti s projektem Antifonáře mám stále ještě celou řadu nezodpovězených otázek. Některé se týkají věcí dílčích a spíše podružných, chybí mi ale i řešení některých poměrně zásadních koncepčních problémů.

Kdy jsou zpěvy zralé na vytvoření svazečku antifonáře? - Rozvrh práce.

Každý zveřejněný svazeček Antifonáře má představovat víceméně definitivní podobu dílčí skupiny zpěvů. Obsah svazečků by se po vydání ideálně neměl měnit, nebo by se alespoň neměl měnit výrazně a příliš často. To znamená, že by zahrnuté zpěvy na mé škále "statutu materiálu" měly dosahovat hodnoty alfa nebo ómega. Dosud ale nemám žádnou "metodiku vyvíjení a hodnocení not", nemám žádný postup, který noty do kýženého stavu dovede. Ohledně toho, jak (ne)kvalitní je který dílčí zpěv, mám velkou nejistotu. Snad dovedu rozeznat skutečné obludy (zpravidla až s jistým časovým odstupem od složení), ale jemnějším měřítkem nedisponuji.

Pozn. 1. Dosavadní svazečky Antifonáře charakter "zpečetění vývoje dílčí skupiny zpěvů" nemají.

Pozn. 2. To, že nějaké zpěvy dosáhnou definitivní podoby a vyjdou jako svazeček antifonáře, neznamená, že tím nutně navždycky opustím jejich vývoj. Zdá se ale být rozumné vytvořit v tom bodě "zmraženou" větev vývoje, do které se nebude zasahovat s výjimkou oprav případných závažných chyb (které by tam správně už neměly být). Pokud později vyjde výrazně změněné další vydání, staré vydání musí zůstat nadále dostupné. Podobný postup znají ti, kdo jsou obeznámeni s organizací práce při vývoji softwaru.

Jaké je plánované využití?

Odpověď na tuto otázku dalekosáhle určuje podobu připravované knihy. Kdo a v jakých podmínkách ji bude používat? Bude s ní cestovat, bude ji přenášet? Za jakého osvětlení se z ní bude zpívat? Mělo by být možné držet ji po celou dobu v rukou? Měla by být dobře čitelná pro více lidí zároveň?

Toho času jediný, o kom vím, že stávající svazečky Antifonáře k Denní modlitbě církve používá, jsem já sám. S ohledem jen na sebe bych na otázky odpověděl následovně: kniha bude pro jednoho člověka, měla by být čitelná ze vzdálenosti o něco větší než je běžná čtecí vzdálenost, s ohledem na to, že někdy např. potřebuji prostor na hudební nástroj. Cestovat zřejmě nebude příliš často, přesto by ale neměla být příliš objemná, rozdělení na více menších svazků se zdá být výhodné. Rozhodně chci mít oddělený žaltář, abych mohl mít ve dnech, kdy oficium není celé z žaltáře, otevřenou zároveň příslušnou stránku ze žaltáře a vlastní antifony daného dne.

Přímluvy

Jednou ze zatím platných zásad práce na Antifonáři je "neduplikovat breviář tam, kde k němu nepotřebujeme přidat žádnou informaci navíc." Obsahuje tedy pouze ty texty, které buďto mají originální melodii, která není v breviáři ani v oficiálním hymnáři (antifony, responsoria), nebo mají nějakou dobře známou melodii, ale musí se doplnit o informaci, jak ji přesně na text "nasadit" (žalmy, kantika). K denní modlitbě církve je tedy stále nutný alespoň jeden breviář na modlící se společenství.

Hraničním případem jsou přímluvy. Ty se totiž někde čtou stejným způsobem jako přímluvy ve mši a chór na ně odpovídá zvoláním, někde ale hebdomadář čte první část každé přímluvy a chór odpovídá druhou částí. V některých komunitách se přímluvy navíc tímto způsobem zpívají. Je tedy otázkou, zda přímluvy do Antifonáře zahrnout či ne. Kompromisním řešením by bylo věnovat přímluvám samostatný svazeček.

Modlitba se čtením

Na zpěvech modlitby se čtením jsem ještě nezačal pracovat. (Prostě proto, že se ji z důvodů, mezi nimiž je fakt, že texty nevlastním tištěné, jeden z těch menších, a moje lenost naopak jeden z těch větších, nemodlím.) Pokud jde o responsoria této hodinky (víceméně každá lekce má své jedinečné responsorium!), ještě ani nevím, zda a jak je chci zpracovávat. Jak tedy s modlitbou se čtením naložit? Úplně ji zanedbat a do Antifonáře nezahrnout? Vydat ji později v samostatné řadě svazečků? Nebo ji do Antifonáře zahrnout a tím vznik většiny svazečků zřejmě výrazně zdržet?

