štítek Nešporní zpěvy:

Když originalita není ctností: Vize pro Nešporní zpěvy

7.6.2016 23:42 | kategorie: Projekt | štítky: | Komentáře

Na začátku doby adventní jsem Denní modlitbu církve a svoje zhudebnění jejích textů vyměnil za latinský breviář a antifonář. Poté, co se předkoncilní oficium ukázalo být časově neúnosné, jsem přesedlal na latinské pokoncilní, s výjimkou nedělí a svátků. Ovšem poté, co jsem bez úhony přezpíval Velikonoční oktáv bez úhony, shledal jsem, že už se v předkoncilním oficiu lépe orientuji a zvládám ho bez velké režije, vrátil jsem se k němu.

Jednou z velice silných zkušeností - jak při zpívání z římského antifonáře z r. 1912, tak s pokoncilním oficiem zpívaným podle Ordo cantus officii - je to, jak citelně méně namáhavé je zvládnutí základního korpusu zpěvů. Nejde přitom o jejich množství, ale o jejich kvality: značná část repertoáru je vybudována opakováním (s většími či menšími úpravami pro ten který text) oblíbených vzorů; i kde se nejedná přímo o aplikaci rozšířeného vzoru, zpěvák se obvykle setkává s opakovanými motivy a postupy (srov. Hiley D.: Western Plainchant, 1993, 89). Tak po několika týdnech zpívání z latinského antifonáře mám mezi jeho zpěvy větší jistotu (měřeno mírou schopnosti nepříliš hudebního zpěváka zazpívat ten který kousek z listu) než po letech mezi českými antifonami, které jsem sám složil.

Jednou z pomýlených zásad, které od počátku formovaly mou práci na českých zpěvech oficia, byla ta, že by nápěv měl pokud možno ilustrovat zhudebňovaný text. Co, ilustrovat! Ideálně by měl být plodem jeho prorozjímání!

... Tento zpěv komponovali mniši, kteří museli být opravdovými světci. Jsou to totiž zpěvy naplněné pokorou a hlubokou úctou před strašným Bohem Hospodinem, zároveň však jsou plné mnohdy vroucí důvěrnosti, něhy a lásky k milujícímu příteli. Proto dobrou liturgickou hudbu nemůže dobře zkomponovat pouze šikovný a inspirovaný skladatel, ale měl by být v ideálním případě i světcem. To se podařilo v církvi do 10., 11. stol. a předtím - pak už se to nikdy v takové míře neuskutečnilo. ...

(z pořadu Duchovní hudba na ČRO Vltava: 5. 2. 2012: Hudba při Strahovském klášteře (3/3). Amici musicae antiquae a Jaroslav Orel, okolo 33. minuty)

Takové mystisující pojetí gregoriánského chorálu není zastáváno nijak výjimečné a není těžké se jím nakazit. Ovšem přinejmenším pokud by takto někdo chtěl hledět speciálně na antifony oficia (to se ve zmiňovaném pořadu samozřejmě nedělá), je to objektivní nesmysl.

Ovšem já - i protože jsem tak málo věděl o gregoriánském chorálu - místo toho, abych hledal oněch "15-20 dobře vybraných melodií" (srov. Dobszay L.: The Bugnini Liturgy and the Reform of the Reform, 2003, 82), na které by šlo zpívat velkou většinu antifon, usiloval jsem naopak o co možná dokonalé vystižení individuality každého jednotlivého textu.


Před čtyřmi lety, zhruba touto dobou, jsem zveřejnil první (a zároveň zatím poslední) verzi Nešporních zpěvů - malého zpěvníčku pro druhé nešpory slavností, s některými přizpůsobeními pro "neprofesionální" shromáždění, modelovanými dílem podle "lidových nešpor" z 19. a první poloviny 20. století. Jeho nynější neúplná podoba vznikla poměrně kvapně a plánoval jsem postupně ho dokončit, ale poznenáhlu jsem k tomu ztratil chuť, věnoval jsem se naléhavějším úkolům, a měsíce a roky běžely.

