Blog

RFC: Úpravy dělení veršů

Text žalmů a kantik ve zpívacím žaltáři, ostatních nabízených knížkách i webovém zpívacím žaltáři do puntíku sleduje (tištěný) breviář, a pokud snad někde ne, je to neodhalená opisovačská nebo sazečská chyba, ne záměrná ediční intervence. V poslední době však vážně uvažuji o tom, že v nemnoha odůvodněných případech upravím dělení veršů v zájmu toho, aby rytmus recitace byl pěknější a lépe se vystačilo s dechem.

Je vhodné předeslat, že ani v minulosti tiskaři liturgických knih k dělení žalmových veršů v breviáři nepřistupovali úzkostlivě a v některých verších se mezi různými vydáními liší poloha hvězdičky.

Za upozornění na nestabilitu hvězdičky (i) v moderních edicích římského breviáře vděčím tomuto komentáři na fóru CMAA.

Flexa je v breviáři až pokoncilní novinkou. Předtím se vyskytovala jen v knihách notovaných (a i v těch, zdá se, až někdy od poslední čtvrtiny 19. století), a verše s flexou v nich často mají oproti breviáři upravenou polohu hvězdičky. Za zmínku stojí i to, že Denní modlitba církve se někdy od své latinské předlohy odchyluje nejen polohou hvězdičky ve verši, ale i určením hranic veršů. Mám tedy za to, že by doplnění flexy a příp. přesunutí hvězdičky v několika verších, jejichž stávající dělení činí zpěv značně nepohodlným, nebylo žádným zločinem, zvláště pokud se z těchto úprav řádně vydá počet. Tímto článkem bych chtěl na záměr předem upozornit a vyzvat čtenáře k případným námitkám.

Aktuálně se jedná jen o dva verše uvedené níže. Oběma je společné, že druhý poloverš je v oficiálním znění výrazně delší než první.

Žalm 95, 7

oficiální znění: Neboť on je náš Bůh *
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

upraveno: Neboť on je náš Bůh †
a my jsme lid, který pase, *
stádce vedené jeho rukou.

Ef 1, 3

oficiální znění: Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, *
on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem.

upraveno: Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, †
on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, *
protože jsme spojeni s Kristem.

Antifonář: jak a kam dál

Projekt In adiutorium jsem si dlouho představoval tak, že připravím nápěvy pro všechny antifony a krátká responsoria Denní modlitby církve, pak hotové zpěvy znovu projdu, opravím, co se napoprvé nepovedlo, celý korpus trochu učešu, aby byl v mezích možností koherentní, a bude hotovo. Když Pámbů dá, vydá se tiskem v nevelkém nákladu český antifonář. Ale od okamžiku, kdy jsem vyhlásil úplnost zhudebnění zpěvů breviáře, uplyne napřesrok deset let, a na nějaké dokončení zatím vůbec nelze pomýšlet. Stále každý rok dělám vysoké desítky až stovky oprav, ve frontě na revizi čekají stovky zpěvů, které jsem si označil kvůli vážným nedostatkům, a i když se snažím z té fronty průběžně ukrajovat, stále do ní přibývají nové. Co se jeden rok zdálo dobré, již o rok později se často jeví chatrné a hrubě nedostatečné. Některé antifony vystřídaly během let čtyři a více verzí nápěvu a stále to není ono. Jiné se léta zdály být v pořádku, ale nyní již citelně zaostávají za vývojem zbytku korpusu.

Možná bude věci přiměřené odpoutat se od cílové představy dokončení projektu jako cílového bodu, kterého mohu já dosáhnout. Možná bude projekt In adiutorium "dokončen" jenom tak, že mi ho v určitou chvíli vezme z rukou běh života, nebo že korpus zpěvů v nějakou chvíli vezme, zrediguje a vydá někdo jiný. Kam až dohlédnu, pro mě se zatím jedná o práci bez konce.

Možná bude věci přiměřené přestat se na projekt In adiutorium dívat jako na psaní knihy nebo vytváření uměleckého díla (že nejsem žádný umělec ostatně nikdy nebylo žádné tajemství) a přijmout i co do cílových představ, čím můj projekt skoro odpočátku je v rovině použitých prostředků, pracovních postupů a autorského přístupu: nápěvy se obvykle nerodí jako notový záznam (ať už rukopisný, nebo ve vizuálním notačním softwaru), ale jako strukturovaný zápis (zdrojový kód) ve vhodném umělém jazyce, ze kterého pak noty generuje sázecí software. Historie změn zdrojového kódu je samozřejmě zaznamenávána ve vhodném verzovacím systému. Při práci mi pomáhá řada softwarových nástrojů, které jsem si za tím účelem během let připravil; automatisované jsou mj. i základní kontroly koherence korpusu ("testy"!).

Vzniká a existuje to způsobem charakteristickým pro software, vypadá to (ve zdrojové podobě) jako software, ... není to software? -- Samozřejmě není, ale podobnost je nemalá. Pro software pak je typické, že zpravidla není nikdy zcela dokončen, ale buďto je vyvíjen (příp. alespoň udržován a záplatován), nebo je opuštěný, zastaralý a mrtvý. Nespěje k jediné konečné podobě, ale průběžně produkuje pro širokou veřejnost určené artefakty, jednotlivá vydání, která obvykle během let vytvoří dlouhou číselnou řadu.

To nebudiž čteno jako pokus vymluvit se z toho, že projekt českého antifonáře svou nekonečnou délkou a nevalnými výsledky selhal. To je neoddiskutovatelné a já se před tím neschovávám. Zároveň však mám za to, že se korpus zpěvů vyvíjí v zásadě dobrým směrem, dává mi smysl v práci pokračovat, a tak hledám, jak projekt nově a lépe uchopit.

