Blog

Chorální nápěvy v českých hymnářích

Hymny jsou tou jedinou částí Denní modlitby církve, pro niž byly kompletní nápěvy vydány prakticky souběžně s prvním vydáním textů, a moje úsilí udělat Denní modlitbu církve zpívatelnou se tak odpočátku mohlo soustředit na ostatní tradičně zpívané texty. Ale přeci nebylo možné vyhnout se hymnům úplně, protože pro ty nově zaváděné po vydání hymnáře (který je až dosud opakovaně přetiskován beze změn, i když už za vývojem kalendáře citelně zaostává) církevní autorita oficiální nápěvy nevydává, ani se o to soustavně nestará nikdo jiný.

Hymny zařazené v Denní modlitbě církve jsou až na pár výjimek vybrané z různých historických vrstev pokladu české duchovní písně a tomu odpovídá i charakter jejich nápěvů. Naproti tomu všechny hymny v poslední dekádě nově zaváděné jsou překlady z latiny, obvykle usilující napodobit latinskou předlohu nejen obsahem, ale i básnickou formou. Tyto hymny, značně vyčnívající v dosavadním repertoáru po stránce literární (jazykový rejstřík, absence rýmu), nutí položit si otázku po jejich adekvátním zhudebnění. Jestliže jsem dosud šel převážně cestou výběru nápěvů z těch, které jsou otištěny v červeném hymnáři, popř. složení nového nápěvu ve stylu, který se snaží mezi hymny červeného hymnáře zapadnout, je namístě ptát se, jak ne/vhodné by bylo pro tyto nové hymny (popř. i pro některé další) sáhnout po nápěvech chorálních. (Srov. nedávný článek, kde se k tématu stočila řeč.) Jako první přiblížení k této otázce se podívejme, jak s chorálními nápěvy pracují stávající české hymnáře.

Chorálními nápěvy se tu pro jednoduchost myslí nápěvy převzaté z pramenů nebo edic gregoriánského chorálu. Otázku, zda některé staré nápěvy českých písní, i když nejsou převzaté z latinského liturgického repertoáru, nejsou co do formálních znaků také nápěvy chorálními, tady otvírat nebudeme.

Červený hymnář

obsahuje asi 300 hymnů, z toho asi 20 jsou překlady z latiny. I většina těchto překladů je opatřena písňovými nápěvy, takže hudební formou v rámci hymnáře nevyčnívají.

Srov. podobný přístup v nešporách zařazených do Svatojanského kancionálu, kde jsou všechny hymny přeložené z latiny - a všechny bez výjimky mají nápěvy na způsob dobových kostelních písní. (Několik přeložených hymnů ze Svatojanského kancionálu ostatně našlo cestu právě i do našeho hymnáře.)

Ve třech případech však redakce hymnáře sáhla po nápěvech chorálních. Bez výjimky jde o hymny dnů z velikonočního cyklu: dva ze Svatého týdne (zpívané dále i na svátek Povýšení svatého kříže), třetí je překlad svatodušního hymnu Veni Creator Spiritus. Samé prominentní texty, známé a příležitostně zpívané i mimo své primární liturgické určení. Zároveň jde o případy, kdy buďto byl k disposici překlad básnickou formou dostatečně blízký latinské předloze, nebo byl takový překlad pro Denní modlitbu církve nově pořízen. Dva z těchto textů jsou (narozdíl od drtivé většiny hymnů v našem breviáři) nerýmované.

• Korouhve královské jdou vpřed (Svatý týden a Povýšení sv. kříže, nešpory) - chorální nápěv podle Rohova kancionálu, f. C XI, od novodobých chorálních knih se při zachování hrubých kontur výrazněji liší (srov. AR1912 s. 340)
• Kříži věrný, ze všech stromů (Svatý týden a Povýšení sv. kříže, ranní chvály) - úryvek z pašijového hymnu Pange lingua gloriosi proelium certaminis (srov. AR1912 s. 344) na nápěv božítělového Pange lingua gloriosi corporis mysterium (AR1912 s. 441)
• Duchu Tvůrce, přijď, navštiv nás (doba velikonoční po Nanebevstoupení, nešpory) - AR1912 s. 420

Olejníkovy Nedělní nešpory

(K nápěvům hymnů v této knize srov. též starší článek.)

Ze tří výše jmenovaných hymnů najdeme v Olejníkově vesperálu jen dva. I tady jsou oba opatřeny chorálními nápěvy. Nápěv pro Korouhve královské však je vzat do puntíku podle vatikánské edice, takže se od červeného hymnáře ve vícero detailech liší.

• č. 400/5 Duchu Tvůrce, přijď, navštiv nás (doba velikonoční po Nanebevstoupení) - AR1912 s. 420
• č. 711 Korouhve královské jdou vpřed (Povýšení svatého kříže) - AR1912 s. 340

Zelený hymnář

Mezi nápěvy k volnému výběru (s. 258nn) jsou zařazeny také dva nápěvy chorální:

• B1 Conditor (Creator) alme siderum, AR1912 s. 185 (nešpory v době adventní)
• B2 Te lucis ante terminum, AR1912 s. 48 (nedělní kompletář)

I zde jsou nápěvy reprodukovány beze změn podle Editio Vaticana. V obou případech jde o nápěvy striktně sylabické, které mají dobré předpoklady pro vzájemnou snášenlivost s různými texty. Nápěv hymnu Conditor alme siderum však je poměrně známý a patří k charakteristickým znělkám doby adventní, jeho zařazení coby universální nápěv k celoročnímu použití se proto nezdá příliš vhodné.

