Blog

Sampor a slovenský chorál

YouTube kanál "Mních s kamerou" "mnicha-kněze-youtubera" br. Michala z benediktinského kláštera Proměnění Páně v Samporu průběžně nesleduji (jednak obecně nevěnuji moc času konzumaci audiovizuálního obsahu, jednak pro daný kanál nejsem úplně cílová skupina), ale po delší době jsem tam zabrousil zkontrolovat, jestli jsem nezmeškal něco zasluhujícího pozornost, a všiml jsem si příspěvků o chorálních zpěvech oficia ve slovenštině, jejichž přípravě (pro potřeby vlastního kláštera) se autor sám věnuje.

Je možné, že se ke "slovenskému chorálu" řeč stočila i v některých dalších videích (všechna jsem nesjížděl), ale dvě jsou mu přímo věnována:

[1] 22. 2. 2019: "Moja aktuálna práca (so spevmi)": autor hlásí, že projekt přípravy liturgických zpěvníků pro klášter právě začal (1:30). Vysvětluje, jak je uspořádáno pokoncilní mnišské oficium, představuje Thesaurus liturgiae horarum monasticae a jednotlivé latinské chorální knihy ze Solesmes. Vysvětluje, že (a částečně proč) se na Samporu nešpory zpívají latinsky, ale všechny ostatní hodinky slovensky. Nakonec předvádí a komentuje dvě již hotové slovenské antifony: (11:48) "Chváľ, Jeruzalem, Pána" a (13:13) "Pane, pouč svoj ľud o spáse a odpusť nám naše hriechy".

Obě antifony kromě mnišského oficia figurují i v běžném pokoncilním breviáři: první v ranních chválách pátku druhého týdne (česky: "Jeruzaléme, oslavuj Hospodina"), druhá v ranních chválách čtvrtka sudých týdnů ("Hospodine, dej svému lidu poznání spásy a odpusť nám naše hříchy!"). Samporské znění je v obou případech bez úprav převzaté ze slovenské Liturgia hodín.

[2] 5. 1. 2020: "Live: Slovenský gregorián": po dlouhé přednášce o gregoriánském chorálu a zopakování výkladu o uspořádání pokoncilního mnišského oficia a o zamýšleném způsobu jeho slavení na Samporu (34:24) se autor dostává k problematice slovenských chorálních zpěvů (39:20). Rekapituluje existující slovenská zhudebnění liturgie hodin a vysvětluje rozhodnutí pro "poslovenštění gregoriánského chorálu". Po historickém exkursu o svátku Křtu Páně a jeho textech v mnišském oficiu (41:56) předvádí a komentuje (46:57) část procesu vzniku vybrané slovenské antifony z tohoto svátku - v tomto případě včetně překladu textu, protože jde o antifonu specifickou pro mnišské oficium, která v římském nefiguruje. Pasáž 51:19-52:48 diskutuje cíle a metodu práce, podává určitý souhrn uplatňované "teorie slovenského chorálu". 58:18 předvádí ještě jednu (již hotovou) slovenskou antifonu: "Duch svätý, vychádzajúci od trónu, neviditeľne prenikol srdcia apoštolov. Aleluja" (slavnost Seslání Ducha svatého, tercie; české znění v Denní modlitbě církve je ovšem zcela nepodobné, protože překlad do češtiny je tak volný, že je to spíš nepřeklad), pak odpovídá na otázky diváků.

Představený přístup k tvorbě "slovenského chorálu" se dá shrnout do hesel "úprava pôvodních gregoriánských antifón - latinských - na slovenské" (první video, 13:54) nebo "nájsť príslušné antifóny a spravit z nich slovenské" (druhé video, 39:20). Melodie pro slovenský text se tvoří (alespoň nakolik lze z obou videí soudit, bez výjimky) úpravou nápěvu latinské předlohy. To je přístup velmi tradiční - v tom smyslu, že se může odvolávat (nejen v českém jazykovém prostoru) na řadu starších pokusů stejného druhu. (Srov. nedávný článek věnovaný vybraným ukázkám českého chorálu 19. a 20. stol.) I když pro tento způsob tvorby chorálu v národním jazyce mluví řada různě dobrých důvodů (a bylo by možné jmenovat další), dle mého soudu je v principu vadný. Chorálu (když je řeč o nápěvech tomu kterému textu vlastních, např. antifonách) je vlastní těsné sepětí nápěvu s textem. Překlad se (jak to někde zmiňuje i "mních s kamerou") v charakteristikách významných pro zhudebnění často zásadně liší. Chorální melodie hodná svého jména z daného zhudebňovaného textu vychází, není na něj (předem hotová) pasována. To nijak nevylučuje využití známých melodických typů, ale textu patří primát. Správná otázka je "hodí se některý tradiční model nápěvu antifony na text této struktury, tohoto přirozeného rytmu, této liturgické funkce a této výpovědi?" - ne "jak přistřihnout tento nápěv pro tento text, aby nezněl moc nepatřičně?"

