články se štítkem benediktini:
V sobotu 25. 4. se v pražské katedrále při mši s formulářem svátku
sv. Vojtěcha formálně ujal úřadu pražského arcibiskupa Stanislav Přibyl.
V neděli 26. 4. večer se pak konalo setkání kněží arcidiecése
na (po katedrále) druhém z pražských svatovojtěšských míst,
v benediktinském arciopatství na Břevnově.
Veřejnosti přístupné a online vysílané byly nešpory,
které toto setkání otevřely.
Případný zájemce je může zhlédnout i zpětně
v záznamu.
Nešpor se účastnila jak komunita hostitelského kláštera,
tak sestry benediktinky z Bílé hory, ale liturgie byla zcela
v režii diecésního duchovenstva
(předsedal arcibiskup, jako kantoři a asistence posloužili seminaristé)
a sledovala nedělní nešpory z Denní modlitby církve,
ne z mnišského oficia.
Toto rozložení sil se odrazilo v prostorovém uspořádání:
biskup se dvěma jáhny zasedli na sedes v oltářním prostoru,
krajní místa v (jinak prázdných) chórových lavicích
obsadili kantoři a asistence, pro benediktiny a benediktinky byla
vyhrazena sedadla užívaná při mši ministranty
a rozestavěná tak, že tvoří od chrámové lodi trochu odsazenou
jakoby první řadu lavic pro lid.
Místní mnišské komunity také nešly v liturgickém průvodu, ale
před začátkem nešpor už seděly na svých místech.
Nešporám předcházel plnohodnotný liturgický průvod
celou délkou kostela, s procesionálním křížem a svícemi,
za varhanního doprovodu.
Po zaujetí míst bezprostředně následoval verš "Bože, pospěš mi na pomoc"
(na chorální nápěv římský feriální)
a nešpory běžely podle svého liturgického pořádku až k závěrečné modlitbě.
Strohý začátek bez jakéhokoli řečnění
(i když šlo o nešpory při výjimečné příležitosti, která by snad
mohla k tomu svádět a do jisté míry omlouvat) je třeba ocenit.
Hymnus z červeného hymnáře,
antifony recto tono, žalmy a Magnificat na Korejsovy nápěvy.
Kantikum Zj 19 chorální, modu V
(srov. druhou možnost v našem notovém materiálu),
zpívané náležitě responsoriálně.
Hezkým detailem, který jsem ještě nikde neviděl,
bylo, že v předzpěvování kantika se po verších střídali
oba kantoři (sedící na opačných stranách chóru).
Otčenáš na jeden z obvyklých mešních nápěvů,
po požehnání Regina coeli, (samozřejmě jen) tonus simplex.
Tedy zpívané nešpory co do nápěvů, míry zpěvu a plnosti hudební formy
víceméně tak, jak v době mého studia na KTF UK kolegové popisovali
zlatý standard slavnostnějších nešpor v pražském semináři.
Z toho vyčnívá responsorium v pěkném vlastním zhudebnění
(noty viz v záznamu čas 28:34), autora neznámého.
Zvláštní pozornost si zaslouží přímluvy.
Zatímco zbytek nešpor do puntíku sledoval texty ze dne,
přímluvy (v záznamu čas 33:15, plný text a noty 34:01)
jsou celé nově složené pro danou příležitost.
Jde o sérii krátkých proseb za nového diecésního biskupa a jeho
budoucí působení.
Biskup sám během nich klečí před oltářem, zatímco asistující jáhni
stojí po jeho pravici a levici a kantoři (opět střídavě) předzpěvují
intence.
Volné skládání formulářů přímluv
(narozdíl od doplnění zvláštních intencí do standardního formuláře, VPDMC 188)
není legální úprava
(autoritu k tomu má až biskupská konference, VPDMC 184)
a VPDMC 185-187 stanoví obecné zásady,
podle kterých se mají stavět všechny formuláře přímluv v oficiu:
že vedle proseb nemá úplně chybět ani moment anamnetický;
že se má pamatovat především na všeobecné potřeby celé církve;
že se přímluvy nešpor zakončují prosbou za zemřelé.
Mám za to, že tyto zásady nejsou omezení pro omezení,
ale vystihují kus bytostné povahy liturgie hodin a smyslu přímluv v ní.
I když odhlédneme od souladu s předpisy a budeme se ptát po vnitřní
hodnotě daného projevu liturgické tvořivosti,
jeví se mi takové výhradní soustředění na jednotlivce,
jenž je na jedné straně verbálně vyzbrojován svolávanou Boží pomocí
a na straně druhé nakládán ideály a očekáváními,
jako problematické.
