štítek zpívané přímluvy:
Aktivity hlavy světové církve podrobně nesleduji,
a tak jsem až teď zaznamenal jedny starší příležitostné nešpory,
které si dle mého soudu zaslouží, aby jim bylo věnováno pár řádků.
V červnu 2015 byla zveřejněna "zelená encyklika"
papeže Františka Laudato si'
a v srpnu téhož roku papež
(v návaznosti na již od r. 1989 trvající obdobnou iniciativu
Ekumenického patriarchátu)
stanovil, že se
i v katolické církvi bude každoročně
1. září konat den modliteb za péči o stvoření.
Následujícího roku se pak u příležitosti
tohoto dne konaly nešpory
v basilice sv. Petra, kterým papež osobně předsedal.
Jejich průběh a náplň jsou dobře zdokumentované:
na webu Svatého stolce
je k disposici brožurka s kompletními texty a zpěvy,
na YouTube je
videozáznam.
Texty
Jako základ posloužila liturgie dne (čtvrtek 22. týdne v mezidobí),
tedy nešpory čtvrtka 2. týdne žaltáře.
Pro danou zvláštní příležitost byl uzpůsoben výběr hymnu a
čtení, k žalmům byly doplněny žalmové orace
a do přímluv dvě příležitostné prosby.
Tedy úpravy jsou poměrně úsporné, většina textů z liturgie dne
je ponechána na svém místě. "Rituální designéři"
z úřadu pro papežskou liturgii si dali záležet na tom,
aby nevznikal (nebo se přinejmenším dal dobře rozporovat)
dojem, že den modliteb za péči o stvoření
je v organismu liturgického roku svébytnou entitou na způsob svátku,
která dostává vlastní liturgický formulář,
nebo že se v rámci liturgie hodin zavádí obdoba mešních formulářů
za různé potřeby.
Církevní autoritou zavedené každoroční dny modliteb
za specifické úmysly jsou jakousi pokoncilní reinkarnací
prosebných dnů
(Všeobecné pokyny k liturgickému roku a kalendáři, čl. 45-47).
Ty se slavily jen mší a procesím s litaniemi,
na texty oficia vliv neměly.
Zdá se však, že den modliteb za péči o stvoření
jako jeden z novodobých prosebných dnů (s určitým závazným dopadem
na mešní liturgii dne) chápán není a je to jen méně formální
modlitební iniciativa. Každopádně není uváděn
v seznamu prosebných dnů úvodem českého direktáře.
Můžeme se ptát, nakolik bylo v roce 2016 ke slavení nešpor
přistoupeno s ohledem na zrovna na ten den připadající
příhodné texty.
Nebo, kdybychom otázku přeformulovali pragmaticky:
jestli jsou texty čtvrtka 2. týdne žaltáře tak tematicky vhodné,
že by mělo smysl uvažovat o jejich použití pro den modliteb
za péči o stvoření i v jiné roky, mimo běžný pořádek žaltáře,
s využitím VPDMC 251 a 252.
Zdá se však, že texty jsou příhodné spíš jen všedně
a motivy dobře vztáhnutelné ke dni modliteb za péči o stvoření
se v žalmech i v ostatních liturgických textech z cyklu žaltáře
vyskytují i v řadě jiných dnů.
Píseň La creazione giubili, která posloužila ve funkci
hymnu, podle všeho není součástí
italského breviáře,
vybraná je z kancionálového repertoáru.
Je to píseň (nakolik můžu soudit, spíš banální písnička)
chválící Nejsvětější Trojici a první sloka
mluví o chvále, kterou Bohu společně vzdává celé stvoření.
(Tak jako ani volný výběr hymnu,) doplnění žalmů volně složenými
žalmovými oracemi samozřejmě není legální úprava,
ale papežská liturgie zkrátka požívá svobod odpovídajících tomu,
že ji slaví nejvyšší liturgický zákonodárce.
Připomeňme, že žalmové orace jsou strukturní prvek, se kterým
pokoncilní liturgické předpisy počítají (VPDMC 112),
ale na celocírkevní úrovni nikdy nebyly vydány příslušné texty.
(Bez opory v oficiální latinské předloze je obsahuje přinejmenším
breviář pro USA; pro vybrané příležitosti
je lze také najít v propriích některých institutů zasvěceného života.)
O Padre,
che nella divina regalità di Gesù tuo Figlio
hai ricapitolato tutto il Creato,
donando significato e compimento a ogni cosa,
effondi in noi lo Spirito di sapienza
perché sappiamo custodire i doni della tua provvidenza
per il bene di ogni persona e di ogni generazione.
Per Cristo nostro Signore.
|
(po žalmu 72-I)
Otče,
tys v božské královské důstojnosti Ježíše, svého Syna,
obnovil celé stvoření
a všem věcem dal smysl a naplnění;
vylij na nás Ducha moudrosti,
abychom uměli uchovávat dary tvé prozřetelnosti
pro dobro všech lidí a všech pokolení.
