Tak jako mají své vlastní liturgické kalendáře a texty jednotlivé
diecéze nebo církevní provincie, mají je také řeholní společnosti.
Tyto texty ovšem většinou nejsou veřejně dostupné, protože je řády
vydávají tiskem pouze pro interní potřebu.
Chvályhodné ovšem je, že některé dávají své liturgické texty
k disposici široké veřejnosti alespoň na internetu.
Nakolik bych do toho měl co mluvit, chtěl bych povzbudit i další
řeholní společnosti, aby své liturgické texty podobným způsobem
"daly všanc". Liturgie je nádherným vyjádřením řádové spirituality.
Vzhledem k zaměření stránek In adiutorium bych mohl nabídnout nějakou
motivační odměnu, třeba "když dáte svoje řádové proprium breviáře
na internet, složím vám zpěvy pro titulární svátek řádu - nejkrásnější,
jaké budu umět". Místo toho ale připojím další výzvu adresovanou
řeholníkům a řeholnicím:
alespoň v některých vašich komunitách se o velkých svátcích liturgie
hodin jistě zpívá. Napište nám něco o tom, jak, na jaké nápěvy,
jaké jsou v řádu s oficiem spojené zvláštní zvyklosti...
[EDIT 25.8.2012]
Poslední odstavec je formulovaný hodně nešikovně.
Když se pokusím říci to samé jasněji:
1. velice mě zajímají zvyklosti spojené s oficiem
v konkrétních řeholních komunitách a budu moc rád za příp. zprávy
o nich
2. nabídka, že se na přání pokusím vytvořit nápěvy pro antifony a
responsoria (v případě potřeby i pro hymny) z vlastních textů řeholních
společenství, platí, a není podmíněná zveřejněním kompletních
textů řádového propria na internetu.
"Da und dort ist er [der Text der liturgischen Gesänge],
wie Wagner (Einführung in die gregorianischen Melodien III, 295) sagt,
von einer psychischen Farblosigkeit, die der Musik in keiner Weise
entgegenkam und ohne den liturgischen Zwang niemals in Töne
gefaßt worden wäre."
(Johner: Wort und Ton im Choral, 2. Auflage, Leipzig 1953, 12.)
Třeba antifona k Benedictus na středu [EDIT 26.1.2012: původně tu bylo "čtvrtek",
to byl ale překlep.] ve velikonočním oktávu...
[EDIT 25.1.2012] A co teprve v pátek!
Když jsem se dnes modlil ranní chvály, silně mě zaujala antifona
k Zachariášovu kantiku. Na první pohled je dost dlouhá - je delší než
závěrečná modlitba dnešního svátku, což už je pozoruhodné samo o sobě.
Když jsem ji ale vyslovoval, všiml jsem si ještě něčeho dalšího:
ta antifona stylem silně připomíná byzantské troparion.
Bohatám básnickým jazykem, tím, že Pannu Marii nejen hymnicky oslavuje,
ale celá krátká oslavná řeč je adresována jí - oslovuje ji jako přítomnou.
V neposlední řadě i titul "Bohorodička", i když není výhradním vlastnictvím
východního křesťanstva, není pro římské texty úplně typický.
To, že v oslavě některých svátků společných latinským i byzantským
křesťanům jsou v latinských liturgických knihách od dávných dob
k nalezení z řečtiny přeložené texty, je známá věc.
Upozornil mě na to kdysi na blogu New Liturgical Movement
článek
A Greek Troparion in the Latin liturgy for Candlemas
upozorňující na latinskou antifonu, které je překladem
troparia "Chaire kecharitómené theotoke parthene".
Bohužel nedisponuji autoritativními prameny pro byzantskou liturgii
(kdyby někomu leželo na půdě nepotřebné řecké Menaion,
rád na něj udělám místo ve své knihovničce :) ), ale pohled do
dostupných internetových zdrojů potvrdil mou intuici.
Kdo umí řecky, může srovnat text apolytikia pro svátek
narození Bohorodičky na webu New Byzantium Publications.
Ačkoli nemám k disposici prameny, na základě kterých bych tuto
tezi mohl dokázat, považuji za evidentní, že i zde jde o recepci
staršího byzantského textu do latinské liturgie - mluví pro to
literární styl, od běžného stylu latinských antifon výrazně odlišný.
Byl jsem zvědavý, jak dlouho tato antifona je součástí římského
breviáře. (Nevím, jestli se něco takového doopravdy dělo, ale
nedivil bych se, kdyby mezi kardinály, kteří pracovali na pokoncilní
revizi liturgie hodin, byl někdo, kdo znal byzantskou liturgii a
propašoval nějaký její krásný text do liturgie římské. Kdybych
v té komisi seděl já, rozhodně bych měl tu a tam takové pokušení.)
