Blog

II. eucharistická modlitba pro mše s dětmi - chorální nápěvy

(Na web věnovaný hudební stránce liturgie hodin nápěvy pro eucharistické modlitby samozřejmě tematicky nepatří, ale když jsem přemýšlel, kde nejnovější kousek "chorálu českého" zveřejnit, nakonec jsem usoudil, že ze všech míst, která teď přicházejí v úvahu, je toto nevhodné nejméně.)

Začalo to před několika lety trochou rozpustilosti na Signálech. Zatímco idea latinsky zpívané dětské mše byla humorná absurdita, vyplynuvší z nějaké tlachavé diskuse, viděl jsem, že opatřit eucharistické modlitby pro mše s dětmi vhodnými nápěvy by mohlo být skutečně přínosné a povznést slavení s nimi na novou kvalitativní úroveň. Představu jak na to jsem hned neměl, ale ten nápad už mě nikdy úplně neopustil, a když mě po letech začaly napadat části možného řešení, nakonec jsem na to založil nový dokument, začal je zapisovat do not a snažit se je uspořádat do soudržného celku, až během delší doby vyrostlo to, čeho první zveřejnitelnou verzi dnes pouštím do světa:

II. eucharistická modlitba pro mše s dětmi - návrh chorálních nápěvů

Normálně se hudební stránce mše nevěnuji, protože nejsem aktivní chrámový hudebník, který by do ní někde měl co mluvit, a zejména se nevěnuji kněžským zpěvům, protože mi nepřísluší a nikdy nebude příslušet je zpívat, ale eucharistické modlitby pro mše s dětmi jsou právě charakteristické tím, že to nejsou (jen) modlitby kněžské, ale jsou proloženy značným množstvím aklamací lidu. To jim propůjčuje specifický ráz, citelně odlišný od standardních eucharistických modliteb, který si (jak jsem to formuloval už pod oním výše odkazovaným příspěvkem na Signálech) dle mého názoru opravdu říká o to, aby se pokud možno celá eucharistická modlitba zpívala. Jednak spojení jednotlivých aklamací s nápěvy pomáhá pamatovat si je a správně jimi odpovídat na příslušné klausule modliteb celebranta, jednak střídání celebranta a lidu díky zpěvu snáze udrží tempo a spád, vytvoří pěkný jednolitý celek a předejde nežádoucímu dojmu předsednické modlitby stále znovu neústrojně přerušované těžkopádně odříkávanými průpověďmi lidu.

To, že jsem ze tří eucharistických modliteb pro mše s dětmi sáhl po té druhé, je dáno tím, že je to ta jediná, kterou jsem sám jako dítě vícekrát zažil v liturgickém provozu (90. léta, farnost Kladno Rozdělov, P. Bořivoj Bělík) a mám ji do určité míry zvnitřněnou. Nevylučuji, že později budou následovat i nápěvy pro zbylé dvě, ale zatím to nemám v plánu.

I když to nebylo odpočátku záměrem, nakonec jsem skončil u toho, že část nápěvů je přímo převzatá z chorálních nápěvů pro standardní eucharistické modlitby (a Sanctus z ordinaria Missa mundi), část nápěvy odpovídajících pasáží standardních eucharistických modliteb více či méně věrně napodobuje. Blízkou paralelu postrádá většina aklamací a nápěv postsanctus, jehož podoba je určována snahou plynule navázat na zvolený nápěv Sanctus a vyústit v opakování Benedictus.

Je pravděpodobné, že v příštích měsících a letech ještě dojde k úpravám. Momentálně za nejslabší pasáže se značným prostorem pro zlepšení považuji nápěv postsanctus a aklamaci po anamnezi (která je komplikovaná tím, že jde o opakování aklamace z preface v úplně jiném hudebním kontextu).

Vím, že okruh těch, pro které by můj nejnovější neužitečný nápad mohl být relevantní, je velikostí mizivý, ale kdyby snad někomu přeci jen stál za prostudování/přezpívání, připomínky jsou každopádně vítány, stejně jako případné konkurenční návrhy.

