Blog

Ranní chvály ze Svatocecilského setkání jednoty Musica sacra

Jednota Musica sacra pořádá každoročně okolo památky sv. Cecílie, patronky chrámových hudebníků, svoje výroční setkání v brněnské katedrále, a přinejmenším od r. 2022 bývá zahájeno zpívanými ranními chválami o světici. Z těch posledních (15. 11. 2025) byl zveřejněn videozáznam, na který proto rád upozorňuji.

• 3:09 vstupní průvod (krátký a svižný, bez hudebního doprovodu)
• 3:52 Bože, pospěš mi na pomoc (nápěv římský feriální)
• 4:18 hymnus (ze zeleného hymnáře o jedné mučednici, na nápěv adventního hymnu Conditor alme siderum)
• 5:33 první antifona a žalm (II.D s mnišskou variantou diference)
• 7:38 druhá antifona a kantikum (VIII.G)
• 10:44 třetí antifona a žalm (I.a3)
• 13:08 krátké čtení
• 13:56 responsorium (běžný nápěv krátkého responsoria modu VI)
• 14:46 antifona k Benedictus a kantikum samo (VI.F) s okuřováním oltáře
• 17:56 přímluvy (zpívané s odpovědí; nápěv nejspíš nový/místní, pramodus D)
• 20:09 otčenáš (MZ 432)
• 20:55 závěrečná modlitba, požehnání, Dobrořečme Pánu; průvod zpět do sakristie (bez hudebního doprovodu)

Ranní chvály to jsou české chorální, kompletně zpívané, kompletně a capella, v plné hudební formě vč. prokomponovaných antifon. Skromné vlastní texty o sv. Cecílii (orace, antifona k Benedictus) jsou doplněny na formát slavnosti společnými texty o jedné mučednici. Hymnus (překlad latinského) ze zeleného hymnáře, na jednoduchý chorální nápěv.

Zpěv táhne pětičlenná, převážně mužská, v alby oděná schola, rozdělená na dva chóry asymetricky "jeden proti všem", resp. "kantor proti zbytku". Lid v lavicích se nedělí na strany, ale zpěvem se připojuje k početnějšímu chóru. (Čímž se elegantně předchází tomu, že při lidovém zpěvu v běžném frontálním uspořádání kostelních lavic bývá těžké až nemožné vyhnout se zmatkům ohledně toho, kdy má zpívat moje strana.) Kantor sám zpívá vždy celou antifonu před žalmem i celý první verš žalmu, dále sólové části responsoria a intence přímluv.

Daný způsob začínání antifon a žalmů je co do míry koncentrace na kantora už poněkud excesivní a je dán specifickou situací, kdy je choralistů málo a jediný kantor je zároveň jediným zpěvákem jednoho ze dvou chórů pro antifonální psalmodii. Při více lidech není radno napodobovat.

Nápěvy antifon jsou složené nově pro dané české texty, nepozorujeme snahu reflektovat nápěvy odpovídajících latinských antifon. (Tradičními texty, u kterých by to přicházelo v úvahu, jsou druhá a třetí antifona k psalmodii a antifona k Benedictus.) Což nekritisuji - sám s převážnou většinou zpěvů nakládám podobně - ale při setkání s novým nezávislým zpracováním chorálních nápěvů oficia je to jedna z vlastností, po kterých se dívám. Všechny vlastní nápěvy jsou pěkné - a speciálně pokud jde o antifony, když jsem je slyšel a přezpíval si je, budu se muset hlídat, abych některou z nich při případné budoucí revizi společných textů o jednom mučedníkovi bezděky neukradl. Snad jen o antifoně k Benedictus bych bez falešné skromnosti řekl, že moje verze je lepší.

Že se v Brně pro hudební tvar oněch ranních chval vydali cestou českého chorálu pro mě bylo překvapením. Nějak automaticky jsem na celé Moravě předpokládal silný olejníkovský vliv, včetně onoho názoru, že chorál se s češtinou nesnáší. Ale snad je moje překvapení hlavně projevem trestuhodné neznalosti brněnské scény: až teď vidím, že třeba v přehledu účinkování Svatomichalské gregoriánské scholy je českých chorálních nešpor požehnaně, a to právě i z poslední doby.

