Sliby chyby

17.12.2012 23:50 | kategorie: Projekt | Komentáře

Nějak jsem letos podcenil délku adventní doby i té její části, kterou budu moci uvolnit pro práci na projekty In adiutorium. Pročež dávám na vědomost, že svazeček antifonáře obsahující oficium slavnosti Narození Páně do této slavnosti zveřejněn nebude. Předpokládám, že to nikoho nezarmoutí. Pokud někoho přeci, prosím o odpuštění.

responsorium Hodie nobis coelorum Rex

Officium in die Nativitatis D.N.J.C., Pustet 1890, s. 24. Matutinum slavnosti Narození Páně, 1. responsorium 1. nokturnu: Hodie nobis coelorum Rex.

Jako pokus o omluvu přikládám výřez z fotografie str. 24 z Officium in die Nativitatis D.N.J.C., Pustet 1890, s responsoriem Hodie nobis coelorum Rex. Tuto útlou knížku jsem minulý týden získal za stokorunu v jednom z pražských antikvariátů. Jak na tomto blogu bylo vícekrát zmíněno, bylo dříve běžné vydávat na Vánoce a Velikonoce výtah z antifonáře (někdy i z graduálu), zřejmě pro kostely, kde se z nějakého důvodu jen v tyto dny slavilo zpívané chorální oficium. Tyto výtahy jsou co do myšlenky předlohou naší "výběrové řady" Antifonáře k DMC.

Responsorium Hodie nobis je jedno ze dvou, která při liturgické reformě byla vybrána do reformovaného breviáře. Původně to bylo první responsorium prvního nokturnu. Udivuje mě tedy, že má doxologii - tu normálně mělo jen poslední responsorium každého nokturnu. (V reformovaném breviáři responsoria modlitby se čtením doxologii nikdy nemají.) Kontrolou ve starém breviáři ověřeno - není to chyba sazeče. Mám tedy "domácí úkol" podívat se příležitostně do chytrých knih, jak se tam ta "nesystémová" doxologie dostala.

[EDIT 4.3.2013] "Na konci prvního responsoria je Gloria Patri, tak jako na první adventní neděli. Je to z doby, kdy se říkalo o svátcích v každém responsoriu." (Malina: Dějiny římského breviáře, Praha 1939, 324n.)

Aktuálně ze zákulisí projektu

7.12.2012 21:00 | kategorie: Projekt | Komentáře

Včera si církev připomínala sv. Mikuláše. Jako laik nejsem, přísně vzato, vázán žádným liturgickým kalendářem, nicméně se mi zdá rozumné držet se i v "soukromé" modlitbě oficia kalendáře vlastní diecéze a kostela, ke kterému patřím na základě bydliště. Tím pádem u mě doma byla včera slavnost sv. Mikuláše (titul kostela) a měl jsem poměrně mimořádnou příležitost zpívat celé společné zpěvy o duchovních pastýřích, jelikož Mikuláš nemá ani jedinou vlastní antifonu. Nebyl to, pokud jde o hudební stránku věci, zážitek nijak příjemný. Jmenovaný soubor zpěvů je mladý, nemá za sebou ještě ani jedno kolo revize a je to na něm vidět (místy chybí kousek textu, důležitý popisek) a slyšet. Nepříjemné je, že aktuální priority neumožňují v dohledné době se formuláři duchovních pastýřů věnovat. Nezbývá tedy, než před známými nedostatky varovat, což tímto činím, a přidat položku do seznamu úkolů.

A na čem že se tedy momentálně pracuje? Nejvyšší prioritu v rámci projektu má momentálně důkladná revize zpěvů pro slavnost Narození Páně. Před časem jsem slíbil zveřejnit před koncem adventu (rád bych do třetí adventní neděle, ale nevím, jestli to stihnu) samostatný svazeček výběrové řady Antifonáře k DMC pro tuto slavnost. Vedle toho bych rád zrevidoval, a dokončil, kde jsou nekompletní, zpěvy pro dny oktávu, ale nevypadá to dobře.

Pravidelnější návštěvníci stránek možná zaznamenali jistý pokles aktivit projektu, patrné je to zejm. při pohledu do grafů na githubu. Důvodů je více. Konečně jsem se s diplomovou prací dostal do fáze, kdy začínají vznikat první stránky alespoň částečně smysluplného textu. Nebezpečně se přiblížil termín první státnice. Hledám zaměstnání. A v neposlední řadě jsem pod hlavičkou Editio Sancti Wolfgangi slíbil připravit několik chorálních knížek pro jeden spřátelený soubor. Sázet noty s vědomím, že se podle nich v určeném termínu a zřejmě i dále v příštích letech bude zpívat, je radostná, ale také náročná práce - v neposlední řadě proto, že přede mě klade stále nové výzvy jak technického, tak liturgicko-praktického charakteru.

