Při zachování dosavadního třídění článků do malého
množství kategorií
jsem přidal druhý, flexibilnější systém - označování
článků štítky.
Díky tomu je možné v rámci víc než desetileté historie blogu
snáze sledovat vybraná opakovaně se vracející témata.
Zatímco k přesunu článku mezi kategoriemi
dojde jen zcela výjimečně a z případných úprav textu
zveřejněného článku vždy veřejně vydávám počet, ke štítkům
přistupuji a i do budoucna budu přistupovat s mnohem větší
svobodou. Průběžně přidávám vhodné štítky k historickým
článkům, méně zdařilé štítky přejmenovávám i ruším.
Zkrátka štítky jsou vhodné jako nástroj k objevování souvisejících
článků tady a teď, ale pro jakékoli dlouhodobější účely
(odkaz k trvalému uložení nebo prolinkování)
na ně naprosto není radno spoléhat.
"Zpívali bychom nešpory častěji, kdybychom měli
(někoho, kdo nám připraví) podtrhané žalmy." -
pokud tenhle problém je i váš, dneškem by měl být
sprovozen ze světa, protože byl spuštěn nový web
zalmy.inadiutorium.cz,
kde najdete (úplně) všechny žalmy a kantika
Denní modlitby církve označkované na všechny chorální
nápěvy. Někdy bude stačit nasdílet ostatním
zpěvákům odkazy, jindy bude vhodnější označkované žalmy
vytisknout. Každopádně odpadá potřeba plánovat každé
zpívané nešpory dlouho dopředu, aby se stihly připravit texty.
Ode dneška můžete mít žalmy podtrhané na několik kliknutí.
Web ještě má řadu různě závažných nedostatků,
které budu postupně odstraňovat. Zejm. bude potřeba
zapracovat na dobré použitelnosti na mobilních zařízeních.
Užitečný je ale už ve stávající podobě, pročež ho vypouštím
do světa. Ať slouží.
Delší dobu mi v hlavě leží otázky, jak na webu nejlépe
citovat a jak to internetové citování usnadnit.
Na první pohled by se mohlo zdát, že citace s těžkopádnými
bibliografickými záznamy patří do "papírového věku",
a když dnes jeden internetový
zdroj cituje druhý, místo citace dobře poslouží prostý
hypertextový odkaz. Ve skutečnosti to ovšem tak jednoduché
není. Pokud se jako jediná reference na citované dílo
použije jeho URI, je v delším časovém horizontu ohrožena integrita
citujícího díla, protože citovaný zdroj s nemalou pravděpodobností
časem zanikne nebo změní adresu. Trvanlivá citace
i na internetu nutně obnáší nějakou formu zkopírování
bibliografických metadat do citujícího díla
(nebo nahrazení přímého odkazu na citované dílo nějakým
trvanlivým identifikátorem, např. odkazem do bibliografické
databáze s garantovanou trvanlivostí záznamů a jejich adres -
ale to je zatím možnost spíš hypotetická).
Když jsem před delší dobou blog doplnil o generování
bibliografických záznamů a strojově čitelných metadat ve dvou
různých formátech, spíš než o praktické opatření pro dobro
uživatelů šlo o formu "přemýšlení nahlas".
(Články z webu In adiutorium samozřejmě nikdo soudný necituje,
a když přeci, tak tak sporadicky, že pro to není potřeba
programovat podporu.)
Nedávno jsem se na stará kolena zaregistroval na Wikipedii
a začal pomalu pracovat především na kultivaci existujících
českých stránek týkajících se oficia.
Narcismu ne zcela prost, do jednoho hesla jsem vpašoval
i citaci dvou článků z tohoto blogu.
Wikipedie umožňuje automatické generování bibliografického
záznamu pro článek na základě jeho URL.
To mě samozřejmě zaujalo a hledal jsem, jak to funguje.
Za generování citací je zodpovědné MediaWiki rozšíření
Citoid;
to se zase spoléhá na službu
Zotero.