Ohledně nápěvů žalmů stojí za upozornění žalm první: pokud je čtenář zvyklý na české chorální oficium tak, jak ho slovem, sazbou a softwarem podporuji já, nejspíš si všimne, že žalmový tonus II je tu v odlišné variantě zakončení: s pes c-d a klouzavým hudebním akcentem, tedy v té variantě, kterou nejnovější chorální knihy ze Solesmes předepisují pro oficium mnišské i světské/římské, ale v rámci knih z první poloviny minulého století (z nichž vychází moje redakce) byla charakteristická právě jen pro oficium mnišské a v tištěných knihách z doby před solesmeskou reformou se nevyskytuje snad vůbec.

Další zvláštností je v mediaci prvního verše prvního žalmu akcent na jednoslabičném posledním slově ("Bože, ty jsi můj Bůh"). To je naopak vlastnost známá ze systému psalmodie předkoncilních římských chorálních knih (a hojně užívaná také v novodobém chorálu německém), kterou chorální knihy ze Solesmes už dávno opustily (srov. Antiphonale monasticum, Solesmes 1934, s. 1225; Antiphonale Romanum I, Solesmes 2020, s. 632). I já zvláštní pravidlo o akcentu na posledním jednoslabičném slově považuji za zbytečnou komplikaci bez zvláštní estetické hodnoty a můj systém české chorální psalmodie se dobře obejde bez něj. Brněnští ale i tady ukazují, že moje pojetí českého chorálu není jediné možné.

Zpívané přímluvy jsou jedny z nejzdobnějších, co jsme dosud kdy slyšeli. Nápěv mi není odjinud známý, předpokládám tedy, že je místní autorský. Dvoudílný recitativní nápěv pro intence by byl dobře použitelný i pro jiné formuláře; nápěv pro odpověď je také v zásadě recitativ se závěrečnou kadencí a měl by být přenositelný nebo upravitelný na řadu odpovědí podobné délky.

Moje řešení zpívaných přímluv by čtenář hledal marně. Dílem protože mi - pod vlivem všeobecné české praxe přímluv mešních - dlouho vůbec nepřišlo na mysl zpívat je; dílem protože oficium zpívám jen sám doma, přímluvy Denní modlitby církve pak mám z celého srdce nerad a když mě nic nenutí pronášet je nahlas, dobrovolně to nedělám. Každopádně kdybych je někdy někde přeci jen ke zpěvu chystal, zvolil bych jistě formu mnohem prostší. (Srov. jak se zpívaly preces feriales.) Přímluvám nenáleží zdobení.

Kolem a kolem se mi vyslechnuté ranní chvály, i při drobných dílčích výhradách, opravdu líbily. Snad mohu říci nejen svým jménem: máte-li tam chorálu českého v podobné kvalitě víc, netajte nám ho, i my ho chceme zpívati!

---

Na okraj můžeme vzpomenout, že až do liturgické reformy byl svátek sv. Cecílie jedním z těch, které, i když se slavily v relativně skromném stupni, měly v římském breviáři plné vlastní oficium vč. antifon k žalmům (podobně jako dodnes památka sv. Anežky Římské), tvořených úryvky z legendy o událostech vedoucích k Cecíliině mučednické smrti (AR1912 770). Vlastní příčinou toho, že je Cecílie dodnes ctěna jako patronka chrámových hudebníků, je pak právě antifona Cantantibus organis (kde církev zpívá o tom, co a jak mučednice prozpěvovala na cestě ke své mučednické smrti), tj. první z někdejší série antifon k žalmům ranních chval a nešpor.

