štítek Matka církve:
Liturgická reforma výrazně rozšířila repertoár hymnů
římského oficia.
Tak mj. i sobotní památka Panny Marie nově dostala
vlastní hymny k modlitbě se čtením
(O Virgo Mater, filia)
a ranním chválám (Quae caritatis fulgidum).
Jsou to úryvky (verše 1-9 a 10-21)
ze závěrečného zpěvu Danteho Božské komedie,
které pro liturgické použití latinsky přebásnil Anselmo Lentini.
(Lentini A.: Te decet hymnus, Vatikán 1984, s. 256)
V českém překladu je (jen) první z nich
zařazen v zeleném hymnáři
(Panenská Matko, dcerou jsi),
s určením pro společné texty o Panně Marii.
Extra oddíl hymnů pro sobotní památku zelený hymnář nemá.
Oba latinské hymny byly dále pojaty
do formuláře památky Panny Marie, Matky církve,
nově zavedené v roce 2018.
Jen závěrečná doxologie byla nahrazena doxologií z hymnu
ranních chval svátku Narození Panny Marie,
obsahující titul "matka církve".
(Maggioni C.: La memoria liturgica della "Ecclesiae Mater", Notitiae 2018, s. 112.113.
Ona doxologie je dílem liturgické reformy a je tak příkladem
toho, jak byly do liturgických textů promítány motivy
z nejnovějšího magisteria;
hymnus jako takový je starobylý.
- Lentini A.: Te decet hymnus, s. 209.)
Do oficiálního českého překladu byla pro první hymnus převzata
existující verze ze zeleného hymnáře,
jen se zohledněním oné výměny závěrečné doxologie;
pro překlad druhého
se pak sáhlo do prozatímního překladu breviáře ze sedmdesátých let
(Panno, ty hvězdou lásky jsi).
(Viz poznámky
v uniklých podkladech
ke schvalování textů biskupskou konferencí.)
V českém breviáři však najdeme i další překlad stejných pasáží
z Božské komedie, a to bez zprostředkování Lentiniho latinskými
hymny: jako hymnus k modlitbě se čtením
památky Panny Marie, Prostřednice všech milostí
je zařazen výběr strof (verše 1-6.13-21) v překladu O. F. Bablera
(Panenská Matko, dcero Syna svého).
Srov. italský breviář,
který rovněž nepřekládá Lentiniho
latinské přebásnění, ale pro modlitbu se čtením
sobotní památky Panny Marie (např. sv. III, s. 1596)
zařazuje přímo originální
Danteho text, a to verše 1-21 v celku.
Trochu záhadně je tento hymnus opominut
v červeném hymnáři (přestože v Denní modlitbě církve
figuruje od prvního vydání)
a neuvádí ho ani rejstřík hymnů v příslušném svazku nejnovějšího
úplného vydání breviáře (2005).
V rámci repertoáru hymnů prvního vydání Denní modlitby církve
je to text výjimečný tím, že jde o úryvek básnické skladby
neurčené původně ke zpěvu. Zhudebnění je navíc komplikováno
výrazným vybočením z metrického schematu v poslední sloce.
Je tudíž myslitelné, že nezahrnutí tohoto hymnu do červeného hymnáře
(který pro modlitbu se čtením dané památky odkazuje na společné
texty) nebylo redakční chybou, ale vědomým rozhodnutím,
přenechávajícím tento nepísňový text slavení beze zpěvu
a pro slavení se zpěvem ho nahrazujícím jinou písní.
Překladatelských dublet je v českých textech oficia
od vydání zeleného hymnáře vícero, ale dantovské hymny
jsou zatím jediným případem, kdy jsou dva různé překlady
stejného textu zařazeny přímo v hlavním textovém bloku.
Před časem jsem při vyhledávání něčeho volně souvisejícího
narazil na dokument, kterého bych se nenadál -
a je dost pravděpodobné, že veřejně přístupný je jen omylem:
liturgické texty památky Panny Marie, Matky církve,
s poznámkami o důvodech jednotlivých překladatelských
rozhodnutí. Podle všeho jde o podklad pro proces schvalování
překladu ČBK a Kongregací pro bohoslužbu (pozn. 1: "
... v těchto podkladech pro schválení českého překladu...").
Pro každou dotčenou liturgickou knihu dokument obsahuje
nejprve kompletní text latinské předlohy, poté české znění.
Překladatelské poznámky pod čarou ukazují, že byl při sestavování
českých textů kladen velký důraz na konkordantnost
nejen s českým liturgickým překladem
pokud jde o texty vzaté z bible (pozn. 10, 12, 20, 26),
ale také s již vydanými liturgickými knihami (pozn. 3, 7, 8, 9, 11, 16, 17, 22, 23).
Působivá demonstrace překladatelova přehledu o výskytech jednotlivých
liturgických elementů v latinských i českých knihách
vede čtenáře do problematiky liturgického překládání
nezasvěceného k otázce, jaký aparát mají dnes překladatelé pro tyto
potřeby k disposici. Jsou liturgické texty (byť třeba jen
pro interní potřebu) kompletně k mání v (prohledávatelné)
elektronické podobě?
Alespoň u těch českých, které vyšly v novější době,
to snad můžeme předpokládat. Některé liturgické knihy
jsou pokryty také tištěnými podrobnými rejstříky -
pro (latinský) misál existuje rejstříkový svazek se slovní
konkordancí,
pro breviář vyšlo podobné dílo v němčině
(to ovšem reflektuje německý breviář s jeho zvláštnostmi)
a snad existují i další pomůcky mně dosud skryté.