Dokumentace má tendenci svést čtenáře k domněnce, že
pro každý internetový zdroj, který má být skrz Citoid
citován, je potřeba naprogramovat Zotero "translator"
(kus kódu, který díky znalosti struktury stránky
nebo nějakého interního API webu umí bibliografické údaje
extrahovat). To by pochopitelně pro malý a bezvýznamný web,
jako je ten náš, nemělo smysl. Ve skutečnosti však
Zotero při dobývání metadat z internetového zdroje,
pro který nemá speciální "translator", zkouší použít
výchozí,
které hledají metadata podle
několika rozšířenějších standardů.
Jednoduchý standard, umožňující opatřit každý článek
strojově čitelnými daty podporovanými co nejširším spektrem
nástrojů, je přesně to, co jsem si vždycky přál.
Proto jsem si po zvážení možností jeden vybral a implementoval
ho: DC-HTML,
metadata podle iniciativy Dublin Core,
zakódovaná přímo v (X)HTML dokumentu jen pomocí tagů link a meta.
Nejen automatická citace
na Wikipedii teď díky tomu umí z článku kromě titulku zjistit i
autora (jak si žádá již zmiňovaný narcismus)
a datum a čas vydání.
Před chvílí jsem vydal velkou aktualisaci webu.
Na první pohled se nic nemění, velké změny jsou ale pod kapotou
a tak či onak zasáhly úplně všechno.
Ač jsem novou verzi testoval docela dlouho a důkladně,
je možné, že přesto někde zůstalo něco rozbité.
Pokud při prohlížení webu zaznamenáte jakékoli obtíže,
budu rád za e-mail.
Z viditelných změn:
- nové schéma URL (staré adresy fungují dál - jsou přesměrované)
- blog má stránkování (viz dole pod posledním článkem)
- možnost přes RSS odebírat novinky i jen z jednotlivé kategorie blogu
U příležitosti změny adres prakticky všech stránek si dovoluji
upozornit ty, kdo novinky na webu odebírají přes RSS čtečku:
z access-logu vím, že někteří k RSS kanálu i po bezmála
třech letech stále přistupují přes starou doménu
inadiutorium.xf.cz. Díky štědrosti (nebo netečnosti)
hostingu Webzdarma tam stále mám účet a na něm nastavené
přesměrování, ale účet může být kdykoli zrušen.
Doporučuji si ve čtečce aktualisovat nastavení na aktuální adresy
RSS kanálů.
Zdá se mi vhodné okomentovat některé již provedené nebo
teprve chystané úpravy na webu:
Kniha hostů
Nedávno jsem zrušil knihu hostů. Před lety jsem ji na web
přidal jako pokus o získání zpětné vazby od návštěvníků,
ale nepřinesla v tomto ohledu žádné plody.
I vzhledem k tomu, že moje žízeň po zpětné vazbě mezitím
ztratila na palčivosti, jsem nepovažoval za potřebné dál
ji na webu mít.
Návštěvnost
Z podobných důvodů se chystám v blízké době zrušit počítadlo
stahování
a zobrazení jeho záznamů.
To bylo cenným zdrojem informací o provozu webu, dokud
běžel na freehostingu. Ale teď, když web běží na vlastním
virtuálním serveru, mám mnohem přesnější informace
z access-logu.
Co serverové logy k návštěvnosti říkají?
Někoho možná překvapí, že celkové počty stažení jednotlivých
notových listů jsou po letech provozu počítadla tak nízké.
Z logů ovšem vím, že ještě navíc velkou většinu tohoto
relativně malého počtu stažení tvoří
indexovací roboti různých vyhledávacích služeb.
Počet nerobotických návštěvníků webu je přiměřený jeho úzce
specialisovanému zaměření a jazyku - tedy velmi malý.
Zájem živých lidí o noty se (narozdíl od robotů) nejčastěji
omezuje na materiály ze sekce "Žaltář a společné nápěvy",
občas někdo projeví zájem i o zhudebnění společných textů
nebo formulářů některých slavností.
