Blog

Priority pro následující rok

Od posledního plánovacího článku je to zhruba rok. Tehdejší plány v zásadě vyšly: studium teologie jsem dokončil, místo městského bytu s dvojími sousedy za tenkými zdmi jsem si pronajal malý domek nedaleko svého rodiště, kde moje hudební aktivity nikoho neruší, vrátil jsem se ke každodennímu zpívání části oficia a v posledních dnech konečně i k práci na opravě českých antifon a responsorií. První výsledky zveřejním v nejbližší době.

Loni jsem napsal, že "nemám žádnou představu, kolik toho stihnu, ale výstupem by měl být alespoň nějaký větší smysluplný celek - třeba úplné oficium všech nedělí, slavností a svátků Páně." Když jsem o prioritách přemýšlel teď, rozhodl jsem se jinak. Nebudu postupovat podle stupně slavení od nejvyššího k nižším, ale podle svazků breviáře, resp. podle svátečních okruhů. Pro práci na projektu mám předběžně k dispozici čas do konce vysokoškolských letních prázdnin a za tu dobu bych rád do finálního stavu dostal předně zpěvy užívané po větší část roku - tzn. žaltář a základní nápěvy; v druhé řadě pak co možná úplný obsah prvního svazku breviáře (doba adventní a vánoční), přičemž temporál má prioritu před sanktorálem a v rámci obou mají přednost svátky vyššího stupně před nižšími. Pro nadcházející rok tedy upouštím od "práce v rytmu liturgického roku" - bude to z velké části "rok adventní a vánoční".

Základní nápěvy se z nynější předběžné podoby, nabízející v některých oddílech různé varianty, změní do podoby konečné a autoritativní, kde nabízení více alternativních variant nápěvů (pokud tedy někde zůstane zachováno) již nebude projevem nerozhodnosti či bezradnosti (jak jím často je teď). Vyplním všechny mezery a vedle stávajícího notového listu připravím i sazbu (později bez větších úprav použitelnou jako součást Antifonáře k Denní modlitbě církve) se všemi potřebnými rubrikami a návodnými texty.

Pokud se mi podaří dostat do konečného stavu antifony a responsoria ze žaltáře (další důležitý cíl), připravím patrně i sazbu notovaného žaltáře (nedůležitý volitelný cíl). Další je ve hvězdách. Každopádně neplánuji v následujícím roce připravit žádnou další část sazby budoucího antifonáře. Je možné, že podaří-li se mi finalizovat zpěvy alespoň vybraných svátků, připravím pro ně sazbu sešitů s kompletními texty a notami (vč. značkovaných žalmů), srovnatelné např. s těmi, které používá pražská katedrální schola. I když "liturgické zpěvníky na jedno použití" osobně nemám rád, vím, že v reálném liturgickém provozu najdou uplatnění mnohem spíš, než úplný antifonář. (Který nicméně zůstává konečným cílem mého snažení.) Také by snad mohly zpěvům poněkud pomoci do světa, protože jak oproti dosavadním notovým listům, tak oproti úplnému antifonáři jsou výrazně snáze použitelné.

Tolik plány vážné a závazné. Před časem jsem dostal konstruktivní zpětnou vazbu, že web nově příchozímu příliš nepomáhá do problematiky zpívaného oficia proniknout, ani zorientovat se v během let narostlém obsahu blogu. Je tudíž docela pravděpodobné, že se budu pokoušet o nápravu. Zejména bych rád sepsal ucelený, notovanými a nahranými příklady doplněný praktický návod ke zpívání hodinek, zejm. nešpor, podle našich nápěvů, cílící na úplné začátečníky.

Konečně v kontextu snahy o dotažení zpěvů do podoby, kterou by bylo možné označit za definitivní, tzn. do podoby kvalitní a způsobilé k liturgickému použití, se stává palčivější otázka po teoretickém základu takových snah, tzn. po "teorii českého chorálu". Lze tedy očekávat, že postupně zveřejním přinejmenším výsledky určitých přípravných prací, usilujících k formulaci "teorie českého chorálu" se přiblížit. Zatím mám předběžně v úmyslu věnovat několik článků podrobnému studiu vybraných ukázek "českého chorálu" z pera jiných autorů. Vedle pramenů z 19. a 20. století půjde především o ukázky chorálu utrakvistického - vedle zpěvů složených přímo pro slavení oficia v češtině třeba i o "antifony před rorate". Z podobných důvodů také věnuji určitou porci času studiu musikologické literatury, ale žádné zvláštní výstupy z toho prozatím tvořit nezamýšlím.

