Koupil jsem si dnes třetí díl zpěvníku Hosana.
Při čekání ve frontě na studijní oddělení jsem ho zběžně prolistoval.
Zarazil mě závěr jeho doslovu:
Prosíme všechny muzikanty, zpěváky a interprety,
aby se snažili písničky hrát pokud možno tak, jak je autoři napsali,
a autory naopak prosíme o velkou míru tolerance, když tu "svou"
uslyší hrát trochu jinak, než měli původně v úmyslu.
Dotýká se tématu, které s sebou už měsíce nosím a porůznu o něm
přemýšlím: totiž vztahu mezi notovým zápisem a realisací díla.
(Inspirativní článek na toto téma vyšel v červencovém čísle časopisu
Musicologica:
Martin Celhoffer: Musical praxis and notation.)
Nejsem si jistý, že je správné, aby autor hudebního díla,
v diskutovaném případě písničky, vyžadoval, aby byl jeho notový
zápis interpretován "tak, jak on to zamýšlel".
To, že noty zachycují méně informací než např. nahrávka,
není jen jejich slabostí.
Jsou hudební žánry, kde se oprávněně vyžaduje, aby interpret hrál či zpíval
"tak, jak to autoři napsali," totiž aby interpretace věrně zachovala
všechny notací zachycené parametry skladby.
(A jsou hudební žánry, kde notový zápis nemá zdaleka takovou
normativní platnost!)
Různé styly notace
se ale druhem a množstvím zaznamenaných parametrů liší.
Letos o slavnosti Seslání Ducha svatého rozdělovský chrámový sbor
zpíval o svatodušních nešporách
mé antifony.
Neměl jsem odvahu se jich zúčastnit, ale měl jsem možnost pročíst
si noty, které pro danou příležitost připravil T. Mandlík
a byla to pro mě zajímavá zkušenost.
Sbormistrovská interpretace totiž zápis doplnila o parametry,
které nechávám nespecifikované, zejména délku not.
Také poněkud redukovala frázování. Výsledek byl znatelně jiný,
než "měl autor v úmyslu", ale stejně dobrý nebo snad dokonce lepší.
Ergo: Prosíme všechny muzikanty, zpěváky a interprety,
aby se snažili naše antifony a responsoria zpívat tak, jak považují
za nejlepší, nebáli se být tvůrčí a experimentovat.
Přemýšlel jsem už o tom, že by bylo dobré poskytnout k některým
zpěvům nahrávky - ne jako normativní vzor interpretace
"podle autorova záměru", nýbrž jako pomoc pro ty, kdo mají
s interpretací informačně chudého notového zápisu potíže
a trochu i jako propagační materiál. Že jsem tak zatím neučinil,
je dáno tím, že se ostýchám veřejně ukazovat svou opravdu bídnou
intonaci a přednes.
Psal jsem, že delší dobu dumám o vztahu notového zápisu a provedení.
Moje palčivá otázka konkrétně zní "nešidím svou práci, když do not
zaznamenávám jen zlomek z podoby, jakou ten který zpěv má,
když ho skládám a doma zpívám? Když píši o svobodě interpretace,
není to jen čirý alibismus?"
Z části je třeba informační chudobu mých zápisů připsat na vrub
autorově neschopnosti své představy adekvátně kvantifikovat.
U řady antifon bych však mohl poměrně přesně udat délku not,
u některých dynamiku, u několika málo dokonce takt.
Nicméně stále se zdráhám. Domnívám se, že pro správné provední chorálních
zpěvů takové informace nejsou potřeba a že by mu naopak mohly škodit.
Ale hotov s touto otázkou zatím nejsem.
Narazil jsem před časem na
prostý krátký článek
obsahující návod,
jak začít s pravidelným zpíváním chorálního oficia.
Uvědomil jsem si nad ním, že 1. má v lecčem pravdu a že
2. takový návod může být pro někoho užitečný.
Nabízím tedy i já návrh, jak se postupně naučit zpívat hodinky.
Vycházím z podmínek jednotlivce nebo komunity sdílející
společný život, v němž má nějaká míra pravidelného slavení oficia
pevné místo.
Také předpokládám, že ten, kdo chce hodinky
zpívat, už je umí recitovat, resp. dobře se orientuje v breviáři.
I. Na úplném začátku je vhodné naučit se zpívat kompletář.
Texty této hodinky se během roku proměňují jen velmi
málo a proto se lze poměrně rychle naučit zpěvy, se kterými
se pro ni vystačí "navždy".
Znamená to 7 hymnů + 1 nápěv psalmodie + 1 responsorium + 10 antifon
a k tomu několik drobných zpěvů pro Velikonoční triduum, oktáv
a dobu velikonoční.
[Je dobré k tomu mít: breviář,
hymnář,
kompletářový svazeček antifonáře]
II. Jako další krok doporučuji začít zpívat hymny - protože soudím,
že právě hymnům ze všech textů breviáře (alespoň v českém překladu)
nejvíce škodí, když se nezpívají, ale recitují.
Množství hymnů v hymnáři se může na první pohled zdát děsivé a
nezvládnutelné, ale některé nápěvy se mnohonásobně opakují.
Dobrým základem je dobře znát nápěvy hymnů z dvoutýdenního cyklu
žaltáře.
[Tady není nic nového potřeba.]
III. Ve třetím kroku je vhodné postupně se naučit chorální nápěvy
žalmů a způsob jejich podkládání pod text s vyznačenými přízvučnými
slabikami. Prozatím je možné zpívat třeba vždy všechny žalmy
jedné hodinky na jeden libovolně zvolený nápěv nebo nápěvy
nějak přiřadit dnům v týdnu, liturgickým příležitostem či pod.
Na žalmové nápěvy lze zpívat vedle žalmů a kantik i responsoria
a chvalozpěv Tebe, Bože, chválíme.
Vedle žalmů je dobré naučit se podle potřeby zpívat také
kantikum podle Zj 19 pro druhé nešpory nedělí.
