štítek zelený hymnář:

Přenosy modliteb z Letní školy liturgiky

19.3.2023 22:05 | kategorie: Ze života | štítky: | Komentáře

Že články vznikají dlouho a zveřejňovány jsou s velkým zpožděním je u mě spíš pravidlem než výjimkou a jinak tomu není ani zde. Přenosy modliteb odvysílané v půlce července na TV Noe jsem tu pochopitelně nemohl nechat bez článku, ale dílem že jsem byl zahlcen množstvím materiálu ke zpracování, dílem pro jiné okolnosti zveřejňuji poznámky k nim až zjara roku následujícího.

Pevnou součástí Letní školy liturgiky (jakož i řady dalších akcí pořádaných pod hlavičkou liturgie.cz) je již od jejího prvního ročníku každodenní slavení stěžejních hodinek denní modlitby církve, a to, chvályhodně, slavení se zpěvem. Vždycky jsem byl zvědavý, jak přesně ono zpívané oficium na Letních školách liturgiky vypadá, ale ne zase až tak moc, abych se nějaké zúčastnil. Letos jako by se rozhodli vyjít mé zvědavosti vstříc: ranní i večerní modlitbu dvou vybraných dnů živě přenášela TV Noe a na stránce letošního ročníku byla dokonce zveřejněna brožurka, ze které účastníci Letní školy hodinky zpívali (hledej "Žaltář ke stažení").

Repertoár

Takže: co je to za zpívané oficium, které společně slavili účastníci Letní školy liturgiky? Texty (s jedinou výjimkou, o níž dále) všechny české, z Denní modlitby církve. Zpívalo se všechno to a pouze to, co se zpívá obvykle - úvodní verš, hymny, žalmy a kantika se svými antifonami, responsoria, veršíky, otčenáš, orace (žádné zpívané čtení nebo přímluvy). Hymny ze zeleného hymnáře na různé nápěvy v něm otištěné; antifony všechny recto tono, žalmy na pestrou paletu nápěvů, mně velkým dílem neznámých. Díky údajům ve zveřejněné brožurce (s. 10-11) víme, že se používaly hned tři různé sady nápěvů psalmodie: k modlitbě se čtením nápěvy Petra Chaloupského, k ranním chválám chorální, k nešporám nápěvy André Gouzese, kde se střídaly verše zpívané jednohlasně celým chórem s čtyřhlasými od menší skupiny zdatnějších zpěváků. Pomocí nápěvů psalmodie byly dále odbyty i veršíky a responsoria - s výjimkou responsorií ranních chval, neboť ranní chvály celé patřily chorálním nápěvům a responsoria k nim byla vzata, jak se zdá, v mém zpracování.

Nešpory se po požehnání uzavíraly (pěkně živým) společným zpěvem latinské mariánské písně Solis praevia aurora fulgida. Tady neušetříme drobné výtky redakci zpěvníčku, neboť píseň je uvedena (s. 4) spolu se Salve Regina pod nadpisem "Mariánské antifony". O mariánskou antifonu v liturgickém smyslu slova samozřejmě nejde a používat jakoukoli mariánskou píseň jako mariánskou antifonu není legální. Případné rozšiřování repertoáru závěrečných mariánských antifon přísluší jen biskupské konferenci (VPDMC 92). Naše výtka se ovšem týká opravdu jen nadpisu ve zpěvníčku, ne zaznamenaného použití. Proti zpívání volně vybrané mariánské písně po nešporách nelze nic namítat, nepatřičné by bylo toliko její zpívání na místě závěrečné mariánské antifony na závěr kompletáře.

Můžeme uzavřít, že v přenosech představený hudební repertoár zpívaného oficia se (s výjimkou oněch chorálních responsorií) omezuje na písňové nápěvy (hymny, mariánská píseň na závěr) a nápěvy psalmodie, ale těchto používá nečekaně rozsáhlý výběr. Texty tradičně zpívané na vlastní nápěvy jsou odbyty nápěvy recitativními, což citelně snižuje náročnost pro kantory, varhaníka i lid, ponechává flexibilitu ve výběru nápěvů žalmů (prokomponované antifony by si nápěvy žalmů diktovaly) a umožňuje snadné pozdější uplatnění jednou osvojených nápěvů i na úplně jiné liturgické formuláře.

