Nešpory mezi koncertem a liturgií. Hořovice, 1. neděle adventní 2012

31.7.2013 23:30 | kategorie: Ze života | Komentáře

Před několika dny jsem našel na Youtube záznam nešpor z letošní první adventní neděle z Hořovic. Zkoušel jsem kontaktovat někoho ze jmenované farnosti, kdo by mi k těm nešporám mohl prozradit některé detaily, na které jsem upřímně zvědavý, ale nedostalo se mi zatím žádné odpovědi a já už nevydržím nechávat si ten krásný objev déle pro sebe. Kdyby se tedy někdo z oslovených později přeci jen ozval, článek doplním, nebo napíši další jako pokračování.

Uspořádání liturgického prostoru

Nahrávka nepříliš rozšířené a známé "liturgické akce", jako jsou nešpory, se může stát cenným výukovým materiálem. Z této perspektivy doporučuji čtenářově pozornosti způsob, jak se v rámci nešpor, které sledujeme, pracuje s liturgickým prostorem. Návštěvníci bohoslužby, kterých zřejmě nebylo mnoho, sedí v lavicích, jak je obvyklé. Celebrant zaujímá své místo v presbytáři. Sbor, který je jednoznačně "hlavním tahounem" této liturgie, je rozestaven v půlkruhu před presbytářem.

Tomuto uspořádání bych vytkl dvojí. Podivným dojmem působí izolace celebranta za "zdí" tvořenou sborem. Zároveň se sbor svým umístěním ocitá v centru pozornosti víc, než je žádoucí (pokud jsou nešpory liturgií a ne koncertem; na koncertě to naopak pochopitelně žádoucí je). Preferované uspořádání je méně koncentrované na sbor a otevřené "směrem k Bohu", ať tak, že sbor tvoří dva chóry rovnoběžné s osou kostela, ať tak, že zpívá v lavicích pro lid. Zvolené, z mého pohledu "liturgicky neideální" uspořádání je však výhodné pro dirigování a zřejmě i s ohledem na šíření zvuku do chrámové lodi. Zároveň při prostorových dispozicích daného kostela by např. zmíněné uspořádání do dvou rovnoběžných chórů bylo těžko možné.

Identifikace textů a zpěvů
  • 04:30 Ejhle, Hospodin přijde
  • 07:13 Deus, in adiutórium meum inténde
  • 08:04 "hymnus" Poslán jest od Boha anděl
  • 10:02 antifona Aj anděl Páně
  • 10:50 žalmy 113, 19, 117 (na konci se opakuje antifona)
  • 17:56 krátké čtení Řím 13,11b-12
  • 18:30 zpěv po krátkém čtení Solis ...?
  • 19:26 antifona "Ó Vycházející"
  • 20:03 Magnificat (na konci se opakuje antifona)
  • 27:25 přímluvy, Otčenáš, závěrečná modlitba, požehnání
  • 30:23 Benedicámus Dómino
  • 30:49 "závěrečná mariánská antifona" Zdráva buď, Panno Maria

Nešpory otevírá adventní zpěv Ejhle, Hospodin přijde (Jednotný kancionál, 101B). To je začátek nešporám cizí - zařazen byl zřejmě z přesvědčení, že když při liturgii probíhá nějaký přesun, např. nástup celebranta a sboru, musí k tomu znít hudba a pokud možno nějaký zpěv. -- Toto přesvědčení je vzásadě správné, hudební struktura mše v římském ritu mu dává zcela za pravdu. Na otázku, proč liturgie hodin s nějakým vstupním zpěvem odpovídajícím mešnímu introitu nepočítá a na začátku předpokládá již přítomného předsedajícího začínajícího "Bože, pospěš mi na pomoc", nedokážu dát uspokojivou odpověď. Myslím, že je to jeden z jejích přetrvávajících monastických rysů. Zatímco v klášteře je přirozené, že hebdomadář začíná hodinku poté, co se bratři shromáždí k modlitbě, bez nějakého velkého úvodu, pro nešpory v kontextu nemonastickém - tedy obvykle výjimečné a slavnostní - by něco na způsob introitu bylo vhodné.

Mimochodem, "Ejhle, Hospodin přijde" je překlad nešporní antifony z 1. neděle adventní. Rozšířené nápěvy tu věrněji, tu volněji reprodukují starý nápěv latinského originálu. (Dnes tuto antifonu zpíváme jako druhou v prvních nešporách. Když jsem pro ni před půlrokem psal nápěv, vůbec mi nedošlo, že mám před sebou modernější text notoricky známého "Ejhle", a tak má antifona v mém zpracování mělodii úplně jinou, v modu I.) Zajímalo by mě, ale nevím, jak se antifona z oficia dostala na začátek rorátní mše.

Po "Ejhle" celebrant začíná úvodní verš Deus, in adiutórium meum inténde. I když většina textů bude v češtině, zazní během nešpor latina ještě několikrát: jmenovitě při zpěvu po krátkém čtení, Magnificat, při požehnání a závěrečném Benedicámus Dómino. Nic proti tomu - je to vkusné, liturgickými předpisy výslovně legitimované (VPDMC 276), ... Kdyby se mi ale přeci jen podařilo spojit se s tím, kdo ony nešpory připravoval, na důvod pro zařazení latinských zpěvů bych se určitě zeptal. Byly ve hře motivy čistě estetické? "Archeologické"? Nebo nějaké jiné?

Těm, kdo znají český breviář, nemusím říkat, že hymnus Poslán jest od Boha anděl v něm nenajdeme. Je volně vybraný z pokladu českých adventních/mariánských písní.