[Je dobré k tomu mít:
chorální nápěvy žalmů,
kantikum Zj 19,
žaltář,
příp. žaltář k modlitbě se čtením]
IV. Další vrstvu tvoří responsoria ranních chval a nešpor.
Je jich sice velké množství, ale většina jich má jednoduchou
stereotypní melodii v modu VI, což výrazně sníží nároky na učení.
[Je dobré k tomu mít: podle toho, jak často oficium zpíváte,
buďto responsoria ze žaltáře,
responsoria všech liturgických dob,
noty ke všem společným textům o svatých a ke všem
slavnostem, svátkům a památkám, jež mají responsorium vlastní,
nebo třeba jen
responsoriál,
kde jsou jen responsoria v průběhu liturgického roku
nejčastěji opakovaná.]
V. Pokud si stále ještě neříkáte "dost, to mi stačí," je na čase pustit
se do antifon. Doporučuji začít antifonami k Benedictus a Magnificat
pro všední dny (dvoutýdenní cyklus, 2*11 antifon)
a antifonami k žalmům pro neděle (čtyřtýdenní cyklus, 4*12 antifon).
Ve zvláštních liturgických dobách k tomu přidat ještě antifonu
k invitatoriu a k modlitbě uprostřed dne - naučí se rychle,
protože se nemění.
Nápěv žalmu či kantika se, pokud se zpívá s antifonou, vybírá vždy podle
antifony. Je u ní předepsaný.
[Je dobré k tomu mít:
antifony ze žaltáře
nebo nějaký výtah z nich,
první stránku ze souboru antifon pro aktuální liturgickou dobu.]
VI. V dalším kroku je dobré postupně obsáhnout všechny zbývající
antifony ze žaltáře. (Je to dost velké sousto. Včetně těch,
které už umíte:
14 antifon k invitatoriu,
22 feriálních antifon k Benedictus a Magnificat,
4*7*11 + 14 antifon k žalmům a kantikům,
dohromady tedy, počítám-li dobře, 358 kousků...)
VII. Všechno zmíněné v dosavadních krocích snad je vhodné
nějakým způsobem obsáhnout. (Já toho času většinu z těchto zpěvů
znám tak, že je dokážu zazpívat, když vidím noty. Zpívat z listu
neumím, takže jsou pro mě noty něčím jako pomůckou k oživení
vzpomínky na známou melodii.) Toho času dostupná část
zpěvů k liturgii hodin je ještě několikanásobně rozsáhlejší.
Tyto zpěvy, které přijdou ke slovu jen v určité liturgické době
nebo dokonce třeba jen jediný den v roce,
nemá smysl umět - je potřeba se je naučit nebo je oprášit,
když jsou potřeba.
Navrhovaný postup učení nikoli náhodou přibližně kopíruje cestu,
po které jsem postupoval při skládání breviářových zpěvů:
od malého množství těch, které se používají často,
k většímu a většímu korpusu zahrnujícímu i zpěvy méně frekventované.
Osobní zkušenosti, výhrady, námitky, návrhy vhodnějšího postupu
apod. v komentářích jsou vítány.
V samém závěru loňského studijního pobytu v německém Erfurtu jsem
pro sebe objevil (už si přesně nepamatuji jak; myslím ale, že skrz
poznámku pod čarou v jedné knížce od liturgika J. A. Jungmanna)
Einführung in die gregorianischen Melodien od P. Wagnera,
trojdílný důkladný úvod do studia gregoriánského chorálu, který vznikl
na přelomu 19. a 20. století a ještě v 60. letech byl uznán za hodný
reedice. Bohužel jsem dílo nestihl ani přečíst a od té doby jsem
se k němu nedostal. -- Tato nostalgická vzpomínka není samoúčelná:
ospravedlňuji jí to, že níže formálně necituji. Nemám totiž odkud.
Peter Wagner na základě vlastního studia pramenů
považoval za historicky hodnověrné faktum, že
přinejmenším základní korpus římských zpěvů pro hodinky
(co do textů i nápěvů)
sestavil papež Řehoř Veliký. Cituje a obšírně komentuje
jakýsi text, který o tom svědčí. Píše se tam, že Řehoř sepsal
"antifonář cento". Wagner uvádí, že "cento" je slovo
z nějakého staroitalského dialektu a znamená něco jako "výběr".
Vyvozuje z toho, že Řehoř nebyl především skladatelem, ale
kompilátorem, který pečlivě vybral to nejlepší,
co našel u soudobých římských kantorů.
Přiznám se, že neznám současný stav bádání o dějinách
gregoriánského chorálu a hudby vůbec - spíše tuším než vím, že bych
dnes mezi muzikology těžko hledal někoho, kdo by byl ochotný Řehoři
Velikému s vážnou tváří připisovat zásadní podíl na vzniku toho,
co dnes po něm nazýváme gregoriánským chorálem.
Koncept "antifonáře cento", výběru toho nejlepšího z více paralelních
tradic, mi ale uvízl v paměti především jako možné paradigma pro další
vývoj projektu In adiutorium, resp. pro další osud dílek, jež v jeho
rámci vznikají.
[EDIT 27.11.2012] Ke vzniku repertoáru gregoriánského chorálu
viz např.
GUILMARD Jacques-Marie: Origine de l'Office grégorien.
Na melodiích římského antifonáře je krásná jejich rozmanitost - daná
mj. také tím, že jednotlivé zpěvy vytvořili různí lidé na různých místech
a v různých dobách. I když jsem do nějaké míry
schopný tvořit zpěvy různého charakteru
a navíc se v průběhu práce, trvající již řadu měsíců, sám proměňuji
a to se v ní odráží, přeci jsem to stále já - se svými dary a
omezeními. Jednou možná vytvořím kompletní český antifonář.
Je to v současné době můj velký cíl, ke kterému se upínám.
Za ním leží jeden cíl ještě větší, který ovšem není z těch, kterých
mohu dosáhnout, nýbrž z těch, které mi mohou být jedině
darovány. Mám (malou, spíše neduživou) naději, že
jednou někdo vytvoří "antifonář cento" pro liturgii hodin v českém
jazyce. Nebo že někdo vezme to, co jsem vytvořil, a upraví to
s pomocí svých vlastních darů. Že něco z toho, co je dobré,
bude žít dál, a to ostatní bude nahrazeno lepším.
