Hledá se kostel

6.4.2014 23:21 | kategorie: Projekt | Komentáře

Na cestě za kompletním českým antifonářem k oficiu jsem již poměrně daleko. Mám napsány nápěvy pro značnou část potřebných zpěvů. Jejich kvalita je ovšem značně nevyvážená. Od počátku se sice snažím méně podařené zpěvy revidovat průběžně, jak liturgické roky běží, ale někdy se nedostává času, jindy si z lenosti nebo z jiné příčiny nepoznamenám, že některá antifona zaslouží "skalpelu", a leckterý nevydařený kousek zůstává na svém místě již druhý či třetí rok. Přitom některé cykly zpěvů (např. žaltář či dobu adventní) mám nebo brzy budu mít nahrubo hotové a pomalu je čas pro jejich důkladnou revizi a následné vysázení příslušné části Antifonáře k DMC.

Nové přírůstky do fondu zpěvů oficia vznikají po jednom, po dvou, po pěti - den za dnem, týden za týdnem, ve chvilkách na konci dne nebo mezi jinými pracemi. A jinak to ani dost dobře nejde. Myslím ale, že pro "velkou revizi" by byl vhodný jiný způsob práce: s nějakým rozumně velkým celkem se někde zavřít - na půlden nebo celý den - a zpívat, opravovat, zkoušet, ..., co to dá. Z různých důvodů se mi zdá dobré uchýlit se pro tyto účely s notovým sešitem a s kytarou do některého kostela.

A tak se hledá kostel. Kostel, kde bych mohl celý den (nejspíš některou sobotu) zpívat, aniž bych tím někomu překážel, někoho obtěžoval nebo přitahoval něčí pozornost. Možnosti jsou v zásadě dvě - buďto se domluvím s někým, kdo má vhodný kostel ve správě (farnost / obec / sdružení / ...), nebo najdu nějaký, který je opuštěný a nezamčený. (Protiprávního charakteru druhé možnosti jsem si vědom, ale předpokládám, že když mě někdo najde, jak mu neoprávněně zpívám v kostele, a nebude to chtít tolerovat, spokojí se s tím, že se bez odporu nechám vykázat. Samozřejmě však preferuji možnost první.)

Hledám samozřejmě především sám. Kdyby ale někdo ze ctěných čtenářů měl dobrý nápad, budu rád za tip do komentáře nebo do mailu.

Probuď se, spáči

30.3.2014 12:30 | kategorie: Ze života | Komentáře

Druhá antifona prvních nešpor čtvrté postní neděle mě nadchla už když jsem pro ni psal melodii. Její text (Ef 5,14) je totiž jako šitý mně na míru. Jsem notorický spáč a zaspávač.

Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí. (antifona)

Letos se krutou hrou osudu neděle "spáče" sešla s tou zlořečenou nocí, kdy se mění letní čas na zimní. Protože každý den čtu zprávy, nenapadlo mě, že bych se i letos (jako už tolikrát) mohl s informací o datu této změny minout. Spoléhaje na to, že mi "den D" bude včas připomenut, aktivně jsem se po jeho datu nesháněl. A pak jsem dnes vstal, podle své neblahé tradice o nejednu hodinu později, než by bylo vhodné, zapnul počítač a při pohledu na jeho automaticky aktualizované hodiny shledal, že nejen mé původní (zaspané), ale i náhradní plány ohledně dopolední mše jsou zhaceny.

Což mi dává příležitost podělit se o odkaz na jeden ze svých oblíbených blogů: Psallite sapienter spíše jen z povzdálí sleduji, protože uveřejňované články mají často charakter ryze osobní nebo jsou jiným způsobem pro mě málo relevantní. Autor ale disponuje úctyhodnou erudicí v liturgických otázkách a občas pustí do světa něco zajímavého. Za opravdovou perlu považuji jeho recesistický seriál o řeholních kanovnících Zesnutí blahoslavené Panny Marie (dormicionisté, zkratka O.Dorm.). Všem, kdo sdílejí mou zhoubnou neřest, nebo, chcete-li, dormicionistické charisma, vřele doporučuji.