Nemůžu tvrdit, že by zrovna zpěvy starého svatocecilského oficia samy o sobě byly nějakým zcela zásadním pokladem zbožnosti, pro jehož znovuzavedení by se speciálně mělo jít na barikády, a uznávám, že pokud šlo reformátorům o to, vybrat z něj takové zpěvy, které budou po překladu do národních jazyků i pro průměrného novodobého katolíka dobře (hlasitě, veřejně, bez cringe) modlitelné, jsou ty dvě antifony k evangelním kantikům, které v breviáři máme dnes, výběrem zdařilým. A přeci za mě i tady platí, že kdo okusí staré, nechce nové a řekne: staré je lepší. Cyklus bohatých oficií starých římských světců je jen jedním z mnoha klenotů v liturgické reformě ztracených, které čekají na toho, kdo se odhodlá (a životní stav mu dovolí) strávit alespoň jeden celý liturgický rok s předkoncilním breviářem a antifonářem.

Praktický tip pro středně zaneprázdněné: zatímco pokoncilní breviář stejné antifony v rámci jednoho liturgického dne opakuje jen výjimečně, v předkoncilním naopak většina svátků bere stejný cyklus pěti antifon k žalmům ranních chval, nešpor i malým hodinek, takže i ten, kdo se každodenně modlí např. jen nešpory, nasaje z denních hodinek docela slušný vzorek. Odvrácenou stranou tohoto opakování denních zpěvů však je, že kdo se modlí třeba i všechny denní hodinky, ale vynechává matutinum, přijde o mnohem větší část celkového repertoáru než ten, kdo se na denní hodinky omezuje v oficiu pokoncilním.

K novým temným hodinkám pro Velikonoční festival duchovní hudby

Mimořádný úkaz na domácím (a pravděpodobně nejen domácím) hudebním nebi: rozsáhlý cyklus nově zhudebněných zpěvů oficia rozdělených mezi šest skladatelů. Příznačné ovšem je, že nevznikl pro provedení liturgické, nýbrž koncertní (které proběhlo v Brně v rámci letošního Velikonočního festivalu duchovní hudby), a že libreto neposkytla "unica espressione della lex orandi del Rito Romano", ale breviář předkoncilní, resp. tradiční (a v případě temných hodinek mimo veškerou pochybnost opravdu starobylé) texty římského oficia.

Podle všeho ten počin nebyl míněn jako slovo do aktuálních "liturgických válek", a ani jsem nezaznamenal, že by ho jako takový někdo zkoušel číst. V minulých ročnících Velikonočního festivalu byly uváděny cykly zpěvů temných hodinek ve zpracování starých mistrů, a letos zkrátka svými hlasy do staletého proudu hudební tradice přispěli skladatelé současní. A přeci to mluví samo o sobě - lidé možná mlčí, ale křičí kamení: že když se římská církev před půlstoletím vzdala své tradiční liturgie, vzdala se něčeho hodnotného a silného, za co rituální designéři Consilia nedali - a ani nemohli dát - adekvátní náhradu. Že to, co se František, Roche a spol. v posledních letech tak usilovně snaží zašlapat do země, zjevně má (i) člověku dnešní doby co říci. Že přenechat (nejen) to velkolepé rozjímání o utrpení Páně, jakým starobylé temné hodinky jsou, musejní péči dirigentů a festivalových ředitelů, a v liturgii církve ho (paušálně a silou) nahradit nově sestaveným povinným minimem modlení pro kněze, prostě nebyl dobrý nápad, a úkolem pro naši generaci - nebo pro ty, které přijdou po nás - zůstává zjednat nápravu.

Není špatné poskytnout duchovenstvu výrazně zkrácené a - pro mě za mě - třeba i podle vkusu vlivných liturgiků z konce šedesátých let nově sestavené - povinné minimum modlení. Špatné je, když se z takového nově sestaveného povinného minima udělá "unica espressione della lex orandi del Rito Romano."