Závěrem poznamenávám, že noty, jejichž jsem autorem, jsou
schválně zveřejněny pod licencí, která to umožňuje
(Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported).
Tento článek navazuje na dva předchozí:
Antifonář k Denní modlitbě církve - velkolepé plány (8.6.)
a Antifonář k Denní modlitbě církve - přemýšlím dál (9.8.).
Tedy už přinejmenším čtvrt roku se snažím nějak uspořádat koncepci
klíčového výstupu projektu In adiutorium: českého antifonáře.
Předchozí dva pokusy jsem vždy po čase shledal nedostatečnými a
hodnými dotažení, pročež je tu pokus třetí.
Přínosem prvního článku bylo vyjádření záměru v příštích letech
připravit úplný český antifonář a vymezení vztahu stávajících
svazečků k němu (žádný nebude ve své současné podobě jeho součástí).
Druhý článek rozšířil perspektivu: kromě úplného antifonáře
(úplné vydání) chci
vytvořit i několik jeho podmnožin, uzpůsobených předvídatelným potřebám
opravdových společenství, která oficium zpívají jen někdy
(výběrová řada).
Následující tabulka ukazuje, kam se moje představa posunula.
Nejprve k úplnému vydání:
pokud jde o dělení obsahu antifonáře na okruhy, to zůstalo
zachováno, upustil jsem ale od dalšího dělení okruhů na menší svazečky.
To bylo motivováno jednak snahou postupně prezentovat malé hotové
výstupy, které se vzdávám; jednak myšlenkou, že některé části
budou využívány spíš než jiné - a té vychází mnohem dokonaleji
vstříc výběrová řada.
Původní dělení chci zachovat jen pro ordo - protože vím, že někteří
lidé rádi jako jedinou hodinku dne zpívají kompletář
(večer, doma z práce, v klidu; na celý rok stačí jen několik
málo naučitelných zpěvů)
a pro kompletář nemá cenu dělat zvlášť svazeček ve výběrové řadě,
protože by měl identický obsah jako příslušná část úplného vydání.
Zatímco svazky úplného vydání tvoří komplet a budou na sebe vzájemně
odkazovat, jednotlivé díly Výběrové řady budou dokonale
uzavřené a nebudou předpokládat, že uživatel má (kromě hymnáře
a breviáře) ještě nějakou další knihu.
Jsou navrženy podle osvědčených předloh, totiž podle předkoncilních
římských malých chorálních knih (Officium Nativitatis D.N.J.C.
a Officium Majoris hebdomadae) a
podle současných liturgických předpisů
(VPDMC: zpěvem vyzdvihnout v rámci liturgického roku
neděle a sváteční dny a v rámci liturgického dne jeho stěžejní hodinky:
ranní chvály a nešpory).
Konečně chci i po publikaci příslušného notovaného svazku
úplného vydání zachovat samostatný nenotovaný žaltář,
obsahující pouze texty s označenými přízvuky, zhruba v současné podobě:
ten totiž mohou použít ti, kdo chtějí vytvořit a používat
vlastní sadu antifon a responsorií, i ti, kdo chtějí mít vždy
aktuální nejnovější zpěvy z projektu In adiutorium a šetřit přitom
financemi a papírem. (Vytisknout novou verzi antifon je levnější a
šetrnější než tisknout znovu celý příslušný svazek antifonáře.)
Antifonář k Denní modlitbě církve |
úplné vydání |
výběrová řada |
mimo řady |
- vánoční cyklus
- velikonoční cyklus
- vlastní texty pro liturgické mezidobí
- ordo
- žaltář + doplňovací cyklus
- kompletář
- vlastní texty o svatých
- o posvěcení kostela, společné texty o svatých, za zemřelé
|
- slavnost Narození Páně - úplné oficium
- Svatý týden a Velikonoční oktáv - úplné oficium
- ranní chvály a nešpory pro neděle a svátky
(+ ranní chvály a nešpory
o posvěcení kostela, ze společných textů o svatých a
za zemřelé)
|
- žaltář (bez not)
|
Kdy lze jednotlivé části antifonáře
očekávat?
- úplné vydání
- kompletář - do letošních Vánoc
- ostatní svazky - zřejmě ne dřív než za rok, dva
- výběrová řada
- oficium slavnosti Narození Páně - do letošních Vánoc
- oficium Svatého týdne a Velikonočního oktávu -
snad do Popeleční středy 2013
- ranní chvály a nešpory pro neděle a svátky -
kdy (zda) ty budou, to ví jen Ten, který ví všechno
Dnes krátce po půlnoci jsem nahrál na server aktualisovanou verzi
antifon ze žaltáře,
jednoho z nejstarších a v mých očích klíčových materiálů
z projektu In adiutorium. všechny aktualisace v uplynulém
roce znamenaly "pouze" menší i větší úpravy v nevyhovujících
nápěvech antifon, aktualisace dnešní znamená téměř čtvrtinový nárůst
objemu materiálu. Doplnil jsem komplet antifon k žalmům
modlitby se čtením,
na kterém jsem po kouscích pracoval zhruba od poloviny
srpna. Kvůli těmto novým antifonám jsem snížil status materiálu
z gamma na delta - jsou zbrusu nové, nevyzkoušené, neověřené.
Možná bych tady měl upozornit, že zatímco ostatní antifony
ze žaltáře co čtyři týdny zpívám a lze u nich tedy důvodně doufat
v postupné odhalení a odstranění zásadnějších nedostatků,
modlitbu se čtením se pravidelně nemodlím a je tudíž možné,
že její antifony budou zrát i výrazně pomaleji než ostatní.
Zároveň s doplněním zpěvů pro modlitbu se čtením jsem
provedl další krok, který jsem už dlouho plánoval:
zahrnul jsem do souboru antifon ze žaltáře také cyklus
antifon invitatoria, které dosud bydlely
v samostatném materiálu.
Ten odteď antifony neobsahuje a zůstaly v něm jen nápěvy žalmu 95
pro předzpěváka.
