štítek velikonoční triduum:
Mimořádný úkaz na domácím (a pravděpodobně nejen domácím)
hudebním nebi:
rozsáhlý cyklus nově zhudebněných zpěvů oficia
rozdělených mezi šest skladatelů.
Příznačné ovšem je, že nevznikl pro provedení liturgické,
nýbrž koncertní (které proběhlo v Brně v rámci letošního
Velikonočního festivalu duchovní hudby),
a že libreto neposkytla
"unica espressione della lex orandi del Rito Romano",
ale breviář předkoncilní, resp. tradiční (a v případě temných
hodinek mimo veškerou pochybnost opravdu starobylé) texty
římského oficia.
Podle všeho ten počin nebyl míněn jako slovo do aktuálních
"liturgických válek", a ani jsem nezaznamenal, že by ho jako
takový někdo zkoušel číst.
V minulých ročnících Velikonočního festivalu byly uváděny
cykly zpěvů temných hodinek ve zpracování starých mistrů,
a letos zkrátka svými hlasy do staletého proudu hudební
tradice přispěli skladatelé současní.
A přeci to mluví samo o sobě - lidé možná mlčí, ale křičí kamení:
že když se římská církev před půlstoletím vzdala své tradiční liturgie,
vzdala se něčeho hodnotného a silného, za co rituální designéři
Consilia nedali - a ani nemohli dát - adekvátní náhradu.
Že to, co se František, Roche a spol. v posledních letech
tak usilovně snaží zašlapat do země,
zjevně má (i) člověku dnešní doby co říci.
Že přenechat (nejen) to velkolepé rozjímání o utrpení
Páně, jakým starobylé temné hodinky jsou,
musejní péči dirigentů a festivalových ředitelů,
a v liturgii církve ho (paušálně a silou) nahradit nově sestaveným
povinným minimem modlení pro kněze, prostě nebyl dobrý nápad,
a úkolem pro naši generaci - nebo pro ty, které přijdou
po nás - zůstává zjednat nápravu.
Není špatné poskytnout duchovenstvu výrazně zkrácené a -
pro mě za mě - třeba i podle vkusu vlivných liturgiků z konce
šedesátých let nově sestavené - povinné minimum modlení.
Špatné je, když se z takového nově sestaveného povinného minima
udělá
"unica espressione della lex orandi del Rito Romano."
Pro nové oficium (ani na texty nového oficia)
pochopitelně nikdo velkou muziku nepíše - a ani by to
dost dobře nešlo.
Nějaký příznivec kurzu nynějšího pontifika by sice mohl říci
"beztak je to všechno jen o setrvačnosti a o penězích!",
plácnout se přes kapsu a vypsat štědrou odměnu za umělecké
zpracování hodinek pokoncilních.
Ale kolik by se v tom neutopilo peněz a skladatelského úsilí,
opravdu nahradit staré temné hodinky takto nelze,
prostě protože jejich pokoncilní náhrada
pro větší hudební dílo neskýtá
ani dostatečně velkou plochu, ani dost emocionálního náboje.
V uplynulém roce se mi naskytla příležitost strávit značnou porci času
s Jistebnickým kancionálem, při převádění jeho tištěného
indexu do (místy opravené a doplněné)
strukturované elektronické podoby integrované s databází CantusIndex.
Tak se pro mě stala jaksi nově osobně relevantní skutečnost,
že Jistebnický kancionál není jen nejstarší památkou prokazatelně
liturgicky užívaného (a na příslušné chorální nápěvy zpívaného!)
překladu částí oficia do češtiny,
ale že malá část jeho repertoáru je dnes integrální součástí
českého breviáře.
Ve funkci hymnů byl do Denní modlitby církve
(potažmo do "červeného hymnáře")
zařazen široký výběr českých duchovních
písní napříč epochami. Jistebnický kancionál je v tomto výběru
zastoupen spíš jen skromně, ale zastoupen je:
1. Text
Jako zdroj textu je Jistebnický kancionál uveden u hymnu
Kriste, ty jsi den a světlo (nedělní kompletář).
To je případ pozoruhodný tím, že nejde prostě o nějakou
starou českou duchovní píseň, ale o překlad latinského hymnu
Christe, qui lux es et dies,
který jako hymnus kompletáře figuruje i v pokoncilním breviáři
latinském.
Hymnus byl tradičně určen pro kompletář v době postní.
Zpíval se v mnoha diecésních ritech, mj. i v tom pražském
(BP1502, f. 139r),
do římského breviáře však nepronikl.
Liturgia horarum ho zahrnula
jako jeden ze dvou celoročně užívaných hymnů kompletáře,
přičemž v liturgickém mezidobí je výběr hymnu volný,
ve zvláštních liturgických dobách, které nemají hymnus
vlastní, bývá předepsáno střídání po týdnech.
Denní modlitba církve tento systém nahrazuje týdenním
cyklem hymnů kompletáře.
Hymnus Kriste, ty jsi den a světlo je v něm zařazen
jako druhá možnost k volnému výběru pro neděle.
Srovnání
(JK f. 55v)
ovšem ukáže, že pokud vůbec text z Jistebnického kancionálu pro text
zařazený do Denní modlitby církve nějakým způsobem
posloužil jako předloha,
prošel přepracováním tak zásadním, že je stejně vhodnější
mluvit o novém přebásnění latinského hymnu než o úpravě
jeho staročeského překladu.
Latinský hymnus v metru 8888 je v Jistebnickém kancionálu přebásněn
tak, že melismata jsou rozložena na nápěv striktně sylabický
s verši po 10-12 slabikách.
(Nakolik se dá soudit podle doxologie a dalších pravidelněji
vykrojených strof, ideální metrum by snad mohlo být 12.12.11.11,
ale větší část strof se od něj v různé míře odchyluje.)
Do Denní modlitby církve je přebásněn opět v metru 8888,
odpovídajícím latinské předloze.
V JK je přeložen kompletní text v rozsahu,
v jakém figuroval (nejen) v pražském
breviáři (BP1502, f. 70;
srov. AH 51, 22),
do Denní modlitby církve je zařazen menší výběr slok,
přesně odpovídající tomu, který obsahuje Liturgia horarum -
tedy až na to, že je (jak je to v červeném hymnáři
u překladů latinských hymnů obvyklé)
vynechána závěrečná doxologie.
(Zdrojový kód.
Podložení latinského textu podle
CZ-Pu I A 58, f. 67v.)
Nápěv tohoto latinského hymnu v minulosti posloužil nejen
pro jeho český překlad, ale také pro další české písně -
viz Melodiarium, MHB/670.
V červeném hymnáři je hymnus odbyt nejbanálnějším/nejnadužívanějším
nápěvem č. 74 (MHB/2014).
Vzhledem k souhlasícímu metru se nabízí
zkusit ho zpívat na nápěv latinské předlohy.