Pokud jde o obsah,
liturgickým přímluvám sluší uměřenost a určitá závažnost:
že nejsou zbytečně mnohomluvné, neprosí o podružnosti a malichernosti,
nezabíhají do detailů.
Přimlouvat se toho dne za nového diecésního biskupa a jeho službu
bylo namístě, ale adekvátní formou by (v rámci liturgie hodin)
byla jedna dobře vykrojená prosba
vložená do přímluv ze dne. Pokud se snad chceme
přimlouvat zvlášť naléhavě, tak prosby dvě.
K přímluvám ještě technická poznámka k nasazení chorálního nápěvu
na český text:
použitý nápěv pro intence je shodný s prvním poloveršem
krátkých responsorií pro dobu velikonoční
a má kadenci s jednou slabikou přízvučnou a jednou přípravnou.
To je většinou respektováno tam,
kde intence končí dvou- nebo trojslabičným slovem (resp. přízvučným celkem),
ale kde je poslední slovo čtyřslabičné,
redaktor sledovaných nešpor klade první slabiku (= hlavní slovní přízvuk)
už na notu přípravnou, aby se celé slovo vešlo do kadence,
takže nota, která standardně nese přízvučnou slabiku,
je najednou nepřízvučná.
Přízvučná struktura nápěvu se tak verš od verše mění, což působí
nesouladně a nelibě. Pravděpodobnou příčinou tohoto řešení je
(zbytečný a zde ukázkově škodlivý)
strach z uplatnění vedlejšího slovního přízvuku.
Sečteno a podtrženo: po hudební stránce šlo o zpívané nešpory
zjednodušené jen absencí prokomponovaných antifon;
míra slavnostnosti je přiměřená příležitosti, provedení vzorné.
Jedinou skvrnou jsou výše proprané přímluvy.
YouTube kanál "Mních s kamerou"
"mnicha-kněze-youtubera" br. Michala z benediktinského kláštera Proměnění Páně v Samporu
průběžně nesleduji (jednak obecně nevěnuji moc času konzumaci audiovizuálního obsahu,
jednak pro daný kanál nejsem úplně cílová skupina),
ale po delší době jsem tam zabrousil zkontrolovat, jestli jsem nezmeškal něco zasluhujícího pozornost,
a všiml jsem si příspěvků o chorálních zpěvech oficia ve slovenštině,
jejichž přípravě (pro potřeby vlastního kláštera) se autor sám věnuje.
Je možné, že se ke "slovenskému chorálu" řeč stočila i v některých dalších videích
(všechna jsem nesjížděl), ale dvě jsou mu přímo věnována:
[1] 22. 2. 2019: "Moja aktuálna práca (so spevmi)":
autor hlásí, že projekt přípravy liturgických zpěvníků pro klášter právě začal (1:30).
Vysvětluje, jak je uspořádáno pokoncilní mnišské oficium, představuje
Thesaurus liturgiae horarum monasticae a jednotlivé latinské chorální knihy
ze Solesmes.
Vysvětluje, že (a částečně proč) se na Samporu nešpory zpívají latinsky,
ale všechny ostatní hodinky slovensky.
Nakonec předvádí a komentuje dvě již hotové slovenské antifony:
(11:48) "Chváľ, Jeruzalem, Pána" a
(13:13) "Pane, pouč svoj ľud o spáse a odpusť nám naše hriechy".
Obě antifony kromě mnišského oficia figurují i v běžném pokoncilním breviáři:
první v ranních chválách pátku druhého týdne (česky: "Jeruzaléme, oslavuj Hospodina"),
druhá v ranních chválách čtvrtka sudých týdnů
("Hospodine, dej svému lidu poznání spásy a odpusť nám naše hříchy!").
Samporské znění je v obou případech bez úprav převzaté ze slovenské Liturgia hodín.
[2] 5. 1. 2020: "Live: Slovenský gregorián":
po dlouhé přednášce o gregoriánském chorálu a zopakování výkladu o uspořádání
pokoncilního mnišského oficia a o zamýšleném způsobu jeho slavení na Samporu (34:24)
se autor dostává k problematice slovenských chorálních zpěvů (39:20).
Rekapituluje existující slovenská zhudebnění liturgie hodin
a vysvětluje rozhodnutí pro "poslovenštění gregoriánského chorálu".
Po historickém exkursu o svátku Křtu Páně a jeho textech v mnišském oficiu (41:56)
předvádí a komentuje (46:57) část procesu vzniku vybrané slovenské antifony
z tohoto svátku -
v tomto případě včetně překladu textu, protože jde o antifonu
specifickou pro mnišské oficium, která v římském nefiguruje.
