Mimořádný úkaz na domácím (a pravděpodobně nejen domácím)
hudebním nebi:
rozsáhlý cyklus nově zhudebněných zpěvů oficia
rozdělených mezi šest skladatelů.
Příznačné ovšem je, že nevznikl pro provedení liturgické,
nýbrž koncertní (které proběhlo v Brně v rámci letošního
Velikonočního festivalu duchovní hudby),
a že libreto neposkytla
"unica espressione della lex orandi del Rito Romano",
ale breviář předkoncilní, resp. tradiční (a v případě temných
hodinek mimo veškerou pochybnost opravdu starobylé) texty
římského oficia.
Podle všeho ten počin nebyl míněn jako slovo do aktuálních
"liturgických válek", a ani jsem nezaznamenal, že by ho jako
takový někdo zkoušel číst.
V minulých ročnících Velikonočního festivalu byly uváděny
cykly zpěvů temných hodinek ve zpracování starých mistrů,
a letos zkrátka svými hlasy do staletého proudu hudební
tradice přispěli skladatelé současní.
A přeci to mluví samo o sobě - lidé možná mlčí, ale křičí kamení:
že když se římská církev před půlstoletím vzdala své tradiční liturgie,
vzdala se něčeho hodnotného a silného, za co rituální designéři
Consilia nedali - a ani nemohli dát - adekvátní náhradu.
Že to, co se František, Roche a spol. v posledních letech
tak usilovně snaží zašlapat do země,
zjevně má (i) člověku dnešní doby co říci.
Že přenechat (nejen) to velkolepé rozjímání o utrpení
Páně, jakým starobylé temné hodinky jsou,
musejní péči dirigentů a festivalových ředitelů,
a v liturgii církve ho (paušálně a silou) nahradit nově sestaveným
povinným minimem modlení pro kněze, prostě nebyl dobrý nápad,
a úkolem pro naši generaci - nebo pro ty, které přijdou
po nás - zůstává zjednat nápravu.
Není špatné poskytnout duchovenstvu výrazně zkrácené a -
pro mě za mě - třeba i podle vkusu vlivných liturgiků z konce
šedesátých let nově sestavené - povinné minimum modlení.
Špatné je, když se z takového nově sestaveného povinného minima
udělá
"unica espressione della lex orandi del Rito Romano."
Pro nové oficium (ani na texty nového oficia)
pochopitelně nikdo velkou muziku nepíše - a ani by to
dost dobře nešlo.
Nějaký příznivec kurzu nynějšího pontifika by sice mohl říci
"beztak je to všechno jen o setrvačnosti a o penězích!",
plácnout se přes kapsu a vypsat štědrou odměnu za umělecké
zpracování hodinek pokoncilních.
Ale kolik by se v tom neutopilo peněz a skladatelského úsilí,
opravdu nahradit staré temné hodinky takto nelze,
prostě protože jejich pokoncilní náhrada
pro větší hudební dílo neskýtá
ani dostatečně velkou plochu, ani dost emocionálního náboje.
[Denní modlitba církve.
Výběr textů pro významné dny liturgického roku,
Brno:
Akademie kanonického práva
2019, 178 s.]
Brožura formátu A5 obsahuje texty Denní modlitby církve
pro středně velký okruh příležitostí.
(Viz na výše odkazované webové stránce zveřejněný obsah.)
Z webu vydavatele víme, že
"publikace vznikla z podnětu Královské stoliční kapituly v Brně,
která slaví některé dny liturgického roku modlitbou církve
za přítomnosti Božího lidu."
Přímo v knížce žádné metainformace upřesňující její
Sitz im Leben nenajdeme, ale výběr příležitostí se zdá
potřebám brněnské katedrální kapituly dobře odpovídat
(jediným pokrytým svátkem z cyklu sanktorálu je slavnost
sv. Petra a Pavla, titulární svátek katedrály).
Knížka je také vidět přímo v liturgickém provozu
na záznamu modlitby se čtením a ranních chval v brněnské katedrále z letošního Velkého Pátku.
Obálka je vkusná a důstojná (byť na první pohled bych
v takových deskách úplně nečekal liturgické texty),
grafická úprava obsahu je však ryze účelová,
bez větších estetických ambicí.
Dvoubarevný tisk a formátování jednotlivých liturgických elementů
víceméně odpovídá breviáři, až na bezpatkové písmo
nadpisů a rubrik. Rušivě a nedůstojně působí
šedě stínované záhlaví všech stránek.
Hudební informace knížka obsahuje jen úplné
minimum: u těch hymnů, jejichž (vlastní) nápěv lze najít
v Kancionálu nebo v Mešních zpěvech, je na tento odkázáno.
Nápěvy ostatních hymnů nejsou řešeny, i když pro většinu
by se nějaký použitelný i jen ve jmenovaných dvou zpěvnících
bez problémů našel.