---

Pro nové oficium (ani na texty nového oficia) pochopitelně nikdo velkou muziku nepíše - a ani by to dost dobře nešlo. Nějaký příznivec kurzu nynějšího pontifika by sice mohl říci "beztak je to všechno jen o setrvačnosti a o penězích!", plácnout se přes kapsu a vypsat štědrou odměnu za umělecké zpracování hodinek pokoncilních. Ale kolik by se v tom neutopilo peněz a skladatelského úsilí, opravdu nahradit staré temné hodinky takto nelze, prostě protože jejich pokoncilní náhrada pro větší hudební dílo neskýtá ani dostatečně velkou plochu, ani dost emocionálního náboje.

Brněnský výběr textů

[Denní modlitba církve. Výběr textů pro významné dny liturgického roku, Brno: Akademie kanonického práva 2019, 178 s.]

Brožura formátu A5 obsahuje texty Denní modlitby církve pro středně velký okruh příležitostí. (Viz na výše odkazované webové stránce zveřejněný obsah.) Z webu vydavatele víme, že "publikace vznikla z podnětu Královské stoliční kapituly v Brně, která slaví některé dny liturgického roku modlitbou církve za přítomnosti Božího lidu." Přímo v knížce žádné metainformace upřesňující její Sitz im Leben nenajdeme, ale výběr příležitostí se zdá potřebám brněnské katedrální kapituly dobře odpovídat (jediným pokrytým svátkem z cyklu sanktorálu je slavnost sv. Petra a Pavla, titulární svátek katedrály). Knížka je také vidět přímo v liturgickém provozu na záznamu modlitby se čtením a ranních chval v brněnské katedrále z letošního Velkého Pátku.

Obálka je vkusná a důstojná (byť na první pohled bych v takových deskách úplně nečekal liturgické texty), grafická úprava obsahu je však ryze účelová, bez větších estetických ambicí. Dvoubarevný tisk a formátování jednotlivých liturgických elementů víceméně odpovídá breviáři, až na bezpatkové písmo nadpisů a rubrik. Rušivě a nedůstojně působí šedě stínované záhlaví všech stránek.

Hudební informace knížka obsahuje jen úplné minimum: u těch hymnů, jejichž (vlastní) nápěv lze najít v Kancionálu nebo v Mešních zpěvech, je na tento odkázáno. Nápěvy ostatních hymnů nejsou řešeny, i když pro většinu by se nějaký použitelný i jen ve jmenovaných dvou zpěvnících bez problémů našel.

Výběr příležitostí pokrývá vrcholy temporálu, svátky týkající se daného kostela (výročí posvěcení, titulární slavnost), nešpory pro neděle v mezidobí a oficium za zemřelé. Charakteristické je, že kromě nedělních nešpor a nešpor z oficia za zemřelé jde vždy o modlitbu se čtením a ranní chvály, což vzbuzuje vážnou pochybnost o realističnosti tvrzení vydavatele, že "v kostelích, kde se slaví liturgie hodin, může být tato publikace vhodnou pomůckou." Výběr hodinek, které má ve zvyku slavit veřejně a za účasti lidu brněnská katedrální kapitula, je tak netypický, že je obtížné představit si, že by opravdu byl k potřebě ještě někde jinde.

Asi to nejzajímavější na novodobém liturgickém prameni pro konkrétní instituci je, jaká rozhodnutí jeho redaktor či redaktoři udělali v rámci prostoru ponechaného v oficiálních liturgických knihách, jak je obecné konkretisováno.

Jednou vrstvou přizpůsobení jsou kroky k blbuvzdornosti: úvodní dialog je otištěn celý na začátku každého formuláře; na konci každého žalmu je plný text Sláva Otci; responsoria jsou kompletně rozepsána tak, jak se opravdu recitují (nespoléhá se na to, že uživatel ví, jak které části správně opakovat, nebo že mu opakování stačí napovědět pomocí incipitů).