Dva důležité prameny on-line

15.3.2014 11:05 | kategorie: Texty | Komentáře

V nedávné době jsem na internetu s radostným překvapením našel dva významné prameny, u kterých jsem tento způsob publikace opravdu nečekal:

Breviarium Pragense (Norimberk 1502) je významným pramenem pro poznání pražské předtridentské liturgie. Doposud jsem disponoval jen fotografiemi několika desítek jeho stránek pořízenými z exempláře chovaného v knihovně pražské metropolitní kapituly. Z toho, že je teď snadno dostupný celý, již profituje nejen moje (stále ještě nedokončená) diplomová práce. Sem bych také sáhl, kdybych se jednou opravdu pustil do liturgicko-archeologického experimentu zmiňovaného v jednom z předchozích článků.

Druhý "objev" se rovněž týká liturgických textů pro pražskou (a olomouckou) arcidiecézi, ale je zcela současný: světlo světa spatřily latinské texty pro mši i oficium z našeho národního propria. Publikace na webu knihovny metropolitní kapituly pravděpodobně nemá stejnou váhu jako oficiální tištěné vydání se všemi náležitostmi. Snad ale je jistá naděje, že když jsme se dočkali jednoho, dočkáme se i druhého.

E-antifonář spuštěn

7.1.2014 22:55 | kategorie: Projekt | Komentáře

S větší než malou dávkou radosti se dává na vědomost, že dříve předpovídaný internetový antifonář byl spuštěn a běží na adrese ean.inadiutorium.cz.

Jak je mým ne vždy dobrým zvykem, pouštím ho do světa již v dosti rané fázi, kdy toho víc neumí než umí a to, co umí, dělá nezřídka napůl nebo špatně. Pomalu pracuji na jeho zdokonalení. Nejbližším důležitým cílem je možnost ručního vyhledání zpěvu, který se automaticky vyhledat nepodařilo nebo byl vyhledán chybně. Následovat bude zobrazování not i pro jiné zpěvy než antifony a značkování žalmů. Ke vzdálenějším cílům patří mj. automatické doplňování databáze zpěvů, takže e-antifonář bude nabízet vždy tu nejnovější verzi každých jednotlivých not.

Ještě jednou ke koncepci Antifonáře

3.1.2014 22:43 | kategorie: Projekt | Komentáře

Někdy je tříbení myšlenek pomalé, zdlouhavé a jistým způsobem nevyzpytatelné: když se zdá, že teď už je vše řádně promyšleno a srovnáno, třeba i po dlouhé době najednou dopadne paprsek světla na nějakou dosud přehlíženou skutečnost, která si vyžádá další změnu koncepce. Tak je tomu i s mou vizí Antifonáře k Denní modlitbě církve. Stručně navazuji na předchozí tři články věnované tomuto tématu. (1, 2, 3)

Dnes během dne, mezi prací, která nemá se zpěvy oficia zhola nic společného, zabloudily moje myšlenky k Antifonáři jaksi zvenčí. Uvědomil jsem si, že je jeho aktuální koncepce nevkusně rozplizlá, nedostatečně uzavřená. Je to způsobené tím, že jsem od počátku přemýšlel o jediném díle a nechal ideu rozkošatět, až z toho vznikly dvě řady a nad to hromádka vedlejších produktů, které se ani do jedné z těch řad nevešly.

