"Zpívali bychom nešpory častěji, kdybychom měli
(někoho, kdo nám připraví) podtrhané žalmy." -
pokud tenhle problém je i váš, dneškem by měl být
sprovozen ze světa, protože byl spuštěn nový web
zalmy.inadiutorium.cz,
kde najdete (úplně) všechny žalmy a kantika
Denní modlitby církve označkované na všechny chorální
nápěvy. Někdy bude stačit nasdílet ostatním
zpěvákům odkazy, jindy bude vhodnější označkované žalmy
vytisknout. Každopádně odpadá potřeba plánovat každé
zpívané nešpory dlouho dopředu, aby se stihly připravit texty.
Ode dneška můžete mít žalmy podtrhané na několik kliknutí.
Web ještě má řadu různě závažných nedostatků,
které budu postupně odstraňovat. Zejm. bude potřeba
zapracovat na dobré použitelnosti na mobilních zařízeních.
Užitečný je ale už ve stávající podobě, pročež ho vypouštím
do světa. Ať slouží.
Že články vznikají dlouho a zveřejňovány jsou s velkým zpožděním
je u mě spíš pravidlem než výjimkou a jinak tomu není ani zde.
Přenosy modliteb odvysílané v půlce července na TV Noe jsem tu
pochopitelně nemohl
nechat bez článku, ale dílem že jsem byl zahlcen množstvím
materiálu ke zpracování, dílem pro jiné okolnosti
zveřejňuji poznámky k nim až zjara roku následujícího.
Pevnou součástí Letní školy liturgiky (jakož i řady dalších
akcí
pořádaných pod hlavičkou liturgie.cz) je již od jejího
prvního ročníku
každodenní slavení stěžejních hodinek denní modlitby církve,
a to, chvályhodně, slavení se zpěvem. Vždycky jsem byl zvědavý,
jak přesně ono zpívané oficium
na Letních školách liturgiky vypadá, ale ne zase až tak moc, abych
se nějaké zúčastnil.
Letos jako by se rozhodli vyjít mé zvědavosti vstříc:
ranní i večerní modlitbu dvou vybraných dnů živě přenášela TV Noe
a na stránce letošního ročníku
byla dokonce zveřejněna brožurka, ze které účastníci
Letní školy hodinky zpívali (hledej "Žaltář ke stažení").
Takže: co je to za zpívané oficium, které společně slavili
účastníci Letní školy liturgiky?
Texty (s jedinou výjimkou, o níž dále)
všechny české, z Denní modlitby církve.
Zpívalo se všechno to a pouze to, co se zpívá obvykle -
úvodní verš,
hymny, žalmy a kantika se svými antifonami, responsoria,
veršíky, otčenáš, orace
(žádné zpívané čtení nebo přímluvy).
Hymny ze zeleného hymnáře na různé nápěvy v něm otištěné;
antifony všechny recto tono,
žalmy na pestrou paletu nápěvů, mně velkým dílem neznámých.
Díky údajům ve zveřejněné brožurce (s. 10-11)
víme, že se používaly hned tři různé sady nápěvů psalmodie:
k modlitbě se čtením nápěvy Petra Chaloupského,
k ranním chválám chorální,
k nešporám nápěvy André Gouzese, kde se střídaly
verše zpívané jednohlasně celým chórem
s čtyřhlasými od menší skupiny zdatnějších zpěváků.
Pomocí nápěvů psalmodie byly dále odbyty i veršíky
a responsoria - s výjimkou responsorií ranních chval,
neboť ranní chvály celé patřily chorálním nápěvům a
responsoria k nim byla vzata, jak se zdá, v mém zpracování.
Nešpory se po požehnání uzavíraly (pěkně živým)
společným zpěvem latinské mariánské písně
Solis praevia aurora fulgida.
Tady neušetříme drobné výtky redakci zpěvníčku,
neboť píseň je uvedena (s. 4) spolu se Salve Regina
pod nadpisem "Mariánské antifony".
O mariánskou antifonu v liturgickém smyslu slova samozřejmě
nejde a používat jakoukoli mariánskou píseň jako mariánskou
antifonu není legální. Případné rozšiřování repertoáru závěrečných
mariánských antifon přísluší jen biskupské konferenci (VPDMC 92).
Naše výtka se ovšem týká opravdu jen nadpisu ve zpěvníčku,
ne zaznamenaného použití. Proti zpívání volně vybrané mariánské písně
po nešporách nelze nic namítat,
nepatřičné by bylo toliko její zpívání na místě závěrečné
mariánské antifony na závěr kompletáře.
Můžeme uzavřít, že v přenosech představený hudební repertoár
zpívaného oficia se (s výjimkou oněch chorálních responsorií)
omezuje na písňové nápěvy (hymny, mariánská píseň na závěr)
a nápěvy psalmodie, ale těchto používá nečekaně rozsáhlý výběr.
Texty tradičně zpívané na vlastní nápěvy jsou odbyty
nápěvy recitativními, což citelně snižuje náročnost
pro kantory, varhaníka i lid, ponechává flexibilitu
ve výběru nápěvů žalmů (prokomponované antifony by si
nápěvy žalmů diktovaly) a umožňuje snadné pozdější uplatnění
jednou osvojených nápěvů i na úplně jiné liturgické formuláře.
Vnucuje se otázka, proč nápěvů psalmodie tolik a proč právě tyto
tři jejich sady.
Možná za tím je principielní snaha nevázat se na jeden
systém nebo jednoho autora, ale předkládat určitou šíři
hudební tradice; nelze vyloučit ani nějaký důvod ryze prozaický,
např. že každý z organizátorů preferoval něco jiného,
a střídání tří různých systémů je kompromisem.
Nejpravděpodobnější se mi ale jeví motivace estetická:
množství nápěvů psalmodie jako pokus o útěk z hudební jednotvárnosti
oficia slaveného dlouhodobě (vícekrát za den řadu dní za sebou)
a bez prokomponovaných antifon, které jsou v tradičním
hudebním tvaru oficia důležitým prvkem obměny.