V současné době nejsem schopný představit plány prací po konci oktávu Narození Páně. Počítám minimálně s revizí zpěvů slavnosti Zvěstování Páně a s tím, že, tak jako minulý rok, vždy nejpozději s týdenním předstihem zveřejním vlastní antifony pro následující neděli v mezidobí. Zda bude čas a síly na víc, nevím.

Relikvie a kalendář kostela

1.12.2012 14:25 | kategorie: Jiné | Komentáře

Obecný a partikulární kalendář

Svatá matka církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit posvátnou vzpomínkou vykupitelské dílo svého božského Ženicha. ...

Celé Kristovo tajemství rozvíjí v ročním okruhu, a to od jeho vtělení a narození až k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání blaživé naděje a příchodu Páně. (SC 102)

Mimoto vložila církev do ročního okruhu památky mučedníků a jiných světců, kteří byli mnohotvárnou Boží milostí přivedeni k dokonalosti a už dosáhli věčné spásy. V nebi zpívají Bohu dokonalou chválu a přimlouvají se za nás. O jejich svátcích hlásá církev velikonoční tajemství ve svatých, kteří spolu s Kristem trpěli a spolu s ním jsou oslaveni, ukazuje věřícím jejich příklad, který všechny přitahuje skrze Krista k Otci, a vyprošuje pro jejich zásluhy Boží dary. (SC 104)

Svátky svatých mají pevné místo v liturgickém roce. Základní osou křesťanské liturgie je však slavení tajemství Kristova života. Svátky svatých mají přiměřeně nižší prioritu a neměly by v kalendáři obsadit příliš mnoho dní, aby zůstal zachován organismus temporálu se svým průběžným čtením Písma. Svatých, které církev uctívá, je však příliš mnoho. (Tak, že slavit každého zvláštní oslavou by si vynutilo ne roční, ale několikaletý cyklus sanktorálu :) ) "Proto ať jejich značnou část slaví jednotlivá biskupství, národy nebo řeholní společnosti. Na celou církev ať jsou rozšířeny jenom svátky těch svatých, kteří mají skutečně obecný význam." (SC 111)

Na věc se ale lze dívat i z druhé strany: úcta světce má obvykle zdroj a centrum v místě, kde bylo pohřbeno jeho tělo a kde se na jeho přímluvu děly/dějí zázraky. Úcta některých světců se pak z různých důvodů rozšířila - třeba až na celou církev. Přesto však slavení svátků svatých je záležitostí podstatně vázanou na určité místo.

Je tedy věci přiměřené, že rozlišujeme kalendář obecný, obsahující svátky slavené celou katolickou církví latinského obřadu, a od něj odvozené kalendáře partikulární, které nad to přidávají oslavy vlastní té které diecézi, řeholní společnosti nebo kostelu. (Všeobecné pokyny k liturgickému roku a kalendáři, dále VPLRK /anglicky zde/, č. 52; česky jsou v publikaci Dokumenty liturgické obnovy.)

Kalendář kostela

Kalendář kostela je kalendář diecéze nebo řeholní společnosti doplněný o vlastní oslavy kostela uvedené v Tabulce liturgických dnů (hlavní patron místa, výročí posvěcení, titul kostela) a oslavy svatých, jejichž těla jsou v daném kostele uložena (VPLRK č. 52c).

Poslední jmenovaný případ na jednu stranu asi není na místě vykládat úplně restriktivně ("slaví se takto jen svatý, z jehož těla je v daném kostele pohřbena většina"), na druhou stranu je zjevné, že na mikroskopické úlomky kůstek zasazované obvykle do oltářů se toto pravidlo nevztahuje. (Srov. Kubíček Ant.: O závaznosti direktáře, propria a diecésního rituálu, Časopis katolického duchovenstva, 1892/6, s. 328.)

Je zřejmé, že kostelů s význačnými ostatky některého svatého není v českých zemích mnoho. Pokud jde o českou provincii, bezkonkurenční nahromadění takových ostatků je v pražské katedrále. (A metropolitní kapitula je prý zvláštního kalendáře svého kostela velmi dbalá.) Popravdě ale neznám ani zdaleka všechny svaté pohřbené u svatého Víta a o tom, kde jsou v Čechách další, nemám, až na pár výjimek (sv. Norbert, sv. Zdislava), tušení. Zkoušel jsem najít nějakou publikaci, která by obsahovala seznam, ale zatím bez úspěchu.

Nevím o tom, že by liturgické normy přesně určovaly, v jakém stupni se má oslava svatého pohřbeného v daném kostele slavit. VPLRK 54 stanoví, aby se vlastní oslavy obvykle slavily jako závazné nebo nezávazné památky. Zároveň ale připouští slavení ve vyšším stupni na některých místech. Zdá se tedy možné, aby byl i hypotetický svatý, který vůbec není zapsán v kalendáři českých a moravských diecézí, ale je pohřben v některém zdejším kostele, tamtéž slaven svátkem nebo slavností, i pokud není titulárním světcem dané svatyně.

