Blog

Čtvrteční nešpory u Svaté Rodiny

Pokud vím, jediné pravidelné veřejně slavené nešpory v Českých Budějovicích jsou ty, které se konají během školního roku každý čtvrtek ve studentském kostele Sv. Rodiny. Když jsem se na ně dnes poprvé chystal, čekal jsem, že budu mezi účastníky vyčnívat jako příliš starý, ba že bych v extrémním případě třeba nemusel být vůbec vpuštěn. Tyto obavy se ukázaly být úplně liché. Když jsem chvilku před začátkem do studentského kostela vstoupil, byl tam jen studentský kaplan, jáhen a hrstka lidí důchodového věku. Kostel Sv. Rodiny sice patří v první řadě kategoriální pastoraci studentů, ale nabídka nešpor, jak se zdá, rezonuje spíše v jiných věkových kategoriích.

Nešpory otevřelo jakési lucernarium: to mělo v daném případě podobu vstupního průvodu temným kostelem s rozsvícenou svící a zpěvem opěvujícím Krista jako světlo světa; následně byly od přinesené svíce rozsvíceny svíčky, které ostatní přítomní měli u sebe a na začátku adorace, která na nešpory navazovala, je postavili k oltáři (zřejmě je to tu tak obvyklé).

Zmiňovaný "světelný zpěv" jsem nikdy předtím neslyšel a nezapamatoval jsem si ho; v sešitu s texty nešpor je otištěn kánon z Taizé "V temnotách našich dnů" a zpěv "Ó Bože, světlo naše", který jsem poprvé slyšel v přenosu nešpor z CSM ve Žďáru (2012), ale ani jeden z nich to nebyl.

Následoval úvodní verš, pak zpívaný hymnus (snad ze "zeleného hymnáře", ale ani tady jsem si nezapamatoval nic, podle čeho bych ho mohl identifikovat), a žádný ze čtvrtečních to spíš nebyl. Žalmy byly recitované, ze čtvrtka prvního týdne žaltáře, jak se patří. Krátké čtení, responsorium na jednoduchý recitativní nápěv, Magnificat na chorální VIII.G. Kolem dokola - vkusné všednodenní nešpory, se spravedlivou porcí zpěvu na správných místech (světelný zpěv; hymnus; responsorium, které se podle VPDMC "má zpívat a má ho zpívat lid", a evangelní kantikum, které tvoří přirozený vrchol nešpor). Jsem rád, že tu takové jsou, a rád příležitostně přijdu zas.

Na Všechny svaté u Všech svatých

Původně jsem neměl v plánu o nedávných nešporách psát, protože čtenáři sotva budu moci sdělit něco nového. Pak ale ve mně "novináře" (snažícího se psát věci relevantní tady a teď) přemohl "kronikář" (píšící pro příští generace) a rozhodl jsem se přeci jim věnovat několik řádek, pro dokreslení obrazu liturgického života kolegiátní kapituly u Všech svatých na Hradě Pražském v naší době. Řečená kapitula, nakolik je mi známo, pravidelně slavívá dvoje nešpory: jedny o slavnosti sv. Prokopa, jehož hrob střeží, druhé o titulární slavnosti kostela. Prvním jmenovaným už tu v minulosti pozornost věnována byla (viz starší články: 2014, 2016), po zachycení podoby druhých tak bude obraz úplný.

Začátek byl stejný jako letos na sv. Prokopa: na závěr vstupního průvodu oficiant rozžehl svíčky na oltáři ohněm přineseným z hrobu světce. Pak začaly nešpory úvodním veršem (nápěv obvyklý při českých zpívaných nešporách v katedrále) a hymnem. Místo hymnu z formuláře slavnosti se zpíval Světlo jsi oblažující (žaltář, neděle sudých týdnů, 1. nešpory) - parafráze hymnu na Krista-Světlo Fós hilaron / Svite tichyj, zpívaného při každé byzantské večerní.