Kdyby někdo zvažoval, zda si novou verzi antifon
ze žaltáře vytisknout, doporučuji ještě pár týdnů počkat:
chystám se totiž provést ještě jeden krok směřující
k větší integrovanosti zpěvů ze žaltáře: zahrnout do téhož
materiálu i kompletní cyklus responsorií, který je
dosud také oddělený.
(S tímto krokem váhám jen proto, že jsem s nynějším stavem
responsorií stále hrubě nespokojen a nechci jimi
antifony ze žaltáře "ušpinit".)
Rozdělení zpěvů žaltáře do více různých souborů má historické
důvody a v době, kdy je žaltář konečně kompletně
zhudebněn, nemá nadále opodstatnění. Věřím, že sloučení
všech dílčích souborů do jednoho (kterému však zřejmě ponechám
tradiční název "antifony ze žaltáře") povede k větší přehlednosti
a snadnosti použití.
Vedle úplné sady zpěvů žaltáře samozřejmě i nadále zachovám
její samostatně publikované podmnožiny,
určené pro liturgicko-pěvecky méně aktivní jednotlivce a společenství,
jako jsou nedělní antifony apod.
Článek z neděle,
jakož i minidiskuse, která se pod ním rozvinula
(díky, Mirku!),
ve mně nechal hlodající myšlenku, proč vlastně
k našemu tématu sbírám jazykově neomezený seznam internetových
odkazů, zatímco seznam knih všechno za hranicemi bývalého
Československa ignoruje.
Důvodem je praktické zaměření těchto stránek -
snaha poskytnout informace především o tom, co lze při slavení
denní modlitby církve v češtině přímo použít (české knihy
a internetové zdroje) a co je nad to snadno dostupné jako
zdroj inspirace (odkazy do jinojazyčného internetu).
Včera jsem se nicméně rozhodl, že má cenu sbírat informace
i o zahraničních tištěných publikacích,
jakkoli jsou relativně špatně dostupné.
Pročež tady je
mezinárodní bibliografie
hudebnin k římskokatolické liturgii hodin.
Později se budu snažit o něco lépe ji zapojit do struktury stránek,
zatím je pouze neorganickým přívěškem.
Protože obsahuje informace potenciálně cenné i jinde na světě,
je psaná anglicky a bibliografické údaje jsou zaznamenány
podmnožinou značkovacího jazyka
DocBook.
Samozřejmě budu rád za informace o knihách, které zatím
v bibliografii chybí - račte psát komentářem pod článkem,
mailem nebo jakkoli libo.
Kdo by chtěl do bibliografie
přispět téměř přímo, najde ji na githubu v repozitáři
https://github.com/igneus/loth-music-bibliography,
kde ji může "forknout" a pak mě zahrnout "pull requesty".
Nedávno jsem postupně vytvořil a zveřejnil dva
"kytarové žalmy".
Zdá se mi vhodné dodat (1) něco o podnětech, jež mě k jejich vytvoření
vedly,
a (2) o tom, jak se k nim momentálně vztahuji.
1. Začátkem července jsem se rozhodl, že chci alespoň jednou
v životě přečíst, přehrát a přezpívat
úplně všechny písničky z prvního (modrého) dílu
zpěvníku Hosana. (Kterého jsem se, jak si teď uvědomuji, předtím
nedotkl přinejmenším celé ty dva roky, po které skládám zpěvy k oficiu.)
Připraven na nejhorší - resp. na velké množství melodií, ale zejm. textů,
které po prvním setkání nebudu chtít slyšet nikdy víc -
jsem se do zpěvníku pustil. A hned na prvních stránkách
jsem učinil vzrušující objev: podtitul písně/popěvku/kánonu číslo 2
s máloříkajícím názvem "Adventní II." hlásá, že jde
o antifonu 2. žalmu 2. nešpor 2. adventní neděle!
Kontaktoval jsem pak autora (Jiří Černý) a vyzvídal, zda zmíněná
skladba byla určena ke slavení liturgie hodin a zda má takových více.
Ukázalo se, že na zasazení do rámce skutečných nešpor tvůrce
nepomýšlel. Zpěvů, jejichž text je vzat z breviáře, nebo se breviářovými
texty inspiruje, složil vícero, všechny ale pro úplně jiné liturgické nebo
mimoliturgické kontexty.
Zůstala pak ve mně hlodající otázka po možnostech takového zhudebnění
denní modlitby církve, které bezprostředně nenavazuje na formy
gregoriánského chorálu a naopak je blízké té hudební kultuře,
která se vyjadřuje zpěvníky jako je Hosana, Chvalozpěvy, Laudate, ...
Bez i jen nástinu nějaké koncepce "vytryskly" z ovzduší takových úvah
spontánně ony dva žalmy.
2. Jsou to moje první dětské krůčky ve světě kytarových písniček,
se vším, co k tomu patří: mám je velice rád a nejsou nijak dobré.
Když se od tohoto odhlédne - ukazují směr, kterým by se
nechorální zhudebnění oficia mohlo ubírat?
Na to musím odpovědět přesvědčeným NE.
Proč? Protože i když zpívaná liturgie hodin narozdíl od recitované
není nikdy "samonosná" a vyžaduje stále nové časové a energetické vklady
v podobě nácviku zpěvů, je žádoucí zachovat její náročnost
na relativně nízké úrovni, aby byla možná alespoň částečná aktivní
účast i pro nepřipraveného účastníka bohoslužby.
"Aktivní účast" tady neříkám nějak zvlášť teologicky, hluboce
a široce, myslím tím "zpívat", resp. "moci také zpívat spolu s ostatními".
Klasická chorální podoba římského oficia má dva nízkoprahové prvky:
hymnus (strofická píseň; melodie všech strof bývá shodná)
a psalmodii (střídavý přednes veršů žalmu na jednoduchý, převážně
recitativní nápěv).
Mé "kytarové žalmy" ruší nízkoprahovost psalmodie.
Kdo předem nezná melodii a neumí zpívat z listu, nemá šanci.
Navíc je melodie vysoce nepravidelná, což ještě zvyšuje
nároky na učení.