Lékem na tento neduh je oddělení. Antifonář k Denní modlitbě církve je odteď to, čemu jsem dosud říkal většinou "úplné vydání", a jen to. To, co jsem nazýval "výběrovou řadou" Antifonáře, stejně jako svazky "mimo řady", napříště nejsou Antifonář, ale samostatné tituly, které s Antifonářem samozřejmě úzce souvisejí, ale nepatří do něj. To dobře odpovídá i dělení předkoncilních zpěvníků k oficiu, na které se od počátku těchto úvah dívám jako na model: Vedle jediného (tlustého) Antiphonale jsou dříve vícekrát zmiňované výtahy, které však nejsou Antiphonale, nýbrž iuxta Antiphonale. Např. plný titul jednoho z pokladů mé knihovny zní:

Officium in die Nativitatis D. N. J. C.
juxta ordinem Breviarii Romani
cum cantu ex Antiphonarii Romani editione authentica
quam curavit Sacrorum Rituum Congregatio. (Ratisbonae ... 1890.)

Teď samozřejmě těžko psát, že mé již vznikající menší zpěvníčky jsou připravené podle Antifonáře, který světlo světa ještě nespatřil, ale jakkoli ho časově předcházejí, přeci se k němu v posledku vztahují jako výběr k plnému znění.

V duchu popsané koncepční změny jsem upravil členění stránky s notami. Titulní stránky aktuálně nabízených knížek zatím měnit nebudu, protože to není až tak důležité - každou z nich postupně změním při vydání nové vylepšené verze toho kterého svazku.

E-antifonář

3.12.2013 22:00 | kategorie: Projekt | Komentáře

Delší dobu jsem nosil v hlavě myšlenku na "internetový antifonář". Internetový breviář prokazuje mnoha lidem cenné služby již řadu let. Jak těžké by bylo vytvořit stejně funkční službu, která by byla uzpůsobená pro zpívané oficium? Samozřejmě by ji, narozdíl od e-breviáře, nikdo nebo skoro nepoužíval denně. Umožnila by ale třeba superrychlou tvorbu (ošklivých sice, ale) tištěných podkladů pro zpívané hodinky i tomu, kdo není zdatný v práci s počítačem a/nebo se nevyzná v breviáři a jeho rubrikách.

Naprogramování dobře funkčního breviáře je ovšem netriviální úloha na velice dlouhou dobu. Bylo by možné vyjít ze zdrojových kódů e-breviáře a program rozšířit, do toho se mi ale nechtělo: nízkoúrovňové programovací jazyky nemám rád. E-breviář je napsaný v C++. Navíc nejsou specifikovány jeho licenční podmínky a dost možná je opensource, ale nesvobodný.

Dlouho s sebou nošená, přemílaná a odkládaná myšlenka konečně v neděli nabyla pevného tvaru a já jsem se pustil do práce. Toho času mám malé omezeně funkční demo. E-antifonář běží jako samostatná webová aplikace, s e-breviářem komunikuje pomocí protokolu HTTP jako běžný internetový prohlížeč nebo jiný klient, bere z něj obsah, v tom identifikuje texty antifon (později i jiných zpěvů), přidává k nim noty a takto interpolovaný obsah servíruje uživateli.

e-antifonář - náhled

E-antifonář samozřejmě nikde neběží a ještě dlouho nepoběží. Vedle řešení technických problémů budu muset zajistit, aby návštěvník webu jasně viděl, že není na e-breviáři, ale také, že je na webu z e-breviáře bezostyšně přebírajícím data, a mohl se na "čistý" e-breviář, bude-li chtít, dostat. A především se budu muset domluvit s panem Vidékym, zda mu taková služba parazitující na e-breviáři není proti srsti.

Nový žaltář

30.11.2013 13:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

V říjnu jsem věnoval nemálo času práci na žaltáři. Hlavním cílem bylo poskytnout plnohodnotný žaltář i pro modlitbu se čtením. Po delším rozvažování jsem doposud samostatný žaltář k modlitbě se čtením sloučil do jednoho svazku se žaltářem (doposud obsahujícím ostatní denní hodinky) a do indexu svátků pro novou hodinku doplnil indikace žalmů. Následně jsem přidal ještě kantika pro vigilie a žalmy kompletáře. Žaltář tak obsahuje opravdu úplně všechny žalmy, kantika a jejich části potřebné pro slavení liturgie hodin v průběhu celého roku.