Melismata nápěvu známého z Jistebnického kancionálu
na daný český text moc nesedí,
ale jednodušší nápěv zařazený pro dobu postní
v Liber hymnarius
jde s textem dohromady dobře:
2. Nápěv
Z Jistebnického kancionálu pochází nápěv figurující v hymnáři
pod č. 88 - JK f. 35r, Patřmež k Bohu tak múdrému
(Melodiarium: MHB/222).
Jde o jeden z nápěvů v hymnáři hojněji použitých:
- Nuž, všichni křesťané věrní (doba postní)
- Jezu Kriste, Synu Boží (žaltář, neděle lichých týdnů)
- Patřme k Bohu tak moudrému (žaltář, pondělí lichých týdnů; text je čerpán odjinud, s písní v JK má společný jen incipit)
- Kriste, dej pomoc v dnešní den (žaltář, úterý lichých týdnů)
- Světlo jsi oblažující (žaltář, neděle sudých týdnů)
- Veliká je milost dána (společné texty o duchovních pastýřích)
3. Text + nápěv
Jediným příkladem, kde je v hymnáři podržen
jak nápěv, tak text podle Jistebnického kancionálu, je píseň
Pán Ježíš, náš Spasitel
- JK f. 49r (nápěv) a f. 49v (text)
(Melodiarium: MHB/79).
Píseň o eucharistii, charakteristicky kladoucí důraz na přijímání
pod obojí způsobou (aniž by vykračovala za hranice
katolické orthodoxie).
Bohužel je to hymnus, na který v breviáři za normálních okolností
narazí málokdo a sotva kdo ho zpívá, protože
figuruje v nešporách Zeleného čtvrtku, které se podle
platných rubrik modlí jen ti, kdo se neúčastní mše
na památku poslední večeře.
Pozorný čtenář mi připomene, že to není tak dávno,
co jsem právě i tuto píseň zařadil
na černou listinu hymnů s refrénem.
To tu můžeme poněkud relativisovat poukazem na skutečnost,
že jde o refrén stručný (jedno dvouverší) a
(mj. i díky svižnému nápěvu) neunavující.
Ostatně v breviáři u něj chybí i ona charakteristická rubrika,
dovolující při slavení bez zpěvu opakování refrénu vynechávat.
Závěrem
I když k hymnům červeného hymnáře mám řadu dílčích výhrad
(kterým už dlouho plánuji dát zveřejnitelnou písemnou podobu, ale v dohledné době na to spíš nedojde),
jeho celkový charakter výběru napříč dějinami české
duchovní písně - a tak i českými církevními dějinami vůbec -
mám moc rád, a nejen proto, že tak v denní modlitbě církve
občas potkávám texty a nápěvy z pramenů, které jsou zrovna
předmětem mého badatelského zájmu.
To, že takto v oficiální modlitbě církve
(hymnář oficia není prostě jen jeden z kostelních zpěvníků)
zaznívají slova a nápěvy z různých dob a z různých koutů církve,
má také symbolickou hodnotu.
Jestliže první pandemický rok byl ve znamení rychlého rozvoje
přímých přenosů bohoslužeb, na druhé Velikonoce slavené v podmínkách
epidemiologických omezení už byli všechni připraveni a ani
liturgie hodin nepřišla zkrátka
(srov. první pandemické Velikonoce 2020).
Materiál pro článek jsem začal sbírat velmi záhy, ale jeho zpracování
jsem vytrvale odkládal,
až se překulil celý rok a další Velikonoce jsou doslova za dveřmi.
Přijde mi ale užitečné mít loňské Velikonoce podchycené,
a tak článek vydávám i s takto obludným zpožděním.
O víkendu kolem 4. neděle postní se v římském Nepomucenu konala
duchovní obnova a při té příležitosti vznikl záznam
prvních (v italštině) i
druhých nedělních nešpor.
První nešpory docela dobře odpovídají tomu, co si představíme jako obsah pojmu
"slavnostní nešpory" v podmínkách instituce, kde se vzdělává výkvět kněžstva -
jsou to nešpory kompletně zpívané, s asistencí a varhanním doprovodem.
Což na druhou stranu neznamená, že by možnosti slavnostnosti byly vyčerpány -
po stránce ceremonií chybí okuřování oltáře, po stránce hudební postrádám
zejm. prokomponované antifony.
Naproti tomu druhé nešpory z kaple sester jsou o mnoho skromnější a divák
zvenčí se ptá, co je na nich vlastně (jak hrdě hlásá titulek videa) slavnostního.
Zpívaný je jen hymnus a Magnificat. Právě mně neznámý nápěv Magnificat
o čtyřech kadencích je prvkem, který snad může stát za pozornost.
V rámci
obřadů Svatého týdne
ze Stodůlek
dostalo oficium opravdu velkorysý prostor,
částečně zpívané jsou ovšem jen ranní chvály obou nedělí.
Ranní chvály Květné neděle
otevírá hymnus z červeného hymnáře.
Pro responsorium je zvolen vhodný Korejsův žalmový nápěv,
Benedictus se zpívá na chorální II.D.
Ranní chvály neděle Zmrtvýchvstání
pak začínají "hymnem" pro změnu ze zeleného hymnáře,
totiž písní Zazpívej, církvi, píseň chval,
Překlad písně O filii et filiae nepovažuji pro použití jako
hymnus v denní modlitbě církve za příliš vhodný, a to ani po stránce
formální, ani po obsahové (refrén, nepřiměřená délka;
charakter naprosto nehymnický, vposledku jde o prosté převyprávění
příběhu Zmrtvýchvstání).
Můžeme si všimnout, že i když zelený hymnář píseň z Kancionálu přejímá
beze změn, při zaznamenaném provedení určité úpravy provedeny jsou:
opakování refrénu mezi slokami je vynecháno,
na Bílou neděli je píseň navíc na konci zkrácena o řadu strof.
antifona Toto je den je opět na Korejsův žalmový nápěv,
přičemž ji předzpívá sólista a celé shromáždění (alespoň teoreticky) opakuje.
Benedictus na stejný chorální nápěv jako o Květné neděli.
Velice podobný je pak i hudební tvar
ranních chval neděle v oktávu,
akorát tam dojde na velikonoční responsorium zpívané na tradiční chorální nápěv.
Ranní chvály Bílé soboty
z komunity Chemin-Neuf v Horoměřicích
jsou typickým výrazem její specifické tradice -
s extrémně volným vztahem k liturgickým knihám
("možná ranní chvály, ale rozhodně ne ty z vašeho breviáře"),
se zvláštním rázem zpěvů (nevím, jestli je daný přenesením nápěvů z Francie
na české texty, nebo hudebním cítěním domácích hudebníků z okruhu komunity),
a ovšem i s notoricky poněkud přehnaným optimismem ohledně toho,
co ještě dané shromáždění dokáže vkusně zazpívat.
Ranní chvály Bílé soboty
z kostela Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu
mají zpívaný hymnus, antifonu po krátkém čtení a Benedictus,
všechno v Olejníkově zhudebnění.
