štítek Nešporní zpěvy:
Na začátku doby adventní jsem Denní modlitbu církve
a svoje zhudebnění jejích textů vyměnil za latinský
breviář a antifonář.
Poté, co se předkoncilní oficium
ukázalo být časově neúnosné,
jsem přesedlal na latinské pokoncilní, s výjimkou nedělí
a svátků. Ovšem poté, co jsem bez úhony přezpíval Velikonoční
oktáv bez úhony, shledal jsem, že už se v předkoncilním
oficiu lépe orientuji a zvládám ho bez velké režije, vrátil
jsem se k němu.
Jednou z velice silných zkušeností - jak při zpívání z římského
antifonáře z r. 1912, tak s pokoncilním oficiem zpívaným
podle Ordo cantus officii - je to, jak citelně
méně namáhavé je zvládnutí základního korpusu zpěvů.
Nejde přitom o jejich množství, ale o jejich kvality:
značná část repertoáru je vybudována opakováním
(s většími či menšími úpravami pro ten který text)
oblíbených vzorů; i kde se nejedná přímo o aplikaci
rozšířeného vzoru, zpěvák se obvykle setkává s opakovanými motivy
a postupy
(srov. Hiley D.: Western Plainchant, 1993, 89).
Tak po několika týdnech zpívání z latinského antifonáře
mám mezi jeho zpěvy větší jistotu (měřeno mírou schopnosti
nepříliš hudebního zpěváka zazpívat ten který kousek z listu)
než po letech mezi českými antifonami, které jsem sám složil.
Jednou z pomýlených zásad, které od počátku formovaly
mou práci na českých zpěvech oficia, byla ta, že by nápěv
měl pokud možno ilustrovat zhudebňovaný text.
Co, ilustrovat! Ideálně by měl být plodem jeho prorozjímání!
... Tento zpěv komponovali mniši, kteří museli být opravdovými
světci. Jsou to totiž zpěvy naplněné pokorou a hlubokou
úctou před strašným Bohem Hospodinem,
zároveň však jsou plné mnohdy vroucí důvěrnosti, něhy
a lásky k milujícímu příteli.
Proto dobrou liturgickou hudbu nemůže dobře zkomponovat
pouze šikovný a inspirovaný skladatel, ale měl by být
v ideálním případě i světcem. To se podařilo v církvi
do 10., 11. stol. a předtím - pak už se to nikdy v takové
míře neuskutečnilo. ...
(z pořadu Duchovní hudba na ČRO Vltava:
5. 2. 2012: Hudba při Strahovském klášteře (3/3). Amici musicae antiquae a Jaroslav Orel, okolo 33. minuty)
Takové mystisující pojetí gregoriánského chorálu není
zastáváno nijak výjimečné a není těžké se jím nakazit.
Ovšem přinejmenším pokud by takto někdo chtěl hledět speciálně
na antifony oficia (to se ve zmiňovaném pořadu samozřejmě nedělá),
je to objektivní nesmysl.
Ovšem já - i protože jsem tak málo věděl o gregoriánském chorálu
- místo toho, abych hledal oněch "15-20 dobře vybraných melodií"
(srov. Dobszay L.: The Bugnini Liturgy and the Reform of the Reform, 2003, 82),
na které by šlo zpívat velkou většinu antifon, usiloval
jsem naopak o co možná dokonalé vystižení individuality
každého jednotlivého textu.
Před čtyřmi lety, zhruba touto dobou, jsem zveřejnil první
(a zároveň zatím poslední) verzi
Nešporních zpěvů -
malého zpěvníčku pro druhé nešpory slavností,
s některými přizpůsobeními pro "neprofesionální" shromáždění,
modelovanými dílem podle "lidových nešpor" z 19.
a první poloviny 20. století.
Jeho nynější neúplná podoba vznikla poměrně kvapně a plánoval
jsem postupně ho dokončit, ale poznenáhlu jsem k tomu ztratil
chuť, věnoval jsem se naléhavějším úkolům, a měsíce a roky
běžely.