Další položkou týkající se žaltáře v mém seznamu úkolů bylo doplnění veršíků. Je totiž uživatelsky nepřívětivé střídat při jediné modlitbě velké množství knih. Zařazení veršíků do žaltáře eliminuje nutnost, aby každý měl vlastní breviář - stačí jeden breviář na "chór", pro lektora a hebdomadáře. (Tedy za předpokladu, že se přímluvy čtou jako "litanie" a ne jako "capitula de psalmis". Ale přímluvy jsem prozatím pevně rozhodnutý do žaltáře nezařazovat.)

Z méně nápadných úprav je možné jmenovat zúžení okrajů stránek, uvolnění zbytečně přísných pravidel pro lámání slova v okolí akcentované slabiky či flexibilní mezeru před asteriskem a flexou. (Doposud tam byla běžná nezlomitelná mezera jako mezi slovy. Ve starších liturgických knihách ale je možné si všimnout, že typografové s touto mezerou zacházeli svobodně a často ji úplně vypustili. LaTeX to teď v žaltáři dělá také tak.)

Vytištění žaltáře je poměrně nákladná záležitost. Doposud jsem zpíval z toho, který jsem si vytiskl a sám svázal v únoru minulého roku. Vytisknout ho na nejobyčejnější kopírkový papír stálo jako pěkná nová knížka a svázat ho do primitivní, poruchové a nepříliš funkční vazby vzalo jistě dvě hodiny času.

Po dokončení výše zmíněných úprav jsem si chtěl žaltář znovu vytisknout, protože oproti únoru 2012 obsahuje velice citelná vylepšení. (Stál jsem zejména o opravené texty žalmů, značky u krátkých veršů a poznámky, ve kterých dnech jsou jednotlivé žalmy nabízené pro invitatorium zařazeny do běžné psalmodie - tedy vesměs vymoženosti již staršího data.) Zvažoval jsem různé možnosti vazby. Vlastnoruční jsem zavrhl, protože její výsledky jsou nevzhledné, nefunkční a je mi líto času, který bych pro vytvoření tak žalostného výsledku musel investovat. Nejlevnější variantou je vazba kroužková, ta je ale mnohostranně náchylná k poškození - snadno se z ní vytrhnou stránky a podobně snadno se poškodí hřbet - ať plastový zlomením, ať drátěný deformací ... Navíc je obtížné vkusně k ní připevnit záložky, a ty v žaltáři považuji za nepostradatelné.

(Mnozí jistě vědí, že novodvorští trapisté žaltáře v kroužkové vazbě léta měli a snad stále ještě mají. O pomíjivosti kroužkové vazby mohou vyprávět svazky, které postupem času "propadly" z chóru bratří do lavic pro hosty. :) Orientace je namísto stuhové záložky zajištěna pevnými barevnými stránkami vyčnívajícími z knižního bloku a dělícími svazek, pokud si dobře pamatuji, na dny. To je řešení dobře funkční, ale k mé sazbě žaltáře by se nehodilo. Systém nadpisů víceméně kopírující breviář s ním nepočítá. Navíc zatímco z mnišského žaltáře vystrkuje hlavy sedm takových "záložek", v čtyřtýdenním žaltáři by jich bylo 28 a byly by co dvě až tři stránky, což by působilo poněkud absurdním dojmem.)