Příští rok

Na konec akademického roku směřuji (alespoň zatím) závěr svého magisterského studia teologie. Donedávna jsem zamýšlel podat si ještě letos přihlášku na postgraduální studium liturgiky a - budu-li přijat - na magisterské studium plynule navázat doktorským, pravděpodobně v Olomouci. Už v říjnu jsem psal, že (a proč) teď z (latinského předkoncilního) oficia zpívám jen ubohý zlomek a na českých antifonách a responsoriích nepracuji vůbec, protože to v mém podání vyžaduje "svobodu dlouho volně hlučet", které se mi v pokoji s dvojími sousedy za tenkými zdmi zoufale nedostává. Protože už si nedělám iluze, že v příštím universitním městě seženu bydlení mým hudebním aktivitám výrazně více přející, naléhavě vyvstává otázka, co bude s rozpracovaným projektem českého antifonáře.

Nechci antifonář nechat navždy nebo na další dlouhá léta nedokončený a vyhlídky na jeho dokončení během studia nevypadají příznivě. Proto jsem se předběžně rozhodl, že doktorské studium o rok odložím, pronajmu si někde vhodné obydlí (snad něco jako co možná levný malý volně stojící dům - důležité je, aby se tam dalo muzicírovat i několik hodin denně a nikoho to neobtěžovalo) a budu se vedle zaměstnání snažit během toho roku udělat na opravě zpěvů co nejvíc práce. Nemám žádnou představu, kolik toho stihnu, ale výstupem by měl být alespoň nějaký větší smysluplný celek - třeba úplné oficium všech nedělí, slavností a svátků Páně.

A když to skončí fiaskem a ani po "roce volna" (přinejmenším od školy) nebudeme liturgicky použitelnému českému antifonáři o nic blíž, bude se říkat "to je ten pošetilec, co si udělal 'rok volna' na skládání českých chorálních antifon, i když to neuměl"; já budu vědět, že jsem na neúspěšný hudební projekt vynaložil všechno, co rozumně vynaložit šlo, a napříště se budu věnovat pracem, pro něž jsem způsobilejší.

Timothy Radcliffe

Proběhla kolem mě zpráva, že českým a moravským biskupům dával exercicie Timothy Radcliffe, a já jsem si díky tomu vzpomněl na jeden důležitý moment, který je třeba připočíst k důležitým podnětům pro pozdější start projektu In adiutorium.

Mezi velkým množstvím literatury v širokém smyslu slova duchovní, kterou jsem zhltal (a pod vlivem knih "otce Jeronýma" horlivě excerpoval) v posledních dvou letech střední školy, byl i Radcliffův Medvěd a mniška. Autor tam mj. vzpomíná, jak v komunitě, kde tou dobou žil, po zavedení breviáře v národním jazyce skládali s bratřími pro nové texty nápěvy, aby mohli oficium zpívat. I když na breviář po babičce se tou dobou prášilo (v maturitním ročníku jsem ho po zvážení aktuálních priorit odložil a vrátil se k němu až po čtyřech letech), to vyprávění ve mně silně zaresonovalo. Tou dobou jsem pro sebe akorát nově objevoval svět hudby (čti: poprvé jsem se učil hrát na hudební nástroj, se kterým se dá zpívat) a zpívané oficium už mi bylo drahé díky návštěvám v Novém Dvoře. Ale ten impuls zůstal schovaný po ty další čtyři roky, až do doby, kdy mi vypadlo z rukou vedení skautského oddílu (tzn. citelně přibylo volného času) a moje mnišské plány se obrátily v prach.

Dokončení antifonáře není na obzoru

Před necelými dvěma lety jsem stanovil letošní rok jako rok dokončení prvního výdání Antifonáře k Denní modlitbě církve. Návštěvník webu to vidí na první pohled, ale pro pořádek stejně oznamuji, že dokončení antifonáře letos není reálné. Nejen, že tempo prací není termínu přiměřené - momentálně na zhudebnění českých textů oficia vůbec nepracuji. Rigidnější režim v zaměstnání spolu se studijními povinnostmi závěrečné fáze (bakalářského) studia mi k tomu nenechávají prostor.

Není ale od věci zmínit jednu z těch záležitostí, které teď práci na antifonáři překážejí: někoho z hrstky věrných čtenářů zdejšího blogu by třeba mohla potěšit moje právě dokončovaná bakalářská práce o novodobých latinských liturgických překladech žaltáře. (T.j. o tom, jehož používání povolil v roce 1945 Pius XII., a o překladu připraveném v rámci pokoncilní liturgické reformy.) Závěrečné práce se na Jihočeské universitě standardně zveřejňují, takže ji zvědavý čtenář záhy po odevzdání najde na theses.cz (a termín se neúprosně blíží). Samozřejmě není radno čekat od ní nic zvlášť objevného, ale mám zato, že pro každého milovníka dějin liturgie se v ní najde alespoň něco, co zatím nevěděl.