Větší provázání s githubem
Nedávno jsem přidal odkazy do repositáře projektu na githubu:
jednak je v detailu každého materiálu odkaz na jeho zdrojový
kód.
Z náhledu zdrojového kódu se pak dá pokračovat
mj. na historické pohledy na daný soubor (History - historie
commitů, kterými byl soubor změněn;
Blame - aktuální stav souboru + u každého řádku
informace, ze kterého commitu pochází).
Další odkazy na github přibyly do výpisů novinek.
Tyto odkazy vedou do historie commitů, jejíž výpis je omezen
na dobu do dne, z něhož pochází ta která novinka.
Tak je to udělané proto, že jedné aktualisaci na webu
často odpovídá větší množství commitů provedených v rozpětí
několika bezprostředně předcházejících dnů.
Tento pohled do historie změn může být užitečný tomu, kdo
chce nebo potřebuje znát prováděné úpravy přesněji než
"v materiálu X byly přepracovány tři antifony".
Zklamán však bude ten, kdo by takto chtěl prohlížet historii
velmi dávnou: odkazy fungují až asi od poloviny února 2013.
Starší historii commitů lze na githubu
procházet stránku po stránce,
ale odkazy s filtrem podle data do ní nefungují.
XHTML
Jak je při pozornějším pohledu na obsah webu možná patrné,
mám jistou slabost pro XML a související technologie. To,
že je web nakódován podle standardu XHTML 1.0 Transitional
a hrdě se k němu hlásí (v době, kdy se drtivá většina moderních
webů píše v HTML 5), není jen známkou stáří webu.
Nedávno jsem doplnil jednu významnou drobnost, která k "echt"
XHTML webu chyběla: server teď ke stránkám posílá HTTP
hlavičku Content-Type s hodnotou náležitě označující XHTML,
takže některé prohlížeče napříště tvrzení, že stránka
je mj. formálně správný XML dokument, berou vážně,
a když najdou chybu, místo vykreslení stránky nelítostně
zobrazí chybovou hlášku. Web jsem důkladně prošel a nalezené
chyby opravil. Pokud přesto na nějakou narazíte, ocením
e-mail.
Přepsat?
Kdysi dávno jsem oznámil, že "v řádu týdnů" starý web
vyměním za nový, "krásnější, funkčnější, informačně bohatší",
naprogramovaný na jiných technologiích.
Asi před dvěma lety jsem na tom nějakou dobu docela intensivně
pracoval; třikrát jsem začal, pokaždé na jiném frameworku
("bude to malé, hodí se Sinatra";
"ve skutečnosti to zas až tak malé nebude - skvělá příležitost vyzkoušet Lotus (dnes už Hanami)";
"ten je ještě až moc v plenkách; zpátky do známých vod Rails").
Mezitím jsem zjistil, že od základu naprogramovat nový web,
který umí všechno, co web aktuální, je hodně práce,
a že vlastně nemám pořádnou nosnou vizi, co by nový web měl
oproti stávajícímu umět navíc. Webu by víc než nová střeva
prospěl nový hodnotný obsah a pak nové promyšlení jeho
uspořádání.
Ovšem prioritou pro mě teď není nic z toho - nejvyšší důležitost
má práce na notách.
Žádné větší předělávání webu tudíž není na pořadu dne
a žádný z dřívějších pokusů v tomto směru se nechystám v blízké
době dotahovat do konce.
Databáze zpěvů
Jeden nápad, který původně figuroval mezi plány na přepsání
webu, bych ovšem rád realisoval samostatně:
Projekt In adiutorium skýtá mj. docela zajímavý soubor
dat. Chcete hledat mezi všemi antifonami Denní modlitby církve
(a právě jen mezi nimi) nějaký text?
Chcete vědět, kolik antifon Denní modlitba církve dohromady
obsahuje? Kolik svátků svatých má nějaké vlastní zpěvy?
Který text se v korpusu antifon Denní modlitby církve
nejvíce opakuje? ... Neznám momentálně žádný lepší soubor dat,
který by umožňoval na všechny tyto otázky odpovědět,
než jsou zdrojové kódy projektu In adiutorium.
