Blog

Tenebrae

Dovoluji si upozornit na článek Karla Komárka Temné hodinky - vzácnost z pokladu liturgie, který vyšel na Bílou sobotu na Skleněném kostele.

Dotýká se tématu, které mi ve Svatém týdnu také vrtalo hlavou: liturgická reforma iniciovaná 2. vatikánským koncilem nesporně přinesla mnoho dobrého, ale také smetla řadu hodnotných liturgických prvků, v neposlední řadě v oficiu. Některé bez rámusu upadly v zapomnění a staly se nanejvýš předmětem teskné touhy odborníků. Jiné se ale do života církve vracejí - "zdola", iniciativou společenství, která slaví liturgii a příslušné prvky vidí jako natolik hodnotné, že hledají cesty, jak je do svého liturgického života znovu uvést. Mezi takové prvky nepochybně patří "temné hodinky" Svatého týdne. Jejich "vzkříšení" má různé podoby. Někde komunita, která jinak slaví liturgii v řádné formě římského ritu, přechází pro oficium Svatého týdne k formě mimořádné (tak čeští dominikáni, nakolik lze soudit z jejich webu); jinde se sahá k jisté "partyzánštině" a upravuje se množství a výběr lekcí v modlitbě se čtením řádné formy (to jsem zažil v katedrální farnosti v Erfurtu a z vyprávění svědků se zdá, že touto cestou jdou i strahovští premonstráti).

Ptám se tady, nakolik je pravděpodobné, že nezůstane u hnutí zdola a individuálních řešení, a dojde k dílčí revizi výsledků liturgické reformy. Myslím, že by taková revize, zrovna pokud jde o oficium Svatého týdne, byla vhodná a plodná.

Neměl by ale být přeslechnut ani závěrem článku zaznívající návrh, využít "materiál" temných hodinek v populární pobožnosti. Temné hodinky jsou nabité dobře vybranými texty a podaří-li se je dnešnímu člověku zpřístupnit, bude to jistě cenný příspěvek k jeho lepšímu proniknutí do velikonočního tajemství. Myslím na všechny ty plytké zelenočtvrteční adorace, které jsem zažil; tady se nabízí potenciálně hodnotná, na přípravu a provedení však, nezastírejme, poměrně náročná alternativa.

Liturgie hodin ve Velikonočním triduu - kde, kdy? co zpívat?

Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve jsou, myslím, poměrně realistické ve svých výrocích o slavení DMC "za účasti lidu". Důrazněji doporučují (a právě jen doporučují) pouze veřejné slavení nedělních nešpor (čl. 207) a dále modlitby se čtením a ranních chval na Velký pátek a Bílou sobotu (čl. 210).

Místa

Aktuálně vím jen o několika málo kostelích, kde se ve Velikonočním triduu modlitba se čtením a ranní chvály dle tohoto doporučení budou letos slavit. Nepochybně je jich výrazně více, zejména, ale nejen tam, kde dveře svého kostela otevřou řeholní komunity. Čtenářům budu vděčný za upozornění v komentářích nebo mailem, nové informace rád doplním do seznamu.

• katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (Velký pátek a Bílá sobota od 8:00; latinsky, podle současného breviáře)
• kostel Narození Panny Marie v Roudnici n. L. (tam je přebohatý liturgický program po celý Svatý týden, anžto se tam sjede Conventus choralis; oficium bude zpívané podle předkoncilního mnišského antifonáře)
• předpokládám, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladně budou, jako každý rok, ranní chvály (a pouze ty, bez modlitby se čtením) na Bílou sobotu, ale farní web má výpadek a nemohl jsem to tudíž ověřit (této skromné kladenské tradici jsem jinde věnoval článek, snad alespoň trochu podnětný pro slavení liturgie hodin v podmínkách farnosti)

Hudebniny

Dobře vím, že teď už je velikonoční hudební program všech rozumně vedených kůrů dávno hotový a většinou i nacvičený, že prostě (ani poprvé, ani naposled) s přehledem použitelných zpěvů přicházím "s křížkem po funuse". Přeci ale:

• ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu, jakož i nešpory ze Zmrtvýchvstání jsou v Olejníkově Velikonočním graduálu
• latinské ranní chvály a nešpory nabízí Steven van Roode