Diskutovaná videa toho ze samporského "slovenského chorálu" nepředvedla moc - všehovšudy tři hotové antifony a jednu rozpracovanou. O tom málu, co jsem viděl a slyšel, však v zásadě nemohu říci nic špatného. Na poslech to neuráží. (Je ovšem třeba vzít v úvahu, že slovenština není můj rodný jazyk a nemám pro ni cit.) Patrně mi nezbyde, než připustit, že i metodou, kterou považuji za principielně špatnou, je možné vytvořit korpus chorálních zpěvů v národním jazyce, které jsou v zásadě zpívatelné a poslouchatelné. Že naopak značná část mého vlastního, již bezmála deset let vznikajícího korpusu českých zpěvů oficia (s nápěvy v drtivé většině případů složenými pro ten který text) zpívatelná a poslouchatelná není, není žádné tajemství, a mé kritice cizí práce to pochopitelně na průbojnosti nepřidává. Je také třeba říci, že i když se dnes hlásím k Dobszayovu heslu "gregoriánský chorál jako hudební jazyk", drtivá většina mých českých zpěvů (v podobě nabízené zde na webu k datu vydání článku) vznikla v době, kdy jsem o chorálním repertoáru latinského oficia měl jen minimální povědomí (natož abych dobře znal nějaký větší celek z něj), a ani dnes, kdy celkem dobře znám předkoncilní římský antifonář (který jsem několik liturgických roků po sobě z velké části přezpíval), s tradičními melodickými modely (přinejmenším zatím) příliš nepracuji, protože mi k českým textům z Denní modlitby církve nesedí. Jestliže "chorál adaptovaný" s sebou vždy nese určité bezpráví vůči zhudebňovanému textu, "chorál skládaný" je ve zvýšené míře vystaven omezením svého skladatele.

Každopádně na další vývoj "slovenského chorálu" ze Samporu jsem zvědavý a nevylučuji, že se někdy v budoucnu do kláštera vypravím na návštěvu, abych tamní zpěvy slyšel ve větším množství a přímo v chóru. Za tímto účelem se však s návštěvou vyplatí otálet, protože pokud práce začala někdy začátkem loňského roku (viz údaj na začátku prvního videa), značné množství zpěvů na svou slovenskou verzi nejspíš teprve čeká.

Nešpory ze slavnosti Sedmibolestné Panny Marie, Žilina, 15. 9. 2013

Rád bych doporučil pozornosti ctěného čtenářstva další nahrávku nešpor, tentokrát ze Slovenska: 15. září 2013, o slavnosti Sedembolestnej Panny Márie, patrónky Slovenska je v kostele téhož titulu v Žiline-Vlčincách zpíval zbor starej hudby Arcus.

• 00:00 úvodní verš
• 00:39 hymnus
• 03:25 1. antifona a žalm
• 06:20 2. antifona a žalm
• 09:15 3. antifona a NZ kantikum
• 13:30 čtení
• 14:07 responsorium
• 15:41 Magnificat s antifonou
• 19:24 přímluvy
• Otčenáš
• závěrečná modlitba, požehnání
• 23:44 závěrečná antifona Salve, Regina misericordiae

Texty

V ten samý den, kdy Slováci slaví vlastní slavnost Sedmibolestné Panny Marie, patronky Slovenska, slaví převážná část římské církve, vč. českých diecézí, památku Panny Marie Bolestné, která je zařazena ve Všeobecném římském kalendáři. Není tedy bez zajímavosti srovnat slovenské texty s českými a oboje s latinskými.

