Blog

Žalmy označkované pro zpěv na chorální nápěvy

"Zpívali bychom nešpory častěji, kdybychom měli (někoho, kdo nám připraví) podtrhané žalmy." - pokud tenhle problém je i váš, dneškem by měl být sprovozen ze světa, protože byl spuštěn nový web zalmy.inadiutorium.cz, kde najdete (úplně) všechny žalmy a kantika Denní modlitby církve označkované na všechny chorální nápěvy. Někdy bude stačit nasdílet ostatním zpěvákům odkazy, jindy bude vhodnější označkované žalmy vytisknout. Každopádně odpadá potřeba plánovat každé zpívané nešpory dlouho dopředu, aby se stihly připravit texty. Ode dneška můžete mít žalmy podtrhané na několik kliknutí.

Web ještě má řadu různě závažných nedostatků, které budu postupně odstraňovat. Zejm. bude potřeba zapracovat na dobré použitelnosti na mobilních zařízeních. Užitečný je ale už ve stávající podobě, pročež ho vypouštím do světa. Ať slouží.

Algoritmizační úloha: žalmy pro svátky

Při jednom z rozhovorů přes dva monitory o tom, co jejich obsluhy dělají ve volném čase, jsem kolegovi popisoval algoritmizační problém, který řeším v souvislosti se sazbou žaltáře. "Fuj, hlavně to neříkej nikomu z FITu, ještě by to třeba začali používat jako domácí úkol," zareagoval kolega, který na zmiňované fakultě ČVUT studoval a domácí úkoly na tvrdě optimalizovaná řešení náročných úloh neměl rád. Mám podezření, že normální budoucí programátor se špetkou nadání mou úlohu vyřeší lusknutím prstu, a jako domácí úkol z algoritmizace tudíž příliš výživná není, ale můj opičí mozek ("ti, co dělají weby, to nejsou žádní programátoři, ale cvičené opice," říká bratranec matfyzák) ji každopádně zatím uspokojivě nevyřešil, takže úplně triviální zřejmě také není. Tady je.

(Následující text nepředpokládá znalost liturgie hodin a některé skutečnosti záměrně zjednodušuje, aby vynikla podstata algoritmizačního problému.)

Mějme knihu s texty modliteb (žaltář). Kniha obsahuje všechny texty potřebné pro všechny modlitby v pořadí, v jakém se používají o běžných dnech. Modlitba sestává obvykle ze tří textů. Texty jsou rozloženy na čtyři týdny a v tomto čtyřtýdenním cyklu se některé z nich vícenásobně opakují.

O některých svátcích se modlitby neberou z tohoto pravidelného cyklu, ale jsou volně vybrané z jeho různých míst. K vyhledání modliteb o takovýchto svátcích slouží zvláštní index na konci žaltáře, který pro každou denní modlitbu odkazuje na tři nebo více textů.

Napište program, který dostane seznam textů potřebných pro každou denní modlitbu a seznam textů, jak jdou v knize za sebou (reálná data: texty pro svátky, normální pořadí textů) a vypíše, kolikátý z případných více výskytů téhož textu v knize se má použít, aby ten, kdo se z knihy modlí, při jedné denní modlitbě listoval právě jen nezbytně málo. Za větší dobro je přitom považováno to, že jsou dva nebo více použitých textů bezprostředně za sebou, než to, že uživatel v průběhu modlitby obrátí nejmenší možné množství stránek.

[EDIT 28.6.2014] Řešení hrubou silou, které by na cvičeních z algoritmizace samozřejmě neprošlo, je na githubu.

Nový žaltář

V říjnu jsem věnoval nemálo času práci na žaltáři. Hlavním cílem bylo poskytnout plnohodnotný žaltář i pro modlitbu se čtením. Po delším rozvažování jsem doposud samostatný žaltář k modlitbě se čtením sloučil do jednoho svazku se žaltářem (doposud obsahujícím ostatní denní hodinky) a do indexu svátků pro novou hodinku doplnil indikace žalmů. Následně jsem přidal ještě kantika pro vigilie a žalmy kompletáře. Žaltář tak obsahuje opravdu úplně všechny žalmy, kantika a jejich části potřebné pro slavení liturgie hodin v průběhu celého roku.

Další položkou týkající se žaltáře v mém seznamu úkolů bylo doplnění veršíků. Je totiž uživatelsky nepřívětivé střídat při jediné modlitbě velké množství knih. Zařazení veršíků do žaltáře eliminuje nutnost, aby každý měl vlastní breviář - stačí jeden breviář na "chór", pro lektora a hebdomadáře. (Tedy za předpokladu, že se přímluvy čtou jako "litanie" a ne jako "capitula de psalmis". Ale přímluvy jsem prozatím pevně rozhodnutý do žaltáře nezařazovat.)