Skrze Krista, našeho Pána.
|
O Padre,
che sempre provvedi ai tuoi figli che gridano a te,
guarda con benevolenza ai poveri della terra
perché a nessuno mai manchi il pane quotidiano;
vinci l’egoismo che indurisce il nostro cuore
e rende miope il nostro sguardo
davanti alle necessità dei fratelli.
Per Cristo nostro Signore.
|
(po žalmu 72-II)
Otče,
ty se vždy staráš o své syny, kteří k tobě volají;
shlédni milostivě na chudé této země,
aby nikomu nikdy nechyběl denní chléb;
přemoz egoismus zatvrzující naše srdce
a činící náš pohled krátkozrakým
pro potřeby našich bratří.
Skrze Krista, našeho Pána.
|
(po kantiku Zj 11 nenásledovala orace)
|
|
Drastickým zásahem do struktury nešpor jsou čtení:
samozřejmě nelze nic namítat proti tomu, že krátké čtení je nahrazeno
delším (VPDMC 46), vybraným z knihy Moudrosti,
ale opravdu nestandardní strukturní úpravou je, že je po něm zařazeno
ještě druhé, patristické, ze spisů sv. Petra Chrysologa.
Následuje homilie a po ní normální krátké responsorium
ze dne. Výsledný celek tak působí dojmem improvizace,
provizorní úpravy ad hoc. Nehledí se na obecnou zákonitost
římského oficia, velící zpívat responsorium po každém čtení,
a druhé čtení je prostě natlačeno jako neústrojný nadpočetný prvek
do standardní struktury nešpor.
Zbytek textů, vč. závěrečné modlitby, je z liturgie dne.
Jen do přímluv jsou před závěrečnou prosbu za zemřelé
doplněny dvě příležitostné intence.
Dona lungimiranza e apertura di cuore ai governanti
– perché custodiscano il creato e servano il bene di ogni uomo.
|
Dej vládcům prozíravost a otevři jejich srdce,
– aby chránili stvoření a pracovali pro dobro všech lidí.
|
Educa i nostri occhi a riconoscere nella creazione le tracce della tua presenza
– e converti le nostre menti a un uso giusto ed equo dei beni della terra.
|
Nauč naše oči rozpoznávat ve stvoření stopy tvé přítomnosti
– a obrať naši mysl, abychom pozemská dobra užívali spravedlivě.
|
Nápěvy
Všechny antifony se zpívaly recto tono.
Dost možná nejen s ohledem na přístupnost lidovému zpěvu,
ale prostě proto, že pro italské antifony ze žaltáře není žádné
zhudebnění k disposici. Mně každopádně žádná italská publikace,
o níž bych s jistotou věděl, že obsahuje prokomponované
antifony feriálních nešpor, není známa.
Žalmy a Magnificat na chorální nápěvy.
Za zmínku stojí upravená terminace tonu I (brožurka, s. 6)
a terminace tonu II v podobě podle Editio Vaticana,
ne podle solesmeských chorálních knih (s. 23).
Pro kantikum ze Zj 11 nebyl použit tradiční chorální nápěv,
ale nějaký novodobý, střídající recitační tóny
a pojímající všechny verše zásadně jako trojdílné.
Zkraje práce na projektu In adiutorium jsem si
také myslel,
že novozákonní kantika jsou vesměs texty natolik nežalmovité,
že je žádoucí připravit pro ně speciální nápěvy,
ale dávno mě to přešlo.
Responsorium dostalo jednoduchý vlastní nápěv.
Přímluvy se zpívaly na nápěv z
Antiphonale Romanum II (Solesmes 2009).
Závěrem
Zařadit do nešpor patristickou lekci je ohavnost,
ale jinak mi představené nešpory přijdou jako vcelku zdařilý příklad,
jak nešpory s daným specifickým modlitebním úmyslem uspořádat.
Ten na jedné straně celému slavení udává jednotné téma,
na druhé straně je ponechán v platnosti obecný ráz feriálního
oficia. (Nejsou např. přímluvy dne kompletně nahrazeny
specifickými přímluvami na environmentální témata;
obě příležitostné přímluvy jsou dostatečně obecné
a nesklouzávají k proklamacím environmentálního aktivismu.)
Sám jsem příliš úzkoprsý, než abych vykročil za rámec
liturgických předpisů bastlením vlastních žalmových orací
nebo použitím (ke stejným žalmům o stejné příležitosti)
těch papežských, ale z věcného hlediska mi to přijde
jako atraktivní možnost, někomu méně úzkoprsému
(nebo, třeba díky příslušnosti k jiné než římské církvi,
méně svázanému liturgickými předpisy) snad i v zásadě
doporučeníhodná.
