štítek překlad:
Tomu, kdo skládá nápěvy liturgických textů,
přísně vzato nepřísluší do textů samotných jakkoli zasahovat.
Přeci jsem si však během let dovolil nemalé množství úprav -
až na ojedinělé výjimky úprav drobných, neměnících smysl textu,
ale činících ho v nějakém ohledu zpěvnějším.
Nejčastěji jde o změny slovosledu nebo záměny slov tak,
aby text měl příznivější rytmus.
U všech zpěvů, kterých se to týká, je z toho vydán počet:
nyní je v notových materiálech vždy
malým písmem uveden oficiální text pro srovnání;
v konečné podobě antifonáře budou navíc zřetelně vyznačeny
rozdíly.
Mezi drobné úpravy z hudebních důvodů počítám i tu,
že jsem všem "Ó-antifonám" předvánočního týdne doplnil úvodní
Ó, v českém překladu vypuštěné. Chtěl jsem totiž
pro tyto populární a široce známé antifony
použít adaptovaný nápěv odpovídajících antifon latinských
(podobně, jako ho pro české texty adaptovali už redaktoři
českých rorátníků v 16. stol.),
a ten je bez onoho Ó těžko myslitelný.
Zároveň se ovšem netajím tím, že chybějící Ó považuji i v rovině
holého liturgického textu, bez ohledu na potřeby zhudebnění,
za defekt: oslovení uvozené částicí ó jistě
zní v češtině archaicky, pateticky, exaltovaně -
ale v latině také nejde o pouhý gramatický signál vokativu,
nýbrž právě i o prostředek stylistický.
Antifony k Magnificat předvánočního týdne nemluví řečí všedního
dne a ona exaltovaná částice by měla být zachována i v českém
překladu. Ostatně je zvláštní, když antifony u nás všeobecně
známé jako "Ó-antifony" v breviáři žádné Ó nemají.
Je příznačné, že pro potřeby videa z produkce Liturgie.cz,
kde o Ó-antifonách byla řeč, dr. Tichý bez komentáře použil
záběr ne na běžnou
Denní modlitbu církve, ale na dominikánský breviář,
kde Ó-antifonám úvodní Ó nechybí.
Antifona k Magnificat pro 18. prosinec je ovšem
z (rozsahem nepatrné, ale) zvlášť sporné kategorie těch antifon,
kde jsem ruku na oficiální liturgický
text vztáhl ne proto, abych drobnou úpravou vylepšil jeho
jazykové vlastnosti relevantní pro zhudebnění, ale protože
jsem, aniž mě k tomu nutily potřeby zhudebnění,
měl nepřekonatelné nutkání vylepšit překlad.
Latinský originál tu oslovuje Krista hebrejsky O Adonai,
Denní modlitba církve překládá "Hospodine".
Ale to je něco jako překládat "amen", "aleluja" nebo
"hosana". Hebrejská či aramejská slova, výjimečně se objevující
v latinské liturgii, se při převodu liturgických textů
do národních jazyků nepřekládají.
Čtenář může namítnout, že "Dominus Deus Sabbaoth"
ve zpěvu Sanctus se překládá ("Pán Bůh zástupů"),
ale to je výjimka potvrzující pravidlo. Navíc
výjimka ne ve všech ohledech šťastná, protože vymizení tohoto hebrejského
slova z mešního ordinária a tím z nejširšího katolického povědomí
komplikuje porozumění textům, které toto povědomí předpokládají -
třeba třetí strofě písně
Bože, chválíme tebe.
Jaké motivy k překladu vedly?
Nejpravděpodobnější se jeví motiv
"breviář v národním jazyce se bude modlit i prostý lid,
ten je nevzdělaný a hloupý a nebude tomu rozumět."
Tedy trapné poručníkování, které by mělo být
z liturgického překládání jednou provždy vykázáno.