Vnucuje se otázka, proč nápěvů psalmodie tolik a proč právě tyto tři jejich sady. Možná za tím je principielní snaha nevázat se na jeden systém nebo jednoho autora, ale předkládat určitou šíři hudební tradice; nelze vyloučit ani nějaký důvod ryze prozaický, např. že každý z organizátorů preferoval něco jiného, a střídání tří různých systémů je kompromisem. Nejpravděpodobnější se mi ale jeví motivace estetická: množství nápěvů psalmodie jako pokus o útěk z hudební jednotvárnosti oficia slaveného dlouhodobě (vícekrát za den řadu dní za sebou) a bez prokomponovaných antifon, které jsou v tradičním hudebním tvaru oficia důležitým prvkem obměny.

K otázce "účelu antifon": písničky proti nudě jsou to!

Za zmínku stojí, že se všechny přenášené hodinky omezily na velice tradiční formy psalmodie: všechny žalmy a kantika se zpívají antifonálně - po verších se střídají dvě skupiny zpěváků. Nepozorujeme žádnou snahu např. vyčerpat možnosti různých způsobů přednesu žalmů, jak je předvídá VPDMC 121-125.279.

Z hlediska výběru textů je nápadné, že všechny hymny byly vzaty ze zeleného hymnáře, a to z lichého týdne žaltáře - bez ohledu na to, že v sobotu večer už se slavily první nešpory 16. (sudé!) neděle v mezidobí. Nedivíme se - zatímco lichý týden obsahuje hymny přeložené z latinského breviáře, sudý tvoří formálně i kvalitativně rozkolísaná nesourodá sbírka duchovní poesie, včetně takových básní, jejichž forma prakticky vylučuje zpěv i (esteticky únosnou) společnou recitaci. Tedy básní povahy s liturgickou funkcí hymnu nesourodé, které se do breviáře nikdy dostat neměly.

Jakkoli osobně mám, bez ohledu na množství dílčích výhrad, opravdu rád červený hymnář, bylo by víc než žádoucí mít k disposici také kompletní přeložený hymnář Liturgiae horarum, ne jen ten výběr z něj, který redakce zeleného hymnáře pojala do své sbírky. Chce se říci - když teď zřejmě jsou v kurzu texty ze sedmdesátých let, nešlo by pro liturgické použití schválit a vydat kompletního Škráška?

Prostor a liturgické role

Prostorové uspořádání bylo v zásadě dáno využitím klášterního chóru (chórové lavice, v nich zvláštní místo pro předsedajícího, uprostřed pulpit, ze kterého se čtou čtení), doplněno bylo v západním čele chóru volně stojícími sedadly pro kantory, jak je to obvyklé v některých klášterech. Každá hodinka byla zarámována krátkým průvodem, v němž do chóru přicházel (za zvuků varhanní improvisace), resp. na konci odcházel předsedající s kantory, zatímco ostatní byli už předem na svých místech. Liturgického oděvu užívali jen předsedající, kantoři a při nešporách přisluhující-turiferář.

Oltář se okuřoval jen o nešporách (v úvahu by to přicházelo i v ranních chválách, VPDMC 261), během zpěvu Magnificat, a to starý hlavní oltář, tedy ne oltář, na kterém se slavila každodenní mše svatá. To vyvolává otázky z hlediska litery platného liturgického zákonodárství (srov. VPŘM 303), ale je třeba připustit, že z praktického hlediska by okuřování pokoncilního oltáře (z chóru stěží viditelného a obráceného k tou dobou prázdné chrámové lodi) bylo opravdu podivné.

V roli lektorů (pro lekce modlitby se čtením, krátká čtení, přímluvy) se vystřídali různí účastníci Letní školy. Dva seminaristé v roli kantorů se střídali v předzpěvování antifon a začínání žalmů, společně pak předzpěvovali responsoria. Předsedající začínal Bože, pospěš mi na pomoc, přímluvy, Modlitbu Páně, zpíval závěrečnou modlitbu a uděloval požehnání (jak mu určuje VPDMC 256), ale nadto začínal hymnus a v modlitbě se čtením také veršík mezi psalmodií a čteními. Po tomto určitém excesu za rámec toho, co předsedajícímu svěřuje nynější liturgické zákonodárství, by se dalo čekat, že se týž zhostí také čestného (a tradičního) úkolu začít antifonu k evangelnímu kantiku, ale na to nedošlo.