Uznávám, že pro korpus chorálních zpěvů není životní cyklus na způsob softwarového projektu příliš vhodný, protože nejde o instrukce pro stroje, ale pro lidské interprety, a navíc s určením pro sféru rituální, která bytostně tíhne ke stabilitě a ustavičné změny jí (nejen v rovině ryze praktické) nesvědčí. Ale snad se i pro to dá z přijetí skutečné povahy projektu odvodit přijatelné řešení: připravovat antifonář po způsobu opensource softwarového projektu znamená neodkládat sazbu uceleného liturgického zpěvníku na dobu, kdy nápěvy budou hotové (protože dost možná opravdu hotové nebudou nikdy), ale připravit ji hned a v rozumných časových rozestupech (řekněme jednou za rok nebo dva) vydávat novou vylepšenou verzi, přičemž staré verze (a zdrojové kódy, z nichž byly vygenerovány) zůstanou trvale přístupné. Tak se každý, kdo by se rozhodl zpívat oficium podle našeho antifonáře, může rozhodnout, zda vůbec a jak často bude "instalovat aktualisace", a nebude hrozit, že co si jednou stáhne a vytiskne, při pozdější potřebě dalších výtisků už nenajde, protože se mezitím spousta nápěvů změnila. Bude stačit stáhnout a dotisknout stejnou (z tiráže výtisků snadno identifikovatelnou) verzi.

Praktikům liturgického provozu se možná z vidiny tlustého zpěvníku, který co rok nebo dva vychází ve výrazně přepracované podobě, udělá mdlo. Ale vzhledem k tomu, že zpívané oficium (navíc s českými prokomponovanými antifonami) je stále záležitost raritní a nějakého významnějšího rozšíření našeho antifonáře zatím není důvod se obávat, mám za to, že naznačený způsob jeho vývoje žádné opravdu zhoubné účinky mít nebude. Až z něj začnou pravidelně zpívat české a moravské katedrály a významnější kláštery (LOL), bude samozřejmě čas životní cyklus projektu přehodnotit.

Suma sumárum: Antifonář (snad) v delším časovém horizontu bude, i známým nedostatkům nápěvů navzdory. Pro nejbližší léta ale nejspíš jen v elektronické podobě, uzpůsobené jak pro zpívání přímo z obrazovky, tak pro tisk po vlastní ose. (Pokud budou centrálně k dostání fysické výtisky, tak nanejvýš prostřednictvím některé ze služeb print on demand, a tedy v nepříliš výhodném poměru ceny ke kvalitě tisku a vazby.)

Dokončení antifonáře stále není na obzoru

Úplný český antifonář v knižní podobě je sen, který jde s projektem In adiutorium dlouho - původně sen bláznivý a hodně vzdálený tehdejší skromné realitě, později, s tím, jak rostl podíl textů pokrytých nápěvy, čím dál vážněji sledovaný jako cíl. V roce 2015 byl breviář nápěvy pokryt kompletně a o rok později jsem si s výhledem na toho cíle brzké dosažení zaregistroval doménu antifonar.cz. Dotažení celého repertoáru na jednotný standard kvality a následné vydání antifonáře tiskem se tehdy jevilo jen jako otázka času. Na jednoduchou dopadovou stránku jsem v dobrém rozmaru napsal, že by antifonář měl být hotov během tří let. Samozřejmě během tří let hotov nebyl.

Na nápěvech pro české texty oficia pracuji t. č. dvanáct let a je čím dál zjevnější, že antifonář je chiméra a dost pravděpodobně se k jeho vydání nedopracuji nikdy. Nejen že repertoár jako celek (čítající něco přes 2500 unikátních zpěvů) ještě nedosáhl přijatelné kvality, ale hrubé nedostatky (které se mi dosud nepodařilo odstranit, přestože o nich vím, mnohdy léta, a opakovaně se k nim vracím) obsahuje i samo jádro či srdce repertoáru, totiž zpěvy žaltáře a vlastní zpěvy "ohnisek" temporálu a hlavních dnů z jejich cyklů. Tedy ta vrstva českého antifonáře, které nelze nic odpouštět a která bezpodmínečně musí být opravdu kvalitní, má-li celý podnik k něčemu být.

Dvanáct let je v uměních, řemeslech i vědách doba obvykle dost dlouhá na dosažení velmi dobré, leckdy i mistrovské úrovně. Je zjevné, že já jsem se za těch dvanáct let ve skládání chorálních nápěvů pro české texty mistrem stát nedokázal, a dokonce ani kompetentním tovaryšem ne. Moje snažení je stále z velké části tápáním ve tmě, cestou pokusů a opakovaných omylů. Nějaké drobné dílo se jistě dá při troše štěstí provést i tápavě, ale šance dovést bez pevně osvojeného umění do šťastného konce rozsáhlý korpus zpěvů je mizivá. Úplně se snu o českém antifonáři vzdát nemíním a i nadále pracuji na jeho uskutečnění, ale asi je pravděpodobnější, že se ho nedožiji, a pokud přeci, tak spíš tak, že ho zdárněji a v mnohem kratším čase uskuteční někdo způsobilejší, než tak, že moje vlastní snažení dojde svého cíle.

Dokončení antifonáře není na obzoru

Před necelými dvěma lety jsem stanovil letošní rok jako rok dokončení prvního výdání Antifonáře k Denní modlitbě církve. Návštěvník webu to vidí na první pohled, ale pro pořádek stejně oznamuji, že dokončení antifonáře letos není reálné. Nejen, že tempo prací není termínu přiměřené - momentálně na zhudebnění českých textů oficia vůbec nepracuji. Rigidnější režim v zaměstnání spolu se studijními povinnostmi závěrečné fáze (bakalářského) studia mi k tomu nenechávají prostor.

Není ale od věci zmínit jednu z těch záležitostí, které teď práci na antifonáři překážejí: někoho z hrstky věrných čtenářů zdejšího blogu by třeba mohla potěšit moje právě dokončovaná bakalářská práce o novodobých latinských liturgických překladech žaltáře. (T.j. o tom, jehož používání povolil v roce 1945 Pius XII., a o překladu připraveném v rámci pokoncilní liturgické reformy.) Závěrečné práce se na Jihočeské universitě standardně zveřejňují, takže ji zvědavý čtenář záhy po odevzdání najde na theses.cz (a termín se neúprosně blíží). Samozřejmě není radno čekat od ní nic zvlášť objevného, ale mám zato, že pro každého milovníka dějin liturgie se v ní najde alespoň něco, co zatím nevěděl.

[EDIT 29. 3. 2018] Odevzdáno, zveřejněno: Žaltář římského oficia v proměnách 20. století.
Kdo by snad četl tak pilně, že by přišel i na těch několik nejednoznačných citací, které utekly závěrečné redakci, přesné údaje si může dohledat ve zveřejněném zdrojovém kódu sazby (všechny potřebné informace tam jsou, ale špatně jsem zkrotil biblatex, takže je ne vždy správně vysázel).

antifonář.cz

Před lety jsem název (a z něj vytvořenou doménu) pro nově zakládaný web vybral bez dlouhého uvažování - prostě tak, aby evokoval liturgii hodin. Že se mi to vůbec nepovedlo, jsem si uvědomil, až když se ukázalo, že si ho nepamatují většinou ani teologové a duchovní. "In co? In auditorium?"