[EDIT 22. 12. 2023] Slovenské zhudebnění dvou eucharistických modliteb pro mše s dětmi obsahuje Liturgický spevník I (Vatikán 1990). Nahrávky na jeho webové prezentaci.

"Synoda" o synodalitě - začátek evropského kontinentálního shromáždění v Praze

Ve dnech 5.-12. 2. se v Praze v hotelu Pyramida koná evropské kontinentální shromáždění tkzv. synody o synodalitě. Zveřejněný program ohlašoval na první den večer mši s nešporami ve strahovské basilice a na první jednací den mši s ranními chválami v konferenčním sále. I další dny budou zarámovány mší a společnou modlitbou, ale už ne modlitbou liturgickou, takže to, co je pro úzkou zájmovou oblast tohoto blogu relevantní, je dneškem hotovo. (Dva dny s laudami a nešporomší jsou naplánovány i na závěr biskupské fáze setkání. Bude-li z nich stream a bude-li se zdát užitečné něco k nim napsat, bude jim věnován samostatný článek.)

Napsal jsem tu před pár lety, že "kdykoli se církev schází k setkání trvajícímu delší dobu a zahrnujícímu společné slavení eucharistie i rozmanité pobožnosti, sluší se při vhodné příležitosti společně slavit také část denní modlitby církve." Je potěšitelné, že organizátoři probíhajícího kontinentálního shromáždění zřejmě tento názor sdílejí. V tomto případě je ovšem namístě podezření, že liturgie hodin za své zařazení do programu vděčí ne svému docenění jakožto "modlitby celého Božího lidu" (Laudis canticum 2) nebo prostě jako standardní formy společné liturgické modlitby římské církve, ale tomu, že se shromáždění účastní desítky biskupů, kněží a zasvěcených osob, pro něž je liturgie hodin pevnou součástí života jako stavovská povinnost.

Mše s nešporami v neděli 5. 2.

(záznam zde)

Když program sjezdu úvodní mši situoval do strahovské basiliky, dávalo to důvodnou naději na liturgii s náležitou dávkou péče o kvalitu liturgické hudby, a dost možná nejkvalitnější liturgii celého týdne. S touto nadějí jsem tedy stream z ní vyhlížel.

Když předlouhý vstupní průvod bezpočtu biskupů a kněží dosáhl svého cíle a celebrant políbil oltář, utichly strahovské varhany a (bez Deus in adiutorium) větší a dobře nazvučená schóla premonstrátů uprostřed chóru spustila hymnus Lucis Creator optime. Následoval úvodní liturgický pozdrav, přivítání od pana opata, a po něm (jelikož se slavily nešpory spojené se mší podle VPDMC 96) psalmodie, celá latinsky, celá na chorální nápěv VIII.G a s recitovanými antifonami. To je samozřejmě o mnoho nižší standard, než je v posledních letech na Strahově obvyklý všednodenní. Patrně šlo o to, použitím jediného notoricky známého nápěvu udělat psalmodii co možná široce přístupnou lidovému zpěvu. Pevně daný nápěv psalmodie pak vyloučil možnost použít standardní chorální antifony.

V tomto směru jsem partyzán a než se vzdát prokomponovaných antifon, prostě bych všechny tři k určenému nápěvu psalmodie opatřil neogregoriánskými nápěvy, v tomto případě se srdcem o to lehčím, že nejde o tradiční texty.

Zvláštní zmínku si zaslouží řešení kantika podle Zj 19. To nebylo zpíváno responsoriálně, ale text v té podobě, kterou rubriky dovolují pro slavení bez zpěvu (jen jedno aleluja na začátku a konci každého verše) byl odzpíván na stejný chorální nápěv jako žalmy před ním.