Na druhou stranu je třeba říci, že stavět (v rovině liturgických
textů) slavení liturgie hodin do služeb konkrétní modlitební
intence ("nešpory o něčem / za něco")
je tradici římského oficia cizí.
Představené nešpory tak jsou zdařilou realizací nápadu,
který je spíš špatný. Má-li se den modliteb za péči
o stvoření nějak propsat do liturgie, jako vhodná předloha,
na niž se hodí navazovat, se jeví právě dříve zmíněné
prosebné dny se zvláštní mší a prosebným procesím do polí,
ale bez specifického oficia.
Kdo by namítal příkladem oficia za zemřelé, tomu odpovídám,
že oficium za zemřelé sice skutečně je starobylým oficiem
"za něco" (resp. za někoho), ale také až do začátku 20. stol.
bylo oficiem dodatkovým, slaveným zásadně
vedle oficia dne, ne na jeho místě.
Když se přeci jen nějaká intence výrazně promítá i do oficia,
tak ve formě ideového svátku (jako je svátek Krista kněze
nebo památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů),
příp. oslavy světce, která je pro nějakou ideu nebo intenci
instrumentalisována.
Až s ročním zpožděním jsem narazil na záznam nešpor, který vznikl u příležitosti
loňské Noci kostelů (pátek 12. 6. 2020) ve starokatolické katedrále sv. Vavřince v Praze,
a nedá mi to, abych mu nevěnoval pár řádek.
Starokatolická církev v ČR nemá závaznou formu liturgie hodin,
a když se ve starokatolických kruzích na tomto poli něco podniká,
jde o výpůjčky ze spřízněných liturgických tradic, případně o liturgickou
tvořivost ad hoc. Tak
liturgický kalendář na oficiálním webu církve
odkazuje na římskokatolický internetový breviář; starokatolické společenství kolem
pražské rotundy sv. Máří Magdalény v nedávné době
několik let pravidelně zpívávalo nešpory tu anglikánské,
tu různé doma uvařené;
... zkrátka co do obsahu i struktury se u starokatolíků lze nadát ledasčeho
a o to zajímavější bude na nešpory ze starokatolické katedrály si posvítit.
Struktura
- 2:50 úvodní verš (Bože, shlédni a pomoz)
- 3:27 1. antifona a žalm
- 7:51 2. antifona a žalm
- 12:25 3. antifona a žalm
- 17:15 4. antifona a žalm
- 21:09 5. antifona a žalm
- 24:56 kapitulum
- 25:30 hymnus
- 27:05 veršík (jednoduchý nápěv)
- 27:19 Magnificat
- 30:51 kyrie
- 31:10 přímluvy
- 33:21 otčenáš
- 34:00 orace
- 34:25 Dobrořečme Pánu; požehnání; Jděte ve jménu Páně
Nešpory začínající psalmodií (nikoli hymnem), která sestává z pěti žalmů - základní osnova zjevně
sleduje předkoncilní římské (resp. obecně sekulární, ne-mnišské) nešpory.
Po Magnificat následující kyrie a otčenáš jsou ovšem prvky
v daném období specifické naopak
pro oficium mnišské.
Dlouhé přímluvy vložené mezi nimi pak můžeme bezpečně považovat
za prvek převzatý z pokoncilního římského oficia,
i když autor či autoři by možná nárokovali návaznost na mnohem starší etapy historického vývoje.
Podivný je způsob, jak se zachází s antifonami k žalmům:
před žalmem vždy celou antifonu předzpívá kantor, lid zopakuje,
a po žalmu se již antifona nezpívá a rovnou se začíná antifona
žalmu následujícího. Toto uspořádání je legální v pokoncilním
římském oficiu (VPDMC 123), ale je naprosto netradiční.
Po větší část dějin západního oficia
se před žalmem z antifony zpíval jen začátek, jen o větších svátcích antifona celá.
Vždy se však celá antifona zpívala po žalmu. Zpívat antifonu jen před žalmem je
dříve nevídaná pokoncilní novota, a to novota nešťastná, jejíž zavádění
v praxi veřejně slavené liturgie hodin rozhodně nedoporučujeme.
Texty a nápěvy
Celé nešpory jsou slaveny v češtině. Tomu, kdo má dostatečně nazpívané předkoncilní
oficium, ovšem nedá moc práce všimnout si (povědomé nápěvy a texty antifon
mě prostě trkly),
že většina textů i nápěvů pochází právě odtud - jde o páteční feriální nešpory
(viz je v Antiphonale Romanum 1912, s. 155nn).
Co je trochu pikantní: páteční feriální nešpory v té podobě, jakou jim dala
velká breviářová reforma Pia X. v r. 1911.
Tedy žádné starokatolické "semper et ubique", ale produkt prvního opravdu radikálního zásahu
suverénní papežské moci do samých základů uspořádání římské liturgie.