Následuje psalmodie, pro mě jakožto amatérského skladatele a badatele tradičně nejvíc vzrušující část celých nešpor: předně tu máme krásnou antifonu Aj anděl Páně. Protože její jazyk nasvědčuje tomu, že už se na ni nevztahují autorská práva skladatele, drze jsem ji odposlechl a níže nabízím zapsanou. Velice by mě zajímal pramen, z něhož pochází. Vím zatím pouze, že žádná z mnou dosud zhudebněných adventních antifon současného breviáře nemá odpovídající text. Nevím, jde-li o překlad některé z antifon starší podoby oficia či zpěv jiného původu. Mám vážné podezření, že by mohlo jít o "antifonu před Rorate" nebo úryvek chorálu z některého starého českého rorátníku, ale dosud jsem toto podezření neověřoval.

antifona Aj anděl Páně

Antifona je pouze jedna, na způsob "antiphona super psalmos", a zpívá se před prvním žalmem a po konci posledního. Žalmy se všechny zpívají na chorální nápěv odpovídající antifoně, tedy V.a. Použitý text je z liturgického překladu, s několika nepatrnými zásahy (jedna změna slovosledu; úprava dělení na poloverše). Melodický vzorec je na text nasazen tak, že obvykle, ale nikoli vždy, souhlasí hlavní či vedlejší slovní přízvuky se zamýšlenýmy přízvuky hudebními. Předpokládám, že text byl značkován podle citu a ne podle nějakých přesných pravidel.

Uchu znalému žaltáře neunikne, že žalmy nejsou vzaté z 2. nešpor 1. neděle žaltáře, jak by se slušelo, ba ani z jiné neděle nebo jakéhokoli jiného breviářového formuláře. Jsou volně vybrané. Žalm 19, v současném breviáři vždy dělený na poloviny, které se navíc obvykle nezpívají v rámci jedné hodinky, se zpívá v kuse. Úplně chybí novozákonní kantikum - místo něj máme třetí žalm. (Protože něco podobného jsme už jednou potkali, říkám si, jestli i za těmito nešporami tak či onak nestojí trapisté :) )

Krátké čtení není z 2. nešpor 1. neděle adventní, ale z ranních chval téže neděle. To naznačuje, že se tvůrce "liturgického programu" na breviář ohlížel, ale zacházel s ním volně.

Následuje zpěv po krátkém čtení. Schválně nepíši "responsorium", protože formálně o responsorium nejde.

Antifona k Magnificat je překladem antifony "O Oriens" - jedné ze všeobecně známých "Ó-antifon". Tato konkrétní se zpívá k Magnificat 21.12. Pro srovnání podávám i znění odpovídající latinské antifony podle římských chorálních knih z 20. stol. (Nezištná reklama: za to, že jsem nemusel opisovat a mohl si rovnou stáhnout obrázek, vděčím GregoBase. Doporučuji používat...) Porovnáním zjistíme, že překlad je "slovo za slovo", melodie však je, při zachování většiny strukturních tendencí, výrazně odlišná, takže se domnívám, že tvůrce českého překladu měl před sebou jinou melodii latinské předlohy. Zrovna tak je ovšem možné, že k hudební předloze přistupoval svobodněji než k textu a melodii upravil. "Česká" melodie se od srovnávané "latinské" nápadně odlišuje dekompozicí nebo vypuštěním některých melismat a zejm. nápadnou preferencí intervalu d-f oproti d-e.

antifona Ó Vycházející antifona O Oriens

Kantikum Magnificat se zpívalo latinsky, na chorální nápěv I.D. Ten sice antifoně, přísně vzato, neodpovídá, ale žalm v dórské tónině s antifonou v hypodórské zní dobře. Choralistu trkne, že se verše kantika zpívají bez initia, u evangelních kantik obvyklého. To je zřejmě potřeba připsat tomu, že se k vedoucí sboru nedostala část know-how ohledně zpěvu hodinek. Samozřejmě to je nepodstatná drobnost.

Prosby a závěrečná modlitba jsou v rámci celých nešpor vlastně jediným kusem textu, který byl vzat z toho formuláře, ze kterého vzat být měl - tedy z 2. nešpor 1. neděle adventní.

Po požehnání následuje Benedicámus Dómino. To podle současného breviáře není standardní součástí nešpor, ale v roce 2009 vydaný pokoncilní římský vesperál pro neděle a svátky tento zpěv uvádí jako možnost "propuštění" následujícího po požehnání. (Ritus conclusionis se dělí na oddíly benedictio a dimissio. Benedictio je pevné, dimissio volitelné. Benedicámus je jednou z možných podob dimissio.) Nápěv Benedicámus Dómino, který v závěru našich nešpor zazní, ovšem v novém vesperálu není. Našel jsem ho v Antiphonale Romanum 1912 na s. 50* s určením "In Dominicis per annum". (Adventní neděle tam mají svůj vlastní, jiný, ale to je asi celkem jedno.)

Nakonec se zpívá píseň Zdráva buď, Panno Maria - jedna z písní, které jsou v oficiálním českém hymnáři předepsané jako alternativy závěrečných mariánských antifon.

Hodnocení liturgického "programu"

Z čistě zákonického hlediska souladu s liturgickými předpisy jsou zachycené nešpory "nedovolené". Dovolím si nerozebírat to kus po kusu a normu po normě, protože jde o téměř identický případ jako při svatováclavských nešporách staroboleslavských minulého roku.

Jako člověk hodně zaměřený na slovo jsem nešťastný, že mi polyfonní pasáže hymnu a zpěvu po krátkém čtení nebyly srozumitelné, od toho ale přímým účastníkům nešpor pravděpodobně odpomohly rozdané sešity.

Hodnotit nešpory co do uměleckých kvalit skladeb a výkonu sboru nejsem kompetentní. Jako nekompetentní hudební laik nicméně neskrývám nadšení.