Můžeme se ptát, co k záměně hymnu vedlo. Snad jde o "byzantisaci", inspirovanou tím, že členy kapituly jsou i kněží byzantského (resp. dvojího) ritu. Možná je to sázka na hymnus známější a důstojnější: pro oboje nešpory slavnosti Všech svatých je v breviáři hymnus Svaté Trojici jasné, jehož nápěv sice není těžký, ale také není příliš známý a někomu by snad mohl připadat až "neliturgicky rozverný". Konečně se můžeme dohadovat, zda se tu původně nezpívaly hymny dva, "světelný" k předřazenému lucernariu a "propriální" řádně v rámci nešpor (jako na sv. Prokopa před dvěma lety), načež při pozdější redukci lucernaria a upuštění od zdvojení hymnu byl pro nešpory zachován hymnus "světelný". Ale ať už to bylo jakkoli, záměna vlastního hymnu o slavnosti není legální úprava: viz VPDMC 247.

Po hudební stránce šlo o poměrně typické pražské české katedrální nešpory. Jak co do komposičního stylu, tak co do obsazení. Akorát katedrální sbor nebyl v presbytáři, nýbrž na kůru u varhan.

Za zmínku stojí řešení psalmodie: narozdíl od nedělních českých nešpor v katedrále, kdy má každý žalm jiný nápěv, se tu vystačilo pro oba žalmy i pro Magnificat s chorálním VIII G. Novozákonní kantikum bylo (nakolik mě nezradil sluch nebo paměť) založené na tomtéž, ale částečně prokomponované. Tento zjednodušený model "veškerá psalmodie na jeden notoricky známý nápěv" jsme potkali již letos na sv. Prokopa, kdy však šlo o chorální nápěv VI. modu.

Ráz českých katedrálních nešpor byl zachován i v tom, že - přestože byly v lavicích rozdané noty - psalmodii kompletně odzpíval sbor. Kdyby někdo kontroval, že se přítomní kanovníci, seminaristé a lid přidat mohli, ale nepřidali, odpověděl bych, že je zažitý kód komunikace mezi kůrem a lidem: to, zda se právě s lidovým zpěvem počítá nebo ne, vyjadřuje registrace varhanního doprovodu - a ta mluvila jasnou řečí. Žalmy tak byly odzpívány rychle, v jednom tahu a s teatrálními akcenty, jako vždy.

Antifony byly složeny bez vazby na tóninu žalmového nápěvu. Zpěváci zazpívali antifonu, varhany přemodulovaly k psalmodii a zpíval se žalm. (Při chorálním oficiu, kdy se žalm zpívá v tónině udané antifonou, modulace před ani po žalmu pochopitelně není potřeba.)

Když jsem tu před delší dobou ventiloval svoje první útržkovité poznatky o barokních figurálních nešporách (Vejvanovský, Mazák), byl jsem uvězněný právě ve schematu chorálních nešpor a točil jsem se proto kolem toho, jaký je ve figurálních nešporách vztah mezi tóninou chorální antifony a figurálního žalmu. Odpověď je přitom jednoduchá: často žádný. Stojí vedle sebe jako samostatné, vzájemně nijak neprovázané, v sobě uzavřené "věty", z nichž se nešpory skládají.

Asi poprvé v životě jsem slyšel zpívané přímluvy, a to recto tono, s responsem Hospodi pomiluj. (Je vhodné zmínit, že s možností zpívaných přímluv počítá Antiphonale Romanum II - tam je dokonce připraven nápěv pro deklamaci intencí.) Přímluvy to byly, proti všemu očekávání, do poslední čárky z breviáře.