Tuto chybu nyní alespoň částečně napravuji: nově se sem dá dostat i přes (jak doufám, mnohem intuitivnější) doménu antifonar.cz.

Být snáze zapamatovatelným můstkem na web In adiutorium však není jejím konečným úkolem. Až bude na světě Antifonář k Denní modlitbě církve, tedy konečný cíl celého mého liturgicko-hudebního snažení, právě na doméně antifonar.cz poběží samostatný malý web, věnovaný jen jemu. Neplánoval jsem to tak vždycky, ale nyní se mi to jeví jako nejvhodnější řešení.

Web In adiutorium je již značně košatý a bohatý na informace a myslím, že není příliš těžké se v něm ztratit. Samostatný web je dobrý způsob, jak jasně sdělit, že antifonář je ten nejzásadnější výstup celého projektu. Navíc, zatímco pracovní notové listy jsou průběžně aktualisovány a nejsou archivovány jejich historické verze, antifonář se bude vyvíjet jiným způsobem: po uzavření každého vydání bude toto navždycky archivováno (pdf k prohlížení, pdf k tisku, balík zdrojových kódů) a vždy bude možné stáhnout všechna dosavadní vydání. V neposlední řadě tu hraje roli i ohled na věci poslední: zatímco web In adiutorium zůstane v provozu patrně nanejvýš tak dlouho, jak dlouho budu živ, "produktový" web antifonáře se budu snažit zajistit tak, aby mou případnou nenadálou smrt přečkal alespoň o několik let. Zejména pro něj pak zvolím jiné hostingové řešení.

[EDIT 19. 11. 2016] Je přinejmenším ještě jeden velmi dobrý důvod pro takové oddělení: Pokud antifonář opravdu vznikne a pokud snad jednou dokonce dostane církevní schválení pro liturgické nasazení, je vhodné, aby vedla jasná dělící čára mezi tím, co církevní schválení má, a tím, co ne; také ale mezi dílem a jeho autorem: zejm. řada příspěvků zde na blogu je až příliš osobní.

Antifonář - sborové vydání?

Narazil jsem na zřejmě docela čerstvý, ale již informačně dosti bohatý web o Josefu Olejníkovi. Přirozeně jsem nemohl jinak, než běžet nejprve prohlédnout oddíl věnovaný Nedělním nešporám. Díky nahrávkám, na které se tam odkazuje, jsem poprvé v životě slyšel Olejníkovy nešpory dobře zazpívané a s varhanním doprovodem - a přiznávám, že se mi tak skoro líbily (srov. starší hodnocení). O tom ale třeba jindy.

Mou pozornost vzbudil a k přemýšlení a psaní mě vyprovokoval povzdech:

Dílo bohužel nenašlo větší ohlas; pravidelně (dvakrát měsíčně) se používá pouze v katedrále v Olomouci. Přitom obsahuje bohatý zdroj zpěvů, které se dají použít k liturgii. (josefolejnik.cz)

Tento povzdech se z velké části míjí s podstatou problému: když se nějaká část liturgie slaví málokde a navíc většinou beze zpěvu, je přirozené, že zpěvník, obsahující materiál pro ni, těžko použitelný jinak, "nenajde větší ohlas". Není to ale přeci jen opravdu tak, že se Nedělní nešpory dočkaly chladnějšího přijetí, než by byly mohly? Že by některá společenství ráda přijala "olomoucký katedrální vesperál," ale něco jim stálo či stojí v cestě?

Domnívám se, že překážkou pro širší uplatnění Olejníkových Nedělních nešpor, zejména ve farnostech, resp. všude tam, kde se zpívané nešpory slaví jen při několika málo příležitostech během roku, je cena. Kniha obsahující všechny nedělní nešpory pro celý liturgický rok je dokonalým řešením pro katedrálu, kde se nedělní nešpory zpívají co týden nebo dva. Pokud ale ve farnosti máme zpívané nešpory dvakrát nebo třikrát do roka, nakoupení dostatečného množství výtisků, byť i jen pro sbor, těžko dojde příznivého sluchu u správce farní pokladny. Bylo by možné koupit jeden exemplář varhanický, jeden pěvecký, a z toho v potřebném množství rozkopírovat potřebné stránky, ale to je ilegální. (Kdybych to chtěl udělat, ale jen zcela legálně, koho mám vlastně žádat o povolení? Skladatelovy dědice? Matici cyrilometodějskou, která Nedělní nešpory vydala?)

Sbory, které mohu alespoň z dálky sledovat, většinou nezpívají z knih, ale z listů, skládaných do desek pro tu kterou příležitost. Edice zpěvů oficia pro použití v chrámových sborech by to neměla ignorovat. Zatímco ideálním řešením pro mnicha nebo jinou osobu vázanou chórovou povinností je svázaný kompletní antifonář, pro sbormistra a jeho zpěváky je mnohem vhodnější sada volných listů, ze které lze vybrat jen co je potřeba pro aktuální příležitost. Navíc by ideálně mělo být možné pořizovat jednotlivé části samostatně a ne nutně vždy jen celou krabici.

Výhodou tvorby nabízené na tomto webu je, že je k disposici zdarma a legálně. Přesto vidím, že jsem až dosud přemýšlel příliš úzce - právě se zaměřením na antifonář jako knihu, která má smysl pro lidi zpívající oficium denně, méně však pro ty, kdo se k němu dostanou jen příležitostně. Jak bych měl vyjít vstříc sboristům a jejich deskám?