Ohledně začínání hymnu srov. Caeremoniale episcoporum čl. 197 a 214, výslovně stanovící, že ho při pontifikálních nešporách začínají kantoři. Začínání hymnu předsedajícím ovšem znalo Caeremoniale předkoncilní: lib. 2 cap. 1 par. 11 (o biskupovi); lib. 2 cap. 3 par. 9 (když nepředsedá biskup). Naproti tomu pro začínání veršíku předsedajícím bychom i v předkoncilním Caeremoniale oporu hledali marně - někdy výslovně uvádí, že veršík začínají kantoři, v ostatních případech je z kontextu jasné alespoň to, že tím, kdo ho začíná, rozhodně není předsedající: lib. 2 cap. 3 par. 10 (o veršíku v nešporách, kde dnes samozřejmě již nefiguruje); lib. 2 cap. 5 par. 5 a lib 2. cap. 6 par. 11 (o veršíku v matutinu).

Je pochopitelné, že se někdy rozsah toho, co při slavení hodinek koná předsedající, z praktických důvodů rozšiřuje - zvláště, nelze-li se opřít o kantora nebo dostatečně liturgicky kompetentní shromáždění. Ale chór Letní školy liturgiky je shromáždění co do liturgické kompetence nadprůměrné, srovnatelné s chórem klášterním, a dával by tak dobrou příležitost slavit hodinky přesně podle předpisů - a tedy s tak malým množstvím sólových předsednických vstupů, až to katolíka, uvyklého liturgii, kde předsedající mluví často a mnoho, může zarazit. Oficium je daleko nejegalitářštější ze všech (pokoncilních římských) liturgických forem.

Jiné hejty

Jeden prohřešek jsem zaznamenal v (ne)respektování liturgického kalendáře: ve čtvrtek se, podle orace a barvy rouch soudě, slavila nezávazná památka bl. Hroznaty (ostatně by bylo divné při pobytu v premonstrátském klášteře ji neslavit), ovšem ostatní texty na ni vůbec nebraly zřetel. Podle VPDMC 235 by se z památky přinejmenším měla číst druhá lekce a zpívat antifony k evangelním kantikům, protože je bl. Hroznata má vlastní, ale to se nestalo a všechny texty byly z žaltáře a z liturgického mezidobí. Zvolené řešení, odchylující se od standardního uspořádání oficia o památkách, se jistě může zaštítit VPDMC 246-252, ale nevidím pro něj rozumný důvod.

Modlitba se čtením ve čtvrtek i v sobotu začínala Bože, pospěš mi na pomoc a hymnem, tedy bylo vypuštěno invitatorium. To liturgické předpisy připouštějí (VPDMC 35) jen když první modlitbou dne jsou ranní chvály. Tady však první modlitbou dne byla modlitba se čtením, před níž se invitatorium nevynechává nikdy.

Závěrem

Akce pořádané pod hlavičkou liturgie.cz už řadu let nabízejí účastníkům vedle vzdělávacího programu také společné slavení liturgie hodin v nenáročné hudební formě, kterou organizátoři považují za atraktivní (jejich slovy "liturgická modlitba hodin, konaná jednoduchým a krásným způsobem") - a podle všeho není málo těch, pro které toto relativně chudobné zpívané oficium skutečně atraktivní je. Soustavnou propagaci společně a se zpěvem slaveného oficia samozřejmě nelze než přivítat. Na druhou stranu mi nepřijde úplně skvělé, že jako ideál zpívané liturgie hodin si teď spousta lidí pod vlivem škol liturgiky a dalších spřízněných akcí pravděpodobně představí právě tuto formu zpívaného oficia, důsledně ořezaného o všechno to, co je na jeho plném hudebním tvaru nejkrásnější.

Je však třeba připustit, že daný zjednodušený hudební tvar je vhodným modelem pro občasné slavení nešpor (popř. jiných hodinek) v těch farnostech/komunitách/společenstvích, kde pro plný hudební tvar oficia nejsou personální zdroje, nebo při méně slavnostních příležitostech, pro které tyto nelze mobilisovat. Zatím jsem ale nezaznamenal, že by se zpívané oficium po vzoru akcí liturgie.cz šířilo. Je to spíš zážitek, za kterým se jezdí, než model inspirující lokální nápodobu.