Teď nadešla jeho chvíle. Tento izolovaný ostrůvek
v rámci projektu - duplicitní zpracování antifon pro několik
málo příležitostí - se nabízí jako vhodné místo pro experiment.
Zahodím všechny jeho melodie (beztak vesměs nemají valnou
hodnotu) a začnu jeho obsah budovat znovu, se zřetelem
na to, aby vzniklo omezené množství široce použitelných typů.
Ty by měly mít jasnou strukturu a být hudebně jednoduché,
bez příkras a bez obtížných míst.
Kde se to bude zdát vhodné, nebudu se bát sáhnout
po některých z "nejohranějších" melodií latinských antifon.
Pokud se dílo vydaří, budeme teprve mít skutečné
"lidové nešpory". A byla by pak namístě otázka,
zda by se podobné principy neměly uplatnit i na větší části
kmenového korpusu.
Když jsem před drahnou již dobou hledal název pro malý
zpěvníček k nešporám slavností zamýšlený jako jakési minimum
zpívaného oficia pro nejširší veřejnost,
zvolil jsem ho s ohledem na tradici zpívaných "lidových nešpor"
v národním jazyce, sledovatelnou v 19. a první polovině 20. století.
Přitom jsem naprosto nepochopitelně přehlédl, že název
Nešporní zpěvy neodkazuje jen ke zpěvníku sestavenému
kdysi vyšehradským kanovníkem Františkem Mickou, ale také,
a v dnešním kontextu především,
k současnému liturgickému zpěvníku Mešní zpěvy.
Vidíme, že svou koncepcí Nešporní zpěvy nejsou Mešním zpěvům
v ničem podobné. Jak by vypadal takový vesperál, který by chtěl
být pro Mešní zpěvy harmonickým doplňkem?
- neměl by žádného uvedeného autora/editora
- až na dobře utajené výjimky by obsahoval jen zpěvy ze starých
pramenů
- žalmy v něm by byly převážně "na způsob písniček složené",
přičemž by přirozeně byly hojně využity zpěvy protestantské
provenience
- antifon by obsahoval jen poskrovnu, protože starých českých
notovaných pramenů obsahujících antifony oficia není mnoho
a nejsou příliš rozsáhlé
- s responsorii by to bylo ze stejných důvodů ještě horší,
místo nich by byly samé "jiné vhodné zpěvy"
- formuláře by byly sestaveny z toho, co je po ruce a pro danou
příležitost se alespoň nějak hodí, bez valného ohledu na texty
v breviáři
- úvodem by byl dekret doporučující ho jako oficiální antifonář
oficia pro české a moravské diecéze
(Pokud někdo z řádků výše nabyl dojmu, že nemám rád Mešní zpěvy,
ujišťuji ho, že je to dojem falešný. Jediné, co mě na nich dráždí,
je kombinace posledních dvou bodů.)
Mám ve zvyku čas od času naznačit, jakým směrem po jakých vodicích
liniích se ubírá práce na projektu.
(Jako
v lednu,
v srpnu,
loni v lednu.)
A protože náplň z posledního "programového článku" byla už docela
dávno vyčerpána, je vhodný čas napsat další.
V současné době pracuji předně na slavnostech a svátcích Páně
a Panny Marie napříč liturgickým rokem a na společných textech
o svatých. (To je jedna výrazná linie.)
Příležitostně zpracovávám také některé vlastní texty
o svatých, zatím bez pevného klíče - přednostně
apoštoly a světce z národního propria. (Vedlejší kolej, na kterou
přepínám spontánně a nechci tu dělat žádné velké plány.)
Záhy po napsání posledního článku
jsem se pustil do práce na realisaci předestřené vize nových
"lidových nešpor". Rád bych poměrně brzy dokončil jejich
části z temporálu. Svátky svatých se opozdí, zřejmě i výrazně,
protože bych chtěl zachovat stávající postup: každé oficium
svobodně zpracovat, pak teprve z něj to, co je použitelné,
přenést i do zpěvníku "Nešporní zpěvy" a k textům, jejichž
nápěvy z "mainstreamového" oficia převést nelze, složit pro zpěvník
alternativní melodie. Chci, aby "Nešporní zpěvy" tvořily v rámci
projektu In adiutorium malý víceméně uzavřený svět a neexpandovaly
se svou specifickou logikou do ostatních materiálů.