Hymnus velmi umně zpívá smíšený sbor. To, že sbor dále již nepřijde ke slovu
a oba zbylé zpěvy přednese sólově kantor od ambónu, ovšem budí podezření,
jestli v případě hymnu nešlo (místo živého sboru) o reprodukci nahrávky.
Ranní chvály Bílé soboty
z Ostravy-Třebovic jsou kompletně zpívané mužskou schólou.
První tóny (hymnus) slibují provedení Olejníkova zhudebnění z Velikonočního graduálu,
to ale ve skutečnosti pokračuje první antifonou ranních chval až od 22. minuty -
po přezpívání kompletní modlitby se čtením!
Co ta je zač? Zní to jako Olejník, ale ve Velikonočním graduálu
jsou opravdu jen ranní chvály, a o modlitbě se čtením nic neví ani
Vavrečkův katalog Olejníkova díla,
který jinak zaznamenává řadu děl složených pro konkrétní instituce
a nikdy nepublikovaných. Že by takový důležitý/upotřebitelný kus, jako je modlitba
se čtením Bílé soboty, Vavrečkovi utekl, je spíš nepravděpodobné.
Tedy snad antifony pro modlitbu se čtením (viz časy 2:42, 5:10, 8:09)
někdo dokomponoval, napodobuje Olejníkův hudební jazyk?
(Jde právě jen o antifony - veršík i obě responsoria jsou odbyty žalmovým nápěvem.)
Strahovský klášter vysílal
temné hodinky
a křestní nešpory (u premonstrátů známé též jako "chodicí nešpory")
neděle Zmrtvýchvstání
(srov. též starší článek),
ve formátu tam od prvního lockdownu, resp. od počátku streamovaných
bohoslužeb, obvyklém:
zpěvy s vlastními nápěvy latinsky podle premonstrátských chorálních knih,
ostatní texty česky.
Ohledně úprav struktury temných hodinek (slavených v rámci pokoncilního oficia),
jako je mj. vynechání invitatoria, hymnu a doxologií žalmů, se zdá vhodné zdůraznit,
že jde o úpravy v rámci partikulárního liturgického práva premonstrátského
řádu, které v mezích všeobecně platných liturgických předpisů dovoleny nejsou.
Kratinký sestřih
z velikonoční vigilie (v podobě z doby před r. 1955)
ve Vyšším Brodu zahrnuje kompletní mininešpůrky
(sestávající jen ze Žalmu 117 a Magnificat s antifonami), kterými se po dlouhá staletí až
do piánské reformy Svatého týdne končila mše Veliké noci.
I když to není ani z Velikonoc, ani ze slavení denní modlitby církve,
na závěr přidávám odkaz na hezký kousek, na který jsem narazil
při vyhledávání materiálu pro tento článek:
Do rukou tvých,
písnička na motivy responsoria z kompletáře od sr. Zdeňky Kůsové FMA.
Za mě by byla snad i hodná schválení, aby se směla zcela legálně zpívat
i přímo na místě onoho responsoria (VPDMC 49), i když nemá jeho přísnou
formu.
V roce 2013 byl projekt In adiutorium na světě třetím rokem.
Po třech letech každodenního zpívání a skládání chybějících
nápěvů bylo zhudebnění Denní modlitby církve celkem daleko
a nabízený repertoár pokrýval značný díl temporálu i sanktorálu
(za další dva roky,
15. 8. 2015,
byl breviář nápěvy pokryt kompletně).
Také jsem již měl nějaké zprávy, že tu a tam někdo něco
při slavení liturgie hodin použil. Ale v létě toho roku jsem dostal e-mail
vybočující daleko za hranice toho, čeho se tvůrce chorálních
nápěvů k antifonám a responsoriím oficia může rozumně nadát:
jistá v zahraničí působící česká pěvkyně mě žádala o povolení
zařadit několik antifon z Velkého pátku na program plánovaného
koncertu duchovní hudby.
Odpověděl jsem, co v otázce autorských práv odpovídám vždycky:
nápěvy jsou vydané pod (jednou konkrétní, v každém notovém
materiálu jasně uvedenou) svobodnou licencí;
pokud se vejdete do licenčních podmínek,
o povolení netřeba žádat, už ho máte.
Nezatajil jsem ale svůj údiv nad tím, že by se antifony -
zpěvy to krátké, hudebně samy o sobě obvykle prosté a nepříliš
zajímavé, esteticky přitažlivé spíš až jako ústrojná součást
liturgického celku, ne samy o sobě - měly provádět
v rámci nějakého sólového koncertního pásma.
O pár e-mailů později se vyjasnilo, že paní hledala starou
hudbu a moje antifony mylně považovala za transkripce
nebo úpravy zpěvů ze staročeských pramenů. Tím byla otázka
jejich koncertního provedení k oboustranné spokojenosti uzavřena
a jak by vypadalo koncertní provedení série
(samotných, z liturgického kontextu vytržených) antifon
jsem se tudíž nedozvěděl. Se vší pravděpodobností by vypadalo divně.
(Dnes bych možná nabídl, že nějaké potenciálně vhodné
staročeské antifony
z pramenů vydoluji, ale tehdy jsem o nich neměl ještě ani tak
špatný přehled, jako mám dnes.)
Pikantní na celé věci je, že v tom výběru antifon, kterým chvíli
hrozilo koncertní provedení před zahraničním publikem,
protože byly mylně považovány za starý materiál,
figurovaly všechny tři antifony k modlitbě uprostřed dne
na Velký pátek.
Tři antifony opisující pašijovou chronologii Markova evangelia,
které spatřily světlo světa až v rámci liturgické reformy.
Erat hora tértia, et crucifixérunt Iesum.
(téměř doslovný citát
Mk 15, 25;
kromě Marka žádný evangelista časový údaj o hodině
ukřižování neuvádí)
|
Bylo devět hodin dopoledne, když ukřižovali Ježíše. |
Hora sexta ténebrae factae sunt per totam terram usque in horam nonam.
(Mk 15, 33; srov. Mt 27, 45, Lk 23, 44)
|
Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. |
Hora nona exclamávit Iesus voce magna, dicens: Deus meus, Deus meus, ut quid dereliquísti me?
(podle Mk 15, 34; srov. Mt 27, 46)
|
Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? |
Antifony daného znění v pokladu gregoriánského chorálu
nenajdeme a v předkoncilním římském oficiu, stejně jako
v drtivé většině předtridentských diecésních breviářů,
nefigurují ani žádné jiné antifony daného liturgického určení.
Hodinky během dne od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty
tu totiž mají výjimečnou, extrémně strohou podobu.
Říká se (bez obvyklých elementů úvodu a závěru hodinky)
jen psalmodie dané hodinky (bez antifony),
Christus factus est, Žalm 51 a orace.
Vlastní antifony má pouze matutinum, laudy a nešpory,
a jejich převážná většina je po všechny tři dny vybrána ze žalmů,
které tak jsou čteny jako proroctví o utrpení Páně
(srov. též lekce z Augustinova výkladu žalmů, které
se po všechny tři dny čtou v druhém nokturnu).