Nakonec jsem se rozhodl pro plátěnou vazbu od knihaře. Oslovil jsem dejvického knihaře Petra Rumlera. Svazek, který z jeho dílny vzešel, pravděpodobně daleko přežije svého tvůrce i objednatele. Do procesu jeho vzniku ovšem hned dvakrát surově zasáhla moje příslovečná zapomnětlivost. Od začátku jsem věděl, že v knize budou potřeba záložky, a to ideálně čtyři (jedna obíhající cyklus žaltáře, tři pro zakládání jednotlivých žalmů o svátcích). Při zadávání zakázky jsem ovšem nevzpomněl na to, abych tento požadavek specifikoval, a tak mám nakonec záložky doplněné dodatečně - přišil jsem je na proužek kartonu a zastrčil do hřbetu. Další chyba se stala již při tisku. Knihař mě upozorňoval, že pro to, aby kniha uměla držet otevřená, jsou důležité parametry papíru: gramáž a směr průběhu vláken. Když jsem v copycentru nechával žaltář tisknout, o papír správné gramáže jsem si řekl, ale průběh vláken z hlavy vypadl, a tak jsou stránky vzpurné a bez opory správně otevřené nepoleží. K notovému pultíku jsem měl pro předchozí žaltář připevněnou gumu, která ho držela otevřený, a ta svou funkci musí plnit i nadále.

Nová sazba má vedle běžných sazečských chyb, které jsem si vesměs odpustil (něco vdov, sirotků, téměř nevyužitých stránek, ...) i několik nepříjemných nedostatků, kterých jsem si všiml samozřejmě až po vytištění a svázání. V příštím "vydání" bych je rád opravil. Zejména v prvních dnech mě dráždily úzké okraje stránek. Zřejmě jsem ve snaze o maximální využití prostoru zašel příliš daleko. Protože na začátku svazku oproti dřívějšku přibyl patitul a dvoustránkový úvod, výrazně nepohodlněji se hledají evangelní kantika natištěná na první stránce obsahu. S nimi souvisí ještě další obtíž: na protější stránce končí úvod a oči od textů kantik, které čtou každý den a příliš je nepotřebují, rády utíkají k méně známému textu vedle. Propříště nejspíš vyhradím evangelním kantikům čistou dvoustranu. Zvažuji i možnost tisknout je na předsádku nebo na zvláštní kartu, jak je obvyklé u breviářů. (I když ty vypadávající a překážející kartičky nemám ani dost málo v lásce.) Konečným soukromým řešením pak samozřejmě je, oba každodenně zpívané chvalozpěvy se konečně spolehlivě naučit nazpaměť ...

Výzva k revizi hymnáře

21.11.2013 21:30 | kategorie: Texty | Komentáře

Není náhoda, že se třetí nejstarší článek zdejšího blogu (datovaný 26. 1. 2011) dotýká problému obsahové kvality breviářových hymnů. Jeden z nejkřiklavěji pochybných textů nám liturgie hodin naservírovala dnes k ranním chválám - Vychvalujme vesele Matku blahoslavenou. Od té doby, co mám v knihovně Liber hymnarius, sahám pro hymnus ranních chval z mariánského commune pravidelně do něj, abych se jmenované písni vyhnul ...

Vyzývám k revizi hymnáře českého breviáře. K revizi uctivé, uvážlivé, fundované. K revizi, která by nezůstala u neurčitého skuhrání jako tady právě provozuji, ale závadné texty solidně a vyváženě analyzovala a na základě toho rozhodla o jejich podržení, nahrazení nebo dílčí opravě.

Skutečná revize liturgických textů samozřejmě nemůže být dílem jednotlivých teologických kutilů. Ale zatímco vydat pokyn k takové práci a pověřit jí kompetentní odborníky přísluší jen liturgickému zákonodárci, my, řadoví "uživatelé" liturgických textů můžeme a měli bychom upozorňovat na existující problémy a hledat možné cesty k řešení. V tomto duchu bych v příštích letech rád celý hymnář prošel, sestavil seznam hymnů potenciálně nevhodných (zejm. obsahujících výslovné bludy nebo silně svádějících k bludné interpretaci) a pokusil se o jejich vyváženou analýzu. K tomu chci srdečně pozvat i ostatní, které téma láká nebo ho pociťují jako palčivé ... nebo třeba na sklonku studia teologie hledají téma diplomové práce ...

