Předkoncilní překlady oficia do češtiny

15.7.2018 22:55 | kategorie: Jiné | Komentáře

tl;dr Sice jsou prázdniny, ale opravených not ani čteníhodných článků nepřibývá; místo nich nabízím akorát novou dávku výmluv a vyhlídku na další tematicky spřízněné čtivo.

Když jsem tady v roce 2012 psal o částech oficia v 19. a první polovině 20. stol. přeložených do češtiny a zpívaných v některých farních kostelích o nedělích a svátcích jako "odpolední pobožnost", už tenkrát se mi to téma líbilo a zdálo se mi vhodné ke zpracování v rámci diplomové práce. Já sám už jsem ale tou dobou měl zadané téma jiné, neméně zajímavé, ve kterém jsem se další dva roky plácal, neschopný ho zpracovat (ani včas vzdát a vyměnit za jiné), až mi (pokud jde o přežití podle zákona o vysokých školách) v létě 2014 srazilo vaz. Mezitím se uvažovalo, že by na "lidových nešporách" mohl pracovat některý diplomand jednoho z mých schopnějších bývalých kolegů, ale to se až dosud nestalo. A že už jsem zase téměř zpátky tam, odkud jsem se před čtyřmi lety zřítil, dal jsem se do zpracování tématu sám. Ujistil jsem se, že se téma stejně psatelné i psaníhodné jeví i zdejší vyučující liturgiky, a podle hesla "co se nenapíše o prázdninách, to už se nenapíše nikdy" (prof. Weis) jsem se pustil do psaní. Aktuální smělý plán je, že bych diplomovou práci o předkoncilních českých překladech částí oficia mohl obhajovat již příští léto. Tedy za předpokladu, že v září dobře dopadne obhajoba bakalářské práce o novodobých latinských překladech žaltáře.

Ohledně připravované práce mohu slíbit, že bude ještě méně čtivá, než výše odkazovaná práce bakalářská, ač bude oproti ní celá dobře srozumitelná i bez znalosti starých jazyků. Hlavním cílem je sebrat alespoň velkou většinu dochovaných památek žánru "lidových nešpor" a utřídit je. Již delší dobu totiž vím, že velká část těchto tiskovin jsou více či méně upravené reprodukce malého množství základních typů, což na první pohled nepřeberné množství publikací umožňuje uspořádat do přehledného systému. Důležitým výstupem budou vedle katalogu zpracovaných pramenů také pomůcky pro snadné určení, zda případný nově nalezený nezpracovaný pramen patří k některé již známé skupině.

Samozřejmě nebude chybět "liturgická pitva" všech významnějších pramenů; z mého pohledu zvlášť zajímavé jsou případné vztahy jednotlivých českých překladů k pražskému nebo olomouckému provinčnímu propriu. Také jsem zpracoval nebo budu zpracovávat několik hudebnin, o kterých jsem již delší dobu chtěl napsat článek sem na blog, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Zkrátka - čtivé to nebude, ale zajímavé možná pro několik podivínů alespoň trochu ano, kteréžto tímto prosím o poshovění, když obsah tohoto webu i nadále zanedbávám.

Každodenní nešpory v Bad Tölz

22.1.2017 00:48 | kategorie: Jiné | Komentáře

Sborník Lebendiges Stundengebet (vyd. 1989) nabízí representativní pohledy německých teologů různých zaměření na liturgii hodin (zde myšleno v úzkém smyslu "pokoncilní římské oficium"), s odstupem tehdy již téměř dvaceti let od její promulgace. Příspěvek Ruperta Bergera Eine Gemeinde betet das Abendlob je mezi ostatními, vesměs neméně zajímavými, výjimečný tím, že nejde o článek od profesorského nebo badatelského stolu, ale o zprávu z první ruky o velkém úspěchu liturgie hodin ve farní pastoraci v bavorské farnosti Bad Tölz na přelomu 70. a 80. let.

(Berger R.: Eine Gemeinde betet das Abendlob, in: Klöckener M. - Rennings H. (ed.): Lebendiges Stundengebet. Vertiefung und Hilfe, Freiburg - Basel - Wien 1989, 495-505.)

Zmiňuje počáteční pokusy se zpívanými nešporami ve spojení s večerní mší o velkých svátcích - s nevalnými ohlasy z řad farníků. Později, když byl zaveden jednotný kancionál Gotteslob, nabízející pro nešpory obsáhlý materiál (viz zde starší článek o něm), byly z něj pečlivě připraveny slavnostní zpívané nešpory, tentokrát v předvečer slavnosti výročí posvěcení farního kostela. Slaveny byly ne v souvislosti se mší, ale s pravidelným sobotním růžencem. Přijaty byly velice dobře a i při několika dalších slavnostních příležitostech pak byly slaveny první nešpory, jako vstup do slavnosti.

Další rok se slavily adventní nešpory z kancionálu Gotteslob každodenně v předvánočním týdnu, kdy se k Magnificat zpívají "Ó antifony". Rok nato vyšel Vesperbuch zum Gotteslob, dále rozšiřující možnosti využití kancionálu, a zformovavší se kroužek "nešporních pěvců" vyjádřil přání scházet se k nešporám denně nejen v předvánočním týdnu, ale také v navazujícím oktávu Narození Páně. V průběhu roku se pak ustavily dokonce nešpory každodenní (!), o nichž autor referuje již po bezmála deseti letech nepřetržitého trvání.

