Tato rubrika má do jisté míry kronikářskou ambici -
zaznamenat, co se tam, kam dohlédnu, za našich dnů na poli
veřejně slaveného oficia dělo, se zvláštním zřetelem na stránku
ceremoniální a hudební, a to jednak slavení dlouhodobě pravidelné,
jednak mimořádné a jedinečné.
Právě to mimořádné se v poslední době nezvykle nakupilo,
ale já jsem z toho nezvládl vidět a zaznamenat vůbec nic.
Budiž tu tedy alespoň stručný přehled, co všechno jsem
v krátké době stihl zmeškat.
V Praze na Strahově se od 23. 7. do 3. 8. konala
generální kapitula premonstrátského řádu.
Denně se slavily ranní chvály a nešpory, záznamy z několika dní jsou na YouTube kanálu kláštera
(31. 7. RCH,
1. 8. RCH a NE,
2. 8. RCH).
Hodinky jsou kompletně zpívané, s doprovodem na velké varhany,
ve zpěvu žalmů se střídá chrámová loď s malou schólou na kruchtě.
Úvodní verš, hymnus, responsorium,
evangelní kantikum s antifonou a
Benedicamus Domino
jsou pravidelně latinsky,
ale žalmy se svými antifonami anglicky a čtené části
v různých jazycích.
Tohle nechápu, a tuplem to nechápu při těch mezinárodních
bohoslužbách, kterých se účastní výhradně nebo téměř výhradně
klerici, tedy lidé s teologickým vzděláním, u kterých se dá
rozumně předpokládat, že latině rozumějí stejně dobře
nebo lépe, než těm z použitých národních jazyků,
které nikdy nestudovali (nizozemština!).
13. 9. se i letos v Milevsku konaly první nešpory svátku
Povýšení svatého kříže s nedávno nalezenou
údajnou
pašijovou relikvií, tkzv. Svatým hřebem.
V samotný den Povýšení svatého kříže pak byl v pražské katedrále
o mimořádných zpívaných nešporách
(nebyla neděle, ale sobota, Povýšení svatého kříže nepatří mezi svátky,
které se v katedrále nešporami obvykle světí,
a pravidelný rozvrh kapitulních nešpor začíná po letní přestávce
až v říjnu)
instalován
jako sídelní kanovník Metropolitní kapituly
P. Radek Tichý, t. č. rektor pražského kněžského semináře.
Pozoruhodné je, že oproti všem katedrálním zvyklostem
na fotkách není ani stopy po katedrálním sboru nebo chorální
schóle. Zpěv podle všeho obstaralo početné shromáždění
duchovenstva zblízka i zdáli.
O hudební stránce nemáme zprávy, ale je pravděpodobné,
že ji organisoval dr. Tichý sám nebo někdo z jeho
blízkých spolupracovníků, a že spíš než o některý ze dvou
základních hudebních tvarů
v katedrále obvyklých (latinské nešpory podle římského
antifonáře ze Solesmes, Kšicovy české nešpory)
šlo o zpívané nešpory podobné těm
z akcí pořádaných pod hlavičkou liturgie.cz.
Nakolik se dá z fotek soudit, právní náležitosti kanovnické
instalace se odbyly ještě před vlastním začátkem
nebo na samém začátku nešpor.
Pro různá dříve pozorovaná řešení viz štítek "instalace".
Praxi Metropolitní kapituly dosud podchycenu
nemám, protože se tam kanovníci až tak často neinstalují
a obvykle se o tom spíš nedávalo předem doširoka vědět.
22. 9. dávali v kostele sv. Petra na Poříčí
Melceliovy mariánské nešpory.
Podle všeho šlo o provedení koncertní, ne liturgické,
ale v případě oficia může být hranice mezi koncertem a liturgií
opravdu tenká, protože k tomu, aby nešpory byly nešporami,
nejsou nezbytné ceremonie ani moc ze svěcení
- jen modlící se církev.
Rušněji než obvykle bylo letos kolem sv. Václava
ve Staré Boleslavi.
Na sv. Kosmu a Damiána se slavila titulární slavnost
v kryptě (nesoucí zasvěcení toho původního kostela,
kam svatý kníže podle legendy časně ráno spěchal na chórovou modlitbu,
ale přičiněním pana bratra a jeho družiníků místo chóru pozemského
vešel v nebeský).