Od letošní pouti do Staré Boleslavi jsem přemýšlel nad (zákonnými) možnostmi místně specifických liturgických textů. I když jsem se zatím nedobral definitivní odpovědi, vše nasvědčuje tomu, že schvalování liturgických textů je výhradně v kompetenci římské kongregace pro bohoslužbu a tudíž je ať vytváření nových textů, ať přejímání textů z cizích proprií pro speciální místní potřeby ("máme tady nohu svatého Bonifáce, budeme tedy slavit jeho svátek s texty z Německa") nepřípustné a pro oslavy "exotických" svatých zahrnutých v kalendáři kostela je třeba použít texty z commune.

Narozeninový článek - o vzniku projektu

27.11.2012 03:10 | kategorie: Projekt | Komentáře

Stránky In adiutorium dnes slaví druhé narozeniny. Záměrně píši "stránky", protože v listopadu 2010 jsem ještě neměl ani nejmenší tušení, že se z webu, který měl původně jednu jedinou stránku se čtyřmi nebo pěti odstavci smysluplného obsahu, postupně vyklube projekt, který bude jedním z významných motorů mého života.

Takové narozeniny se sluší oslavit. Lámal jsem si hlavu, jak by taková narozeninová oslava webu In adiutorium měla vypadat. Nakonec jsem se rozhodl - vedle zveřejnění nového vzhledu stránek - nabídnout ctěnému čtenářstvu pohled do doby, kdy stránky vznikaly.

(Předehra 1.) Nijak se netajím tím, že jsem opravdu bídný hudebník. Lze to snad ilustrovat příhodou: Prosil jsem před časem jednoho řeholníka o noty k jedné písni, kterou složil pro svou komunitu. Když mi je předával, všiml si, že na kopii je notován jen refrén a ne už slohy. "Ale to Vy nepotřebujete, že ne? O text Vám šlo?" "Popravdě, rád bych měl melodii i ke slohám, abych si je mohl zazpívat." "Vidíte, já myslel, že jste nehudební. V kostele jsem Vás jaktěživ zpívat neviděl." -- Velice správně. Já totiž zpívat tak, abych se mohl připojit ke kostelnímu zpěvu, neumím. (To má více rovin. Mj. se ve varhanní harmonii nedokážu "chytit" na melodickou linku.) Přeci ale mám malou trošku hudebního sluchu a trochu zpívat umím - zjistil jsem to až rok před maturitou, když jsem se začal učit hrát na kytaru.

(Předehra 2.) Jeden z mých pradědů byl, vedle svého "řádného" zaměstnání, ve volném čase hudební skladatel. Znám ho jen z vyprávění, z obrazu, na kterém ho zachytila jedna z jeho dcer, a z písně, co se každý rok zpívá o pouti v kostele, kde býval "ředitelem (opravdu malého) kůru". Jestli byl skladatel dobrý nebo špatný, velký nebo malý, nedokážu posoudit. Psal zejm. varhanní skladby a písně a sbory pro liturgický provoz kostelů, kde působil. Byl a je pro mě velice přitažlivým člověkem - a často jsem mu jeho umění záviděl. Zároveň jsem ale hudbu vždycky považoval za "velkou vědu", přístupnou jen několika málo vyvoleným, zatímco my ostatní, "hudební plebs", jsme odkázáni na to, hrát a zpívat to, co oni vytvoří.

(Předehra 3.) Od sedmnácti nebo osmnácti jsem si svou budoucnost maloval velmi černobíle, totiž cisterciácky. Když jsem se pak v roce 2009-2010 pokoušel vstoupit do trapistického kláštera Nový Dvůr, postupně jsem zjistil, 1. že pro mnišský život nemám předpoklady (představení to zjistili dříve než já a pro mě to bylo nejdřív velice nepříjemné překvapení) a 2. že mé srdce ve skutečnosti běží jinam než ke klášterní bráně. Do kláštera jsem tedy nakonec nevstoupil. Z více důvodů mi ale zůstala velká náklonnost k oficiu, a to zejména k oficiu zpívanému. (Jestli si mě otec novicmistr ještě pamatuje, možná by při čtení těchto řádků kroutil hlavou. Ani on mě totiž nikdy neviděl a neslyšel zpívat. Tak vysoko, jak se v klášteře zpívala psalmodie, zpívat nedokážu. A složitější kusy oficia i mše byly mimo moje možnosti, mj. i proto, že vůbec neumím zpívat z listu a poslechem se učím mnohem pomaleji než bratři.)

(Bod zlomu.) Na tom, že jsem s překvapením, ba zděšením zjistil, že nějaký dosud neznámý, ale velice mocný spodní proud mého srdce nespěchá do kláštera, ale někam docela jinam, mělo velký podíl to řízení Boží prozřetelnosti, kterým se v našem ročníku na KTF UK díky programu Erasmus na rok octla jedna nadmíru sympatická teoložka z Německa. Setkání s ní považuji za jeden z největších Božích darů, které jsem ve svém dosavadním životě dostal.