Já mám sadu nástrojů, které tato data zpracovávají především
pro potřeby mé práce (nejčastěji jde o otázku "nezpracovával
jsem tenhle nebo podobný text už někdy?"), ale rád bych
připravil přívětivější uživatelské rozhraní na webu,
které umožní prohlížet a prohledávat korpus zpěvů každému.
Možná to zatím vypadá jako samoúčelná hračka, ale databáze
všech zhudebněných zpěvů oficia by ve skutečnosti mohla být
užitečnou praktickou pomůckou: některé antifony
totiž mají kromě oficia i další liturgickou funkci, typicky
v některém z obřadů rituálu. (Namátkou mě napadá
obřad žehnání křestní vody o velikonoční noci,
zasvěcení panen nebo korunovace mariánského obrazu.)
Přitom málokdo, kdo je zrovna hledá pro daný obřad,
ví, že antifona figuruje i v oficiu a kde.
Navíc se některé texty antifon objevují i jako texty mešního
propria. Ne že bych považoval za úplně dobrý nápad zpívat
antifony složené pro oficium v rámci mše, např. na místě introitu
nebo communia, ale někdy se to snad může někomu hodit
jako východisko z nouze.
Většina zpěvů obsažených
v Graduale simplex ostatně
nejsou původně zpěvy mešní a pochází právě z repertoáru oficia.
I v rámci tradičního repertoáru pak sdílení materiálu mezi
mší a oficiem není věc úplně neznámá, byť časté samozřejmě není.
Jen stručně oznamuji, že jsem nedávno spustil nový maličký web
antiphonale83.inadiutorium.cz
a že by ty, kdo sledují web In adiutorium, možná mohl být
zajímavý. Jal jsem se totiž sestavovat latinský antifonář
podle Ordo cantus officii z r. 1983.
Sám ho teď používám, v hrůzu nahánějící eklektické kombinaci
s dalšími zpěvníky.
(O tom, jak jsem nakonec vyšel
z nedávných
kotrmelců,
mám už delší dobu rozepsaný článek, ale zatím se mi ho nepodařilo
dostat do publikovatelné podoby.)
K tomu přilípnu ještě jedno nesouvisející oznámení:
index k cisterciáckým liturgickým zpěvníkům, který vzal zasvé
při přesunu webu In adiutorium na vlastní server před několika
lety, byl znovu zpřístupněn, nově na adrese
cistchant.yakub.cz.
Když jsem před lety zakládal na githubu repozitář pro projekt
In adiutorium, založil jsem ještě druhý samostatný
repozitář
pro jeho webovou prezentaci. Než jsem do něj ale stihl nahrát
první várku kódu, uvědomil jsem si, že zdrojové kódy těchto
stránek zveřejňovat nechci. Jednak proto, že bych tím zbytečně obnažil
jedno slabé místo, s jehož využitím by teď bylo možné web dočasně drobně
poškodit, ale především proto, že jde o kódy velice špinavé
a neelegantní, které by mi dělaly ostudu.
A tak tento repozitář zůstává až dodnes prázdný.
Delší dobu zamýšlím některé úpravy a rozšíření, která však při současné
architektuře (resp. právě ne-architektuře) nejsou elegantně realizovatelná.
Prvním krokem ke změně byl loňský přechod z bezplatného webhostingu
na vlastní virtuální server. Teď je načase využít možnosti, které nabízí.
Dal jsem se proto do přepisování. Zpočátku půjde o výměnu "střev",
na front-endu v ideálním případě takřka nepozorovatelnou,
později přibudou ona zamýšlená
rozšíření, jež práci uvedla do pohybu.
Dílo je na dobré cestě, mám již hotovu značnou část stávající funkčnosti.
Nasazení do ostrého provozu
(a spolu s tím zveřejnění zdrojových
kódů - těch starých, za které se stydím, i těch nových, které jsou
ostudné výrazně méně) je otázkou nejbližších týdnů.