Pokud je mi známo, slavit pouť v kryptě (kromě mše i) nešporami
tu v posledních letech
nebylo obvyklé. Zřejmě šlo o mimořádnou akci
související s čerstvým rozšířením kapituly.
Nešpor se kromě stávajících členů účastnili
už i kanovníci nově jmenovaní, ale dosud neinstalovaní.
Téměř jistě šlo o nešpory recitované, protože
staroboleslavskou kapitulu sledujeme už léta a víme,
že není zpěvavá.
Ze svatováclavské pouti jsem i letos vynechal
první nešpory
(a když vidím jejich orelský klerofašo závěr, jsem rád,
že jsem tam nebyl).
Nakolik se dá soudit podle osob a obsazení,
po hudební stránce se patrně moc nelišily od těch
opakovaně zaznamenaných v minulých letech.
Ranní chvály v den slavnosti jsem si ujít nenechal,
a jako očitý svědek hlásím, že
červeným deskám
je nejspíš konec. Poprvé za mou historii staroboleslavských
poutí se říkaly standardní ranní chvály slavnosti
sv. Václava podle Denní modlitby církve.
Až po pouti,
2. 10., byli ve Staré Boleslavi instalováni oni již zmínění noví kanovníci.
Ze zpráv víme, že součástí instalace byly zpívané nešpory,
a na fotkách je v pozadí vidět část pražského katedrálního sboru,
vč. charakteristických modrožlutých skafandrů.
Památka sv. andělů strážných nepatří ke dnům, které se
v Praze na Hradě slaví nešporami, takže zpěvy musel
někdo připravit pro danou příležitost.
O to víc mě samozřejmě mrzí, že nevím nic o tom,
jak vypadaly.
Z fotek je zřejmé, že se někdo opravdu vyřádil na ceremoniích,
protože obřady procházejí postupně všemi třemi chrámovými
prostory v areálu svatováclavské basiliky
(kostel sv. Klimenta, krypta, chór basiliky).
Nešpory se patrně zpívaly až úplně nakonec, ve velkém chóru.
Ve Staré Boleslavi se o slavnosti sv. Václava každoročně
slaví také vybrané hodinky oficia. První nešpory bývají
zpívané v podání hostujících zpěváků,
zpravidla latinské chorální (viz starší článek);
ranní chvály pak jsou plně v režii kanovníků staroboleslavské
kolegiátní kapituly, česky recitované.
Ovšem ne podle standardních textů slavnosti sv. Václava
z Denní modlitby církve, ale podle nějaké místní kompilace
(v charakteristických červených deskách formátu A4),
příchozím vždycky na místě v dost omezeném množství výtisků půjčované.
Letošní svítání dne sv. Václava nad Starou Boleslaví.
Ambrožovo "... hoc omnis erronum chorus vias
nocendi deserit" tu dnes neplatí - každopádně ne pro toho
errona, jenž se krade do krypty, aby se konečně zmocnil obsahu
červených desek.
Už loni
jsem na sv. Václava jel časně ráno do Staré Boleslavi,
odhodlán obsah oněch z dřívějška známých červených desek si nafotit a
s konečnou platností vyřešit otázku, co je to nestandardní
svatováclavské oficium zač. Neuspěl jsem, a tak mi nezbylo,
než počkat ještě jeden rok.
Letos jsem už nenechal nic náhodě, nafocený obsah červených desek
jsem si z krypty sv. Kosmy a Damiána odnesl a tajemství staroboleslavského
svatováclavského oficia tak konečně může být z velké části
rozluštěno.
[EDIT 27. 9. 2024]
(Jen) české texty (jen) ranních chval z červených desek jsem drze
vystavil zde,
ku prospěchu všem staroboleslavským poutníkům - a ovšem i čtenářům tohoto článku.
[EDIT 28. 9. 2024]
Letos se ranní chvály v kryptě sv. Kosmy a Damiána
poprvé za sledovanou dobu říkaly
s oficiálními texty. Zdá se, že svérázný liturgický formulář
z červených desek patří historii.