Mše pokračovala podle svého pořádku vstupní modlitbou (latinsky, recitovaná, stejně i všechny další euchologické texty) a chorálním Gloria s varhanním doprovodem (stejně pak i další zpěvy mešního ordinaria, až na recitované krédo). Čtení se četla v různých světových jazycích, žalm zpívala premonstrátská schóla na chorální nápěv německy s latinskou antifonou (In mandatis eius cupit nimis).

To je, mimochodem, starobylá antifona z oficia, ze žaltáře, z nedělních nešpor, odkud ji z ne zcela zjevných důvodů vyštípala breviářová reforma Pia X. Snad kvůli nechuti k antifonám, jejichž text netvoří ucelenou výpověď. O 70 let později jí ovšem zjednalo spravedlnost Ordo cantus officii (a ani jeho druhé typické vydání na tom nic nezměnilo), takže se při latinském chorálním oficiu opět zpívá, a to ve druhých nešporách neděle 4. týdne žaltáře (Antiphonale Romanum II, s. 490).

Aleluja před evangeliem zpívali premonstráti plnohodnotné chorální, stejně tak později ofertorium. Jako bohaté melismatické zpěvy, kde se nepočítá s lidovým zpěvem, byly bez doprovodu.

Při mších s mezinárodní účastí je dosti běžné při přímluvách vystřídat různé jazyky účastníků. Tak tomu bylo i zde, ale naprosto netypicky je nečetli rodilí mluvčí dotyčných jazyků, nýbrž všechny jeden (český) jáhen.

K přijímání premonstrátská schola zpívala jednoduchou českou eucharistickou píseň. Po přijímání pak chorální antifonu k Magnificat a kantikum samo v jakémsi hodně zdobném polyfonním zpracování. V rámci nešpor spojených se mší, kde Magnificat není zdaleka tak významným vrcholem bohoslužby - resp. spíš vůbec není vrcholem, ale zdržujícím elementem fáze, kdy bohoslužba již vrcholu dosáhla a spěje k závěru - mi to nepřišlo úplně vhodné. Předlouhé polyfonní Magnificat je ideální pro samostatně slavené nešpory většího svátku (kde mj. poskytne žádoucí dostatek času na okouření oltáře a lidu). Na konci mše, která sežrala nešpory, už je únavné.

Po postcommuniu a biskupském požehnání se za zpěvu Salve Regina předlouhý liturgický průvod vydal na zpáteční cestu a internetový pozorovatel mohl uzavřít, že ono "gregoriánskému chorálu patří při liturgických úkonech čelné místo" (SC 116) ve své bezmála ideální podobě může vypadat nějak takhle - totiž jako vyvážená kombinace chorálu přístupného lidovému zpěvu, náročnějšího chorálu kvalitně interpretovaného specialisty a stylově sourodého nechorálního koření. K dokonalosti tomu chyběly v podstatě už jen zpívané předsednické dialogy a preface.

Mše s ranními chválami v pondělí 6. 2.

(záznam zde)

Ohlášený program byl dodržen jen zpola, a to (nepříliš překvapivě) v tom ohledu, že se konala jen samotná mše bez ranních chval. Formát byl v hrubých rysech podobný jako včera - předsednické texty euchologického rázu latinsky, čtení a přímluvy v různých jazycích; ordinarium (sanctus, Agnus Dei) na jednoduché chorální nápěvy s varhanním doprovodem, s výjimkou (latinsky recitovaného tropovaného) kyrie. Žalm recitovaný (anglicky, s latinskou odpovědí Magnificat anima mea Dominum), před evangeliem zpívané aleluja 2 z Jubilate Deo s anglicky recitovaným veršem.

