Nešpory s trvalými jáhny na Břevnově

4.10.2026 23:15 | kategorie: Ze života | štítky: | Komentáře

Patrně šlo o polosoukromou akci, kde nebylo žádoucí moc příchozích kromě výslovně pozvaných, takže se informace o nešporách diecésního biskupa s trvalými jáhny a jejich rodinami v basilice sv. Markéty na Břevnově veřejně objevila až s nevelkým předstihem na facebookovém profilu břevnovského kláštera. Na YouTube kanálu břevnovské farnosti bylo možné sledovat přímý přenos a nadále zůstává k disposici

videozáznam.

Místo konání i složení účastníků dělá z dnešní akce jakési pokračování nešpor s kněžími, slavených tamtéž v dubnu, krátce poté, co se p. arcibiskup ujal úřadu. Většinu účastníků tvořili trvalí jáhni pražské arcidiecése; v liturgickém průvodu šli netypicky jáhni hned čtyři, z toho dva (v dalmatikách) jako biskupova asistence, dva (v albě se štolou) zaujali místa kantorů v chórových lavicích a odpracovali většinu zpěvu.

To je velice nesamozřejmé a nečekané. Srov. ony dubnové nešpory s kněžími, kde zpěv samozřejmě nezajišťovali diecésní kněží, ale vybraní seminaristé.

Nešpory byly kompletně zpívané. Hymnus ze zeleného hymnáře na nápěv č. 36 z hymnáře červeného, ostatní nápěvy Šmolíkovy, svatohorské. Já jsem je nejspíš ještě nikdy neslyšel plnohodnotně provedené (což je ostuda - návštěvu nešpor na Svaté Hoře plánuji a odkládám už dlouhá léta) a až tady jsem si uvědomil, jak jsou místy těžké. Kantoři ve zpěvu různě kolísali, klopýtali, v novozákonním kantiku zpívali soustavně jinak, než bylo v notách psáno. Já se tomu ale nedivím a nejsem z těch, kdo by to dokázali zazpívat lépe.

Z obvyklých náležitostí slavnostních nedělních nešpor nechybělo ani kadidlo, ale bylo vyřešeno způsobem ne zcela standardním: mezi antifonu k Magnificat a kantikum samotné byla vložena dlouhá varhanní mezihra, během které se stihla většina okuřování oltáře, oficianta a lidu, takže kantikum samotné nebylo okuřováním rušeno. To by bylo pochopitelným přizpůsobením někde, kde se nešpory slaví v hodně malé početní sestavě a předsedající musí zastat podstatnou úlohu při zpěvu, ale za normálních podmínek je to prohřešek proti liteře VPDMC 261, kde se počítá s okuřováním při přednesu evangelního kantika. (Srov. též Caeremoniale episcoporum 203.)