štítek zelený hymnář:
Jestliže první pandemický rok byl ve znamení rychlého rozvoje
přímých přenosů bohoslužeb, na druhé Velikonoce slavené v podmínkách
epidemiologických omezení už byli všechni připraveni a ani
liturgie hodin nepřišla zkrátka
(srov. první pandemické Velikonoce 2020).
Materiál pro článek jsem začal sbírat velmi záhy, ale jeho zpracování
jsem vytrvale odkládal,
až se překulil celý rok a další Velikonoce jsou doslova za dveřmi.
Přijde mi ale užitečné mít loňské Velikonoce podchycené,
a tak článek vydávám i s takto obludným zpožděním.
O víkendu kolem 4. neděle postní se v římském Nepomucenu konala
duchovní obnova a při té příležitosti vznikl záznam
prvních (v italštině) i
druhých nedělních nešpor.
První nešpory docela dobře odpovídají tomu, co si představíme jako obsah pojmu
"slavnostní nešpory" v podmínkách instituce, kde se vzdělává výkvět kněžstva -
jsou to nešpory kompletně zpívané, s asistencí a varhanním doprovodem.
Což na druhou stranu neznamená, že by možnosti slavnostnosti byly vyčerpány -
po stránce ceremonií chybí okuřování oltáře, po stránce hudební postrádám
zejm. prokomponované antifony.
Naproti tomu druhé nešpory z kaple sester jsou o mnoho skromnější a divák
zvenčí se ptá, co je na nich vlastně (jak hrdě hlásá titulek videa) slavnostního.
Zpívaný je jen hymnus a Magnificat. Právě mně neznámý nápěv Magnificat
o čtyřech kadencích je prvkem, který snad může stát za pozornost.
V rámci
obřadů Svatého týdne
ze Stodůlek
dostalo oficium opravdu velkorysý prostor,
částečně zpívané jsou ovšem jen ranní chvály obou nedělí.
Ranní chvály Květné neděle
otevírá hymnus z červeného hymnáře.
Pro responsorium je zvolen vhodný Korejsův žalmový nápěv,
Benedictus se zpívá na chorální II.D.
Ranní chvály neděle Zmrtvýchvstání
pak začínají "hymnem" pro změnu ze zeleného hymnáře,
totiž písní Zazpívej, církvi, píseň chval,
Překlad písně O filii et filiae nepovažuji pro použití jako
hymnus v denní modlitbě církve za příliš vhodný, a to ani po stránce
formální, ani po obsahové (refrén, nepřiměřená délka;
charakter naprosto nehymnický, vposledku jde o prosté převyprávění
příběhu Zmrtvýchvstání).
Můžeme si všimnout, že i když zelený hymnář píseň z Kancionálu přejímá
beze změn, při zaznamenaném provedení určité úpravy provedeny jsou:
opakování refrénu mezi slokami je vynecháno,
na Bílou neděli je píseň navíc na konci zkrácena o řadu strof.
antifona Toto je den je opět na Korejsův žalmový nápěv,
přičemž ji předzpívá sólista a celé shromáždění (alespoň teoreticky) opakuje.
Benedictus na stejný chorální nápěv jako o Květné neděli.
Velice podobný je pak i hudební tvar
ranních chval neděle v oktávu,
akorát tam dojde na velikonoční responsorium zpívané na tradiční chorální nápěv.
Ranní chvály Bílé soboty
z komunity Chemin-Neuf v Horoměřicích
jsou typickým výrazem její specifické tradice -
s extrémně volným vztahem k liturgickým knihám
("možná ranní chvály, ale rozhodně ne ty z vašeho breviáře"),
se zvláštním rázem zpěvů (nevím, jestli je daný přenesením nápěvů z Francie
na české texty, nebo hudebním cítěním domácích hudebníků z okruhu komunity),
a ovšem i s notoricky poněkud přehnaným optimismem ohledně toho,
co ještě dané shromáždění dokáže vkusně zazpívat.