Výběr příležitostí pokrývá vrcholy temporálu,
svátky týkající se daného kostela (výročí posvěcení, titulární slavnost),
nešpory pro neděle v mezidobí a oficium za zemřelé.
Charakteristické je, že kromě nedělních nešpor a nešpor
z oficia za zemřelé jde vždy o modlitbu se čtením a ranní chvály,
což vzbuzuje vážnou pochybnost o realističnosti tvrzení
vydavatele, že
"v kostelích, kde se slaví liturgie hodin, může být tato publikace vhodnou pomůckou."
Výběr hodinek, které má ve zvyku slavit veřejně a za účasti lidu
brněnská katedrální kapitula, je tak netypický, že je obtížné
představit si, že by opravdu byl k potřebě ještě někde jinde.
Asi to nejzajímavější na novodobém liturgickém prameni pro konkrétní
instituci je, jaká rozhodnutí jeho redaktor či redaktoři
udělali v rámci prostoru ponechaného v oficiálních liturgických
knihách, jak je obecné konkretisováno.
Jednou vrstvou přizpůsobení jsou kroky k blbuvzdornosti:
úvodní dialog je otištěn celý na začátku každého formuláře;
na konci každého žalmu je plný text Sláva Otci;
responsoria jsou kompletně rozepsána tak, jak se opravdu
recitují (nespoléhá se na to, že uživatel ví, jak které části
správně opakovat, nebo že mu opakování stačí napovědět
pomocí incipitů).
Jiná přizpůsobení kodifikují konkrétní provozovací praxi.
Sem můžeme zařadit to, že část prvního verše každého žalmu
je tištěna kurzívou, nepochybně jako připomínka,
že ji má recitovat sólově ten, kdo začínal antifonu.
Úplné znění antifony je tištěno před žalmem i po něm,
ale opakování po žalmu často má doplněnu jednu nebo více
pomlček, patrně jako pomůcky, jak se má při sborové recitaci
jednotně frázovat.
Antifony, recitované ve Velikonočním triduu po krátkých
čteních místo responsorií, mají oproti breviáři upřesněn konkrétní
způsob provedení: nejprve má celý text recitovat předsedající,
pak ho všichni zopakují.
Kantikum podle Zj 19 v nedělních nešporách je tištěno rovnou
bez těch částí, které rubriky breviáře při slavení beze zpěvu
dovolují vynechat.
Dialogické elementy místo obecných zkratek obvyklých v breviáři -
V[erš] a O[dpověď] - často užívají zkratek kodifikujících
rozdělení rolí: K[něz] a L[id].
(Veršíky v modlitbě se čtením však kdovíproč ani nesledují
Denní modlitbu
církve, ani tuto konkretisaci rozdělení recitace mezi kněze
a lid, ale mají zkratky
V[ersus] a R[esponsum] jako latinský breviář.)
Dále jsou tu provedené volby v rámci možností nabízených
rubrikami.
Ranní chvály jsou vždy spojeny s modlitbou se čtením,
a to tak, že se říká jediný hymnus, vždy zásadně vzatý
z ranních chval (srov. VPDMC 99).
Pro každou příležitost je otištěn jeden hymnus
(žádné alternativy na výběr), přičemž
část hymnů je vybrána z červeného, část ze zeleného hymnáře.
Pro neděle v liturgickém mezidobí jsou využity hymny
druhých nedělních nešpor z obou hymnářů, takže každá ze čtyř
nedělí v cyklu žaltáře má hymnus jiný.
Pokud jde o výběr hymnů kombinující materiál obou oficiálních
sbírek, dalo by se mluvit o kodifikovaném hymnáři
brněnské katedrály, podobně, jako je v Olejníkových
Nedělních nešporách
kodifikován hymnář katedrály olomoucké.
Jestliže jsme na jedné straně viděli řadu příležitostí,
kde redakce z různých možností připouštěných breviářem závazně
vybírá jednu, jsou i případy, kde jsou reprodukovány
všechny možnosti breviářem nabízené. To se týká nejen
výběru žalmů k invitatoriu, ale také dvou možností
psalmodie ranních chval na Popeleční středu.
(Záhadné je, z jakých důvodů knížka nabízí dvě varianty
psalmodie i pro modlitbu se čtením ve čtvrtek Svatého týdne.)
Na Štědrý den, kdy se pro modlitbu se čtením a ranní chvály
berou feriální žalmy, redakce nehledá zkratky
(byť ve VPDMC 247 nejspíš využitelná skulinka je,
neboť feriální žalmy naprosto nejsou Štědrému dni
vlastní ani přizpůsobené)
a na čtyřiceti stranách otiskuje žalmy pro všechny možnosti -
tedy až na tu jednu, kdy Štědrý den připadne na čtvrtou neděli adventní.