Za zmínku stojí, že se všechny přenášené hodinky omezily
na velice tradiční formy psalmodie:
všechny žalmy a kantika se zpívají antifonálně - po verších se střídají
dvě skupiny zpěváků. Nepozorujeme žádnou snahu
např. vyčerpat možnosti různých způsobů přednesu žalmů,
jak je předvídá VPDMC 121-125.279.
Z hlediska výběru textů je nápadné, že všechny hymny
byly vzaty ze zeleného hymnáře, a to z lichého týdne
žaltáře - bez ohledu na to, že v sobotu večer už se slavily
první nešpory 16. (sudé!) neděle v mezidobí.
Nedivíme se -
zatímco lichý týden obsahuje hymny přeložené z latinského
breviáře, sudý tvoří formálně i kvalitativně rozkolísaná
nesourodá sbírka duchovní poesie, včetně takových básní,
jejichž forma prakticky vylučuje zpěv
i (esteticky únosnou) společnou recitaci.
Tedy básní povahy s liturgickou funkcí hymnu nesourodé,
které se do breviáře nikdy dostat neměly.
Jakkoli osobně mám, bez ohledu na množství dílčích výhrad,
opravdu rád červený hymnář,
bylo by víc než žádoucí mít k disposici také kompletní
přeložený hymnář Liturgiae horarum,
ne jen ten výběr z něj, který redakce zeleného hymnáře
pojala do své sbírky.
Chce se říci -
když teď zřejmě jsou v kurzu texty ze sedmdesátých let,
nešlo by pro liturgické použití schválit a vydat
kompletního Škráška?
Prostor a liturgické role
Prostorové uspořádání bylo v zásadě dáno využitím klášterního
chóru (chórové lavice, v nich zvláštní místo pro předsedajícího,
uprostřed pulpit, ze kterého se čtou čtení),
doplněno bylo v západním čele chóru volně stojícími sedadly
pro kantory, jak je to obvyklé v některých klášterech.
Každá hodinka byla zarámována krátkým průvodem, v němž
do chóru přicházel (za zvuků varhanní improvisace),
resp. na konci odcházel předsedající
s kantory, zatímco ostatní byli už předem na svých místech.
Liturgického oděvu užívali jen předsedající,
kantoři a při nešporách přisluhující-turiferář.
Oltář se okuřoval jen o nešporách (v úvahu by to přicházelo
i v ranních chválách, VPDMC 261), během zpěvu Magnificat,
a to starý hlavní oltář, tedy ne oltář, na kterém
se slavila každodenní mše svatá.
To vyvolává otázky z hlediska litery platného liturgického
zákonodárství (srov. VPŘM 303),
ale je třeba připustit, že z praktického hlediska by
okuřování pokoncilního oltáře
(z chóru stěží viditelného a obráceného k tou dobou prázdné
chrámové lodi) bylo opravdu podivné.
V roli lektorů (pro lekce modlitby se čtením,
krátká čtení, přímluvy)
se vystřídali různí účastníci Letní školy.
Dva seminaristé v roli kantorů se střídali v předzpěvování
antifon a začínání žalmů, společně pak předzpěvovali responsoria.
Předsedající začínal Bože, pospěš mi na pomoc,
přímluvy, Modlitbu Páně, zpíval závěrečnou modlitbu a uděloval požehnání
(jak mu určuje VPDMC 256),
ale nadto začínal hymnus a v modlitbě se čtením také veršík
mezi psalmodií a čteními.
Po tomto určitém excesu za rámec toho, co předsedajícímu
svěřuje nynější liturgické
zákonodárství, by se dalo čekat, že se týž zhostí také čestného
(a tradičního) úkolu začít antifonu k evangelnímu kantiku,
ale na to nedošlo.
Ohledně začínání hymnu srov. Caeremoniale episcoporum čl. 197 a 214,
výslovně stanovící, že ho při pontifikálních nešporách začínají
kantoři.
Začínání hymnu předsedajícím ovšem znalo
Caeremoniale předkoncilní:
lib. 2 cap. 1 par. 11 (o biskupovi);
lib. 2 cap. 3 par. 9 (když nepředsedá biskup).
Naproti tomu pro začínání veršíku předsedajícím bychom
i v předkoncilním Caeremoniale oporu hledali marně -
někdy výslovně uvádí, že veršík začínají kantoři,
v ostatních případech je z kontextu jasné alespoň to,
že tím, kdo ho začíná, rozhodně není předsedající:
lib. 2 cap. 3 par. 10 (o veršíku v nešporách, kde dnes samozřejmě již nefiguruje);
lib. 2 cap. 5 par. 5 a
lib 2. cap. 6 par. 11 (o veršíku v matutinu).
Je pochopitelné, že se někdy rozsah toho, co při slavení hodinek
koná předsedající, z praktických důvodů rozšiřuje -
zvláště, nelze-li se opřít o kantora nebo dostatečně
liturgicky kompetentní shromáždění.
Ale chór Letní školy liturgiky je shromáždění co do liturgické
kompetence nadprůměrné, srovnatelné s chórem klášterním,
a dával by tak dobrou příležitost
slavit hodinky přesně podle předpisů - a tedy s tak malým
množstvím sólových předsednických vstupů, až to
katolíka, uvyklého liturgii, kde předsedající mluví
často a mnoho, může zarazit.
Oficium je daleko nejegalitářštější ze všech
(pokoncilních římských) liturgických forem.
Jiné hejty
Jeden prohřešek jsem zaznamenal v (ne)respektování
liturgického kalendáře:
ve čtvrtek se, podle orace a barvy rouch soudě, slavila nezávazná památka bl. Hroznaty
(ostatně by bylo divné při pobytu v premonstrátském klášteře ji neslavit),
ovšem ostatní texty na ni vůbec nebraly zřetel. Podle VPDMC 235
by se z památky přinejmenším měla číst druhá lekce a zpívat antifony
k evangelním kantikům, protože je bl. Hroznata má vlastní,
ale to se nestalo a všechny texty byly z žaltáře a
z liturgického mezidobí.