Pro pozdější vznik projektu In adiutorium je významné to, že mi, když jsem se s ní na konci letního semestru loučil, dala na památku zpěvník "Ad majorem" (München: INIGO Medien 2008): velice pěkný, koncepčně dobře zvládnutý zpěvník obsahující výběr "sacropopových" písní pro liturgické i ne- a para-liturgické potřeby společenství katolické mládeže. Kdybych ho měl k něčemu přirovnat, zkusil bych to třeba takto: "Něco jako Hosana 1, jenom je rozsahem menší, neobsahuje žádné dětské písně, průměrná teologická i literární úroveň je o kus vyšší a místo písní výrazně salesiánských jsou tam výrazně jesuitské." Jednou z těch, které jsem si záhy oblíbil, byla "The Lord Hears the Cry of the Poor" (John Foley). Protože jsem pro ni chtěl nadchnout sestru, pokusil jsem se napsat k refrénu druhý hlas. (Velice primitivně - prostě jsem ke každé notě hlavního hlasu vybral nějakou hlubší z příslušného akordu kytarového doprovodu.) Propagandistická akce se nezdařila - zůstal jsem v rodině sám, kdo tu písničku zná a má rád. Ale bylo prolomeno tabu "psaní melodií je velká věda vyhrazená pro lidi hudebně nadané a vzdělané".

(Hledání.) V této době jsem se po dlouhé době začal znovu modlit breviář - protože jsem oficium měl za hodnotný prvek mnišského života s užitkem praktikovatelný i v životě nemnišském. (Pozn.: Z hlediska teologie liturgie není toto pojetí liturgie hodin docela správné. Ale tehdy jsem to tak viděl.) Z kláštera jsem ale znal hodinky zpívané - a stýskalo se mi po nich. Začal jsem se tedy shánět po nápěvech. Zvažoval jsem možnost poprosit v Novém Dvoře, jestli by mi nevěnovali fotokopie klášterních zpěvníků, ale nezdálo se mi pravděpodobné, že bych je dostal. A potom - nejsem mnich, ale laik žijící ve světě, a "světský" breviář je jinak uspořádaný než oficium mnichů. Hledal jsem tedy noty použitelné s mým "světským" breviářem.

Poměrně záhy jsem našel hymnář. Na internetu jsem objevil chorální nápěvy k žalmům. Některé kousky použitelné i s pokoncilním breviářem jsem "vyzobal" z Liber Usualis. (Zejm. responsorium kompletáře, antifonu k Nunc dimittis, O-antifony pro předvánoční týden.) Nápěvy hymnu ke kompletáři jsem vzal z toho, co nabízejí na svých stránkách vyšebrodští cisterciáci. Později jsem si opsal nedělní antifony ze stránek Stevena van Roode "Liturgia horarum in cantu gregoriano" a - ano, zpíval jsem o nedělích antifony latinsky a žalmy česky. Možná skoro rok.

(Vznik stránek.) Moje hledání zhudebnění českých breviářových textů nepřineslo příliš mnoho plodů. Zdálo se mi ale vhodné to, co jsem našel, dát nějak veřejně k disposici, aby další, kdo budou hledat, měli práci snazší. Tak jsem 27.11.2010 založil na hostingu webzdarma.cz nový účet a nahrál na něj velice jednoduchou stránku obsahující seznam tou dobou mně známých knih obsahujících nějaké breviářové zpěvy.

Současně jsem objevil LilyPond, jedinečný svobodný nástroj pro sazbu not. Frustrující nedostatek hotových melodií stimuloval růst mé drzosti, takže jsem na stránky brzy začal nahrávat první ubastlené nápěvy vybraných antifon a jiných zpěvů - vysázené v LilyPondu. A jak to bylo dál, to může ten, kdo u toho nebyl, vyčíst ve starších příspěvcích na tomto blogu a v dávných vrstvách historie repozitáře na githubu.

Blížící se výročí

13.11.2012 23:55 | kategorie: Projekt | Komentáře

Jak jsem včera ověřil u poskytovatele webového prostoru, tyto stránky byly zřízeny 27.11. 2010 v 13:10. Za dva týdny tedy oslaví dva roky existence.

Žádnou speciální oslavu nechystám. V poslední době ovšem po chvilkách pracuji na nové grafické úpravě stránek a je možné, že se ji pokusím světu představit právě v onen narozeninový den - pokud ji tedy stihnu včas dodělat. Protože jsem výtvarným cítěním nikdy neoplýval a k žádnému zázraku v tomto ohledu zatím nedošlo, není na místě čekat výrazné zkrásnění. Dělám si ale naději, že stránky budou funkčnější, jednotnější a přehlednější.