Z méně nápadných úprav je možné jmenovat zúžení okrajů stránek, uvolnění zbytečně přísných pravidel pro lámání slova v okolí akcentované slabiky či flexibilní mezeru před asteriskem a flexou. (Doposud tam byla běžná nezlomitelná mezera jako mezi slovy. Ve starších liturgických knihách ale je možné si všimnout, že typografové s touto mezerou zacházeli svobodně a často ji úplně vypustili. LaTeX to teď v žaltáři dělá také tak.)

Vytištění žaltáře je poměrně nákladná záležitost. Doposud jsem zpíval z toho, který jsem si vytiskl a sám svázal v únoru minulého roku. Vytisknout ho na nejobyčejnější kopírkový papír stálo jako pěkná nová knížka a svázat ho do primitivní, poruchové a nepříliš funkční vazby vzalo jistě dvě hodiny času.

Po dokončení výše zmíněných úprav jsem si chtěl žaltář znovu vytisknout, protože oproti únoru 2012 obsahuje velice citelná vylepšení. (Stál jsem zejména o opravené texty žalmů, značky u krátkých veršů a poznámky, ve kterých dnech jsou jednotlivé žalmy nabízené pro invitatorium zařazeny do běžné psalmodie - tedy vesměs vymoženosti již staršího data.) Zvažoval jsem různé možnosti vazby. Vlastnoruční jsem zavrhl, protože její výsledky jsou nevzhledné, nefunkční a je mi líto času, který bych pro vytvoření tak žalostného výsledku musel investovat. Nejlevnější variantou je vazba kroužková, ta je ale mnohostranně náchylná k poškození - snadno se z ní vytrhnou stránky a podobně snadno se poškodí hřbet - ať plastový zlomením, ať drátěný deformací ... Navíc je obtížné vkusně k ní připevnit záložky, a ty v žaltáři považuji za nepostradatelné.

(Mnozí jistě vědí, že novodvorští trapisté žaltáře v kroužkové vazbě léta měli a snad stále ještě mají. O pomíjivosti kroužkové vazby mohou vyprávět svazky, které postupem času "propadly" z chóru bratří do lavic pro hosty. :) Orientace je namísto stuhové záložky zajištěna pevnými barevnými stránkami vyčnívajícími z knižního bloku a dělícími svazek, pokud si dobře pamatuji, na dny. To je řešení dobře funkční, ale k mé sazbě žaltáře by se nehodilo. Systém nadpisů víceméně kopírující breviář s ním nepočítá. Navíc zatímco z mnišského žaltáře vystrkuje hlavy sedm takových "záložek", v čtyřtýdenním žaltáři by jich bylo 28 a byly by co dvě až tři stránky, což by působilo poněkud absurdním dojmem.)

Nakonec jsem se rozhodl pro plátěnou vazbu od knihaře. Oslovil jsem dejvického knihaře Petra Rumlera. Svazek, který z jeho dílny vzešel, pravděpodobně daleko přežije svého tvůrce i objednatele. Do procesu jeho vzniku ovšem hned dvakrát surově zasáhla moje příslovečná zapomnětlivost. Od začátku jsem věděl, že v knize budou potřeba záložky, a to ideálně čtyři (jedna obíhající cyklus žaltáře, tři pro zakládání jednotlivých žalmů o svátcích). Při zadávání zakázky jsem ovšem nevzpomněl na to, abych tento požadavek specifikoval, a tak mám nakonec záložky doplněné dodatečně - přišil jsem je na proužek kartonu a zastrčil do hřbetu. Další chyba se stala již při tisku. Knihař mě upozorňoval, že pro to, aby kniha uměla držet otevřená, jsou důležité parametry papíru: gramáž a směr průběhu vláken. Když jsem v copycentru nechával žaltář tisknout, o papír správné gramáže jsem si řekl, ale průběh vláken z hlavy vypadl, a tak jsou stránky vzpurné a bez opory správně otevřené nepoleží. K notovému pultíku jsem měl pro předchozí žaltář připevněnou gumu, která ho držela otevřený, a ta svou funkci musí plnit i nadále.

Nová sazba má vedle běžných sazečských chyb, které jsem si vesměs odpustil (něco vdov, sirotků, téměř nevyužitých stránek, ...) i několik nepříjemných nedostatků, kterých jsem si všiml samozřejmě až po vytištění a svázání. V příštím "vydání" bych je rád opravil. Zejména v prvních dnech mě dráždily úzké okraje stránek. Zřejmě jsem ve snaze o maximální využití prostoru zašel příliš daleko. Protože na začátku svazku oproti dřívějšku přibyl patitul a dvoustránkový úvod, výrazně nepohodlněji se hledají evangelní kantika natištěná na první stránce obsahu. S nimi souvisí ještě další obtíž: na protější stránce končí úvod a oči od textů kantik, které čtou každý den a příliš je nepotřebují, rády utíkají k méně známému textu vedle. Propříště nejspíš vyhradím evangelním kantikům čistou dvoustranu. Zvažuji i možnost tisknout je na předsádku nebo na zvláštní kartu, jak je obvyklé u breviářů. (I když ty vypadávající a překážející kartičky nemám ani dost málo v lásce.) Konečným soukromým řešením pak samozřejmě je, oba každodenně zpívané chvalozpěvy se konečně spolehlivě naučit nazpaměť ...