Ranní chvály Bílé soboty
z kostela Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu
mají zpívaný hymnus, antifonu po krátkém čtení a Benedictus,
všechno v Olejníkově zhudebnění.
Hymnus velmi umně zpívá smíšený sbor. To, že sbor dále již nepřijde ke slovu
a oba zbylé zpěvy přednese sólově kantor od ambónu, ovšem budí podezření,
jestli v případě hymnu nešlo (místo živého sboru) o reprodukci nahrávky.
Ranní chvály Bílé soboty
z Ostravy-Třebovic jsou kompletně zpívané mužskou schólou.
První tóny (hymnus) slibují provedení Olejníkova zhudebnění z Velikonočního graduálu,
to ale ve skutečnosti pokračuje první antifonou ranních chval až od 22. minuty -
po přezpívání kompletní modlitby se čtením!
Co ta je zač? Zní to jako Olejník, ale ve Velikonočním graduálu
jsou opravdu jen ranní chvály, a o modlitbě se čtením nic neví ani
Vavrečkův katalog Olejníkova díla,
který jinak zaznamenává řadu děl složených pro konkrétní instituce
a nikdy nepublikovaných. Že by takový důležitý/upotřebitelný kus, jako je modlitba
se čtením Bílé soboty, Vavrečkovi utekl, je spíš nepravděpodobné.
Tedy snad antifony pro modlitbu se čtením (viz časy 2:42, 5:10, 8:09)
někdo dokomponoval, napodobuje Olejníkův hudební jazyk?
(Jde právě jen o antifony - veršík i obě responsoria jsou odbyty žalmovým nápěvem.)
Strahovský klášter vysílal
temné hodinky
a křestní nešpory (u premonstrátů známé též jako "chodicí nešpory")
neděle Zmrtvýchvstání
(srov. též starší článek),
ve formátu tam od prvního lockdownu, resp. od počátku streamovaných
bohoslužeb, obvyklém:
zpěvy s vlastními nápěvy latinsky podle premonstrátských chorálních knih,
ostatní texty česky.
Ohledně úprav struktury temných hodinek (slavených v rámci pokoncilního oficia),
jako je mj. vynechání invitatoria, hymnu a doxologií žalmů, se zdá vhodné zdůraznit,
že jde o úpravy v rámci partikulárního liturgického práva premonstrátského
řádu, které v mezích všeobecně platných liturgických předpisů dovoleny nejsou.
Kratinký sestřih
z velikonoční vigilie (v podobě z doby před r. 1955)
ve Vyšším Brodu zahrnuje kompletní mininešpůrky
(sestávající jen ze Žalmu 117 a Magnificat s antifonami), kterými se po dlouhá staletí až
do piánské reformy Svatého týdne končila mše Veliké noci.
I když to není ani z Velikonoc, ani ze slavení denní modlitby církve,
na závěr přidávám odkaz na hezký kousek, na který jsem narazil
při vyhledávání materiálu pro tento článek:
Do rukou tvých,
písnička na motivy responsoria z kompletáře od sr. Zdeňky Kůsové FMA.
Za mě by byla snad i hodná schválení, aby se směla zcela legálně zpívat
i přímo na místě onoho responsoria (VPDMC 49), i když nemá jeho přísnou
formu.
Většina lidí, kteří se modlí český breviář, je zřejmě zvyklá na týdenní
cyklus hymnů kompletáře:
- neděle: Již se přiblížil čas noční - Chvála tobě, Otče věčný -
Kriste, ty jsi den a světlo
- pondělí: V tento nyní večerní čas
- úterý: Na lože jdouce
- středa: Práci denní jsme skončili
- čtvrtek: Vždycky se sluší modliti
- pátek: Tys, Pane, světlo věčné
Římský breviář, před- ani pokoncilní, takový cyklus nemá. (Co tu tvrdím,
tvrdím na základě letmého průzkumu breviáře ze začátku šedesátých a ze začátku
sedmdesátých let. Je možné, že pohled dále do historie a do větší šířky by
moje tvrzení relativizoval.) Před liturgickou reformou znal pro kompletář
jediný neproměnný hymnus - Te lucis ante terminum - a kompletář
se tak řadil po bok třem malým hodinkám během dne, tercii, sextě a noně.