Pro vyjasnění poznamenávám, že mi jde primárně o tkzv. "červený hymnář", tedy o hymny, které jsou otištěné v běžném vydání Denní modlitby církve, které od 90. let vydává Karmelitánské nakladatelství, a které vyšly v samostatném svazku s notami, naposledy v reedici r. 2008. Ne že by "zelený hymnář" podobný úklid nepotřeboval, ale naléhavější je potřeba mít kvalitní hymny přímo ve standardním vydání breviáře. Alternativní sbírky jsou přiměřeně méně důležité. "Zelený hymnář" je navíc jen omezeně zpívatelný, což jeho význam a potřebu jeho revize v mých očích ještě dále snižuje.

Experimentálně-archeologický ponor do dějin oficia

28.10.2013 20:30 | kategorie: Projekt | Komentáře

(Rovnou upozorňuji, že článek je od začátku až do konce radikálně snílkovský.)

Když jsem začal psát nápěvy k antifonám oficia, téměř vůbec jsem neznal gregoriánský chorál. Mnohem více mi "chutnal" chorál byzantský a různé druhy polyfonie spojené s byzantskou liturgií. V pořadí druhým nejmilejším koutem světa hudby mi pak byla oblast sacro-popu / -folku / -rocku. Nepřekvapí proto, že jsem se na samém začátku pokoušel vyjít paralelně z východních forem (dodnes nabízené kantikum z Fp 2) a z forem "sacropopových" (staré invitatorium - viz též krátkou historii jeho vývoje; sacropopová inspirace na něm není moc poznat, protože se mi k němu v té době nepodařilo splácat kytarový doprovod).

To, že se nakonec nosnou inspirací stal gregoriánský chorál, vyplynulo jaksi přirozeně z dostupné nabídky již existujících zpěvů oficia. Když jsem hledal nápěvy k žalmům, Zpěvy s odpovědí lidu, po kterých jsem původně chtěl sáhnout, byly beznadějně vyprodané (jsou dodnes) a nejpoužitelnější z toho, co jsem našel na internetu, byl výtah nápěvů psalmodie z Liber usualis ze 60. let. Když jsem pak hledal zhudebnění antifon, mým potřebám vyšly nejblíže vstříc materiály od Stevena van Roode. (Je možné si všimnout, že ty z mých nedělních antifon, které prošly všemi dosavadními revizemi bez radikálního přepsání, odpovídají většinou modem a často i diferencí antifonám z těchto materiálů. Není to náhoda.)

Musím říci, že jsem zkoušel skládat zpěvy "inspirované gregoriánským chorálem" dříve, než jsem gregoriánský chorál byť i jen na elementární úrovni znal. Uměl jsem hrubě číst kvadratickou notaci, zpívat žalmy na chorální nápěvy, a znal jsem několik nedělních antifon a pár víceméně náhodných zpěvů z různých pohnutek vyhledaných na internetu (několik málo mariánských antifon, hymnů a sekvencí). To bylo všechno.

Uvědomoval jsem si samozřejmě, že by bylo vhodné a věci přiměřené skládat české zpěvy oficia na základě mnohem lepších znalostí chorálu - jak co do teorie, tak co do obsáhnutého repertoáru. Myslím ale, že jedinou adekvátní cestou skutečného obsáhnutí širokého hudebního repertoáru oficia je každodenní zpěv hodinek, nikoli studium u stolu. Antifonář na každý den pro současnou podobu oficia nebyl a dosud není hotový a knihy pro oficium předkoncilní mi jakožto chudému studentovi dlouho nebyly dostupné. I když mi později dostupné byly, rozhodl jsem se nejprve dokončit práci na českých zpěvech oficia na základě dosavadních znalostí, jakkoli mělkých. Ponořit se do starého oficia totiž znamená přinejmenším na rok úplně opustit současný breviář. Rok je předně dlouhá doba, možná, že za rok nebudu mít na skládání antifon ani pomyšlení. Z dosavadních malých pokusů krom toho vím, že se od starého oficia k novému těžko vrací. Moje neuměle poskládané zpívánky po takovém návratu znějí uboze, neohrabaně, přetíženě, ... a pokoncilní breviář vypadá jako hračka pro děti. Je tu tudíž značné riziko, že vydám-li se starší podobě oficia na delší dobu, nebudu již mít vůli se k opuštěné práci vrátit, a přijde mi škoda nechat ji nedokončenou.