Teď nadešla jeho chvíle. Tento izolovaný ostrůvek v rámci projektu - duplicitní zpracování antifon pro několik málo příležitostí - se nabízí jako vhodné místo pro experiment. Zahodím všechny jeho melodie (beztak vesměs nemají valnou hodnotu) a začnu jeho obsah budovat znovu, se zřetelem na to, aby vzniklo omezené množství široce použitelných typů. Ty by měly mít jasnou strukturu a být hudebně jednoduché, bez příkras a bez obtížných míst. Kde se to bude zdát vhodné, nebudu se bát sáhnout po některých z "nejohranějších" melodií latinských antifon.

Pokud se dílo vydaří, budeme teprve mít skutečné "lidové nešpory". A byla by pak namístě otázka, zda by se podobné principy neměly uplatnit i na větší části kmenového korpusu.

Nešporní zpěvy: Nedošlo mi

12.9.2014 23:03 | kategorie: Projekt | štítky: | Komentáře

Když jsem před drahnou již dobou hledal název pro malý zpěvníček k nešporám slavností zamýšlený jako jakési minimum zpívaného oficia pro nejširší veřejnost, zvolil jsem ho s ohledem na tradici zpívaných "lidových nešpor" v národním jazyce, sledovatelnou v 19. a první polovině 20. století. Přitom jsem naprosto nepochopitelně přehlédl, že název Nešporní zpěvy neodkazuje jen ke zpěvníku sestavenému kdysi vyšehradským kanovníkem Františkem Mickou, ale také, a v dnešním kontextu především, k současnému liturgickému zpěvníku Mešní zpěvy.

Vidíme, že svou koncepcí Nešporní zpěvy nejsou Mešním zpěvům v ničem podobné. Jak by vypadal takový vesperál, který by chtěl být pro Mešní zpěvy harmonickým doplňkem?

  • neměl by žádného uvedeného autora/editora
  • až na dobře utajené výjimky by obsahoval jen zpěvy ze starých pramenů
  • žalmy v něm by byly převážně "na způsob písniček složené", přičemž by přirozeně byly hojně využity zpěvy protestantské provenience
  • antifon by obsahoval jen poskrovnu, protože starých českých notovaných pramenů obsahujících antifony oficia není mnoho a nejsou příliš rozsáhlé
  • s responsorii by to bylo ze stejných důvodů ještě horší, místo nich by byly samé "jiné vhodné zpěvy"
  • formuláře by byly sestaveny z toho, co je po ruce a pro danou příležitost se alespoň nějak hodí, bez valného ohledu na texty v breviáři
  • úvodem by byl dekret doporučující ho jako oficiální antifonář oficia pro české a moravské diecéze

(Pokud někdo z řádků výše nabyl dojmu, že nemám rád Mešní zpěvy, ujišťuji ho, že je to dojem falešný. Jediné, co mě na nich dráždí, je kombinace posledních dvou bodů.)

Priority

15.5.2012 22:15 | kategorie: Projekt | štítky: | Komentáře

Mám ve zvyku čas od času naznačit, jakým směrem po jakých vodicích liniích se ubírá práce na projektu. (Jako v lednu, v srpnu, loni v lednu.) A protože náplň z posledního "programového článku" byla už docela dávno vyčerpána, je vhodný čas napsat další.

V současné době pracuji předně na slavnostech a svátcích Páně a Panny Marie napříč liturgickým rokem a na společných textech o svatých. (To je jedna výrazná linie.)

Příležitostně zpracovávám také některé vlastní texty o svatých, zatím bez pevného klíče - přednostně apoštoly a světce z národního propria. (Vedlejší kolej, na kterou přepínám spontánně a nechci tu dělat žádné velké plány.)