Desky obsahují kompletní texty pro první nešpory,
modlitbu se čtením a ranní chvály slavnosti sv. Václava.
Obsah je dvojjazyčný, tištěný na protilehlých stranách
paralelně vlevo latinsky a vpravo česky.
Zkoumání začneme od textu latinského.
Ale k tomu je vhodné vybavit se napřed trochou širšího kontextu:
Sv. Václav v římských liturgických knihách
1. Breviarium Romanum
Sv. Václav je jedním z nemnoha českých světců zapsaných
nejen v kalendářích českých a moravských diecésí, ale také
v kalendáři světové církve, a byl prvním, kterému se té cti
dostalo (další jsou od r. 1880 sv. Cyril a Metoděj,
od r. 1996 sv. Vojtěch).
Jeho svátek byl do římského breviáře pojat za pontifikátu
Klementa X. (1669-1676), nejprve jen jako volitelný.
Benedikt XIII. ho 1729 učinil závazným pro celou církev
(Malina: Dějiny římského breviáře, Praha 1939, s. 375).
Svatováclavský formulář v římském breviáři měl vlastní jen
legendu pro druhý nokturn a oraci. Orace je upravená, aby
vyhovovala dobovému římskému stylu, ale je v ní stále dobře
patrná struktura a charakteristické obraty ze starobylé
orace pražské, jejíž úpravou nepochybně vznikla.
Deus qui beati Wenceslai nobilitatem
in meliorem mutasti dignitatem:
et eum per martyrii palmam
ad celestem perduxisti gloriam:
eius precibus
nos quesumus
ab omni aduersitate libera:
et eterne beatitudinis concede perfrui gloria.
Per Dominum.
|
Deus, qui beati Wenceslai nobilitatem
in meliorem mutasti dignitatem,
et eum per martyrii palmam
ad coelestem perduxisti gloriam,
ejus precibus nos ab omni adversitate custodi,
et ejusdem tribue gaudere consortio.
Per Dominum.
|
Deus, qui beátum Vencesláum
per martýrii palmam a terréno principátu
ad coeléstem glóriam transtulísti:
ejus précibus nos ab omni adversitáte custódi,
et ejúsdem tríbue gaudére consórtio.
Per Dóminum.
|
Středověká rýmovaná podoba pražské orace.
V pražských pramenech je kontinuálně doložena
přinejmenším od 12. stol., viz např.
CZ-Pu VI E 13, s. 414 (12. stol., jiřský klášter);
CZ-Pu IV D 9, f. 56r (13./14. stol.);
Liber viaticus Jana ze Středy, f. 268v (cca 1360);
tištěný pražský breviář 1502, f. 371r.
|
Kompromisní znění
v pražském propriu
od r. 1677
do r. 1865.
Prosebnou část drží v nové "římské" podobě,
ale anamnetická část se vrací zpět k podobě středověké.
|
Svatováclavská orace zredigovaná do římského stylu
v rané podobě pražského provinčního propria
k římskému breviáři
(vydání
Vídeň 1643,
Praha 1663).
Právě tato verze byla
za pontifikátu Klementa X. pojata do římského breviáře
(viz např.
v přívazku breviáře tištěného v Lyonu 1671).
Od r. 1865 pak byla (opět) zařazena i v propriu pražské církevní provincie.
|
2. Liturgia horarum
V kalendáři světové církve sv. Václav přečkal
(ve stupni nezávazné památky)
i velký pokoncilní úklid. Z dosavadních liturgických textů
však v breviáři nebylo zachováno nic.
Jako druhá lekce modlitby se čtením se nově čte
úryvek z První staroslověnské
legendy o svatém Václavu - ve stejném rozsahu, v jakém je dnes
i v propriu českých a moravských diecésí.
Lekce je doplněna vlastním responsoriem
(protože pokoncilní breviář - narozdíl od celé dosavadní liturgické tradice -
v modlitbě se čtením nezná společná responsoria
a ke každé lekci přiřazuje responsorium vlastní).
Tradiční svatováclavská orace (o níž výše) byla
nahrazena
upravenou orací určenou původně pro svátek sv. Hermenegilda.