Zdůrazňuje, že nešpory jsou v Bad Tölz zásadně zpívané. Zpěv tu bytostně patří k rázu liturgie hodin jako specifického bohoslužebného útvaru. Nikoho by nenapadlo nešpory recitovat, a ti, kdo na ně chodí, jsou větším dílem lidé, kteří rádi zpívají.

Všímá si hudebnin, které zpívaným nešporám pomohly k úspěchu, i těch, které se moc neujaly: na jedné straně je Gotteslob se svými předpřipravenými nešporními formuláři, ale také bohatou zásobou dalších žalmů, antifon a hymnů či písní použitelných na jejich místě. K tomu dále přistupuje Vesperbuch zum Gotteslob (neměl jsem v ruce). V počátcích významně pomohlo, že nápěvy žalmů i některé antifony znali farníci z responsoriálních žalmů mše. (V Čechách by se podobného efektu dalo dosáhnout s notoricky známými žalmy Korejsovými.) Kritika se snáší na Antiphonale zum Stundengebet: nejenom, že jeho nápěvy, imitující gregoriánský chorál, znějí uším bavorských nekleriků značně cize, ale především je kniha příliš velká a těžká, takže není oblíbená a sahá se po ní jen při výjimečných příležitostech. Kromě toho je repertoár rozšířen vybranými zpěvy z malého oficia Christuslob a z publikací lipských oratoriánů.

A jak je to v Bad Tölz s nešporami dnes? Je to neuvěřitelné, ale podle farního webu se tam "tägliche Vesper" slaví i nadále (skoro 40 let!) täglich. Zdá se, že si tam budu muset časem naplánovat výlet.

Z pozůstalosti Tomáše Fryčaje

1.12.2016 20:19 | kategorie: Jiné | Komentáře

Neslavný konec jednoho plagiátu

Začátkem léta jsem zjistil, že na Masarykově univerzitě v Brně vznikla nová bakalářská práce k osobě Tomáše Fryčaje, zpřístupňující soupis jeho pozůstalosti. Vlastní edici historického pramene, příliš krátkého, než aby naplnil minimální rozsah bakalářské práce, je předeslán životopisný úvod. Když jsem do něj nahlédl, zjistil jsem, že autorka v přehledu Fryčajova díla pro oddíl věnovaný Katolickému kancionálu téměř slovo od slova převzala většinu mého staršího článku o nešporách v témže kancionálu obsažených, aniž uvedla zdroj. Patrně ji vůbec nenapadlo přemýšlet, jestli kancionál obsahuje i něco jiného než nešpory, jestli je namístě věnovat právě nešporám tolik pozornosti, a jestli jí někdo uvěří, že "liturgickou pitvu" jejich obsahu, která se navíc do celku práce vůbec nehodí, provedla sama.

Automatický systém kontroly prací MU, posudek oponentky ani vedoucího práce plagiát nezachytil. V tomto ohledu tedy překlad do slovenštiny nebyl špatným tahem. Byl jsem na vážkách, zda je správné incident vůbec řešit, když má daná bakalářská práce podle posudků beztak bídné vyhlídky. Když jsem však četl, jak oponentka "střílí" právě i do "mé" části textu, zželelo se mi článku, jenž měl být, špatně pochopený a znetvořený, bez fundované obhajoby vystaven drtivé kritice, a zjištěné neakademické zacházení s prameny jsem na příslušném místě oznámil.

Z obsahu inventáře

Výše uvedené ale nic nemění na záslužnosti samotného zveřejnění dosud nepublikovaného historického pramene. Jde o dva seznamy podmnožin pozůstalosti. V jednom jsou sepsány knihy, ve druhém obrazy. Je zajímavé, že zatímco soupis obrazů obsahuje odhady ceny a místy poznámky, že zemřelý ten který kus odkázal určité osobě nebo instituci, inventář knih tyto údaje nemá. Zdá se, že účel každého soupisu, resp. zamýšlený další osud sepsaných předmětů, byl trochu jiný. Je také otázkou, proč byly sepsány (resp. v archivu se dochovaly) právě jen knihy a obrazy a ne všechny, nebo alespoň všechny hodnotnější předměty z pozůstalosti. Snad se počítalo s možností převzetí celých souborů nějakou kulturní institucí.

Pozůstalostní inventář může o obřanském faráři prozradit nemálo zajímavých skutečností. Někdo povolanější z něj jistě v budoucnu vytěží cenná upřesnění celkového obrazu Tomáše Fryčaje, ale i pohled do intelektuálního, duchovního či úředního života kněze dané doby. Já chci dále nabídnout jen několik postřehů z oblasti tematického zaměření tohoto webu.

Hudebniny

  • 1. Fryčaj Tomáš: Katolický kancionál, Brno 1835
  • 25. Kancionál (český), 1794
  • 51. Úplná knížka k čtení, k modlení a zpívání (2 díly), Brno 1802
  • 113. Lese- und Gebethbuch für Gesangen [titul téměř jistě porušený - správně snad für Gefangene], Wien 1822

Zde můžeme uzavřít, že Fryčaj zřejmě nebyl žádný hudebník, protože všechny jím vlastněné hudebniny jsou zpěvníky. Navíc, nakolik je mi známo, převážně nenotované. Ovšem u sestavitele významného moravského kancionálu, byť by šlo i jen o redakci jeho textové složky, bychom jistě čekali větší sbírku starších českých zpěvníků.