Myslím, že hlavním přizpůsobením sborové praxi by měla být zvláštní verze žaltáře. Taková, která obsahuje všechny žalmy, ale tak, že se dají snadno vybírat - po listech - a skládat podle potřeby. Navíc by měly být jednoznačně označkované pro ten který žalmový nápěv. Označení pouze přízvučných slabik významných pro závěrečné formule stačí člověku ve zpěvu žalmů zběhlému, ale pro potřeby sborů, provozujících psalmodii jen občas a limitovaných omezeným časem na zkoušení, příliš vhodné není. "Sborový žaltář" tedy musí mít každý žalm vysázený ve všech kombinacích počtu přízvučných a přípravných slabik, každou variantu na samostatném listu. Žalmy v něm pro dobrou orientaci nebudou seřazeny podle cyklu žaltáře v breviáři, ale podle biblického pořadí. Půjde o dokument obřích rozměrů, ale nikomu to nebude vadit, protože si ho patrně nikdo nikdy nebude tisknout celý. Pokud jde o nápěvy antifon a responsorií, ty mohou pro potřeby chrámového sboru nejspíš zůstat tak, jak jsou, na pracovních listech. Příjemným zpřehledněním by pak bylo upravit je na listy obsahující vždy vše (vč. potřebných společných nápěvů) pro danou hodinku.

---

Ve skutečnosti mám za lubem jedno ještě zásadnější zjednodušení - vzhledem k tomu, že moje noty jsou zapsané ve snadno strojově zpracovatelném textovém formátu a obsahují docela bohatá metadata (vč. např. údaje o žalmu, ke kterému ta která antifona patří, a o žalmovém nápěvu, který vyžaduje), nebude vůbec těžké napsat webovou aplikaci, která pro vybranou příležitost (např. nešpory vybrané neděle) na požádání vyrobí brožurku se všemi nápěvy a označkovanými texty. Až někdy budu mít volné odpoledne a chuť programovat ...

Antifonář k DMC a responsoria k modlitbě se čtením

Jednou z dlouhodobě nevyřešených otázek projektu In adiutorium je, jak naložit s responsorii modlitby se čtením. Jelikož každá lekce má své vlastní, většinou asi unikátní responsorium, jde o velmi rozsáhlou část repertoáru oficia.

Dříve jsem již, myslím, avizoval, že první vydání Antifonáře k Denní modlitbě církve tato responsoria - a možná ani jiné zpěvy pro modlitbu se čtením - obsahovat nebude. Nyní mám jasno v tom, že Antifonář od začátku bude s touto hodinkou počítat. Přinese její antifony, ze společných nápěvů pak melodii pro veršík a pro Te Deum. Responsoria však v něm nebudou. A to nejen v prvním vydání, ale ani v žádném budoucím. Nevím, zda se kdy pustím do jejich zhudebnění, ale pokud ano, bude jim vykázán samostatný dodatkový svazek.

K tomuto rozhodnutí mě přivedl jednak (1) řád postupného vznikání zpěvů oficia, jednak (2) pozorování dnešní liturgické praxe.

(1) Pokud se do "nočních responsorií" kdy pustím, bude to až po dokončení ostatního repertoáru oficia - a navíc pravděpodobně až po zamýšleném liturgicko-archeologickém "výletu", protože bych se do práce na českých responsoriích rád pustil až vyzbrojen delšími zkušenostmi s responsorii latinskými. Rozhodně čekáním na responsoria nechci zdržovat vydání Antifonáře. Zařazení responsorií do Antifonáře v některém z pozdějších vydání by si vyžádalo předělání velké části sazby.

(2) Soudím, že responsoria modlitby se čtením mají limitně malou šanci, že se budou někdy někde zpívat. Když i pražská katedrální chorální schola (těleso, pravda, s nízkou frekvencí zkoušek, ale mající ve svých řadách velmi zkušené a schopné choralisty, některé i se speciálním hudebním vzděláním zaměřeným právě na chorál) ve Velikonočním triduu zpívá responsoria po lekcích na jednoduché recitativní nápěvy (tak jsem toho alespoň letos o Velikonocích byl svědkem), sotva kdo bude mít potřebu a síly zařídit se jinak. V řádných svazcích Antifonáře by tedy dlouhá responsoria zbytečně zabírala místo a přidávala na objemu.

Ještě jednou ke koncepci Antifonáře

Někdy je tříbení myšlenek pomalé, zdlouhavé a jistým způsobem nevyzpytatelné: když se zdá, že teď už je vše řádně promyšleno a srovnáno, třeba i po dlouhé době najednou dopadne paprsek světla na nějakou dosud přehlíženou skutečnost, která si vyžádá další změnu koncepce. Tak je tomu i s mou vizí Antifonáře k Denní modlitbě církve. Stručně navazuji na předchozí tři články věnované tomuto tématu. (1, 2, 3)

Dnes během dne, mezi prací, která nemá se zpěvy oficia zhola nic společného, zabloudily moje myšlenky k Antifonáři jaksi zvenčí. Uvědomil jsem si, že je jeho aktuální koncepce nevkusně rozplizlá, nedostatečně uzavřená. Je to způsobené tím, že jsem od počátku přemýšlel o jediném díle a nechal ideu rozkošatět, až z toho vznikly dvě řady a nad to hromádka vedlejších produktů, které se ani do jedné z těch řad nevešly.

Lékem na tento neduh je oddělení. Antifonář k Denní modlitbě církve je odteď to, čemu jsem dosud říkal většinou "úplné vydání", a jen to. To, co jsem nazýval "výběrovou řadou" Antifonáře, stejně jako svazky "mimo řady", napříště nejsou Antifonář, ale samostatné tituly, které s Antifonářem samozřejmě úzce souvisejí, ale nepatří do něj. To dobře odpovídá i dělení předkoncilních zpěvníků k oficiu, na které se od počátku těchto úvah dívám jako na model: Vedle jediného (tlustého) Antiphonale jsou dříve vícekrát zmiňované výtahy, které však nejsou Antiphonale, nýbrž iuxta Antiphonale. Např. plný titul jednoho z pokladů mé knihovny zní:

Officium in die Nativitatis D. N. J. C.
juxta ordinem Breviarii Romani
cum cantu ex Antiphonarii Romani editione authentica
quam curavit Sacrorum Rituum Congregatio. (Ratisbonae ... 1890.)

Teď samozřejmě těžko psát, že mé již vznikající menší zpěvníčky jsou připravené podle Antifonáře, který světlo světa ještě nespatřil, ale jakkoli ho časově předcházejí, přeci se k němu v posledku vztahují jako výběr k plnému znění.

V duchu popsané koncepční změny jsem upravil členění stránky s notami. Titulní stránky aktuálně nabízených knížek zatím měnit nebudu, protože to není až tak důležité - každou z nich postupně změním při vydání nové vylepšené verze toho kterého svazku.

Výzdoba antifonáře

Tento článek je jeden z těch vyhraněně "snílkovských" - říkám předem jako varování.