(Srov. též Johnson Cuthbert: The Sources of the Roman Missal (1975). Proprium de tempore, Proprium de sanctis, in: Notitiae 1996 (s. 1-180), s. 143.)
Zatímco tradiční orace hledí na mučednictví jako bránu
do nebeské slávy a světec je v ní zmiňován jen jako pasivní
objekt Božího jednání,
pro oraci novou je charakteristický
etický důraz: pohled je upřen na světce, který za pozemského
života aktivně upřednostňuje nebeské království před pozemským.
Nová orace mluví o tom, že sv. Václav dával před pozemským
královstvím (regnum) přednost tomu nebeskému,
zatímco orace tradiční byla citlivější k historickým reáliím
a ze svatého knížete ani implicitně nedělala krále.
Deus, qui beatum Hermenegildum martyrem tuum
caelesti regno terrenum postponere docuisti,
da, quaesumus, nobis, eius exemplo caduca despicere
atque aeterna sectari.
Per Dominum.
|
Deus, qui beatum martyrem Venceslaum
caelesti regno terrenum postponere docuisti,
eius precibus concede,
ut, nosmetipsos abnegantes,
tibi toto corde adhaerere valeamus.
Per Dominum.
|
Breviarium Romanum, orace svátku sv. Hermenegilda
|
Liturgia horarum, orace památky sv. Václava
|
(Latinská verze pokoncilního národního propria
tradiční svatováclavskou oraci
rovněž opouští a skládá novou, odpovídající českému znění
v Denní modlitbě církve. Ale tu zde přejdeme, protože
redaktor latinských textů do staroboleslavských červených desek
dost možná ani nevěděl, že národní proprium má i řádně schválenou
latinskou verzi, a každopádně ji nepoužil.)
Latinský text v červených deskách
Po výkladu výše můžeme pro latinský text v červených deskách
uzavřít otázku pramenů.
Jediným pramenem je (jak jsem podrobně zkontroloval)
pokoncilní latinský breviář.
Výše pojednané skromné vlastní texty nezávazné památky sv. Václava
(druhá lekce, její responsorium, závěrečná modlitba)
jsou doplněny na formát slavnosti
(nic z cyklu žaltáře, všechno o svatém, navíc první nešpory)
texty z commune jednoho mučedníka. Jedná se tedy
o oficium slavnosti svatého Václava v té podobě, jak se
(např. jako titulární slavnost kostela) slaví ve většině světa
mimo české a moravské diecése.
Za zmínku stojí, že červené desky sledují latinský breviář
ve znění prvního vydání z r. 1971, které mělo žalmy již
v novém překladu, ale ostatní biblické texty ještě podle Vulgáty.
Editio typica altera, vydaná v r. 1985,
zapracovala biblické texty mezitím dokončené Neovulgáty,
takže rozdíly nacházíme hlavně v biblických textech mimo žalmy
(NZ kantikum prvních nešpor,
první lekce modlitby se čtením,
SZ kantikum ranních chval).
Zastaralá předloha by mohla ukazovat na to, že latinský
text, který známe z červených desek, má ve staroboleslavské
kapitule historii starší, než bychom si dnes pomysleli.
Ale já z toho žádné závěry pro dataci latinské části obsahu
červených desek vyvozovat nebudu, protože vím, že
editio typica altera je v ČR velmi špatně dostupná
(když tedy opravdu potřebujete konzultovat tištěné oficiální vydání a nestačí
její obsah online).
Není v žádné veřejné knihovně,
zatímco zastaralá editio typica je dostupná dobře,
a není všeobecně známé,
že pokoncilní latinský breviář má druhé typické vydání
a jak zásadně se od prvního liší.
Je tedy dobře myslitelné, že latinské texty do červených desek
někdo připravil třeba až někdy po r. 2000 - a přeci stále na základě
dávno zastaralé editio typica.
Latinský text má dvě grafické zvláštnosti: jednak,
narozdíl od oficiálních liturgických knih, nevyznačuje
slabiky nesoucí slovní přízvuk (možná proto, aby to čtenáře
v latině nezběhlé nesvádělo číst samohlásky s čárkou jako
samohlásky dlouhé),
jednak jméno svatého Václava píše zásadně Wenceslaus,
zatímco v pokoncilním breviáři se píše s jednoduchým V:
Venceslaus
(v liturgických knihách domácí provenience je tento způsob psaní
obvyklý již od druhé poloviny 19. stol.).