Srovnání ukáže, že slovenský formulář svátku přebírá téměř kompletní materiál textů společných pro většinu církve a jen ho rozšiřuje, v souladu s vyšším stupněm a lokálním zvláštním významem svátku, o další vlastní části. Jen výjimečně obecné texty nahrazuje vlastními.

Prvním vlastním prvkem je hymnus Mária, Panna Bolestná, patrónka nášho Slovenska. V latinském breviáři jsou jako hymny pro jednotlivé hodinky úryvky sekvence Stabat mater dolorosa, z níž čerpá i nešporní hymnus českého formuláře. Ohledně původu písně Mária, Panna Bolestná se mi nepodařilo nic najít, což samo o sobě naznačuje, že nejde o píseň starou. Stejným směrem ukazuje i "ekumenická" formulace modlitby za obnovení jednoty církve v šesté sloce ("pozri, jak túžia kresťania jednotu Cirkvi obnoviť") nebo zvláštní prosba za mládež ve sloce páté. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že jde o text vytvořený v době přípravy slovenského překladu breviáře, popř. nedlouho předtím.

Antifony jsou všechny přeložené z latiny. Tak i responsorium. Tady si všimneme citelného rozdílu oproti českému znění: zatímco ve slovenském breviáři je responsorium věrně přeložené z latiny, v českém je "volná skladba na motivy latinské předlohy", vynechávající vysoké tituly Bohorodičky ("královna nebe a paní světa") a měnící konstatující výpověď ("Stála ...") na oslavné oslovení ("Blahoslavená jsi, ..., protože jsi vytrvala ..."):

Liturgia hodín (SK) R. Stála svätá Mária, Kráľovná neba a Pani sveta * Pri Pánovom kríži. V. Šťastná je, veď bez smrti získala palmu mučeníctva. * Pri Pánovom kríži. Sláva. Stála.

Denní modlitba církve R. Blahoslavená jsi, Panno Maria, * protože jsi vytrvala pod křížem Pána. V. Bez smrti jsi dosáhla mučednické palmy, * protože jsi vytrvala pod křížem Pána. Sláva. Blahoslavená jsi.

Věrný překlad daného responsoria z latiny do češtiny je v dominikánském breviáři.

Slovenský formulář se odlišuje krátkým čtením: zatímco většina církve čte v tento den pavlovský úryvek (2Tim 2, 10- 12a), nahlížející utrpení křesťanů ve světle naděje na věčnou slávu, na Slovensku se čte jiný (Gal 4, 4-7), zaměřený na vtělení a vykoupení. Je to mírně prodloužená verze toho, který se čte v obojích nešporách společných textů o Panně Marii. Konečně jsou tu navíc vlastní prosby, jak je u slavností obvyklé.

Nápěvy

Hymnus se zpívá na nápěv latinského hymnu Jesu dulcis memoria, a myslím, že je to zdařilé spojení. Je vhodné zmínit, že, nakolik je mi známo, Slováci, narozdíl od nás, nemají k breviáři úředně vydaný oficiální hymnář s nápěvy. To, přinejmenším pokud jde o slavnost Sedembolestnej Panny Márie, neznamená, že by hymnus nebylo jak zpívat: nabídka je naopak bohatá. Ten, kdo připravoval program probíraných nešpor, se na existující zhudebnění nevázal a zvolil chorální nápěv, stylově se dobře hodící k antifonám (o nich dále). Ovšem kdyby chtěl, z čeho vybírat by měl: Jedno novodobé zpracování najdeme mezi novou tvorbou, navrhovanou na zařazení do připravovaného Liturgického spevníka. (To by se, pravda, svým charakterem k chorálním nešporám úplně dobře nehodilo.) Další zhudebnění najdeme v publikaci Zhudobnené vešpery na nedele a sviatky. (To by se naopak hodilo docela dobře.) A to možná není všechno. Neměl jsem zatím možnost nahlédnout do publikace Cecílie Magulové a je dost pravděpodobné, že tam je další nezávislé zpracování.

Množství nápěvů je posledním pádným argumentem pro to, že je hymnus nedávného "roku výroby". Napadá mě ale, jestli otázka po době vzniku hymnu v národním překladu breviáře vůbec má v celosvětovém kontextu smysl. Čerpají i další národní hymnáře z pokladu existujících písní? Nebo je v tomto český hymnář výjimečný a ostatní mají vesměs hymny přeložené či zbásněné nově v době provádění liturgické reformy?