Práce na zhudebnění oficia postupuje sice velmi pomalu, ale postupuje, a já věřím, že za několik let spatří světlo světa úplný český antifonář. Ve snění nejsem nijak skromný a tak přemýšlím i o tom, že by kromě textů a not mohl obsahovat i výtvarnou výzdobu.

Jestliže hudebního nadání mám opravdu málo, výtvarného se mi dostalo ještě méně (o čemž svědčí mj. i podoba tohoto webu), a tak pokud jednou ve svazcích Antifonáře k DMC nějaké obrázky či jiné zdobné prvky budou, bude to jen díky přispění někoho dalšího. Možná, že se ozve někdo stejně nadšený myšlenkou vytvořit grafickou výzdobu antifonáře, jako já jsem nadšený pro jeho hudební obsah. Možná, že časem začnu dávat stranou něco ze svých příjmů a později poprosím nějakého umělce, zda by něco nenakreslil/nenamaloval/nevyryl za úplatu. A třeba se myšlenky na výtvarnou výzdobu vůbec vzdám.

Přemýšlel jsem už o té věci z různých stran. Jak mnoho obrázků by antifonář měl obsahovat? Kde by měly být a co zobrazovat? Jak velké by měly být? Jaká by byla vhodná technika? Je nějaký preferovaný styl?

Viděl jsem už dost antifonářů, starých i poměrně nových, tištěných i rukopisných. Mezi těmi i oněmi se najdou jak bohatě zdobené, tak jiné, výzdobu zcela postrádající, nebo zdobené pouze účelově a minimalisticky. Někdy v budoucnu bych si chtěl najít trochu času k podrobnějšímu studiu výtvarné stránky rozmanitých antifonářů - pravděpodobně z toho vzejde nová série blogových článků - a na základě toho navrhnout jakousi osnovu případné výzdoby antifonáře, který je cílem mých snah.

Mám nicméně jakousi předběžnou představu: Můj antifonář má být především účelný; dále by jeho výroba neměla být přespříliš nákladná. Obojí hovoří pro omezené množství obrázků a pro černobílé provedení. Staromilec ve mně volá po "line-artu" ve stylu Antiphonale Romanum 1912 nebo breviářů z první poloviny 20. století. Relativizátor staromilce ve mně říká, že je otevřený i jiným stylům, pokud budou schopny se v antifonáři zabydlet a stát se jeho organickou součástí. Pokud jde o rámcový rozsah výzdoby, představoval bych si to asi tak:

• "titulní" obrázek pro každý díl (možná celostránková ilustrace na druhé nebo třetí straně svazku, možná malá grafika přímo do titulní stránky)
• obrázek na začátek každé liturgické doby v temporálu
• záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek každé slavnosti temporálu i sanktorálu
• záhlaví první stránky nebo velká iniciála na začátek každého oddílu společných textů
• možná několik drobných grafických "vycpávek" volných zbytků stránek (jako např. v Jednotném kancionálu)

Netrpím tedy bludem, že po světě běhá spousta lidí toužících ilustrovat antifonář. Ale jeden nebo dva snad přeci ... Tak pro ten nepravděpodobný případ, že by někdo takový na tento článek narazil: určitě budu rád, když se mi ozve. Na druhou stranu s tím nemusí nijak pospíchat, protože než se projekt dostane do fáze, kdy začne vznikat sazba svazků prvního vydání antifonáře, bude to ještě nějakou dobu trvat. (Odhaduji dva roky až pět let.) Potenciálně odrazující je, že bych byl rád, aby výtvarná výzdoba antifonáře byla vydána pod stejnou licencí jako jeho hudební obsah.

"Cento"

V samém závěru loňského studijního pobytu v německém Erfurtu jsem pro sebe objevil (už si přesně nepamatuji jak; myslím ale, že skrz poznámku pod čarou v jedné knížce od liturgika J. A. Jungmanna) Einführung in die gregorianischen Melodien od P. Wagnera, trojdílný důkladný úvod do studia gregoriánského chorálu, který vznikl na přelomu 19. a 20. století a ještě v 60. letech byl uznán za hodný reedice. Bohužel jsem dílo nestihl ani přečíst a od té doby jsem se k němu nedostal. -- Tato nostalgická vzpomínka není samoúčelná: ospravedlňuji jí to, že níže formálně necituji. Nemám totiž odkud.

Peter Wagner na základě vlastního studia pramenů považoval za historicky hodnověrné faktum, že přinejmenším základní korpus římských zpěvů pro hodinky (co do textů i nápěvů) sestavil papež Řehoř Veliký. Cituje a obšírně komentuje jakýsi text, který o tom svědčí. Píše se tam, že Řehoř sepsal "antifonář cento". Wagner uvádí, že "cento" je slovo z nějakého staroitalského dialektu a znamená něco jako "výběr". Vyvozuje z toho, že Řehoř nebyl především skladatelem, ale kompilátorem, který pečlivě vybral to nejlepší, co našel u soudobých římských kantorů.

Přiznám se, že neznám současný stav bádání o dějinách gregoriánského chorálu a hudby vůbec - spíše tuším než vím, že bych dnes mezi muzikology těžko hledal někoho, kdo by byl ochotný Řehoři Velikému s vážnou tváří připisovat zásadní podíl na vzniku toho, co dnes po něm nazýváme gregoriánským chorálem. Koncept "antifonáře cento", výběru toho nejlepšího z více paralelních tradic, mi ale uvízl v paměti především jako možné paradigma pro další vývoj projektu In adiutorium, resp. pro další osud dílek, jež v jeho rámci vznikají.

[EDIT 27.11.2012] Ke vzniku repertoáru gregoriánského chorálu viz např. GUILMARD Jacques-Marie: Origine de l'Office grégorien.

Na melodiích římského antifonáře je krásná jejich rozmanitost - daná mj. také tím, že jednotlivé zpěvy vytvořili různí lidé na různých místech a v různých dobách. I když jsem do nějaké míry schopný tvořit zpěvy různého charakteru a navíc se v průběhu práce, trvající již řadu měsíců, sám proměňuji a to se v ní odráží, přeci jsem to stále já - se svými dary a omezeními. Jednou možná vytvořím kompletní český antifonář. Je to v současné době můj velký cíl, ke kterému se upínám. Za ním leží jeden cíl ještě větší, který ovšem není z těch, kterých mohu dosáhnout, nýbrž z těch, které mi mohou být jedině darovány. Mám (malou, spíše neduživou) naději, že jednou někdo vytvoří "antifonář cento" pro liturgii hodin v českém jazyce. Nebo že někdo vezme to, co jsem vytvořil, a upraví to s pomocí svých vlastních darů. Že něco z toho, co je dobré, bude žít dál, a to ostatní bude nahrazeno lepším.