A pak - jak jsem se dozvěděl více o historickém vývoji římského oficia, postupně ve mně zrají plány na "experimentálně-archeologický výlet" mnohem delší než rok. Chtěl bych na základě delšího života "uvnitř" poznat nejen poslední předkoncilní podobu římského oficia, která je v současné době opět bez omezení plně legitimní alternativou k oficiu reformovanému, ale také oficium v podobě před reformou Pia X. a konečně pražské oficium z doby před přijetím "tridentského breviáře".

Tady již samozřejmě nejde jen o osvojení si repertoáru gregoriánského chorálu s výhledem na zúročení jeho znalostí při skládání chorálních zpěvů v národním jazyce. Poznání starších forem liturgie je mi cílem samo o sobě. Přitom je zřejmé, že jeho dosažení bude velice časově nákladné, velice angažující, a je obtížné odhadnout, zda a jaký se z dlouhého "výletu" vrátím a jestli se pak s širším rozhledem a hlubším vhledem znovu chopím práce na českých chorálních zpěvech oficia či zůstanu "obyvatelem" některé ze starších forem.

Pro představu, co jednotlivé etapy "cesty do liturgické minulosti" obnášejí:

oficium těsně předkoncilní (AKA mimořádná forma římského oficia) - Materiální vybavení je poměrně dobře dostupné. Zpěvníky (Antiphonale z r. 1912 a Nocturnale H. P. Sandhofe-a z r. 2009) již mám. Krom toho je potřeba breviář - buďto starý (mám po příbuzných) a k němu se dobře naučit změny rubrik vzešlé z reforem Pia XII. a Jana XXIII., nebo si opatřit novodobé vydání, které tyto úpravy již zohledňuje.

Rozdíl v časové náročnosti nebude oproti úplnému pokoncilnímu oficiu příliš drastický. (Reforma Jana XXIII. pokračovala v redukci matutina.) Přesto v pracovních dnech zřejmě vynechám tercii a nonu (obědová pauza je právě jedna, standardně půlhodinová, a kromě sexty v ní chci po většinu roku rozhodně stihnout i konzumaci oběda; samozřejmě by šlo tercii připojit ráno k primě a nonu večer k nešporám, to ale přetěžuje zejména ranní "cluster" hodinek a porušuje "veritas temporum").

oficium před reformou Pia X. - Tady již nebude úplně jednoduché opatřit si potřebné materiály. Počítám, že bych si na každou část roku půjčil příslušný díl starého breviáře z knihovny KTF UK (mají jedno vydání z konce 19. stol. i v "chórové" velikosti). Vesperál si lze půjčit tamtéž. Knihu obsahující nápěvy pro laudy jsem viděl oscanovanou na internetu. Pro ostatní hodinky většinou není problém najít noty v digitalizovaných manuskriptech (opakovaně se mi osvědčil mj. tento, ne náhodou františkánský, tj. reprezentující tradici blízkou té, která se prosadila v potridentské reformě), ovšem to, že to poměrně snadno lze, neznamená, že to nezabere značné množství času.