Mezi notovým zápisem a provedením

7.11.2012 21:15 | kategorie: Projekt | Komentáře

Koupil jsem si dnes třetí díl zpěvníku Hosana. Při čekání ve frontě na studijní oddělení jsem ho zběžně prolistoval. Zarazil mě závěr jeho doslovu:

Prosíme všechny muzikanty, zpěváky a interprety, aby se snažili písničky hrát pokud možno tak, jak je autoři napsali, a autory naopak prosíme o velkou míru tolerance, když tu "svou" uslyší hrát trochu jinak, než měli původně v úmyslu.

Dotýká se tématu, které s sebou už měsíce nosím a porůznu o něm přemýšlím: totiž vztahu mezi notovým zápisem a realisací díla. (Inspirativní článek na toto téma vyšel v červencovém čísle časopisu Musicologica: Martin Celhoffer: Musical praxis and notation.) Nejsem si jistý, že je správné, aby autor hudebního díla, v diskutovaném případě písničky, vyžadoval, aby byl jeho notový zápis interpretován "tak, jak on to zamýšlel". To, že noty zachycují méně informací než např. nahrávka, není jen jejich slabostí.

Jsou hudební žánry, kde se oprávněně vyžaduje, aby interpret hrál či zpíval "tak, jak to autoři napsali," totiž aby interpretace věrně zachovala všechny notací zachycené parametry skladby. (A jsou hudební žánry, kde notový zápis nemá zdaleka takovou normativní platnost!) Různé styly notace se ale druhem a množstvím zaznamenaných parametrů liší.

Letos o slavnosti Seslání Ducha svatého rozdělovský chrámový sbor zpíval o svatodušních nešporách mé antifony. Neměl jsem odvahu se jich zúčastnit, ale měl jsem možnost pročíst si noty, které pro danou příležitost připravil T. Mandlík a byla to pro mě zajímavá zkušenost. Sbormistrovská interpretace totiž zápis doplnila o parametry, které nechávám nespecifikované, zejména délku not. Také poněkud redukovala frázování. Výsledek byl znatelně jiný, než "měl autor v úmyslu", ale stejně dobrý nebo snad dokonce lepší.

Ergo: Prosíme všechny muzikanty, zpěváky a interprety, aby se snažili naše antifony a responsoria zpívat tak, jak považují za nejlepší, nebáli se být tvůrčí a experimentovat.

Přemýšlel jsem už o tom, že by bylo dobré poskytnout k některým zpěvům nahrávky - ne jako normativní vzor interpretace "podle autorova záměru", nýbrž jako pomoc pro ty, kdo mají s interpretací informačně chudého notového zápisu potíže a trochu i jako propagační materiál. Že jsem tak zatím neučinil, je dáno tím, že se ostýchám veřejně ukazovat svou opravdu bídnou intonaci a přednes.

Psal jsem, že delší dobu dumám o vztahu notového zápisu a provedení. Moje palčivá otázka konkrétně zní "nešidím svou práci, když do not zaznamenávám jen zlomek z podoby, jakou ten který zpěv má, když ho skládám a doma zpívám? Když píši o svobodě interpretace, není to jen čirý alibismus?" Z části je třeba informační chudobu mých zápisů připsat na vrub autorově neschopnosti své představy adekvátně kvantifikovat. U řady antifon bych však mohl poměrně přesně udat délku not, u některých dynamiku, u několika málo dokonce takt. Nicméně stále se zdráhám. Domnívám se, že pro správné provední chorálních zpěvů takové informace nejsou potřeba a že by mu naopak mohly škodit. Ale hotov s touto otázkou zatím nejsem.

Chceme/chci začít zpívat oficium. Kuchařka pro začátečníky

30.10.2012 13:15 | kategorie: Projekt | Komentáře

Narazil jsem před časem na prostý krátký článek obsahující návod, jak začít s pravidelným zpíváním chorálního oficia. Uvědomil jsem si nad ním, že 1. má v lecčem pravdu a že 2. takový návod může být pro někoho užitečný. Nabízím tedy i já návrh, jak se postupně naučit zpívat hodinky. Vycházím z podmínek jednotlivce nebo komunity sdílející společný život, v němž má nějaká míra pravidelného slavení oficia pevné místo. Také předpokládám, že ten, kdo chce hodinky zpívat, už je umí recitovat, resp. dobře se orientuje v breviáři.

I. Na úplném začátku je vhodné naučit se zpívat kompletář. Texty této hodinky se během roku proměňují jen velmi málo a proto se lze poměrně rychle naučit zpěvy, se kterými se pro ni vystačí "navždy". Znamená to 7 hymnů + 1 nápěv psalmodie + 1 responsorium + 10 antifon a k tomu několik drobných zpěvů pro Velikonoční triduum, oktáv a dobu velikonoční.
[Je dobré k tomu mít: breviář, hymnář, kompletářový svazeček antifonáře]

II. Jako další krok doporučuji začít zpívat hymny - protože soudím, že právě hymnům ze všech textů breviáře (alespoň v českém překladu) nejvíce škodí, když se nezpívají, ale recitují. Množství hymnů v hymnáři se může na první pohled zdát děsivé a nezvládnutelné, ale některé nápěvy se mnohonásobně opakují. Dobrým základem je dobře znát nápěvy hymnů z dvoutýdenního cyklu žaltáře.
[Tady není nic nového potřeba.]