Zvolené řešení, odchylující se od standardního
uspořádání oficia o památkách, se jistě může zaštítit VPDMC 246-252,
ale nevidím pro něj rozumný důvod.
Modlitba se čtením ve čtvrtek i v sobotu začínala
Bože, pospěš mi na pomoc a hymnem, tedy bylo vypuštěno invitatorium.
To liturgické předpisy připouštějí (VPDMC 35)
jen když první modlitbou dne jsou ranní chvály.
Tady však první modlitbou dne byla modlitba se čtením,
před níž se invitatorium nevynechává nikdy.
Závěrem
Akce pořádané pod hlavičkou liturgie.cz
už řadu let nabízejí účastníkům vedle vzdělávacího programu
také společné slavení liturgie hodin v nenáročné hudební formě,
kterou organizátoři považují za atraktivní
(jejich slovy "liturgická modlitba hodin, konaná jednoduchým a krásným způsobem")
- a podle všeho není málo těch, pro které toto relativně
chudobné zpívané oficium skutečně atraktivní je.
Soustavnou propagaci společně a se zpěvem slaveného
oficia samozřejmě nelze než přivítat.
Na druhou stranu mi nepřijde úplně skvělé, že jako ideál
zpívané liturgie hodin si teď spousta lidí pod vlivem
škol liturgiky a dalších spřízněných akcí pravděpodobně
představí právě tuto formu zpívaného oficia, důsledně
ořezaného o všechno to, co je na jeho plném hudebním tvaru
nejkrásnější.
Je však třeba připustit, že daný zjednodušený
hudební tvar je vhodným modelem pro občasné slavení nešpor
(popř. jiných hodinek) v těch farnostech/komunitách/společenstvích,
kde pro plný hudební tvar oficia nejsou personální zdroje,
nebo při méně slavnostních příležitostech, pro které tyto
nelze mobilisovat.
Zatím jsem ale nezaznamenal, že by se zpívané oficium
po vzoru akcí liturgie.cz šířilo. Je to spíš zážitek, za kterým
se jezdí, než model inspirující lokální nápodobu.
Kdyby taková nápodoba byla jedním ze sledovaných cílů
(samozřejmě je otázka, nakolik jde o cíl, o který realisticky
má smysl usilovat), bylo by třeba nabídnout
snadnou možnost, jak si onu "liturgickou modlitbu hodin konanou
jednoduchým a krásným způsobem" odvézt s sebou domů, v podobě
přímo použitelné v domovské farnosti/společenství/komunitě.
Tedy patrně připravit knížku s texty a notami
pro nejběžnější příležitosti, rozsahem vposledku nejspíš
dost blízkou tomu
"novému Bradáčovi", kterého jsem navrhoval koncem své
diplomky.
Pokud možno vč. varhanního doprovodu náročností přístupného
i amatérským varhaníkům.
Zpívané oficium v českém jazyce má historii dlouhou
zhruba 600 let - pokud za první průkazné svědectví o něm
považujeme Jistebnický kancionál.
Soustavné studium starých pramenů (od 15. do 18. stol.)
zatím leží přede mnou jako úkol, ale menší množství jsem jich
prošel a udělal si představu o charakteru jejich obsahu.
Prameny z 19. a 20. stol. jsem mapoval v rámci své
diplomové práce
a zatím se zdá, že se mi podařilo získat o nich dobrý přehled.
Níže se katalogovými čísly odkazuje do katalogu pramenů,
který tvoří Přílohu I zmiňované diplomové práce.
Patrně nejpalčivější a přitom zcela zásadní otázkou
současných snah o zhudebnění liturgie hodin v českém jazyce
je otázka vhodných nápěvů psalmodie.
Když se podíváme na to, co víme o hudebním tvaru
českých hodinek v oněch uplynulých 600 letech,
lze vynést předběžný závěr, že
až do 70. let 20. stol. se žalmy českého oficia zpívaly
zásadně na tradiční chorální nápěvy.
[EDIT později v den zveřejnění]
"Tradičními chorálními nápěvy" se tu myslí ty, kterých
se užívá v latinském chorálním oficiu.
Toto smělé tvrzení je samozřejmě nutné poněkud omezit:
jak již bylo řečeno,
staré rukopisné prameny zatím znám jen ve značně omezeném
rozsahu, a ty z 19. a 20. stol. zase často postrádají
notový záznam (nebo jiné jednoznačné určení, na jaké nápěvy
žalmy zpívat). Ale všechny mně známé prameny notované
(zdaleka se neomezující na
ty tři, které obsahují notované antifony)
užívají některou variantu tradičních chorálních nápěvů.
Rád bych tvrdil, že z nenotovaných pramenů, přetiskujících
text některého notovaného, se "samozřejmě vždy" zpívalo
na nápěvy známé z notované předlohy, tedy na ty tradiční
chorální. Takové tvrzení mi ovšem zapovídá položka
sig. NE 2.484
z fondu Jihočeské vědecké knihovny:
jde o druhé (malé, bez not) samostatné vydání
nešpor ze Svatojanského kancionálu (kat. č. 27),
se starším vlastnickým razítkem
"Museum JUDr. O. Kudrny v Netolicích."
Uvnitř jsou (dílem perem, dílem barevnou tužkou)
ručně připsány nápěvy pro úvodní verš a některé žalmy a hymny.
Tradičním chorálním nápěvům se nepodobá žádný.
Poznámka "Tenor" u prvního z nich by ovšem mohla naznačovat,
že nejde o "netradiční chorální nápěvy," ale o jeden part
nějakého vícehlasého zpracování.
Výjimku tvoří první nešporní formulář Šteyerův
(kat. č. 1), kde jsou ovšem žalmy přebásněny pravidelným veršem
a každému je přiřazen vhodný písňový nápěv,
podobně, jako u žalmů protestantských.