Č. 1 je osmé vydání Fryčajova Katolického kancionálu. O č. 51 se mi zatím nepodařilo zjistit vůbec nic.

Pokud je správná výše navrhovaná oprava porušeného titulu č. 113, má tato položka zřejmě souvislost s tím, že majitel, než se stal farářem v Obřanech, působil mj. ve sféře vězeňství. Č. 25 je, nakolik lze soudit podle roku vydání, evangelický kancionál Elsnerův. To je nález na jednu stranu nesamozřejmý, na druhou stranu však není ani příliš překvapivý, protože v soupisu nalezneme i spisy Komenského, a to nejen Janua linguarum (č. 140), ale i ryze nábožensky zaměřenou Praxis pietatis (č. 31). Není vyloučeno, že znalejší oko by našlo i další nekatolická díla.

Knihy liturgické

  • 9. Officium defunctorum, 2 exempláře: Brno 1807, Olomouc 1818
  • 56. Triduum sacrum celebratum in sodalitate majore academica ..., Wien 1770
  • 79. Breviarium ecclesiasticum, pars aestivalis et hiemalis, Embricae 1726 (kompletní breviář ve dvou svazcích; Bohatta, č. [2217])
  • 82. Horae diurnae Breviarii Romani, Antwerpen 1717 (Bohatta nezná - nejbližší u něj zaznamenané vydání téhož titulu z téhož místa je r. 1714, č. [669])

Bohatta Hans: Bibliographie der Breviere 1501-1850, 2. unveränderte Aufl., Stuttgart - Nieuwkoop: Hiersemann - de Graaf 1963.

Č. 9 jsou samostatně vydané hodinky za zemřelé ve dvou exemplářích různého roku a místa vydání, oba jsou však domácího - moravského - původu. To, že se separát s hodinkami za zemřelé tiskl opakovaně na různých místech v rámci Moravy, svědčí o tom, že šlo o texty často a široce užívané. Důvody uvádí úvod obou vydání (viz odkazy výše): oficium za zemřelé se říkalo nebo zpívalo při pohřbech, textů bylo potřeba dost pro zpěváky. Standardní knihou pro pohřební zpěvy by byla moravská provinční agenda, ta však byla značně objemná, těžká, a v neposlední řadě drahá.

Č. 56, obsahující obřady Velikonočního tridua, je podle titulu zřejmě spíše zpěvníček nebo neoficiální příručka pro účastníky bohoslužeb než liturgická kniha v přísném slova smyslu.

Č. 82 jsou Horae diurnae Breviarii Romani, tedy jednosvazkové vydání breviáře, neobsahující texty matutina. (Moderní obdobou je breviář bez modlitby se čtením, tkzv. "laický".) Dané vydání sice Bohattova bibliografie nezachytila, ale odjinud víme, že existovalo, a některé exempláře se dochovaly do dnešních dnů. Z fotodokumentace a popisu je zřejmé, že to byl krásný tisk v neméně krásné vazbě.

Breviarium ecclesiasticum pod č. 79 není standardní potridentský římský breviář, ale jeden z neogalikánských breviářů reformních. Zásady jeho sestavení jsou shrnuty v předmluvě otištěné na začátku každého svazku. Namátkou jmenujme snahu o tematickou distribuci žalmů do jednotlivých hodinek (oproti převážně kontinuálnímu cursu římského breviáře), o co možná málo proměnlivou délku psalmodie v jednotlivých hodinkách, zjednodušení kalendáře, vypuštění méně významných svátků, či recitaci feriálních žalmů i o svátcích. Některé z těchto zásad se později uplatnily i při breviářových reformách 20. století.

Za zmínku stojí, že obě vydání breviáře, která Fryčaj na konci života vlastnil (dvousvazkový kompletní breviář a Horae diurnae), pocházejí z doby poměrně dlouho před jeho narozením (1759). I vzhledem k tomu, že neogalikánské Breviarium ecclesiasticum není standardní římský breviář, jaký byl v té době kněz olomoucké církevní provincie povinen užívat, se zdá, že breviáře zachycené v pozůstalostním soupisu majitel neměl k denní potřebě, ale byly součástí jeho knihovny ze zájmu historického, jako památka na předchozího majitele, nebo, a to snad nejspíše, ze zájmu bibliofilského, jako krásné tisky. To by ovšem znamenalo, že soupis nezachycuje všechny knihy, které obřanský farář vlastnil a užíval, protože bychom museli počítat alespoň ještě s jedním vydáním breviáře, užívaným pro každodenní modlitbu.

Je příznačné, že v osobním vlastnictví kněze nacházíme liturgické knihy v zásadě jen pro "soukromý" provoz - tedy pro oficium. Knihy nezbytné pro veřejně vykonávané liturgické funkce byly, stejně jako je to obvyklé dnes, součástí vybavení farnosti. Z tohoto rámce vyčnívají jen hodinky za zemřelé, které, ač formálně také patří k oficiu, je třeba nahlížet spíš jako příručku k pohřebním obřadům.