Vlastní žalmy

Je lepší žalmy a kantika vlastní některým formulářům (společné texty; velké slavnosti) v těchto formulářích otisknout znovu, nebo odkázat na příslušné místo do žaltáře? Já jsem nakloněn spíše druhému řešení - nemám rád zbytečné opakování a plýtvání papírem a navíc je to řešení velmi tradiční. Staré antifonáře často neobsahují žaltář - přinejmenším ve starověku a ve středověku se počítalo s tím, že kdo je zavázán k modlitbě oficia, naučí se všechny žalmy nazpaměť. (Žaltáře v kostelích a komunitách byly, ale zřejmě ne na to, aby se z nich zpívalo, nýbrž k tomu, aby se z nich memorovalo.)

Jak uspořádat sanktorál?

Vlastní zpěvy sanktorálu tvoří značně rozsáhlý celek, který bude sotvakde celý využit. Rozhoduji se proto, zda ho rozdělit do svazečků podle plynutí času nebo podle "okruhů" či "vrstev" (svátky Páně a Panny Marie; apoštolové; staří svatí římské církve; čeští světci; apod.)

Nejbližší doba

V horizontu jednoho roku bych chtěl přivést k definitivní nebo téměř definitivní podobě svazeček kompletáře (protože tam k tomu mnoho nechybí) a Svatého týdne (protože je důležitý). Ostatní svazečky jsou věcí vzdálenější budoucnosti a projekt In adiutorium čeká ještě dlouhá existence v přípravné fázi charakterisované velkým množstvím samostatných, vzhledově jednoduchých a nevyzpytatelně se měnících notových materiálů.

Jistebnický kancionál

7.6.2012 23:15 | kategorie: Knihy | Komentáře

Středověkých rukopisů, staré češtiny, nečitelného písma, staré mně neznámé (dávno předtridentské) liturgie a dalších takových věcí se bojím. Nicméně když to nevypadá, že bych v brzké době mohl "breviářovou" část Jistebnického kancionálu číst s dlouhým učeným úvodem, v profesionálních transkripcích, s podrobnými vysvětlivkami a vůbec vším tím úžasným luxusem, který skýtá kritické vydání, sbíral jsem odvahu, že se prokoušu sám přímo rukopisem (viz tam odkaz "facsimile"; točí se mi hlava z toho, co všechno dnes máme na dosah myši). Když mi konečně článek paní dr. Vlhové-Wörner Co snad nevíte o starší české hudbě - VII. PRAVDA O JISTEBNICKÉM KANCIONÁLU (Hudební rozhledy 06/12) poskytl alespoň základní orientaci ve struktuře rukopisu, odvahu jsem sebral, kýženou část našel a prošel.

Hledal jsem, zda kancionál obsahuje také hodinky ze svátků národních světců, zejména sv. Prokopa, jehož oficium bych rád ještě před jeho svátkem zpracoval. Ze sanktorálu jsem nicméně nenašel vůbec nic. (Což neznamená, že JK nic takového neobsahuje - prohlížel jsem až od folia 93, je možné, že nějaké zpěvy oficia jsou rozesety i na předcházejících stranách mezi mešními zpěvy.) Zdá se, že Jistebnický kancionál z oficia obsahuje pouze zpěvy největších slavností temporálu. Mezi nimi, mimochodem - vzhledem k husitskému původu rukopisu to nepřekvapí - svátku Božího Těla.

Orientační obsah zajímavých částí rukopisu, který jsem si při pročítání vypracoval, je tady: Jistebnický kancionál - orientační obsah. (Kromě výše zmíněného článku totiž na internetu žádný popis obsahu rukopisu není k nalezení. Tady je pak stránka, na kterou budu přidávat příp. další obsahy relevantních rukopisů.)

Téměř vždy, když procházím staré liturgické prameny, žasnu nad tím, že zpěvy, které se zpívaly tenkrát (alespoň co do textů) zpíváme při oficiu dodnes. Při čtení Jistebnického kancionálu je tento zážitek "mostu přes staletí" o to silnější, že tu antifony, pro které jsem nedávno skládal nápěvy, nejsou v latině, ale ve starší podobě mé mateřštiny.