Když jsem v úvodu jako program článku vyhlásil dokreslení obrazu toho, jak se za našich dnů slaví oficium v kapitule u Všech svatých, možná není od věci závěrem rozšířit perspektivu a nabídnout přehled oficia v průběhu liturgického roku v celém okrsku Pražského hradu: Jeho hlavním dějištěm je pochopitelně katedrála a páteř tvoří nedělní druhé nešpory, slavené s výjimkou letních měsíců každou neděli. V poslední a první neděli měsíce latinské chorální, druhou neděli zpívané české, zbylé recitované. K tomu přistupují nešpory o slavnostech, přičemž jejich rozdělení na chorální nešpory (zpívané chorální scholou) a nešpory zpívané česky (zajišťované katedrálním sborem) je víceméně ustálené. Na Velký pátek a Bílou sobotu ráno se slaví modlitba se čtením a ranní chvály (latinské). Oba blízké menší kostely jsou dějištěm "poutních" nešpor: Dvoje pravidelné nešpory u Všech svatých byly pojednány v dnešním článku a v těch, na které se výše odkazuje. Zbývá zmínit každoroční nešpory o svátku sv. Ludmily v basilice sv. Jiří, výjimečné jednak nestandardním liturgickým programem, jednak tím, že je obvykle zpívá ženská schola sestavovaná jen pro tu příležitost. Sečteno a podtrženo: k Boží chvále a k přímluvě za celý svět se tu pozvedá hlas církve nesamozřejmě často, za značného nákladu času a sil těch, kdo to zajišťují. Jim všem buď za to dík.

Nešpory ze slavnosti sv. Prokopa, kostel Všech svatých

Po dvou letech od minulé zprávy mi šťastné okolnosti opět umožnily zúčastnit se druhých nešpor ze slavnosti sv. Prokopa v kostele Všech svatých na Hradě. (Normálně samozřejmě jen památka; v kalendáři kostela ale slavnost, kvůli v něm chovaným ostatkům.) Čekal jsem, že vše bude jako minule. Nešpory ale byly úplně jiné, pročež jim musím věnovat několik řádek.

Texty a nápěvy

Vstupní průvod doprovázely varhany. Zatímco členové kapituly, přisluhující a břevnovští benediktini zaujímali místa v chóru, celebrant, na způsob jakéhosi skromného lucernaria (tentokrát jen "holá akce", bez zpěvu a bez "světelné modlitby") zapálil svíce na oltáři ohněm přineseným od hrobu sv. Prokopa.

Následně standardním způsobem zahájil nešpory: Úvodní verš recto tono. Po něm, stejně jako minule, hymnus z ranních chval. Jistě hlavně proto, že nešporní hymnus "Svatý Prokope milý" má málo známou vlastní melodii, zatímco "Postrachu zpupných v dobách všech" se zpívá jako "Nebeští kavalérové", a skýtá tudíž výrazně větší naději, že se příchozí zpěvem přidají.

Celý zbytek (antifony, žalmy, čtení) byl z prvních nešpor slavnosti. Pravděpodobně byly zrecyklovány noty připravené někdy v minulých letech, kdy se nešpory zpívaly v předvečer. Památka sv. Prokopa samozřejmě v breviáři vlastní texty pro první nešpory nemá, takže se zpívaly komplet první nešpory ze společných textů o duchovních pastýřích.

Pozornost si zaslouží jejich hudební ztvárnění: Všechny žalmy se zpívaly na jeden nápěv, vlastně tradiční nápěv psalmodie VI. modu, akorát bez melismat. Pro antifony byl připraven další jednoduchý nápěv, rovněž recitativního charakteru. Žádný exemplář not jsem neodcizil, takže ukázku níže zapisuji po paměti. Případná odchylka od originálu by ale byla jen v nějaké drobnosti, protože základní rysy jsem si zapamatoval spolehlivě. (To, že si dovoluji poskytnout notovou ukázku, je výrazem přesvědčení, že nepoškozuji ničí nárokovatelná autorská práva.)

Ukázka zachycuje i způsob značkování textu žalmů. V každém poloverši byla podtržena slabika, na níž se opouští recitační tón. Formule uzavírající poloverše nebyly nasazeny podle logiky slovního přízvuku, ale prostě na počet slabik od konce. Mně to zní značně nelibě, ale jinak to zřejmě nikoho nepohoršovalo.

Responsorium se zpívalo na stejný nápěv jako antifony. Magnificat i jeho antifona na tradiční nápěv psalmodie VIII. modu s nejběžnější diferencí G a "všední" mediací. K přímluvám (opět ony přímluvy vybudované na základě byzantské velké ektenie) responsum "Hospodi pomiluj" - ten nápěv z Taizé, který se zpívá snad při každé mši v pražské katedrále a už dávno mi leze krkem. (Viz např. publikaci Zpěvy a modlitby z Taizé, Praha: Rosa 2003, č. 34.)