Možná stojí za explicitní zmínku, že obsahem nejde
o pouhou "knížku do lavice", která by vynechávala části
příslušející lektorovi nebo předsedajícímu, ale pro knížku
pro všechny liturgické role, obsahující všechny potřebné
texty (až na evangelium vigilie Narození Páně - s. 52),
včetně předsednických výzev před Modlitbou Páně a
slavnostních požehnání.
Tiráž tvrdí, že "liturgické texty se shodují s oficiálním
zněním Denní modlitby církve."
V celku je to pravda, ale na dva drobné hříchy v tomto směru
jsem při zběžném pročítání narazil:
24. 12. uvedení do první modlitby dne:
Dnes poznáte, že přijde Pán, a zítra uvidíte jeho slávu.
Skutečně ji uvidíte.
Výročí posvěcení kostela, ranní chvály, zpěv po krátkém čtení:
Bože, tvá církev je předobrazem nebeského Jeruzaléma *
je to dům modlitby pro všechny národy.
...
Zatímco drobná jazyková úprava responsoria je pochopitelná
a snadno může jít i o neúmyslnou chybu přepisu, neústrojné
prodloužení štědrodenního invitatoria je pro mě záhadné.
Kdo a proč by něco takového chtěl?
Jediným projevem ryzí liturgické tvořivosti vykračující za mantinely rubrik
jsou antifony k Magnificat nedělních nešpor.
Antifony pro 32 nedělí krát tři roční cykly v knížce
celkem pochopitelně otištěny nejsou.
Rubrika sice správně uvádí, že
"Antifona je vlastní pro každou neděli",
ale vzápětí (snad hlavně pro ty, co si cestou na nešpory
breviář zapomenou na faře) nezákonně dovoluje, že se
"může ... použít obecná antifona,"
vzatá z kantika samotného:
neděle 1. týdne žaltáře
Můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.
(Doslova shodná s antifonou k Magnificat úterý lichých týdnů žaltáře.)
neděle 2. a 4. týdne
Veliké věci mi učinil ten, který je mocný, jeho jméno je svaté.
(Srov. antifonu k Magnificat, středa lichých týdnů žaltáře -
stejný text, lehce odlišný slovosled.)
neděle 3. týdne
Hospodin pamatoval na své milosrdenství.
(Srov. antifonu k Magnificat, pátek lichých týdnů žaltáře.)
Nechat si tisknout výběr liturgických textů pro praktickou
potřebu v knižní podobě není téměř nikdy jenom akt prostého
namnožení textů (které se ostatně v době, kdy v každé druhé
katolické kapse je mobilní telefon s breviářovou aplikací,
pomalu stává přežitkem),
ale také projev institucionalisace. Zřetelný krok od nahodilého
a příležitostného k řádnému a pravidelnému.
Kodifikován je výběr příležitostí, ale také řada
praktických detailů a dramaturgických rozhodnutí, která
oficiální liturgické knihy přenechávají tomu, kdo slavení
utváří. Tak se i na (oproti středověké liturgii) omezené
hrací ploše novodobé římské liturgie profiluje
liturgický úzus dané církevní instituce.
Když jsem se až dosud nevypravil do Brna,
abych Královskou stoliční kapitulu sv. Petra a Pavla
zastihl při činu, jsem rád, že alespoň mám v knihovně
její "chórovou knížku".
Svatý týden a Velikonoční triduum je vrcholem liturgického roku a tím pádem i dobou
"liturgické aktivisace," která se může projevit třeba i nějakým tím
mimořádným (nebo mimořádně slavnostně konaným) slavením liturgie hodin,
jak k tomu ostatně vybízejí i liturgické předpisy (srov. VPDMC 210, 213).
Letošní bezprecedentní epidemiologická opatření, která vedla ke slavení
velikonočních obřadů za zavřenými dveřmi a bez účasti lidu,
zpívané liturgii hodin pochopitelně nepřejí, ale boom streamovaných
bohoslužeb, který vyvolala, nás obohatil o některé videozáznamy,
které bychom jinak nejspíš neměli.
Prošel jsem přírůstky z poslední doby na YouTube a nabízím přehled toho,
co je z hlediska tematického zaměření tohoto webu relevantní.
Dny po zveřejnění "recenze" streamovaných
nešpor ze Strahova
ukázaly, že jsem se mýlil, když jsem nešporní stream považoval za jednorázovou
nebo občasnou aktivitu. Od té doby snad nebyl jediný den bez
streamovaných nešpor,
takže už je jich nahraná pěkná řádka. V posledních dnech už nejsou streamovány
(a ukládány) na Facebooku, ale na klášterním
YouTube kanálu,
kde vedle samotných bohoslužeb za pozornost stojí také
dva vznikající seriály krátkých videí o gregoriánském chorálu
a o textech nešpor.