(Další vedlejší kolej.)
Velikonoční doba se pomalu chýlí. Je tedy namístě připomenout si
předsevzetí
průběžně pracovat na nedělních antifonách ke kantikům
z evangelií. (Pevná osa.)
Až se léto překulí a schýlí se k podzimu (ale to už hodně předbíhám,
kdo ví, co ve skutečnosti na podzim bude), bude čas začít
druhé kolo práce na "ohniscích temporálu": z vánočního cyklu
bych letos chtěl zpracovat všechny antifony vlastní ročnímu
cyklu C a antifony k žalmům pro všechny dny, které je mají vlastní,
zejm. adventní neděle.
Vedle tvorby nových materiálů bych rád kvalitativně posunul
alespoň ústřední (to pro mě aktuálně znamená jednak
"během liturgického roku nejpoužívanější", jednak "náhodného
příslušnou moc nad oltářem nebo kůrem majícího návštěvníka webu
k liturgickému nasazení nejspíše svádějící") materiály již
existující, nemám ale ohledně toho zatím žádný jasný plán.
Víceméně od začátku projektu se oháním tím, jak se inspiruji
gregoriánským chorálem. Musím se ale přiznat, že deklarovaný
inspirační zdroj znám vlastně jen velice málo.
Pro lepší poznání jednak chorálu, jednak starší podoby římského
oficia, se chystám v blíže neurčené budoucnosti na čas vyměnit
svůj breviář a kroužkové desky s notami za předkoncilní antifonář.
V tomto článku se chci pokusit jistým způsobem zúročit poznatky
zejména, ale nejen z dosud prozkoumaných "předkoncilních lidových oficií"
a načrtnout podobu nového liturgického zpěvníku pro použití
ve farní liturgii.
Projekt In adiutorium v současné době pomalu, ale víceméně systematicky
a stálým tempem směřuje k vytvoření zpěvů pro úplné zpívané oficium.
(Zatím úplně chybí zpěvy pro modlitbu se čtením - to je zčásti
metodická redukce, zčásti zdržení způsobené dosud nevyřešenými
problémy - ale mým záměrem je časem zpracovat i ty.)
Úplné zpívané oficium je ovšem přinejmenším v posledních staletích
spíše výjimečná věc, záležitost relativně malého množství
specialisovaných zejm. řeholních společenství.
Vedle toho vždy existovala a existuje celá řada společenství a institucí,
kde se společně slaví pouze malá část liturgie hodin
(dříve často ve farnostech: nešpory každou neděli nebo alespoň
o velkých slavnostech) nebo kde se slaví oficium úplné,
ale jen částečně nebo výjimečně se zpívá.
Různé kontexty, ve kterých se liturgie hodin slaví, vedou ke vzniku
uzpůsobených knih. Tak zpěvy římského oficia v 1. pol. 20. stol.
vycházely ve třech různých knihách:
- Antiphonale obsahovalo plný repertoár (kromě nočního oficia,
které se z neznámých důvodů po reformě Pia X. nedočkalo vydání)
- Vesperale nešpory na každý den
- Liber usualis výběr zpěvů mše i oficia pro potřebu kněze
působícího ve farní pastoraci a zpěváků farního chrámu. Z oficia
v ní byly jen nešpory, kompletář, a ranní chvály pro svátky.
Knihy z této doby počítající se zpěvem v národním jazyce
("lidové nešpory"), vznikající často
"v terénu" a reflektující nikoli něčí ideál, ale skutečné
možnosti a požadavky české farnosti, jsou obvykle ještě mnohem
skromnější než Liber usualis. Kromě omezení se na (1) nešpory
(2) liturgicky nejvýznamnějších dní přistupují navíc obvykle i
k (3) formálním
zjednodušením: typicky je každému žalmu přiřazen nápěv,
na který se zpívá vždy. (Narozdíl od klasického latinského oficia,
kde se nápěv žalmu mění podle antifony.)