Závěrem

Náš výběrový pohled na soupis pozůstalosti Tomáše Fryčaje nepřinesl žádné významnější zjištění, zato vyvolává nejednu otázku: kam se poděly knihy, jejichž existenci musíme předpokládat, ale v seznamu nejsou zachyceny? Co (pokud něco) znamenají v dané době Komenského spisy nebo evangelický kancionál v knihovně moravského katolického kněze? Do jaké míry Katolický kancionál čerpá ze starších sbírek? Ze kterých? (Tyto otázky jsou jistě dávno zodpovězeny a akorát ilustrují nízkou míru autorovy obeznámenosti s dobovým kontextem a související literaturou.) Jak široká byla recepce potridentských reformních breviářů na území Habsburské monarchie?

Slovo k citujícímu

24.9.2016 17:16 | kategorie: Jiné | Komentáře

Začátek nového akademického roku, doba zadávání závěrečných prací, popř. jejich usilovného psaní s vyhlídkou na zimní termín obhajoby, je vhodnou příležitostí pro mravokárný příspěvek:

Zdejší blog se čas od času objeví v seznamu použité literatury některé vysokoškolské kvalifikační práce. Možná je několik málo speciálních témat, ke kterým některé zde publikované články představují jeden z nemnoha dostupných zdrojů informací. V takových případech by snad citování pochybného internetového zdroje bylo opodstatněné a odpustitelné - byť neodborný charakter textu by si vyžádal na straně citujícího zvláště kritický přístup. Je však příznačné, že všichni, kdo kdy zdejší blog citovali, čerpali z něj nekriticky informace zcela obecného rázu.

Milý kolego, milá kolegyně, pokud se Ti zdá, že některý článek z tohoto blogu nabízí přesně ten kousek vědění, který schází v mozaice Tvé bakalářské práce, věz, že je to s velkou pravděpodobností "pokušení ďábelské" a místo laciného kamínku, povalujícího se na širých pláních internetu, se sluší hledat ušlechtilejší v odborné literatuře. Dost možná hledáš odpověď na docela obecnou otázku ke katolické liturgii nebo liturgické hudbě, ale nevyznáš se v související literatuře a nevíš, kde onu odpověď hledat. V tom případě zadrž ruce, skládající podle školních citačních norem bibliografický záznam pro internetový zdroj, a místo toho raději napiš autorovi e-mail. Je pravděpodobné, že k tématu, kterému tu někdy v minulosti věnoval pozornost, bude moci doporučit solidnější a ucelenější zdroj informací.


V poslední době nastala jedna okolnost vzhledem k tématu článku ne nevýznamná: letošní podzim bude po devíti letech první, kdy nebudu studentem žádné vysoké školy. Zdárně jsem ovšem za celou tu dobu neabsolvoval ani jednu. Na takové autory se prostě spoléhat nechcete.

Recto tono

20.12.2015 16:46 | kategorie: Jiné | Komentáře

Občas hledám, zda se na internetu neobjevily nějaké nové zpěvy k liturgii hodin - ať přímo noty, ať informace o nich - a i když to, co hledám, zpravidla nenajdu, v sítích mi místo ryb často uvízne všelijaká jiná zajímavá havěť. Dnes jsem takto narazil na článek Jak se modlit nešpory na jednom tónu.

Slovo žalm znamená píseň a tradičním způsobem, jak se modlit breviář, je zpěv gregoriánského chorálu. Gregoriánský chorál je „optimalizován“ na to, aby se člověk modlil správným způsobem, ale vyžaduje i jisté muzikantské dovednosti a píli a čas. Proto existuje maximálně zjednodušená verze zpěvu – zpěv na jednom tónu (recto tono). Je to forma, které dávají přednost činné komunity, které nemají čas na nácvik zpěvu, nebo naopak i některé přísné kontemplativní řády, pro které je modlitba tolik důležitá, že soustředěním se na kvalitu zpěvu nechtějí ztrácet soustředění na modlitbu.

Můj nynější přehled o způsobu společné modlitby oficia v českých řeholních domech není ani zdaleka representativní; každopádně ale o žádné komunitě, kde by se hodinky zpívaly recto tono, nevím. Tvrzení o "přísných kontemplativních řádech" je vůbec pochybné: do této kategorie, pokud vím, bývají tradičně řazeni předně kartuziáni a trapisté, a to jsou naopak řády vycházející z benediktinské tradice a pečlivě kultivující chórový zpěv. Zpěv recto tono se zdá být do nějaké míry vlastní bosým karmelitánům (viz zajímavou diskusi). Nicméně v českých domech, které znám, se buďto nepěstuje (Slaný), nebo bývá doplněn hudebně bohatšími prvky. Podobné tendence jsou zmiňovány i v odkazované diskusi.

Mám zato, že oficium zpívané recto tono je nutně únavné a nedůstojné, jsem ale připraven nechat se dobrou zkušeností přesvědčit o opaku. Na první poslech krásná slova se na naše téma najdou třeba ve článku On the Psalmody of the Divine Office, dle mého soudu jde ale spíš o snůšku dobře míněných zbožných řečí neopírajících se o zkušenost. (Myslím speciálně odstavce o zpěvu recto tono. Obecně benediktina z toho, že by měl málo zkušeností se zpívaným oficiem, samozřejmě nepodezírám.)

