Blog

Arcibiskupské nešpory na Břevnově

V sobotu 25. 4. se v pražské katedrále při mši s formulářem svátku sv. Vojtěcha formálně ujal úřadu pražského arcibiskupa Stanislav Přibyl. V neděli 26. 4. večer se pak konalo setkání kněží arcidiecése na (po katedrále) druhém z pražských svatovojtěšských míst, v benediktinském arciopatství na Břevnově. Veřejnosti přístupné a online vysílané byly nešpory, které toto setkání otevřely. Případný zájemce je může zhlédnout i zpětně v záznamu.

Nešpor se účastnila jak komunita hostitelského kláštera, tak sestry benediktinky z Bílé hory, ale liturgie byla zcela v režii diecésního duchovenstva (předsedal arcibiskup, jako kantoři a asistence posloužili seminaristé) a sledovala nedělní nešpory z Denní modlitby církve, ne z mnišského oficia.

Toto rozložení sil se odrazilo v prostorovém uspořádání: biskup se dvěma jáhny zasedli na sedes v oltářním prostoru, krajní místa v (jinak prázdných) chórových lavicích obsadili kantoři a asistence, pro benediktiny a benediktinky byla vyhrazena sedadla užívaná při mši ministranty a rozestavěná tak, že tvoří od chrámové lodi trochu odsazenou jakoby první řadu lavic pro lid. Místní mnišské komunity také nešly v liturgickém průvodu, ale před začátkem nešpor už seděly na svých místech.

Nešporám předcházel plnohodnotný liturgický průvod celou délkou kostela, s procesionálním křížem a svícemi, za varhanního doprovodu. Po zaujetí míst bezprostředně následoval verš "Bože, pospěš mi na pomoc" (na chorální nápěv římský feriální) a nešpory běžely podle svého liturgického pořádku až k závěrečné modlitbě. Strohý začátek bez jakéhokoli řečnění (i když šlo o nešpory při výjimečné příležitosti, která by snad mohla k tomu svádět a do jisté míry omlouvat) je třeba ocenit.

Hymnus z červeného hymnáře, antifony recto tono, žalmy a Magnificat na Korejsovy nápěvy. Kantikum Zj 19 chorální, modu V (srov. druhou možnost v našem notovém materiálu), zpívané náležitě responsoriálně. Hezkým detailem, který jsem ještě nikde neviděl, bylo, že v předzpěvování kantika se po verších střídali oba kantoři (sedící na opačných stranách chóru).
Otčenáš na jeden z obvyklých mešních nápěvů, po požehnání Regina coeli, (samozřejmě jen) tonus simplex. Tedy zpívané nešpory co do nápěvů, míry zpěvu a plnosti hudební formy víceméně tak, jak v době mého studia na KTF UK kolegové popisovali zlatý standard slavnostnějších nešpor v pražském semináři. Z toho vyčnívá responsorium v pěkném vlastním zhudebnění (noty viz v záznamu čas 28:34), autora neznámého.

Zvláštní pozornost si zaslouží přímluvy. Zatímco zbytek nešpor do puntíku sledoval texty ze dne, přímluvy (v záznamu čas 33:15, plný text a noty 34:01) jsou celé nově složené pro danou příležitost. Jde o sérii krátkých proseb za nového diecésního biskupa a jeho budoucí působení. Biskup sám během nich klečí před oltářem, zatímco asistující jáhni stojí po jeho pravici a levici a kantoři (opět střídavě) předzpěvují intence.

Volné skládání formulářů přímluv (narozdíl od doplnění zvláštních intencí do standardního formuláře, VPDMC 188) není legální úprava (autoritu k tomu má až biskupská konference, VPDMC 184) a VPDMC 185-187 stanoví obecné zásady, podle kterých se mají stavět všechny formuláře přímluv v oficiu: že vedle proseb nemá úplně chybět ani moment anamnetický; že se má pamatovat především na všeobecné potřeby celé církve; že se přímluvy nešpor zakončují prosbou za zemřelé. Mám za to, že tyto zásady nejsou omezení pro omezení, ale vystihují kus bytostné povahy liturgie hodin a smyslu přímluv v ní.
I když odhlédneme od souladu s předpisy a budeme se ptát po vnitřní hodnotě daného projevu liturgické tvořivosti, jeví se mi takové výhradní soustředění na jednotlivce, jenž je na jedné straně verbálně vyzbrojován svolávanou Boží pomocí a na straně druhé nakládán ideály a očekáváními, jako problematické.

Pokud jde o obsah, liturgickým přímluvám sluší uměřenost a určitá závažnost: že nejsou zbytečně mnohomluvné, neprosí o podružnosti a malichernosti, nezabíhají do detailů. Přimlouvat se toho dne za nového diecésního biskupa a jeho službu bylo namístě, ale adekvátní formou by (v rámci liturgie hodin) byla jedna dobře vykrojená prosba vložená do přímluv ze dne. Pokud se snad chceme přimlouvat zvlášť naléhavě, tak prosby dvě.