Dále mohl hrát roli snad také ohled na židovstvo, protože
slovo "adónaj", indikované ve vokalizaci masoretského textu
jako zbožná náhražka tetragramu, nevyslovovaného Božího jména,
postupem času také samo začalo být chápáno jako Boží jméno,
které se při předčítání biblických textů nevyslovuje,
ale nahrazuje jinými náhražkami.
Ale takové ohledy nejsou užitečné a dokud nezasahují
do latinských liturgických textů, neměly by zasahovat
ani do procesu jejich překládání.
Dlužno říci, že Denní modlitba církve není jediným překladem,
který oslovení "O Adonai" překládá, a jsou dokonce i takové,
které ho bez náhrady vynechávají.
Ale bylo by více než žádoucí, aby se Denní modlitba církve
přesunula do společnosti verze německé, polské a dalších,
které ono hebrejské slovo, jako zvlášť emfatický odkaz
na starozákonní očekávání Boha-spasitele, ponechávají
v původním znění.
-
předloha - Liturgia horarum:
O Adonái et Dux domus Israel, qui Móysi in igne flammæ rubi apparuísti, et ei in Sina legem dedísti: veni ad rediméndum nos in brácchio exténto.
-
Adonai
-
Liturgie hodin (dominikánský breviář):
Ó Adonaj, vůdce Izraelova domu, ty ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu Zákon na Sinaji: Přijď a vysvoboď nás s velikou mocí.
-
německy:
O Adonai, Herr und Führer des Hauses Israel - im flammenden Dornbusch bist du dem Mose erschienen und hast ihm auf dem Berg das Gesetz gegeben: o komm und befreie uns mit deinem starken Arm!
-
nizozemsky:
O Adonaï, Heer van Israëls huis,
Gij zijt aan Mozes verschenen in het brandend braambos
en hebt hem de wet gegeven op de Sinaï.
Kom nu en bevrijd ons met sterke hand.
-
islandsky:
Adonai, voldugi Guð, leiðtogi Ísraels.
Þú, sem birtist Móse í loga þyrnirunnans
og gafst honum lögin á Sínaífjalli,
kom og frelsa oss með almætti þínu.
-
polsky:
O Adonai, Wodzu Izraela, Tyś w krzaku gorejącym objawił się Mojżeszowi i na Synaju dałeś mu Prawo; przyjdź nas wyzwolić swym potężnym ramieniem.
-
španělsky (též zde):
Oh Adonai, Pastor de la casa de Israel, que te apareciste a Moisés en la zarza ardiente y en el Sinaí le diste tu ley, ven a librarnos con el poder de tu brazo.
-
rumunsky:
O Adonai, stăpânul şi conducătorul casei lui Israel, care te-ai arătat lui Moise în rugul aprins şi i-ai dat Legea pe muntele Sinai, vino să ne eliberezi cu braţ puternic.
-
rusky:
О Адонаи и Вождь дома Израилева, явившийся Моисею в пламени огня тернового куста и давший ему закон на Синае; приди искупить нас мышцею простёртою.
-
překlad
-
Denní modlitba církve:
Hospodine, vůdce Izraelova domu, ty ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu zákon na Sinaji: přijď a vysvoboď nás s velikou mocí!
-
slovensky:
Ó, Pane, Vodca domu Izraela, ty si sa zjavil Mojžišovi v ohni horiaceho kríka a na Sinaji si mu dal zákon; príď, vystri svoju ruku a vysloboď nás.
-
maďarsky:
Ó, Urunk és népednek vezérlő Fejedelme! Te megjelentél Mózesnek az égő csipkebokorban, és neki a Sínai-hegyen törvényt adtál: Jöjj, válts meg minket kitárt karoddal!
-
italsky:
O Signore, guida della casa d’Israele,
che sei apparso a Mosè nel fuoco del roveto
e sul monte Sinai gli hai dato la legge:
vieni a liberarci con braccio potente.
-
vynecháno
-
francouzsky:
Ô Chef de ton peuple Israël, tu te révèles à Moïse dans le buisson ardent et tu lui donnes la Loi sur la montagne, délivre-nous par la vigueur de ton bras, viens, Seigneur, viens nous sauver !