Čas potřebný pro důstojné "odmodlení" této podoby oficia, navíc se zpěvem, je podstatně delší než v případě předchozího kroku. Zejména dlouhé nedělní matutinum bude hodně tvrdým oříškem. I ve všední dny ale bude nutné přejít na výrazněji "mnišský" denní režim s brzkým budíčkem a podobně nezvykle časným uložením se ke spánku. Nejsem si jistý, jestli při zaměstnání na plný úvazek zůstane čas na něco kromě spánku, práce a oficia. Dost možná tady celá "hra" rychle skončí, protože ten, jenž si hraje, i přes velké nadšení potřebuje jíst, občas nakoupit a občas také prostě jen dělat něco jiného než pracovat, zpívat oficium a spát.

pražské předtridentské oficium - Již jen pro přípravu tohoto kroku by bylo potřeba obrovské množství toho volného času, který předchozí krok zřejmě celý sežere. Tady se totiž jedná o rekonstrukci staré liturgické formy z premoderních pramenů, které dosud nebyly vydány v kritických edicích. Předně bude nutné prostudovat to, co zjistili ti, kdo se přede mnou pražským oficiem zabývali. S pomocí toho pak vybrat některý pramen (tištěný nebo rukopisný breviář) jako základ pro rekonstrukci (zejména pokud jde o kalendář, uspořádání žaltáře, texty a rubriky); opatřit si jeho reprodukci (nafotit a vytisknout? přepsat? přeuspořádat si podle něj materiál z novějšího tištěného breviáře?); podle potřeby dohledat nápěvy, které v něm nejsou obsaženy.

Ne až reforma Pia X. - již reforma tridentská oficium zkrátila. Denně zpívat předtridentské oficium znamená buďto přestat chodit do zaměstnání, nebo nespat. Pokud se tento předpoklad neukáže jako mylný, nebudu moci tento krok v plném rozsahu provést a budu se muset omezit na několik kratších (víkendových, týdenních, ...) sond.

Jak jsem zmínil na začátku článku, a jak je i bez toho jistě zřejmé, vše výše řečené je zatím bohapusté fantazírování. Již úvahy o budoucí podobě připravovaného Antifonáře k Denní modlitbě cíkve jsou hudbou dosti vzdálené budoucnosti, ovšem budoucnosti, o jejíž uskutečnění cílevědomě usiluji. Na výpravu zpátky v čase dějinami římského oficia a jeho pražské varianty se možná vydám až možná dokončím Antifonář. Pokud to někdy nastane, milí čtenáři o tom určitě budou včas vědět; nezapomenu jim skrz blog alespoň občas poslat "pohlednici" a zájemce třeba někdy vezmu kousek cesty s sebou ...

Chystá se stěhování webu

21.9.2013 18:45 | kategorie: Web | Komentáře

Dokud jsem byl "na plný úvazek" studentem, nemohl jsem si dovolit platit za webhosting a vděčně jsem využíval možnosti hostovat své weby zdarma na hostingu webzdarma.cz, při všech omezeních, která to s sebou neslo. Letos v zimě se s mým nástupem do zaměstnání v tomto ohledu situace změnila a bylo jen otázkou času, kdy se (nejen) projekt In adiutorium přesune jinam, kde nebude omezován reklamou, nízkým výkonem serveru, přiděleným diskovým prostorem, dostupnými technologiemi atd. Konečně před týdnem jsem se rozhodl, že ten správný čas právě nastal a koupil doménu inadiutorium.cz a virtuální server. Během několika dní by mělo být hotové nastavení všeho potřebného a migrace webu na vlastní server. Pak, až web spolehlivě poběží z nového umístění, nastavím odtud automatické přesměrování a za několik měsíců stávající adresu a s ní spojené služby od webzdarma úplně zruším. Doufám, že tento krok přinese nejen mně cenné zkušenosti se správou vlastního serveru, ale také nám všem kvalitnější a spolehlivější fungování webu a nové možnosti jeho dalšího rozvoje.

[EDIT 22:01] Web už běží i na doméně inadiutorium.cz.