Pašijové drama je explicitně tematisováno zejména
v responsoriích matutina, dále již jen v antifonách k evangelním
kantikům a v části antifon velkopátečních laud.
Pokoncilní reforma jednak odstraňuje drtivou většinu
sezónních strukturních zvláštností - i dny Tridua tak
dostávají invitatoria, hymny, krátká čtení, antifony pro modlitbu
uprostřed dne i další prvky, které v tyto dny v předkoncilním
oficiu odpadaly. A další zřetelná tendence, projevující se
nejen v antifonách modlitby uprostřed dne,
je dát více prostoru novozákonním, příp. nebiblickým
textům, které o velikonočních událostech mluví přímo.
Připouštím, že to breviář dělá o kousek lidovějším, když
(stále nechává dost prostoru antifonám vzatým ze žalmů, ale také)
se chápe témat a událostí blízkých lidové zbožnosti.
Předkoncilní oficium velikonočního tridua je ve své
starobylosti velice důstojné, ale - právě díky popsané
strukturní redukci hodinek během dne a omezení se v ostatních
hodinkách na antifony ze žalmů - také značně suchopárné.
(To říkám jako někdo, kdo ho i letos zpíval.)
Svatý týden a Velikonoční triduum je vrcholem liturgického roku a tím pádem i dobou
"liturgické aktivisace," která se může projevit třeba i nějakým tím
mimořádným (nebo mimořádně slavnostně konaným) slavením liturgie hodin,
jak k tomu ostatně vybízejí i liturgické předpisy (srov. VPDMC 210, 213).
Letošní bezprecedentní epidemiologická opatření, která vedla ke slavení
velikonočních obřadů za zavřenými dveřmi a bez účasti lidu,
zpívané liturgii hodin pochopitelně nepřejí, ale boom streamovaných
bohoslužeb, který vyvolala, nás obohatil o některé videozáznamy,
které bychom jinak nejspíš neměli.
Prošel jsem přírůstky z poslední doby na YouTube a nabízím přehled toho,
co je z hlediska tematického zaměření tohoto webu relevantní.
Dny po zveřejnění "recenze" streamovaných
nešpor ze Strahova
ukázaly, že jsem se mýlil, když jsem nešporní stream považoval za jednorázovou
nebo občasnou aktivitu. Od té doby snad nebyl jediný den bez
streamovaných nešpor,
takže už je jich nahraná pěkná řádka. V posledních dnech už nejsou streamovány
(a ukládány) na Facebooku, ale na klášterním
YouTube kanálu,
kde vedle samotných bohoslužeb za pozornost stojí také
dva vznikající seriály krátkých videí o gregoriánském chorálu
a o textech nešpor.
Z dlouhé řady dostupných záznamů streamovaných bohoslužeb ze Strahova zasluhují
zvláštní zmínku "temné hodinky" Bílé soboty
(jde o modlitbu se čtením a ranní chvály pokoncilního oficia,
ovšem s upraveným obsahem, jak s tím pro Velký pátek a Bílou sobotu počítá
Thesaurus Liturgiae Praemonstratensis)
a křestní (mezi premonstráty zvané též "chodicí") nešpory z neděle Zmrtvýchvstání.
"Křestním nešporám" byla zde na blogu v minulosti věnována značná pozornost,
odkázat můžeme na pět let starý
report rovněž ze Strahova
a článek srovnávající
historickou a dnešní podobu
tohoto liturgického útvaru.
Pár (sólově modlených) hodinek vysílal
P. Jaroslav Rašovský, farář v Brně-Lískovci.
Po hudební stránce jsou relevantní zejména
nešpory z 28. 3. - 5. neděle postní.
I ony jsou sice převážně recitované, ale obsahují několik zpívaných prvků:
hymnus (0:41),
responsorium (8:31),
Otčenáš (12:20).
Hymnus je z "červeného hymnáře", ostatní nápěvy Olejníkovy.
Nešpory Bílé soboty
mají zpívanou (jen) antifonu po krátkém čtení (7:20),
rovněž podle Olejníka.
[EDIT 15. 4. 2020]
Dodatečně doplňuji streamy P. Tomase van Zavrela z Hluboké nad Vltavou.
Od úterý Svatého týdne
byla téměř každý den ráno vysílána modlitba se čtením a ranní chvály.
Hodinky jsou z velké části zpívané, a to víceméně v souladu se známou praxí
pražského kněžského semináře: hymnus většinou z "červeného hymnáře"
(na Bílou sobotu ovšem recto tono, snad pro méně známý nápěv),
antifony recto tono, žalmy na některý známý nápěv (zde každý den
všechny žalmy na chorální VIII.G).
Z farnosti Litomyšl byla od pondělí Svatého týdne každodenně vysílána
modlitba se čtením spojená s ranními chválami (podle VPDMC 99).
I když většinou jde o kompletně recitovanou modlitbu
středa Svatého týdne
má alespoň zpívaný hymnus (8:50),
podobně i čtvrtek (6:14).
Komunita Chemin Neuf v Tuchoměřicích vysílala několik hodinek
v rámci širšího programu streamovaných obřadů Velikonočního tridua.
Všechny jsou kompletně zpívané. Víceméně zachovávají strukturu
Denní modlitby církve, ale tato struktura je vyplněna texty na liturgických
knihách v podstatě nezávislými. To samozřejmě není žádné velké překvapení -
pro francouzské instituty zasvěceného života je velká míra liturgické
tvořivosti typická.
Slyšel jsem ranní chvály a modlitbu uprostřed dne ze čtvrtka
Svatého týdne, ale záznamy mezitím z YouTube zmizely, což může naznačovat,
že i ty ostatní možná nebudou mít dlouhého trvání
a zájemce o jejich vyslechnutí by tudíž raději neměl otálet:
Velký pátek: ranní chvály,
modlitba uprostřed dne,
Bílá sobota: ranní chvály,
modlitba uprostřed dne.
V minulosti zde na blogu byla věnována pozornost
CD s ukázkami zpěvů ranních chval Komunity Blahoslavenství,
letos máme možnost (ne nějaké studiové ukázky, ale) vybrané hodinky celé
vidět a slyšet na YouTube:
"oficium Getsemane" (Zelený čtvrtek večer),
"oficium temnot" (Velký pátek ráno),
"oficium uložení Pána do hrobu" (Velký pátek večer),
ranní modlitba Velké soboty,
"oficium vzkříšení" v neděli v poledne,
"nešpory vzkříšení" v neděli večer.
Pokud jde o texty, jde o svéráznou kombinaci elementů z latinské a
byzantské liturgické tradice. Po stránce hudební je liturgie Komunity Blahoslavenství
(kompletně zpívaná, značným dílem vícehlasně)
ze všech dosud uvedených ukázek daleko nejpropracovanější a veskrze
poslouchatelná - tedy alespoň do momentu, kdy modlitba liturgická přejde v charismatickou.
[EDIT 15. 4. 2020]
Další doplněk: velkopáteční temné hodinky z Římova v režii FSSP.
stejně jako loni v Českých Budějovicích
se konaly v podobě z doby před r. 1955 (viz na konci po Christus factus est
vkleče recitovaný žalm Miserere - čas 01:37:12).