Zpěv recto tono, nejprimitivnější podoba zpívaného oficia, láká (alespoň mě, hudebního omezence s bídnou hudební představivostí) k experimentování: dalo by se něco krásného a modlitby- a liturgie-schopného vytvořit drobnými zásahy do jeho základního schématu? Třeba tak, že všichni sice zpívají recto tono, ale v různých výškách? Nebo tak, že se kolem statické hlasové linky rozezpívají varhany? ...

Směrem k opravdovým skladatelům

31.8.2014 22:40 | kategorie: Jiné | Komentáře

Pokud vím, žádný z českých "opravdových skladatelů" dnes hudbu k liturgii hodin neskládá. Typickým tvůrcem hudby pro tento kout liturgie je ředitel kůru katedrálního nebo jinak významného kostela, tvořící striktně pro vlastní potřebu, svým způsobem z nouze. Pro skladatele, netísněné potřebou hudebně zajistit liturgický provoz některého kostela, zřejmě liturgie hodin není dostatečně zajímavá, aby pro ni komponovali.

Proč? Domnívám se, že odpověď naznačují dvě známé výjimky: Petr Eben (Vesperae in festo Nativitatis B.M.V.; sváteční nešpory v katalánštině na objednávku benediktinského kláštera Montserrat) a Miloš Bok (Chórové zpěvy pro klášter trapistů; objednávka pro Nový Dvůr). Je jí chybějící poptávka. Veřejné slavení denní modlitby církve není příliš rozšířené a i ve významných kostelích se, pokud je mi známo, celoročně koná "nízkonákladově" (varhany + dobrovolnický sbor, obvykle jednohlasý zpěv), takže na jedné straně skladateli neskýtají mnoho prostoru pro uplatnění jeho umění a na druhé straně není pociťována potřeba zatěžovat hubený rozpočet té které církevní instituce objednávkou hudebního díla: ředitel kůru na to stačí sám a zřejmě za své skladatelské počiny nebude požadovat zvláštní úplatu.

[EDIT 13.10.2014] Při čtení rozhovoru s J. Kšicou v Salve 2/2014 jsem si uvědomil, že kousavé slovo na konci předchozího odstavce je akorát dalším projevem toho, jak se pisatel tohoto blogu bídně orientuje v problematice, do které se tu opovažuje mluvit. To, že ředitel kůru komponuje pro potřebu vlastního kostela, je normální, tradiční a přirozené (jakkoli samozřejmě byli a jsou také chorregenti nekomponující a na druhé straně skladatelé liturgické hudby nevládnoucí žádnému kůru) a nejde o žádnou znouzectnost, ale o normální součást daného povolání (str. 62). Předmětem zakázky pro "skladatele na plný úvazek" bude obvykle asi jen "velká muzika", na kterou běžnému řediteli kůru nestačí schopnosti a/nebo čas. Liturgie hodin ze své podstaty místem pro "velkou muziku" obvykle nebývá.

Za tím, co následuje níže, však stále stojím.

Od svatováclavské pouti před dvěma lety s sebou nosím myšlenku, kterou nejsem a nikdy nebudu schopný sám realizovat, kterou ale považuji za vysoce realizování hodnou: i přes to, jak to teď v našich luzích a hájích s veřejným slavením liturgie hodin je, je několik málo příležitostí v průběhu liturgického roku, pro které by bylo svrchovaně vhodné mít složené důstojné zpěvy. Jednou takovou příležitostí - přinejmenším pro oblast Čech - je právě slavnost svatého Václava. Ideální svatováclavské oficium by zahrnovalo úplně všechny zpěvy všech hodinek. (Vím totiž, že přinejmenším ve Staré Boleslavi se v ten den nemalá část hodinek veřejně slaví a zbytek by se jistě hodil jinde.) Základem všech by byl "cantus firmus" zpívatelný i samostatně - bez dalších hlasů a bez doprovodu - a přístupný i pro lidový zpěv. Pro modlitbu se čtením, modlitby během dne a kompletář by bohatě stačila tato nejjednodušší forma doplněná varhanním doprovodem. Ranní chvály a zejména oboje nešpory by pak byly "škálovatelné" - podle možností kůru by bylo možné vhodně zapojit vícehlasý sborový zpěv, popř. malé či větší instrumentální těleso.

Myšlenku pouštím do světa jako ochmýřené semínko pampelišky: nelze sice rozumně očekávat, že z ní něco vyroste, ale co kdyby?

Relikvie a kalendář kostela

1.12.2012 14:25 | kategorie: Jiné | Komentáře

Obecný a partikulární kalendář

Svatá matka církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit posvátnou vzpomínkou vykupitelské dílo svého božského Ženicha. ...