Ke vstupu se zpíval svatodušní hymnus Veni, Creator Spiritus, ostatní zpěvy mešního propria byly odbyty zpěvy z Taizé, resp. kolovrátkovitým varhanním doprovodem zpěvů z Taizé, ke kterému tu a tam někdo možná i zpíval (k přípravě darů Ubi caritas, k přijímání Bless the Lord my soul, po požehnání Magnificat anima mea Dominum). Varhanní doprovod byl celkově dosti hrubý (čistota hry, občas divné harmonie), což se ve spojení s kvalitou nástroje (pravděpodobně elektronického) a zvoleným repertoárem (zpěvy z Taizé zpívané kolovrátkovitě s varhanním doprovodem jsou tristní i když je lid s nadšením zpívá, tím spíše pak, když ne; očekávat lidový zpěv od mezinárodního shromáždění je pošetilé) spojilo ve mši po hudební stránce opravdu chudobnou. Myslel bych si, že česká církev má na to, pohostit vážené hosty z celé Evropy lépe. Malá liturgická schóla by stačila na to, aby se ta žalostná mše proměnila ve mši jednoduchou, ale důstojnou.

Mešní lekcionář v liturgii hodin

Nápěvy jsem samozřejmě opatřil i všechny antifony určené pro prodloužené slavení modlitby se čtením nedělí a svátků jako vigilie (VPDMC 73), ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem je všechny, nebo i jen nějakou větší část z nich, také někdy v rámci příslušné hodinky zpíval. K prodloužené modlitbě se čtením se rozhoupu jen zcela výjimečně, její zpěvy patří k těm daleko nejméně ozpívaným. Kdyby tomu bylo jinak, dost možná bych tento článek napsal o řadu let dřív.

Breviář je typ liturgické knihy, šířící se a postupně převládající od vrcholného středověku, zahrnující kompletní textový repertoár oficia, do té doby dílem rozptýlený po různých knihách pro jednotlivé liturgické role, dílem memorovaný a v chóru recitovaný či zpívaný zpaměti. Ta jediná kniha, kterou je potřeba nosit s sebou, abyste se aktuální hodinku oficia (jako klerik či řeholník na cestách, nebo nevázaný chórovou povinností ke konkrétnímu kostelu) mohli pomodlit kdykoli a kdekoli.

Proti této "zásadě jediné knihy" překvapivě hřeší pokoncilní breviář, když pro některé dny odkazuje pro část textů do jiných liturgických knih. Nikdy se, pravda, nejedná o části, které osoby oficiem povinné odbavit musejí, naopak jde o temné kouty breviáře, kam noha katolíkova vkročí spíš jen výjimečně. Ale když už si čas uděláte, může se vyskytnout nečekaná překážka: antifonu pro vigilii máme, příslušná starozákonní kantika máme, ale evangelium v breviáři pro řadu příležitostí chybí a jen se na něj odkazuje rubrikou do mešního lekcionáře.

• Narození Páně
• Zjevení Páně
• Nanebevstoupení Páně
• Nejsvětější Trojice
• Těla a Krve Páně
• Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
• Ježíše Krista Krále
• Uvedení Páně do chrámu
• sv. Josefa
• Narození sv. Jana Křtitele
• Sv. Petra a Pavla
• Proměnění Páně
• Nanebevzetí Panny Marie
• Povýšení svatého kříže
• Sv. Michaela, Gabriela a Rafaela
• Všech svatých
• všechny společné texty o svatých a o posvěcení kostela

... zkrátka nejde o jev nijak vzácný, v některých svazcích breviáře je evangelií vyřešených rubrikou jistě víc než těch otištěných.

Když se snažíme dobrat se důvodů, které k tomuto nepohodlnému řešení vedly, ve formulářích vigilií pro dotčené slavnosti se nápadně často vyskytuje rubrika, ukládající vzít mešní evangelium z jiného ročního cyklu, než na daný rok připadá. Reformovaná liturgie se štítí každého opakování, vybrat pro ten který svátek ještě další vhodnou evangelní perikopu snad nebylo vždy rozumně možné, a otiskovat v breviáři pro každý dotčený formulář všechny tři by, uznávám, bylo spíše nepraktické.