Záhy po napsání posledního článku jsem se pustil do práce na realisaci předestřené vize nových "lidových nešpor". Rád bych poměrně brzy dokončil jejich části z temporálu. Svátky svatých se opozdí, zřejmě i výrazně, protože bych chtěl zachovat stávající postup: každé oficium svobodně zpracovat, pak teprve z něj to, co je použitelné, přenést i do zpěvníku "Nešporní zpěvy" a k textům, jejichž nápěvy z "mainstreamového" oficia převést nelze, složit pro zpěvník alternativní melodie. Chci, aby "Nešporní zpěvy" tvořily v rámci projektu In adiutorium malý víceméně uzavřený svět a neexpandovaly se svou specifickou logikou do ostatních materiálů. (Další vedlejší kolej.)

Velikonoční doba se pomalu chýlí. Je tedy namístě připomenout si předsevzetí průběžně pracovat na nedělních antifonách ke kantikům z evangelií. (Pevná osa.)

Až se léto překulí a schýlí se k podzimu (ale to už hodně předbíhám, kdo ví, co ve skutečnosti na podzim bude), bude čas začít druhé kolo práce na "ohniscích temporálu": z vánočního cyklu bych letos chtěl zpracovat všechny antifony vlastní ročnímu cyklu C a antifony k žalmům pro všechny dny, které je mají vlastní, zejm. adventní neděle.

Vedle tvorby nových materiálů bych rád kvalitativně posunul alespoň ústřední (to pro mě aktuálně znamená jednak "během liturgického roku nejpoužívanější", jednak "náhodného příslušnou moc nad oltářem nebo kůrem majícího návštěvníka webu k liturgickému nasazení nejspíše svádějící") materiály již existující, nemám ale ohledně toho zatím žádný jasný plán.

Víceméně od začátku projektu se oháním tím, jak se inspiruji gregoriánským chorálem. Musím se ale přiznat, že deklarovaný inspirační zdroj znám vlastně jen velice málo. Pro lepší poznání jednak chorálu, jednak starší podoby římského oficia, se chystám v blíže neurčené budoucnosti na čas vyměnit svůj breviář a kroužkové desky s notami za předkoncilní antifonář.

Nové "lidové nešpory"

12.5.2012 14:25 | kategorie: Projekt | štítky: | Komentáře

V tomto článku se chci pokusit jistým způsobem zúročit poznatky zejména, ale nejen z dosud prozkoumaných "předkoncilních lidových oficií" a načrtnout podobu nového liturgického zpěvníku pro použití ve farní liturgii.

Projekt In adiutorium v současné době pomalu, ale víceméně systematicky a stálým tempem směřuje k vytvoření zpěvů pro úplné zpívané oficium. (Zatím úplně chybí zpěvy pro modlitbu se čtením - to je zčásti metodická redukce, zčásti zdržení způsobené dosud nevyřešenými problémy - ale mým záměrem je časem zpracovat i ty.) Úplné zpívané oficium je ovšem přinejmenším v posledních staletích spíše výjimečná věc, záležitost relativně malého množství specialisovaných zejm. řeholních společenství. Vedle toho vždy existovala a existuje celá řada společenství a institucí, kde se společně slaví pouze malá část liturgie hodin (dříve často ve farnostech: nešpory každou neděli nebo alespoň o velkých slavnostech) nebo kde se slaví oficium úplné, ale jen částečně nebo výjimečně se zpívá.

Různé kontexty, ve kterých se liturgie hodin slaví, vedou ke vzniku uzpůsobených knih. Tak zpěvy římského oficia v 1. pol. 20. stol. vycházely ve třech různých knihách:

  • Antiphonale obsahovalo plný repertoár (kromě nočního oficia, které se z neznámých důvodů po reformě Pia X. nedočkalo vydání)
  • Vesperale nešpory na každý den
  • Liber usualis výběr zpěvů mše i oficia pro potřebu kněze působícího ve farní pastoraci a zpěváků farního chrámu. Z oficia v ní byly jen nešpory, kompletář, a ranní chvály pro svátky.

Knihy z této doby počítající se zpěvem v národním jazyce ("lidové nešpory"), vznikající často "v terénu" a reflektující nikoli něčí ideál, ale skutečné možnosti a požadavky české farnosti, jsou obvykle ještě mnohem skromnější než Liber usualis. Kromě omezení se na (1) nešpory (2) liturgicky nejvýznamnějších dní přistupují navíc obvykle i k (3) formálním zjednodušením: typicky je každému žalmu přiřazen nápěv, na který se zpívá vždy. (Narozdíl od klasického latinského oficia, kde se nápěv žalmu mění podle antifony.)