Hymnus Beate martyr, prospera v modlitbě se čtením
má strofy o čtyřech verších, ale v červených deskách je sázen
po osmi, nejspíš proto, aby pěkněji
lícoval s delšími slokami české písně "Svatý nám milý Václave".
Po doxologii je nesmyslně (nejspíš omylem) zopakováno druhé
dvouverší z poslední strofy.
Responsorium po druhé lekci modlitby se čtením
Iustus germinabit sicut lilium / Spravedlivý vyklíčí jako lilie
má uveden nesprávný biblický zdroj
"1 Sam 13,14; Žl 37(36),34; Mt 5,5".
Ten přitom odpovídá tomu responsoriu,
které je ke stejné lekci určeno v národním propriu
(Quaesivit sibi Dominus / Bůh si vyhledal muže podle svého srdce).
To by mohlo ukazovat na to, že proces redakce staroboleslavského
oficia byl složitější, než je dnes patrné, a nebylo hned
od začátku dáno, že latinské texty budou kompletně podle
Liturgia horarum a české texty je
(až na hrstku výjimek, o nichž dále) budou sledovat.
Zrovna tak ale může jít o bezvýznamnou chybu z nepozornosti
při sestavování dvojjazyčného textu z různých oddílů
dvou různých tištěných předloh.
Text každé hodinky končí závěrečnou modlitbou,
zakončení není tištěno. Jedinou výjimku tvoří první
nešpory, po nichž je otištěno Dominus nos benedicat,
tedy zakončení, které rubriky breviáře určují pro případy
"není-li přítomen kněz nebo jáhen nebo modlí-li se někdo sám."
To je zvláštní. Červené desky neznáme jinak než jako užívané
při veřejné společné modlitbě, kterou vedou kanovníci
staroboleslavské kapituly a zpravidla se jí účastní i řada
dalších kněží. Slavení prvních nešpor bez kněží a latinsky
je sice v zásadě myslitelné, ale pravděpodobněji jde o chybu.
Český text
Český text je oproti latinskému podstatně dobrodružnější.
Záměrem patrně bylo poskytnout český ekvivalent
latinského textu na protilehlých stranách, sestavený
pokud možno z oficiálních českých liturgických textů.
Za základ byla vzata Denní modlitba církve, ale redakce se
musela vypořádat s tím, že některé texty v ní nefigurují
(protože svatováclavský formulář Denní modlitba církve
nepřekládá z Liturgia horarum, ale nahrazuje bohatším
formulářem z národního propria);
v případě řady dalších text Denní modlitby církve neodpovídá
latinské předloze, protože překladatelská komise
buďto překládala volně,
nebo na překlad úplně rezignovala a zařadila nově složený text.
Pro různé případy redakce červených desek
uplatnila různé strategie.
a) nesouvisející text
Vedle latinských hymnů ze společných textů o jednom mučedníkovi
nejsou v červených deskách položeny jejich české překlady,
ale vlastní hymny pro slavnost sv. Václava z Denní modlitby církve.
Podobně vedle orace z latinského formuláře památky sv. Václava
je položena oficiální česká orace, která není jejím překladem
(protože pokoncilní národní proprium má oraci vlastní, od římských
knih odlišnou).
Všem těmto elementům je společné, že daný latinský text nemá oficiální
český překlad,
zároveň jde o formu (hymnus, orace)
překladatelsky náročnou a daný text má v rámci liturgie hodin
prominentní postavení.
Překlad hymnu Deus, tuorum militum
ve skutečnosti v Denní modlitbě církve zahrnut je
(Bože, svatých bojovníků mzdo),
ale sotva kdo si toho všimne, pokud nepročítá rejstřík
pramenů hymnů, a navíc jde jen o menší výběr slok;
překlad hymnu Martyr Dei, qui unicum
je v zeleném hymnáři.
Mimo aktuálně platný oficiální překlad breviáře
by překlady všech tří hymnů - i římské svatováclavské orace! -
bylo lze najít
v charitním breviáři (Liturgie hodin) ze 70. let.
b) vlastní překlad
V řadě případů červené desky podávají vlastní překlad z latiny.