Druhý nešporní formulář v Božanově kancionálu (kat. č. 2)
užívá pro všechny žalmy variant jednoho netradičního
nápěvu.
Tulkovo vánoční matutinum (kat. č. 88) pak sice má vlastní zvláštní
zhudebnění psalmodie, to ovšem není určeno k chorálnímu
přednesu, nýbrž pro smíšený sbor, a tudíž je zanedbáváme.
Tradiční chorální nápěvy pochopitelně potkáváme v různých
jejich historických (a do 19. stol. též lokálních) podobách.
Navíc jsou různě uzpůsobovány: např. Šteyer rozkládá
všechna melismata v mediacích i terminacích a vzniklé nápěvy
jsou tak striktně sylabické, nicméně melodie zůstává dobře
zřetelná. U Šteyera a Fryčaje (kat. č. 4) jsou některé nápěvy
modálně transponované (viz DP, s. 27, pozn. 88; s. 43),
takže se mění jejich modální charakter, ale i přes změnu
charakteristických intervalů zůstává dobře
patrný průběh tradiční melodie. Zatím nevím, jestli to odráží
i dobovou/místní praxi latinského chorálního oficia, nebo jde
o projev tvořivosti autorů českých nešpor.
Opět u Šteyera a Fryčaje konečně nacházíme také po jednom nápěvu
netradičním
(DP, tamtéž), ale tradiční chorální nápěvy naprosto převažují.
Ostatní mně známé notované prameny obsahují výhradně tradiční
chorální nápěvy.
O tom, jakým způsobem byly chorální nápěvy
kdy nasazovány na český text, zatím nemám přehled
(i proto, že explicitních údajů jsem zatím v pramenech
moc nenašel a usilovat o solidní závěry třeba ze značkovaných
textů je hodně pracné), ale zdá se, že až do začátku 20. stol.
šlo zpravidla o prosté odpočítání potřebných slabik od konce
poloverše - srov. Fryčajovy pokyny jako
"Melodie chorální Nro. 72,
na kterouž dvě sylaby verše prvního a tři posledního zapadati
mají" (DP, s. 44).
Nešpory Českého kancionálu (kat. č. 51 a 53)
a Cesty k věčné spáse (kat. č. 48-50, ale viz zejm.
kompletně notované mariánské nešpory v č. 50)
pak již reflektují pravidla ohledně vázání hudebního
přízvuku na přízvuk slovní, jak byla formulována v tehdy
novém (vyšel 1912) latinském antifonáři.
České hodinky se žalmy zpívanými na nápěvy nově pro ten účel
složené se objevují až v 70. letech 20. stol.
(Olejníkův kompletář, Pololáníkovy nedělní nešpory),
v rámci provádění liturgické reformy Druhého vatikánského
koncilu. Ani tady tradiční chorální nápěvy nepřicházejí
úplně zkrátka (Holíkovy mariánské nešpory),
ale ztrácejí monopol a dopadá na ně kritika jako na
struktuře českého jazyka špatně odpovídající.
Já, jak známo, nevidím důvod onu kritiku sdílet,
tradiční chorální nápěvy psalmodie s českými texty
bez výčitek používám, a k témuž navádím i jiné
(v kterémžto názorovém táboře, ač sám hudební nedovzdělanec
a neumělec, snad také nejsem úplně bez
hudebně kompetentníspolečnosti).
Každopádně, i kdyby budoucnost měla ukázat, že jsem nebyl nic
než hudební nedouk, nešika a zpátečník, razící "latinské"
nápěvy, přestože už dávno přede mnou mužové mnohem
kompetentnější (Olejník, Pololáník, Korejs, Šmolík)
věděli, že se tyto k českým textům vesměs nehodí -
budu zpátečník někde na konci 600 let dlouhého
(více či méně kontinuálního)
proudu tradice českého chorálního oficia.
A to mi zas až tak špatné nepřijde.
Moje knihovna se nedávno rozrostla o varhanní doprovod
Olejníkových Nedělních nešpor. Konečně si tak mohu
na "olomoucký katedrální vesperál" udělat tak úplný náhled,
jaký je jen hudebníkovi mých bídných kvalit
skrz notový záznam možný.
Když jsem tu psal o Nedělních nešporáchnaposledy,
o tom, že bych si snad někdy mohl sám přehrát jejich doprovod,
se mi ještě ani nezdálo. Dnes již je tomu jinak:
v půli třetího roku hodin klavíru, jakkoli nejsem nijak dobrým
žákem, přeci už jsou Olejníkovy nešpory literaturou
docela dobře přístupnou. A že je doprovod hudebně zajímavější
a "chutnější" než samotné melodie, které jediné jsem dosud
znal ze zpěvníku, ochotně jím po chvilkách listuji
a všímám si věcí, které mi dříve ucházely.
Proto jsem se rozhodl své postřehy systematicky prověřit a
sepsat.
Hymny
Z dřívějšího nedosti zevrubného listování a zpívání jsem měl
zato, že hymny zahrnuté
v Nedělních nešporách jsou vesměs standardní texty
z Denní modlitby církve, s nápěvy podle "červeného hymnáře"
a doprovodem buďto reprodukovaným z doprovodu k Mešním zpěvům,
nebo od P. Olejníka nově složeným. Ukazuje se však, že situace
je o mnoho pestřejší.
Publikace obsahuje celkem 54 notovaných hymnů.
Když od toho odečteme sedm dublet, zbyde 47 jedinečných skladeb.
Z toho dále mezi dodatkovými hymny v závěru
svazku jsou tři (č. 901-903) sborové úpravy hymnů dříve
již otištěných v úpravě pro lidový zpěv a varhany.
Několik textů je také otištěno vícekrát s různými nápěvy.
Jedinečných zhudebněných textů by tedy bylo ještě o něco méně
než výše uvedených 47.
Většina hymnů je otištěna u jednotlivých nešporních
formulářů nebo v úvodu jednotlivých liturgických období.
Na konci jsou pod čísly 901-910 přidány pro tři hymny
úpravy pro smíšený sbor a dále sedm hymnů ze zeleného
hymnáře jako alternativa pro vybrané příležitosti.