V Německu jsem měl možnost seznámit se s moderním modelem liturgie hodin pro farnosti a laická společenství od Paula Ringseisena. Ten usiluje o vytvoření "lidového oficia" ne výběrem malé části z "liturgie specialistů", ale zásadní změnou koncepce. Jakkoli je tento model "komponovaných tematických bohoslužeb" zajímavý, nepovažuji ho za vhodnou součást farní liturgie, protože počítá s tak vysokým faktorem proměnlivosti, že je téměř nemožné se v něm "zabydlet". (Velmi vhodná může Ringseisenova koncepce být pro krátkodobé akce, jako jsou rozličná setkání mládeže, kde jsou účastníci připraveni na velké množství jedinečných mimořádných zážitků.)

Naopak za slibný a realitě "liturgicky akčnějších" českých farností dobře odpovídající model považuji Navrátilovy Lidové nešpory. Ty počítají se slavením nešpor jen asi sedmnáctkrát v roce, výhradně o velkých svátcích. Nešpory jsou bez textových a strukturních úprav vzaty z breviáře. Ve třicátých letech to asi ani nebylo myslitelné jinak. I dnes ale tento přístup považuji zvláště pro podmínky farnosti za vhodný: jednak je cenné vědomí, že se tu "koná to, co koná církev" (liturgie hodin legitimně upravená v mezích Všeobecných pokynů k denní modlitbě církve samozřejmě je "konáním toho, co koná církev", ale při jednotě textů je tato jednota konání jaksi "hmatatelnější"), jednak pevný rámec, který si člověk po několikerém slavení osvojí a je v něm napříště "doma", podobně jako ve slavení mše nebo v běžných pobožnostech.

Zatímco hlavní linií projektu In adiutorium je jednoznačně "liturgie hodin pro specialisty" a kýženým výstupem úplný český antifonář, chtěl bych se výhledově pokusit jako "vedlejší produkt" připravit malý soubor nešpor pro využití ve farnostech. Jeho charakteristiky lze načrtnout v několika bodech:

  • velmi omezený rozsah - jen nešpory velkých slavností (cca jako Navrátil)
  • každý žalm má pevný nápěv, na který se zpívá vždy; značkování textů je přímočařejší než v žaltáři (protože nemusí být tak variabilní)
  • antifony jsou složené tak, aby tóninou odpovídaly nápěvům příslušných žalmů a kantik; jsou pokud možno snadné
  • orientace ve zpěvníku je usnadněna "čísly písní" podobně jako v kancionálu (a lépe než v Olejníkových Nedělních nešporách, kde čísla nejsou příliš funkční)
  • zpěvník by měl obsahovat i hymny (Antifonář k Denní modlitbě církve je neobsahuje, protože nechce duplikovat oficiální hymnář; nelze ale předpokládat, že by někdo do farnosti kvůli nešporám slaveným několikrát do roka nakupoval hymnáře)
  • vedle zpěvníku by měl existovat i varhanní doprovod (ten ovšem v současné době nejsem schopný vytvořit; lze ale prozatím využít přinejmenším existující doprovody k chorálním nápěvům žalmů)

Zatím nemám ujasněno několik dílčích otázek, mj., jak ve zpěvníku kromě "ohnisek temporálu" a "vrcholů sanktorálu" zohlednit či nezohlednit doby přípravy, advent a půst, které jsou tradičně dobou zvýšeného "liturgického výkonu". A pokud zohlednit, tak jak.

[EDIT 13.5.2012] Je tu malá ukázka, jak zpěvník bude asi vypadat. Je to zatím poloprázdná kostra, kromě několika žalmů a kantik obsahuje jen neúplná oficia slavností doby vánoční. Pracovně jsem ho nazval Nešporní zpěvy. Až bude obsahovat alespoň nějaký smysluplný celek, přidám ho na stránku s notami.