Celé Kristovo tajemství rozvíjí v ročním okruhu, a to od jeho vtělení a narození až k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání blaživé naděje a příchodu Páně. (SC 102)

Mimoto vložila církev do ročního okruhu památky mučedníků a jiných světců, kteří byli mnohotvárnou Boží milostí přivedeni k dokonalosti a už dosáhli věčné spásy. V nebi zpívají Bohu dokonalou chválu a přimlouvají se za nás. O jejich svátcích hlásá církev velikonoční tajemství ve svatých, kteří spolu s Kristem trpěli a spolu s ním jsou oslaveni, ukazuje věřícím jejich příklad, který všechny přitahuje skrze Krista k Otci, a vyprošuje pro jejich zásluhy Boží dary. (SC 104)

Svátky svatých mají pevné místo v liturgickém roce. Základní osou křesťanské liturgie je však slavení tajemství Kristova života. Svátky svatých mají přiměřeně nižší prioritu a neměly by v kalendáři obsadit příliš mnoho dní, aby zůstal zachován organismus temporálu se svým průběžným čtením Písma. Svatých, které církev uctívá, je však příliš mnoho. (Tak, že slavit každého zvláštní oslavou by si vynutilo ne roční, ale několikaletý cyklus sanktorálu :) ) "Proto ať jejich značnou část slaví jednotlivá biskupství, národy nebo řeholní společnosti. Na celou církev ať jsou rozšířeny jenom svátky těch svatých, kteří mají skutečně obecný význam." (SC 111)

Na věc se ale lze dívat i z druhé strany: úcta světce má obvykle zdroj a centrum v místě, kde bylo pohřbeno jeho tělo a kde se na jeho přímluvu děly/dějí zázraky. Úcta některých světců se pak z různých důvodů rozšířila - třeba až na celou církev. Přesto však slavení svátků svatých je záležitostí podstatně vázanou na určité místo.

Je tedy věci přiměřené, že rozlišujeme kalendář obecný, obsahující svátky slavené celou katolickou církví latinského obřadu, a od něj odvozené kalendáře partikulární, které nad to přidávají oslavy vlastní té které diecézi, řeholní společnosti nebo kostelu. (Všeobecné pokyny k liturgickému roku a kalendáři, dále VPLRK /anglicky zde/, č. 52; česky jsou v publikaci Dokumenty liturgické obnovy.)

Kalendář kostela

Kalendář kostela je kalendář diecéze nebo řeholní společnosti doplněný o vlastní oslavy kostela uvedené v Tabulce liturgických dnů (hlavní patron místa, výročí posvěcení, titul kostela) a oslavy svatých, jejichž těla jsou v daném kostele uložena (VPLRK č. 52c).

Poslední jmenovaný případ na jednu stranu asi není na místě vykládat úplně restriktivně ("slaví se takto jen svatý, z jehož těla je v daném kostele pohřbena většina"), na druhou stranu je zjevné, že na mikroskopické úlomky kůstek zasazované obvykle do oltářů se toto pravidlo nevztahuje. (Srov. Kubíček Ant.: O závaznosti direktáře, propria a diecésního rituálu, Časopis katolického duchovenstva, 1892/6, s. 328.)

Je zřejmé, že kostelů s význačnými ostatky některého svatého není v českých zemích mnoho. Pokud jde o českou provincii, bezkonkurenční nahromadění takových ostatků je v pražské katedrále. (A metropolitní kapitula je prý zvláštního kalendáře svého kostela velmi dbalá.) Popravdě ale neznám ani zdaleka všechny svaté pohřbené u svatého Víta a o tom, kde jsou v Čechách další, nemám, až na pár výjimek (sv. Norbert, sv. Zdislava), tušení. Zkoušel jsem najít nějakou publikaci, která by obsahovala seznam, ale zatím bez úspěchu.

Nevím o tom, že by liturgické normy přesně určovaly, v jakém stupni se má oslava svatého pohřbeného v daném kostele slavit. VPLRK 54 stanoví, aby se vlastní oslavy obvykle slavily jako závazné nebo nezávazné památky. Zároveň ale připouští slavení ve vyšším stupni na některých místech. Zdá se tedy možné, aby byl i hypotetický svatý, který vůbec není zapsán v kalendáři českých a moravských diecézí, ale je pohřben v některém zdejším kostele, tamtéž slaven svátkem nebo slavností, i pokud není titulárním světcem dané svatyně.

Od letošní pouti do Staré Boleslavi jsem přemýšlel nad (zákonnými) možnostmi místně specifických liturgických textů. I když jsem se zatím nedobral definitivní odpovědi, vše nasvědčuje tomu, že schvalování liturgických textů je výhradně v kompetenci římské kongregace pro bohoslužbu a tudíž je ať vytváření nových textů, ať přejímání textů z cizích proprií pro speciální místní potřeby ("máme tady nohu svatého Bonifáce, budeme tedy slavit jeho svátek s texty z Německa") nepřípustné a pro oslavy "exotických" svatých zahrnutých v kalendáři kostela je třeba použít texty z commune.

"liturgy-friendly" fonty

4.8.2012 15:00 | kategorie: Jiné | Komentáře

V katolických liturgických knihách římského obřadu je běžné používat dva speciální symboly (solesmeské edice chorálu mají ještě jeden podobný, ten ale, pokud vím, není jinak v posledních staletích v tištěných knihách běžný):

znak Unicode kód a název význam
U+211F RESPONSE 1. responsum: část responsoriálního zpěvu, kterou zpívá celý chór či lid, nebo odpověď jako součást nebo na závěr předsednické modlitby (typicky Amen).
2. (spíše výjimečně, často v rubrikách) responsorium: responsoriální zpěv.
U+2123 VERSICLE versus či versiculus: buďto část responsoria zpívaná sólistou, nebo první část veršíku, rovněž předzpěvovaná sólistou.