V případě responsoria po druhé lekci modlitby se čtením je to
proto, že dané responsorium v Denní modlitbě církve
nefiguruje (lekce je stejná v latinském breviáři i v národním
propriu, ale responsorium po ní se liší),
v ostatních případech jde o ukázky toho, jak překladatelé
Denní modlitby církve (nejen ve společných textech o jednom
mučedníkovi) přistupovali k předloze s velkou svobodou,
některé části přeložili volně a jiné nahradili nezávislými
kompozicemi. V červených deskách jsou tyto oficiální nepřeklady
nahrazeny novými překlady z latiny.
To je případ responsoria a přímluv
prvních nešpor, veršíku v modlitbě se čtením,
responsoria ranních chval.
Dotčená responsoria jsou tvořena biblickými úryvky,
ale překladatel podle všeho nehleděl na Český liturgický překlad
Písma a překládal vždy ten který liturgický text z latiny
jako izolovanou průpověď.
Liturgia horarum (1971) |
červené desky |
Denní modlitba církve |
památka sv. Václava modlitba se čtením: responsorium po druhé lekci |
R. Iustus germinabit sicut lilium, * Et florebit in aeternum ante Dominum.
V. Plantatus in domo Domini, in atriis domus Dei nostri. * Et florebit.
(Oz 14,6; Žalm 92,13n)
|
R. Spravedlivý vykvete jako lilie * věčně bude kvést před Pánem.
V. Zasazen v domě Páně, v nádvořích domu našeho Boha. * Věčně bude kvést.
|
[svatováclavský formulář v DMC není překladem
z Liturgia horarum, jde o svátek z národního propria;
responsorium má jiné]
|
společné texty o jednom mučedníkovi první nešpory: responsorium |
R. Gloria et honore * Coronasti eum, Domine. Gloria et honore.
V. Et constituisti eum super opera manuum tuarum * Coronasti eum, Domine.
Gloria Patri.
Gloria et honore.
(Žalm 8,6n)
|
R. Ctí a slávou * korunoval jsi jej Pane. Ctí a slávou.
V. Nad dílem svých rukou jsi jej ustanovil * korunoval jsi jej Pane.
Sláva Otci.
Ctí a slávou.
|
R. Spravedliví volali a Hospodin slyšel, * vysvobodil je z každé jejich tísně. Spravedliví.
V. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, * vysvobodil je z každé jejich tísně.
Sláva Otci.
Spravedliví.
(Žalm 34,18)
|
modlitba se čtením: veršík |
V. Tribulatio et angustia invenerunt me.
R. Mandata tua meditatio mea est.
(Žalm 119,143)
|
V. Soužení a úzkost mne obklopily.
R. Rozjímám o tvých příkazech.
|
V. Mnozí mě stíhají a tísní,
R. od tvých přikázání neustoupím.
(Žalm 119,157)
|
ranní chvály: responsorium |
R. Fortitudo mea * Et laus mea Dominus. Fortitudo.
V. Et factus est mihi in salutem. * Et laus mea Dominus.
Gloria Patri.
Fortitudo.
(Ex 15,2 / Žalm 118,14 / Iz 12,2)
|
R. Pán je mou silou * Pán je mou slávou. Pán.
V. Stal se mou spásou. * Pán je mou slávou.
Sláva Otci.
Hospodin [sic!].
|
R. Hospodin mi pomáhá, * on je má síla a statečnost. Hospodin.
V. Hospodin je se mnou, nebojím se, * on je má síla a statečnost.
Sláva Otci.
Hospodin.
(Žalm 118,7.14.6)
|
V responsoriu ranních chval stojí za pozornost po doxologii
chybný incipit responsa ("Hospodin" místo "Pán").
Zdá se, že redaktor českého textu
nejprve opsal responsorium z Denní modlitby církve.
K náhradě nepřekladu z Denní modlitby církve vlastním překladem
odpovídajícího latinského responsoria došlo až následně,
ale incipit po doxologii byl nedopatřením opomenut.
c) zásahy do znění Denní modlitby církve
Přímluvy ranních chval jsou znění v Denní modlitbě církve
blízké, ale ne s ním shodné.