• snad se na internetu objeví noty, ze kterých se bude zpívat v pražské katedrále, jak zmiňováno výše

  [aktualisace 24.3.] tady jsou: modlitba se čtením + ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu

• něco se, jak známo, najde i zde mezi notami ke stažení
• konečně na internetu není problém najít předkoncilní liturgické knihy, přičemž aktuální je zejm. Officium majoris hebdomadae

Tři vrstvy římského antifonáře

Opakovaně se v myšlenkách a více či méně explicitně i v blogových článcích vracím ke článku prof. László Dobszaye Critical Reflections on the Bugnini Liturgy: The Divine Office. Autor, uznávaný muzikolog a liturgik, v něm nejprve podává svou koncepci "římské liturgie hodin" jako souboru specifických hodnotných strukturních prvků, které, přes všechny různosti místních a řádových tradic, jsou vysledovatelné v celém prostoru římské liturgie od sklonku starověku až do reforem 20. století. Pokračuje přísnou kritikou současné liturgie hodin a návrhem, jak by byla mohla a měla proběhnout její reforma, aby se učinilo zadost oprávněným požadavkům kněží a řeholníků 20. stol. přetížených pastoračními povinnostmi a přitom nedošlo ke zmaru typických prvků římské liturgie.

Základním principem Dobszayova návrhu je rozlišení mezi officium a consuetudo. Toto rozlišení je dobře známé v církvích byzantského obřadu. Plné byzantské oficium je tak technicky a časově náročné, že je slaví jen několik málo klášterů. "Běžné" kláštery a diecézní klerici se modlí jen nějakou jeho porci přiměřenou podmínkám a zaměření vlastního životního způsobu a stanovenou v pravidlech příslušné instituce. Dobszay navrhuje namísto vytvoření minimálního oficia závazného pro všechny (jakým je naše Liturgia horarum) zachování maximálního oficia (nemyslí přitom na dnes povolený breviář z r. 1962 ani na výsledek reformy sv. Pia X. z roku 1911 - ten považuje za první krok úpadku - ale oficium co do struktury "tridentské", nebo dokonce rekonstruované předtridentské) a vytvoření rozumného prostoru adaptability: plné oficium by se modlily jen komunity na slavení liturgie zaměřené, aktivní řády a diecézní klerici by se modlili přiměřenou menší porci stanovenou příslušnou autoritou. (Consuetudines, "zvyklosti", jsou pak dokumenty závazně stanovující rozsah a způsob provedení officia v konkrétním řádu, klášteře, diecézi, ...)

Přiznám se, že čím více se zabývám dějinami liturgie, tím více mě Dobszayův koncept oslovuje. Přinejmenším prozatím ale zůstávám věrný té podobě denní modlitby církve, o které Dobszay otevřeně říká, že ji nemá rád, a nazývá ji s jistým ironickým ostnem "Bugniniho liturgií" (ostatně tento web je toho výmluvným svědectvím). Článek ovšem vedle kritiky současné liturgie a zajímavého návrhu, jak by se mohla provést příští liturgická reforma, přináší podnětné myšlenky týkající se hudební stránky liturgie hodin. Ty přitom jsou natolik obecně platné, že je lze s prospěchem uplatnit i bez toho, aby člověk přijal kteroukoli z ostatních ve článku formulovaných tezí.

Dobszay byl mj. odborníkem na gregoriánský chorál a uvažování o hudební stránce oficia pro něj dalekosáhle splývalo s přemýšlením nad tisíciletým hudebním dědictvím latinsky se modlící církve a jeho uplatnitelností dnes. Ve své kritice liturgických reforem 20. století poukazuje v neposlední řadě na to, že zásahy do textů nebraly ohled na antifonář a už reforma Pia X. zavedla řadu textů, pro které neexistovaly nápěvy. Ještě mnohem radikálnější pak v tomto byla reforma Pavla VI., o které mnozí, zřejmě správně, říkají, že Liturgia horarum byla sestavována bez pomyšlení na to, že by ji někdy někdo mohl chtít zpívat. Dobszay o zpěvu oficia uvažuje už v horizontu své navrhované reformy, která by samozřejmě klasický repertoár gregoriánského chorálu důsledně zohlednila. Konstatuje, že je tento repertoár příliš rozsáhlý a nelze očekávat, že by ho v současné době byly schopny obsáhnout byť i jen komunity, kde oficium patří ke stěžejním prvkům společného života. "Dobszayovo oficium" by tak bylo celé zpívatelné, ale jen výjimečně nebo vůbec celé zpívané se vším od starověku po vrcholný středověk vzniklým hudebním bohatstvím.