Jak ukazuje tabulka výše, pro naše znaky je vyhrazené místo ve znakové sadě Unicode. Většina fontů ovšem nepokrývá celou znakovou sadu (z pochopitelných důvodů) a naše znaky, které, pokud vím, mimo liturgické knihy dalšího užití nemají, nepatří zrovna mezi ty, kterým by tvůrci fontů často věnovali pozornost. Proto ten, kdo chce sázet liturgické texty nebo zpěvy římského obřadu a chce znaky responsum a versiculus mít "opravdové" (tam, kde nejsou dostupné, např. na psacích strojích, se často nahrazují kombinací "R/." nebo prostě jen "R."), musí po fontech, které je obsahují, pátrat. Já jsem takové pátrání provedl (jen mezi fonty aktuálně nainstalovanými na mém počítači; budu rád za příp. informace o dalších a doplním je sem) a dále nabízím jeho výsledky.

Náhled ukazuje inkriminované znaky v kontextu opravdového liturgického textu - versiklu pro odpolední modlitbu (nonu) ve středu 3. týdne žaltáře.

název, náhled (vždy ve velikosti 13pt) domovská stránka licence
Junicode ukázka fontu Junicode http://junicode.sourceforge.net/ Open Font License
Charis SIL ukázka fontu Charis SIL http://scripts.sil.org/cms/scripts/page.php?site_id=nrsi&id=CharisSILfont Open Font License
Doulos SIL ukázka fontu Doulos SIL http://scripts.sil.org/cms/scripts/page.php?site_id=nrsi&id=DoulosSILfont Open Font License
Old Standard TT ukázka fontu Old Standard TT http://www.thessalonica.org.ru/en/oldstandard.html Open Font License
FreeSans ukázka fontu FreeSans http://www.gnu.org/software/freefont/ GNU General Public License v. 3 nebo novější
FreeSerif ukázka fontu FreeSerif http://www.gnu.org/software/freefont/ GNU General Public License v. 3 nebo novější
liturgy ukázka fontu Liturgy http://www.romanliturgy.org/?p=41 "free font" (public domain?)
Caeciliae ukázka fontu Caeciliae http://marello.org/caeciliae/ neznámá
Festa Dies ukázka fontu Festa Dies https://sites.google.com/site/gregorianicantus/festa-dies Creative Commons Atribución-NoComercial 2.5 Colombia (CC BY-NC 2.5) (doufám, že se ničím podstatným neliší od CC BY-NC 2.5 "neColombia" - ale nevím)

Celkem positivní zjištění je, že když už nějaký font podporuje naše dva neobvyklé znaky, mívá zpravidla i písmena s českou diakritikou.

Caeciliae a Festa Dies jsou, jak je z ukázky patrno, fonty pro zápis kvadratické notace a znaky pro písmena mají obsazené notami a jinými notačními prvky. Naše znaky responsum a versus nemají na místě vyhrazeném jim standardem Unicode, ale místo běžných písmen R a V.

Naše zvláštní znaky místo R a V má i font liturgy - a kromě nich má jen ještě dva další: tečku a maltézský kříž. Je koncipován jako doplněk k použití spolu s jiným fontem, který tyto znaky postrádá.


"liturgy-friendly fonts" - English summary

This article presents a list of known free fonts containing the characters ℟ (response) and ℣ (versicle), frequently used in the catholic liturgical books of the Roman rite.

The table contains for each font a preview of a short liturgical text (taken from the Czech translation of the Liturgy of the Hours) rendered in the font, link to it's homepage and license information.

Blog "New Liturgical Movement" slaví sedmé narozeniny

1.8.2012 23:45 | kategorie: Jiné | Komentáře

Blog New Liturgical Movement slaví právě dnes sedm let své existence. Všechna čest lidem, kteří u práce na něm vydrželi od založení a díky všem, kdo do něj v průběhu času přispěli čteníhodnými články.


Už si nepamatuji, jak dlouho tento blog sleduji, odhaduji to na tři až pět let. - Zcela záměrně jsem napsal "sleduji", ne "čtu". Na mém seznamu sledovaných stránek zůstává především pro pravidelný přísun fotografií pozoruhodných kostelních interiérů a liturgického vybavení. Zajímavé jsou také občasné poloodborné až odborné články na liturgicko-historická témata, ty jediné zpravidla nejen prohlížím, ale opravdu čtu. Konečně je pro mě blog New Liturgical Movement okénkem do katolického subsvěta, který sám pro sebe nazývám "umírněný tradicionalismus" nebo "semitradicionalismus" - autoři článků i pravidelní komentátoři jsou, zdá se, z větší části nakloněni předkoncilní liturgii; přijímají ovšem i tu pokoncilní, přičemž však nikdy neopomenou zdůraznit, že "liturgická reforma potřebuje reformu", že se pokoncilní liturgická reforma prostě nepovedla. Často je referováno o kněžích a společenstvích, která, v mezích současného (velmi benevolentního) liturgického zákonodárství o první kroky této "reformy reformy" usiluje. Dvěma charakteristickými hesly tohoto nastavení jsou "reform of the reform" (právě nastíněno) a "mutual enrichment": to označuje přesvědčení, že je velmi šťastné soužití dvou forem římského ritu vedle sebe, a že by mezi nimi mělo docházet k výměně.