Kompletně zpívané, responsoria ovšem jen na jakési jednoduché nápěvy.
Jedna z věcí, které jsem v Českých Budějovicích bolestně
postrádal: veřejně slavená
modlitba se čtením a ranní chvály alespoň na Velký pátek
a Bílou sobotu, jak to doporučuje VPDMC 210.
A tak, když jsem zachytil informaci o předkoncilních
"temných hodinkách", letos tu prvně slavených
v režii FSSP, rád jsem využil příležitosti zúčastnit se jich.
Slavily se tu jen páteční a sobotní
("tenebrae" v předkoncilním breviáři začínají
už na Zelený čtvrtek), vždy v předvečer.
(Tedy proti rubrice breviáře z r. 1960
věnované speciálně "temným hodinkám":
"Si Officium peragatur in choro vel in communi,
Matutinum non anticipatur de sero".)
Původně jsem měl v plánu zúčastnit se obojích, ale nakonec
jsem vyrazil až na Velký pátek večer na temné hodinky
Bílé soboty. Podle rozpisu na webu
fssp.cz
jsem chvíli před půl devátou přišel ke kostelu
Obětování Panny Marie, kde se mi ovšem naskytla podívaná
nepříjemně povědomá ze svatovítské katedrály:
tři oficiálně se tvářící dámy
v černých kabátech, vyhánějící lidi od vstupu do kostela.
"Na koncert už nepouštíme, vstupenky jsou vyprodané."
Znejistěl jsem: je možné, že na temné hodinky vybírali vstupné
jako na koncert? Zeptal jsem se a dámy moje pochybnosti rozptýlily:
bohoslužby byly kvůli koncertu přesunuty do kostela sv. Rodiny.
Svižným krokem jsem tam dorazil
stále ještě před začátkem. V kostele probíhal výstav,
na temné hodinky už bylo všechno připraveno.
Čekal jsem závěr adorace, místo toho však přišel
liturgický průvod a hodinky se konaly
coram sanctissimo.
(Za mě divný nápad, nesmyslně komplikující ceremoniální
stránku věci a divně ladící i s celkovým rázem
"temných hodinek", ale budiž.)
Celkem asi šest zpěváků odzpívalo kompletní matutinum
i laudy, všechno na náležité chorální nápěvy,
bez jakéhokoli zjednodušování nebo šizení.
Sledoval jsem spíš texty a noty než dění v presbytáři,
takže můj dojem, že většinu responsorií odzpívali
víceméně sólově, spíš za přizvukování ostatních,
jeden nebo dva zdatnější zpěváci, nemusí úplně odpovídat
skutečnosti.
Zvuk se v malém a skoro prázdném kostele pěkně nesl.
Neobešlo se to
(jako žádná chorální liturgie, kterou jsem kdy slyšel,
a vzhledem k rozsahu matutina a laud zcela pochopitelně)
bez většího množství chyb nejrůznějšího druhu.
Nevím, z čeho zpěváci zpívali, ale hojné chyby v psalmodii
dávaly tušit, že z neznačkovaných textů,
což je sice velmi "tradiční", ale mimo úzký kruh těch,
kdo chorální oficium zpívají denně, nemoudré.
Jedna velká tragédie byla zejména diference IV E
se třemi přípravnými slabikami a melismatem
na předposlední (tedy ne vždy přízvučné) slabice.
Správně zazpívané verše v příslušném žalmu by se daly spočítat
na prstech.
(Není nepravděpodobné, že mám zpívání psalmodie z neznačkovaných
latinských textů natrénované víc, než kdokoli
z účinkujících, ale v dotyčném žalmu bych se byl také
vícekrát ztratil.)
Na ceremoniích se silně podepsal trvající
výstav. V presbytáři se nesčetněkrát
(lektor jde číst lekci / odchází / zpěváci jdou zpívat
responsorium / přisluhující jde po každém žalmu zhasnout
svíčku na trojhranném svícnu / ...) poklekalo
před monstrancí
na obě kolena. Je také pravděpodobné, že právě ohled
na ni vedl k zanedbání rubriky o postupném
zhášení šesti svící na oltáři během kantika Benedictus.
Když po Christus factus est všichni poklekli
a recitovali žalm Miserere,
běžného návštěvníka bohoslužeb to patrně z míry nevyvedlo,
ale pisateli těchto řádků se rozhoukal alarm:
"pre-1955"!
Tak jsem prvně v životě viděl a slyšel
kompletní veřejně slavené tenebrae.
Pachatelům vřelý dík. Bude-li nějaké příště,
já už pravděpodobně budu z města pryč a daleko, ale
budějckým nelze než doporučit, aby se napřesrok
vypravili také. Temné hodinky v minulosti patřily k nejčastěji
překládanějším částem breviáře,
takže se návštěvník toho chtivý může celkem snadno
vybavit některým z řady překladů
(Svatojanský kancionál? Překlad emauzských benediktinů?
Hejčl? Viz katalog v příloze
pisatelovy dimplomky)
a sledovat texty v mateřštině.
Emauzský překlad se doporučuje zrcadlovým latinsko-českým
tiskem, Hejčlův duchaplnými komentáři k jednotlivým částem.
Pomalu se loučím s Prahou, protože se v létě pravděpodobně
budu stěhovat pryč. Snažím se proto do té doby co možná využít
příležitostí, které pak mít nebudu. Projevem toho jsou
návštěvy
míst,
kam se z periferněji položeného bydliště bude cestovat
o poznání hůře,
ale také třeba můj letošní velikonoční program, o něco
"hustší" než obvykle, abych stihl pokud možno všechno,
co z pražských Velikonoc ještě chci vidět.
Nakonec jsem zdaleka neabsolvoval všechno,
co jsem měl v plánu.
Především jsem na Zelený čtvrtek ráno chtěl navštívit
(opravdové předkoncilní) tenebrae u dominikánů
a na Velký pátek modlitbu se čtením a ranní chvály
na Vyšehradě. Kdo mě zná, toho nepřekvapí, že jsem
oboje zaspal.
Na Zelený čtvrtek
večer jsem byl při modlitbě se čtením
z Velkého pátku ve strahovské basilice. Když jsem vyrážel
z domova na zelenočtvrteční obřady, nenapadlo mě vzít s sebou
latinský breviář. "Ale co, latinsky umím dobře, žalmy znám;
budu snad rozumět i bez textu před sebou,"
odbyl jsem to pak, když jsem si svou nedovybavenost uvědomil.
Ukázalo se však, že tak dobře latinsky, abych rozuměl
málo zřetelným slovům, jak doléhají z chóru do chrámové lodi,
opravdu neumím. A protože všechno kromě lamentací
bylo recitované, neměl jsem mnoho záchytných bodů pro orientaci
ve struktuře a často jsem ani jistě nevěděl, která část
hodinky se právě říká.