Posledně jmenované jsou všechny beze změny přetištěny
z varhanního doprovodu k zelenému hymnáři.
Když jsem všechny hymny prošel, ukázalo se, že text i nápěv
podle červeného hymnáře má 23 z nich.
Devět dalších má text podle červeného hymnáře
(tj. ten samý, jako je v breviáři), ne však shodný nápěv.
V jednom případě je vzata známější varianta z Kancionálu
(č. 100/1, Vítej, milý Jezu Kriste),
v jednom dalším (č. 711, Korouhve královské jdou vpřed)
je velice doslovně reprodukován nápěv odpovídajícího latinského
hymnu (ovšem jiná varianta, než je v červeném hymnáři).
Ostatní P. Olejník nově zhudebnil.
Zbylé texty jsou ze zeleného hymnáře. Výjimku tvoří hymny
č. 100/2 (To slovo spásy lidí všech) a
300/2 (Laskavý Stvořiteli náš), které v žádném ze dvou
standardních hymnářů nefigurují. Našli bychom je
jen v charitním breviáři ze sedmdesátých let a v jeho dítku -
současném breviáři českých dominikánů.
V jednom případě si zatím nejsem docela jist autorem:
Č. 100/3, Všichni věrní křesťané, má jiný nápěv,
než je v červeném hymnáři, ale není jisté, že je Olejníkův -
jeho charakter je takový, že by klidně mohl být vybraný
z nějakého staršího pramene.
Na údaje o autorství otištěné u jednotlivých hymnů se bohužel
nelze spolehnout,
protože jsou často evidentně nepřesné,
zejména, jde-li o rozlišení,
zda z uváděného pramene pochází jen text, nebo i zhudebnění.
Pro mě zvlášť zajímavým případem jsou nová zhudebnění
hymnů z červeného hymnáře. Můžeme si všimnout,
že s výjimkou mariánského Zdrávas, hvězdo moří (č. 719)
jsou všechny soustředěny ve formulářích vánočního a
velikonočního cyklu. Bez přesnějších údajů o době a okolnostech
zpracování jednotlivých nešporních formulářů se můžeme jen
dohadovat, zda skladatel dotyčné hymny opatřil novými nápěvy
o své vůli (třeba proto, že měly zvlášť inspirativní texty,
nebo se mu nápěv v hymnáři nelíbil), či z nutnosti
(např. v době přípravy daného formuláře neměl
po ruce notovaný hymnář).
Bylo by nasnadě očekávat, že se nového zpracování dostalo
hymnům, jejichž nápěvy v červeném hymnáři jsou v rámci
soudobého "běžného katolického kostelního repertoáru",
nakolik je representován např. Kancionálem, výrazně neobvyklé
nebo náročné. Zdá se ale, že tento ohled nehrál
rozhodující úlohu. (Viz např. ponechání č. 716.)
Snad nová zhudebnění
hymnů z červeného hymnáře spadají do doby, kdy ještě nebylo
na obzoru vydání uceleného vesperálu. Když se pak skladatel,
již na sklonku života, ocitl před rozsáhlým úkolem zhudebnit
všechny nešpory, které během roku
mohou připadnout na nedělní večer, hymny, jako texty již
zhudebněné, nechal stranou, a věnoval se jen textům
"potřebnějším".
Je třeba zdůraznit, že jsem si všímal pouze textů a
nápěvů. O tom, jestli jsou všechny harmonisace
Olejníkovy, nebo jsou některé převzaty z existujících sbírek
(což by bylo u hymnů převzatých beze změn z červeného hymnáře
veskrze pochopitelné), tak nemohu říci nic.
zdroje
číslo
čK
100/1
Vítej, milý Jezu Kriste
-O
100/2
To slovo spásy lidí všech
čO?
100/3
Všichni věrní křesťané
čO
200/1
Kriste, světa spasiteli
čč
200/2
Pán Kristus se narodil
čO
201
Z Hvězdy vyšlo Slunce
čO
204
Rok nový již k nám přichází
čO
205
Zdráva buď, přeslavná
čč
207
Raduj se, všechno stvoření
čč
209
Ctěme posla nebeského
čč
300/1
Otec, Syn i Duch svatý
-O
300/2
Laskavý stvořiteli náš
čO
306
Korouhve královské; zhudebnění Olejníkovo, ale alespoň začátek se lehce přiznává k chorální předloze
zO
400/1
U Beránkovy hostiny
zO
400/2
U Beránkovy hostiny, nápěv jako č. 306
čč
400/3
Kristovo vzkříšení
čO
400/4
Přijď, Tvůrce, Duchu (mírně pozměněný text)
čč
400/5
Duchu Tvůrce, přijď (nezměněný text)
čč
534
Mocný všech věcí králi
čč
535
Ó Nejsvětější Trojice božská
čč
536
Kriste, rozkoši andělská
čč
601 =603
Stvořiteli světa, Bože
čč
602 =604
Pravý Bože na výsosti
čč
701
Aj, Král slávy
čč
702
Tvé světlo v noci světa bdí
čč
703
Slavíce svátek milého
čč
704 =705
Knížete apoštolského
čč
706 =707
Vy naše knížata kněžská
čč
708
Ó Ježíši velebný
čč
709 =710
Zdrávas, Maria Panno
č-
711
Korouhve královské; nápěv velmi doslovně chorální, ne shodný s tím v červeném hymnáři (srov. výše č. 306!)