Volba technologií je podobná
jako u e-antifonáře:
základní souřadnice určuje
programovací jazyk Ruby (mně ze všech nejbližší)
a framework Sinatra
(vzhledem k rozsahu a typu zamýšlené aplikace nabízející dostatečně
komfortní podvozek při minimálním množství nadbytečného "tuku").
V roce 2010 jsem web In adiutorium budoval záměrně s minimálními
časovými náklady a jako ryze funkční. Na hraní si se vzhledem
jsem rezignoval.
Na podzim 2012 jsem měl o něco víc času a trápilo mě, že mi
web při hledání zaměstnání dělá ostudu, pročež jsem se pustil
do "redesignu".
Výtvarně však nadán nejsem, jak již dlouho vím a stále znovu
zjišťuji. Výsledkem byl web o něco přeplácanější,
v nejednom ohledu méně funkční, ale o nic krásnější.
Zejm. titulní stránka je od té doby prakticky nečitelná
a svou funkci vynášet z nitra webu poklady staré i nové
plní jen velmi špatně.
Původně k cílům těchto úprav patřilo i přepracování struktury
webu a lepší integrace
mezinárodní bibliografie a
přehledu starých rukopisných pramenů k oficiu v českém jazyce,
tento cíl však nebyl naplněn.
Po dalších necelých dvou letech jsem se pustil do dalšího
předělávání.
Nově se chci pokusit web koncipovat především jako pokud možno
vkusně vysázený, přehledný a čitelný text.
(Podobnou cestou jsem se před delší dobou vydal s webem
Editio Sancti Wolfgangi,
který je ovšem co do rozsahu a struktury obsahu výrazně jednodušší.)
Po kompletním smazání starého stylopisu jsem začal výběrem
fontu. Vsadil jsem na font
Domine.
Líbí se vám také? A jak se vám čte?
Zkuste na náhledu vývojové verze webu
na adrese http://dev.inadiutorium.cz.
Dokud jsem byl "na plný úvazek" studentem, nemohl jsem si dovolit
platit za webhosting a vděčně jsem využíval možnosti hostovat
své weby zdarma na hostingu
webzdarma.cz,
při všech omezeních, která to s sebou neslo.
Letos v zimě se s mým nástupem do zaměstnání v tomto ohledu situace
změnila a bylo jen otázkou času, kdy se (nejen) projekt In adiutorium
přesune jinam, kde nebude omezován reklamou, nízkým výkonem serveru,
přiděleným diskovým prostorem, dostupnými technologiemi atd.
Konečně před týdnem jsem se rozhodl, že ten správný čas právě nastal
a koupil doménu inadiutorium.cz a virtuální server.
Během několika dní by mělo být hotové nastavení všeho potřebného
a migrace webu na vlastní server. Pak, až web
spolehlivě poběží z nového umístění, nastavím odtud automatické
přesměrování a za několik měsíců stávající adresu a s ní spojené služby
od webzdarma úplně zruším.
Doufám, že tento krok přinese nejen mně cenné zkušenosti
se správou vlastního serveru, ale také nám všem kvalitnější a spolehlivější
fungování webu a nové možnosti jeho dalšího rozvoje.
[EDIT 22:01] Web už běží i na doméně
inadiutorium.cz.
Provedl jsem dnes zásadnější změnu ve fungování
stránky Noty ke stažení.
Byla zrušena možnost přepínat mezi třemi způsoby zobrazení,
zůstalo jen zobrazení dosud označované jako "rozbalovací".
K tomuto kroku jsem přistoupil poté, co se mi podařilo doplnit
funkcionalitu pro fungování stránky v celku webu naprosto
klíčovou: klikne-li se na této stránce nebo jinde
na odkaz vedoucí ke konkrétním notám nebo sekci,
nejprve se rozbalí všechny nadřazené sekce, aby byl požadovaný obsah
dostupný.