Diferencovanější pohled vezme v potaz Všeobecné pokyny k Denní modlitbě
církve a to, co říkají o možnostech uzpůsobení přednesu povaze
konkrétního žalmu:
U různých žalmů se může určit různý způsob jejich přednesu
podle toho, jak to vyžaduje literární druh nebo délka
jednotlivých žalmů, jakým se říkají jazykem, zda latinským či národním,
a zvláště také podle toho, zda se je modlí jednotlivec či několik lidí
nebo celé shromáždění lidu; aby ti, kdo se je modlí,
tím snadněji pochopili duchovní náladu
a půvab žalmů. (VPDMC 121)
V zásadě je možné (srov. dále VPDMC 122)
zpívat v oficiu některý žalm
responsoriálně namísto přednesu střídavého
(srov Magnificat
ve "žďárských nešporách");
nebo ho nechat celý bez přerušení zpívat sólistu či schólu, přičemž
ostatní zpívají pouze na začátku a na konci antifonu (srov. v oficiu
novodvorských trapistů prostřední žalm obou nokturnů, obvykle jeden
ze žalmů velmi dlouhých, který čte jeden z bratří od pultu uprostřed chóru,
zatímco ostatní tiše naslouchají).
Považuji ale za krajně nevhodné, aby se všechny žalmy
staly výhradním vlastnictvím schóly nebo sólisty.
Celou hodinku, sestavenou ze žalmů upravených podobným způsobem
jako mé dva, bych tedy musel odmítnout jako svého druhu
"uloupení denní modlitby církve z rukou církve".
Tradiční psalmodie má kromě lidovosti ještě další vzácnou kvalitu,
která je v diskutovaném zhudebnění ztracena:
přednes je velice klidný (snad i tím, že je nerytmický), uspořádaný,
a otevírá prostor modlitbě. (Někdy se do toho otevřeného prostoru
namísto ní snadno rozvalí Únava nebo Nuda, ale to, myslím, všichni známe...)
To jsem si velice silně uvědomil, když jsem zvažoval, zda k žalmu
130 nedodělat ještě další žalm, který se zpívá ve středu v kompletáři,
a třeba ještě responsorium a Simeonovo kantikum... Ne. Takový
kompletář opravdu nechci.
Zdá se mi, že zhudebnění oficia stylově blízké nějaké výseči
"hosanového repertoáru" je možné, a snad i žádoucí.
Když jsem ale v nedávném
článku věnovaném Korejsovým
nápěvům žalmů (nepříliš promyšleně) napsal, že nápěvy psalmodie
jsou srdcem každého zhudebnění oficia, musím to teď
zopakovat.
Snad s obměnou: psalmodie je srdcem oficia.
(Historická poznámka: to je velice mnišské. Denní modlitba nebyla
vždycky tak mnišská. Ale římské oficium "mnišský vliv",
charakteristický důrazem na psalmodii, recipovalo velice
dávno a už ho od něj nelze dost dobře oddělovat.)
Psalmodie je hodnotná nejen svými texty, ale zároveň i výše diskutovanými
kvalitami,
které nese její tradiční forma.
Nové zhudebnění liturgie hodin by tedy mělo být postaveno kolem
rozumně velkého souboru nápěvů psalmodie, vytvořených s ohledem
na ony kvality. Hlavní plochou
pro tvůrčí práci budou antifony a responsoria.
Zatímco u žalmů je nutné rezignovat na rytmický doprovod,
pro ostatní zpěvy tento imperativ neplatí. Je ale jisté, že,
kvůli psalmodii,
jediným doprovodným nástrojem ani pro sebehosanovitější
zhudebnění oficia nebude kytara...
Srdcem každé hudební formy liturgie hodin jsou její
nápěvy psalmodie. Narozdíl od antifon a responsorií
mají žalmy obvykle prosté melodie převážně recitativního
charakteru, jsou to ale právě tyto prosté melodie,
které při zpěvu oficia zní po většinu času.
Projekt In adiutorium své "srdce", své nápěvy žalmů,
nevytváří, ale přebírá ty, které jsou v církvi užívány
po staletí (kontinuálně, ale ne bez proměn!),
totiž chorální nápěvy užívané při zpěvu žalmů v latině.
Nejsem první, kdo takto tradiční chorální nápěvy používá.
(Srov. české kališnické a utrakvistické antifonáře,
počínaje Jistebnickým kancionálem;
Svatojanský kancionál;
také jeden z raných pokoncilních pokusů o zhudebnění mešních
responsoriálních žalmů - "Snadné zpěvy mezi čteními".)
Proto také znám mnohonásobně opakovanou kritiku na adresu
podobných pokusů: latinský jazyk má jinou přízvučnou strukturu
než čeština a zpívat český text na "latinský nápěv" znamená
páchat na textu násilí.
Já se domnívám (a plánuji pokusit se jednou dokázat),
že je tato kritika mnohem méně případná, než se na první poslech zdá.
Musím ale uznat, že některá místa v některých žalmech
zpívaná na některé chorální nápěvy zní opravdu hrozně.
(Zejména když se velkého zdůraznění hudebním přízvukem dostane
poslední slabice slova nebo jednoslabičnému slůvku.)
Přestože pro mě zní české žalmy zpívané na tradiční chorální nápěvy
v drtivé většině uspokojivě, pilně se ohlížím po jiných
modálních nápěvech psalmodie, kterými by případně bylo lze
"latinské" nápěvy nahradit.
(Modálního systému se rozhodně nechci zříci -
nejen proto, že bych musel několik set toho času hotových antifon
skládat znovu.)
V časopise
Psalterium 1/2011
(domovská stránka časopisu)
vyšel obsáhlý rozhovor s Bohuslavem Korejsem
u příležitosti jeho 85. narozenin.
Ten mě (viz s. 2) upozornil na modální charakter
Korejsových nápěvů k žalmům. Tyto nápěvy se v některých
společenstvích a komunitách při oficiu běžně užívají
(pražský arcidiecézní seminář, benediktinky na Bílé Hoře).
Bylo by ale lze používat je s mými antifonami namísto nápěvů
chorálních?
Všechny Korejsovy nápěvy obsažené v publikaci
Zpěvy s odpovědí lidu (poslední vydání Kostelní Vydří: KNA 2001)
jsem prošel a pokusil se určit, zda přísluší k jednomu z osmi
modů starého západního církevního hudebního systému.