Po liturgické reformě přibyl jako druhý hymnus na výběr Christe, qui splendor et dies
(jehož překlad nabízí český breviář jako alternativní hymnus v neděli:
Kriste, ty jsi den a světlo).
Neproměnné hymny římského breviáře český breviář nepřevzal -
ani textově, ani jako fenomén - a všechny je nahradil: hymnus modlitby
uprostřed dne se střídá ve dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře a
ve zvláštních liturgických dobách je nahrazen hymnem příslušným pro
tu kterou dobu, v kompletáři se bez ohledu na liturgickou dobu (s výjimkou
doby velikonoční) střídá samostatný týdenní cyklus hymnů.
Textově chudší římská tradice ovšem zdaleka není chudší výrazově -
možná právě naopak. Neproměnné hymny se totiž s ohledem na sváteční
dny a liturgické doby zpívají na různé nápěvy.
Pro představu nabízím výtah melodií hymnu
Te lucis ante terminum z Liber usualis 1961,
který jsem si připravil pro vlastní potřebu a časem snad doplním a zařadím
mezi "oficiální" materiály ke stažení.
Na stránkách, na které odkazuji, je možné srovnat dvě protichůdná uchopení
výše naznačené "římské tradice": cisterciáci
zvolili úspornost a vystačí po celý rok se čtyřmi různými
nápěvy hymnu, používanými především s ohledem na stupeň
"liturgické závažnosti" dne a doby (férie - památky a dny doby velikonoční -
svátky, neděle, dny oktávu - slavnosti) naopak publikované materiály k
ritu Sarum ukazují ještě
mnohem větší bohatství variant než (už značně košatá) římská Liber usualis.
Jak už bylo naznačeno (viz článek Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby),
možnost jít "římským směrem" otevírá knížka "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby",
která možnost použití různých melodií pro stejný text přímo sugeruje.
Na druhou stranu - proč to dělat? Všeobecný úvod k denní modlitbě církve
připouští záměnu hymnu za jinou vhodnou píseň. A latinský hymnus
z aktuálního římského breviáře je, dle mého soudu, píseň po výtce vhodná
(pokud jí ten, kdo ji zpívá, rozumí). Já sám tuto možnost už dlouho
využívám. (Výhledově se chystám připravit hymnus Te lucis ante terminum
s překladem a se všemi melodiemi podle Liber usualis 1961
jako materiál ke stažení.)
Stěžoval jsem si onehdy jednomu ze svých spolužáků na jeden z breviářových hymnů
co do konzistence jeho výpovědí s katolickou ortodoxií a on mávl rukou,
že v breviáři jsou "protestantské písničky" a že si mám sehnat "zelený hymnář",
kde jsou překlady hymnů z římského breviáře. (Prosím čtenáře, aby se
nepozastavoval nad zjevnou nadsázkou - všichni samozřejmě víme,
že hymny českého breviáře jsou reprezentativním výběrem z české duchovní
hudby, včetně té, která vznikla v nekatolickém prostředí.) "Zelený hymnář"
jsem si sehnal (zatím jen v knihovně, protože je zřejmě vyprodaný -
kdyby ho někdo viděl v knihkupectví nebo v antikvariátě, prosím o e-mail :) )
a rád bych se podělil o první zkušenosti s ním.
Melodie oddělené od textů?
Základní rysy jsem již popsal v soupisu knih.
Výraznou zvláštností je oddělení textů od melodií - melodie jsou soustředěny
na konci knihy a lze je ad libitum přiřazovat k hymnům, které
mají stejnou metrickou stavbu. Toto řešení je na jednu stranu snad
nouzové - hymny do sbírky zařazené nikdo nezhudebnil,
nápěv latinského originálu zřejmě nejde vždycky použít, byť je metrum
v českém překladu zachováno, tak dejme alespoň to málo, co máme.