Co řešení mnoha evangelií pro vigilie odkazem na mešní lekcionář říká o tom, jak o vigiliích smýšleli redaktoři pokoncilního breviáře? Každopádně nepočítali s tím, že se je někdo bude běžně modlit sám, na cestách, daleko od sakristie vybavené kompletní sadou mešních lekcionářů, nebo alespoň příručního vydání misálu se čteními. Vigilie byly zamýšleny zásadně jako slavení společné, pro které nejen jsou potřeba vedle breviáře ještě další liturgické knihy, ale také je nezbytné věnovat určitý čas přípravě, protože evangelium se musí nejen najít, ale mnohdy také správně vybrat z širší nabídky.

[EDIT 15. 9. 2024] Misál se čteními (mám na mysli vydání pod titulem Misál na každý den liturgického roku) nestačí. Třeba na svátek Povýšení svatého kříže prodloužená vigilie bere evangelium z votivní mše, která v něm není zahrnuta.

Když je řeč o tom, kde breviář neobsahuje všechny potřebné texty a odkazuje pro ně do mešního lekcionáře, hodí se zmínit ještě jeden zvláštní případ: modlitbu se čtením slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Tato modlitba, koncipovaná jako nouzová náhražka velikonoční vigilie pro ty, kdo se jejího plnohodnotného slavení nemohou zúčastnit, má v breviáři otištěn jen minimální povinný výběr čtení a zpěvů. Do mešního lekcionáře pak rubrika odkazuje pro další čtení a zpěvy z velikonoční vigilie, jejichž použití je volitelné. Zdá se, že se tu ukazuje redakční princip, uplatněný právě i na evangelia pro vigilie: breviář musí obsahovat všechny ty - a pouze ty - texty, které se recitují povinně (nebo jsou pro breviář specifické a v jiných liturgických knihách se nevyskytují). Avšak vigilie se nerecitují povinně, jsou ryze dobrovolným, "luxusním" přídavkem pro horlivce (VPDMC 73: pro ty, "kteří touží v souhlase s tradicí protáhnout slavení vigilie před nedělí, slavnostmi a svátky"), proto breviář ty jejich texty, které jsou společné s mešním lekcionářem, obsahovat nemusí - a mnohdy neobsahuje.

Mše "v době pandemie"

Kongregace pro bohoslužbu 30. března (Prot. N. 156/20) vydala nový formulář mše "in tempore universalis contagii" a liturgická komise ČBK již dnes zveřejnila jeho český překlad. I když nepředpokládám, že by někdo chtěl tuto mši slavit s českým chorálním propriem, stojí za zmínku, že antifony odpovídající jejímu introitu a communiu najdeme v Denní modlitbě církve. Jde o 3. antifonu druhých nešpor 3. neděle postní a 2. antifonu ranních chval slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. (V latině introit odpovídá doslova, communio se liší jen o závěrečné "dicit Dominus"; v češtině je rozdílů o něco víc, ale identita textů - biblických citátů - je i tak dobře zřetelná.)

Antifony oficia svou hudební formou samozřejmě vůbec neodpovídají tradičním formám mešního propria, jejich případné použití by bylo obdobou toho, jak jsou hudebně prosté antifony (vzaté většinou právě z oficia) použity jako stavební prvky pro zjednodušené mešní proprium v Graduale simplex. Aby při své délce naplnily svou liturgickou funkci (pokrýt vstupní průvod, resp. průvod k přijímání), musely by se, stejně jako v Graduale simplex, zpívat s (více) verši vhodně vybraných žalmů.

web Graduale Bohemicum

Dovoluji si upozornit na před nedávnem vzniklý tematicky spřízněný web Graduale Bohemicum: http://graduale.xf.cz. Jeho tématem je rovněž liturgická hudba, ovšem mešní: jmenovitě české zpěvy mešního propria (introit, responsoriální žalm, zpěv před evangeliem, offertorium, communio). Není tam (a pokud zůstanu soudný, ani nikdy nebude) žádná moje tvorba, těžiště obsahu spočívá v průběžně doplňovaném přehledu existujících zhudebnění, vydaných tiskem i publikovaných na internetu, od jiných autorů.