Ožehavou otázkou je hodnocení volně sestaveného liturgického formuláře z pohledu liturgického. Texty jsou zdařile vybrané s ohledem na liturgickou dobu - advent. Méně se už bere zřetel na to, že jde o druhé nešpory nedělní - chybí žalm 110, zpěv po čtení je zcela zaměřený na Pannu Marii, ... Výběr krátkého čtení konečně není úplně šťastný s ohledem na denní dobu. Jistěže sv. Pavel o spánku a o "hodině, kdy je třeba se z něj probudit" píše v obrazném slova smyslu a myslí na probuzení duchovní. Avšak to, že tato slova čteme na začátku dne, v ranních chválách, kdy je Pavlův obraz jaksi hmatatelnější, není náhodné. Když si ještě všimneme, že tu o 2. nešporách 1. neděle adventní zaznívá antifona k Magnificat, která v řádném uspořádání breviáře patří do posledního předvánočního týdne a je výrazem jeho vystupňovaného očekávání, můžeme uzavřít, že rozebírané nešpory jsou spíše "adventními nešporami" než "2. nešporami 1. neděle adventní". Pro ty, kdo nemají příležitost slavit v adventu společně liturgii hodin jindy než právě o těchto jedněch nešporách, se někdo pokusil o výběr, do nějž podle uvážení zařadil texty z různých míst breviáře i odjinud.

Moc by mě zajímalo, čím se neznámý kompilátor nechal vést při výběru žalmů. Žalm 113 je snad zařazen pro své celkem přímočaré mariánské konotace; Žalm 19 je s dobou adventní spojen v uších a srdcích snad všech Čechů díky výše zmiňovanému zpěvu Ejhle, Hospodin přijde, kde se z něj zpívají verše; Žalm 117 by v našem kontextu, orámovaném antifonou o Gabrielovi, mohl mít místo jako odkaz na univerzální význam spásy přinášené zvěstovaným Spasitelem; zrovna tak ale k jeho zařazení mohl vést prozaičtější důvod: nešpory mají mít tři žalmy a předchozí dva jsou již dosti dlouhé ...

Své hodnocení jsem shrnul do nadpisu článku heslem "nešpory mezi koncertem a liturgií". Nešpory zachycené na videu podle všeho jsou společným slavením liturgie hodin ve farnosti - nakolik je zachováno základní liturgické schéma. Zároveň ale jde do jisté míry i o "koncert" - tomu nasvědčuje charakteristické uspořádáním prostoru a výběr "zajímavých kousků" bez ohledu na liturgické předpisy a širší souvislosti.

Pramen, z něhož se málo pije

Závěrem chci zvláště zdůraznit jeden výše jen letmo zmíněný rys rozebíraných nešpor: pro část zpěvů se sahá do pokladnice české chorální tradice. To je v mých očích chvályhodné. Bohoslužebný zpěv v národním jazyce, zpěv oficia nevyjímaje, má u nás dlouhou historii, nejen díky utrakvistickému hnutí. Avšak zatímco staré české graduály jsou předmětem soustavného vědeckého bádání, jakkoli omezeného, a zpěvy z rorátníků péčí chrámových hudebníků znovu zaznívají do adventních rán, staré české zpěvy hodinek leží v rukopisech, jak se zdá, prakticky bez povšimnutí. Ví se o nich, ale právě jen to. Právě dnes, když vznikají nová zhudebnění textů liturgie hodin v národním jazyce, je čas také otevřít staré rukopisy a studovat, jak zpívali hodinky česky naši předkové. A nejen studovat, ale také zpívat - samozřejmě při plném vědomí rozdílu mezi liturgií na jedné straně a koncertem nebo liturgicko-archeologickým experimentem na straně druhé.

Typographus - revoluční nástroj pro rychlou sazbu zpěvníků

22.7.2013 23:12 | kategorie: Projekt | Komentáře

Spíš z legrace jsem, letos nikoli poprvé, hecoval sestru, ať si se mnou přijede zazpívat nešpory z památky své křestní patronky, sv. Marie Magdalské. Když hecovaná překvapivě pozvání přijala, bylo potřeba připravit sešit s kompletním "programem" nešpor. Když zpívám sám, vystačím s notami na notebooku a breviářem, ale člověk breviáře a žalmových nápěvů méně znalý by se ztrácel...

Původně jsem počítal, že noty snadno připravím za sobotní večer. Pokusil jsem se proceduru pro sestavení zpěvníčku sestavit nakopírováním ze skriptů, které sestavují stávající svazky Antifonáře k DMC. Ukázalo se ale, že tyto skripty jsou tak špinavě napsané (už v nich samých jsem příliš kopíroval), že je neúnosně náročné vypreparovat z nich funkční celek potřebný pro aktuální potřebu a přenést ho jinam. Když jsem měl na výběr mezi "hodiny se patlat s kopírováním a rozběháváním kódu z těch odporně páchnoucích skriptů" a "hodiny programovat nástroj, který mě toho patlání navždycky zbaví", vybral jsem si celkem logicky druhou variantu a větší část neděle strávil přilepený ke klávesnici.

Nový nástroj, z nedostatku invence nazvaný prozatím Typographus, zásadně usnadňuje tvorbu zpěvníků s notami vzniklými v rámci projektu In adiutorium tím, že odstraňuje mnohostranné duplicitní informace, dosud zatěžující přípravu svazků Antifonáře. Doposud některé informace existovaly až na třech místech: např. modus a diference byly uvedeny v notovém materiálu v hlavičce dané antifony, dále v hlavním .tex souboru, kam se antifona vkládala, a znovu v rake-skriptu, který k dané antifoně připravoval žalm. S příchodem Typographa se do .tex souboru vloží jediné makro. Typographus najde příslušné noty, z jejich hlaviček zjistí, jaký je potřeba připravit text žalmu a případně žalmový nápěv, a do dokumentu všechno vloží.

Dokument níže, proti zdroji opravdového zpěvníku samozřejmě jednodušší o mnoho formátování a kratší o mnoho obsahu, obsahuje všechny potřebné informace k vygenerování jednoduchého zpěvníku obsahujícího hymnus, antifonu se žalmem, responsorium a antifonu s kantikem Magnificat. V obsahu dokumentu jsou pro přehlednost pouze speciální makra zpracovávaná Typographem. Makra začínající \set sdělují umístění důležitých dat. Další makra už vkládají "obecné noty" (\simpleScore), antifonu s textem příslušného žalmu (\antiphonWithPsalm), responsorium (\responsory). Noty ke vložení jsou identifikovány pomocí relativní adresy souboru vůči ChantBasedir, znaku # a id uvedeného v hlavičce daného kousku. Pokud cesta není uvedena, bere se ta z nastavení ChantSource.