(Ostatně jistý nedostatek melodií - nebo zvláštní záliba v některých? -
se projevuje už v hymnáři z r. 1989 a ve zpěvníku Mešní zpěvy -
některé melodie jsou sdíleny více písněmi.)
Zároveň však připomíná jeden zajímavý rys římské liturgie hodin,
že některé hymny (pro "hodinky během dne" a pro kompletář) se zpívají
znovu a znovu, každý den, ale v závislosti na liturgickém období a
dni s různými nápěvy. (Kdo toto ví, toho nepřekvapí,
že "zelený hymnář" nemá hymny pro "modlitbu uprostřed dne"
v dvoutýdenním cyklu hymnů ze žaltáře, ale až za ním, při hymnech
kompletáře - a že je jich tak málo.)
Moje sobní zkušenost s oddělením textů a not je ovšem špatná -
mám špatnou hudební paměť a zpěv hymnů ze "zeleného hymnáře" je pro mě,
ve srovnání s běžnými zpěvníky, mnohem náročnější, nehledě k naprosté
nemožnosti kombinace zpěvu s hrou na hudební nástroj (s kytarou v ruce
se stránky obrací velice špatně). Nezbývá, než se melodie naučit zpaměti
nebo okopírovat...
Řada v hymnáři obsažených "básnických modliteb", které nemají metrickou
stavbu, není k nim žádná melodie, někdy snad ani kloudně zhudebnit nejdou
a nehodí se ani pro sborovou recitaci, napovídá, že "zelený hymnář"
není v první řadě zpěvník; míří zřejmě v první řadě na ty, kdo se
denní modlitbu církve modlí o samotě, spíše "meditativně" než "chórově"
a hymny obsažené v breviáři jim nevyhovují svými básnickými kvalitami.
(Některé písňové texty, nejsou-li zpívány, nýbrž recitovány, vyznívají
banálně. To přitom často neznamená, že píseň je banální - ale zpěv je její
podstatnou složkou.)
Ke kvalitám básnickým a dogmatickým
Nepodroboval jsem "zelený hymnář" systematickému průzkumu - a ani to
nezamýšlím. Včera ale byl svátek Obrácení sv. Pavla. Zarazila mě závěrečná strofa
hymnu nešpor:
Buď Kristu sláva, i čest mu,
též Otci, Duchu svatému,
že Pavla, skvělou nádobu,
vyvolil k spáse národů.
Nikdo, kdo mluví česky, by o člověku nemluvil jako o nádobě. Jde evidentně
o velice doslovný překlad, o "biblicismus": V Novém zákoně se příležitostně
o člověku jako o nádobě mluví (srov. Sk 9,15; 1 Te 4,4), jak elegantně to pak
zní v latině, to nedovedu posoudit, ale v češtině je to hrozné.
Jindy jsem hymnářem listoval, něco hledal a natrefil jsem na báseň
Zuzany Novákové, která se nabízí jako hymnus pro dobu postní
(s. 29). Poslední strofa mi vyrazila dech:
Ježíš Kristus, Pán a Král,
hrotu kopí bok svůj dal,
a když vyšla s vodou krev,
usmířen byl Boží hněv.
Kýrie eléison.
Vraťme se na začátek, k rozhovoru se spolužákem Tomášem.
Začal vlastně tak, že jsem se ho ptal, jestli mi může pomoci najít pro jeden
hymnus breviáře, prohlašující velice zvláštní věci o Panně Marii,
nějaký pravověrný výklad. Tomáš se tenkrát ukázal jako skutečně schopný
vykladač a já jsem musel uznat, že inkriminovaný hymnus není nutně bludný.
Nechci Tomáše podceňovat, ale tady by možná neuspěl...
Závěrem: neznám křesťanský zpěvník, ve kterém by nebyly divné písně.
"Zelený hymnář" není výjimkou. To nemění vůbec nic na tom,
že je jistě přínosem pro ty, kdo se modlí denní modlitbu církve -
a výzvou pro ty, kdo se zabývají její hudební stránkou, protože
obsahuje řadu modliteb hodných zhudebnění.