S pomocí webu Divinum Officium
jsem nahlédl do předkoncilního breviáře a zjistil, že tam antifona,
kterou se dnes modlíme s kantikem Benedictus, již byla, ovšem
v nešporách, u kantika Magnificat.
Bylo by zajímavé pokusit se vyhledat všechny takové "texty z dovozu",
které náš dnešní breviář ukrývá. A možná napsat i vůbec
"průvodce po památkách a zajímavostech" římského breviáře -
asi podobně, jako P. Szabó usiluje přivést lidi k zajímavým hrobům
na Olšanských hřbitovech, o kterých dnes již skoro nikdo neví:
i breviář je pokladem zajímavých textů, ke kterým člověk ale,
aby je mohl plně docenit, někdy může potřebovat tu plánek,
tu ukazatel, tu historickou vysvětlivku...
Novozákonní kantikum 2. nešpor neděle svou netypickou výstavbou
výrazně vyčnívá z korpusu psalmodie - kromě toho, že má svou antifonu
jako každý žalm a kantikum, je navíc za každým veršem vloženo responsum
aleluja.
A mezi různými liturgickými knihami a dalšími zdroji liturgické hudby jsou
zajímavé rozdíly v jeho uchopení.
K tomu, že jsem o něm začal psát článek, mě přimělo prohlížení
Olejníkových Nedělních nešpor. Zatímco žalmy v tomto zpěvníku
mají plně vypsanou doxologii, toto kantikum ji nemá. To mě zarazilo.
Editorská chyba? Rubriky breviáře jasně říkají, že "zakončení Sláva Otci
se připojuje ke každému žalmu i kantiku, pokud není stanoveno jinak."
A o kantiku ze Zj 19 nic jinak ustanoveno není... Ovšem doxologie
chybí i v Pololáníkově zpracování nedělních 2. nešpor, které je v Kancionálu
(a rovněž ke všem žalmům doxologii připojuje).
Ani editio typica římského breviáře nepřinesla do této
otázky světlo. A tak nevím - možná je doxologie, kterou jsem, ještě nic zlého
netuše, ke kantiku připojil v nedávno zveřejněných notách, nadbytečná.
Další zajímavostí ohledně tohoto kantika je, že noty z webu
Liturgia horarum in cantu gregoriano,
kde se tvrdí, že poskytované noty jsou v souladu s
Ordo cantus officii z roku 1983,
u tohoto kantika vynechávají antifonu.
Ve sbírce "Denní modlitba církve - hymny a básnické modlitby" najdeme (str. 115)
jako jeden z volitelných hymnů kompletáře báseň svatého Jana od Kříže
"Že dobře já znám pramen" (možno odkázat na studii:
KOHUT Pavel Vojtěch: Mystická báseň Jana od Kříže Že dobře já znám pramen in: Salve 2/2005)
v překladu G. Francla.
Z díla sv. Jana od Kříže mnoho neznám, ale "Pramen" ano a mám ho velice rád.
Byl jsem proto nejdříve překvapený, když jsem tuto "trojičně-eucharistickou
báseň" našel mezi hymny breviáře. Je tu na správném místě?
Noc je nabitá symbolickými významy. V různých textech liturgie hodin
se modlíme "taetram noctis caliginem Tua collustret claritas"
("Tvá záře ať osvítí hnusnou tmu noci"; hymnus Te lucis ante terminum),
ale i "Deus ... vestiens diem decoro lumine, noctem soporis gratia"
(dobrého překladu nejsem schopný, ale je to výpověď naopak veskrze positivní;
hymnus Deus, creator omnium). Noc jako na jedné straně čas nejistoty, ohrožení,
na straně druhé jako něco krásného a dobrého, co vzešlo ze stořitelovy ruky,
co při kontemplaci stvoření vzbuzuje úžas a radost a přivádí k díkůvzdání.
V básni sv. Jana od Kříže "Že dobře já znám pramen" obraz noci naznačuje
charakter toho, jak člověk poznává a "okouší" Boha: jde vždy o poznání
a okoušení "v temné noci", na základě víry.
Básník nás přímo do této temné noci zve a láká - jen tam totiž najdeš
toho, koho hledáš.
(Protože hlavním tématem tohoto webu je hudba k liturgii
hodin, nemůžu zatajit, že slánští karmelitáni mají tuto báseň - v jiném
překladu - velice krásně hudebně zpracovanou - pro liturgii hodin ale
spíše nevhodně, neboť je, díky bohatému refrénu, velmi dlouhá;
jako píseň ke mši je ovšem nádherná.)
EDIT 5.2.2011: Neodolal jsem, abych se také nepokusil tuto krásnou báseň
zhudebnit.