Z dlouhé řady dostupných záznamů streamovaných bohoslužeb ze Strahova zasluhují
zvláštní zmínku "temné hodinky" Bílé soboty
(jde o modlitbu se čtením a ranní chvály pokoncilního oficia,
ovšem s upraveným obsahem, jak s tím pro Velký pátek a Bílou sobotu počítá
Thesaurus Liturgiae Praemonstratensis)
a křestní (mezi premonstráty zvané též "chodicí") nešpory z neděle Zmrtvýchvstání.
"Křestním nešporám" byla zde na blogu v minulosti věnována značná pozornost,
odkázat můžeme na pět let starý
report rovněž ze Strahova
a článek srovnávající
historickou a dnešní podobu
tohoto liturgického útvaru.
Pár (sólově modlených) hodinek vysílal
P. Jaroslav Rašovský, farář v Brně-Lískovci.
Po hudební stránce jsou relevantní zejména
nešpory z 28. 3. - 5. neděle postní.
I ony jsou sice převážně recitované, ale obsahují několik zpívaných prvků:
hymnus (0:41),
responsorium (8:31),
Otčenáš (12:20).
Hymnus je z "červeného hymnáře", ostatní nápěvy Olejníkovy.
Nešpory Bílé soboty
mají zpívanou (jen) antifonu po krátkém čtení (7:20),
rovněž podle Olejníka.
[EDIT 15. 4. 2020]
Dodatečně doplňuji streamy P. Tomase van Zavrela z Hluboké nad Vltavou.
Od úterý Svatého týdne
byla téměř každý den ráno vysílána modlitba se čtením a ranní chvály.
Hodinky jsou z velké části zpívané, a to víceméně v souladu se známou praxí
pražského kněžského semináře: hymnus většinou z "červeného hymnáře"
(na Bílou sobotu ovšem recto tono, snad pro méně známý nápěv),
antifony recto tono, žalmy na některý známý nápěv (zde každý den
všechny žalmy na chorální VIII.G).
Z farnosti Litomyšl byla od pondělí Svatého týdne každodenně vysílána
modlitba se čtením spojená s ranními chválami (podle VPDMC 99).
I když většinou jde o kompletně recitovanou modlitbu
středa Svatého týdne
má alespoň zpívaný hymnus (8:50),
podobně i čtvrtek (6:14).
Komunita Chemin Neuf v Tuchoměřicích vysílala několik hodinek
v rámci širšího programu streamovaných obřadů Velikonočního tridua.
Všechny jsou kompletně zpívané. Víceméně zachovávají strukturu
Denní modlitby církve, ale tato struktura je vyplněna texty na liturgických
knihách v podstatě nezávislými. To samozřejmě není žádné velké překvapení -
pro francouzské instituty zasvěceného života je velká míra liturgické
tvořivosti typická.
Slyšel jsem ranní chvály a modlitbu uprostřed dne ze čtvrtka
Svatého týdne, ale záznamy mezitím z YouTube zmizely, což může naznačovat,
že i ty ostatní možná nebudou mít dlouhého trvání
a zájemce o jejich vyslechnutí by tudíž raději neměl otálet:
Velký pátek: ranní chvály,
modlitba uprostřed dne,
Bílá sobota: ranní chvály,
modlitba uprostřed dne.
V minulosti zde na blogu byla věnována pozornost
CD s ukázkami zpěvů ranních chval Komunity Blahoslavenství,
letos máme možnost (ne nějaké studiové ukázky, ale) vybrané hodinky celé
vidět a slyšet na YouTube:
"oficium Getsemane" (Zelený čtvrtek večer),
"oficium temnot" (Velký pátek ráno),
"oficium uložení Pána do hrobu" (Velký pátek večer),
ranní modlitba Velké soboty,
"oficium vzkříšení" v neděli v poledne,
"nešpory vzkříšení" v neděli večer.
Pokud jde o texty, jde o svéráznou kombinaci elementů z latinské a
byzantské liturgické tradice. Po stránce hudební je liturgie Komunity Blahoslavenství
(kompletně zpívaná, značným dílem vícehlasně)
ze všech dosud uvedených ukázek daleko nejpropracovanější a veskrze
poslouchatelná - tedy alespoň do momentu, kdy modlitba liturgická přejde v charismatickou.
[EDIT 15. 4. 2020]
Další doplněk: velkopáteční temné hodinky z Římova v režii FSSP.
stejně jako loni v Českých Budějovicích
se konaly v podobě z doby před r. 1955 (viz na konci po Christus factus est
vkleče recitovaný žalm Miserere - čas 01:37:12).
Kompletně zpívané, responsoria ovšem jen na jakési jednoduché nápěvy.