Modlitba se čtením se slavila, jak již bylo řečeno,
v předvečer s texty následujícího dne a v rozšířené formě
jako vigilie (VPDMC 73).
Premonstrátskou zvláštností je, že druhá lekce
byla nahrazena "lamentacemi" - zpívanými lekcemi z knihy Pláč.
Postupně se při jejich přednesu vystřídali tři kantoři,
každý ze tří oddílů uzavřel společný zpěv všech tří
Jerusalem, Jerusalem, convertere ad Dominum, Deum tuum.
(Lekce následovaly bezprostředně jedna po druhé, nebyly
proloženy responsorii. Snad i proto, že ve struktuře
modlitby se čtením se všechny nacházely na místě vyhrazeném
jedinému čtení.)
Evangelium bylo, jako vůbec jediný text toho večera, čteno česky.
Vigilii bezprostředně následoval kompletář,
opět celý recitovaný.
Na Bílou sobotu
ráno jsem výjimečně nezaspal a zúčastnil se
modlitby se čtením a ranních chval v katedrále.
S ohledem na má dvě předchozí rána dosti příhodně
se ve druhé lekci ze "starobylé homilie na Velkou a svatou
sobotu" cituje Ef 5,14:
Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí!
Responsoria po lekcích se, stejně jako loni, zpívala "ošizená".
(Viz nápěvy na webu
"katedrální typografické dílny".)
Na Boží hod
jsem do katedrály zamířil znovu,
na nešpory. Pokud mě paměť nešálí, v posledních
letech byly božíhodové nešpory vždy latinské chorální,
letos však byly české.
Po hudební stránce - co do nápěvů žalmů, doprovodu,
provedení - šlo o české zpívané nedělní nešpory, jak jsou tu
obvyklé.
S ohledem na slavnostní den všichni kanovníci místo obvyklých
mozet nebo almucí oblékli
bílé pluviály. Nešporám předsedal p. biskup Malý,
p. arcibiskup se jich účastnil v chóru.
Po požehnání se zpívala antifona
Regina coeli a po ní se vydal na cestu katedrálou
obvyklý průvod - tentokrát za zpěvu litanií ke všem svatým.
Oproti všednímu pořádku minul svatováclavskou kapli
a ubíral se přímo ke kapli sv. Ludmily, která je zároveň
kaplí křestní. Tady sbor zpíval antifonu
Vidi aquam a celé shromáždění bylo vykropeno
křestní vodou.
Zastavení uzavřela modlitba Bože, ty ve své církvi dáváš
z křestního pramene život stále novým generacím...
(Jedna takto začínající modlitba je
v Českém misálu jako vstupní modlitba pro pondělí
ve velikonočním oktávu. Ta při zastavení použitá však, nakolik si
vzpomínám, byla podstatně delší.)
Průvod pak za zpěvu velikonoční sekvence
Victimae paschali laudes pokračoval k sakristii.
Vidíme, že první část průvodu byla zcela přímočaře koncipována
jako připomínka křtu: litanie i antifona Vidi aquam
jsou součástí křestních obřadů, přednesená modlitba
prosí za pokřtěné. Zastavení víceméně dodrželo stručný formát
komemorace, jak ho známe mj. ze středověkých
pražských velikonočních nešpor,
a jak ho doporučujeme
pro slavení křestních nešpor dnes.
V pražské katedrále se tedy koná jakési
jádro křestních nešpor: připomínka křtu v rámci
průvodu po nešporách neděle Zmrtvýchvstání.
Náplň zastavení - ať už to je či není záměr -
poměrně věrně napodobuje historické předlohy;
obsah průvodu se naproti tomu neváže na předtridentské velikonoční
nešpory ani na VPDMC 213 a místo žalmů sestává ze zpěvů
tematicky vhodných k připomínce křtu a k době velikonoční.
Také ovšem nikdo nikde netvrdí, že se konají "křestní nešpory,
při nichž se za zpěvu žalmů koná průvod ke křestnímu prameni":
připomínka křtu je prostě zařazena jako sezónní prvek
do průvodu, který uzavírá každé kapitulní nešpory.
Na youtube se objevil
záznam nedávných ranních chval z Ústí nad Orlicí
a jeho zhlédnutí/vyslechnutí mohu jen doporučit.
Zejména pak těm, kdo by zvažovali možnost
zpívat napřesrok na Bílou sobotu ranní chvály z Olejníkova
Velikonočního graduálu; dále těm, kdo by byli zvědaví,
jak zní Olejník perfektně zazpívaný a capella,
bez předepsaného doprovodu.
Nahrávka je o to cennější, že jde teprve o druhý
volně dostupný záznam Olejníkova zhudebnění části liturgie hodin
(první jsou
nešpory z Olomouce).
Já k tomu nemám co víc napsat - zachycené ranní chvály
jsou bezúhonné po stránce textu, liturgické akce (v tom smyslu,
že neobsahují žádnou akci nepatřičnou) i zpěvu.
Snad jen, že se mi moc líbí vícehlasé provedení hymnu,
a kde jsou k tomu pěvecké možnosti, rozhodně stojí za to po něm
sáhnout. Není nijak vyhraněně olejníkovské a
šlo by dobře dohromady i s jiným zhudebněním zbytku hodinky.
Z dalšího mě oslovila antifona k Benedictus.
Mám podezření, že v unisonu je ještě působivější,
než by byla s doprovodem.
V souvislosti s tím stojí za pozornost, že ranní chvály
jeden (autorsky) unisonový prvek obsahují - antifona
Kristus stal se poslušným je ve Velikonočním graduálu
bez doprovodu.
[EDIT 15. 4. 2017]
V době psaní článku jsem si neuvědomil, že od velkopátečních
obřadů do velikonoční vigilie se na varhany nehraje,
a tak jsem se divil, že zaznamenané ranní chvály z Bílé soboty
jsou zpívané bez doprovodu. Teď se naopak divím,
že je P. Olejník doprovodem opatřil.
Velikonoční triduum je za dveřmi. Vrchol liturgického roku
s sebou pochopitelně nese zvýšenou "liturgickou nabídku".
Nabízím přehled mimořádně slavených částí liturgie hodin -
samozřejmě neúplný a omezený na místa, která mám
"na dohled".
Pokud by někdo považoval za vhodné poslat další, rád doplním.
Praha
V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha
se na Velký pátek a Bílou sobotu od 8:00 bude slavit
modlitba se čtením spojená s ranními chválami.
V neděli Zmrtvýchvstání Páně od 17:00 nešpory.
Královská kanonie premonstrátů na Strahově
bude na Zelený čtvrtek a Velký pátek od 21:00 slavit
modlitbu se čtením se zpívanými lamentacemi,
anticipovanou vždy z následujícího dne.
(Lamentace v běžném pokoncilním oficiu pochopitelně nejsou,
jde o řádovou úpravu.)
Kromě toho je možné zúčastnit se na Velký pátek ranních chval,
na Bílou sobotu ranních chval a nešpor.
Na neděli Zmrtvýchvstání budou křestní nešpory
(viz článek zachycující jedny loňské).