III. Ve třetím kroku je vhodné postupně se naučit chorální nápěvy žalmů a způsob jejich podkládání pod text s vyznačenými přízvučnými slabikami. Prozatím je možné zpívat třeba vždy všechny žalmy jedné hodinky na jeden libovolně zvolený nápěv nebo nápěvy nějak přiřadit dnům v týdnu, liturgickým příležitostem či pod. Na žalmové nápěvy lze zpívat vedle žalmů a kantik i responsoria a chvalozpěv Tebe, Bože, chválíme. Vedle žalmů je dobré naučit se podle potřeby zpívat také kantikum podle Zj 19 pro druhé nešpory nedělí.
[Je dobré k tomu mít: chorální nápěvy žalmů, kantikum Zj 19, žaltář, příp. žaltář k modlitbě se čtením]

IV. Další vrstvu tvoří responsoria ranních chval a nešpor. Je jich sice velké množství, ale většina jich má jednoduchou stereotypní melodii v modu VI, což výrazně sníží nároky na učení.
[Je dobré k tomu mít: podle toho, jak často oficium zpíváte, buďto responsoria ze žaltáře, responsoria všech liturgických dob, noty ke všem společným textům o svatých a ke všem slavnostem, svátkům a památkám, jež mají responsorium vlastní, nebo třeba jen responsoriál, kde jsou jen responsoria v průběhu liturgického roku nejčastěji opakovaná.]

V. Pokud si stále ještě neříkáte "dost, to mi stačí," je na čase pustit se do antifon. Doporučuji začít antifonami k Benedictus a Magnificat pro všední dny (dvoutýdenní cyklus, 2*11 antifon) a antifonami k žalmům pro neděle (čtyřtýdenní cyklus, 4*12 antifon). Ve zvláštních liturgických dobách k tomu přidat ještě antifonu k invitatoriu a k modlitbě uprostřed dne - naučí se rychle, protože se nemění. Nápěv žalmu či kantika se, pokud se zpívá s antifonou, vybírá vždy podle antifony. Je u ní předepsaný.
[Je dobré k tomu mít: antifony ze žaltáře nebo nějaký výtah z nich, první stránku ze souboru antifon pro aktuální liturgickou dobu.]

VI. V dalším kroku je dobré postupně obsáhnout všechny zbývající antifony ze žaltáře. (Je to dost velké sousto. Včetně těch, které už umíte: 14 antifon k invitatoriu, 22 feriálních antifon k Benedictus a Magnificat, 4*7*11 + 14 antifon k žalmům a kantikům, dohromady tedy, počítám-li dobře, 358 kousků...)

VII. Všechno zmíněné v dosavadních krocích snad je vhodné nějakým způsobem obsáhnout. (Já toho času většinu z těchto zpěvů znám tak, že je dokážu zazpívat, když vidím noty. Zpívat z listu neumím, takže jsou pro mě noty něčím jako pomůckou k oživení vzpomínky na známou melodii.) Toho času dostupná část zpěvů k liturgii hodin je ještě několikanásobně rozsáhlejší. Tyto zpěvy, které přijdou ke slovu jen v určité liturgické době nebo dokonce třeba jen jediný den v roce, nemá smysl umět - je potřeba se je naučit nebo je oprášit, když jsou potřeba.

Navrhovaný postup učení nikoli náhodou přibližně kopíruje cestu, po které jsem postupoval při skládání breviářových zpěvů: od malého množství těch, které se používají často, k většímu a většímu korpusu zahrnujícímu i zpěvy méně frekventované. Osobní zkušenosti, výhrady, námitky, návrhy vhodnějšího postupu apod. v komentářích jsou vítány.

Možnosti záměny textů v nedělních nešporách

29.10.2012 22:15 | kategorie: Rubriky | Komentáře

Nedávno jsem, hledaje odpověď na rubricistickou otázku jistého člověka na jistém internetovém fóru, znovu prošel relevantní články Všeobecných pokynů k Denní modlitbě církve a došlo mi, že mé kancionálové nešpory jsou s jejich ustanoveními v rozporu více, než jsem si při jejich tvorbě a ještě dlouho potom myslel. Protože jsem na tomto blogu, co se týče (ne)dodržování liturgických předpisů, nikoho nešetřil, nebudu šetřit ani sebe. Zároveň myslím, že by mohlo být užitečné nabídnout co možná přesnou a vyčerpávající odpověď na otázku, co se tedy kdy v nedělních nešporách změnit smí. Protože nedělní druhé nešpory velmi pravděpodobně stále jsou tou hodinkou, která má největší šanci být slavena společně a slavnostně.