\documentclass[a5paper, twoside]{article}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\usepackage[left=1.5cm, right=1cm, top=1.5cm, bottom=2cm]{geometry} % okraje stranky
\usepackage[T1]{fontenc}
\usepackage{bookman}

\newcommand{\preLilyPondExample}{ \begin{flushleft} }
\newcommand{\postLilyPondExample}{ \end{flushleft} }

\input{../antifonar/spolecne.tex}

\newenvironment{psalmus}{}{}

\begin{document}

\setChantBasedir{../}
\setPsalmsDir{../antifonar/zalmy/}
\setIncludes{../antifonar/spolecne_antifonar.ly, ../dilyresponsorii.ly}
\setChantSource{sanktoral/0722mariemagdalena.ly}

\simpleScore{sesity/mariemagdalena_2013_noty.ly#ne-hymnus}

\antiphonWithPsalm{#ne-a1}

\responsory{#rch-resp}

\antiphonWithPsalm{#ne-amag}

\end{document}
    

Proces sestavení zpěvníčku sestává z preprocessingu .tex souboru Typographem, zpracování jeho výstupu programem lilypond-book a konečně kompilace pomocí pdfLaTeXu.

Pokud chcete vidět "opravdový" dokument pro sázení s pomocí Typographa, tady je zdroj zpěvníčku k dnešním nešporám a tady se můžete podívat, jak zpěvníček vypadá vysázený.

Nástroj je samozřejmě teprve v raném stadiu vývoje. V budoucnu bude potřeba doplnit některé nové funkcionality a možnosti nastavení a pokud se má stát efektivním nástrojem pro sestavování rozsáhlých zpěvníků, jako jsou plánované svazky Antifonáře k DMC, bude potřeba i trocha optimalizace. Již teď ale umožňuje vyrábět malé zpěvníky, v rozsahu třeba onoho výše zmíněného, za ten jeden večer, jak jsem bláhově odhadoval na začátku výše podané historie. A to je, alespoň pro mě, něco.

Pokračujte

7.6.2013 23:05 | kategorie: Projekt | Komentáře

Narazil jsem dnes na The Chant Café na článek Adama Wooda Composer: Choose thyself. Jeho stručné poselství tvůrcům na poli liturgické hudby je "nezávisej ve své tvorbě na úchvale nějaké vnější autority; TVOŘ."

V samých počátcích svých pokusů se zhudebňováním textů liturgie hodin jsem, s velkou nejistotou, poslal své první výtvory dvěma mužům, které jsem považoval v dané oblasti za kompetentní. Tenkrát by mi bylo velikým pokušením, mít někoho jako "cenzora" a cele se spolehnout na jeho soud o (ne)kráse a (ne)publikovatelnosti každého jednotlivého zpěvu. Nikdo si ale tuhle roli nenechal vnutit. Jeden z oslovených výslovně odmítl hodnotit zpěvy po estetické stránce a jenom mě upozornil na jednu, řekněme, "technickou" vlastnost gregoriánského chorálu, kterou je dle jeho soudu vhodné zohlednit i při tvorbě chorálu českého. Druhý mi vůbec žádnou zpětnou vazbu neposkytl. "Pokračujte," napsal jen.

Tenkrát to bylo frustrující. S odstupem času jsem ale za tuhle strohost vděčný. Umožnila mi osamostatnit se a postupně si o tom, co mi vznikalo pod rukama, vytvořit vlastní úsudek.

Tím v žádném případě nechci glorifikovat samoukovství. Sv. Bernardovi se připisuje výrok, že "kdo je sám sobě mistrem, je učedníkem hlupáka," a o mém hudebním snažení to platí v plné míře. To, že jsem se u nikoho nevyučil hudebnímu "řemeslu", je přetrvávající vážný handicap. Ale v úsudku o kráse a hodnotě toho, co (ideálně na základě osvojených znalostí a dovedností patřících k "řemeslu") tvoří, musí tvůrce být samostatný a nezávislý. Závislost tvorby na "cenzorovi" jakéhokoli druhu se s žádným uměním nesnáší.

Za to, že jsem vedle hromady braku v průběhu času vytvořil, jak se domnívám, i nějaké množství hodnotných zpěvů, vděčím ve velké míře onomu strohému "pokračujte". Kdyby mi oslovený poslal přiměřenou kritiku toho, co tenkrát viděl, velmi pravděpodobně bych hned všeho nechal. Byly to totiž všechno věci velice ubohé. To on ale právě neudělal. Místo kritizování napsal "pokračujte". "Počkat, co z toho vyleze," je dobrá strategie pro zacházení s rostlinkou, která teprve vystrkuje své první nevzhledné a o budoucím plném tvaru málo vypovídající lístečky...

Výhled na dobu nejbližší

27.5.2013 21:10 | kategorie: Projekt | Komentáře

Po delší době nabízím opět malé nahlédnutí do svých plánů ohledně prací na projektu v příštích týdnech a měsících.

Významnou prioritou je kompletace a konsolidace bloků repertoáru oficia, které už jsou kompletně nebo skoro kompletně zpracované a mají se stát svazkem antifonáře. V současné době jde o zpěvy žaltáře a společných textů o svatých a spol. Oba tyto bloky aktuálně doplňuji o jednotlivé chybějící prvky a následně je budu revidovat.

Průběžně připravuji vlastní antifony pro jednotlivé neděle v liturgickém mezidobí cyklu C.

Během roku bych rád postupně zpracoval antifony k žalmům pro postní a velikonoční neděle a snad i ty k evangelním kantikům pro férie těchto liturgických dob - tak, aby v roce 2014 byl již repertoár temporálu kompletní.

Něco vody uplynulo ode dne, kdy jsem dokončil zpěvy poslední ze slavností sanktorálu, a bylo by tedy na místě dotáhnout do konce jakýsi můj "postranní" projekt, zpěvníček Nešporní zpěvy. Věřím, že se k tomu nejpozději někdy během léta dostanu.