Kdyby taková nápodoba byla jedním ze sledovaných cílů (samozřejmě je otázka, nakolik jde o cíl, o který realisticky má smysl usilovat), bylo by třeba nabídnout snadnou možnost, jak si onu "liturgickou modlitbu hodin konanou jednoduchým a krásným způsobem" odvézt s sebou domů, v podobě přímo použitelné v domovské farnosti/společenství/komunitě. Tedy patrně připravit knížku s texty a notami pro nejběžnější příležitosti, rozsahem vposledku nejspíš dost blízkou tomu "novému Bradáčovi", kterého jsem navrhoval koncem své diplomky. Pokud možno vč. varhanního doprovodu náročností přístupného i amatérským varhaníkům.

Ze streamů Velikonoc 2021

14.4.2022 21:45 | kategorie: Ze života | štítky: | Komentáře

Jestliže první pandemický rok byl ve znamení rychlého rozvoje přímých přenosů bohoslužeb, na druhé Velikonoce slavené v podmínkách epidemiologických omezení už byli všechni připraveni a ani liturgie hodin nepřišla zkrátka (srov. první pandemické Velikonoce 2020). Materiál pro článek jsem začal sbírat velmi záhy, ale jeho zpracování jsem vytrvale odkládal, až se překulil celý rok a další Velikonoce jsou doslova za dveřmi. Přijde mi ale užitečné mít loňské Velikonoce podchycené, a tak článek vydávám i s takto obludným zpožděním.

O víkendu kolem 4. neděle postní se v římském Nepomucenu konala duchovní obnova a při té příležitosti vznikl záznam prvních (v italštině) i druhých nedělních nešpor. První nešpory docela dobře odpovídají tomu, co si představíme jako obsah pojmu "slavnostní nešpory" v podmínkách instituce, kde se vzdělává výkvět kněžstva - jsou to nešpory kompletně zpívané, s asistencí a varhanním doprovodem. Což na druhou stranu neznamená, že by možnosti slavnostnosti byly vyčerpány - po stránce ceremonií chybí okuřování oltáře, po stránce hudební postrádám zejm. prokomponované antifony.

Naproti tomu druhé nešpory z kaple sester jsou o mnoho skromnější a divák zvenčí se ptá, co je na nich vlastně (jak hrdě hlásá titulek videa) slavnostního. Zpívaný je jen hymnus a Magnificat. Právě mně neznámý nápěv Magnificat o čtyřech kadencích je prvkem, který snad může stát za pozornost.

V rámci obřadů Svatého týdne ze Stodůlek dostalo oficium opravdu velkorysý prostor, částečně zpívané jsou ovšem jen ranní chvály obou nedělí. Ranní chvály Květné neděle otevírá hymnus z červeného hymnáře. Pro responsorium je zvolen vhodný Korejsův žalmový nápěv, Benedictus se zpívá na chorální II.D. Ranní chvály neděle Zmrtvýchvstání pak začínají "hymnem" pro změnu ze zeleného hymnáře, totiž písní Zazpívej, církvi, píseň chval,

Překlad písně O filii et filiae nepovažuji pro použití jako hymnus v denní modlitbě církve za příliš vhodný, a to ani po stránce formální, ani po obsahové (refrén, nepřiměřená délka; charakter naprosto nehymnický, vposledku jde o prosté převyprávění příběhu Zmrtvýchvstání). Můžeme si všimnout, že i když zelený hymnář píseň z Kancionálu přejímá beze změn, při zaznamenaném provedení určité úpravy provedeny jsou: opakování refrénu mezi slokami je vynecháno, na Bílou neděli je píseň navíc na konci zkrácena o řadu strof.

antifona Toto je den je opět na Korejsův žalmový nápěv, přičemž ji předzpívá sólista a celé shromáždění (alespoň teoreticky) opakuje. Benedictus na stejný chorální nápěv jako o Květné neděli. Velice podobný je pak i hudební tvar ranních chval neděle v oktávu, akorát tam dojde na velikonoční responsorium zpívané na tradiční chorální nápěv.