Pasáž 51:19-52:48 diskutuje cíle a metodu práce, podává určitý souhrn uplatňované
"teorie slovenského chorálu".
58:18 předvádí ještě jednu (již hotovou) slovenskou antifonu:
"Duch svätý, vychádzajúci od trónu, neviditeľne prenikol srdcia apoštolov. Aleluja" (slavnost Seslání Ducha svatého, tercie;
české znění v Denní modlitbě církve je ovšem zcela nepodobné, protože překlad do češtiny
je tak volný, že je to spíš nepřeklad),
pak odpovídá na otázky diváků.
Představený přístup k tvorbě "slovenského chorálu" se dá shrnout do hesel
"úprava pôvodních gregoriánských antifón - latinských - na slovenské"
(první video, 13:54)
nebo "nájsť príslušné antifóny a spravit z nich slovenské"
(druhé video, 39:20).
Melodie pro slovenský text se tvoří (alespoň nakolik lze z obou videí soudit,
bez výjimky) úpravou nápěvu latinské předlohy.
To je přístup velmi tradiční - v tom smyslu, že se může odvolávat
(nejen v českém jazykovém prostoru) na řadu starších pokusů stejného druhu.
(Srov. nedávný článek věnovaný vybraným ukázkám českého chorálu 19. a 20. stol.)
I když pro tento způsob tvorby chorálu v národním jazyce mluví
řada různě dobrých důvodů
(a bylo by možné jmenovat další), dle mého soudu je v principu vadný.
Chorálu (když je řeč o nápěvech tomu kterému textu vlastních, např. antifonách)
je vlastní těsné sepětí nápěvu s textem.
Překlad se (jak to někde zmiňuje i "mních s kamerou") v charakteristikách
významných pro zhudebnění často zásadně liší.
Chorální melodie hodná svého jména z daného zhudebňovaného textu vychází,
není na něj (předem hotová) pasována. To nijak nevylučuje využití známých melodických typů,
ale textu patří primát. Správná otázka je "hodí se některý tradiční model nápěvu
antifony na text této struktury, tohoto přirozeného rytmu, této liturgické funkce
a této výpovědi?" - ne "jak přistřihnout tento nápěv pro tento text, aby nezněl
moc nepatřičně?"
Diskutovaná videa toho ze samporského "slovenského chorálu" nepředvedla moc -
všehovšudy tři hotové antifony a jednu rozpracovanou.
O tom málu, co jsem viděl a slyšel, však v zásadě nemohu říci nic špatného.
Na poslech to neuráží. (Je ovšem třeba vzít v úvahu, že slovenština není můj rodný jazyk
a nemám pro ni cit.)
Patrně mi nezbyde, než připustit, že i metodou, kterou považuji za principielně špatnou,
je možné vytvořit korpus chorálních zpěvů v národním jazyce, které jsou v zásadě
zpívatelné a poslouchatelné.
Že naopak značná část mého vlastního, již bezmála deset let vznikajícího korpusu
českých zpěvů oficia (s nápěvy v drtivé většině případů složenými pro ten který text)
zpívatelná a poslouchatelná není, není žádné tajemství,
a mé kritice cizí práce to pochopitelně na průbojnosti nepřidává.
Je také třeba říci, že i když se dnes hlásím k Dobszayovu heslu
"gregoriánský chorál jako hudební jazyk",
drtivá většina mých českých zpěvů (v podobě nabízené zde na webu k datu vydání článku)
vznikla v době, kdy jsem o chorálním repertoáru
latinského oficia měl jen minimální povědomí (natož abych dobře znal nějaký větší celek z něj),
a ani dnes, kdy celkem dobře znám předkoncilní římský antifonář (který jsem několik
liturgických roků po sobě z velké části přezpíval), s tradičními melodickými modely
(přinejmenším zatím) příliš nepracuji, protože mi k českým textům
z Denní modlitby církve nesedí.
Jestliže "chorál adaptovaný" s sebou vždy nese určité bezpráví vůči zhudebňovanému textu,
"chorál skládaný" je ve zvýšené míře vystaven omezením svého skladatele.
Každopádně na další vývoj "slovenského chorálu" ze Samporu jsem zvědavý
a nevylučuji, že se někdy v budoucnu do kláštera vypravím na návštěvu,
abych tamní zpěvy slyšel ve větším množství a přímo v chóru.
Za tímto účelem se však s návštěvou vyplatí otálet, protože pokud práce začala někdy začátkem
loňského roku (viz údaj na začátku prvního videa),
značné množství zpěvů na svou slovenskou verzi nejspíš teprve čeká.