Návrhy sazby žaltáře

Několik dní nebo týdnů bude přístupný archiv se třemi různými podobami sazby žaltáře.

antifonar_zaltar_sloupce.pdf - Sazba se inspiruje Antiphonale Romanum z r. 1912. Ve dvou sloupcích je úsporná, dobře stránku vyplní. Možná trochu na úkor čitelnosti, mně se ale při letmé zkoušce i z této varianty zpívalo dobře. Jako problém vidím málo patrný předěl mezi žalmy, který ztěžuje orientaci při přechodu do druhého sloupce žalmu, který není první na stránce. Zatím jsem nevymyslel, jak žalmy oddělit výrazněji, aby to dobře vypadalo.

antifonar_zaltar_bezsloupcu.pdf - Bez sloupců, každý verš na jeden řádek. Nevypadá to moc dobře.

antifonar_zaltar_alanovydvur.pdf - Sazba inspirovaná žaltářem trapistického kláštera Nový Dvůr. Každá část verše je na novém řádku. Pro zpěv je toto řešení zřejmě nejpřehlednější, co se papíru týče, je neúsporné, a asi by to pro vyrovnanější vzhled chtělo užší papír.

Budu rád za každou zpětnou vazbu k těmto variantám, za návrhy úprav nebo jiného, zcela nového grafického uspořádání. Když pracuji na liturgickém zpěvníku, byl bych rád, aby byl použitelný, tedy zejména dobře čitelný a přehledný a pokud možno také krásný.

Proč je těch antifon tolik?

Během několika měsíců jsem zhudebnil všechny antifony ze žaltáře. Jak jsem tak žaltář procházel, pomohlo mi to všimnout si některých ne na první pohled patrných strukturních zákonitostí. Že nejen hymny, ale i další texty (responsoria, antifony invitatoria, ke kantikům z evangelií a k novozákonním kantikům) se opakují v dvoutýdenním cyklu. Že se některé žalmy v čtyřtýdenním cyklu dvakrát vrátí, některé se opakují dokonce v každém týdnu.

Právě v souvislosti s opakováním kantik a žalmů mě zarazilo, že opakující se text má různé antifony. Každé novozákonní kantikum dvě různé. Žalm 118 má také čtyři - jednu, když se modlí v kuse, a tři další pro jednu modlitbu uprostřed dne, kde je naporcovaný. Žalm 51, kterým začínáme každé páteční ranní chvály, má pro každý týden antifonu jinou.

Jaký to má důvod? Strach z opakování? Ten považuji za nemístný - mniši se modlí žaltář za týden, všechny antifony tak slyší každý týden znovu a nemyslím, že by byli proto officiem znuděnější než my, běžní uživatelé "světského" breviáře. Jinou antifonu pro stejný text může tu a tam ospravedlnit kontext - např. kontext jiné části dne, kde se může hodit vyzdvihnout jiný dílčí aspekt žalmu.

Dále mě zaráží, kolik se v současném breviáři nachází antifon s navzájem velice podobným textem - často se liší pouze pořadím dvou slov nebo jediným nepříliš významným slovem.

Vysoký počet různých antifon se stává komplikací, má-li se liturgie hodin zpívat. To, že to zvyšuje časové náklady skladatele, je přitom ten menší ze dvou problémů. Větším problémem je, aby se antifony modlící se společenství naučilo. I v kontemplativních řádech, kde liturgie hodin patří k hlavním úkolům komunity, je nácviku zpěvu věnováno jen velice omezené množství času. Komunity aktivních řádů na to mají času pravděpodobně ještě méně a laici, kteří se denní modlitbu církve příležitostně společně modlí ve svém volném čase, na to, aby ji ještě nacvičovali, pravděpodobně obvykle čas nemají. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby antifony byly relativně snadné a aby se častěji opakovaly (pokud možno častěji než jen jednou za čtyři týdny).

Zdá se mi smysluplné připravit vedle plného souboru antifon ze žaltáře jako doplněk ještě jednu, která se odkloní od oficiálních liturgických textů v tom, že při zachování smyslu (podle kritérií, která je třeba ještě dospecifikovat - patřila by mezi ně jistě úzká myšlenková souvislost vzájemně nahrazovaných antifon, ohled na to, zda ta která antifona je či není vyňata z příslušného žalmu, ohled na specifika denních dob) sníží - možná i velmi výrazně - počet antifon. Zároveň tam, kde je to možné a vhodné, dá před tím, co jsem vytvořil já, přednost antifonám již léty zaužívaným, jak jsou k nalezení ve zpěvnících Kancionál, Mešní zpěvy, Zpěvy s odpovědí lidu a dalších. Myslím, že by takový antifonář mohl být smysluplným krůčkem k přiblížení zpívané liturgie hodin všem "neprofesionálním modlitebním společenstvím". A tak by se stal cenným obohacením liturgického života.