Ranní chvály Bílé soboty z komunity Chemin-Neuf v Horoměřicích jsou typickým výrazem její specifické tradice - s extrémně volným vztahem k liturgickým knihám ("možná ranní chvály, ale rozhodně ne ty z vašeho breviáře"), se zvláštním rázem zpěvů (nevím, jestli je daný přenesením nápěvů z Francie na české texty, nebo hudebním cítěním domácích hudebníků z okruhu komunity), a ovšem i s notoricky poněkud přehnaným optimismem ohledně toho, co ještě dané shromáždění dokáže vkusně zazpívat.

Ranní chvály Bílé soboty z kostela Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu mají zpívaný hymnus, antifonu po krátkém čtení a Benedictus, všechno v Olejníkově zhudebnění. Hymnus velmi umně zpívá smíšený sbor. To, že sbor dále již nepřijde ke slovu a oba zbylé zpěvy přednese sólově kantor od ambónu, ovšem budí podezření, jestli v případě hymnu nešlo (místo živého sboru) o reprodukci nahrávky.

Ranní chvály Bílé soboty z Ostravy-Třebovic jsou kompletně zpívané mužskou schólou. První tóny (hymnus) slibují provedení Olejníkova zhudebnění z Velikonočního graduálu, to ale ve skutečnosti pokračuje první antifonou ranních chval až od 22. minuty - po přezpívání kompletní modlitby se čtením! Co ta je zač? Zní to jako Olejník, ale ve Velikonočním graduálu jsou opravdu jen ranní chvály, a o modlitbě se čtením nic neví ani Vavrečkův katalog Olejníkova díla, který jinak zaznamenává řadu děl složených pro konkrétní instituce a nikdy nepublikovaných. Že by takový důležitý/upotřebitelný kus, jako je modlitba se čtením Bílé soboty, Vavrečkovi utekl, je spíš nepravděpodobné. Tedy snad antifony pro modlitbu se čtením (viz časy 2:42, 5:10, 8:09) někdo dokomponoval, napodobuje Olejníkův hudební jazyk? (Jde právě jen o antifony - veršík i obě responsoria jsou odbyty žalmovým nápěvem.)

Strahovský klášter vysílal temné hodinky a křestní nešpory (u premonstrátů známé též jako "chodicí nešpory") neděle Zmrtvýchvstání (srov. též starší článek), ve formátu tam od prvního lockdownu, resp. od počátku streamovaných bohoslužeb, obvyklém: zpěvy s vlastními nápěvy latinsky podle premonstrátských chorálních knih, ostatní texty česky.

Ohledně úprav struktury temných hodinek (slavených v rámci pokoncilního oficia), jako je mj. vynechání invitatoria, hymnu a doxologií žalmů, se zdá vhodné zdůraznit, že jde o úpravy v rámci partikulárního liturgického práva premonstrátského řádu, které v mezích všeobecně platných liturgických předpisů dovoleny nejsou.

Kratinký sestřih z velikonoční vigilie (v podobě z doby před r. 1955) ve Vyšším Brodu zahrnuje kompletní mininešpůrky (sestávající jen ze Žalmu 117 a Magnificat s antifonami), kterými se po dlouhá staletí až do piánské reformy Svatého týdne končila mše Veliké noci.


I když to není ani z Velikonoc, ani ze slavení denní modlitby církve, na závěr přidávám odkaz na hezký kousek, na který jsem narazil při vyhledávání materiálu pro tento článek: Do rukou tvých, písnička na motivy responsoria z kompletáře od sr. Zdeňky Kůsové FMA. Za mě by byla snad i hodná schválení, aby se směla zcela legálně zpívat i přímo na místě onoho responsoria (VPDMC 49), i když nemá jeho přísnou formu.