Je možné, že se někdy v budoucnu pokusím některé ze zpěvů oficia obsažených v Jistebnickém kancionálu jazykově upravit a nabídnout k použití při slavení oficia dnes. Ale neslibuji to ani sobě, ani milým čtenářům tohoto článku.

Objevuji kořeny

28.5.2012 21:40 | kategorie: Projekt | Komentáře

Objev mariánských nešpor v časopisu Cyril mě před měsícem upozornil na něco, co jsem do té doby netušil - že se části oficia, zejm. nešpory, v českých zemích zpívaly v českém překladu už sto let před koncilem (a možná ještě dříve), a že tedy problémy jako "jak zpívat český text na chorální nápěvy" nebo "jak zhudebnit české znění antifon" nejsou nijak nové a je tu už nějaká, byť pozapomenutá, tradice, kterou je dobré poznat a případně se z ní něčemu naučit, něco převzít, ...

Ale tradice oficia zpívaného v národním jazyce je u nás, jak jsem nedávno překvapeně zjistil, ještě starší. Věděl jsem, že čeští utrakvisté měli přeložené nebo nově zbásněné zpěvy mešního ordinária a propria, netušil jsem ale, že se ve stejné době zpívaného překladu do češtiny dočkaly i zpěvy oficia. Jsou zastoupeny v Jistebnickém kancionálu (15. stol.; jsou i v jiných starých rukopisech?). Netrpělivě očekávám třetí svazek jeho kritického vydání, v němž by měly být obsaženy. (Za jak dlouho by mohl přijít na svět, když ještě nevyšel díl druhý a první je tu od roku 2005?)

Ukazuje se jako nanejvýš vhodné opřít tvůrčí práci na zpěvech k denní modlitbě církve o alespoň základní studium dějin české duchovní hudby.

Hledal jsem, odkud začít. A protože nejsem muzikolog a v literatuře tohoto oboru se neorientuji, chci zkusit "částečný crowdsourcing rešerše": níže je seznam potenciálně relevantních titulů, které jsem zatím našel. Kdyby článek četl někdo, kdo se v tématu vyzná, a věděl o jiné důležité knize, nebo naopak o tom, že některá z uvedených důležitá není nebo je dokonce zavádějící, prosím o komentář.

  1. Dějiny posvátného zpěvu staročeského / Karel Konrád (1893)
  2. O staročeské psalmodii / Karel Konrád (1886)
  3. Stručné dějiny české lidové duchovní písně / František Šmíd (1999)
  4. Dějiny husitského zpěvu / Zdeněk Nejedlý (6 svazků, 1954-1956)

Otevřená víra - volně šiřitelná křesťanská díla

22.5.2012 19:10 | kategorie: Projekt | Komentáře

Dovoluji si touto cestou upozornit na projekt Otevřená víra, usilující o zpřístupnění volně šiřitelných děl souvisejících s vírou a životem z víry nejširší křesťanské veřejnosti prostřednictvím internetu. Shromažďuje informace o dílech, která už volně šiřitelná jsou, a usiluje o to, získat držitele autorských práv k některým dosud nesvobodným dílům pro nastavení právního režimu tak, aby bylo možné jejich legální volné šíření.

Myšlenka projektu je mi velice blízká - jak je možné vyčíst už ze staršího článku Chorál, tradice a autorská práva. Doufám, že se dočkám dne, kdy mezi volně šiřitelná křesťanská díla budou patřit i kompletní české oficiální liturgické texty. - Zatím tomu tak není. Texty sice jsou dostupné na internetu, ale buďto nelegálně, nebo jen s tichým souhlasem držitele práv (ČBK). Je nanejvýš žádoucí, aby šíření liturgických textů bylo výslovně právně ošetřeno - pokud možno vstřícně. Příjmy vydavatelů liturgických knih tím výrazně nepoklesnou (pravděpodobnost, že si nějaká farnost ze stažených textů vysází a nechá na vlastní náklady vytisknout vlastní misál nebo lekcionář, místo aby si koupila ten centrálně vydaný v KNA, je téměř nulová), zato lze ale očekávat nemalý užitek v životě jednotlivých věřících i společenství.

(U liturgických textů a dalších podobných děl, kde je zásadně důležité zachování integrity, je samozřejmě nutné pečlivě nastavit licenční podmínky a příp. podmínky, za jakých se texty šířené po internetu smějí používat při liturgii - pro katolickou liturgii zůstává zásadní jistota, že texty, které se používají, jsou opravdu ty správné, aktuální, schválené, bez nějakých neautorizovaných interpolací apod.)

