Před několika lety jsem tu
referoval
o svérázných nešporách, slavených čtyřikrát do roka
ve farnosti Štěpánkovice na Hlučínsku.
I když jsem od té doby měl v plánu rozhodně si je
co nejdříve poslechnout znovu, souhrou mojí zapomětlivosti
a jiných okolností se mi to podařilo až o více než pět let
později, dnes, na Boží hod vánoční.
Přenos začal s mírným předstihem, zabral ještě kus zkoušky
zpěvu s lidem, a už od prvního tónu bylo jasné, že přicházím
pozdě: starobylé "praj(z?)ské nešpory", s žalmy a úvodním
veršem ve znění Fryčajova kancionálu, jsou pryč. Od mé poslední
virtuální návštěvy je nahradil Olejník.
Z úvodních a závěrečných poznámek kněze se zdá, že snad
právě až od letošních Vánoc.
Poslouchal jsem bezmála vzorné provedení vánočních nešpor
podle Olejníka
a tesknil po oné (jazykově i hudebně o nemálo hrubší)
starožitnosti, kterou nahradily.
Samozřejmě mám víc než jen
trochu pochopení pro toho, kdo "prajské nešpory," ochuzené o řadu
prvků a s žalmy ve znění starém dvě století, nahradil
nešporami s úplnými, jazykově dnešními a plně oficiálními texty.
Ale sám bych si provedení takové "liturgické reformy", která
zlikviduje letitou tradici, dvakrát i třikrát rozmyslel,
a než bych ji případně přeci jen provedl, postaral bych se,
aby byla ona likvidovaná tradice nejdřív dobře zdokumentovaná.
Už před pěti lety jsem podnikl jeden neúspěšný pokus
o získání kopie textů a not, z nichž se tenkrát nešpory
zpívaly a hrály. Patrně není radno moc otálet s pokusem
novým, abych, když jsem již nezastihl "prajských nešpor"
živou tradici, nezmeškal i příležitost zachytit alespoň její
písemné doklady.
Před časem jsem zachytil informaci o svébytných nešporách,
které se slaví ve vybrané sváteční dny (viz citace níže)
ve Štěpánkovicích na Hlučínsku.
Protože
na webu štěpánkovické farnosti
je možné sledovat bohoslužby v přímém přenosu,
počíhal jsem si na nešpory, které se konaly dnes,
o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, ve 14:00.
Na stránkách farnosti jsou "prajské nešpory" zmiňovány jako
součást širšího celku lokálně specifických kostelních písní.
...
Součástí Pruska se stalo celé Hlučínsko po prohrané
1. slezské válce v roce 1742. Dlouhých dvě stě let byla
historie obce propojena s dějinnými událostmi Německa.
Přesto se zde dále mluvilo „moravsky“ a tímto jazykem –
slezským nářečím češtiny – se také vyučovalo ve škole.
Základem pro výuku byl slabikář, který pro tuto oblast vydal
slezský buditel, kněz Cyprián Lelek z Dolního Benešova.
Koncem 19. století však byly školy v „pruském Slezsku“
poněmčeny, ale „moravština“ se nadále používala při náboženské
výchově a v kostele, protože tato část území nadále patřila
k olomoucké arcidiecézi. Živou památkou na dějinné zvraty je
svébytné nářečí i písně, které se zpívají jen na Hlučínsku.
„Písně nenajdete v Kancionálu. Lidé je mají natištěné
na lístcích. Zajímavostí tohoto regionu jsou
tzv. prajské nešpory, které se zpívají na Vánoce,
Velikonoce, na krmáš a odpust. Starší lidé to znají ještě
zpaměti a s chutí nešpory zpívají,“
upozornil štěpánkovický farář na místní raritu.
www.stepankovice-farnost.wz.cz, 27. 3. 2016;
zvýraznění v textu JP
Průběh
Ve stanovený čas přišel za zpěvu první sloky písně
Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz
liturgický průvod - kněz (v pluviálu) a několik ministrantů.
Nešpory začaly úvodním veršem, jehož charakteristická
formulace mě přiměla k rychlému vyhledání pravděpodobného zdroje.
V. Bože ku pomoci mé vzezři!
R. Pane Bože všemohoucí * rač přispět ku pomoci.
V. Srdce i ústa spraviti * bychom tě mohli chváliti.
R. Sláva buď Otci věčnému * Synu i Duchu svatému.
Jakož byla na počátku * tak budiž na věky věků. Amen.
Protože přenos byl (ať už to bylo vlivem čehokoli) nestabilní
a často mi vypadával "signál", nejsem si jist, zda bylo
zachováno výše naznačené dělení mezi kněze a lid,
ale to není až tak důležité. Důležité je, že máme před sebou
půvabný text, který Tomáš Fryčaj
do nešpor, které otiskl ve svém kancionálu,
převzal z kancionálu ještě o poznání staršího
- z Božanova Slavíčka rájského.
(Božanovi a nešporám v jeho Slavíčkovi obsaženým zatím článek
dlužím.)
Po úvodním verši pokračovala místo hymnu píseň načatá
při vstupním průvodu.
Jaké asi budou žalmy?
Ty Fryčaj od Božana nepřevzal. Díval jsem se tedy nejprve
do Fryčaje, jakožto zpěvníku místem i dobou vzniku bližšího,
a nezklamal jsem se. Použitý značně archaický překlad žalmů,
s příznačnou snahou o svázání poloveršů rýmem, je Fryčajův.