Hymny kompletáře

1.2.2011 16:15 | kategorie: Rubriky | štítky: | Komentáře

Většina lidí, kteří se modlí český breviář, je zřejmě zvyklá na týdenní cyklus hymnů kompletáře:

  • neděle: Již se přiblížil čas noční - Chvála tobě, Otče věčný - Kriste, ty jsi den a světlo
  • pondělí: V tento nyní večerní čas
  • úterý: Na lože jdouce
  • středa: Práci denní jsme skončili
  • čtvrtek: Vždycky se sluší modliti
  • pátek: Tys, Pane, světlo věčné

Římský breviář, před- ani pokoncilní, takový cyklus nemá. (Co tu tvrdím, tvrdím na základě letmého průzkumu breviáře ze začátku šedesátých a ze začátku sedmdesátých let. Je možné, že pohled dále do historie a do větší šířky by moje tvrzení relativizoval.) Před liturgickou reformou znal pro kompletář jediný neproměnný hymnus - Te lucis ante terminum - a kompletář se tak řadil po bok třem malým hodinkám během dne, tercii, sextě a noně. Po liturgické reformě přibyl jako druhý hymnus na výběr Christe, qui splendor et dies (jehož překlad nabízí český breviář jako alternativní hymnus v neděli: Kriste, ty jsi den a světlo).

Neproměnné hymny římského breviáře český breviář nepřevzal - ani textově, ani jako fenomén - a všechny je nahradil: hymnus modlitby uprostřed dne se střídá ve dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře a ve zvláštních liturgických dobách je nahrazen hymnem příslušným pro tu kterou dobu, v kompletáři se bez ohledu na liturgickou dobu (s výjimkou doby velikonoční) střídá samostatný týdenní cyklus hymnů.

Textově chudší římská tradice ovšem zdaleka není chudší výrazově - možná právě naopak. Neproměnné hymny se totiž s ohledem na sváteční dny a liturgické doby zpívají na různé nápěvy. Pro představu nabízím výtah melodií hymnu Te lucis ante terminum z Liber usualis 1961, který jsem si připravil pro vlastní potřebu a časem snad doplním a zařadím mezi "oficiální" materiály ke stažení.

Na stránkách, na které odkazuji, je možné srovnat dvě protichůdná uchopení výše naznačené "římské tradice": cisterciáci zvolili úspornost a vystačí po celý rok se čtyřmi různými nápěvy hymnu, používanými především s ohledem na stupeň "liturgické závažnosti" dne a doby (férie - památky a dny doby velikonoční - svátky, neděle, dny oktávu - slavnosti) naopak publikované materiály k ritu Sarum ukazují ještě mnohem větší bohatství variant než (už značně košatá) římská Liber usualis.

Jak už bylo naznačeno (viz článek Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby), možnost jít "římským směrem" otevírá knížka "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby", která možnost použití různých melodií pro stejný text přímo sugeruje. Na druhou stranu - proč to dělat? Všeobecný úvod k denní modlitbě církve připouští záměnu hymnu za jinou vhodnou píseň. A latinský hymnus z aktuálního římského breviáře je, dle mého soudu, píseň po výtce vhodná (pokud jí ten, kdo ji zpívá, rozumí). Já sám tuto možnost už dlouho využívám. (Výhledově se chystám připravit hymnus Te lucis ante terminum s překladem a se všemi melodiemi podle Liber usualis 1961 jako materiál ke stažení.)

Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby

26.1.2011 14:00 | kategorie: Knihy | štítky: | Komentáře

Stěžoval jsem si onehdy jednomu ze svých spolužáků na jeden z breviářových hymnů co do konzistence jeho výpovědí s katolickou ortodoxií a on mávl rukou, že v breviáři jsou "protestantské písničky" a že si mám sehnat "zelený hymnář", kde jsou překlady hymnů z římského breviáře. (Prosím čtenáře, aby se nepozastavoval nad zjevnou nadsázkou - všichni samozřejmě víme, že hymny českého breviáře jsou reprezentativním výběrem z české duchovní hudby, včetně té, která vznikla v nekatolickém prostředí.) "Zelený hymnář" jsem si sehnal (zatím jen v knihovně, protože je zřejmě vyprodaný - kdyby ho někdo viděl v knihkupectví nebo v antikvariátě, prosím o e-mail :) ) a rád bych se podělil o první zkušenosti s ním.

Melodie oddělené od textů?