-
portugalsky:
Ó Chefe da casa de Israel, que no Sinai destes a Lei a Moisés: vinde resgatar-nos com o poder do vosso braço.
[EDIT 27. 12. 2022]
Doplněna verze portugalská a rumunská.
[EDIT 18. 5. 2023]
Doplněna verze nizozemská a islandská.
Pokud jde o budoucí proces schvalování hotového
antifonáře pro liturgické použití, počítám s tím, že
provedené zásahy do textů budou jedním z potenciálně sporných
bodů, a jsem smířen s tím, že, pokud to bude nutné,
antifonu "Ó Adónaj" upravím na (téměř) oficiální text
"Ó Hospodine". Ale prozatím chovám naději, že to nutné nebude,
antifona bude smět alespoň při oficiu zpívaném
"secundum Pavlíkum" podržet
svůj charakteristický incipit (který má i ve všech mně známých
staročeských verzích) a třeba bude při příští revizi
Denní modlitby církve v tomto znění dokonce pojata i
do oficiálního textu breviáře.
Před časem jsem při vyhledávání něčeho volně souvisejícího
narazil na dokument, kterého bych se nenadál -
a je dost pravděpodobné, že veřejně přístupný je jen omylem:
liturgické texty památky Panny Marie, Matky církve,
s poznámkami o důvodech jednotlivých překladatelských
rozhodnutí. Podle všeho jde o podklad pro proces schvalování
překladu ČBK a Kongregací pro bohoslužbu (pozn. 1: "
... v těchto podkladech pro schválení českého překladu...").
Pro každou dotčenou liturgickou knihu dokument obsahuje
nejprve kompletní text latinské předlohy, poté české znění.
Překladatelské poznámky pod čarou ukazují, že byl při sestavování
českých textů kladen velký důraz na konkordantnost
nejen s českým liturgickým překladem
pokud jde o texty vzaté z bible (pozn. 10, 12, 20, 26),
ale také s již vydanými liturgickými knihami (pozn. 3, 7, 8, 9, 11, 16, 17, 22, 23).
Působivá demonstrace překladatelova přehledu o výskytech jednotlivých
liturgických elementů v latinských i českých knihách
vede čtenáře do problematiky liturgického překládání
nezasvěceného k otázce, jaký aparát mají dnes překladatelé pro tyto
potřeby k disposici. Jsou liturgické texty (byť třeba jen
pro interní potřebu) kompletně k mání v (prohledávatelné)
elektronické podobě?
Alespoň u těch českých, které vyšly v novější době,
to snad můžeme předpokládat. Některé liturgické knihy
jsou pokryty také tištěnými podrobnými rejstříky -
pro (latinský) misál existuje rejstříkový svazek se slovní
konkordancí,
pro breviář vyšlo podobné dílo v němčině
(to ovšem reflektuje německý breviář s jeho zvláštnostmi)
a snad existují i další pomůcky mně dosud skryté.
SODI Manlio, TONIOLO Alessandro:
Concordantia et indices Missalis Romani,
Editio typica tertia,
Città del Vaticano 2002.
WAGNER Johannes, SCHMITT Siegfried:
Stundenbuch ... Registerband zum Stundenbuch,
[m. n.]
1990.
U dvou rozsáhlejších textů, které nejsou biblického
původu ani nebyly dosud otištěny v žádné liturgické knize,
je uvedeno jméno překladatele: text lekce pro modlitbu
se čtením, již dříve do češtiny přeložený a vydaný
pro neliturgické potřeby, pro použití v breviáři
upravoval Ondřej Koupil (pozn. 19);
týž přebásnil hymnus k nešporám, který pak upravil p. b. Hrdlička
(pozn. 24).
Nechce někdo omylem upustit na internet také informaci,
kdo před nemnoha lety přebásnil hymny pro svátek Krista Kněze?