Dobszay tady sahá po poznatcích z dějin západní liturgie a liturgické hudby: v repertoáru gregoriánského chorálu lze rozlišit několik vrstev.

První vrstva pochází z doby zhruba do 6. století. Patří sem antifony a responsoria z cyklu žaltáře (týdenního - mluví se o "tridentském" breviáři), oficia starých svátků a responsoria matutina s texty ze žalmů. Texty antifon a responsorií jsou vzaty většinou ze žalmů a melodie jsou spíše jednoduché, navíc mnohonásobně recyklované.

Druhá vrstva, pocházející z 6.-9. století, "je plodem plného rozvinutí liturgického roku. Patří sem adventní antifony a responsoria z proroků, kusy z velkých svátků s texty nepocházejícími z žalmů, antifony z postních evangelií; posledním přídavkem by mohly být nedělní velké antifony, jejichž text je vzat z evangelia daného dne."

Mezi 9. a 15. stoletím pak vznikla nesmírně bohatá třetí vrstva, zdobící vlastními zpěvy především svátky svatých.

Autor navrhuje využít výše naznačené rozlišení mezi officium a consuetudo a ve většině komunit společně slavících oficium se "vrátit" k repertoáru první vrstvy, který obsahuje vedle zpěvů opakovaných každý týden navíc jen několik zvláštních přídavků pro liturgické doby a největší svátky. To by příležitostně znamenalo zpívat jiné antifony a responsoria než jsou v breviáři (např. nezpívat každý den v postní době jedinečné antifony k Benedictus a Magnificat, ale buďto ty běžné z cyklu žaltáře, nebo dokola několik vybraných z malé množiny postních antifon; v nočním oficiu se po většinu roku spokojit s opakováním responsorií z jednoho dosti omezeného cyklu; apod.), ale oficium by mohlo být celé zpívané.

"The Liturgia Horarum cannot be transformed into a new Antiphonary." říká rezolutně prof. Dobszay. Mohl bych snést příklady, že to není tak docela pravda. Přinejmenším je možné celý moderní breviář zhudebnit. Hranice nemožnosti ovšem zřejmě překračuje skutečné komunitní využívání takto vzniklého úplného antifonáře. (Za jisté svědectví o této nemožnosti považuji to, jak málo se v Německu používá Antiphonale zum Stundengebet.) Chceme-li tedy oficium zpívat, zdá se vhodné zavést - v podmínkách současného breviáře - consuetudo omezující repertoár oficia zhruba na cyklus žaltáře, společné texty o svatých a vlastní texty největších slavností. Zvláštní otázkou jsou pak responsoria modlitby se čtením, o těch ale snad někdy příště. (Pokud vím, současné liturgické zákonodárství navrhovanou úpravu přinejmenším implicitně umožňuje. Ale protože nežiji v komunitě ani nejsem k denní modlitbě církve vázán, zatím jsem se liturgicko-právním otázkám důkladně nevěnoval.)

Modely zpívané liturgie hodin

Narozdíl od sousedů ze Slovenska a Německa dosud nemáme k disposici kompletní zhudebnění denní modlitby církve v mateřském jazyce. V tomto článku se pokusím navrhnout několik smysluplných modelů slavení využívajících toho, co k disposici je, se zaměřením na farnosti a podobná uskupení.

Koncepční rozhodnutí

Pro začátek je vhodné si ujasnit, jak vypadá uskupení, pro které zpívanou liturgii hodin projektujeme, jaké jsou jeho požadavky a možnosti.