V prosinci jsem vyhlásil, že svazečky výběrové řady antifonáře pro slavnost Narození Páně a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv budou již letos. Pak se ale studijní povinnosti a nástup do zaměstnání postaraly o zásadní změnu mého "rozvrhu" a na dodržení tohoto "příslibu" nebylo kdy. Rád bych tedy v průběhu roku připravil i tyto. S tím bude spojen větší kus "neviditelné" práce - mám zhruba vymyšlený nástroj, který výrazně usnadní a zpřehlední přípravu svazků antifonáře (i jiných zpěvníků oficia, např. příležitostných brožurek), ale bude potřeba pár hodin na jeho naprogramování.

Mezi další drobnější plány patří např. nová revize responsorií (nejen těch ze žaltáře), které by tentokrát měla předcházet studie stavby krátkých responsorií z klasického repertoáru gregoriánského chorálu - protože se mi spíš nedaří než daří texty responsorií kloudně oblékat do nápěvů.

Delší dobu si hraji s myšlenkou, zpracovat všechny žalmy nedělních nešpor na způsob "kytarových žalmů" a láká mě to snad tím víc, čím méně rozumný a smysluplný projekt to je.

Výzdoba antifonáře

4.5.2013 20:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

Tento článek je jeden z těch vyhraněně "snílkovských" - říkám předem jako varování.

Práce na zhudebnění oficia postupuje sice velmi pomalu, ale postupuje, a já věřím, že za několik let spatří světlo světa úplný český antifonář. Ve snění nejsem nijak skromný a tak přemýšlím i o tom, že by kromě textů a not mohl obsahovat i výtvarnou výzdobu.

Jestliže hudebního nadání mám opravdu málo, výtvarného se mi dostalo ještě méně (o čemž svědčí mj. i podoba tohoto webu), a tak pokud jednou ve svazcích Antifonáře k DMC nějaké obrázky či jiné zdobné prvky budou, bude to jen díky přispění někoho dalšího. Možná, že se ozve někdo stejně nadšený myšlenkou vytvořit grafickou výzdobu antifonáře, jako já jsem nadšený pro jeho hudební obsah. Možná, že časem začnu dávat stranou něco ze svých příjmů a později poprosím nějakého umělce, zda by něco nenakreslil/nenamaloval/nevyryl za úplatu. A třeba se myšlenky na výtvarnou výzdobu vůbec vzdám.

Přemýšlel jsem už o té věci z různých stran. Jak mnoho obrázků by antifonář měl obsahovat? Kde by měly být a co zobrazovat? Jak velké by měly být? Jaká by byla vhodná technika? Je nějaký preferovaný styl?

Viděl jsem už dost antifonářů, starých i poměrně nových, tištěných i rukopisných. Mezi těmi i oněmi se najdou jak bohatě zdobené, tak jiné, výzdobu zcela postrádající, nebo zdobené pouze účelově a minimalisticky. Někdy v budoucnu bych si chtěl najít trochu času k podrobnějšímu studiu výtvarné stránky rozmanitých antifonářů - pravděpodobně z toho vzejde nová série blogových článků - a na základě toho navrhnout jakousi osnovu případné výzdoby antifonáře, který je cílem mých snah.

Mám nicméně jakousi předběžnou představu: Můj antifonář má být především účelný; dále by jeho výroba neměla být přespříliš nákladná. Obojí hovoří pro omezené množství obrázků a pro černobílé provedení. Staromilec ve mně volá po "line-artu" ve stylu Antiphonale Romanum 1912 nebo breviářů z první poloviny 20. století. Relativizátor staromilce ve mně říká, že je otevřený i jiným stylům, pokud budou schopny se v antifonáři zabydlet a stát se jeho organickou součástí. Pokud jde o rámcový rozsah výzdoby, představoval bych si to asi tak:

  • "titulní" obrázek pro každý díl (možná celostránková ilustrace na druhé nebo třetí straně svazku, možná malá grafika přímo do titulní stránky)
  • obrázek na začátek každé liturgické doby v temporálu
  • záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek každé slavnosti temporálu i sanktorálu
  • záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek každého oddílu společných textů
  • možná několik drobných grafických "vycpávek" volných zbytků stránek (jako např. v Jednotném kancionálu)

Netrpím tedy bludem, že po světě běhá spousta lidí toužících ilustrovat antifonář. Ale jeden nebo dva snad přeci ... Tak pro ten nepravděpodobný případ, že by někdo takový na tento článek narazil: určitě budu rád, když se mi ozve. Na druhou stranu s tím nemusí nijak pospíchat, protože než se projekt dostane do fáze, kdy začne vznikat sazba svazků prvního vydání antifonáře, bude to ještě nějakou dobu trvat. (Odhaduji dva roky až pět let.) Potenciálně odrazující je, že bych byl rád, aby výtvarná výzdoba antifonáře byla vydána pod stejnou licencí jako jeho hudební obsah.

Kdo hledá, najde

20.4.2013 12:11 | kategorie: Projekt | Komentáře

Ze zvláštních liturgických dob je na tom co do množství hotových zpěvů bezkonkurenčně nejlépe doba adventní. Na podzim jsem seděl doma, neúspěšně hledal práci, k tomu, abych se pořádně opřel do studia, kde by to bývalo bylo dost potřeba, jsem se z různých důvodů nedokázal přimět - a ve volném čase, kterého jsem tak měl velice nazbyt, vznikly kompletní adventní antifony, vč. těch k evangelním kantikům ve všední dny.

Doba postní a velikonoční takové "štěstí" neměly a i nadále jim scházejí a přinejmenším ještě rok nebo dva budou scházet i antifony k nedělním žalmům.