Máloco mi udělá takovou radost, jako objev povedených prokomponovaných antifon. Jeden takový klenot je zachycen i na naší nahrávce. Pro druhou antifonu je adaptován jeden z nejfrekventovanějších modelů latinských chorálních antifon (který jsem také vícekrát použil, ovšem zdaleka ne tak často, jako na něj narazíme v římském antifonáři, a sotvakde tak zdařile, jako se tady povedlo neznámému členovi sboru Arcus). U ostatních nemohu vyloučit, že úzce napodobují nějakou předlohu, ale spíše předpokládám, že jde o volné skladby někoho dobře obeznámeného s chorálním repertoárem oficia. Bezpečně nejde o adaptace nápěvů odpovídajících latinských antifon: odpovídající latinské antifony, s výjimkou antifony k Magnificat, totiž žádné nápěvy nemají a nikdy neměly. Pokoncilní formulář je kompletně nově poskládaný, až na zmíněnou výjimku převážně z do té doby nezpívaných textů, a z předkoncilního formuláře svátku Panny Marie bolestné (jehož antifony jsou vybrány převážně z Písně písní) nepřebírá ani čárku.

Žalmy se zpívají v alternaci jednohlasých chorálních a falsobordonových veršů. Pozorný posluchač si všimne, že nápěvy použité pro přednes chorálních veršů se ve významných detailech liší od těch, které známe z římských chorálních knih posledního století. Tak nápěv prvního žalmu je VIII.G, ovšem s netypickou mediací. Pro novozákonní kantikum pak je použit nápěv II.D, ale kromě mediace se od dnes běžné varianty liší i terminace. (Viz noty.) Po předchozím překvapí, že pro Magnificat je použit běžný nápěv VIII.G, se "všední" mediací. (Tj. ani zvláštní mediace, kterou jsme potkali u prvního žalmu, ani mediace slavnostní, která by se k Magnificat o slavnosti nabízela.) Původ použitých netypických chorálních nápěvů neznám, je ale pravděpodobné, že jsou vzaté z rukopisných nebo starších tištěných pramenů. (Proto jsem je drze zapsal do not - nepředpokládám, že bych se tím dotkl něčích autorských práv.) Protože melodie chorálních veršů je slyšet ve verších falsobordonových, je pravděpodobné, že se výběr chorálních nápěvů řídil použitými falsobordony, a to by mohlo vysvětlovat i zmíněnou pozoruhodnost u Magnificat.

Responsorium se zdá být originální volnou komposicí. Neodpovídá žádnému z tradičních modelů krátkého responsoria. To ovšem, vzhledem ke kvalitám zhudebňovaného textu, nepřekvapí. Tradiční modely předpokládají text určité rozumné délky a struktury; na dlouhé, výrazně asymetrické responsum by se těžko pasovaly.

R. Stála svätá Mária, Kráľovná neba a Pani sveta * Pri Pánovom kríži.

Ohledně závěrečné mariánské antifony jen upozorňuji, že jde o starší podobu textu, začínající Salve Regina misericordiae (bez Mater).

Pokud mám daný hudební tvar nešpor hodnotit jako ukázku "slovenského chorálu", mohu dát jen výbornou. Kromě toho jsou nešpory samozřejmě nejen dobře složené, ale i velkolepě interpretované. Jediná moje výtka nebude vedena proti kvalitám hudebním, ale liturgickým: z nahrávky se zdá, že do slavení nebyl vůbec nijak zapojen přítomný lid, což je z hlediska současného pojetí liturgie přinejmenším silně neideální. Protože veřejné slavení liturgie hodin vyhledávám, vím, že naše realita je v tomto ohledu až příliš často podobná, a to i tam, kde se nešpory slaví pravidelně a mají své jádro pravidelných účastníků. K možným příčinám bych měl několik tezí, ale těm třeba časem věnuji samostatný článek.

Stará hudba?