Chování stránky jsem důkladně testoval, ale je možné, že se ještě
najdou nějaké chyby. Bude-li se chovat jinak, než očekáváte,
případně dokonce vůbec neumožní přístup k některým materiálům,
budu vděčný za e-mail s popisem problému.
To, že jsem se k úpravám fungování dostal právě teď, není
náhodné. Sháním toho času zaměstnání a jedním z oborů, kde se
pokouším najít uplatnění, je vývoj webů.
Ze čtvrtečního pohovoru jsem si odnesl poznatek, že je dobré
znát a umět používat knihovnu JQuery.
Když jsem se s ní pak doma začal seznamovat, zjistil jsem,
že ji mohu s prospěchem využít k řešení některých bolístek
výše zmíněné stránky. Věřím, že provedené změny povedou k větší
přehlednosti a použitelnosti webu In adiutorium jako celku.
Oku pravidelnějšího návštěvníka stránek In adiutorium zřejmě
neušla změna, která postihla hlavičku stránek:
hlavní nadpis poodstoupil ze středu k levé straně a uvolnil
tak napravo místo, kde se teď nově zobrazují citáty.
(Pouze na stránkách generovaných pomocí PHP;
část stránek je postavena na technologii XML+XSLT a ty tento prostor
nechávají prázdný.)
Jde zejm. o citáty z církevních dokumentů dotýkající se
liturgie hodin a/nebo liturgické hudby.
Smyslem jejich zobrazování na stránkách je poukázat na místo,
jaké má hudba v liturgii a konkrétně v liturgii hodin;
jaké místo má liturgie hodin v životě církve;
upozornit na vybrané liturgické normy, které se týkají našeho snažení.
Mají inspirovat, někdy někoho snad trochu provokovat;
také říkat, že to, co se tu děje (ža totiž vzniká zhudebnění českých
textů denní modlitby církve), není něčí individuální vrtoch -
společné slavení a zpěv patří k původnímu charakteru liturgie hodin,
bez něj je jaksi "šizená".
Je-li zdroj příslušného citátu dostupný na internetu,
funguje citace nebo zkratka zdroje uvedená pod citátem jako
odkaz. Poněkud trapné je, že v české verzi takto přístupný není
Všeobecný úvod k Denní modlitbě církve (VÚDMC), dokument
pro naše téma naprosto zásadní. Odkazujeme proto alespoň do
jeho
anglického znění.
[EDIT 29.10.2012] Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve
(výše nepřesně označované jako "Všeobecný úvod")
v českém překladu
na internetu jsou, tady.
Ovšem zatím jen jako PDF, na které se mi nezdá vhodné od citátů přímo
odkazovat, a proto odkazy i nadále vedou do anglické verze.
Citát se do každé stránky vkládá při jejím generování na serveru
a je ad hoc (pseudo)náhodně vybrán z řady. Ten, kdo chce vidět
všechny možné citáty, musí tak strávit něco času opakovaným
obnovováním stránky.
Kdo by si chtěl všechny nabízené citáty přečíst najednou
a "zábavu" s obnovováním stránky si ušetřit, může:
viz XML soubor s citáty.
Stránku s notami ke stažení
lze zobrazit hned třemi různými způsoby.
Přepíná se mezi nimi trojicí odkazů v horní části stránky:
Strukturované zobrazení je výchozí. Jsou vidět všechny sekce
a veškeré materiály v nich obsažené.
Toto zobrazení je výhodné pro navigaci k jednotlivým materiálům
pomocí odkazů z jiných stránek nebo ze sloupku s novinkami.
** Rozbalovací zobrazení ** (novinka) je velice podobné
zobrazení strukturovanému, ale všechny sekce jsou na počátku
"zabalené". To zvyšuje přehlednost při hledání materiálů -
návštěvník webu si otevře (kliknutím na odkaz "rozbalit") jen ty sekce,
které ho zrovna zajímají,
a ostatní ho neruší.
Nevýhodou je, že odkazy k materiálům, které zrovna nejsou
zobrazeny, protože se nacházejí v zabalené sekci, nefungují.