Dominikáni u sv. Jiljí
mají liturgickou nabídku tak rozsáhlou, že je lepší podívat
se přímo na jejich web.
Zvláštní pozornost si zaslouží "temné hodinky",
slavené na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu
od 7:00.
Jde o předkoncilní matutinum a (částečně modernisované)
ranní chvály. Texty a noty viz
web.
Roudnice nad Labem
V kostele Narození Panny Marie se
zpívá velká část předkoncilního oficia Svatého týdne.
Nevím ale, nakolik jsou hodinky otevřené pro veřejnost -
případnému návštěvníkovi se doporučuje předem kontaktovat
organizátory, aby nezůstal stát před zavřenými dveřmi.
Díval jsem se včera do předkoncilního
breviáře na něco ohledně textů velikonočního tridua
a při té příležitosti jsem narazil na rubriku:
Horae minores dicuntur hora competenti,
candelis exstinctis et sine cantu.
Toto zjištění mě uvrhlo do nejistoty:
možná jsem zhudebnil a zveřejněním onoho zhudebnění nabádám
ke zpívání části liturgie, která se tradičně nezpívala?
I otevřel jsem staré liturgické knihy, abych si v této věci
udělal jasno.
Rubrika o slavení bez zpěvu se objevuje u malých hodinek
od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty,
u kompletáře Zeleného čtvrtku a Velkého pátku
a na Bílou sobotu navíc u nešpor.
Tak alespoň ve vydání breviáře podle "těsně předkoncilních" rubrik z Nova et Vetera.
Breviář "piánský," AKA "Divino afflatu,"
(vydání Pustet Regensburg 1927)
má rubriku sine cantu
pouze u nešpor Zeleného čtvrtku a Velkého pátku.
Zatímco výše jmenovaný breviář už má rubriku o vypuštění
čtvrtečních a pátečních nešpor tím, kdo se účastnil večerních
obřadů, zde se s nešporami počítá bez úlev.
Antiphonale z téže doby (Řím 1912)
uvádí v poznámce u nešpor Zeleného čtvrtku, že ač je v současnosti
zvykem ve čtvrtek a v pátek nešpory slavit bez zpěvu,
dříve se všude zpívaly a nápěvy se tedy uvádějí. Jednak proto,
aby neupadly v zapomenutí, jednak pro církve podle starobylého
zvyku je i nadále zpívající.
Na konci rubriky o malých hodinkách Zeleného čtvrtku
je v závorce totum sine cantu,
ze stavby předcházejícího souvětí však považuji za pravděpodobné, že se to
vztahuje pouze na závěr hodinek, tj. Christus factus est, Pater noster,
žalm Miserere a oraci.
Breviář z konce 19. stol. (Horae diurnae, Pustet 1873)
uvádí rubriku sine cantu u nešpor Zeleného čtvrtku
a Velkého pátku, stejně jako piánský breviář.
V notovaném Officiu majoris hebdomadae z téže doby
(Pustet 1889) je sice rubrika, která nás zajímá, pouze
u čtvrtečních a pátečních nešpor, u žalmů malých hodinek Zeleného
čtvrtku však chybí noty a z kontextu knihy,
která pro uživatelské pohodlí zásadně všechny zpěvy na místě notuje,
je pravděpodobné, že se malé hodinky také nezpívaly.
Tento mělký průzkum si samozřejmě nemůže dělat nárok na vypovídací
hodnotu ohledně toho, co je "tradiční". Kdyby se o to pokoušel,
plně by na něj dopadala výtka "tradicionalistické krátkozrakosti",
která vidí jen sto, nejvýše dvě stě let zpátky.
Pro sledování zkoumaného jevu dále do minulosti však momentálně
postrádám prameny.
Hledal jsem, jestli bych na internetu nenašel první vydání
tridentského breviáře, ale nenašel jsem.
Nezbyde, než se za ním příležitostně vypravit
do knihovny.
[EDIT: dodatečně provedeno, viz níže.]
Díval jsem se do pražského breviáře z r. 1502
a našel v jeho bohatých rubrikách o triduu
leccos zajímavého, ale o nezpívaných
hodinkách nic. (To neznamená, že tam o nich nic není, ale při tom,
jak umím latinsky, bych se textu, abych z něj vytěžil všechny informace,
které snad obsahuje, musel věnovat více, než si zrovna mohu dovolit.)
Když to shrneme:
V 19. a první polovině 20. stol. bylo zvykem některé zelenočtvrteční
a velkopáteční hodinky nezpívat.
V této věci byla zaznamenána určitá změna v souvislosti
s reformami z r. 1960.
Máme přitom indicie, že tato zvyklost netrvá odjakživa,
ale má dohledatelnou dobu vzniku (viz poznámka v Antiphonale 1912).
Doposud zjištěné skutečnosti však nepovažuji za dostatečně pevný základ
k rozhodnutí o tom, že by bylo více v souladu s tradicí
římské církve některé části oficia Velikonočního tridua přestat
zpívat a které by to měly být.
Noty z minulých let proto nechávám tak, jak jsou, a k této otázce
se snad příležitostně vrátím.
[EDIT 26.5.2014]
V prvním autentickém vydání tridentského breviáře jsem našel
jen jednu rubriku "sine cantu", a sice o velkopátečních nešporách:
"Ad Vesperas Antiphona, et Psalmi praeteriti diei dicuntur sine cantu."
Dovoluji si upozornit na článek Karla Komárka
Temné hodinky - vzácnost z pokladu liturgie,
který vyšel na Bílou sobotu na Skleněném kostele.
Dotýká se tématu, které mi ve Svatém týdnu také vrtalo hlavou:
liturgická reforma iniciovaná 2. vatikánským koncilem nesporně přinesla
mnoho dobrého, ale také smetla řadu hodnotných liturgických prvků,
v neposlední řadě v oficiu.
Některé bez rámusu upadly v zapomnění a staly se nanejvýš předmětem
teskné touhy odborníků. Jiné se ale do života církve vracejí -
"zdola", iniciativou společenství, která slaví liturgii
a příslušné prvky vidí jako natolik hodnotné, že hledají cesty,
jak je do svého liturgického života znovu uvést.
Mezi takové prvky nepochybně patří "temné hodinky" Svatého týdne.
Jejich "vzkříšení" má různé podoby.
Někde komunita, která jinak slaví
liturgii v řádné formě římského ritu, přechází pro oficium Svatého
týdne k formě mimořádné (tak čeští dominikáni, nakolik lze soudit
z jejich webu);
jinde se sahá k jisté "partyzánštině" a upravuje se množství
a výběr lekcí v modlitbě se čtením řádné formy
(to jsem zažil v katedrální farnosti v Erfurtu
a z vyprávění svědků se zdá, že touto cestou jdou i strahovští
premonstráti).
Ptám se tady, nakolik je pravděpodobné, že nezůstane u hnutí
zdola a individuálních řešení, a dojde k dílčí revizi
výsledků liturgické reformy.