čč
712
Veselte se, slovanští
čč
713
Svatý Václave, kníže náš
čč
714 =715
Svaté Trojici jasné (jedna drobná úprava melodie)
čč
716
Z hlubokosti volajících
čč
717 =718
Ejhle, stánek Boží s lidmi
čO
719
Zdrávas, hvězdo moří
901 902 903
(sborové úpravy)
zO
904
Ty, Tvůrce všeho, Bože náš
zO
905
Půst čtyřicetidenní jsi
zO
906
Jeruzalém, obec slavná
zO
907
Ježíši Kriste, všehomíra vládce
zO
908
Pane, zůstaň s námi, když se připozdívá
zO
909
Já o studnici vím
zO
910
Hvězdy dvě se z východu
První sloupec zkratkami uvádí vždy zdroj textu
(první znak) a nápěvu (druhý znak):
Až když se na Nedělní nešpory dívám očima neumělého
varhaníka, který musí počítat s časem na nacvičení doprovodu
každé jednotlivé části každých nešpor, všiml jsem si, že autor
s nápěvy žalmů zachází (k varhaníkovu prospěchu)
ještě mnohem úsporněji, než jsem měl zato:
V drtivé většině formulářů se první žalm zpívá vždy na ten samý
nápěv, podobně i druhý žalm (vždy na stejný nápěv, odlišný
od prvního).
Zatímco žalmy mají nápěvy přiřazeny podle své posice
v nešporní psalmodii, každé novozákonní kantikum má svůj
pevně přiřazený nápěv a na ten se zpívá, kdykoli
v některých nešporách přijde na řadu.
Nemá ale každé svůj jedinečný: jen kantika ze Zj 19
a z 1 Tim 3 mají nápěvy na míru, pro ostatní se dohromady
vystačí se čtyřmi dalšími (resp. se dvěma, pokud zanedbáme
výjimečné formuláře, o nichž dále).
Editor Nedělních nešpor, p. Oldřich Heyl,
ve své předmluvě upozorňuje na to, že některé z nejstarších
do knihy zahrnutých
nešpor jsou co do nápěvů atypické. Jako příklady uvádí
variantu A nešpor slavnosti Zmrtvýchvstání Páně a slavnost
sv. Václava. Můžeme upřesnit, že atypických formulářů
je ve skutečnosti (jen) pět:
slavnost Zmrtvýchvstání Páně, varianta A
slavnost Seslání Ducha svatého
slavnost sv. Václava, (jen) druhé nešpory
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
nešpory ze společných textů o Panně Marii
Přitom nejvýrazněji atypické jsou poslední dva jmenované
formuláře - jejich nápěvy žalmů a kantik jsou buďto jedinečné,
nebo sdílené nanejvýš s jedním dalším formulářem,
který ovšem vždy patří mezi výše vyjmenované formuláře
atypické.
Ostatní tři formuláře naproti tomu sdílejí některé nápěvy
s typickým schématem a zdá se tedy, že snad jsou předstupni jeho
formování.
Dohromady se pro žalmy a kantika celých
Nedělních nešpor užívá 15 nápěvů, ovšem pro "typické"
nešpory, kterých je většina, jich stačí pouhých šest.
Zbylé se vyskytují jen ve výše jmenovaných formulářích
atypických.
Níže nabízím přehled, vždy
spolu s odkazem na první stránku, kde se ten který nápěv
v knize vyskytuje.
K nápěvům pro žalmy a novozákonní kantika přistupuje
dalších 14 nápěvů Magnificat. Většina je jedinečná,
jen nápěv Magnificat č. 806 je shodný s "prvním typickým žalmem".
Distribuci jednotlivých Magnificat mezi typické a atypické
nešpory jsem nesledoval. Je možné, že i tady by se ukázalo,
že pro typické nešpory se všech 14 kusů nevyužívá.
strana
na nápěv se zpívá
11
první žalm typických nešpor
13
druhý žalm typických nešpor
14
Zj 19
77
Flp 2; Ef 1; Zj 15; Zj 4
85
Kol 1; 1 Petr 2; Zj 4 (s. 707 - má stejnou melodii, ale jiný doprovod!)
136
1 Tim 3
241
atyp (jen Zmrtvýchvstání Páně A)
337, 735
atyp (Seslání Ducha svatého, Věrných zemřelých)
339
atyp (Seslání Ducha svatého)
703, 761
atyp (sv. Václav, mariánské)
705
atyp (sv. Václav)
737
atyp (Věrných zemřelých)
739
Flp 2 - atyp (Věrných zemřelých)
759
atyp (mariánské)
763
Ef 1 - atyp (mariánské)
Závěr
Jako neumělému varhaníkovi se mi Nedělní nešpory
po provedeném průzkumu nápěvů žalmů
jeví ještě podstatně přístupnější
a "lidovější". Zdá se, že naučit se doprovodit
alespoň všechny "typické" nešpory není až tak
nezvládnutelný úkol, jak by se na první pohled mohlo zdát.
To, co bylo zjištěno o hymnech, vyvolává otázky.
Jestliže v hymnech Nedělních nešpor máme před sebou
de facto "hymnář olomoucké katedrály", kdo jednotlivé hymny
(z obou hymnářů a charitního breviáře) vybíral?
Sám P. Olejník? Někdo další? Co ho při výběru vedlo?
To se pravděpodobně nikdy nedozvíme, ale zajímalo by mě to moc.
Byl jsem navštívit jednoho kolegu z KTF UK v jeho kaplanském
působišti a při té příležitosti jsem byl požádán, abych
vyrobil instruktážní nahrávky, podle kterých by se daly
cvičit tradiční nápěvy žalmů římského oficia.
Připravil jsem je a níže je nabízím.
Pokusím se je v blízké budoucnosti doplnit ještě o další článek,
skýtající vysvětlení, jak latinská psalmodie "funguje".
Předem varuji, že bídný je jak nahraný pěvec,
tak technika použitá k záznamu jeho hlasu. Poslech je tudíž
na vlastní nebezpečí. Každý, kdo má možnost učit se z jiného
zdroje než z nabízených nahrávek, udělá lépe, když jí využije.
Dále je třeba upozornit, že představené nápěvy žalmů jsou podle
Antiphonale Romanum z r. 1912.
V novějších chorálních knihách, např. v pokoncilním vesperálu
ze Solesmes (Antiphonale Romanum II, Solesmes 2009),
se některé nápěvy liší (zakončení modu II),
některé jsou jinak hudebně-teoreticky uchopeny a tudíž jinak
pojmenovány, některé nové přidány.