• Mají se části liturgie hodin stát součástí pravidelného liturgického života farnosti? Nebo budou pouze příležitostným obohacením programu v liturgicky intensivnějších momentech, tedy především o největších slavnostech liturgického roku a v obdobích přípravy na ně?
• Lze počítat alespoň s malou skupinou, která se slavení liturgie hodin bude účastnit vždy, může hrát roli "tahouna" a příp. se podělit o některé náročnější role?
• Jak mnoho dobrých zpěváků je k disposici?
• Má být část liturgie hodin "hlavní liturgickou událostí dne", nebo se stane doplňkem či přívěškem k jiné liturgické (mše) nebo neliturgické události (rekolekce, zasedání farní rady, ...)?
• Jaký má cílová skupina vztah k latině?

1. Model s převahou recitace

Běžnou formou společné modlitby breviáře, se kterou je dnes nejsnazší se setkat, je modlitba recitovaná. Výhodou je malá (žádná) náročnost na přípravu, na počet a pěvecké kvality společně se modlících. Každý, kdo přijde a už se umí breviář modlit, se může zapojit a převzít příp. i významnější úlohu. Nevýhodou je jistá plochost a neslavnostnost.

Tam, kde se část denní modlitby církve modlí spíše malá skupina lidí, nebo kde chybí dobří zpěváci, je možné recitovanou modlitbu (ať už vždy nebo jen pro příležitostné zvýšení slavnostnosti s ohledem na liturgickou dobu nebo slavený svátek) doplnit o vybrané zpívané části: např. hymnus, kantikum Benedictus/Magnificat, apod. Hymny jsou ve zvláštních liturgických dobách stále stejné a kladou tedy málo nároků na učení se. V mezidobí se opakují v dvoutýdenním cyklu a tak ve farnosti, kde se např. každou středu slaví nešpory, vystačí na větší část roku dva. Evangelní kantikum lze zpívat vždy na ten samý vybraný žalmový nápěv - tak se ho postupně každý snadno naučí.

Tento model má smysl také tam, kde se liturgie hodin slaví pravidelně, ale v životě společenství není stěžejním prvkem, do kterého by se vkládalo hodně energie. Tak bosí karmelitáni ve Slaném, když v pátek po adoraci slaví nešpory spolu s návštěvníky "zvenku", zpívávají pouze hymnus (z hymnáře), responsorium (na vlastní jednoduchý nápěv) a Magnificat (chorální, tonus IV.E cum mediatione sollemni).

2. Zpěv žalmů

I tento model je "nízkorozpočtový", ale umožňuje zpívat většinu textů každé hodinky. Máme řadu různých zhudebnění žalmů zpívaných při mši (od Korejse, Olejníka, Pololáníka). Ač jsou tyto nápěvy koncipovány pro responsoriální přednes (kantor zpívá žalm, po několika málo verších vždy lid zazpívá odpověď), lze některé z nich použít i při kontinuálním zpěvu žalmu, jaký je při liturgii hodin běžný. Sestry benediktinky z Bílé Hory i pražští seminaristé takto používají nápěvy Korejsovy. Pro správný jednotný přednes je sice potřeba mít texty žalmů opatřené značkami, ale snad se lze (za cenu občasných disonancí) obejít i bez nich. Případně si může společenství označkované texty podle svých potřeb vyrobit. Žalmové nápěvy lze použít i pro responsoria. Pokud se vedle žalmů a responsoria zpívá i hymnus, zůstanou jedinou recitovanou částí antifony a prosby. (Čtení se obvykle nezpívají, návod, jak zpívat orace, lze snad najít v nějakém liturgickém zpěvníku pro kněze, nebo odvodit z Olejníkových Nedělních nešpor.)

Ranní chvály zpívané tímto způsobem je možné shlédnout v archivu TV Noe v jedné z relací z WYD 2011 v Madridu.

Když jsem zmiňoval potřebu označkovaných textů, měl bych zmínit, že pracuji na textu celého žaltáře opatřeném značkami pro zpěv žalmů na chorální nápěvy. Práce ale postupuje pomalu.