Jiná přizpůsobení kodifikují konkrétní provozovací praxi. Sem můžeme zařadit to, že část prvního verše každého žalmu je tištěna kurzívou, nepochybně jako připomínka, že ji má recitovat sólově ten, kdo začínal antifonu. Úplné znění antifony je tištěno před žalmem i po něm, ale opakování po žalmu často má doplněnu jednu nebo více pomlček, patrně jako pomůcky, jak se má při sborové recitaci jednotně frázovat. Antifony, recitované ve Velikonočním triduu po krátkých čteních místo responsorií, mají oproti breviáři upřesněn konkrétní způsob provedení: nejprve má celý text recitovat předsedající, pak ho všichni zopakují. Kantikum podle Zj 19 v nedělních nešporách je tištěno rovnou bez těch částí, které rubriky breviáře při slavení beze zpěvu dovolují vynechat. Dialogické elementy místo obecných zkratek obvyklých v breviáři - V[erš] a O[dpověď] - často užívají zkratek kodifikujících rozdělení rolí: K[něz] a L[id]. (Veršíky v modlitbě se čtením však kdovíproč ani nesledují Denní modlitbu církve, ani tuto konkretisaci rozdělení recitace mezi kněze a lid, ale mají zkratky V[ersus] a R[esponsum] jako latinský breviář.)

Dále jsou tu provedené volby v rámci možností nabízených rubrikami. Ranní chvály jsou vždy spojeny s modlitbou se čtením, a to tak, že se říká jediný hymnus, vždy zásadně vzatý z ranních chval (srov. VPDMC 99). Pro každou příležitost je otištěn jeden hymnus (žádné alternativy na výběr), přičemž část hymnů je vybrána z červeného, část ze zeleného hymnáře. Pro neděle v liturgickém mezidobí jsou využity hymny druhých nedělních nešpor z obou hymnářů, takže každá ze čtyř nedělí v cyklu žaltáře má hymnus jiný.

Pokud jde o výběr hymnů kombinující materiál obou oficiálních sbírek, dalo by se mluvit o kodifikovaném hymnáři brněnské katedrály, podobně, jako je v Olejníkových Nedělních nešporách kodifikován hymnář katedrály olomoucké.

Jestliže jsme na jedné straně viděli řadu příležitostí, kde redakce z různých možností připouštěných breviářem závazně vybírá jednu, jsou i případy, kde jsou reprodukovány všechny možnosti breviářem nabízené. To se týká nejen výběru žalmů k invitatoriu, ale také dvou možností psalmodie ranních chval na Popeleční středu. (Záhadné je, z jakých důvodů knížka nabízí dvě varianty psalmodie i pro modlitbu se čtením ve čtvrtek Svatého týdne.) Na Štědrý den, kdy se pro modlitbu se čtením a ranní chvály berou feriální žalmy, redakce nehledá zkratky (byť ve VPDMC 247 nejspíš využitelná skulinka je, neboť feriální žalmy naprosto nejsou Štědrému dni vlastní ani přizpůsobené) a na čtyřiceti stranách otiskuje žalmy pro všechny možnosti - tedy až na tu jednu, kdy Štědrý den připadne na čtvrtou neděli adventní.

Možná stojí za explicitní zmínku, že obsahem nejde o pouhou "knížku do lavice", která by vynechávala části příslušející lektorovi nebo předsedajícímu, ale pro knížku pro všechny liturgické role, obsahující všechny potřebné texty (až na evangelium vigilie Narození Páně - s. 52), včetně předsednických výzev před Modlitbou Páně a slavnostních požehnání.

Tiráž tvrdí, že "liturgické texty se shodují s oficiálním zněním Denní modlitby církve." V celku je to pravda, ale na dva drobné hříchy v tomto směru jsem při zběžném pročítání narazil:

24. 12. uvedení do první modlitby dne:

Dnes poznáte, že přijde Pán, a zítra uvidíte jeho slávu. Skutečně ji uvidíte.

Výročí posvěcení kostela, ranní chvály, zpěv po krátkém čtení:

Bože, tvá církev je předobrazem nebeského Jeruzaléma * je to dům modlitby pro všechny národy. ...

Zatímco drobná jazyková úprava responsoria je pochopitelná a snadno může jít i o neúmyslnou chybu přepisu, neústrojné prodloužení štědrodenního invitatoria je pro mě záhadné. Kdo a proč by něco takového chtěl?