Zajímavé je, že poznámky k hymnům, které nový (latinský) formulář
s drobnými úpravami přebral z formuláře Sobotní památky
Panny Marie (pozn. 16, 21, 25), se věnují i tomu, nakolik
by se pro použití v české verzi formuláře příp. hodily
hymny odpovídající funkce z Denní modlitby církve,
resp. "červeného hymnáře". Tyto úvahy ovšem zůstávají
právě jen v překladatelských poznámkách a ke schválení
není předkládán návrh na jejich zohlednění v liturgických
textech samých.
Formulář památky Panny Marie, Matky církve je od r. 1989
mezi formuláři překládanými z římské předlohy
teprve druhým (po svátku Krista Kněze) formulářem s vlastními hymny
a ze dvou případů těžko dělat obecné závěry, ale zdá se,
že trend je hymny prostě překládat z latiny, ne vybírat
z pokladu české duchovní písně, a to ani jako alternativu.
Proti překládání latinských hymnů nelze nic namítat,
ale to, že pro nové svátky nejsou alternativně k disposici hymny
koherentní s "červeným hymnářem", je škoda.
Otázkou je, jestli tak velí aktuální politika (ať už domácí,
nebo římská) překládání liturgických textů, nebo prostě jen
liturgická komise ČBK ve své
zásobě spolupracovníků
t.č. nemá žádné odborníky na hymnologii.
[EDIT 13. 1. 2022]
Musím se opravit:
zabloudil jsem na liturgické texty svátku Ježíše Krista,
nejvyššího a věčného kněze,
na webu knihovny Metropolitní kapituly,
a výběr hymnů charakteru jako do červeného hymnáře
jsem tam s překvapením našel, dokonce i s údaji o nápěvech a pramenech
ve formátu v hymnáři obvyklém. Přísahal bych, že
původně tam nebyly, ale nejspíš už jsou tam delší dobu,
protože Wayback Machine
tu stránku bez nich nezná.
Způsob jejich začlenění do celku stránky
(nejsou přímo součástí formuláře, ani přímo v něm nejsou
zmiňovány, ale jsou připojené pod ním
a oddělené čárou; srov. též nadpis
"Texty hymnů vybraných z české náboženské poezie
vhodné pro svátek...") ovšem
působí dojmem, jako by snad ani nešlo o integrální součást
řádně schváleného liturgického formuláře,
ale spíše o návrh neoficiálních náhradních
zpěvů na způsob "alius cantus aptus".
Podobným směrem se zdá ukazovat balíček liturgických textů
k vytištění, zveřejněný v době zavedení svátku
na webu církev.cz:
ten o výběru alternativních hymnů z pokladu české duchovní
písně neví nic.
To všechno pro úzkoprsého legalistu klade velký otazník
před legálnost praktického použití dotčených hymnů, protože
předpisy regulující denní modlitbu církve pro hymny
s žádnou možností výběru alternativ mimo řádně schválené
liturgické texty nepočítají. Ale každopádně jsem vděčný
tomu, kdo na doplnění červeného hymnáře pamatoval,
že tak učinil, a chovám naději, že při vhodné příležitosti
ten výběr bude plně legalisován.
V jednom z předchozích příspěvků
jsem si s P. Wagnerem postěžoval, že se některé z textů denní modlitby
církve téměř vzpouzejí tomu, aby byly zpívány.
Mezi takové počítám i antifonu k Magnificat Velkého pátku:
Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni.
Když jsem psal melodie pro antifony velikonočního tridua, s obtížemi a
bez chuti jsem pro tuto antifonu také jednu napsal.
O něco později jsem se k Velkému pátku vrátil a snažil se tuto antifonu
nějak vylepšit. Hotová melodie byla ohavná. Pro daný text se ovšem
zdálo nemožné složit nějakou lepší.
Obrátil jsem se tedy k originálnímu latinskému znění breviáře -
snad by bylo lze antifonu přeložit jinak, aby se dala zpívat.