(Srov. texty pátečních nešpor před touto reformou např. v
řezenském Vesperale Romanum z r. 1882.)
Antifony jsou zjevně vlastní překlad speciálně pro tuto příležitost, resp.
pro potřeby zpívání na co možná nejdoslovněji převzaté nápěvy latinských předloh.
Jde tak o překlady po stránce slovosledu a formulací značně otrocké a
jazykově často nepříliš elegantní. (A v tomto podobné nejstarší vrstvě staročeských
chorálních zpěvů.)
[EDIT 23. 10. 2022]
Texty a zpěvy byly vzaty ze
sešitu pro slavení liturgie hodin
na setkáních evangelické liturgické iniciativy Coena
(viz tam páteční nešpory, s. 36-47).
Nejde o příležitostnou tvorbu lidí z okruhu starokatolické
katedrální farnosti, jak jsem se v době psaní článku domníval.
Za zmínku stojí, že psalmodie dané hodinky je dosti bohatá na verše,
které v pokoncilním breviáři nenajdeme, protože byly
"z určité psychologické nesnáze" vypuštěny (VPDMC 131).
Starokatolíci nejen že se "kletebných veršů" nebojí, ale neostýchají se je
prezentovat dokonce široké veřejnosti v rámci Noci kostelů!
Na jejich místě bych asi neodolal, abych to patřičně nerozmázl v rámci
mezikonfesní polemiky.
Níže je (oproti zde jinak běžným konvencím) jako primární uvedeno číslování žalmů
septuagintní, souhlasící s výše odkazovanými liturgickými knihami,
a v závorkách číslování podle hebrejské bible, užívané jako primární
v Denní modlitbě církve.
- Žalm 138 (139) I
- Žalm 138 (139) II - v DMC jsou vypuštěny vv. 19-22 - viz nešpory středy 4. týdne
- Žalm 139 (140) - v DMC vypuštěny verše 10-12 - viz modlitbu uprostřed dne v pátek 4. týdne
- Žalm 140 (141) - v DMC vypuštěn poslední, desátý verš - viz první nešpory neděle 1. týdne
- Žalm 141 (142)
Žalmy a kapitulum
(ne však veršík)
jsou v ekumenickém překladu.
Překlad hymnu jsem zatím neidentifikoval - každopádně to není ani ten
použitý v Bártově Žaltáři římského breviáře (Dokulil),
ani Škrášek.
Závěrečné poznámky
Z více různých signálů se zdá, že zpívané nešpory tohoto formátu nejsou
ve starokatolické katedrále obvyklé, ale šlo o víceméně jednorázový podnik,
připravený pro ozvláštnění Noci kostelů.
Zpěv táhne jediný kantor, za tu silnějšího, tu slabšího přizvukování katedrálního
faráře a nějakého ženského hlasu z chrámové lodi.
Z různých známek nejistoty je patrné, že interpreti dané texty na dané nápěvy
zpívají možná vůbec poprvé. Každopádně to pro ně není starý dobře známý repertoár.
V nasazování nápěvů psalmodie často váhá a chybuje i sám kantor,
což se zdá nasvědčovat tomu, že se zpívalo z holých textů, bez opory v předem
připraveném značkování.
Původně jsem měl v úmyslu napsat ještě něco o uspořádání liturgického
prostoru, ale to rozsahem rychle překonalo celý zbytek článku, takže bude
rozumnější článek o nešporách z loňské noci kostelů u sv. Vavřince
na Petříně zde uzavřít a úvahám o uspořádání liturgického prostoru
pro liturgii hodin věnovat (snad v blízké budoucnosti) samostatný příspěvek.
Náhodou jsem na YouTube narazil
na videozáznam pontifikálních
nešpor, v jejichž rámci byli 6. 12. 2015 instalováni čtyři noví
kanovníci českobudějovické katedrální kapituly.
Zdá se mi vhodné tu na ten záznam upozornit.
Z více důvodů:
jednak ukazuje ceremonie kanovnické instalace a jejich
začlenění do nešpor, což, pokud vím, na YouTube zatím v češtině
jinde k vidění není;
dále může nebudějovickým čtenářům posloužit jako
názorná ukázka zpívaných nešpor z českobudějovické katedrály,
které nejspíš zatím znají jen z mého popisu
(pouť 2017,
sv. Auracián 2018 a přehled dalších nešpor za ten rok);
konečně je to vzácný dokument katedrálního hudebního provozu
ještě z doby chorregentství p. Karla Fráni
(kterého 1. 7. 2017 v úřadu vystřídal Karel Ochozka).