Hodnocení

Hudební tvar nešpor mě potěšil. Proti tomu, co jsem tu slyšel před dvěma lety, šlo o malý, ale citelný krok vpřed. Jednoduchý recitativní nápěv pro antifony u mě oproti antifonám recto tono nebo na nápěv žalmu jednoznačně vede. Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že druhá antifona, citelně trojdílná (Já budu pást své stádo; / budu hledat ztracené, / zpět přivedu rozptýlené.), byla tupě naražena na dvojdílné schéma použitého nápěvu a pojata jako dvojdílná, i když nápěv by bývalo šlo s minimální námahou pozměnit i na trojdílný.

Mrzí mě, že vypadly texty z nešpor památky. Jak jsem upozorňoval minule, novější breviáře už texty nešpor o sv. Prokopu neobsahují, a to, že tyhle "zrušené" texty někde žijí, patřilo k mým zvrhlým liturgickým potěšením.

Jak jsou na tom popsané nešpory co do souladu s předpisy? Zjišťuji, že nevím. Budu se muset na nějakou dobu zdržet rubricistických odsudků a udělat si pořádek ve výkladu liturgických zákonů. VPDMC 246-252 lze totiž chápat buďto tak, že čl. 246 je obecná norma, dovolující měnit v zásadě cokoli, co není speciálními normami čl. 247-252 zakázáno, nebo tak, že čl. 246 je "jen" úvodem k taxativnímu výčtu toho, co se měnit smí, podanému ve čl. 247-252. Pokud je správná první možnost výkladu, proti záměně druhých nešpor za první o slavnosti sv. Prokopa (nebo sv. Václava, jak jsem toho byl svědkem před dvěma lety ve Staré Boleslavi) nelze nic namítat. Pokud je správná možnost druhá, byly dnešní nešpory, až na Otčenáš a závěrečnou modlitbu, co do výběru textů celé proti předpisům.

Závěrem

Ohledně kapitulních nešpor u Všech svatých mám sen, a myslím, že není ani přehnaně romantický, ani moc bláznivý, pročež se o něj rozdělím: Nakolik se mi zatím podařilo vysledovat, slaví se v kolegiátním kostele zpravidla dvoje nešpory do roka. Jedny o titulární slavnosti, druhé o pouti k ostatkům sv. Prokopa. Oboje mají poutní charakter a konají se za ne úplně malé účasti lidu, ale také řeholníků a řeholnic z blízkých domů. Bylo by svrchovaně vhodné tyto "poutní nešpory" dále kultivovat; zároveň to, že jsou jen dvoje, z toho dělá zvládnutelný úkol. Oslovit některého skladatele, který má zkušenosti s liturgickým zpěvem, má cit pro jazyk a neštítí se malých zakázek, a oboje nešpory mu dát ke zhudebnění. Pak je spolu nacvičit, a každoročně je zpívat. I když náročnost bude o kousek vyšší než doposud, troufám si tvrdit, že není třeba se bát, že by se lid nepřidal. (V tomto ohledu nešpory u Všech svatých fungují nápadně jinak než nešpory v katedrále. To je dáno jednak prostorovými disposicemi, jednak situací pouti.) Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že by kromě zvelebení bohoslužeb v kolegiátním kostele šlo i o cennou službu celé české církvi, protože přinejmenším nešpory o Všech svatých by jistě našly uplatnění i mimo okrsek Pražského hradu.

Nešpory s mnišským bratrstvem Jeruzalém

Sestry a bratři z mnišského bratrstva Jeruzalém (něco málo česky) přijeli tento víkend do Prahy, uspořádali duchovní obnovu v emauzském klášteře a v její předvečer slavili nešpory v kostele Nejsvětějšího Salvátora. O celém podniku jsem se dozvěděl na poslední chvíli, ale, přestože teď nemám času nazbyt, nešpory v pátek večer jsem prostě nemohl vynechat.