[EDIT 29. 3. 2018] Odevzdáno, zveřejněno: Žaltář římského oficia v proměnách 20. století.
Kdo by snad četl tak pilně, že by přišel i na těch několik nejednoznačných citací, které utekly závěrečné redakci, přesné údaje si může dohledat ve zveřejněném zdrojovém kódu sazby (všechny potřebné informace tam jsou, ale špatně jsem zkrotil biblatex, takže je ne vždy správně vysázel).

První antifona v Soundcloudu

Profil projektu In adiutorium na Soundcloudu existuje již delší dobu, ale až dnes se na něm objevila první zvuková stopa - antifona "Mojžíšův keř, který v ohni neshořel" z dnešní slavnosti Matky Boží, Panny Marie. Postupně se můžete těšit na výběr antifon, které považuji za zdařilé. Nahrávat je budu víceméně podle běhu liturgického roku. Žádnou velkou krásu není radno očekávat, protože neumím zpívat ani nahrávat, ale pro představu, jak "český chorál" může znít, by i ty neumělé nahrávky měly být dostatečné.

Při příležitosti zveřejnění první nahrávky "autorské interpretace" zdejších zpěvů musím připomenout jeden starší článek: autorská interpretace by neměla být považována za ideální nebo závaznou. Notový zápis je úsporný a informačně chudý, a to záměrně. Daná je zpravidla jen melodie, ostatní parametry určuje interpret, nebo interpretační tradice chorálu, k níž se hlásí.

Spěje práce k dobrému konci?

V průběhu let opakovaně propadám ilusi, že už "jsem tam": už mám vypracovaný hudební jazyk českého chorálu, blízký chorálu gregoriánskému a přitom respektující specifika českého jazyka, už si umím uspokojivě poradit se zhudebněním každé české antifony. Není náhodou, že takový dojem nejsnáze roste, když se delší dobu nezabývám již hotovými zpěvy. A pak se tato iluse vždy znovu tříští, když znovu sedím nad antifonami, které jsem složil před delší dobou.

Neuspokojivé zpěvy pak přepisuji - některé již potřetí nebo počtvrté. Je možné pozorovat určitý vývoj. Je to ale vývoj k větší kvalitě a zralosti, nebo vývoj sledující jen nahodilé posuny osobního vkusu? Je to cesta vpřed, k cíli, nebo jen jakési tvůrčí bloudění či chození v kruhu?

Pracuji na tom, aby nejpozději v řádu několika let spatřil světlo světa úplný český antifonář. Přinejmenším stejně pravděpodobná se však jeví možnost, že místo toho budu moci jen konstatovat fatální neúspěch a nanejvýš vybrat několik málo kousků, které se (spíš náhodou) podařily a mohly by být hodné zachování.

Vidina jiného fatálního neúspěchu - že antifonář sice ke své spokojenosti dokončím a doplním teoretickým pojednáním o českém chorálu, ale vůbec nikdo z něj nebude zpívat - mě neděsí. Jednak vím, že tu a tam už někdo moje zpěvy zpíval, a to jak soukromě, tak i při veřejně slavených nešporách; jednak mě vpřed nežene vidina "úspěchu na trhu", ale nepraktický idealismus, který hledí na dílo samo o sobě a na lidi okolo se příliš neohlíží.

Zprávy

Jen telegraficky k aktuálnímu stavu prací:

1. Na podzim jsem ohlásil, že usiluji o dokončení Antifonáře k Denní modlitbě církve někdy v průběhu roku 2018. I když ještě relativně hodně času zbývá, již nyní jasně vidím, že se to při nynějším tempu prací nestihne, protože kousků vyžadujících opravu nebo přepracování je opravdu hodně a práce postupují, jak postupují. Navíc je můj plánovaný návrat do školních lavic nepochybně dále zpomalí. Další termín se zatím neodvažuji dávat. Snad jen mohu říci, že déle než deset let bych na antifonáři pracoval nerad.

2. Pojal jsem úmysl připravit jako jeden z vedlejších výstupů projektu In adiutorium českou verzi Graduale simplex. Tento latinský "graduál pro menší kostely", jak známo, nahrazuje zpěvy mešního propria zpěvy vesměs původně určenými pro oficium (a tedy kratšími a jednoduššími). Já už většinu antifon mám složenu, zbývá tedy "jen" vyhledat kousky odpovídající těm v Graduale simplex, doplnit něco málo těch, které Graduale simplex nesdílí s pokoncilním breviářem, a všechno to uspořádat v knížní sazbu. Inspirací je mi nizozemské Klein graduale z pera Stevena van Roode. Doufám, že tak alespoň trochu potěším kolegy, kteří mě už před lety nabádali, že spíše než antifonář je třeba připravit český chorální graduál.