3. Kompletně zpívaná hodinka

V předchozím modelu schází vlastně jediné - antifony. Tyto krátké fráze rámující žalmy a kantika v římské liturgii tradičně měly své vlastní více či méně jedinečné nápěvy podtrhující strukturu a výpověď textu. Současný breviář ovšem textů antifon obsahuje velice mnoho (prof. Dobszay upozorňuje, že je jich paradoxně ještě více, než v breviáři předkoncilním, ačkoli schopnost společenství a komunit obsáhnout široký hudební repertoár nevzrostla, nýbrž výrazně klesla). Většina jich dnes v české verzi nemá (a dost možná nikdy mít nebude) žádné zhudebnění.

Dostupností notových materiálů je možnost zpívat hodinky i s antifonami prakticky omezena na druhé nešpory nedělí a slavností, pro které je k disposici zpracování Olejníkovo a Šmolíkovo. Materiály z tohoto webu umožňují zpívat ve všedních dnech liturgického mezidobí kompletně všechny hodinky. O nedělích mezidobí vše kromě antifon k evangelním kantikům. Ve zvláštních liturgických dobách pak modlitbu uprostřed dne a někdy i některé antifony ranních chval a nešpor.

Zpívat hodinky včetně antifon stojí značné úsilí - je zapotřebí přinejmenším kantor, který se antifony perfektně naučí a je schopen je předzpívat, a alespoň malá skupina těch, kdo jsou buďto schopni je po něm bez přípravy slušně zopakovat, nebo je předem spolu s ním nacvičí. Navíc antifona vždy diktuje určitý nápěv žalmu a model s antifonami předpokládá schopnost společenství zpívat žalmy na různé nápěvy (to může znamenat potřebu dalšího nácviku). Také je vhodné, aby byly pro všechny připraveny noty, což předpokládá jistý finanční a možná i nemalý časový vklad.

Tento model tedy považuji v podmínkách farní liturgie vzhledem k vysokým nárokům za vhodný pouze pro nárazové rozšíření liturgické nabídky např. o Vánocích a Velikonocích, příp. pro bohoslužbu konanou pravidelně, ale s nízkou frekvencí. (Jako jsou zpívané nešpory v katedrále sv. Víta: jednou za měsíc české, jednou za měsíc latinské, přičemž za každé je zodpovědný jiný sbor.)

4. Latina a gregoriánský chorál

Pro společenství příznivě nakloněné latině je možností slavit liturgii hodin latinsky, ať už podle současného breviáře, či podle breviáře z r. 1962, jehož neomezené používání bylo znovupovoleno v motu proprio Summorum Pontificum. Výhodou je možnost využití hudebního bohatství gregoriánského chorálu, nevýhodou (dle mého soudu obrovskou) je, že pro nemalé množství lidí zůstane obsah textů nepřístupný.

Liturgie hodin podle moderního latinského breviáře je relativně krátká, strukturně jednoduchá, ten, kdo je zvyklý modlit se český breviář, se v ní rychle zorientuje. Problematická je dostupnost hudebních materiálů - od šedesátých let, kdy byl vydán text reformovaného breviáře, totiž nevyšel oficiální římský antifonář. Zpívaná liturgie hodin se řídí prozatímním uspořádáním stanoveným v normě Ordo cantus officii (1983), která stanoví, ze kterých starších liturgických knih se mají jednotlivé zpěvy vzít. Materiály podle Ordo cantus officii sestavené lze najít na internetu (Liturgia horarum in cantu gregoriano, Chorál v liturgii), ale pouze pro neděle a slavnosti. Kompletní latinský antifonář odpovídající současným liturgickým normám a textově velice blízký římskému mají dominikáni.

[EDIT 17.12.2011] Jakub Vavrečka mě upozornil, že v Solesmes již před dvěma lety začalo vycházet nové Antiphonale Romanum.

Slavení podle breviáře z r. 1962 má tu výhodu, že jsou dostupné oficiální liturgické zpěvníky z té doby, které pokrývají kompletní repertoár zpěvů. Pro podmínky farní liturgie je relevantní zřejmě především Liber Usualis (Oscanovaná ke stažení na webu Musica Sacra). Jednotlivé denní hodinky byly tenkrát o něco delší než dnes (žaltář nebyl rozložen na čtyři týdny, ale na týden) a tak se zpívané nešpory nebo ranní chvály v tomto provedení mohou s délkou trvání okolo třičtvrtě hodiny až hodiny stát "hlavní liturgickou událostí dne" tam, kde se ten den neslaví mše.