1. Možnosti záměny textů v nedělních druhých nešporách

Záměně textů jsou věnovány články VPDMC 246-252. Pro naše tázání je klíčový zejm. čl. 247:

247. V oficiu nedělí,
slavností,
svátků Páně, které jsou zapsány ve všeobecném kalendáři,
dále všedních dnů doby postní a Svatého týdne,
dnů ve velikonočním a vánočním oktávu
i všedních dnů od 17. do 24. prosince
nikdy nelze změnit ty texty, které jsou vlastní nebo pro toto slavení přizpůsobené, jako jsou antifony, hymny, čtení, responsoria, modlitby a velmi často i žalmy.

Nedělní žalmy příslušného týdne se mohou nahradit, je-li to vhodné, nedělními žalmy jiného týdne, ba dokonce, jde-li o modlitbu s účastí lidu, i jinými žalmy vybranými tak, aby byl lid postupně přiváděn k porozumění žalmům.

Interpretuji tento článek tak, že jeho druhá část, umožňující záměnu nedělních žalmů, je normou obecnou, zatímco první část je normou speciální - a tedy má před obecnou přednost.

Pro aplikaci je klíčové upřesnění, co jsou "texty, které jsou vlastní nebo pro toto slavení přizpůsobené". "Vlastní texty" jsou, podle použití toho termínu v jiných částech dokumentu soudě, texty, které jsou v breviáři plně uvedeny v oddílu vyhrazeném danému dni a nejsou brány z formuláře společného pro více dnů. Co jsou "texty pro toto slavení přizpůsobené", netuším. (Možná se tím myslí texty ze společných textů o svatých nebo ze společných textů určité doby.) Soudím tedy, že ve dnech ve článku 247 vyjmenovaných lze zaměnit za jiné ty texty, které se berou ze žaltáře, a možná i ty, které jsou ze společných textů o svatých.

V neděli, na kterou připadne slavnost nebo svátek Páně, tedy nelze v nešporách zaměnit nic - protože obě tyto kategorie oslav mívají všechny texty vlastní.

Neděle doby adventní, postní a velikonoční mají rovněž všechny texty vlastní a proto v jejich nešporách také nelze zaměňovat nic. - K diskusi je snad akorát možnost záměny žalmů za žalmy jiné neděle (protože žalmy se berou z cyklu žaltáře). Z čistě liturgicko-právního hlediska by to, pokud vím, bylo legitimní. Je tu ale nanejvýš vhodné žalm od žalmu zvážit jeho případnou významovou provázanost s antifonou a tam, kde taková provázanost je, žalm pokud možno neměnit.

Neděle v liturgickém mezidobí mají vlastních textů jen málo - antifony ke kantikům z evangelia a oraci. Je tudíž, je-li moje výše podaná interpretace "vlastních textů" správná, legitimní zaměnit všechno ostatní.

2. Kancionálové nešpory a liturgické předpisy

Drobný notový materiál, který jsem v červenci vytvořil a zveřejnil pod názvem kancionálové nešpory, byl pokusem o rozvinutí možností, které ke slavení liturgie hodin nabízí Jednotný kancionál. Ten obsahuje Pololáníkovo zhudebnění druhých nešpor neděle 1. týdne žaltáře a antifony k Magnificat z pondělí téhož týdne. Z výkladu výše je zřejmé, že tyto nešpory lze zcela legitimně zpívat jako první či druhé o všech nedělích v mezidobí, až na tuto posledně zmíněnou antifonu, protože by se, přísně vzato, měla vždy vzít vlastní antifona těch kterých nešpor.

Moje kancionálové nešpory obsahují pro dobu adventní, postní a velikonoční vždy antifony k žalmům a antifonu k Magnificat k použití s žalmy a kantiky z nešpor obsažených v kancionálu. Ovšem neděle v těchto dobách mají všechny tyto texty vlastní a není tedy možné je libovolně zaměňovat.

Co udělám? Na stránce se stahováním opravím informace o materiálu, aby nenaváděly k liturgickým neřádům. A během několika týdnů opravím i jeho obsah, aby umožňoval řádně slavit druhé nešpory všech nedělí ze zmiňovaných dob, kdy se používají žalmy a kantikum z 1. týdne žaltáře.

Nakonec musím své závěry poněkud relativisovat. Zmínil jsem, že "universální antifona k Magnificat", kterou náš kancionál obsahuje, není v souladu s předpisy. A kancionál má církevní schválení. Německý katolický kancionál Gotteslob jde ještě dál: pro každou liturgickou dobu obsahuje jeden nebo více formulářů nešpor, které někdy nemají s žádným formulářem obsaženým v breviáři zhola nic společného. Nebo mají, ale jen málo. A tak jako tak, když jsou podávány jako universální pro použití někdy v dané době, nejsou v souladu s předpisy. I Gotteslob má církevní schválení. Nelze se tudíž ubránit silnému dojmu, že jsem něco přehlédl.