Nově i na Twitteru

Nedávno zřízený twitterový profil @inadiutorium koncipuji jako jakousi mikroblogovací odbočku zdejšího blogu: najdete tam všechno to, co mám na srdci, věřím, že by to mohlo zajímat i vzácné čtenáře, a zároveň se o tom v nejbližší budoucnosti nechystám psát článek. Věděli jste, že jeden z nejmladších iluminovaných rukopisných antifonářů české provenience vznikl v první polovině 20. stol. v Českých Budějovicích?

Ó upozornění

Na začátku předvánočního týdne, kdy se k Magnificat zpívají všemi milované a do omrzení duchaplně komentované "Ó-antifony", si dovoluji upozornit na to, kde je případný zájemce najde zhudebněné: Již od r. 2013 jsou v sekci s adventními zpěvy i Ó-antifony posbírané ze starých českých rorátníků. Ó-antifony s řádnými texty podle Denní modlitby církve jsou až od loňska v materiálu s antifonami doby adventní. Pro potřeby zpívaných nešpor doporučuji - kvůli ctění oficiálních liturgických textů - sáhnout přednostně po nich. Staročeské Ó-antifony by naopak mohly být vhodnou volbou pro paraliturgické užití, např. jako antifona před začátkem rorátní mše (ostatně právě pro ten účel byly zapsané v rorátnících, odkud jsem je vybral) či k vánoční novéně.

Protože je možné, že někdo Ó-antifony narychlo hledá právě pro nějakou příležitost bezprostředně nesouvisející s nešporami, není od věci podat přehled dalších jejich mně známých českých zpracování:

Všechny Ó-antifony jsou zpracované v Olejníkových Nedělních nešporách u nešpor 3. a 4. adventní neděle. Kdo by hledal rychlou radu, po kterém zhudebnění sáhnout třeba pro zmiňovanou vánoční novénu, tomu (přestože nejsem žádný velký jeho příznivec) doporučuji právě Olejníka.

Rovněž všechny má zpracované Pavel Šmolík v adventních nedělních nešporách. Mně jeho antifony k Magnificat s dlouhými recitativními pasážemi nesedí, ale jedním dechem musím dodat, že jsem je nikdy neslyšel v autorské interpretaci, což může dělat hodně.

Samotná antifona O Sapientia ve znění Svatojanského kancionálu je v Nešporních antifonách Ferdinanda Lehnera, o kterých již od podzimu chystám článek. Ohledně zmiňované antifony můžu prozradit, že jde o adaptaci nápěvu latinské předlohy (v podobě obvyklé ve třetí čtvrtině 19. stol.), ovšem s určitými násilnými úpravami, které si vynutily Lehnerovy zvláštní "komposiční zásady". Zkrátka: není to něco, co by se člověku chtělo zpívat, pokud tedy zrovna nechystá pásmo o cecilianismu a jeho české odnoži.

Vzhledem k oblíbenosti Ó-antifon je pravděpodobné, že jejich český překlad existuje ještě v dalších zhudebněních, která zatím neznám. Případnému znalému čtenáři budu vděčný za komentář.

Stav projektu - listopad 2016

Uplynul více než rok od poslední zprávy o aktuálním stavu prací a plánech na dobu příští. Tady je proto zpráva čerstvá:

Práce na revizi existujících zpěvů postupují pomalu. V souvislosti s registrací domény antifonar.cz jsem se odvážil vyhlásit termín prvního vydání antifonáře (které, aby mělo smysl, předpokládá uspokojivé dokončení revize celého korpusu zpěvů) na rok 2018. Domnívám se, že je to stihnutelný termín, ale abych ho stihl, budu muset oproti posledním měsícům zrychlit.

Určitým rozptýlením mezi pracemi cílícími na dokončení antifonáře je mi zhudebňování vlastních textů řeholních společností. Rozdělané mám t.č. dominikánské, premonstrátské a salesiánské texty o svatých zakladatelích. Tu a tam, když je chuť, přidám antifonu. Až některý formulář dokončím, zveřejním ho.

I v novém liturgickém roce budu zpívat oficium podle předkoncilních knih. Postupem času jsem přišel na to, že je pro práci na vlastním zhudebnění liturgie hodin lepší při každodenní modlitbě nezpívat to, na čem pracuji. Opačná praxe totiž vede na jedné straně k horečnému úsilí o dokončení některé části k termínu, kdy dotyčné zpěvy přijdou na řadu, na druhé straně k nečinnosti - ze strachu, abych v zuřivém opravování zbytečně nerozkopal i to, co je dobré, a neměnil existující zpěvy spíše k horšímu. Když den za dnem zpívám oficium ze starého římského antifonáře, od vlastních antifon jsem svobodný a můžu na nich konečně pracovat (víceméně) v rytmu liturgického roku, což jim, domnívám se, docela svědčí. Zároveň je pro mě cenný každodenní kontakt s autentickým gregoriánským chorálem.