Chci ale upozornit, že projekt In adiutorium ve skutečnosti může nabídnout ještě o něco víc, než co je pěkně uspořádáno a naservírováno v připravených notových materiálech. Myslím, že ten, kdo je zvyklý hodinky pouze recitovat, má dobrou šanci vůbec si toho nevšimnout - ale ten, kdo hodinky zpívá, nebo se breviářem z nějakého důvodu zabývá i mimo čas modlitby (ať už proto, že ho překládá, skládá k němu zpěvy, nebo nad ním provozuje vědu), si brzy všimne, že se řada antifon při různých příležitostech vrací. Pro mě je důležité mít o tom přehled proto, abych stejný text zbytečně nezhudebňoval vícekrát. (Pozn.: v předkoncilním antifonáři bylo vícero antifon, které se objevovaly na různých místech s různými melodiemi; já se ale snažím, pokud dobrý důvod nevelí jinak, stejný text dávat vždy se stejným nápěvem. Šetří mi to práci i učení.)

Samozřejmě si dávno jednotlivě nepamatuji, které texty jsem již zhudebňoval, natožpak pro kterou část liturgického roku. Dříve jsem již zmiňoval některé jednoduché, ale šikovné nástroje, které jsem si naprogramoval, aby mi přehled o zhudebněných textech zprostředkovávaly. Jeden z nich používám už dlouho a teď o velikonočních fériích skoro denně. Velká část (určitě přinejmenším polovina) antifon, které se teď zpívají s Benedictus a Magnificat, se totiž dá najít v materiálu pro neděle v mezidobí, ve společných textech o svatých nebo ve svátcích sanktorálu. Mám na to nástroj, který může použít každý, kdo má k disposici operační systém unixového typu (nebo možná i Windows s Cygwin?) s nainstalovaným interpretem jazyka Ruby.

ruby nastroje/antigrep.rb půjdeme

Stačí ve složce se zdrojovými kódy notových materiálů spustit skript antigrep.rb a předat mu hledané slovo. (Resp. jakýkoli přepínač a hledací výraz akceptovaný programem grep, který se v pozadí k hledání používá.) Skript proběhne všechny noty, vytahá z nich texty a vypíše odpovídající texty, které našel, spolu s názvem souboru, ve kterém jsou k nalezení. Pak stačí najít odpovídající PDF a může se zpívat. Příklad výše ukazuje, jak jsem dnes ráno našel antifonu k Benedictus.

(První příkaz na obrázku, volající skript indexmaker.rb, ukazuje přibližný počet zatím vytvořených zpěvů, přičemž ale nijak nezohledňuje skutečnost, že některé antifony jsou zkopírované na více místech a že některé texty, jako např. antifony kompletáře, mají více různých zhudebnění.)

Tenebrae

7.4.2013 22:20 | kategorie: Liturgie | Komentáře

Dovoluji si upozornit na článek Karla Komárka Temné hodinky - vzácnost z pokladu liturgie, který vyšel na Bílou sobotu na Skleněném kostele.

Dotýká se tématu, které mi ve Svatém týdnu také vrtalo hlavou: liturgická reforma iniciovaná 2. vatikánským koncilem nesporně přinesla mnoho dobrého, ale také smetla řadu hodnotných liturgických prvků, v neposlední řadě v oficiu. Některé bez rámusu upadly v zapomnění a staly se nanejvýš předmětem teskné touhy odborníků. Jiné se ale do života církve vracejí - "zdola", iniciativou společenství, která slaví liturgii a příslušné prvky vidí jako natolik hodnotné, že hledají cesty, jak je do svého liturgického života znovu uvést. Mezi takové prvky nepochybně patří "temné hodinky" Svatého týdne. Jejich "vzkříšení" má různé podoby. Někde komunita, která jinak slaví liturgii v řádné formě římského ritu, přechází pro oficium Svatého týdne k formě mimořádné (tak čeští dominikáni, nakolik lze soudit z jejich webu); jinde se sahá k jisté "partyzánštině" a upravuje se množství a výběr lekcí v modlitbě se čtením řádné formy (to jsem zažil v katedrální farnosti v Erfurtu a z vyprávění svědků se zdá, že touto cestou jdou i strahovští premonstráti).

Ptám se tady, nakolik je pravděpodobné, že nezůstane u hnutí zdola a individuálních řešení, a dojde k dílčí revizi výsledků liturgické reformy. Myslím, že by taková revize, zrovna pokud jde o oficium Svatého týdne, byla vhodná a plodná.

Neměl by ale být přeslechnut ani závěrem článku zaznívající návrh, využít "materiál" temných hodinek v populární pobožnosti. Temné hodinky jsou nabité dobře vybranými texty a podaří-li se je dnešnímu člověku zpřístupnit, bude to jistě cenný příspěvek k jeho lepšímu proniknutí do velikonočního tajemství. Myslím na všechny ty plytké zelenočtvrteční adorace, které jsem zažil; tady se nabízí potenciálně hodnotná, na přípravu a provedení však, nezastírejme, poměrně náročná alternativa.

Liturgie hodin ve Velikonočním triduu - kde, kdy? co zpívat?

23.3.2013 9:30 | kategorie: Liturgie | Komentáře

Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve jsou, myslím, poměrně realistické ve svých výrocích o slavení DMC "za účasti lidu". Důrazněji doporučují (a právě jen doporučují) pouze veřejné slavení nedělních nešpor (čl. 207) a dále modlitby se čtením a ranních chval na Velký pátek a Bílou sobotu (čl. 210).

Místa

Aktuálně vím jen o několika málo kostelích, kde se ve Velikonočním triduu modlitba se čtením a ranní chvály dle tohoto doporučení budou letos slavit. Nepochybně je jich výrazně více, zejména, ale nejen tam, kde dveře svého kostela otevřou řeholní komunity. Čtenářům budu vděčný za upozornění v komentářích nebo mailem, nové informace rád doplním do seznamu.

  • katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (Velký pátek a Bílá sobota od 8:00; latinsky, podle současného breviáře)
  • kostel Narození Panny Marie v Roudnici n. L. (tam je přebohatý liturgický program po celý Svatý týden, anžto se tam sjede Conventus choralis; oficium bude zpívané podle předkoncilního mnišského antifonáře)
  • předpokládám, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladně budou, jako každý rok, ranní chvály (a pouze ty, bez modlitby se čtením) na Bílou sobotu, ale farní web má výpadek a nemohl jsem to tudíž ověřit (této skromné kladenské tradici jsem jinde věnoval článek, snad alespoň trochu podnětný pro slavení liturgie hodin v podmínkách farnosti)
Hudebniny

Dobře vím, že teď už je velikonoční hudební program všech rozumně vedených kůrů dávno hotový a většinou i nacvičený, že prostě (ani poprvé, ani naposled) s přehledem použitelných zpěvů přicházím "s křížkem po funuse". Přeci ale:

  • ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu, jakož i nešpory ze Zmrtvýchvstání jsou v Olejníkově Velikonočním graduálu
  • latinské ranní chvály a nešpory nabízí Steven van Roode
  • snad se na internetu objeví noty, ze kterých se bude zpívat v pražské katedrále, jak zmiňováno výše

    [aktualisace 24.3.] tady jsou: modlitba se čtením + ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu

  • něco se, jak známo, najde i zde mezi notami ke stažení
  • konečně na internetu není problém najít předkoncilní liturgické knihy, přičemž aktuální je zejm. Officium majoris hebdomadae

Olejníkův nešporník podruhé

3.3.2013 23:45 | kategorie: Knihy | Komentáře

Úvod

Občas se ptám Googlu, kdo že na moje stránky odkazuje nebo je zmiňuje. Před několika měsíci jsem tak objevil, že se zmínka o nich dostala do jedné bakalářské práce (Kolčava František: Česká liturgická hudba po II. vatikánském koncilu, Olomouc 2012). To se ví, že mi to udělalo radost. Než jsem si přečetl titul, těšil jsem se, že třeba někdo vědecky zúročil mou heuristickou práci okolo starých zpracování hodinek v národním jazyce ... Když jsem pak tu zmínku našel, bylo po radosti. Autor můj blog poctivě cituje jako zdroj informací o tom, co se najde v Olejníkových Nedělních nešporách. Tolik upřímnosti až bolí a být vedoucí té práce, nedovolil bych to - obsah dobře dostupných knih má student prozkoumat, ne si o něm přečíst v jiných knihách nebo dokonce někde na jakémsi pochybném blogu ...

Olejníkově "cihličce" jsem před dvěma lety věnoval článek, který by bylo lze shrnout do hesel "přiblblá fotka + resumé obsahu knihy + hurá". Psal jsem ho snad ještě ten večer, co mi z Olomouce přišel nedočkavě očekávaný balíček; stál jsem tehdy na samém počátku své práce na zpěvech oficia a neměl jsem tedy žádné předpoklady pro to, abych podal hodnocení něčeho jiného než uživatelské vstřícnosti knihy, nakolik je ovlivněna hmotností svazku a počtem potřebných a dostupných záložek ...

Kritizovatelný?

Na vysoké škole nás hned v prvním ročníku v propedeutice naučili, že je požadavkem akademického bontonu i zdravého rozumu, aby recenzi psal někdo, kdo je vůči autoru recenzovaného díla na podobné, ev. vyšší odborné úrovni. To platí nepochybně nejen pro vědecké práce, ale také pro umělecká díla, a tudíž je zřejmé, že ani dnes nejsem kompetentní recenzovat Nedělní nešpory: dílo člověka vysoko hudebně vzdělaného, s dlouhou sbormistrovskou, pedagogickou a skladatelskou praxí, člověka, jehož skladby po desítky let pravidelně spoluutvářejí liturgii v četných moravských i českých kostelích ... S velkou pravděpodobností k tomu ani nikdy kompetentní nebudu. Kdyby ale někdo povolanější takovou recenzi, hodnotící Olejníkův příspěvek ke zhudebnění české liturgie hodin z hlediska hudebního a liturgického, napsal, s velkou chutí bych si ji přečetl.

Asi rok poté, co jsem Nedělním nešporám vykázal místo ve své knihovně a zveřejnil zmiňovaný huráčlánek, jsem mluvil s jedním zasloužilým chrámovým zpěvákem. Když říkal, že Olejníkovo zhudebnění nešpor nemá rád, že se mu nelíbí, ať si ho nechají na Moravě, ale českým uším že nesedne, ... všechno se ve mně vzbouřilo. "Co si to dovoluje ... !"

Až potom se v mém myšlení vytvořil prostor pro to, že i skutečné umělecké dílo se může někomu nelíbit. (A nemusí to znamenat, že ten někdo je ignorant.) Dále, že to, že něco složil Mistr Olejník (moje úcta k němu dříve hraničila se zbožňováním), nutně neimplikuje, že to je (celé i v částech, od první do poslední antifony) umělecké dílo vysoké hodnoty. Teprve potom jsem začal reflektovat to, že jsem vlastně z nešporníku obdivovaného mistra skoro nikdy nešpory nezpíval. Jistě, sehrály v tom roli "historické okolnosti" - nedlouho po zakoupení zpěvníku jsem odjel do Erfurtu a těžkou knížku jsem s sebou nevezl. Z Německa zpět jsem pak už přijel s vlastním zpracováním kompletního nedělního oficia a zpíval jsem o nedělích přednostně své výtvory, abych slyšel jejich nedostatky a mohl je opravit. Přeci jsem ale několik málo pokusů s Olejníkovým nešporníkem udělal - a neměl jsem na jejich základě mnoho chuti do častějšího používání.

Protože zpěvy pro postní neděle zatím nemám zpracované, naskytla se mi vhodná příležitost sáhnout alespoň pro druhé nešpory po existujícím zhudebnění, a tak jsem dnes večer po dosti dlouhé době opět zpíval z Olejníka. Byť moje zkušenosti s jeho nešporami jsou jen částečné a řídké, postupem času si na ně vytvářím názor, o který se chci podělit.