SODI Manlio, TONIOLO Alessandro:
Concordantia et indices Missalis Romani,
Editio typica tertia,
Città del Vaticano 2002.
WAGNER Johannes, SCHMITT Siegfried:
Stundenbuch ... Registerband zum Stundenbuch,
[m. n.]
1990.
U dvou rozsáhlejších textů, které nejsou biblického
původu ani nebyly dosud otištěny v žádné liturgické knize,
je uvedeno jméno překladatele: text lekce pro modlitbu
se čtením, již dříve do češtiny přeložený a vydaný
pro neliturgické potřeby, pro použití v breviáři
upravoval Ondřej Koupil (pozn. 19);
týž přebásnil hymnus k nešporám, který pak upravil p. b. Hrdlička
(pozn. 24).
Nechce někdo omylem upustit na internet také informaci,
kdo před nemnoha lety přebásnil hymny pro svátek Krista Kněze?
Zajímavé je, že poznámky k hymnům, které nový (latinský) formulář
s drobnými úpravami přebral z formuláře Sobotní památky
Panny Marie (pozn. 16, 21, 25), se věnují i tomu, nakolik
by se pro použití v české verzi formuláře příp. hodily
hymny odpovídající funkce z Denní modlitby církve,
resp. "červeného hymnáře". Tyto úvahy ovšem zůstávají
právě jen v překladatelských poznámkách a ke schválení
není předkládán návrh na jejich zohlednění v liturgických
textech samých.
Formulář památky Panny Marie, Matky církve je od r. 1989
mezi formuláři překládanými z římské předlohy
teprve druhým (po svátku Krista Kněze) formulářem s vlastními hymny
a ze dvou případů těžko dělat obecné závěry, ale zdá se,
že trend je hymny prostě překládat z latiny, ne vybírat
z pokladu české duchovní písně, a to ani jako alternativu.
Proti překládání latinských hymnů nelze nic namítat,
ale to, že pro nové svátky nejsou alternativně k disposici hymny
koherentní s "červeným hymnářem", je škoda.
Otázkou je, jestli tak velí aktuální politika (ať už domácí,
nebo římská) překládání liturgických textů, nebo prostě jen
liturgická komise ČBK ve své
zásobě spolupracovníků
t.č. nemá žádné odborníky na hymnologii.
[EDIT 13. 1. 2022]
Musím se opravit:
zabloudil jsem na liturgické texty svátku Ježíše Krista,
nejvyššího a věčného kněze,
na webu knihovny Metropolitní kapituly,
a výběr hymnů charakteru jako do červeného hymnáře
jsem tam s překvapením našel, dokonce i s údaji o nápěvech a pramenech
ve formátu v hymnáři obvyklém. Přísahal bych, že
původně tam nebyly, ale nejspíš už jsou tam delší dobu,
protože Wayback Machine
tu stránku bez nich nezná.
Způsob jejich začlenění do celku stránky
(nejsou přímo součástí formuláře, ani přímo v něm nejsou
zmiňovány, ale jsou připojené pod ním
a oddělené čárou; srov. též nadpis
"Texty hymnů vybraných z české náboženské poezie
vhodné pro svátek...") ovšem
působí dojmem, jako by snad ani nešlo o integrální součást
řádně schváleného liturgického formuláře,
ale spíše o návrh neoficiálních náhradních
zpěvů na způsob "alius cantus aptus".
Podobným směrem se zdá ukazovat balíček liturgických textů
k vytištění, zveřejněný v době zavedení svátku
na webu církev.cz:
ten o výběru alternativních hymnů z pokladu české duchovní
písně neví nic.
To všechno pro úzkoprsého legalistu klade velký otazník
před legálnost praktického použití dotčených hymnů, protože
předpisy regulující denní modlitbu církve pro hymny
s žádnou možností výběru alternativ mimo řádně schválené
liturgické texty nepočítají. Ale každopádně jsem vděčný
tomu, kdo na doplnění červeného hymnáře pamatoval,
že tak učinil, a chovám naději, že při vhodné příležitosti
ten výběr bude plně legalisován.
Loni do Všeobecného římského kalendáře zařazená
památka "Panny Marie, Matky církve",
připadající právě na dnešní den,
ani o rok později nemá schválený český překlad
liturgických formulářů.
To by samo o sobě nebylo nijak zvlášť zarážející,
ale ve srovnání s promptním zveřejněním oficiálních
českých textů o několik let dříve pro Čechy a Moravu
povoleného svátku "Krista Kněze" to překvapivé je,
i vzhledem k podstatně menšímu rozsahu nového formuláře.
Breviar.cz
český překlad vlastních textů památky má
(viz antifony k evangelním kantikům, orace,
druhá lekce modlitby se čtením),
ale podle všeho jde o překlad neoficiální,
a tudíž by ho při denní modlitbě církve nemělo být užíváno.
Památku se prozatím sluší slavit buďto s texty z commune,
nebo latinsky.
Když je řeč o této nové "mariánsko-eklesiologické"
památce, stojí za to zmínit, že český národní kalendář
už dávno jednu obsahově velice blízkou památku má -
"Panny Marie, Matky jednoty křesťanů" (18. ledna).
Mělo by se dobře zvážit, zda podle zásad liturgické reformy
mají i nadále obě památky právo na existenci.
(Srov. Všeobecné pokyny k liturgickému roku a kalendáři,
čl. 50 c.)