Jediným projevem ryzí liturgické tvořivosti vykračující za mantinely rubrik jsou antifony k Magnificat nedělních nešpor. Antifony pro 32 nedělí krát tři roční cykly v knížce celkem pochopitelně otištěny nejsou. Rubrika sice správně uvádí, že "Antifona je vlastní pro každou neděli", ale vzápětí (snad hlavně pro ty, co si cestou na nešpory breviář zapomenou na faře) nezákonně dovoluje, že se "může ... použít obecná antifona," vzatá z kantika samotného:

neděle 1. týdne žaltáře

Můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.

(Doslova shodná s antifonou k Magnificat úterý lichých týdnů žaltáře.)

neděle 2. a 4. týdne

Veliké věci mi učinil ten, který je mocný, jeho jméno je svaté.

(Srov. antifonu k Magnificat, středa lichých týdnů žaltáře - stejný text, lehce odlišný slovosled.)

neděle 3. týdne

Hospodin pamatoval na své milosrdenství.

(Srov. antifonu k Magnificat, pátek lichých týdnů žaltáře.)

Nechat si tisknout výběr liturgických textů pro praktickou potřebu v knižní podobě není téměř nikdy jenom akt prostého namnožení textů (které se ostatně v době, kdy v každé druhé katolické kapse je mobilní telefon s breviářovou aplikací, pomalu stává přežitkem), ale také projev institucionalisace. Zřetelný krok od nahodilého a příležitostného k řádnému a pravidelnému. Kodifikován je výběr příležitostí, ale také řada praktických detailů a dramaturgických rozhodnutí, která oficiální liturgické knihy přenechávají tomu, kdo slavení utváří. Tak se i na (oproti středověké liturgii) omezené hrací ploše novodobé římské liturgie profiluje liturgický úzus dané církevní instituce. Když jsem se až dosud nevypravil do Brna, abych Královskou stoliční kapitulu sv. Petra a Pavla zastihl při činu, jsem rád, že alespoň mám v knihovně její "chórovou knížku".

Zpívaná liturgie hodin ve streamech posledních dnů

Svatý týden a Velikonoční triduum je vrcholem liturgického roku a tím pádem i dobou "liturgické aktivisace," která se může projevit třeba i nějakým tím mimořádným (nebo mimořádně slavnostně konaným) slavením liturgie hodin, jak k tomu ostatně vybízejí i liturgické předpisy (srov. VPDMC 210, 213). Letošní bezprecedentní epidemiologická opatření, která vedla ke slavení velikonočních obřadů za zavřenými dveřmi a bez účasti lidu, zpívané liturgii hodin pochopitelně nepřejí, ale boom streamovaných bohoslužeb, který vyvolala, nás obohatil o některé videozáznamy, které bychom jinak nejspíš neměli. Prošel jsem přírůstky z poslední doby na YouTube a nabízím přehled toho, co je z hlediska tematického zaměření tohoto webu relevantní.

Dny po zveřejnění "recenze" streamovaných nešpor ze Strahova ukázaly, že jsem se mýlil, když jsem nešporní stream považoval za jednorázovou nebo občasnou aktivitu. Od té doby snad nebyl jediný den bez streamovaných nešpor, takže už je jich nahraná pěkná řádka. V posledních dnech už nejsou streamovány (a ukládány) na Facebooku, ale na klášterním YouTube kanálu, kde vedle samotných bohoslužeb za pozornost stojí také dva vznikající seriály krátkých videí o gregoriánském chorálu a o textech nešpor.

Z dlouhé řady dostupných záznamů streamovaných bohoslužeb ze Strahova zasluhují zvláštní zmínku "temné hodinky" Bílé soboty (jde o modlitbu se čtením a ranní chvály pokoncilního oficia, ovšem s upraveným obsahem, jak s tím pro Velký pátek a Bílou sobotu počítá Thesaurus Liturgiae Praemonstratensis) a křestní (mezi premonstráty zvané též "chodicí") nešpory z neděle Zmrtvýchvstání.