Tedy - projektu Otevřená víra patří pevné místo mezi pravidelně odebíranými kanály v mé RSS čtečce (tip: spokojeně používám RSSOwl). Zatím jsou tam odkazy jen na uvolněné překlady bible a na jakýsi projekt In adiutorium. Doufám, že množství volně šířených křesťanských děl časem výrazně vzroste, k užitku celé české církve. A těším se, co všechno se objeví - mně z pochopitelných důvodů leží nejvíc na srdci liturgické texty, ale kolem tématu "víra a život z ní" lze shromáždit velice pestrý soubor "artefaktů" - nejen liturgických a nejen textů.

Skryté úlomky oficia

21.5.2012 00:15 | kategorie: Knihy | Komentáře

Můj poslední "zátah" na předkoncilní "lidová oficia" byl neúspěšný: ačkoli jak Český kancionál svatováclavský (1947), tak Cyrilometodějský kancionál (1953) vznikly v kruzích formovaných cyrilským hnutím, a do jisté míry mohou být považovány za ideové pokračování Českého kancionálu, ani v jednom nenajdeme jediný kousek liturgie hodin. U Českého kancionálu svatováclavského je to pochopitelné vzhledem k rozsahu (úplné vydání s notami má jen 200 stran - jde tedy o opravdu malý zpěvník), u Cyrilometodějského kancionálu ovšem toto vysvětlení neuspokojí. Zřejmě musíme konstatovat, že bohatému liturgickému životu už v době sestavování kancionálu nepřály podmínky (světová válka a nedlouho po ní nástup komunistické totality s tvrdými represemi proti církvi) a "lidové nešpory" už se neslavily, takže nemělo smysl zařadit je do zpěvníku.

Při neúspěšném hledání nešpor jsem se ovšem v Cyrilometodějském kancionálu pozdržel v oddílu "modliteb pro všechny příležitosti" a všiml jsem si, jak jeden z nabízených modelů ranní a večerní modlitby čerpá látku z breviáře. (Myslím na "Jiný způsob ranní modlitby", s. 14, a "Jiný způsob večerní modlitby", s. 16; výchozí způsoby jsou v zásadě nakupením několika málo nejzákladnějších ústních modliteb.)

Ranní modlitbu zahajuje "ranní žalm" 63 (v překladu z Vulgáty - "Bože můj, Bože můj, Tebe od úsvitu hledám..." je ranní ještě o něco víc než jak ho známe dnes z českého breviáře). Následuje delší formulovaná modlitba, několik invokací. Otče náš, Zdrávas Maria, Věřím v Boha, Anděle Boží. Prosba o požehnání a verš prosící za zemřelé, jaký se v té době připojoval po zakončení každé hodinky oficia.

Večerní modlitba začíná antifonou k Simeonovu kantiku "Ochraňuj nás, Bože, když bdíme, ...". Delší formulovaná modlitba je následována zpytováním svědomí, kající modlitbou, invokacemi. Pak prosba o požehnání a modlitba za zemřelé "Odpočinutí věčné". Nakonec modlitba, kterou se dnes modlíme v kompletáři slavností nepřipadajících na neděli ("Navštiv, Bože, náš příbytek...")

Že se v "modlitbách pro domácí použití" a v pobožnostech používají úryvky z liturgických textů nebo liturgické struktury, není žádné velké překvapení (podobný úkaz je v současné době možné pozorovat třeba v YOUCAT modlitební knížce). A je to tak v pořádku. Jestliže liturgii lze z určitého úhlu nahlížet jako derivát modlitby a pobožnosti, jako její "třikrát pročištěnou" formu, tak i naopak (a snad především) je liturgie pro osobní i kolektivní modlitbu a zbožnost pramenem a korektivem.

Tři způsoby zobrazení not

18.5.2012 00:35 | kategorie: Web | Komentáře

Stránku s notami ke stažení lze zobrazit hned třemi různými způsoby. Přepíná se mezi nimi trojicí odkazů v horní části stránky:

přepínače zobrazení

Strukturované zobrazení je výchozí. Jsou vidět všechny sekce a veškeré materiály v nich obsažené. Toto zobrazení je výhodné pro navigaci k jednotlivým materiálům pomocí odkazů z jiných stránek nebo ze sloupku s novinkami.

** Rozbalovací zobrazení ** (novinka) je velice podobné zobrazení strukturovanému, ale všechny sekce jsou na počátku "zabalené". To zvyšuje přehlednost při hledání materiálů - návštěvník webu si otevře (kliknutím na odkaz "rozbalit") jen ty sekce, které ho zrovna zajímají, a ostatní ho neruší. Nevýhodou je, že odkazy k materiálům, které zrovna nejsou zobrazeny, protože se nacházejí v zabalené sekci, nefungují.