"Cento"

23.10.2012 23:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

V samém závěru loňského studijního pobytu v německém Erfurtu jsem pro sebe objevil (už si přesně nepamatuji jak; myslím ale, že skrz poznámku pod čarou v jedné knížce od liturgika J. A. Jungmanna) Einführung in die gregorianischen Melodien od P. Wagnera, trojdílný důkladný úvod do studia gregoriánského chorálu, který vznikl na přelomu 19. a 20. století a ještě v 60. letech byl uznán za hodný reedice. Bohužel jsem dílo nestihl ani přečíst a od té doby jsem se k němu nedostal. -- Tato nostalgická vzpomínka není samoúčelná: ospravedlňuji jí to, že níže formálně necituji. Nemám totiž odkud.

Peter Wagner na základě vlastního studia pramenů považoval za historicky hodnověrné faktum, že přinejmenším základní korpus římských zpěvů pro hodinky (co do textů i nápěvů) sestavil papež Řehoř Veliký. Cituje a obšírně komentuje jakýsi text, který o tom svědčí. Píše se tam, že Řehoř sepsal "antifonář cento". Wagner uvádí, že "cento" je slovo z nějakého staroitalského dialektu a znamená něco jako "výběr". Vyvozuje z toho, že Řehoř nebyl především skladatelem, ale kompilátorem, který pečlivě vybral to nejlepší, co našel u soudobých římských kantorů.

Přiznám se, že neznám současný stav bádání o dějinách gregoriánského chorálu a hudby vůbec - spíše tuším než vím, že bych dnes mezi muzikology těžko hledal někoho, kdo by byl ochotný Řehoři Velikému s vážnou tváří připisovat zásadní podíl na vzniku toho, co dnes po něm nazýváme gregoriánským chorálem. Koncept "antifonáře cento", výběru toho nejlepšího z více paralelních tradic, mi ale uvízl v paměti především jako možné paradigma pro další vývoj projektu In adiutorium, resp. pro další osud dílek, jež v jeho rámci vznikají.

[EDIT 27.11.2012] Ke vzniku repertoáru gregoriánského chorálu viz např. GUILMARD Jacques-Marie: Origine de l'Office grégorien.

Na melodiích římského antifonáře je krásná jejich rozmanitost - daná mj. také tím, že jednotlivé zpěvy vytvořili různí lidé na různých místech a v různých dobách. I když jsem do nějaké míry schopný tvořit zpěvy různého charakteru a navíc se v průběhu práce, trvající již řadu měsíců, sám proměňuji a to se v ní odráží, přeci jsem to stále já - se svými dary a omezeními. Jednou možná vytvořím kompletní český antifonář. Je to v současné době můj velký cíl, ke kterému se upínám. Za ním leží jeden cíl ještě větší, který ovšem není z těch, kterých mohu dosáhnout, nýbrž z těch, které mi mohou být jedině darovány. Mám (malou, spíše neduživou) naději, že jednou někdo vytvoří "antifonář cento" pro liturgii hodin v českém jazyce. Nebo že někdo vezme to, co jsem vytvořil, a upraví to s pomocí svých vlastních darů. Že něco z toho, co je dobré, bude žít dál, a to ostatní bude nahrazeno lepším.

Závěrem poznamenávám, že noty, jejichž jsem autorem, jsou schválně zveřejněny pod licencí, která to umožňuje (Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported).

Snazší obsluha stránky se stahováním

13.10.2012 13:33 | kategorie: Web | Komentáře

Provedl jsem dnes zásadnější změnu ve fungování stránky Noty ke stažení. Byla zrušena možnost přepínat mezi třemi způsoby zobrazení, zůstalo jen zobrazení dosud označované jako "rozbalovací". K tomuto kroku jsem přistoupil poté, co se mi podařilo doplnit funkcionalitu pro fungování stránky v celku webu naprosto klíčovou: klikne-li se na této stránce nebo jinde na odkaz vedoucí ke konkrétním notám nebo sekci, nejprve se rozbalí všechny nadřazené sekce, aby byl požadovaný obsah dostupný.

Chování stránky jsem důkladně testoval, ale je možné, že se ještě najdou nějaké chyby. Bude-li se chovat jinak, než očekáváte, případně dokonce vůbec neumožní přístup k některým materiálům, budu vděčný za e-mail s popisem problému.

To, že jsem se k úpravám fungování dostal právě teď, není náhodné. Sháním toho času zaměstnání a jedním z oborů, kde se pokouším najít uplatnění, je vývoj webů. Ze čtvrtečního pohovoru jsem si odnesl poznatek, že je dobré znát a umět používat knihovnu JQuery. Když jsem se s ní pak doma začal seznamovat, zjistil jsem, že ji mohu s prospěchem využít k řešení některých bolístek výše zmíněné stránky. Věřím, že provedené změny povedou k větší přehlednosti a použitelnosti webu In adiutorium jako celku.