Nešpory to byly z titulární slavnosti sv. Mikuláše
(která toho roku kolidovala s 2. nedělí adventní a přesouvala
se na 7. 12.; podle Tabulky liturgických dnů se 6. 12. měly,
přísně vzato, slavit druhé nešpory z neděle, ne první
ze slavnosti), texty byly vzaty z druhých nešpor společných textů
o duchovních pastýřích (přičemž hymnus
Pastýři, otče horlivý je ze "zeleného hymnáře").
Před vlastním začátkem nešpor,
jako doprovod vstupního průvodu,
slyšíme nějaké jednodušší novodobé zpracování
responsoria Ecce sacerdos magnus
(srov. chorální verzi),
které je tu významově ambivalentní: můžeme ho číst jak jako odkaz
na diecésního biskupa, přicházejícího do své katedrály
předsedat pontifikálním
nešporám, tak i na sv. biskupa Mikuláše, k jehož cti se nešpory
konají.
2:52 nešpory začínají úvodním veršem (recto tono;
posluchači neuteče lehké zmatení kolem aleluja)
a na něj bezprostředně navazujícím hymnem.
Po hymnu se řeční a představují se noví kanovníci.
14:43 začíná psalmodie. Nápěvy žalmů Korejsovy,
antifony jsou prokomponované (zásadně se sylabickými nápěvy).
Nevím to s jistotou, protože tak dobrou paměť nemám,
ale myslím, že o dva roky později
jsem slyšel antifony zpívat na nápěvy jiné, ještě jednodušší.
Nešpory běží podle svého pořádku až po krátké čtení.
Po něm (23:10) má p. biskup promluvu, na kterou navazují
náležitosti kanovnické instalace:
kanovníci společně skládají vyznání víry a přísahu věrnosti
a následně jsou jeden po druhém oděni kanovnickými insigniemi
a in-stalováni.
46:03 nešpory pokračují tam, kde byly přerušeny - responsoriem
po krátkém čtení (na Korejsův žalmový nápěv) - a bez dalších
zvláštností jdou až do konce.
Za zmínku možná stojí vkusně zazpívané přímluvy
(a - po zpívaných přímluvách nečekaně - recitovaná Modlitba Páně).
O podobné příležitosti - totiž o nešporách, do nichž byl
začleněn právní úkon týkající se kapituly ony nešpory slavící -
jsem tu referoval zatím jednou, když
byl v roce 2015 ustanovován nový probošt kolegiátní kapituly na Vyšehradě.
Můžeme si všimnout, že pro příslušný právní úkon byly
v rámci nešpor zvoleny různé momenty
(ČB: po krátkém čtení; Vyšehrad: po hymnu),
přičemž se nezdá, že by to bylo dáno různou povahou
právních úkonů, o které šlo.
Já tu musím přiznat, že nevím, zda vůbec ve věci
spojování liturgie hodin s církevněprávními úkony existuje
nějaký závazný předpis a kde ho hledat.
Caeremoniale episcoporum o tom mlčí, ale to není
zvlášť překvapivé, protože jde o věc náležející spíš
ke speciální liturgii kapitul a řeholních společností,
ne k pontifikální liturgii jako takové.
Pokud jde o vnitřní logiku obou řešení, to českobudějovické
se zdá víc respektovat integritu nešpor, když právní úkon
zařazuje jako jakési prodloužení biskupovy promluvy;
vyšehradské řešení se (zvláště pro kanovnické instalace)
doporučuje tím, že nově instalovaným kanovníkům umožňuje
ihned demonstrativně uplatnit nabyté právo na místo v chóru
a užívat ho po větší část nešpor (včetně celé psalmodie),
zatímco při řešení českobudějovickém po instalaci
už z nešpor mnoho nezbývá.
Když zase bydlím blíž středu Čech, měl jsem v plánu
po čtyřech letech
se zúčastnit alespoň části programu staroboleslavské
pouti. Osobní účast mi sice nějaká podzimní choroba překazila,
ale díky tomu, že všechny bohoslužby s výjimkou hlavní poutní mše
byly
(kvůli probíhající opravě svatováclavské basiliky) přesunuty
do basiliky Nanebevzetí Panny Marie, kde je už od jara
instalována přenosová technika a na YouTube běží nepřetržitý
přenos dění v presbytáři, mohl jsem přeci alespoň na dálku
sledovat včerejší nešpory i dnešní ranní chvály
a považuji za vhodné podat o nich zprávu.
První nešpory
Krátce po osmé hodině byla k basilice přivezena lebka sv. Václava,
v průvodu čtyřmi jáhny v červených dalmatikách přinesena
do kostela, kanovníky staroboleslavské kapituly přeložena
z nosítek na oltář,
a (po projevu paní starostky, který by mi přišlo vkusnější vypustit)
začalo již tradiční umělecké čtení vybrané svatováclavské legendy
(podle všeho se každý rok čte jiná),
prokládané sborovým zpěvem.