K přímluvám ještě technická poznámka k nasazení chorálního nápěvu na český text: použitý nápěv pro intence je shodný s prvním poloveršem krátkých responsorií pro dobu velikonoční a má kadenci s jednou slabikou přízvučnou a jednou přípravnou. To je většinou respektováno tam, kde intence končí dvou- nebo trojslabičným slovem (resp. přízvučným celkem), ale kde je poslední slovo čtyřslabičné, redaktor sledovaných nešpor klade první slabiku (= hlavní slovní přízvuk) už na notu přípravnou, aby se celé slovo vešlo do kadence, takže nota, která standardně nese přízvučnou slabiku, je najednou nepřízvučná. Přízvučná struktura nápěvu se tak verš od verše mění, což působí nesouladně a nelibě. Pravděpodobnou příčinou tohoto řešení je (zbytečný a zde ukázkově škodlivý) strach z uplatnění vedlejšího slovního přízvuku.

Sečteno a podtrženo: po hudební stránce šlo o zpívané nešpory zjednodušené jen absencí prokomponovaných antifon; míra slavnostnosti je přiměřená příležitosti, provedení vzorné. Jedinou skvrnou jsou výše proprané přímluvy.

Příležitostné přímluvy

liturgie.cz píšou, že se k "liturgii konkláve" ve farnostech připojujeme (mj.) "přímluvami v Denní modlitbě církve". Mně nezbývá než přiznat, že se mi nepodařilo dohledat, jestli v tomto směru byly vydány nějaké závazné pokyny (příp. zvláštní liturgické texty) a kým. Např. polská biskupská konference po smrti papeže oficiálně vydala pokyn přidávat na konec přímluv ranních chval i nešpor extra prosbu za zemřelého (Komunikat komisji Konferencji episkopatu Polski ds. kultu Bożego i dyscypliny sakramentów w sprawie zasad liturgicznych w związku ze śmiercią papieża Franciszka, 21. 4. 2025, článek III.3), ale u nás a v souvislosti s volbou nového papeže jsem nic podobného nezaznamenal. Snad nějaké pokyny šly jen neveřejnými kanály kněžstvu, nebo jde o trvalé ustanovení z nějakého předpisu, který neznám. Ať je to jak chce, sám koncept příležitostné přímluvy v oficiu si říká o kousavou poznámku:

Každodenní přímluvy v římském oficiu jsou pokoncilní novinka. Jejich vzdálenější analogií v předchozích historických etapách byly preces feriales - přímluvy do jisté míry podobné dialogickou formou, ale výrazně delší, stále stejné a recitované jen o fériích, navíc jen o těch zvlášť kajícího rázu. Byly pociťovány jako penitenciální element - nějaká přítěž, která se k oficiu nakládá navíc.

Jejich latinský text s paralelním českým překladem viz Bárta J.: Žaltář římského breviáře, Praha: Vyšehrad 1947, s. 33-35.

Dnes se v oficiu přímluvy říkají každodenně, jsou výrazně kratší a každý den jiné.

(Fakticky nemá ve zvláštních liturgických dobách každý den originální formulář - většinou se opakují v týdenních cyklech. Ale i tak je formulářů přímluv opravdu velké množství.)

Důsledkem takto maximalisticky pojaté snahy o rozmanitost je, že nejde o obecné přímluvy "za všechny a za všechno", ale střídají se různé výběry specifičtějších intencí (jakož i maskovaných napomenutí a mravních apelů - ale o tom někdy jindy). Různé formuláře se navíc obracejí k různým božským osobám; někdy má celý blok specifické jednotící téma nebo zvláštní literární formu.

Např. aktuální 3. týden velikonoční: všechny přímluvy se obracejí ke Kristu, kromě těch z pátečních ranních chval, které se obracejí k Bohu (Otci); pokud se na sv. Jana Sarkandra vezmou přímluvy ze společných textů o jednom mučedníkovi, jde o sevřené celky invokací začínajících stereotypně "Pro své mučedníky...", resp. "Tys...".

Tudíž je nemožné formulovat příležitostnou přímluvu, která by v delším časovém období dobře zapadla do každého formuláře. Zbývá tak

• rezignovat na závazné texty a nechat konkrétní formulaci na šikovnosti toho, kdo se ty které přímluvy modlí
• připravit zvláštní závaznou formulaci na každý den (při zohlednění možných variant liturgického kalendáře!)
• vydat jedinou závaznou formulaci s vědomím, že v některých formulářích bude výrazně vyčnívat jako cizorodý prvek
• určit, že se příležitostná přímluva říká vždy s jedním vybraným formulářem, který se v daném období použije opakovaně místo formulářů připadajících na jednotlivé dny (využívaje VPDMC 251)
• s ohledem na uvedené komplikace se zdržet vydávání úředních pokynů k zařazování příležitostných přímluv v oficiu :)

Takové problémy samozřejmě nevyvstávaly, dokud standardní formulář přímluv byl jen jeden. Není mi sice známo, že by se v předkoncilní éře kdy vydávaly příležitostné intence zařazované do preces feriales (díky omezení jen na dny kajícího rázu nebyly preces feriales jako nosič příležitostného modlení moc vhodné), ale čistě technicky by to bylo dobře možné. Předtridentský pražský breviář znal přinejmenším invokace sezónní, přidávané podle liturgických dob.

(V kompletáři: advent viz BP1502 f. 83r; doba vánoční f. 101r; dál nemám pohotově poznámky, třeba časem doplním.)

Není tajné, že bych nynější bohatství duchaplných výplodů Consilia za jeden nebo několik málo solidních formulářů skutečně obecných přímluv s radostí vyměnil.