(Přehled těchto "solesmeských" nápěvů nabízí ve videonahrávce
Christopher Gray.)
Starší systém psalmodie tu představuji proto,
že právě toho se při práci na projektu In adiutorium držím.
To je dáno jednak důvody historickými: v počátcích jsem jiný
neznal.
Jednak důvody, řekněme, hudebně-teoretickými:
zatímco do staršího systému mám jakýsi vhled,
znám charakteristiky jednotlivých modů a umím v nich skládat
melodie nebo z existující melodie určit, jakému modu přísluší,
systému, který lze tušit z novější sady nápěvů,
zatím dobře nerozumím.
Když pro nic jiného, řada choralistů bude jistě pohoršena
přinejmenším tím,
že tu učím psalmodii III. modu s "úpadkovým" tenorem c
místo původního h:
Už v době přípravy antifonáře vydaného r. 1912 se
o tenor modu III
vedl vášnivý spor (viz Wagner Peter: Der Kampf gegen die Editio Vaticana, Graz - Wien 1907),
v němž se tehdy sice dočasně prosadili "pragmatici",
v pozdějších letech však dopadl ve prospěch "historisující"
tendence, preferující původní tenor h.
Já se však i v tomto držím referenčního antifonáře.
Na antifonách III. modu je většinou poznat, zda vznikly v době,
kdy jeho tenorem bylo h, nebo již po přesunu tenoru na c.
(Popř. zda byly v tomto smyslu dodatečně upraveny.)
To platí i o mých antifonách, které se všechny přiznávají
k "úpadkovému" tenoru c.
Jako ukázkový text jsem zvolil první tři verše
ze žalmu 53 - kterýžto je vzácný tím,
že má už ve třetím verši flexu.
Deus in nómine tuo salvum me fac: *
et in virtúte tua júdica me. Deus exáudi oratiónem meam: *
áuribus percipe verba oris mei. Quóniam aliéni insurrexérunt advérsum me, +
et fortes quaesiérunt ánimam meam: *
et non proposuérunt Deum ante conspéctum suum.
modus I
D
D
D2
f
g
g2
g3
a
a2
a3
modus II
modus III
b
a
a2
g
g2
modus IV
g
E
modus IV transponovaný
c
zní stejně jako výše IV g
A
A*
Na nahrávce jsou místo lidského hlasu slyšet struny
mé staré kytary, protože tolerovatelné provedení
tohoto zakončení se vymyká možnostem mého bídného sluchu.
d
modus V
modus VI
modus VII
a
b
c
c2
d
modus VIII
G
G*
c
tonus peregrinus
Na tonus peregrinus se zpívá jen několik málo
textů, nejznámější je žalm 113/114 In exitu.
Ten je tedy použit pro ukázku.
Musím se přiznat ke dvěma "hříchům". Pozorný posluchač si všimne,
že třetí verš na druhý navazuje ještě výrazně méně,
než je v knize žalmů obvyklé (to byl pokus o ošklivý vtip):
přeskočil jsem na nejbližší verš obsahující flexu.
Druhým prohřeškem je odchýlení se od Antiphonale 1912.
To obsahuje poněkud jiný nápěv tonu peregrinu, který mi ale
nejde do úst (zejm. v mediaci chybí počáteční g).
Tak, jak je tu notován a nazpíván, je např. v
The Liber Usualis. With introduction and rubrics in English, Tournai-New York 1961.
tonus in directum
Tento a následující nápěvy jsou představeny méně důkladně,
než by se snad slušelo - protože jejich uplatnění je minimální
a rozhodl jsem se alespoň prozatím s nimi neztrácet čas.
Pozorný posluchač si všimne určitých nepravidelností,
které nevznikly přehlédnutím, ale uplatněním pravidel,
na jejichž popis zde rezignuji.
"Užívá se pro žalmy, které je předepsáno zpívat
při oficiu bez antifony, jako jsou
žalm 145 při nešporách a žalm 129 v laudách za zemřelé,
žalm 69 v litaniích ke všem svatým atd."
(Antiphonale Romanum 1912, 25*)
Zmiňované žalmy však z oficia za zemřelé zmizely při jedné
z reforem předcházejících 2. vatikánskému koncilu.
V pokoncilním oficiu pak žádný žalm bez antifony nefiguruje.
tonus paschalis
"Na Bílou sobotu pro žalmy kompletáře
a při oficiu Zmrtvýchvstání Páně až do nešpor
soboty před nedělí ve velikonočním oktávu
(usque ad Vesperas Sabbati in Albis) pro žalmy hodinek,
které se zpívají bez antifony a pro kantikum Nunc dimittis,
se může použít následující nápěv:"
(Antiphonale Romanum 1912, 26*)
Ani pro tento nápěv tudíž pokoncilní oficium nemá uplatnění,
jak řečeno výše. Protože má vlastnosti modu II,
lze ho použít pro záměnu běžného nápěvu tohoto modu.
V Německu se pro psalmodii modu II používá dokonce jedině tento.
(Alespoň pokud jde o starý Gotteslob.
Pro
kdysiprozkoumané
antifonáře už to nemohu říci s jistotou.)
V Novém dvoře se na něj celoročně zpívají (nebo přinejmenším
zpívávaly) žalmy kompletáře. Ty však v cisterciáckém oficiu
skutečně jsou bez antifony.
tonus in directum pro officio defunctorum
"V den Vzpomínky na všechny věrné zemřelé se žalmy kompletáře,
primy, tercie, sexty a nony zpívají nápěvem in directum,
viz výše, nebo ad libitum na následující nápěv:"
(Antiphonale Romanum 1912, 26*)
V pokoncilním oficiu za zemřelé jsou, jak známo, všechny
žalmy opatřeny antifonami a zpívají se tudíž na nápěvy
odpovídající antifonám.
a co když se zpívá česky?
Jak známo, jsem zastáncem názoru, že stejné nápěvy jsou
velice dobře použitelné i pro český text.