[EDIT 7. 12. 2024] Překlad hymnu Conditor alme siderum v zeleném hymnáři nefiguruje. Jeho nápěv se dá v době adventní použít pro hymnus ranních chval (Hle, z pouště zní hlas jasný dost), modlitby uprostřed dne a kompletáře. Ale sluší se říci, že to je toliko návrh, jak smysluplně využít omezený repertoár zeleného hymnáře. V latinských knihách taková recyklace známého nápěvu z nešpor oporu nemá, hymny ostatních hodinek tam mají nápěvy vlastní.

K nápěvům v červeném hymnáři

Hledíme-li na všechny tři zpěvníky společně, jasně převládá tendence použít odpovídající chorální nápěv tak, jak v latinských knihách leží. O to zajímavější je červený hymnář, který u dvou ze tří hymnů volí jinou cestu. To si zaslouží bližší pohled.

Kříži věrný, ze všech stromů: dva slavné latinské hymny sdílejí incipit Pange, lingua, gloriosi. Zde zpíváme přeložený úryvek toho staršího, pašijového, ovšem na nápěv novějšího, božítělového. Dle mého soudu by se daný český text dobře snesl i s nápěvem odpovídajícího latinského hymnu, ale zvolený alternativní nápěv je citelným krokem k lidovosti. Jednak je mnohem známější (božítělový hymnus se i ve farních podmínkách dosti běžně zpívá - i latinsky - při eucharistickém výstavu), jednak obsahuje mnohem méně melismat a postupů, které v repertoáru kostelních písní nejsou obvyklé.

Korouhve královské jdou vpřed nebere nápěv z latinských chorálních knih, ale variantu z Rohova kancionálu. V té ovšem provádí dvě drobné úpravy zjednodušující melodii třetího verše:

Srovnání: co červený hymnář v nápěvu z Rohova kancionálu mění
a jak se liší od vatikánské edice (zdrojový kód)

První se jeví především jako zlepšení spádu melodie a odstranění méně obvyklého postupu; druhá pak je nejspíš motivována foneticky, protože by melisma opakovaně vyšlo na jednoslabičná a nepříliš zpěvná slova (svět, krev, jsi, skon).

Ze srovnání nápěvu v hymnáři s nápěvem z latinského antifonáře se mi první jeví pro daný český text vhodnější. V latinském nápěvu opakovaně vychází vrchol melodie na poslední slabiku slova (korouhve, září, který, ...), což sice v českém chorálu není úplně smrtelný hřích, ale obvykle je vhodnější tím šetřit. Také ono pětinotové melisma v posledním verši zní v českém textu méně elegantně než v latině. Na druhou stranu to není tak, že by se latinský nápěv s daným českým textem opravdu hrubě nesnášel. Vkusně je spolu zazpívat beze všeho jde.

Co se dá říci o původu nápěvu v červeném hymnáři? Daný nápěv v české písňové tradici figuruje ve více úpravách a s různými texty. Variantami však zřetelně prosvítá společná výchozí melodie, podobná hymnu Vexilla regis, ale v několika rysech (mj. že k b vystoupá jen jednou, a to ve třetím verši) charakteristicky odlišná od novodobých římských knih. Onou výchozí melodií je melodie hymnu Vexilla regis z chorální tradice pražské diecése. Rohův kancionál pak je jedním z těch, které pro českou píseň používají nápěv hymnu Vexilla regis zcela doslovně tak, jak ho známe z diecésních liturgických pramenů (CZ-Pu I A 58, f. 68r; CZ-Pst DA III 17, f. 25v; CZ-HKm Hr-7, f. 294v). Nápěv hymnu Korouhve královské jdou vpřed v červeném hymnáři tak není prostě jen nějaký nápěv z české písňové tradice, ale máme v něm uchován kousek partikulární chorální tradice "Kostela pražského".

Souhrn

Červený hymnář a Olejníkův vesperál okrajově používají chorální nápěvy pro překlady široce známých latinských hymnů z velikonočního okruhu. Zelený hymnář dva nápěvy sylabického charakteru nabízí pro volné použití s hymny odpovídajícího metra, bez pevné vazby na text/příležitost.

Jako prameny nápěvů jsou z novodobých chorálních edic použity jen knihy s nápěvy Editio Vaticana (antifonář z r. 1912 a publikace přetiskující výběr z jeho repertoáru, jako je Liber usualis). Pokoncilní Liber hymnarius (1983) ze Solesmes reflektován není. Předpokládám však, že to víc než čím jiným bylo dáno špatnou dostupností nových chorálních knih ze Západu v době, kdy české hymnáře vznikaly (červený hymnář za normalisace, zelený krátce po Sametové revoluci). Příp. snad mohl hrát roli i ohled na to, aby se předešlo nutnosti vypořádat se s autorskoprávními nároky solesmeského opatství. (Dlužno přiznat, že to je významný důvod, proč se čerpání z moderních chorálních edic podle možností vyhýbám já.)