To, že se duchovní obnova konala v Emauzích, je (možná záměrně) velmi případné: mnišská bratrstva Jeruzalém totiž plní ve městech, kde působí, velice podobnou úlohu jako benediktinský klášter Na Slovanech v době vysokoškolských studií mé hudbymilovné babičky (cca 1946-8): žijí mnišský život uprostřed města a jako svou hlavní službu nabízejí "poctivě" slavenou liturgii. I když mně osobně je bližší cisterciácká opce pro odlehlá místa, koncept na bohaté liturgické nabídce založené a rytmu pracovního týdne přizpůsobené městské pastorace-nepastorace je mi veskrze sympatický.

Mnišská bratrstva Jeruzalém patří mezi ty instituty zasvěceného života, které mají liturgii poměrně dalekosáhle přizpůsobenou. Nešpory, jichž jsme se v pátek mohli zúčastnit, byly co do struktury pokoncilní římské, ovšem rozšířené o prvky z byzantské liturgie (ty jsou níže označeny hvězdičkou). Přijetí prvků východních liturgií je u novodobých institutů zasvěceného života pocházejících z Francie dosti běžná věc, jmenujme komunitu Blahoslavenství či Betlémské sestry/bratry.

Struktura:

1. Bože, pospěš mi na pomoc
2. * Nebeský Králi (modlitba k Duchu svatému; součást úvodu všech modliteb křesťanů byzantského ritu)
3. ** Části žalmu 42 (Jako laň prahne) s antifonou
4. * Hospodine, k Tobě volám - části žalmu 141 zpívané v úvodu večerní v byzantské liturgii - východumilovní čtenáři budou znát Kyrie ekekraxa či Hospodi vozvach; jeden z bratří při zpěvu okuřoval oltář a lid
5. * Radostné Světlo - starodávný hymnus Fós hilaron, opět zpívaný při byzantské večerní; jedna ze sester při zpěvu rozsvítila světla na oltáři
6. žalmy s antifonami (žalmy 116-I a 121, jak odpovídalo pátku 2. týdne žaltáře; kantikum z Ef 1 je normálně pondělní)
7. krátké čtení (odpovídající nešporám pátku 2. týdne žaltáře)
8. ticho s hudbou; žádné responsorium
9. Magnificat
10. prosby
11. * trisagion
12. Otče náš
13. závěrečná modlitba
14. Dobrořečme Pánu
15. mariánský hymnus

Nešpory byly celé zpívané, bez doprovodu, ve čtyřhlasé úpravě. Antifony (a všechny zpěvy, které antifonu alespoň vzdáleně připomínají) nejprve předzpívala kantorka sama a při opakování se přidaly další hlasy. Texty (s výjimkou závěrečné mariánské písně) byly v češtině, víceméně zdařile podložené pod nápěvy používané zřejmě komunitou v Polsku. Poněkud divně zněla pouze psalmodie.

Do výše naznačeného schématu římských nešpor s doplňky byzantské provenience se mi nevejde úryvek z žalmu 42 zpívaný v úvodu před lucernariem. Nemám nápad, jak ho "liturgicko-historicky" zařadit. Funkčně je snad jakýmsi "invitatoriem", neboť v úvodu bohoslužby vyjadřuje (v návštěvníkovi dorazivším přeplněnou tramvají přímo z práce spíš teprve vzbuzuje) žízeň po Bohu jako zásadní dispozici pro bohoslužbu. Toto zaměření, kterým je celý žalm 42 prodchnut, bylo ještě umocněno antifonou.

Když jsem v přehledu zmínil prvky odpovídající příslušnému dni žaltáře, dlužno také říci, že antifony byly složeny na breviáři zcela nezávisle. Jejich texty byly oproti antifonám breviářovým snad o něco zpěvnější, "ukecanější" a ne tak doslovně biblické.