(Dlužno říci, že jsem při určování zohlednil jen melodickou linku
a ne už harmonisaci pro varhany, což je metodologický hřích, který možná
zapříčinil sem tam nějakou chybu.)
Došel jsem k závěru, že z 19 nápěvů 17 k jednomu z osmi modů patří,
jeden je prakticky doslovnou recepcí tonu peregrinu
(tradičního nápěvu stojícího poněkud mimo modální systém),
jeden je pro naše účely nepoužitelný.
Alespoň jeden vhodný nápěv se najde pro všechny mody mimo modus VII.
Je ovšem třeba zcela zanedbat differentiae (různá zakončení
pro nápěv jednoho modu; u každé antifony je předepsán
modus + určitá jeho differentia, která umožňuje
na konci žalmu snadný přechod k antifoně).
V následujícím přehledu je u každého nápěvu uvedeno,
ke keterému patří modu a pro které jeho differentiae
je nejvhodnější. Dále, zda a jak je třeba k němu transponovat
antifonu, která k příslušnému modu patří.
Při té příležitosti se zdá být vhodné připomenout, že pokud jde
o transposici antifon, není těžké stáhnout si zdrojový kód
příslušného souboru a nechat noty každého zpěvu
posunout automaticky funkcí
\transpose.
Korejsovy nápěvy psalmodie - přehled (Korejs_psalmodie.pdf, ~7kB)
Následuje ukázka antifony transponované, aby odpovídala žalmovému nápěvu.
(Viz také zdrojový kód: Korejs_antifona_trans_ukazka.ly.)
Závěr. Korejsovy nápěvy psalmodie mají z velké části jiný charakter než
tradiční chorální nápěvy. Často chybí napětí mezi tónikou
a recitačním tónem, někdy se recitační tón ve druhém poloverši mění.
Mají ale modální charakter a domnívám se, že je s mými
antifonami jako náhradu chorálních nápěvů lze používat.
Výběr vhodných nápěvů k antifonám usnadní připravený přehled.
Může to být zajímavou možností tam,
kde už je obvyklé zpívat při oficiu žalmy na Korejsovy nápěvy
a je chuť začít zpívat i antifony. Nebo tam, kde se oficium
zpívat začíná a kde se mnou propagovaný systém využívající
tradiční chorální nápěvy žalmů netěší důvěře.
(Přinejmenším
Pavel Šmolík
jmenuje Korejsovo řešení
jako jedno z těch, ve kterých se spojení českého jazyka a melodie
vydařilo.)
Problém vyvstane s antifonami modu VII (není jich málo!),
pro které se žádný
z Korejsových nápěvů psalmodie nehodí.
[EDIT 2. 6. 2018]
Protože Korejsovy žalmy podle všeho na internetu hledá hodně
lidí a tento článek díky tomu patří v rámci webu inadiutorium.cz
k nejnavštěvovanějším, je vhodné i zde upozornit,
že od května 2018 je on-line péčí dr. Kuba připravené
velké vydání těchto žalmů,
s rozpisem pro celý mešní lekcionář.
Pro liturgii hodin může posloužit jako snadno dostupný
zdroj příslušných nápěvů psalmodie vč. varhanního doprovodu.
V červnu jsem ve článku napůl vážně, napůl sebeironicky nazvaném
"Antifonář
k Denní modlitbě církve. Velkolepé plány"
vyhlásil jako cíl projektu In adiutorium úplné zhudebnění českého
překladu liturgie hodin. Jako kýžený konečný výstup jsem
označil připravení sazby knihy (resp. malé knihovny),
Antifonáře k Denní modlitbě církve. A schematicky jsem načrtl jeho
koncepci.
Od té doby jsem o Antifonáři vícekrát přemýšlel z různých úhlů:
Jak nakonec naložím s materiály, které jsou teď vedeny
jako jeho svazečky, a kterým jsem v onom programovém článku
předběžně slíbil likvidaci, protože se do mé koncepce nehodí?
V jakých kontextech se dnes slaví liturgie hodin? Je na to kompletní
antifonář adekvátní odpovědí?
V jakých typech knih noty k liturgii hodin vycházely před koncilem?
Ve světle těchto otázek vidím čím dál jasněji, že koncepce
představená v minulém článku je nedostatečná. Pokud projekt
In adiutorium přivede na svět na jedné straně úplný antifonář
(objemné veledílo, které se nikde nebude používat a pokud vyjde
tiskem, možná si ho několik málo lidí opatří - ale spíš
"z profesionálního zájmu" než pro liturgickou praxi)
a na druhé straně lidové nešpory (skromný soubor co možná jednoduchých
druhých nešpor pouze na slavnosti), pravděpodobně se částečně mine
s poptávkou.
Mniši v Solesmes zahájili vydávání nového
Antiphonale Romanum
svazkem s nešporami na neděle a svátky. (Podobně, byť o něco úžeji
je vymezen rozsah
Olejníkových Nedělních nešpor.)
Je to naprosto logické rozhodnutí. Velmi málokde se zpívá liturgie
hodin celá. Zpěvem je pak podle Všeobecného úvodu k Denní modlitbě
církve vhodné vyzdvihnout v rámci dne její stěžejní části
(ranní chvály, nešpory; čl. 272)
a v rámci liturgického roku dny vyznamenané vyšší slavnostností
(neděle, slavnosti, svátky; čl. 271 a 273).
Nešpory svátečních dnů jsou doporučovaným minimem
slavení liturgie hodin za účasti lidu, i např. ve farnostech (čl. 207).
Výše řečené vnucuje myšlenku, udělat v rámci portfolia projektu
In adiutorium mezi úplným vydáním Antifonáře a lidovými nešporami
mezistupeň: rozumně velký výběr z obsahu Antifonáře,
který vyjde vstříc předpokládatelné liturgické potřebě.
Rozsahem by mohl být podobný množství zpěvů oficia zahrnutému dříve
v Liber usualis nebo ve Vesperale Romanum.