Kompaktní zobrazení neumožňuje přístup k detailním komentářům not a zcela ignoruje sekce. (Pročež je velmi nepřehledné.) Nemá žádnou přednost a zůstává tu jako nostalgická vzpomínka na první měsíce existence webu, kdy materiály ke stažení (kterých bylo velice málo - spočítaly by se na prstech) byly uspořádány takovýmto způsobem.

(Napadá mě jenom jedna výhoda - ale pochybuji, že by ji někdo někdy chtěl využít: Toto zobrazení obsahuje jen málo informací, málo HTML tagů sloužících pouze vytvoření vzhledu, žádné odkazy ovládající chování stránky - mohlo by tedy být vhodné, kdyby někdo stránku chtěl strojově zpracovávat.)

Screenshot ze života

17.5.2012 16:45 | kategorie: Ze života | Komentáře

mnich s laptopem

Obrázek výše je převzat ze článku Orthodox vestments I na blogu Central Pennsylvania Orthodox. Autor článku k němu poznamenává: "This monk ... is possibly getting ready to celebrate Matins, Vespers, or one of the Liturgies of the Hours. I do not know why the laptop is there." Já bych jedno možné vysvětlení měl. Není vždycky praktické a někdy ani možné nosit s sebou všechny liturgické texty v tištěných knihách. Screenshot ze života (jednoho ne-pravoslavného ne-mnicha), z dnešního rána...

screenshot

Priority

15.5.2012 22:15 | kategorie: Projekt | Komentáře

Mám ve zvyku čas od času naznačit, jakým směrem po jakých vodicích liniích se ubírá práce na projektu. (Jako v lednu, v srpnu, loni v lednu.) A protože náplň z posledního "programového článku" byla už docela dávno vyčerpána, je vhodný čas napsat další.

V současné době pracuji předně na slavnostech a svátcích Páně a Panny Marie napříč liturgickým rokem a na společných textech o svatých. (To je jedna výrazná linie.)

Příležitostně zpracovávám také některé vlastní texty o svatých, zatím bez pevného klíče - přednostně apoštoly a světce z národního propria. (Vedlejší kolej, na kterou přepínám spontánně a nechci tu dělat žádné velké plány.)

Záhy po napsání posledního článku jsem se pustil do práce na realisaci předestřené vize nových "lidových nešpor". Rád bych poměrně brzy dokončil jejich části z temporálu. Svátky svatých se opozdí, zřejmě i výrazně, protože bych chtěl zachovat stávající postup: každé oficium svobodně zpracovat, pak teprve z něj to, co je použitelné, přenést i do zpěvníku "Nešporní zpěvy" a k textům, jejichž nápěvy z "mainstreamového" oficia převést nelze, složit pro zpěvník alternativní melodie. Chci, aby "Nešporní zpěvy" tvořily v rámci projektu In adiutorium malý víceméně uzavřený svět a neexpandovaly se svou specifickou logikou do ostatních materiálů. (Další vedlejší kolej.)

Velikonoční doba se pomalu chýlí. Je tedy namístě připomenout si předsevzetí průběžně pracovat na nedělních antifonách ke kantikům z evangelií. (Pevná osa.)

Až se léto překulí a schýlí se k podzimu (ale to už hodně předbíhám, kdo ví, co ve skutečnosti na podzim bude), bude čas začít druhé kolo práce na "ohniscích temporálu": z vánočního cyklu bych letos chtěl zpracovat všechny antifony vlastní ročnímu cyklu C a antifony k žalmům pro všechny dny, které je mají vlastní, zejm. adventní neděle.

Vedle tvorby nových materiálů bych rád kvalitativně posunul alespoň ústřední (to pro mě aktuálně znamená jednak "během liturgického roku nejpoužívanější", jednak "náhodného příslušnou moc nad oltářem nebo kůrem majícího návštěvníka webu k liturgickému nasazení nejspíše svádějící") materiály již existující, nemám ale ohledně toho zatím žádný jasný plán.

Víceméně od začátku projektu se oháním tím, jak se inspiruji gregoriánským chorálem. Musím se ale přiznat, že deklarovaný inspirační zdroj znám vlastně jen velice málo. Pro lepší poznání jednak chorálu, jednak starší podoby římského oficia, se chystám v blíže neurčené budoucnosti na čas vyměnit svůj breviář a kroužkové desky s notami za předkoncilní antifonář.