Základní rysy jsem již popsal v soupisu knih. Výraznou zvláštností je oddělení textů od melodií - melodie jsou soustředěny na konci knihy a lze je ad libitum přiřazovat k hymnům, které mají stejnou metrickou stavbu. Toto řešení je na jednu stranu snad nouzové - hymny do sbírky zařazené nikdo nezhudebnil, nápěv latinského originálu zřejmě nejde vždycky použít, byť je metrum v českém překladu zachováno, tak dejme alespoň to málo, co máme. (Ostatně jistý nedostatek melodií - nebo zvláštní záliba v některých? - se projevuje už v hymnáři z r. 1989 a ve zpěvníku Mešní zpěvy - některé melodie jsou sdíleny více písněmi.) Zároveň však připomíná jeden zajímavý rys římské liturgie hodin, že některé hymny (pro "hodinky během dne" a pro kompletář) se zpívají znovu a znovu, každý den, ale v závislosti na liturgickém období a dni s různými nápěvy. (Kdo toto ví, toho nepřekvapí, že "zelený hymnář" nemá hymny pro "modlitbu uprostřed dne" v dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře, ale až za ním, při hymnech kompletáře - a že je jich tak málo.) Moje sobní zkušenost s oddělením textů a not je ovšem špatná - mám špatnou hudební paměť a zpěv hymnů ze "zeleného hymnáře" je pro mě, ve srovnání s běžnými zpěvníky, mnohem náročnější, nehledě k naprosté nemožnosti kombinace zpěvu s hrou na hudební nástroj (s kytarou v ruce se stránky obrací velice špatně). Nezbývá, než se melodie naučit zpaměti nebo okopírovat...

Řada v hymnáři obsažených "básnických modliteb", které nemají metrickou stavbu, není k nim žádná melodie, někdy snad ani kloudně zhudebnit nejdou a nehodí se ani pro sborovou recitaci, napovídá, že "zelený hymnář" není v první řadě zpěvník; míří zřejmě v první řadě na ty, kdo se denní modlitbu církve modlí o samotě, spíše "meditativně" než "chórově" a hymny obsažené v breviáři jim nevyhovují svými básnickými kvalitami. (Některé písňové texty, nejsou-li zpívány, nýbrž recitovány, vyznívají banálně. To přitom často neznamená, že píseň je banální - ale zpěv je její podstatnou složkou.)

Ke kvalitám básnickým a dogmatickým

Nepodroboval jsem "zelený hymnář" systematickému průzkumu - a ani to nezamýšlím. Včera ale byl svátek Obrácení sv. Pavla. Zarazila mě závěrečná strofa hymnu nešpor:

      Buď Kristu sláva, i čest mu,
      též Otci, Duchu svatému,
      že Pavla, skvělou nádobu,
      vyvolil k spáse národů.
    

Nikdo, kdo mluví česky, by o člověku nemluvil jako o nádobě. Jde evidentně o velice doslovný překlad, o "biblicismus": V Novém zákoně se příležitostně o člověku jako o nádobě mluví (srov. Sk 9,15; 1 Te 4,4), jak elegantně to pak zní v latině, to nedovedu posoudit, ale v češtině je to hrozné.

Jindy jsem hymnářem listoval, něco hledal a natrefil jsem na báseň Zuzany Novákové, která se nabízí jako hymnus pro dobu postní (s. 29). Poslední strofa mi vyrazila dech:

      Ježíš Kristus, Pán a Král,
      hrotu kopí bok svůj dal,
      a když vyšla s vodou krev,
      usmířen byl Boží hněv.
      Kýrie eléison.
    

Vraťme se na začátek, k rozhovoru se spolužákem Tomášem. Začal vlastně tak, že jsem se ho ptal, jestli mi může pomoci najít pro jeden hymnus breviáře, prohlašující velice zvláštní věci o Panně Marii, nějaký pravověrný výklad. Tomáš se tenkrát ukázal jako skutečně schopný vykladač a já jsem musel uznat, že inkriminovaný hymnus není nutně bludný. Nechci Tomáše podceňovat, ale tady by možná neuspěl...

Závěrem: neznám křesťanský zpěvník, ve kterém by nebyly divné písně. "Zelený hymnář" není výjimkou. To nemění vůbec nic na tom, že je jistě přínosem pro ty, kdo se modlí denní modlitbu církve - a výzvou pro ty, kdo se zabývají její hudební stránkou, protože obsahuje řadu modliteb hodných zhudebnění.