Kompaktní zobrazení neumožňuje přístup k detailním komentářům
not a zcela ignoruje sekce. (Pročež je velmi nepřehledné.)
Nemá žádnou přednost a zůstává tu jako
nostalgická vzpomínka na první měsíce existence webu, kdy materiály
ke stažení (kterých bylo velice málo - spočítaly by se na prstech)
byly uspořádány takovýmto způsobem.
(Napadá mě jenom jedna výhoda - ale pochybuji, že by ji někdo někdy
chtěl využít: Toto zobrazení obsahuje jen málo informací, málo
HTML tagů sloužících pouze vytvoření vzhledu, žádné odkazy
ovládající chování stránky - mohlo by tedy být vhodné, kdyby
někdo stránku chtěl strojově zpracovávat.)
S webem se to má podobně jako s člověkem - jedna věc je nosit v sobě poklady,
jiná věc ale, umět je dát k diposici pro druhé. Snažím se tedy upravit
domovskou stránku, aby víc zvala a nabízela. Doposud byly hlavním obsahem
domovské stránky noty ke stažení. A bylo to logické, protože noty jsou
nejoriginálnějším a nejhodnotnějším obsahem celého webu. Když jsem ale
sledoval statistiku stahování,
vadilo mi, že stále ještě nejstahovanějším materiálem je invitatorium -
možná vůbec první noty, které jsem tu vloni na podzim vystavil a o kterých opakovaně
přemýšlím, jestli by nebylo nejlepší je smazat, protože jsou pro ostudu.
Co bych měl udělat, aby si někdo, kdo na web In adiutorium poprvé zabloudil,
prohlédl nejdřív použitelné noty a taprve pak případně i ty ne tak zdařilé?
Prvním krokem k nápravě bylo, že jsem upravil pořadí not tak, že ty dle
mého soudu nejpoužitelnější jsou nahoře (dosud byly seřazené víceméně
podle toho, jak během dne přijdou v rámci liturgie hodin na řadu, tzn. ono
ostudné invitatorium bylo první, na co návštěvník webu myší narazil).
Přemýšlel jsem ale o té věci dál a napadlo mě, že vedle not je ostatní
obsah webu značně "diskriminovaný" - že si leckdo možná ani nevšimne,
že tu vedle not je ještě nějaký relevantní obsah.
A tak jsem dosavadní domovskou stránku osvobodil od obsahu, který
nesouvisí s notami a předělal ji na stránku pro stahování not -
a vyrobil novou úvodní stránku, která nabízí nejnovější noty,
články z blogu, náhodný odkaz a knihu (kniha zatím z technických důvodů není
náhodná, nýbrž stále stejná - časem to snad dodělám).
Do budoucna zamýšlím ještě trochu zapracovat na tom, jak stávající
domovská stránka prezentuje noty: vedle toho, že ukazuje ty nedávno
aktualisované, by měla (a možná především) upozorňovat na noty,
které jsou víceméně hotové a doporučitelné. (Aktuálně za takové považuji
třeba antifony kompletáře nebo antifony k Benedictus a Magnificat.)
To ale zase někdy příště...
Přemýšlel jsem v poslední době, že bych na blog přidal možnost
zanechávání komentářů. Hledal jsem nějaké hotové řešení
umožňující uživatelům identifikovat se pomocí účtu z nějaké široce
využívané služby, protože předpokládám, že málokdo má chuť zakládat
si účet na webu, který navštěvuje jen zřídka. Zároveň jsem
nechtěl komentáře udělat bez možnosti přispívat pod jasnou a heslem
chráněnou "internetovou identitou". S pomocí užitečného
článku
jsem vybral poskytovatele IntenseDebate.
Instalace byla bezproblémová, komentáře fungují, je to hezké, zadarmo,
co víc si přát...
Je to prozatím experiment a když se komentování ukáže jako neužitečné
nebo dokonce kontraproduktivní, zase ho bez rámusu zruším.
Slibuji si od něj především trochu zpětné vazby, protože zatím žádnou nemám.