Po hudební stránce bych nešpory mnišského bratrstva Jeruzalém hodnotil spíš jako "plytké" než "krásné". Tomu by ale, kdo je neslyšel, neměl příliš ochotně věřit, protože hodnotitel je hudební barbar a nevzdělanec, určité výhrady už si připravil předem (mj. protože jak má rád římskou i byzantskou liturgii, tak nesnáší jejich míchání) a na vnímání celých nešpor se vedle nasládlé antifony k úvodnímu žalmu bezesporu podepsalo to, že u Salvátora také zavedli ty proklaté vyhřívané sedáky. Pokud jde o mě, před sladkou polyfonií preferuji střízlivý chorál a před "sladkými charo texty" (abych nekřivdil, nebylo jich moc) strohou řeč římských liturgických knih. To ale nic nemění na tom, že případné založení domů (chápu-li správně, zakládá se vždy zároveň komunita bratří i sester) mnišského bratrstva Jeruzalém např. v Praze by jistě bylo obohacením.

Alespoň přibližnou představu o tom, jak nešpory bratrstev Jeruzalém vypadají a zní, lze získat z řady nahrávek dostupných na Youtube

Nešpory na CSM ve Žďáru nad Sázavou

Právě probíhajícího celostátního setkání mládeže se neúčastním. S velkým napětím jsem však očekával nešpory, které byly součástí jeho zahájení, a v následujícím článku chci nabídnout jejich rozbor a hodnocení. Využil jsem příležitosti sledovat přímý přenos zahájení setkání na televizi Noe. Bohužel, zatímco ranní chvály z Tarragony, které jsem "recenzoval" před rokem, je dosud možné shlédnout v archivu této televize, zahájení ze Žďáru takto zpětně shlédnutelné není. (Snad časem bude?) Ten, kdo neviděl přímý přenos, je tedy odkázán pouze na můj popis, nutně fragmentární a především silně jednostranný a tendenční.

Lucernarium

Nešpory zahájil obřad lucernaria, který je součástí večerní modlitby v byzantském a milánském ritu; v římské liturgii je "dovozovým" prvkem, avšak těší se značné oblibě. (Srov. liturgii mnišských bratrstev Jeruzalém; dále jsem lucernarium zažil např. v nešporách erfurtské liturgicky poměrně akční farnosti St. Martini.) Je vystavěné okolo večerního rozsvěcení světel. To je doprovázeno zpěvem (v byzantském obřadu zpěvem hymnu Fós hilaron, v milánském zpěvem příhodného responsoriálního žalmu). Světlo je v rámci křesťanského symbolického světa velice silným a významově bohatým symbolem. Při lucernariu se církev obrací především ke Kristu jako světlu světa, které září navzdory temnotám začínající noci.

Žďárské lucernarium mělo trojdílnou strukturu: 1. za zpěvu přišel na pódium liturgický průvod a byly zapáleny lampy na oltáři i okolo. 2. Skupina laiků přednesla krátkou řadu modliteb díkůvzdání. 3. Závěr tvořil opět zpěv.

Hudební obsah lucernaria tvořila jediná píseň o dvou prostých strofách "Ó Bože, světlo naše, je důstojné Tě chválit, Otce i Syna i Ducha svatého. / Ó Bože, světlo naše, celý vesmír se ti klaní, Otci ..." Ta byla vícenásobně opakována na začátku a několikrát znovu na konci. Text čerpá motivy z již zmíněného hymnu Fós hilaron, je však prostší a průzračnější, opěvuje rovnou Jediného Boha v Trojici, zatímco byzantský hymnus se obrací nejprve ke Kristu. Vkusným a přitom snadným nápěvem se píseň jednoznačně kvalifikuje pro liturgické použití i mimo setkání.

Úpravy

Po lucernariu už následovaly první nešpory ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, při plném dodržení řádné struktury. Pozorný divák nebo účastník si mohl všimnout několika úprav oproti textům, které jsou v breviáři. Nápadná byla zejm. záměna hymnu za všeobecně dobře známou mariánskou píseň "Budiž věčně velebena" a přímluvy zabývající se převážně setkáním a jeho tématy. První úprava je liturgicko-právně nesporně legitimní. A z praktického hlediska moudrá - hymnus "Zdrávas Maria Panno, nebeská královno," předepsaný pro nešpory slavnosti Nanebevzetí v breviáři, není textově špatný, ale jeho melodie uvedená v hymnáři je prakticky neznámá a nepatří ke snadným.