Zdá se, že tu oficiální český překlad posloužil
za základ a byl upraven, kde se s latinskou předlohou rozcházel.
Aklamace k přímluvám
"Redemisti nos Deo in sanguine tuo"
("Svou krví jsi nás vykoupil Bohu", srov. Zj 5,9)
je přeložena chybně
"Vykoupil jsi nás svou krví, Bože."
Přiznávám, že co do pravověrnosti toho chybného překladu
jsem byl na pochybách a musel jsem vyhrabat
christologii a zopakovat si communicatio idiomatum.
Se závěrem, že ten chybný překlad není heretický,
nakolik "vykoupení svou krví" připisuje jedinému boholidskému
subjektu vtěleného Slova a ne speciálně/rozlišeně jeho božské
přirozenosti.
V kantiku z Dan 3 červené desky opravují
"velké a malé ryby, které plují ve vodě" na "plujete".
Tato oprava se nemůže vydávat za vylepšení míry věrnosti
latinské předloze ("... quae moventur in aquis ..."),
ale je motivována nejspíš češtinářsky, pokud tedy vůbec
jde o cílenou opravu a ne o nepozornost při opisování.
d) neřešené odchylky
Když jsme vypočítali řadu překladatelských intervencí,
je třeba říci, že v mnoha případech je ponechán oficiální
text Denní modlitby církve, i když se od odpovídajícího
latinského textu výrazněji liší a opravy by se bylo lze nadát.
Tak je beze změny ponechán
úvodní verš Bože, pospěš mi na pomoc (o jeho vztahu k předloze viz ve starším článku),
antifona k Magnificat prvních nešpor,
invitatorium,
druhá antifona modlitby se čtením;
v Te Deum a v Zachariášovu kantiku od latinské předlohy odlišné dělení veršů;
ve starozákonním kantiku ranních chval (Dan 3) vynechaný poslední verš
(tuto úpravu má Denní modlitba církve společnou s německým breviářem a snad je jím inspirována).
Strukturní odlišnosti
Některé elementy jsou otištěny v latinském textu,
ale v českém chybí (v prvních nešporách zakončení
Dominus nos benedicat;
v ranních chválách úvodní verš).
Můžeme to číst jako argument pro to, že k recitaci
byl původně určen text latinský.
V jednom případě má naopak český text element, který
v latinském nenajdeme: Zachariášovo kantikum
má v české verzi otištěn plný text doxologie
(u ostatních žalmů a kantik doxologie tištěna není).
Pravděpodobným vysvětlením je snaha opticky zamaskovat skutečnost,
že český text kantika vyšel kvůli rozdílnému
dělení veršů oproti latinskému o několik řádků kratší.
Pozoruhodným případem je hymnus modlitby se čtením, kde česká píseň
je tištěna tak, jak to dává smysl, ale latinský hymnus
má násilně upravené dělení do strof (jsou tištěny vždy dvě
čtyřveršové strofy v kuse), nejspíš s ohledem na to,
aby lépe vyšel na stránku a pěkněji lícoval s českým textem.
Navíc je jeho závěr porušen nesmyslným opakováním
jednoho dvouverší. To, jak bezohledně je tu s latinským
textem hymnu naloženo, by mohlo přinejmenším částečně zpochybňovat náš
předpoklad, že k recitaci byl původně určen latinský text
a český text měl sloužit jen jako překlad ke sledování.
Je možné, že se počítalo s vystřídáním obou jazyků
a hymny byly zamýšleny jako říkané či zpívané česky?
Souhrn
Latinské texty ve staroboleslavských červených deskách
odpovídají tomu, jak by se mezi lety 1971 a 1985
(tj. před vydáním Liturgia horarum, editio typica altera)
slavila slavnost sv. Václava
mimo české země (resp. latinsky nejspíš i v českých zemích,
protože latinské znění národního propria
bylo schváleno až v roce 1986, ani poté nikdy nevyšlo
v oficiálním vydání a dobře známé a snadno dostupné
je až od r. 2014).
Zastaralé latinské texty však z dříve uvedených důvodů
nepovažujeme za směrodatné pro dataci.