Tradice tištěných římských liturgických knih radí
nabídnout dále jako separátní tituly
kompletní repertoár pro slavnost Narození Páně
a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv, protože to jsou tradičně
příležitosti k velké "liturgické mobilisaci" a ta se někde
může projevit i zpěvem úplného oficia.
Závěrem tedy soudím, že by bylo správné rozdělit Antifonář
k Denní modlitbě církve na dvě řady:
editio plenaria bude obsahovat všechno a kromě mě
z ní sotva kdo bude zpívat; bude se na ni prášit v knihovnách a spíše
jen výjimečně do ní někdo sáhne pro zpěvy k nějaké méně
obvyklé příležitosti.
editio parva bude několik málo svazků výrazně
menšího objemu, ze kterých se třeba někde někdy bude dokonce i
zpívat.
Když někdo prochází zde na blogu články z kategorie
Projekt,
může sledovat, jak se projekt In adiutorium vyvíjí,
jak přicházejí nové sny a některé se postupně stávají skutečností.
Jedním z důležitých snů je "sen o českém antifonáři,"
poprvé zformulovaný
22. ledna 2011.
Myslím, že přišla správná doba na to, abych ho poněkud rozvinul.
Cíl
Na podzim jsem zveřejnil první svazeček Antifonáře k Denní modlitbě
církve. Mezitím přibyly další tři. Tyto první svazečky vznikaly
velice spontánně, bez nějaké širší zahrnující vize. "Chci nabídnout
výběr z výstupů projektu v podobě, ve které se dá vytisknout
a přímo používat při společné modlitbě."
Vlastně svého druhu propagační předměty
projektu nebo předběžnou ochutnávku toho, co od něj lze očekávat.
Mezitím jsem o budoucnosti Antifonáře k Denní modlitbě církve dost
přemýšlel a ujasnil jsem si, co vždycky úplně jasné nebylo:
že mým konečným cílem je kompletní zhudebnění českého překladu
liturgie hodin a že by definitivní podobou tohoto zhudebnění měla
být kniha (resp. několik knih). Bez ohledu na to, zda tohoto cíle
bude někdy dosaženo, se mi zdá smysluplné už teď ho načrtnout a
napříště ho při práci mít před očima.
(Když říkám "kniha", nemyslím tím automaticky na běžné vydání
tiskem - myslím, že by bylo opravdu těžké sehnat vydavatele,
který by vydal něco, co podléhá licenci
CC BY-SA
a navíc bude zajímat jen velice omezený okruh lidí.
Je možné, že jednou nechám vydat malé množství exemplářů vlastním
nákladem - už proto, že ty noty sám denně používám a knihy mám
raději než počítačovou obrazovku, volně poletující listy nebo nouzově
sešité sešity. Určitě ale připravím sazbu, kterou si každý bude moci
sám vytisknout nebo třeba nahrát do čtečky.)
Výše řečené určuje pozici Antifonáře k Denní modlitbě církve
v rámci projektu In adiutorium: Antifonář má naprosto ústřední
postavení. Notové materiály jsou z velké části přípravou obsahu,
který se jednou stane součástí Antifonáře.
Struktura
Dosavadní vývoj naznačil, jak antifonář zřejmě spatří světlo světa:
postupně, po malých ucelených oddílech. Ty by však neměly být víceméně
náhodné jako doposud, ale sledovat nějaký rozumný plán,
podle kterého se nakonec poskládají v jeden celek.
Zdá se vhodné vyjít ze struktury breviáře.
- vánoční cyklus
- doba adventní
- doba vánoční
- velikonoční cyklus
- doba postní
- pět postních týdnů
- Svatý týden
- doba velikonoční
- proprium mezidobí
- ordo
- žaltář (+ doplňovací cyklus)
- kompletář
- sanktorál
- společné texty o svatých, texty o posvěcení kostela a za zemřelé
Malý komentář k této struktuře. Breviář dělím do šesti základních
okruhů. Ty se z důvodů rozsahu nebo jiné vhodnosti rozdělí
na celkem deset svazečků antifonáře.
Pozornost by mohlo vzbudit rozdělení postní doby do dvou svazečků.
Tuto volbu zdůvodňuji jednak tím, že dny Svatého týdne mají větší
množství vlastních zpěvů než předchozí postní dny (vlastní
antifony k žalmům), jednak, a především, tím, že je pravděpodobné,
že někde bude z celku antifonáře zájem pouze o oficium Svatého týdne a
má tedy smysl, aby vyšlo samostatně.
(V 19. a 20. století bylo běžné samostatně vydávat
"Officium maioris hebdomadae"
jako výtah z antifonáře a graduálu pro kostely, kde se liturgie
zpívala jen o Svatém týdnu a ve Velikonočním oktávu.)
Sanktorál pro svůj rozsah téměř jistě nevydá na jeden svazeček,
ale na řadu.
Co bude s dosavadními svazečky?
Knížky dosud zveřejněné jako svazečky Antifonáře k Denní modlitbě
církve čeká různý osud. Kompletář a Žaltář čeká v nejbližší době
jen změna čísla. Kompletář bude nadto doplněn o vlastní zpěvy
pro dobu velikonoční a později o odkazy na zpěvy Velikonočního tridua.
Žaltář se časem rozroste o antifony a responsoria.
(Nebude to ale nijak brzy.)
Svazeček Velikonočního tridua se stane základem pro Svatý týden.
(Ten bych rád měl hotový do Velikonoc.)
Svazeček s oficii pro neděle v mezidobí bude taktně odsunut
na okraj, dostane místo mimo navrženou číselnou řadu a bude mu
dopřáno důstojné dožití. Až vyjde notovaný žaltář a proprium
mezidobí, bude pravděpodobně zrušen.
Otevřené otázky
V souvislosti s projektem Antifonáře mám stále ještě celou řadu
nezodpovězených otázek. Některé se týkají věcí dílčích a spíše
podružných, chybí mi ale i řešení některých poměrně zásadních
koncepčních problémů.
Kdy jsou zpěvy zralé na vytvoření svazečku antifonáře? - Rozvrh práce.