Druhá úprava je prohřeškem proti zásadě, že by horizont společné modlitby měl zahrnovat potřeby celé církve a poslední prosba nešpor by měla vzpomenout zesnulé. (VÚDMC 186, 187)

Žalmy

Po hymnu následovala psalmodie. Přiznám se, že na tu jsem čekal asi s největším napětím. Zopakuje se model z Tarragony?

Změnou oproti Tarragonským ranním chválám spíše nepodstatnou byl jiný nápěv psalmodie. Mé hrubé uši bohužel nedovedou dostatečně jemně rozlišovat intervaly - na první poslech se zdálo, že jde o chorální nápěv VIII.G, když jsem ho ale zkoušel přehrát na kytaře, ukázalo se, že to zřejmě byl jiný nápěv se stejným průběhem melodie, ale jinými intervaly. Žalmy se stejně jako v Tarragoně zpívaly v alternaci schola - lid, přičemž lid byl veden (nebo spíše reprezentován? :) ) skupinou kantorů.

Před rokem jsem neskrýval zármutek nad tím, jak byly odbyty antifony, když se zpívaly recto tono. "Žďárská úprava" antifon k žalmům udělala krok od recitace k melodii - byť malý. Antifony byly uchopeny jako dvoudílné (antifony k žalmům 1. nešpor Nanebevzetí Panny Marie takto uchopit lze, řadu jiných antifon ze žaltáře či z jiných textů však nikoli!) a opatřeny nápěvem jednoduché struktury: 1. první recitativ 2. kadence (vzestupná) 3. druhý recitativ 4. kadence (sestupná, vykazující jisté obměny mezi jednotlivými antifonami). I tady musím říci - antifonám se takto nedostalo té závažnosti a významu, jaký jim ve struktuře hodinek římského oficia náleží. Byly řádně odzpívány, ale nezazněly - jestli to mohu vyjádřit zkratkou. (Svým způsobem vzornou antifonou pro lidový zpěv - krásnou, přitom snadnou a zapamatovatelnou - byl již zmíněný zpěv lucernaria "Ó Bože, světlo naše". Chápu ovšem, že ne na každý text oficia se podaří složit takový parádní nápěv.)

Responsorium

Po žalmech následovalo krátké čtení, promluva (přiznám se, že jsem ji poslouchal jen jedním uchem a snažil se během ní za pomoci kytary rekonstruovat nápěv žalmů a antifon) a responsorium. To bylo místem další úpravy oproti originálním textům - jako základní kostra posloužil zpěv, který nemá se slavností Nanebevzetí nic společného - totiž responsorium "Od východu slunce až na jeho západ" (žaltář, neděle sudých týdnů, první nešpory). Do něj bylo vloženo hned několik veršů, které už byly neseny tématem slavnosti.

Z hlediska liturgicko-historického poznamenávám, že responsorií s více verši je v klasickém repertoáru římského oficia jen několik málo a všechno jsou to vysoce zajímavé relikty z opravdu dávných dob. (Zřejmě nejznámější je adventní Aspiciens a longe.) Z hlediska liturgicko-právního jde o úpravu legitimní a zdařilou - zřejmě byl již existující zpěv vynalézavě a vhodně adaptován pro novou příležitost.

Magnificat

Antifona k Magnificat byla přečtena, navíc jenom jednou, před chvalozpěvem. Nelze se ubránit dojmu, že tam byla spíš "aby se neřeklo". Vzhledem k použité úpravě Magnificat proti tomu ovšem nevznáším žádnou závažnou námitku. (Jen: nebylo by bývalo lepší antifonu vypustit úplně?) Mariino kantikum se zpívalo responsoriálně. Sólistka (v některých úsecích, myslím, i s částí schóly) zpívala verše kantika na nápěv ušitý jim na míru, a lid odpovídal responsem "Magnificat anima mea Dominum". Další antifona by tu tudíž, tak jako tak, působila dojmem nemístného přívažku, i kdyby ji nakrásně někdo obdařil náležitě krásným nápěvem.