Závěrem poznamenávám, že noty, jejichž jsem autorem, jsou schválně zveřejněny pod licencí, která to umožňuje (Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported).

Antifonář k Denní modlitbě církve - do třetice

Tento článek navazuje na dva předchozí: Antifonář k Denní modlitbě církve - velkolepé plány (8.6.) a Antifonář k Denní modlitbě církve - přemýšlím dál (9.8.). Tedy už přinejmenším čtvrt roku se snažím nějak uspořádat koncepci klíčového výstupu projektu In adiutorium: českého antifonáře. Předchozí dva pokusy jsem vždy po čase shledal nedostatečnými a hodnými dotažení, pročež je tu pokus třetí.

Přínosem prvního článku bylo vyjádření záměru v příštích letech připravit úplný český antifonář a vymezení vztahu stávajících svazečků k němu (žádný nebude ve své současné podobě jeho součástí). Druhý článek rozšířil perspektivu: kromě úplného antifonáře (úplné vydání) chci vytvořit i několik jeho podmnožin, uzpůsobených předvídatelným potřebám opravdových společenství, která oficium zpívají jen někdy (výběrová řada).

Následující tabulka ukazuje, kam se moje představa posunula. Nejprve k úplnému vydání: pokud jde o dělení obsahu antifonáře na okruhy, to zůstalo zachováno, upustil jsem ale od dalšího dělení okruhů na menší svazečky. To bylo motivováno jednak snahou postupně prezentovat malé hotové výstupy, které se vzdávám; jednak myšlenkou, že některé části budou využívány spíš než jiné - a té vychází mnohem dokonaleji vstříc výběrová řada. Původní dělení chci zachovat jen pro ordo - protože vím, že někteří lidé rádi jako jedinou hodinku dne zpívají kompletář (večer, doma z práce, v klidu; na celý rok stačí jen několik málo naučitelných zpěvů) a pro kompletář nemá cenu dělat zvlášť svazeček ve výběrové řadě, protože by měl identický obsah jako příslušná část úplného vydání.

Zatímco svazky úplného vydání tvoří komplet a budou na sebe vzájemně odkazovat, jednotlivé díly Výběrové řady budou dokonale uzavřené a nebudou předpokládat, že uživatel má (kromě hymnáře a breviáře) ještě nějakou další knihu. Jsou navrženy podle osvědčených předloh, totiž podle předkoncilních římských malých chorálních knih (Officium Nativitatis D.N.J.C. a Officium Majoris hebdomadae) a podle současných liturgických předpisů (VPDMC: zpěvem vyzdvihnout v rámci liturgického roku neděle a sváteční dny a v rámci liturgického dne jeho stěžejní hodinky: ranní chvály a nešpory).

Konečně chci i po publikaci příslušného notovaného svazku úplného vydání zachovat samostatný nenotovaný žaltář, obsahující pouze texty s označenými přízvuky, zhruba v současné podobě: ten totiž mohou použít ti, kdo chtějí vytvořit a používat vlastní sadu antifon a responsorií, i ti, kdo chtějí mít vždy aktuální nejnovější zpěvy z projektu In adiutorium a šetřit přitom financemi a papírem. (Vytisknout novou verzi antifon je levnější a šetrnější než tisknout znovu celý příslušný svazek antifonáře.)

Antifonář k Denní modlitbě církve
úplné vydání	výběrová řada	mimo řady
vánoční cyklus velikonoční cyklus vlastní texty pro liturgické mezidobí ordo žaltář + doplňovací cyklus kompletář vlastní texty o svatých o posvěcení kostela, společné texty o svatých, za zemřelé	slavnost Narození Páně - úplné oficium Svatý týden a Velikonoční oktáv - úplné oficium ranní chvály a nešpory pro neděle a svátky (+ ranní chvály a nešpory o posvěcení kostela, ze společných textů o svatých a za zemřelé)	žaltář (bez not)

Kdy lze jednotlivé části antifonáře očekávat?

• úplné vydání
  • kompletář - do letošních Vánoc
  • ostatní svazky - zřejmě ne dřív než za rok, dva
• výběrová řada
  • oficium slavnosti Narození Páně - do letošních Vánoc
  • oficium Svatého týdne a Velikonočního oktávu - snad do Popeleční středy 2013
  • ranní chvály a nešpory pro neděle a svátky - kdy (zda) ty budou, to ví jen Ten, který ví všechno

Antifonář k Denní modlitbě církve - přemýšlím dál

V červnu jsem ve článku napůl vážně, napůl sebeironicky nazvaném "Antifonář k Denní modlitbě církve. Velkolepé plány" vyhlásil jako cíl projektu In adiutorium úplné zhudebnění českého překladu liturgie hodin. Jako kýžený konečný výstup jsem označil připravení sazby knihy (resp. malé knihovny), Antifonáře k Denní modlitbě církve. A schematicky jsem načrtl jeho koncepci.

Od té doby jsem o Antifonáři vícekrát přemýšlel z různých úhlů:
Jak nakonec naložím s materiály, které jsou teď vedeny jako jeho svazečky, a kterým jsem v onom programovém článku předběžně slíbil likvidaci, protože se do mé koncepce nehodí?
V jakých kontextech se dnes slaví liturgie hodin? Je na to kompletní antifonář adekvátní odpovědí?
V jakých typech knih noty k liturgii hodin vycházely před koncilem?

Ve světle těchto otázek vidím čím dál jasněji, že koncepce představená v minulém článku je nedostatečná. Pokud projekt In adiutorium přivede na svět na jedné straně úplný antifonář (objemné veledílo, které se nikde nebude používat a pokud vyjde tiskem, možná si ho několik málo lidí opatří - ale spíš "z profesionálního zájmu" než pro liturgickou praxi) a na druhé straně lidové nešpory (skromný soubor co možná jednoduchých druhých nešpor pouze na slavnosti), pravděpodobně se částečně mine s poptávkou.