Každý zveřejněný svazeček
Antifonáře má představovat víceméně definitivní podobu dílčí skupiny
zpěvů. Obsah svazečků by se po vydání ideálně neměl měnit,
nebo by se alespoň neměl měnit výrazně a příliš často.
To znamená, že by zahrnuté zpěvy na mé škále "statutu materiálu"
měly dosahovat
hodnoty alfa nebo ómega. Dosud ale nemám žádnou "metodiku vyvíjení
a hodnocení not", nemám žádný postup, který noty do kýženého stavu dovede.
Ohledně toho, jak (ne)kvalitní je který dílčí zpěv, mám velkou
nejistotu. Snad dovedu rozeznat skutečné obludy (zpravidla až s jistým
časovým odstupem od složení), ale jemnějším měřítkem nedisponuji.
Pozn. 1.
Dosavadní svazečky Antifonáře charakter "zpečetění vývoje
dílčí skupiny zpěvů" nemají.
Pozn. 2.
To, že nějaké zpěvy dosáhnou definitivní podoby a vyjdou jako
svazeček antifonáře, neznamená, že tím nutně navždycky opustím
jejich vývoj. Zdá se ale být rozumné vytvořit v tom bodě "zmraženou"
větev vývoje, do které se nebude zasahovat s výjimkou oprav případných
závažných chyb (které by tam správně už neměly být).
Pokud později vyjde výrazně změněné další vydání, staré vydání musí
zůstat nadále dostupné.
Podobný postup znají ti, kdo jsou obeznámeni s organizací práce
při vývoji softwaru.
Jaké je plánované využití?
Odpověď na tuto otázku dalekosáhle určuje podobu připravované knihy.
Kdo a v jakých podmínkách ji bude používat? Bude s ní cestovat,
bude ji přenášet? Za jakého osvětlení se z ní bude zpívat?
Mělo by být možné držet ji po celou dobu v rukou?
Měla by být dobře čitelná pro více lidí zároveň?
Toho času jediný, o kom vím, že stávající svazečky Antifonáře
k Denní modlitbě církve používá, jsem já sám.
S ohledem jen na sebe bych na otázky odpověděl následovně:
kniha bude pro jednoho člověka, měla by být čitelná ze vzdálenosti
o něco větší než je běžná čtecí vzdálenost, s ohledem na to,
že někdy např. potřebuji prostor na hudební nástroj.
Cestovat zřejmě nebude příliš často, přesto by ale neměla být příliš
objemná, rozdělení na více menších svazků se zdá být výhodné.
Rozhodně chci mít oddělený žaltář, abych mohl mít ve dnech,
kdy oficium není celé z žaltáře, otevřenou
zároveň příslušnou stránku ze žaltáře a vlastní antifony daného dne.
Přímluvy
Jednou ze zatím platných zásad práce na Antifonáři je
"neduplikovat breviář tam, kde k němu nepotřebujeme přidat žádnou
informaci navíc."
Obsahuje tedy pouze ty texty, které buďto mají originální melodii,
která není v breviáři ani v oficiálním hymnáři (antifony, responsoria),
nebo mají nějakou dobře známou melodii, ale musí se doplnit o informaci,
jak ji přesně na text "nasadit" (žalmy, kantika).
K denní modlitbě církve je tedy stále nutný alespoň jeden
breviář na modlící se společenství.
Hraničním případem jsou přímluvy. Ty se totiž někde čtou stejným způsobem
jako přímluvy ve mši a chór na ně odpovídá zvoláním, někde
ale hebdomadář čte první část každé přímluvy a chór odpovídá druhou
částí. V některých komunitách se přímluvy navíc tímto způsobem
zpívají. Je tedy otázkou, zda přímluvy do Antifonáře zahrnout či ne.
Kompromisním řešením by bylo věnovat přímluvám samostatný svazeček.
Modlitba se čtením
Na zpěvech modlitby se čtením jsem ještě nezačal pracovat.
(Prostě proto, že se ji z důvodů, mezi nimiž je fakt, že
texty nevlastním tištěné, jeden z těch menších,
a moje lenost naopak jeden z těch větších, nemodlím.)
Pokud jde o responsoria této hodinky (víceméně každá lekce
má své jedinečné responsorium!), ještě ani nevím, zda a jak
je chci zpracovávat.
Jak tedy s modlitbou se čtením naložit? Úplně ji zanedbat a
do Antifonáře nezahrnout? Vydat ji později v samostatné řadě
svazečků? Nebo ji do Antifonáře zahrnout a tím vznik
většiny svazečků zřejmě výrazně zdržet?
Vlastní žalmy
Je lepší žalmy a kantika vlastní některým formulářům
(společné texty; velké slavnosti) v těchto formulářích
otisknout znovu, nebo odkázat na příslušné místo do žaltáře?
Já jsem nakloněn spíše druhému řešení - nemám rád zbytečné
opakování a plýtvání papírem a navíc je to řešení velmi tradiční.
Staré antifonáře často neobsahují žaltář - přinejmenším ve starověku
a ve středověku se počítalo s tím, že kdo je zavázán k modlitbě
oficia, naučí se všechny žalmy nazpaměť. (Žaltáře v kostelích
a komunitách byly, ale zřejmě ne na to, aby se z nich zpívalo,
nýbrž k tomu, aby se z nich memorovalo.)
Jak uspořádat sanktorál?
Vlastní zpěvy sanktorálu tvoří značně rozsáhlý celek, který bude
sotvakde celý využit. Rozhoduji se proto, zda ho rozdělit
do svazečků podle plynutí času
nebo podle "okruhů" či "vrstev" (svátky Páně a Panny Marie;
apoštolové; staří svatí římské církve; čeští světci; apod.)
Nejbližší doba
V horizontu jednoho roku bych chtěl přivést k definitivní
nebo téměř definitivní podobě svazeček kompletáře (protože tam k tomu
mnoho nechybí) a
Svatého týdne (protože je důležitý). Ostatní svazečky jsou věcí
vzdálenější budoucnosti a projekt In adiutorium čeká ještě
dlouhá existence v přípravné fázi charakterisované
velkým množstvím samostatných, vzhledově jednoduchých
a nevyzpytatelně se měnících notových materiálů.