Chystám se nazpívat nějakou delší ukázku, ale ...
zatím se opravdu jen chystám.
Srdcem každé hudební formy liturgie hodin jsou její
nápěvy psalmodie. Narozdíl od antifon a responsorií
mají žalmy obvykle prosté melodie převážně recitativního
charakteru, jsou to ale právě tyto prosté melodie,
které při zpěvu oficia zní po většinu času.
Projekt In adiutorium své "srdce", své nápěvy žalmů,
nevytváří, ale přebírá ty, které jsou v církvi užívány
po staletí (kontinuálně, ale ne bez proměn!),
totiž chorální nápěvy užívané při zpěvu žalmů v latině.
Nejsem první, kdo takto tradiční chorální nápěvy používá.
(Srov. české kališnické a utrakvistické antifonáře,
počínaje Jistebnickým kancionálem;
Svatojanský kancionál;
také jeden z raných pokoncilních pokusů o zhudebnění mešních
responsoriálních žalmů - "Snadné zpěvy mezi čteními".)
Proto také znám mnohonásobně opakovanou kritiku na adresu
podobných pokusů: latinský jazyk má jinou přízvučnou strukturu
než čeština a zpívat český text na "latinský nápěv" znamená
páchat na textu násilí.
Já se domnívám (a plánuji pokusit se jednou dokázat),
že je tato kritika mnohem méně případná, než se na první poslech zdá.
Musím ale uznat, že některá místa v některých žalmech
zpívaná na některé chorální nápěvy zní opravdu hrozně.
(Zejména když se velkého zdůraznění hudebním přízvukem dostane
poslední slabice slova nebo jednoslabičnému slůvku.)
Přestože pro mě zní české žalmy zpívané na tradiční chorální nápěvy
v drtivé většině uspokojivě, pilně se ohlížím po jiných
modálních nápěvech psalmodie, kterými by případně bylo lze
"latinské" nápěvy nahradit.
(Modálního systému se rozhodně nechci zříci -
nejen proto, že bych musel několik set toho času hotových antifon
skládat znovu.)
V časopise
Psalterium 1/2011
(domovská stránka časopisu)
vyšel obsáhlý rozhovor s Bohuslavem Korejsem
u příležitosti jeho 85. narozenin.
Ten mě (viz s. 2) upozornil na modální charakter
Korejsových nápěvů k žalmům. Tyto nápěvy se v některých
společenstvích a komunitách při oficiu běžně užívají
(pražský arcidiecézní seminář, benediktinky na Bílé Hoře).
Bylo by ale lze používat je s mými antifonami namísto nápěvů
chorálních?
Všechny Korejsovy nápěvy obsažené v publikaci
Zpěvy s odpovědí lidu (poslední vydání Kostelní Vydří: KNA 2001)
jsem prošel a pokusil se určit, zda přísluší k jednomu z osmi
modů starého západního církevního hudebního systému.
(Dlužno říci, že jsem při určování zohlednil jen melodickou linku
a ne už harmonisaci pro varhany, což je metodologický hřích, který možná
zapříčinil sem tam nějakou chybu.)
Došel jsem k závěru, že z 19 nápěvů 17 k jednomu z osmi modů patří,
jeden je prakticky doslovnou recepcí tonu peregrinu
(tradičního nápěvu stojícího poněkud mimo modální systém),
jeden je pro naše účely nepoužitelný.
Alespoň jeden vhodný nápěv se najde pro všechny mody mimo modus VII.
Je ovšem třeba zcela zanedbat differentiae (různá zakončení
pro nápěv jednoho modu; u každé antifony je předepsán
modus + určitá jeho differentia, která umožňuje
na konci žalmu snadný přechod k antifoně).
V následujícím přehledu je u každého nápěvu uvedeno,
ke keterému patří modu a pro které jeho differentiae
je nejvhodnější. Dále, zda a jak je třeba k němu transponovat
antifonu, která k příslušnému modu patří.
Při té příležitosti se zdá být vhodné připomenout, že pokud jde
o transposici antifon, není těžké stáhnout si zdrojový kód
příslušného souboru a nechat noty každého zpěvu
posunout automaticky funkcí
\transpose.
Následuje ukázka antifony transponované, aby odpovídala žalmovému nápěvu.
(Viz také zdrojový kód: Korejs_antifona_trans_ukazka.ly.)
Závěr. Korejsovy nápěvy psalmodie mají z velké části jiný charakter než
tradiční chorální nápěvy. Často chybí napětí mezi tónikou
a recitačním tónem, někdy se recitační tón ve druhém poloverši mění.
Mají ale modální charakter a domnívám se, že je s mými
antifonami jako náhradu chorálních nápěvů lze používat.
Výběr vhodných nápěvů k antifonám usnadní připravený přehled.
Může to být zajímavou možností tam,
kde už je obvyklé zpívat při oficiu žalmy na Korejsovy nápěvy
a je chuť začít zpívat i antifony. Nebo tam, kde se oficium
zpívat začíná a kde se mnou propagovaný systém využívající
tradiční chorální nápěvy žalmů netěší důvěře.
(Přinejmenším
Pavel Šmolík
jmenuje Korejsovo řešení
jako jedno z těch, ve kterých se spojení českého jazyka a melodie
vydařilo.)
Problém vyvstane s antifonami modu VII (není jich málo!),
pro které se žádný
z Korejsových nápěvů psalmodie nehodí.
[EDIT 2. 6. 2018]
Protože Korejsovy žalmy podle všeho na internetu hledá hodně
lidí a tento článek díky tomu patří v rámci webu inadiutorium.cz
k nejnavštěvovanějším, je vhodné i zde upozornit,
že od května 2018 je on-line péčí dr. Kuba připravené
velké vydání těchto žalmů,
s rozpisem pro celý mešní lekcionář.
Pro liturgii hodin může posloužit jako snadno dostupný
zdroj příslušných nápěvů psalmodie vč. varhanního doprovodu.