Myslím, že by taková revize, zrovna pokud jde o oficium Svatého týdne,
byla vhodná a plodná.
Neměl by ale být přeslechnut ani závěrem článku zaznívající
návrh, využít "materiál" temných hodinek v populární pobožnosti.
Temné hodinky jsou nabité dobře vybranými texty
a podaří-li se je dnešnímu člověku zpřístupnit, bude to jistě
cenný příspěvek k jeho lepšímu proniknutí do velikonočního tajemství.
Myslím na všechny ty plytké zelenočtvrteční adorace, které jsem
zažil; tady se nabízí potenciálně hodnotná, na přípravu a provedení
však, nezastírejme, poměrně náročná alternativa.
Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve jsou, myslím, poměrně
realistické ve svých výrocích o slavení DMC "za účasti lidu".
Důrazněji doporučují (a právě jen doporučují) pouze
veřejné slavení nedělních nešpor (čl. 207)
a dále modlitby se čtením a ranních chval na Velký pátek a
Bílou sobotu (čl. 210).
Místa
Aktuálně vím jen o několika málo kostelích, kde se ve Velikonočním
triduu modlitba se čtením a ranní chvály dle tohoto doporučení
budou letos slavit.
Nepochybně je jich výrazně více, zejména, ale nejen tam,
kde dveře svého kostela otevřou řeholní komunity.
Čtenářům budu vděčný za upozornění v komentářích nebo mailem,
nové informace rád doplním do seznamu.
-
katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
(Velký pátek a Bílá sobota
od 8:00; latinsky, podle současného breviáře)
-
kostel Narození Panny Marie v Roudnici n. L. (tam je přebohatý
liturgický program po celý Svatý týden, anžto se tam sjede Conventus
choralis; oficium bude zpívané podle předkoncilního mnišského antifonáře)
-
předpokládám, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladně budou,
jako každý rok, ranní chvály (a pouze ty, bez modlitby se čtením)
na Bílou sobotu, ale farní web má výpadek a nemohl jsem to tudíž ověřit
(této skromné kladenské tradici jsem jinde věnoval
článek,
snad alespoň trochu podnětný pro slavení liturgie hodin v podmínkách
farnosti)
Hudebniny
Dobře vím, že teď už je velikonoční hudební program všech
rozumně vedených kůrů dávno hotový a většinou i nacvičený,
že prostě (ani poprvé, ani naposled) s přehledem použitelných
zpěvů přicházím "s křížkem po funuse". Přeci ale:
-
ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu, jakož i nešpory
ze Zmrtvýchvstání jsou v Olejníkově Velikonočním graduálu
-
latinské ranní chvály a nešpory nabízí
Steven van Roode
-
snad se na internetu objeví noty, ze kterých se bude zpívat
v pražské katedrále, jak zmiňováno výše
[aktualisace 24.3.] tady jsou:
modlitba se čtením + ranní chvály
na Velký pátek a Bílou sobotu
-
něco se, jak známo, najde i zde mezi notami ke stažení
-
konečně na internetu není problém najít předkoncilní liturgické
knihy, přičemž aktuální je zejm.
Officium majoris hebdomadae
Jak už jsem zmínil,
toho času jsem na studijním pobytu v durynském Erfurtu. Vedle toho, že se
pilně věnuji studiu, podnikám ve volných chvílích malý soukromý průzkum
německých hudebnin k liturgii hodin. (Alespoň těch, které jsou v univerzitní
knihovně.) To, co jsem zatím našel, mě naplňuje závistí - kdybych žil v Německu,
vůbec bych se do něčeho jako je projekt "In adiutorium" nemusel pouštět.
Už od konce sedmdesátých let je k disposici profesionálně zpracované
kompletní německé Antiphonale, vedle toho jsou k disposici odlehčené
formy liturgie hodin pro použití ve farnostech, ...
V malém seriálu, který tímto článkem začínám, bych chtěl
nabídnout malý přehled všeho toho, co jsem našel.
Začít se vyplatí tím úplně nejobyčejnějším, totiž zpěvníkem,
který je (alespoň v Erfurtu) v každé kostelní lavici (tady ve skutečnosti většinou v polici
u vchodu, ze které si příchozí zpěvníky berou do lavice a pak zase vrací).
Gotteslob je, domnívám se, nejrozšířenější (ale ne jediný používaný)
německý kancionál. Vychází od roku 1975. Množství materiálu pro liturgii
hodin, které obsahuje, mě oslnilo.
Podobně jako český Kancionál obsahuje Gotteslob jako základ zhudebněný
lit. formulář pro jednu neděli (č. 672nn) (ranní chvály, nešpory, kompletář), nešpory
se dvěma různými řadami žalmů na prostřídání.
Vedle toho ale také nešpory pro neděli ve zvláštních liturgických dobách
(advent, doba vánoční, postní, velikonoční, letnice).
Nadchla mě dlouhá řada
ve zpěvníku vedle toho obsažených žalmů. Ty totiž umožňují slavit ve farnosti
nebo ve společenství pestrou (tj. v čase proměnnou, ne každou neděli
do puntíku stejnou) liturgii hodin bez nutnosti opatřovat speciální zpěvníky:
žalmy, kantika a hymny (resp. písně použitelné na místě hymnů) mají všichni
v kancionálu, čtení a přímluvy předčítá lektor a nemusejí ho mít všichni před sebou.
S liturgií hodin postavenou na zpěvníku Gotteslob jsem zatím udělal dvě
dobré zkušenosti: o slavnosti Zmrtvýchvstání v erfurtské farnosti St. Martini -
nešpory do puntíku podle toho, co zpěvník nabízí jako "nešpory pro dobu
velikonoční" - a předtím na Velký pátek a Bílou sobotu v katedrále tkzv.
"Karmette" - to je alespoň ve zdejším provedení jakýsi hybrid matutina a ranních chval -
hymnus, tři žalmy, Benedictus, přímluvy, Otčenáš (jako v ranních chválách),
čtení dvě (jako v matutinu), z toho jedno, zpívané, z Pláče.
Pro Karmette Gotteslob žádný hotový recept nenabízí, ale někdo ji povedeně
zkomponoval z toho, co na různých místech ve zpěvníku je a připravil
pro účastníky letáčky s přehledem struktury slavení, odkazy do zpěvníku
a s texty, které v něm nejsou (responsoria po čteních).
Závěrem: Co se týče možností pro slavení liturgie hodin ve farnosti, je Gotteslob
v mých očích geniální. Na druhou stranu nevím, do jaké míry
je takto skutečně využíván. Erfurt je biskupské město, předpokládám tedy,
že jeho "liturgická nabídka" je spíše nadstandartní, společná liturgie hodin
se tu však slaví pouze výjimečně (v době postní v souvislosti s obřady katechumenátu,
ve Velikonočním triduu apod.). Je tedy možné, že přesně ty stránky, nad kterými se
střídavě rozplývám a blednu závistí, většina německých katolíků vůbec nezná
a ve zpěvníku vlastně pouze zvyšují hmotnost a cenu...