To, co následuje, neříká nic o uměleckých a liturgických kvalitách Olejníkových nešpor, nýbrž pouze co se mně na nich nelíbí. Jde o názor ryze osobní, subjektivní a nehotový, vybudovaný na reflektovaně vratkých základech. Ze známých omezení je třeba zvážit především tato:

  1. Pro hodnocení hudebního díla je důležitá jeho adekvátní interpretace. Mám četné zkušenosti s tím, jak písničku, která se mi při studiu zpěvníku zdála nezajímavá nebo rovnou strašná, někým schopnějším dobře zvládnutý zpěv a ev. nástrojové aranžmá proměnilo k netušené kráse a hloubce.
  2. U různých liturgických zpěvů je různý poměr mezi pěveckým partem a doprovodem. Jeden článek, který jsem o Olejníkovi četl, naznačuje, že u něj je pro celkové vyznění předepsaný varhanní doprovod zásadně důležitý. Východiskem pro mé hodnocení je však pouze samotná melodie zpívaná bez doprovodu.
Subjektivní kritika
  1. Nejen antifony, ale i nápěvy žalmů mají na můj vkus dosti velký rozsah, téměř pravidelně obsahující celou oktávu. To komplikuje hledání polohy únosné pro společný zpěv lidí různých hlasů. Gregoriánské nápěvy psalmodie, které mám rád, všechny vystačí s výrazně menším rozsahem.
  2. Jedné sadě modálních nápěvů psalmodie populární ve Spojených státech jistý kritik vytýkal, že celý melodický průběh žalmového verše je určován sestupným pohybem, zatímco charakteru psalmodie lépe odpovídá malý klimax v polovině verše. Tato kritika dopadá i na většinu Olejníkových nápěvů. Jejich klesavý ráz, pro člověka uvyklého chorálním nápěvům nezvyklý, je pak dále umocněn již zmíněným značným rozsahem, kdy melodie mezi začátkem a koncem verše nezřídka klesne o celou oktávu a na začátku nového verše následuje velký skok.
  3. Klesavý charakter psalmodie bývá jaksi "vyvažován" vzestupnou tendencí antifony, která mívá olejníkovský "otevřený vysoký konec". Je hudební nutností (srov. úvod od editora Nedělních nešpor) zpívat antifonu po každé strofě žalmu - bez občasného "nadzvednutí" antifonou by psalmodie "definitivně spadla", stala by se nesnesitelně únavnou. To se mi nelíbí jednak hudebně, jednak proto, že toto pojetí psalmodie oficia (byť výslovně legitimované ve VPDMC) nepovažuji za liturgicky příliš šťastné.
  4. Některé nápěvy psalmodie na mě působí vysloveně banálně (dnes zejm. s. 490, navíc v ostrém kontrastu k vážnosti zpívaného textu).
  5. Tím, že žalmy žaltáře mají fixně přiřazené nápěvy a že antifony musí být jako protipól k psalmodii stoupavé, nedaří se někdy Olejníkovi adekvátně zhudebnit antifony, které jsou smrtelně vážné.
  6. Těžce proti srsti jsou mi v antifonách pro Olejníka typické délky na nepřízvučných slabikách a četné synkopy.
Závěr

Josefu Olejníkovi i nadále patří moje velká úcta a obdiv a troufám si doufat, že v něm mám také nebeského přímluvce. Jestliže můj obdiv vůči jeho práci na poli liturgické hudební tvorby po koncilu býval bezvýhradný a nekritický, delší dobu již takový není. Hodnocení jeho prací na poli zhudebnění liturgie hodin zůstává úkolem pro budoucnost. (A pravděpodobně ne pro mě.) Výše podaná subjektivní kritika je především výrazem mého vlastního potýkání se s problematikou hudební stránky kanonických hodinek. Tvorbě Josefa Olejníka v tomto potýkání se patří i nadále pevné místo a je pravděpodobné, že jeho nešporníku budu muset za dalších pár let věnovat další článek, psaný snad zase s o něco širšími obzory a o něco větším vhledem.

Noty pro postní dobu 2013

10.2.2013 13:04 | kategorie: Projekt | Komentáře

Co (ne)lze letos očekávat od projektu In adiutorium

Za dveřmi je začátek nové liturgické doby, doby postní. Zatímco pro dobu adventní jsem stihl připravit všechny potřebné zpěvy pro denní hodinky ještě před jejím začátkem a pro dobu vánoční jen s drobným zpožděním, zpěvy doby postní letos zcela jistě dokončeny nebudou. Konečně jsem totiž našel zaměstnání, čímž se radikálně ztenčil objem mého volného času. Na skládání antifon oficia ho tak zbývá jen velice málo.

Minimální plán prací zahrnuje vytvoření antifon k Magnificat a Benedictus pro všechny postní (a následně i velikonoční) neděle cyklu C. Pokud se mi na to podaří utrhnout čas, rád bych dokončil všechny chybějící zpěvy Svatého týdne, včetně antifon k modlitbě se čtením. (Responsoria bych rád také, ale neslibuji je, protože jsou pro mě výrazně obtížnější.) Není příliš pravděpodobné, že bych stihl ještě něco nad to.

Co letos v postu zpívat

Kdo by chtěl letos v postní době zpívat některou část oficia, může sáhnout po celé řadě zdrojů:

  • Olejníkovy Nedělní nešpory, prověřené lety používání nejen v olomoucké katedrále, obsahují kompletní zhudebnění druhých nešpor všech postních nedělí.
  • Velikonoční graduál od téhož autora nabízí ranní chvály pro Velký pátek a Bílou sobotu.
  • Pavel Šmolík má zpracované kompletní druhé nešpory pro postní neděle.
  • Stránky Liturgia horarum in cantu gregoriano nabízejí oboje nešpory a ranní chvály pro každou neděli v roce. Dobrá volba pro ty, kdo se nebojí latiny a gregoriánského chorálu.
  • Kdo by chtěl zpívat oficium podle předkoncilních knih, najde velké množství pramenů na stránce Odkazy. Případnému bezradnému zájemci v té věci rád e-mailem poradím.
  • Dominikánské zpěvy nikomu nedoporučuji, protože nejsou v souladu s platnými liturgickými předpisy zavazujícími nás nedominikány.

Závěrem přeji vám všem, abyste se letos v postní době neminuli cílem. Aby vás docela nepohltily "světské starosti" (vč. starostí třeba o liturgickou hudbu), a dovolily vám zaslechnout a přijmout Boží slovo.