(Když se překládal breviář do němčiny, byli u toho mj. benediktini,
kteří bděli jen nad tím, aby překlad byl v mezích možností zpěvný.
Jestli se nepletu, v našich zemích v době vzniku překladu nikdo
vážně nepomýšlel na to, že by se oficium zpívalo. Vzhledem k podmínkám
je to pochopitelné a Bohu díky za to, že překlad vůbec vznikl. Bude-li se
ale v budoucnu překlad breviáře revidovat, doufám, že hledisko zpěvnosti bude
náležitě zohledněno.)
Cum inimíci essémus, reconciliáti sumus Deo per mortem Fílii eius.
Musel jsem sáhnout po strojovém vyhledávání (používám na Linuxu
Xiphos - není to sice žádný
zázrak, ale pro vyhledávání a srovnávání různých překladů biblických
textů stačí), abych zjistil, ze kterého místa Písma svatého je antifona vzata:
Řím 5,10.
V kontextu:
Řím 5, 6-10: Vulgáta
Ut quid enim Christus cum adhuc infirmi essemus, secundum tempus pro impiis mortuus est -
vix enim pro iusto quis moritur nam pro bono forsitan quis et audeat mori -
commendat autem suam caritatem Deus in nos, quoniam cum adhuc peccatores essemus,
Christus pro nobis mortuus est. Multo igitur magis iustificati nunc in sanguine ipsius salvi erimus ab ira per ipsum.
Si enim, cum inimici essemus, reconciliati sumus Deo per mortem Filii eius, multo magis reconciliati salvi erimus in vita ipsius.
(Interpunkce a dělení vět J.P.)
|
český ekumenický překlad
Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
Pokus o doslovnější překlad 10. verše z latiny:
Jestliže jsme tedy,
když jsme ještě byli (Božími) nepřáteli,
byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna,
tím spíše budeme, již smířeni, zachráněni jeho životem.
|
Vidíme, že antifona je doslovně vytržený kus souvětí a isolovaná
má poněkud jiný smysl než v původním kontextu.
V latině to ovšem,
jak se domnívám, není nelegitimní. Kdo má (zejm. z každodenního slavení
liturgie) biblický text už "v uších", pozná, ze kterého textu je antifona
vzata a že je její výpověď záměrně "velkopátečně" nedokončená.
Tento efekt se ovšem v překladu do češtiny ztrácí. Z českého překladu Řím 5,10
nelze antifonu stejně elegantně doslovně vytrhnout -
a když není vytržena doslovně, ztrácí se její, dle mého soudu důležitá,
otevřenost pro to velikonoční nedopovězené. Antifona neevokuje
známý biblický text, ze kterého je vzata - a jako uzavřený celek je divná.
(Právě proto, že v originálu vlastně není uzavřeným celkem - resp. je
jím formálně, ale ne co do významu.)
Bohužel se zdá, že ve své mnohovrstevnosti (zdánlivě uzavřená výpověď,
která ovšem bezprostředně evokuje text, z něhož je vzata, a s ním
důležité pokračování výpovědi) je antifona do češtiny nepřeložitelná.
Po tomto zjištění jsem se ji snažil nějak upravit, aby se alespoň
dala dobře zpívat, když už se zřejmě nelze vyhnout ztrátě původního
významu. Po více pokusech jsem se odhodlal zpívatelnosti obětovat
část výpovědi ("byli jsme Boží nepřátelé") a melodii napsal jen pro
první část:
Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna.
Že ne všechny latinské liturgické texty jsou opravdu přeložitelné
do češtiny, je věc známá. Ptám se tady, jestli je v takových případech -
konkrétně pokud se jedná o antifony oficia - lepší, text převádět z latiny
za cenu významné ztráty významu (jak to v našem případě udělala
překladatelská komise), nebo najít v českém liturgickém překladu
jiný text vyjadřující stejné nebo podobné tajemství (a, dodejme,
pokud možno zpěvný) a antifonu jím nahradit.