České texty vycházejí z Denní modlitby církve (1987 a pozdější
dotisky a reedice) a jsou vybrány a příp. upraveny nebo
doplněny vlastními překlady tak, aby
odpovídaly textům latinským. V důsledku toho se zásadně liší
od textů, se kterými se slavnost sv. Václava podle Denní modlitby
církve normálně slaví. Vlastních svatováclavských textů je
minimum, většinu tvoří společné texty o jednom mučedníkovi.
Zjevný je primát latinského textu:
je tištěn první ve směru čtení zleva doprava;
je neporušený, zatímco český text je podle něj
sestaven, upravován a doplňován; má navíc některé elementy, které
v českém textu nejsou přeloženy.
Grafická úprava hymnu modlitby se čtením by však mohla
nasvědčovat tomu, že přinejmenším pro některé prvky
se primárně počítalo s přednesem textu českého.
V posledních letech se z červených desek veřejně recituje
již jen invitatorium a ranní chvály, a to zásadně česky.
Zda vůbec a kdy naposled přišel ke slovu jejich ostatní obsah
nám není známo.
(V roce 2016 ještě byla v programu slavnosti uváděna i modlitba se čtením,
ale fakticky už se nekonala.)
Hodnocení
Kladně je na červených deskách třeba hodnotit skutečnost,
že uchovávají alespoň povědomí o latině jako liturgickém jazyku
a umožňují hodinky ze slavnosti sv. Václava slavit i latinsky,
jakkoli se této možnosti nevyužívá.
(Latinsky se na sv. Václava ve Staré Boleslavi
slavívají první nešpory, ale ne z červených desek,
nýbrž z toho, co dovezou zpěváci.)
Zvídavému čtenáři ovšem zároveň staví před oči skutečnost,
že oficiální český překlad breviáře je překladem latinské
předlohy v ještě o něco menší míře,
než je na první pohled patrné, a obsahuje řadu
na předloze nezávislých textů, o motivech jejichž zavedení se lze jen
dohadovat.
Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že milovníkům liturgických kuriosit
skýtá určitý druh potěšení skutečnost,
že se ve Staré Boleslavi slavnost sv. Václava slaví s jinými
českými texty než všude jinde, a jak jsou tyto texty rozkošně
divné a díky své velmi omezené přístupnosti tajemné.
Tento článek budiž toho trvalým důkazem a památkou.
Konečně můžeme připomenout, že slavení i tak důležitého
svátku, jako je slavnost zemského patrona sv. Václava,
s texty vzatými (až na úplné minimum vlastních textů -
tedy životopisné lekce a oraci)
z commune o mučednících, není bez historických paralel:
po většinu potridentské éry až do liturgické reformy
takto sv. Václava slavila olomoucká církevní provincie.
Vlastní texty v rozsahu odpovídajícím české části červených
desek (vlastní životopisné lekce, orace a hymny) pak se krátce užívaly
i v církevní provincii pražské - od r. 1643 do r. 1677,
kdy byla do provinčního propria pojata většina zpěvů
svatováclavského oficia z předtridentského pražského breviáře.
... a přeci bych považoval za šťastnější, kdyby se zrovna
ve Staré Boleslavi říkalo svatováclavské oficium
tak, jak je v Denní modlitbě církve, s bohatými vlastními texty.
Jsou to texty pěkné, hodnotné, a uchovávají kus liturgické
tradice pražské církevní provincie (byť dnešní svatováclavské
oficium neobsahuje - vyjma vlastních latinských hymnů - prvky starší roku 1865).
A díky standardním textům by se do modlitby mohl snadno zapojit
každý, kdo si přinese breviář nebo telefon s breviářovou aplikací,
zatímco teď mají smůlu všichni, na které nevystačí zásoba
červených desek - a že takových návštěvníků o svatováclavských
ránech v kryptě sv. Kosmy a Damiána bývá požehnaně.
Že liturgické užívání neschválených překladů je nelegální
tu není potřeba zvlášť zdůrazňovat.
Otevřené otázky
Předběžně se zdá, že text z červených desek vydal všechna
svá tajemství. Zůstává mi k němu ještě řada nezodpovězených
otázek, ale odpovědi na ně můžou dát jenom pamětníci
nebo sekundární prameny.