Mniši v Solesmes zahájili vydávání nového Antiphonale Romanum svazkem s nešporami na neděle a svátky. (Podobně, byť o něco úžeji je vymezen rozsah Olejníkových Nedělních nešpor.) Je to naprosto logické rozhodnutí. Velmi málokde se zpívá liturgie hodin celá. Zpěvem je pak podle Všeobecného úvodu k Denní modlitbě církve vhodné vyzdvihnout v rámci dne její stěžejní části (ranní chvály, nešpory; čl. 272) a v rámci liturgického roku dny vyznamenané vyšší slavnostností (neděle, slavnosti, svátky; čl. 271 a 273). Nešpory svátečních dnů jsou doporučovaným minimem slavení liturgie hodin za účasti lidu, i např. ve farnostech (čl. 207).

Výše řečené vnucuje myšlenku, udělat v rámci portfolia projektu In adiutorium mezi úplným vydáním Antifonáře a lidovými nešporami mezistupeň: rozumně velký výběr z obsahu Antifonáře, který vyjde vstříc předpokládatelné liturgické potřebě. Rozsahem by mohl být podobný množství zpěvů oficia zahrnutému dříve v Liber usualis nebo ve Vesperale Romanum. Tradice tištěných římských liturgických knih radí nabídnout dále jako separátní tituly kompletní repertoár pro slavnost Narození Páně a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv, protože to jsou tradičně příležitosti k velké "liturgické mobilisaci" a ta se někde může projevit i zpěvem úplného oficia.

Závěrem tedy soudím, že by bylo správné rozdělit Antifonář k Denní modlitbě církve na dvě řady:
editio plenaria bude obsahovat všechno a kromě mě z ní sotva kdo bude zpívat; bude se na ni prášit v knihovnách a spíše jen výjimečně do ní někdo sáhne pro zpěvy k nějaké méně obvyklé příležitosti.
editio parva bude několik málo svazků výrazně menšího objemu, ze kterých se třeba někde někdy bude dokonce i zpívat.

Antifonář k Denní modlitbě církve. Velkolepé plány

Když někdo prochází zde na blogu články z kategorie Projekt, může sledovat, jak se projekt In adiutorium vyvíjí, jak přicházejí nové sny a některé se postupně stávají skutečností. Jedním z důležitých snů je "sen o českém antifonáři," poprvé zformulovaný 22. ledna 2011. Myslím, že přišla správná doba na to, abych ho poněkud rozvinul.

Cíl

Na podzim jsem zveřejnil první svazeček Antifonáře k Denní modlitbě církve. Mezitím přibyly další tři. Tyto první svazečky vznikaly velice spontánně, bez nějaké širší zahrnující vize. "Chci nabídnout výběr z výstupů projektu v podobě, ve které se dá vytisknout a přímo používat při společné modlitbě." Vlastně svého druhu propagační předměty projektu nebo předběžnou ochutnávku toho, co od něj lze očekávat.

Mezitím jsem o budoucnosti Antifonáře k Denní modlitbě církve dost přemýšlel a ujasnil jsem si, co vždycky úplně jasné nebylo: že mým konečným cílem je kompletní zhudebnění českého překladu liturgie hodin a že by definitivní podobou tohoto zhudebnění měla být kniha (resp. několik knih). Bez ohledu na to, zda tohoto cíle bude někdy dosaženo, se mi zdá smysluplné už teď ho načrtnout a napříště ho při práci mít před očima.

(Když říkám "kniha", nemyslím tím automaticky na běžné vydání tiskem - myslím, že by bylo opravdu těžké sehnat vydavatele, který by vydal něco, co podléhá licenci CC BY-SA a navíc bude zajímat jen velice omezený okruh lidí. Je možné, že jednou nechám vydat malé množství exemplářů vlastním nákladem - už proto, že ty noty sám denně používám a knihy mám raději než počítačovou obrazovku, volně poletující listy nebo nouzově sešité sešity. Určitě ale připravím sazbu, kterou si každý bude moci sám vytisknout nebo třeba nahrát do čtečky.)

Výše řečené určuje pozici Antifonáře k Denní modlitbě církve v rámci projektu In adiutorium: Antifonář má naprosto ústřední postavení. Notové materiály jsou z velké části přípravou obsahu, který se jednou stane součástí Antifonáře.

Struktura

Dosavadní vývoj naznačil, jak antifonář zřejmě spatří světlo světa: postupně, po malých ucelených oddílech. Ty by však neměly být víceméně náhodné jako doposud, ale sledovat nějaký rozumný plán, podle kterého se nakonec poskládají v jeden celek. Zdá se vhodné vyjít ze struktury breviáře.

Malý komentář k této struktuře. Breviář dělím do šesti základních okruhů. Ty se z důvodů rozsahu nebo jiné vhodnosti rozdělí na celkem deset svazečků antifonáře. Pozornost by mohlo vzbudit rozdělení postní doby do dvou svazečků. Tuto volbu zdůvodňuji jednak tím, že dny Svatého týdne mají větší množství vlastních zpěvů než předchozí postní dny (vlastní antifony k žalmům), jednak, a především, tím, že je pravděpodobné, že někde bude z celku antifonáře zájem pouze o oficium Svatého týdne a má tedy smysl, aby vyšlo samostatně. (V 19. a 20. století bylo běžné samostatně vydávat "Officium maioris hebdomadae" jako výtah z antifonáře a graduálu pro kostely, kde se liturgie zpívala jen o Svatém týdnu a ve Velikonočním oktávu.)

Sanktorál pro svůj rozsah téměř jistě nevydá na jeden svazeček, ale na řadu.

Co bude s dosavadními svazečky?

Knížky dosud zveřejněné jako svazečky Antifonáře k Denní modlitbě církve čeká různý osud. Kompletář a Žaltář čeká v nejbližší době jen změna čísla. Kompletář bude nadto doplněn o vlastní zpěvy pro dobu velikonoční a později o odkazy na zpěvy Velikonočního tridua. Žaltář se časem rozroste o antifony a responsoria. (Nebude to ale nijak brzy.)

Svazeček Velikonočního tridua se stane základem pro Svatý týden. (Ten bych rád měl hotový do Velikonoc.) Svazeček s oficii pro neděle v mezidobí bude taktně odsunut na okraj, dostane místo mimo navrženou číselnou řadu a bude mu dopřáno důstojné dožití. Až vyjde notovaný žaltář a proprium mezidobí, bude pravděpodobně zrušen.