--- Chápete to? Fryčaj - zpívaný více méně
nepřetržitě do roku 2016! Etnologové jsou možná na takové
zázraky zvyklí. Já na to ale zvyklý nejsem a jsem z toho
jako u vytržení. Opravdu jsem nečekal, že se na poli
českých zpívaných nešpor něčeho takového dočkám.
Ve zpěvu se střídala kantorka s lidem (možná ještě rozděleným
na dvě části - to jsem, díky již zmíněným častým výpadkům,
nemohl dobře vysledovat.)
Použité nápěvy žalmů odjinud neznám.
Každý poloverš byl uzavřen, jak je běžné,
nějakou melodickou ozdobou; často se navíc v polovině verše
změnil recitační tón.
Pokud jsem dobře poslouchal, kantorka a lid nezpívali
své verše na stejný nápěv, ale každá skupina zpěváků
měla svůj vlastní; ty se pak k sobě měly možná trochu jako
výzva (kantorčin verš) a odpověď (verš lidu).
Všechno doprovázely varhany.
K melodiím je třeba říci, že to jistě nejsou ty, se kterými
Fryčaj počítal (a které jsem zatím nedohledal).
V jeho kancionálu je totiž u každého žalmu
uvedeno číslo (např. pro žalm 109 "melodie chorální nro. 72")
a počet slabik, které jsou potřeba pro závěrečnou formuli
každého poloverše. Právě počty slabik ale nesouhlasí -
štěpánkovické závěrečné formule jsou vesměs bohatší/delší
než Fryčajovy.
Díky výpadkům příjmu přenosu nevím, jestli zazněly žalmy
dva nebo tři. Každopádně to byly žalmy ze začátku
Fryčajova - a tehdejšího římského - nedělního pořádku
(109, 110, možná i 111 - ve vulgátním číslování).
Poté celebrant přečetl krátké čtení
(řádné z breviáře) a po něm, kde rubriky připouštějí promluvu,
pronesl krátkou výzvu, směřující ke kantiku Magnificat.
To se zpívalo stejným způsobem jako žalmy. Opět Fryčajův
text. V jeho průběhu byl, jak je při slavnostních nešporách
obvyklé, okouřen oltář, celebrant a lid.
Přímluvy, modlitba Páně a závěrečná modlitba z breviáře.
Následovala ještě pobožnost (výstav Nejsvětější svátosti a část
novény k Božímu milosrdenství), kterou jsem již nesledoval.
Vyhodnocení
Co jsou tedy "prajské nešpory", jak se dnes ve Štěpánkovicích
slaví?
V zásadě jde o nedělní nešpory z Fryčajova kancionálu,
přistřižené podle schematu nešpor z denní modlitby církve.
Tak je hymnus přesunut na začátek. Úpravou směrem k lidovosti
je, že není použit hymnus uváděný Fryčajem, ani ten z breviáře,
ale známá velikonoční píseň z kancionálu.
Počet žalmů je omezen. Nezpívané prvky (čtení, přímluvy,
Otčenáš, závěrečná modlitba) jsou vzaty z breviáře,
řádně pro ten který den.
Zpívané prvky, které Fryčaj nemá - ať proto, že je
programově vypustil (antifony), ať proto, že v jeho době
součástí římského oficia nebyly
(responsorium, novozákonní kantikum) - jsou vynechány.
Projednou si dovolím úplně vynechat
šermování liturgickými předpisy,
protože poslední, co bych si přál, by bylo, aby prajské nešpory
mým přičiněním vymizely, nebo doznaly nějakých násilných úprav
v zájmu vyhovění dnešnímu liturgickému zákonodárství.
V době, kdy vznikly, nebyly součástí liturgie, ale lidovou
pobožností, na kterou se liturgické předpisy nevztahovaly.
Bylo by tudíž zcela věci nepřiměřené podle dnešních liturgických
předpisů je soudit.
Spíše se můžeme radovat, že nešpory v národním jazyce jsou
v dnešním pojetí katolické liturgie, oproti dřívějšku,
nešporami v plném slova smyslu, a že i vzácné památce
z dávných dob můžeme tento vznešený status přiznat.
Myslím, že se v daném případě sluší zavřít oči,
a nešpory prostě přijmout, jak jsou.
Kdyby je chtěl někdo dále reformovat k podobě pokoncilního
oficia, dala by se snad jen opatrně navrhnout úprava výběru
žalmů, aby, zvláště o Velikonocích, vedle žalmu 109 zazněl
i druhý žalm nešpor neděle prvního týdne žaltáře - žalm 113.
Ten byl součástí
nedělních nešpor i v době Fryčajově (Když vycházel Izrael
ze zajetí egyptského * rodina Jákobova z krajiny pohanstva
divokého) a pravděpodobně bude na místě ještě znám,
včetně nápěvu. Možná ale byly žalmy pro "pokoncilní zkrácení"
vybrány z dobrých důvodů, které nedohlédnu.
A zpívat žalmy popořadě, jak jdou za sebou v bibli,
je v rámci římského oficia samozřejmě velmi tradiční.
Prajské nešpory jsou možná vůbec nejdokonalejším naplněním
názvu "lidové nešpory", kdysi pro překlady a úpravy
nešpor pro slavení za činné účasti lidu dosti obvyklého:
jsou to "lidové nešpory", které opravdu zlidověly.
Bude jistě dobré se ptát, jak se to povedlo, jaké dobré vlivy
k tomu přispěly, a jestli z toho lze vyvodit nějaký závěr
pro hudební podobu "lidových nešpor", které by mohly vznikat
dnes.