Společně setrvávali na stejném místě ...
Tercie, sexta a nóna, tři malé hodinky během dne, jsou na základě časových údajů v Novém zákoně tradičně spojovány jednak se řadou událostí umučení Páně, jednak s vybranými momenty z počátků církve, jak je líčí Skutky apoštolů. V pokoncilním breviáři se to promítá do kolekt pro jednotlivé časové variany modlitby uprostřed dne zařazených v žaltáři (Skutky: mj. úterý prvního týdne; pašije: mj. pátek prvního týdne).
V době, kdy jsem býval častěji hostem u novodvorských trapistů, tam každodenně v rámci každé z malých hodinek byla zpívána zvláštní, k dané denní době se hodící mariánská antifona. Jedna, pravděpodobně odpolední, připomínala Matku Boží pod křížem ("Pod křížem stála ...", parafráze Jan 19,25-27); další tvořil úryvek z Písně písní ("Kdo je ta ...", Pís 6,10), který samozřejmě do žádného z výše zmíněných plánů nezapadá; dopoledne se pak zpívala antifona svatodušní, opírající se hlavně o Sk 1,14:
Společně
setrvávali na stejném místě
v ustavičných modlitbách
spolu s Marií, Ježíšovou matkou,
když na ně sestoupil Duch Páně.
Ta jediná mi utkvěla v paměti s kompletním textem i melodií. Její nápěv je složen v 2. modu a využívá celý jeho rozsah. Nápadným znakem je, že se v něm dvakrát vyskytuje vzestupné melisma o třech notách na poslední slabice slova. Když se to takhle napíše, zní to možná podezřele, ale antifona je ve skutečnosti velice pěkná. (Kdyby někdo chtěl rozvíjet teorie o tom, jak se český text snáší nebo nesnáší s melismatickou melodií, byla by vhodným studijním materiálem, protože je v ní melismat hojně a jsou po textu rozložená velmi rozmanitě.)
Když jsem ji poprvé slyšel - jako vyjukaný gymnasista někdy v létě 2006 - nerozpoznal jsem, o čem ve skutečnosti mluví, a myslel jsem zprvu, že je snad řeč o nějaké významné události z dějin řádu. To bylo z nemalé části zapříčiněno tím, že jsem, nejsa ještě dostatečně zorientován v množství chórových zpěvníků, před sebou neměl text, a zpívanému jsem úplně dobře nerozuměl. Ale to neporozumění není docela bez užitku: pokud bychom chtěli nahlížet jednotlivé způsoby křesťanského života jako rozvinutí dílčích aspektů tajemství Krista a církve, apoštolové shromáždění spolu s Ježíšovou matkou a očekávající "v ustavičných modlitbách" dar Ducha, jsou jistě jedním z předobrazů, na něž se dnešní klausurovaný kontemplativní život může odvolávat, a v nichž může hledat orientaci.
Jeden ze svých oblíbených kousků novodvorského oficia jsem si připomněl nejen vzhledem k blížícím se svatodušním svátkům, ale také v souvislosti prací na projektu In adiutorium. Nedávno jsem se totiž vracel k antifonám pro dny předcházející slavnosti Seslání Ducha svatého, do jejichž nešpor je vepsána jakási svatodušní novéna, a antifonu textově blízkou té výše pojednané jsem opravoval.
Za zmínku stojí, že ač se oficium českých trapistů zřejmě neváže žádnou normativní liturgickou knihou, mariánské antifony pro malé hodinky se tematicky z větší části kryjí s antifonami pro modlitbu uprostřed dne ze společných textů o Panně Marii v pokoncilním breviáři. I tady je jedna antifona svatodušní, další o utrpení Páně. Třetí se ovšem liší: zatímco trapisté citují Velepíseň, my netrapisté zpíváme o svatbě v Káně.
[EDIT 23. 12. 2017] Vzpomínky na novodvorské antifony k malým hodinkám, jak jsem je výše vylovil z paměti, jsou neúplné a patrně i velmi nepřesné. Vzpomínám si i na další antifony podobného určení - např. "Anděl, jenž tě vyhnal, Adame, ..." - které do načrtnutého schematu nezapadají. Zpívaly se takové antifony i mimo malé hodinky? Nebo se střídaly, např. podle liturgické doby? V době, kdy jsem do Nového Dvora jezdil, jsem se soustředil na úplně jiné věci, než jsou detaily chórové modlitby.