(Tentokrát jsme se nedozvěděli ani jaký sbor zpíval,
ani co přesně bylo na programu, a zřejmě i s ohledem
na omezenější prostorové možnosti v kostele Nanebevzetí Panny
Marie sbor nezpíval v presbytáři, ale na kůru.
Zaznamenal jsem nějaký mně neznámý českojazyčný kus
se svatováclavskou tématikou, ale také např. Benedictus
z nějakého mešního ordinaria.)
Pásmo se uzavřelo zpěvem Svatováclavského chorálu
(novější text a nápěv, ale ne přesně v kancionálové úpravě).
Duchovenstvo a přisluhující (do té doby usazení v předních
lavicích v chrámové lodi) se odebrali do sakristie,
za mřížkou u starého hlavního oltáře zaujali místo
(dva a dva, čelem proti sobě)
choralisté z okruhu Pražské katedrální scholy
(dílem zároveň členové Scholae gregorianae pragensis)
a záhy ze sakristie za zpěvu Svatováclavského chorálu
(starší text a nápěv) vyrazil liturgický průvod.
Nešporám předsedal p. biskup Wasserbauer za asistence
dvou jáhnů v dalmatikách, nešlo však o nešpory slavené
pontifikálně. Do chórových lavic zasedli staroboleslavští
kanovníci a další duchovenstvo.
Šlo o nešpory kompletně zpívané, latinské chorální;
texty i nápěvy tytéž, které jsem tu slyšel v letech
2014
a 2016
(komentář k nim viz tam).
Jen krátké čtení a přímluvy česky, se správnými vlastními texty
z prvních nešpor slavnosti.
V přímluvách se na předčítané prosby odpovídalo jednoduše
zpívanou odpovědí (jako "půlka veršíku" - recitace s poklesem
o malou tercii po poslední přízvučné slabice) a překvapilo mě,
jak tahle drobná změna pozvedla těch nešporních přímluv důstojnost.
Po závěrečném požehnání někdo (nevím kdo, snad někdo z jáhnů)
připojil Benedicamus Domino (na jednoduchý nápěv
veršíku) a choralisté spustili Salve Regina
(tonus simplex).
Závěrem se sluší uvést na pravou míru jednu starší nepřesnost.
Když jsem ve zprávě z roku 2014 kritisoval (mj.) výběr zpěvů,
neodpovídající výběru indikovanému
v Ordo cantus officii
(antifony k žalmům vzaté z předkoncilního římského
commune plurimorum(!) martyrum,
antifona k Magnificat, rovněž communiálního charakteru,
patrně z nějakého předtridentského zdroje),
nezohlednil jsem
Praenotanda tohoto dokumentu
(editio typica 1983,
beze změny i v editio typica altera 2015),
která dovolují "loco antiphonarum quae hoc in Ordine
proponuntur, aliam seligere antiphonam textus aequipollentis
vel antiphonam, cuius textus ad lectiones pertinet diei".
Po stránce souladu s tehdy platnými liturgickými předpisy
tedy výběru antifon nelze nic vytýkat.
Ranní chvály
Ranní chvály se konaly v 7 hodin ráno v komornějším obsazení:
tři staroboleslavští kanovníci v chórovém oděvu,
jeden další kněz (v albě se štolou), dva přisluhující.
Oficiantem byl (do výčtu výše započtený) p. probošt Bulín.
Všichni zaujali místa na sedadlech pro předsedajícího
a ministranty v oltářním prostoru, chórové lavice využity nebyly.
Za zmínku stojí, že (oproti obvyklému pořádku) nebyla
přítomna lebka sv. Václava, kterou po nešporách patrně
transportovali na nějaké bezpečnější místo a do basiliky
Nanebevzetí Panny Marie se zřejmě již nevrátila (během dne
měla být vystavena v kostele sv. Klementa).
Samotným ranním chválám předcházela modlitba Anděl Páně -
zpívaná, nápěv č. 078 v olomouckém vydání Kancionálu.
Zklamán by však byl, kdo by to považoval za předzvěst
ranních chval byť i jen částečně zpívaných.
Já jsem zklamán nebyl, protože jsem čekal stejné ranní chvály,
jako v roce 2016,
a očekávání to bylo správné.
Páni kanovníci se modlili z mně již známých velkých červených
desek.
Ranní chvály (jako první modlitba dne) začaly náležitě
invitatoriem (s žalmem 95).
Většina textů byla (přestože slavnost sv. Václava
samozřejmě má v breviáři pro ranní chvály vlastní texty
a VPDMC 247 výslovně zapovídá jejich záměnu za jiné)
ze společných textů o jednom mučedníkovi,
vlastní vzali jen hymnus a oraci.
Když jsem minule zmiňoval mně zcela nepovědomé responsorium,
dnes mohu přidat jeho přesný text:
R. Pán je mou silou, * Pán je mou slávou.
V. Stal se mou spásou.
R. Pán je mou slávou.
Sláva Otci.