Otevřené otázky

V souvislosti s projektem Antifonáře mám stále ještě celou řadu nezodpovězených otázek. Některé se týkají věcí dílčích a spíše podružných, chybí mi ale i řešení některých poměrně zásadních koncepčních problémů.

Kdy jsou zpěvy zralé na vytvoření svazečku antifonáře? - Rozvrh práce.

Každý zveřejněný svazeček Antifonáře má představovat víceméně definitivní podobu dílčí skupiny zpěvů. Obsah svazečků by se po vydání ideálně neměl měnit, nebo by se alespoň neměl měnit výrazně a příliš často. To znamená, že by zahrnuté zpěvy na mé škále "statutu materiálu" měly dosahovat hodnoty alfa nebo ómega. Dosud ale nemám žádnou "metodiku vyvíjení a hodnocení not", nemám žádný postup, který noty do kýženého stavu dovede. Ohledně toho, jak (ne)kvalitní je který dílčí zpěv, mám velkou nejistotu. Snad dovedu rozeznat skutečné obludy (zpravidla až s jistým časovým odstupem od složení), ale jemnějším měřítkem nedisponuji.

Pozn. 1. Dosavadní svazečky Antifonáře charakter "zpečetění vývoje dílčí skupiny zpěvů" nemají.

Pozn. 2. To, že nějaké zpěvy dosáhnou definitivní podoby a vyjdou jako svazeček antifonáře, neznamená, že tím nutně navždycky opustím jejich vývoj. Zdá se ale být rozumné vytvořit v tom bodě "zmraženou" větev vývoje, do které se nebude zasahovat s výjimkou oprav případných závažných chyb (které by tam správně už neměly být). Pokud později vyjde výrazně změněné další vydání, staré vydání musí zůstat nadále dostupné. Podobný postup znají ti, kdo jsou obeznámeni s organizací práce při vývoji softwaru.

Jaké je plánované využití?

Odpověď na tuto otázku dalekosáhle určuje podobu připravované knihy. Kdo a v jakých podmínkách ji bude používat? Bude s ní cestovat, bude ji přenášet? Za jakého osvětlení se z ní bude zpívat? Mělo by být možné držet ji po celou dobu v rukou? Měla by být dobře čitelná pro více lidí zároveň?

Toho času jediný, o kom vím, že stávající svazečky Antifonáře k Denní modlitbě církve používá, jsem já sám. S ohledem jen na sebe bych na otázky odpověděl následovně: kniha bude pro jednoho člověka, měla by být čitelná ze vzdálenosti o něco větší než je běžná čtecí vzdálenost, s ohledem na to, že někdy např. potřebuji prostor na hudební nástroj. Cestovat zřejmě nebude příliš často, přesto by ale neměla být příliš objemná, rozdělení na více menších svazků se zdá být výhodné. Rozhodně chci mít oddělený žaltář, abych mohl mít ve dnech, kdy oficium není celé z žaltáře, otevřenou zároveň příslušnou stránku ze žaltáře a vlastní antifony daného dne.

Přímluvy

Jednou ze zatím platných zásad práce na Antifonáři je "neduplikovat breviář tam, kde k němu nepotřebujeme přidat žádnou informaci navíc." Obsahuje tedy pouze ty texty, které buďto mají originální melodii, která není v breviáři ani v oficiálním hymnáři (antifony, responsoria), nebo mají nějakou dobře známou melodii, ale musí se doplnit o informaci, jak ji přesně na text "nasadit" (žalmy, kantika). K denní modlitbě církve je tedy stále nutný alespoň jeden breviář na modlící se společenství.

Hraničním případem jsou přímluvy. Ty se totiž někde čtou stejným způsobem jako přímluvy ve mši a chór na ně odpovídá zvoláním, někde ale hebdomadář čte první část každé přímluvy a chór odpovídá druhou částí. V některých komunitách se přímluvy navíc tímto způsobem zpívají. Je tedy otázkou, zda přímluvy do Antifonáře zahrnout či ne. Kompromisním řešením by bylo věnovat přímluvám samostatný svazeček.

Modlitba se čtením

Na zpěvech modlitby se čtením jsem ještě nezačal pracovat. (Prostě proto, že se ji z důvodů, mezi nimiž je fakt, že texty nevlastním tištěné, jeden z těch menších, a moje lenost naopak jeden z těch větších, nemodlím.) Pokud jde o responsoria této hodinky (víceméně každá lekce má své jedinečné responsorium!), ještě ani nevím, zda a jak je chci zpracovávat. Jak tedy s modlitbou se čtením naložit? Úplně ji zanedbat a do Antifonáře nezahrnout? Vydat ji později v samostatné řadě svazečků? Nebo ji do Antifonáře zahrnout a tím vznik většiny svazečků zřejmě výrazně zdržet?

Vlastní žalmy

Je lepší žalmy a kantika vlastní některým formulářům (společné texty; velké slavnosti) v těchto formulářích otisknout znovu, nebo odkázat na příslušné místo do žaltáře? Já jsem nakloněn spíše druhému řešení - nemám rád zbytečné opakování a plýtvání papírem a navíc je to řešení velmi tradiční. Staré antifonáře často neobsahují žaltář - přinejmenším ve starověku a ve středověku se počítalo s tím, že kdo je zavázán k modlitbě oficia, naučí se všechny žalmy nazpaměť. (Žaltáře v kostelích a komunitách byly, ale zřejmě ne na to, aby se z nich zpívalo, nýbrž k tomu, aby se z nich memorovalo.)

Jak uspořádat sanktorál?

Vlastní zpěvy sanktorálu tvoří značně rozsáhlý celek, který bude sotvakde celý využit. Rozhoduji se proto, zda ho rozdělit do svazečků podle plynutí času nebo podle "okruhů" či "vrstev" (svátky Páně a Panny Marie; apoštolové; staří svatí římské církve; čeští světci; apod.)

Nejbližší doba

V horizontu jednoho roku bych chtěl přivést k definitivní nebo téměř definitivní podobě svazeček kompletáře (protože tam k tomu mnoho nechybí) a Svatého týdne (protože je důležitý). Ostatní svazečky jsou věcí vzdálenější budoucnosti a projekt In adiutorium čeká ještě dlouhá existence v přípravné fázi charakterisované velkým množstvím samostatných, vzhledově jednoduchých a nevyzpytatelně se měnících notových materiálů.