Já vím, já vím, působnost zboru starej hudby Arcus se neomezuje na zpívání při liturgii, a s ohledem na celé spektrum jeho činnosti je zbor starej hudby jistě adekvátní přívlastek. Také je jistě možné zpívat gregoriánský chorál a jiné liturgické zpěvy jakožto starou hudbu. Přimlouvám se ale za to, aby se - přinejmenším v katolických luzích a hájích - zpíval předně jako hudba živá. Na webu sboru Arcus je o tom přeložený skvělý článek od jednoho z mně velmi drahých autorů: László Dobszay: Živý gregorián. K tomu dodávám jen své vroucí fiat, fiat.

Zpěvy k liturgii hodin u okolních slovanských národů

Když minulou neděli skončilo celostátní setkání mládeže, dal jsem se do pátrání po notách ke zpěvům z nešpor, jež byly součástí jeho zahájení. Zatím vím, že některé (zpěv k lucernariu, odpověď z responsoria, Salve regina) jsou zařazeny v programovém průvodci nebo ve zpěvníku ze setkání a má je tedy každý účastník.

Zpěv lucernaria "Ó Bože, světlo naše" má podle zpěvníku polského autora. Čím to, že mě nikdy nenapadlo podívat se po zhudebněních oficia za hranice, ke Slovákům a Polákům? Ti už třeba dobře udělaný antifonář mají a velké množství zpěvů by se pro blízkost jazyků zřejmě dalo s minimálními úpravami převzít. Samozřejmě by se nedaly jen tak pověsit na internet. Ale kdyby se podařilo získat souhlas příslušného skladatele a pak pro tu věc najít nakladatele, měli bychom dobrý antifonář vydaný tiskem, a to není marné.

O slovenské produkci už nějakou dobu přehled mám (je zaznamenaná na stránce Knihy) - jen mě dříve nenapadlo dívat se na ni "překladatelskou optikou". Slováci mají vydaná dvě zhudebnění liturgie hodin od různých autorů:

• AKIMJAK Amantius, ADAMKO Rastislav: Zhudobnené vešpery na nedele a sviatky, Spišské Podhradie: Kňazský seminár biskupa Jána Vojtaššáka Spišská Kapitula 1997.
• MAGULOVÁ: Zhudobnená liturgia hodín, Vydavateľstvo M. Vaška 1999.

Bohužel jsem tyto knihy dosud neměl v ruce (rád bych si obě koupil, ale zdá se, že jsou dávno vyprodané; časem si je zřejmě půjčím přes meziknihovní výpůjční službu) a zejména u Magulové není ze zjistitelných informací zřejmý rozsah. Ani u Akimjaka a Adamka nevím, zda mají pro neděle a slavnosti oboje nešpory nebo jen druhé.

Nově jsem se pokusil vydolovat z hlubin internetu, zda nějakým zhudebněním liturgie hodin v národním jazyce disponují naši severovýchodní sousedé. Protože polštinu aktivně neovládám, bylo vyhledávání obtížné a povrchní. Žádného polského antifonáře jsem se nedohledal. Internetová knihkupectví, jejichž nabídku jsem prošel, se zdají ukazovat na nemalou popularitu předkoncilní liturgie v Polsku, což by přirozeně poptávku po zpěvech oficia v polštině snižovalo. Našel jsem pouze nahrávky vybraných zpěvů, zdá se ale, že si jich omezené množství pouze pro vlastní potřebu vytvořili polští dominikáni, kteří zpívanou liturgii hodin jinak slaví v latině.

Pokud jde o další slovanské národy, existenci vlastního antifonáře u nich nepředpokládám. Ale třeba se mýlím. Jestli někdo umíte slovinsky, chorvatsky, ..., zapátrejte a dejte vědět.

Zejména v Polsku je ještě jistá šance na objev (velká země s velkým množstvím katolíků; jelikož dobře neznám jazyk, nemohl jsem hledat dostatečně důkladně; může existovat nějaké zhudebnění dávno vyprodané - třeba už ze začátku 90. let nebo ještě starší, které se nedá najít v internetových knihkupectvích; ...). Aktuální předběžná bilance však obnáší jen zmíněné dva slovenské tituly. Má smysl pokoušet se o převedení jednoho nebo obou do češtiny? (Je "mezera mezi jazyky" tak malá, aby bylo možné zpěvy s minimálními úpravami převést? Jsou zhudebnění kvalitní?) To se uvidí, až se k těm knihám dostanu.