Pán je.
Jak jsem již dříve psal, bezpečně nejde o text vzatý
z Denní modlitby církve. I když jistě není nemyslitelné, že by
responsorium parafrázující slova žalmů vzniklo přímo v kapitule,
díval jsem se po možných zdrojích a na obsahově - a dílem i
slovy - velice blízký text jsem narazil v "charitním breviáři".
Níže je reprodukováno primárně znění responsoria ranních chval
z tamních společných textů o jednom mučedníkovi,
v hranatých závorkách je varianta otištěná ve svatováclavském
formuláři.
R. Pán je má síla. * A moje sláva [spása].
V. On je můj zachránce.
R. A moje sláva [spása].
Sláva Otci.
Pán je.
Liturgie hodin: Žaltář, Česká katolická charita 1977, s. 614 (společné texty).
Liturgie hodin, Sv. 4, Česká katolická charita 1977, s. 454 (sv. Václav).
Nahlédnutí do latinského pokoncilního breviáře pak ukázalo,
že oba výše uvedené texty
(ten "kapitulní" i ten z "charitního breviáře")
jsou překladem latinského responsoria
ranních chval ze společných textů o jenom mučedníkovi
mimo dobu velikonoční,
zatímco v Denní modlitbě církve je na tom místě zařazen
text, který ve vztahu k odpovídajícímu latinskému responsoriu
nelze považovat za překlad.
Snad lze říci, že je tematicky blízký, ale zjevně vychází
z jiných biblických úryvků.
Může být vhodné ještě poznamenat, že texty českých světců
v "charitním breviáři" se od těch později zařazených do Denní
modlitby církve mnohdy citelně liší.
Mj., jak vidíme výše, tím, že svatováclavský formulář tehdy
responsorium ranních chval přebíral (s drobnou úpravou, která je možná spíš redakční chybou
než záměrem) ze společných textů, zatímco dnes má jiné, vlastní.
Mám v úmyslu časem tu těm starším liturgickým formulářům
věnovat článek.
"Nepovědomé responsorium" se tedy zdá být vysvětleno snahou
modlit se slušný překlad z latinského breviáře
(spíš než plod volné tvořivosti překladatelů Denní modlitby
církve). Tendenci k vylepšování (nebo "vylepšování")
liturgických textů ostatně bylo možné zachytit i jinde,
např. v Kantiku tří mládenců jsem zaznamenal oproti dnes
oficiálnímu znění drobnou úpravu
"velké a malé ryby, které plujete ve vodě, velebte Pána"
(místo "plují").
Ale proč se staroboleslavští kanovníci
modlí ranní chvály slavnosti sv. Václava s texty ze společných
textů místo textů vlastních, to mi zůstává záhadou neproniknutelnou.
Původně jsem neměl v plánu o nedávných nešporách
psát, protože čtenáři sotva budu moci sdělit něco nového.
Pak ale ve mně "novináře" (snažícího se psát věci relevantní
tady a teď) přemohl "kronikář" (píšící pro příští generace)
a rozhodl jsem se přeci jim věnovat několik řádek,
pro dokreslení obrazu liturgického života kolegiátní kapituly
u Všech svatých na Hradě Pražském v naší době.
Řečená kapitula, nakolik je mi známo,
pravidelně slavívá dvoje nešpory:
jedny o slavnosti sv. Prokopa, jehož hrob střeží,
druhé o titulární slavnosti kostela.
Prvním jmenovaným už tu v minulosti pozornost věnována byla
(viz starší články:
2014,
2016),
po zachycení podoby druhých tak bude obraz úplný.
Začátek byl stejný jako
letos na sv. Prokopa:
na závěr vstupního průvodu oficiant rozžehl svíčky
na oltáři ohněm přineseným z hrobu světce.
Pak začaly nešpory úvodním veršem (nápěv obvyklý při českých
zpívaných nešporách v katedrále)
a hymnem. Místo hymnu z formuláře slavnosti se zpíval
Světlo jsi oblažující
(žaltář, neděle sudých týdnů, 1. nešpory)
- parafráze hymnu na Krista-Světlo Fós hilaron / Svite tichyj,
zpívaného při každé byzantské večerní.
Můžeme se ptát, co k záměně hymnu vedlo.
Snad jde o "byzantisaci", inspirovanou tím, že členy kapituly
jsou i kněží byzantského (resp. dvojího) ritu.
Možná je to sázka na hymnus známější a důstojnější:
pro oboje nešpory slavnosti Všech svatých je v breviáři
hymnus Svaté Trojici jasné, jehož nápěv sice není
těžký, ale také není příliš známý a někomu by snad mohl připadat
až "neliturgicky rozverný".