S přispěvateli "New Liturgical Movement" sdílím zájem o liturgii v jejích dějinách a o umělecké předměty, které pro její účely vznikly a vznikají. S "ideologií", která blog prostupuje, jsem nikdy nebyl zajedno, ale jít s někým řadu let pochopitelně nelze, aniž bych tím sám byl nějak proměněn. Nestal se ze mě umírněný tradicionalista, ale některé vlivy z ovzduší blogu jsem nepochybně nasál.

První a zásadní je otevřenost pro kritiku liturgické reformy, resp. vůbec připuštění její kritizovatelnosti. V několika starších příspěvcích jsem citoval prof. László Dobszaye - bez našeho blogu bych ho neznal. Vážím si ho, protože jeho kritika liturgické reformy je vědecky fundovaná, není polemická a je nesena poslušností a láskou k církvi.

Dalším nezpochybnitelným vlivem je vzbuzení zájmu o zpěvy mešniho propria. (Dalším podobně laděným blogem, který jsem objevil díky "New Liturgical Movement" a který průběžně sleduji, aniž se plně ztotožňuji s jeho "ideologií", je The Chant Café.) To vyústilo ve vznik stránek Graduale Bohemicum, které jsou de facto transposicí jisté podmnožiny leitmotivů z The Chant Café do českých podmínek.

Vlastní téma webu In adiutorium, hudba k liturgii hodin, přichází na "New Liturgical Movement" na přetřes jen poměrně málo. Nicméně jsem vyhledal některé více či méně související články:

  • Compendium of the Reforms of the Roman Breviary 1568-1961 - z toho, co je na internetu a znám, nejdetailnější a nejlepší dějiny římského breviáře až do 2. vat. koncilu. (Dlouhá řada dlouhých článků.)
  • Question: Resources for the Liturgy of the Hours in a Parish - příspěvek, který vyznívá poněkud beznadějně: autor se ptá po materiálech (zpěvech a zřejmě i textech) ke slavení liturgie hodin ve farnosti; otázka zůstává nezodpovězena - americký trh i netrh nemají v tomto směru nabídku úplně bohatou. (Srov. můj seznam odkazů. Pokud jde o anglické stránky, zřejmě není vyčerpávající, ale do jisté míry reprezentativní, myslím, je.)
  • The Family Celebration of the Divine Office - když čtu např. v encyklice Familiaris consortio doporučení, aby se denní modlitbu církve modlily rodiny, usmívám se nad tím. Videa v článku zahrnutá však poněkud nahlodávají mou sebejistotu: "tak on to někdo opravdu dělá... a zřejmě to funguje" (i když znuděně se klátících nejmenších děcek je mi opravdu líto).

(Moc jsem se snažil, abych článek stihl dopsat a publikovat ještě v posledních minutách onoho narozeninového dne. A zdá se, že se to podaří...)

Editio Sancti Wolfgangi

17.7.2012 18:00 | kategorie: Jiné | Komentáře

Někdy bych měl spočítat, kolik internetových stránek jsem zřídil, a vyzkoušet, zda si ke všem pamatuji hesla :) . Každopádně: jsou tu ještě jedny nové. Editio Sancti Wolfgangi jsem koncipoval jako fiktivní vydavatelství liturgických knih. Fakticky jde o internetové stránky nabízející ke stažení především mnou vysázený gregoriánský chorál, dílem podle oficiálních vydání z 1. pol. 20. stol. (nic takového tam zatím není, protože to, co se chystá, ještě není tak hotové, aby to mělo cenu vystavovat), dílem podle středověkých rukopisů.

Stránky jsou dvojjazyčné, paralelně česko-latinské, protože předpokládám, že by (narozdíl od těchto stránek) mohly zajímat sem tam i někoho z jinak mluvících koutů světa a církve.

Jeden z klíčových cílů mého "Editio" výrazně konverguje s projektem In adiutorium: je jím vydání pražského provinčního propria antifonáře. (Rozumí se: latinské zpěvy předkoncilního oficia.) To se mi nikde nepodařilo objevit a zdá se, že od vynálezu knihtisku a od vydání tridentského breviáře nikdo neměl potřebu vytisknout zpěvy oficia pro vlastní svátky provincie. To považuji (ze své úzké a reálnému životu poněkud vzdálené fachidiotské perspektivy) za naprosto skandální. (Nabízejí se dvě možné interpretace: buďto byly kláštery a kapituly denně zpívající oficium dobře zásobené rukopisy a i po vynálezu knihtisku preferovaly doplňování rukopisného fondu před využitím moderní techniky, nebo se v pražské provincii od 16. stol. oficium fakticky nezpívalo.) Toho času je na světě prozatím neúplný ( - manuscripts containing the rest wanted! - ) formulář svátku sv. Víta.

web Graduale Bohemicum

8.5.2012 18:50 | kategorie: Jiné | Komentáře

Dovoluji si upozornit na před nedávnem vzniklý tematicky spřízněný web Graduale Bohemicum: http://graduale.xf.cz. Jeho tématem je rovněž liturgická hudba, ovšem mešní: jmenovitě české zpěvy mešního propria (introit, responsoriální žalm, zpěv před evangeliem, offertorium, communio). Není tam (a pokud zůstanu soudný, ani nikdy nebude) žádná moje tvorba, těžiště obsahu spočívá v průběžně doplňovaném přehledu existujících zhudebnění, vydaných tiskem i publikovaných na internetu, od jiných autorů.