V Německu jsem měl možnost seznámit se
s moderním modelem
liturgie hodin pro farnosti a laická společenství
od Paula Ringseisena.
Ten usiluje o vytvoření "lidového oficia" ne výběrem malé části
z "liturgie specialistů", ale zásadní změnou koncepce.
Jakkoli je tento model "komponovaných
tematických bohoslužeb" zajímavý, nepovažuji ho za vhodnou součást
farní liturgie, protože počítá s tak vysokým faktorem proměnlivosti,
že je téměř nemožné se v něm "zabydlet".
(Velmi vhodná může Ringseisenova koncepce být pro krátkodobé
akce, jako jsou rozličná setkání mládeže, kde jsou účastníci
připraveni na velké množství jedinečných
mimořádných zážitků.)
Naopak za slibný a realitě "liturgicky akčnějších" českých farností
dobře odpovídající model považuji
Navrátilovy Lidové nešpory.
Ty počítají se slavením nešpor jen asi sedmnáctkrát v roce,
výhradně o velkých svátcích. Nešpory jsou bez textových a strukturních
úprav vzaty z breviáře. Ve třicátých letech to asi ani nebylo myslitelné
jinak. I dnes ale tento přístup považuji zvláště pro podmínky farnosti
za vhodný: jednak je cenné vědomí, že se tu "koná to, co koná církev"
(liturgie hodin legitimně upravená v mezích Všeobecných pokynů
k denní modlitbě církve samozřejmě je "konáním toho, co koná církev",
ale při jednotě textů je tato jednota konání jaksi "hmatatelnější"),
jednak pevný rámec, který si člověk po několikerém slavení osvojí
a je v něm napříště "doma", podobně jako ve slavení mše nebo v běžných
pobožnostech.
Zatímco hlavní linií projektu In adiutorium je jednoznačně
"liturgie hodin pro specialisty" a kýženým výstupem
úplný český antifonář, chtěl bych se výhledově pokusit
jako "vedlejší produkt" připravit malý soubor nešpor pro využití
ve farnostech. Jeho charakteristiky lze načrtnout v několika bodech:
- velmi omezený rozsah - jen nešpory velkých slavností
(cca jako Navrátil)
- každý žalm má pevný nápěv, na který se zpívá vždy;
značkování textů je přímočařejší
než v žaltáři
(protože nemusí být tak variabilní)
- antifony jsou složené tak, aby tóninou odpovídaly nápěvům
příslušných žalmů a kantik; jsou pokud možno snadné
- orientace ve zpěvníku je usnadněna "čísly písní" podobně jako
v kancionálu (a lépe než v Olejníkových Nedělních nešporách,
kde čísla nejsou příliš funkční)
- zpěvník by měl obsahovat i hymny
(Antifonář k Denní modlitbě církve
je neobsahuje, protože nechce duplikovat oficiální hymnář;
nelze ale předpokládat, že by někdo do farnosti kvůli nešporám
slaveným několikrát do roka nakupoval hymnáře)
- vedle zpěvníku by měl existovat i varhanní doprovod
(ten ovšem v současné době nejsem schopný vytvořit; lze ale prozatím
využít přinejmenším existující doprovody k chorálním nápěvům
žalmů)
Zatím nemám ujasněno několik dílčích otázek, mj., jak ve zpěvníku
kromě "ohnisek temporálu" a "vrcholů sanktorálu" zohlednit či
nezohlednit doby přípravy, advent a půst, které jsou tradičně
dobou zvýšeného "liturgického výkonu". A pokud zohlednit, tak jak.
[EDIT 13.5.2012] Je tu malá ukázka, jak zpěvník bude asi vypadat.
Je to zatím poloprázdná kostra, kromě několika žalmů
a kantik obsahuje jen neúplná oficia slavností doby vánoční.
Pracovně jsem ho nazval
Nešporní zpěvy.
Až bude obsahovat alespoň nějaký smysluplný celek, přidám
ho na stránku s notami.