"Křestním nešporám" byla zde na blogu v minulosti věnována značná pozornost, odkázat můžeme na pět let starý report rovněž ze Strahova a článek srovnávající historickou a dnešní podobu tohoto liturgického útvaru.

Pár (sólově modlených) hodinek vysílal P. Jaroslav Rašovský, farář v Brně-Lískovci. Po hudební stránce jsou relevantní zejména nešpory z 28. 3. - 5. neděle postní. I ony jsou sice převážně recitované, ale obsahují několik zpívaných prvků: hymnus (0:41), responsorium (8:31), Otčenáš (12:20). Hymnus je z "červeného hymnáře", ostatní nápěvy Olejníkovy. Nešpory Bílé soboty mají zpívanou (jen) antifonu po krátkém čtení (7:20), rovněž podle Olejníka.

[EDIT 15. 4. 2020] Dodatečně doplňuji streamy P. Tomase van Zavrela z Hluboké nad Vltavou. Od úterý Svatého týdne byla téměř každý den ráno vysílána modlitba se čtením a ranní chvály. Hodinky jsou z velké části zpívané, a to víceméně v souladu se známou praxí pražského kněžského semináře: hymnus většinou z "červeného hymnáře" (na Bílou sobotu ovšem recto tono, snad pro méně známý nápěv), antifony recto tono, žalmy na některý známý nápěv (zde každý den všechny žalmy na chorální VIII.G).

Z farnosti Litomyšl byla od pondělí Svatého týdne každodenně vysílána modlitba se čtením spojená s ranními chválami (podle VPDMC 99). I když většinou jde o kompletně recitovanou modlitbu středa Svatého týdne má alespoň zpívaný hymnus (8:50), podobně i čtvrtek (6:14).

Komunita Chemin Neuf v Tuchoměřicích vysílala několik hodinek v rámci širšího programu streamovaných obřadů Velikonočního tridua. Všechny jsou kompletně zpívané. Víceméně zachovávají strukturu Denní modlitby církve, ale tato struktura je vyplněna texty na liturgických knihách v podstatě nezávislými. To samozřejmě není žádné velké překvapení - pro francouzské instituty zasvěceného života je velká míra liturgické tvořivosti typická. Slyšel jsem ranní chvály a modlitbu uprostřed dne ze čtvrtka Svatého týdne, ale záznamy mezitím z YouTube zmizely, což může naznačovat, že i ty ostatní možná nebudou mít dlouhého trvání a zájemce o jejich vyslechnutí by tudíž raději neměl otálet: Velký pátek: ranní chvály, modlitba uprostřed dne, Bílá sobota: ranní chvály, modlitba uprostřed dne.

V minulosti zde na blogu byla věnována pozornost CD s ukázkami zpěvů ranních chval Komunity Blahoslavenství, letos máme možnost (ne nějaké studiové ukázky, ale) vybrané hodinky celé vidět a slyšet na YouTube: "oficium Getsemane" (Zelený čtvrtek večer), "oficium temnot" (Velký pátek ráno), "oficium uložení Pána do hrobu" (Velký pátek večer), ranní modlitba Velké soboty, "oficium vzkříšení" v neděli v poledne, "nešpory vzkříšení" v neděli večer. Pokud jde o texty, jde o svéráznou kombinaci elementů z latinské a byzantské liturgické tradice. Po stránce hudební je liturgie Komunity Blahoslavenství (kompletně zpívaná, značným dílem vícehlasně) ze všech dosud uvedených ukázek daleko nejpropracovanější a veskrze poslouchatelná - tedy alespoň do momentu, kdy modlitba liturgická přejde v charismatickou.

[EDIT 15. 4. 2020] Další doplněk: velkopáteční temné hodinky z Římova v režii FSSP. stejně jako loni v Českých Budějovicích se konaly v podobě z doby před r. 1955 (viz na konci po Christus factus est vkleče recitovaný žalm Miserere - čas 01:37:12). Kompletně zpívané, responsoria ovšem jen na jakési jednoduché nápěvy.