Konečně se můžeme dohadovat, zda se tu původně nezpívaly
hymny dva, "světelný" k předřazenému lucernariu
a "propriální" řádně v rámci nešpor
(jako na sv. Prokopa před dvěma lety),
načež při pozdější redukci lucernaria a upuštění od zdvojení
hymnu byl pro nešpory zachován hymnus "světelný".
Ale ať už to bylo jakkoli,
záměna vlastního hymnu o slavnosti není legální úprava:
viz VPDMC 247.
Po hudební stránce šlo o poměrně typické
pražské české katedrální nešpory.
Jak co do komposičního stylu, tak co do obsazení.
Akorát katedrální sbor nebyl v presbytáři,
nýbrž na kůru u varhan.
Za zmínku stojí řešení psalmodie: narozdíl od nedělních
českých nešpor v katedrále, kdy má každý žalm jiný nápěv,
se tu vystačilo pro oba žalmy i pro Magnificat
s chorálním VIII G.
Novozákonní kantikum bylo (nakolik mě nezradil sluch nebo paměť)
založené na tomtéž, ale částečně prokomponované.
Tento zjednodušený model "veškerá psalmodie na jeden
notoricky známý nápěv" jsme potkali již letos na sv. Prokopa,
kdy však šlo o chorální nápěv VI. modu.
Ráz českých katedrálních nešpor byl zachován i v tom,
že - přestože byly v lavicích rozdané noty -
psalmodii kompletně odzpíval sbor.
Kdyby někdo kontroval, že se přítomní kanovníci,
seminaristé a lid přidat mohli, ale nepřidali,
odpověděl bych, že je zažitý kód komunikace mezi kůrem a lidem:
to, zda se právě s lidovým zpěvem počítá nebo ne, vyjadřuje
registrace varhanního doprovodu - a ta mluvila jasnou řečí.
Žalmy tak byly odzpívány rychle, v jednom tahu
a s teatrálními akcenty, jako vždy.
Antifony byly složeny bez vazby na tóninu
žalmového nápěvu.
Zpěváci zazpívali antifonu, varhany přemodulovaly
k psalmodii a zpíval se žalm.
(Při chorálním oficiu, kdy se žalm zpívá v tónině udané
antifonou, modulace před ani po žalmu pochopitelně není potřeba.)
Když jsem tu před delší dobou ventiloval svoje první
útržkovité poznatky o barokních figurálních nešporách
(Vejvanovský,
Mazák),
byl jsem uvězněný právě ve schematu chorálních nešpor a točil
jsem se proto kolem toho, jaký je ve figurálních nešporách
vztah mezi tóninou chorální antifony
a figurálního žalmu. Odpověď je přitom jednoduchá: často
žádný. Stojí vedle sebe jako samostatné, vzájemně nijak
neprovázané, v sobě uzavřené "věty", z nichž se nešpory skládají.
Asi poprvé v životě jsem slyšel zpívané přímluvy,
a to recto tono, s responsem Hospodi pomiluj.
(Je vhodné zmínit, že s možností zpívaných
přímluv počítá Antiphonale Romanum II - tam je
dokonce připraven nápěv pro deklamaci intencí.)
Přímluvy to byly, proti všemu očekávání,
do poslední čárky z breviáře.
Když jsem v úvodu jako program článku vyhlásil dokreslení
obrazu toho, jak se za našich dnů slaví oficium
v kapitule u Všech svatých, možná není od věci závěrem rozšířit
perspektivu a nabídnout přehled oficia v průběhu
liturgického roku v celém okrsku Pražského hradu:
Jeho hlavním dějištěm je pochopitelně katedrála
a páteř tvoří nedělní druhé nešpory, slavené s výjimkou
letních měsíců každou neděli. V poslední a první neděli měsíce
latinské chorální, druhou neděli zpívané české, zbylé recitované.
K tomu přistupují nešpory o slavnostech, přičemž jejich rozdělení
na chorální nešpory (zpívané chorální scholou) a nešpory
zpívané česky (zajišťované katedrálním sborem) je
víceméně ustálené. Na Velký pátek a Bílou sobotu ráno
se slaví modlitba se čtením a ranní chvály (latinské).
Oba blízké menší kostely jsou dějištěm "poutních" nešpor:
Dvoje pravidelné nešpory u Všech svatých
byly pojednány v dnešním článku a v těch, na které se výše
odkazuje. Zbývá zmínit každoroční
nešpory o svátku sv. Ludmily
v basilice sv. Jiří,
výjimečné jednak nestandardním liturgickým programem,
jednak tím, že je obvykle zpívá ženská schola sestavovaná
jen pro tu příležitost.
Sečteno a podtrženo: k Boží chvále a k přímluvě za celý svět
se tu pozvedá hlas církve nesamozřejmě často, za značného
nákladu času a sil těch, kdo to zajišťují.
Jim všem buď za to dík.