Salve

Po Magnificat následuje závěrečná série nezpívaných textů, k nimž jsem se už, nakolik se mi to zdálo vhodné, vyjádřil výše. Konečně se nešpory požehnáním uzavřely (nad tím, co se dělo před požehnáním, jsem trochu kroutil hlavou ... liturgie je liturgie). A schóla spustila v nějakém románském jazyce (italsky? španělsky?) Salve regina v "kytarové" úpravě.

Shrnutí

Liturgie velkých církevních akcí, mezi nimi i setkání mládeže, má velký význam pro formování "liturgického povědomí" účastníků a snad i širších skupin (třeba nás televizních diváků...). Proto s potěšením sleduji, že i v hlavním programu posledních setkání mládeže (loňské celosvětové v Madridu, letošní republikové ve Žďáru) dostává místo denní modlitba církve, a to ve své plné, slavnostní podobě, se zpěvem, se zapojením různých služeb, s využitím příslušných symbolů (světlo; kadidlo).

Pokud jde o hudební stránku, konstatuji, že slavnostnní nešpory ve Žďáru nad Sázavou byly na vyšší úrovni než loňské ranní chvály v Tarragoně. To ovšem plně odpovídalo liturgické době - zatímco zmiňované ranní chvály byly, pokud si dobře pamatuji, feriální, nebo z památky, nejvýše však ze svátku, Nanebevzetí Panny Marie je slavnost - a to slavnost, která byla v určitých dobách v některých částech církve slavena jako třetí největší po Velikonocích a Vánocích.

Trvá můj loňský smutek nad ošizenými antifonami k žalmům. Přitom ale jako loni ani letos nemám recept na nápravu. Zdá se, že pokud jde o antifony, stojíme nutně na rozcestí: buďto jsou šizené, nebo nejsou lidové. Musíme pak volit, zda napsat krásné nápěvy antifon, které se však stanou majetkem scholy a snad několika hudebně nejnadanějších členů shromáždění, nebo hudební provedení antifon zjednodušíme na naprosté minimum. (Orientací před provedením volby by mohly být ohlasy účastníků: zpíval ty maximálně jednoduché antifony vůbec někdo kromě kantorů?)

Celkově považuji nešpory ze Žďáru - i přes všechny jmenované výhrady - za dosti vydařené. Výše jsem zmínil "orientační" funkci liturgie na velkých akcích. Řada lidí v předvečer letošní slavnosti Nanebevzetí poprvé v životě zažila slavné nešpory. Bylo by dobré, kdyby je mohli svým způsobem také přivézt domů - kdyby ten, kdo se rozhodne slavit někdy v budoucnu nešpory ve farnosti, mohl sáhnout po zpěvech, které zná ze setkání. Myslím zejména na píseň k lucernariu; nápěv pro antifony (k tomu by byl samozřejmě potřeba návod s ukázkami, jak ho lze "nasadit" na různé texty a upravit pro ně) a k němu příslušný nápěv žalmový; responsorium, ve kterém by zřejmě bylo lze obměňovat verše a užívat ho pro řadu různých příležitostí; krásný nápěv Magnificat i zpěvné jižanské Salve. Vydalo by to na brožurku nejvýš o deseti stranách. Mohla by být někde k prodeji nebo třeba ke stažení na stránkách setkání. Každopádně by měla být nějak dostupná i těm, kdo ve Žďáru nebyli.

[EDIT 30.9.2012] Zatím alespoň něco: na stránkách setkání lze stáhnout zpěvník, kde je zpěv lucernaria (č. 76) a Salve (č. 84).

[EDIT 4.10.2012] Od včerejška se dá stáhnout i programový průvodce ze Žďáru, který z recenzovaných nešpor obsahuje noty (bohužel jen) pro odpověď responsoria (v souboru "modlitba + liturgie + zpovědní zrcadlo"). Budou za dalších pár dní zveřejněny i všechny dosud chybějící noty? :)