Blog

Středověké nešpory svátku Navštívení Panny Marie v Římě

Církevní média (cirkev.cz, vaticannews.va) přinášejí zprávy o jenštejnovské konferenci v Římě a nešporách ze svátku Navštívení Panny Marie, zpívaných na její závěr poblíž Jenštejnova hrobu v basilice sv. Praxedy. (V obou článcích viz/slyš těch nešpor zvukový záznam!) Já jsem tím uvržen v neřešitelný vnitřní konflikt, neboť jako úzkoprsý legalista musím dštít oheň a síru, že duchovenstvo nemá co zpívat první nešpory Navštívení (navíc nešpory naprosto nezákonné co do souladu s platnými liturgickými knihami) v době, kdy se letos měly zpívat první nešpory Nejsvětější Trojice; jako milovník pražského ritu naopak musím zavřít oči před všemi nesrovnalostmi co do kalendáře a liturgického práva a tetelit se blahem, že (mj. i) klerici českých diecésí veřejně zpívají nešpory podle středověkého pražského breviáře (srov. BP1502 322v).

[EDIT 3. 6. 2026] Doplňuji časovou osnovu záznamu:

• 00:00 úvodní verš (slavnostní nápěv)
• 01:00 první antifona Exsurgens Maria a žalm Laudate, pueri, Dominum
• 05:04 druhá antifona Et factum est a žalm Laudate Dominum, omnes gentes
• 07:11 třetí antifona Exclamavit Elisabeth a žalm Laudate Dominum, quoniam bonus est psalmus
• 11:48 čtvrtá antifona Et unde mihi hoc a žalm Lauda, anima mea, Dominum
• 16:17 pátá antifona Et beata, quae credidisti a žalm Lauda, Ierusalem, Dominum
• 19:42 capitulum
• 20:22 responsorium Magnificat anima mea Dominum s veršem a doxologií
  • 24:09 tropus Mater Christi veneranda
• 25:28 hymnus Assunt festa iubilea
• 27:58 veršík Fecit mihi magna Dominus
• 28:08 antifona O quanta vis amoris a Magnificat
• 33:10 orace

Kdo je zvyklý jen na pokoncilní breviář, bude se při poslechu těch nešpor divit, kde je otčenáš a přímluvy (nikde) a proč na začátku chybí hymnus (protože do liturgické reformy v nešporách nebyl písničkou na úvod, kterou z něj dělá VPDMC 42, a zpíval se až před Magnificat). Choralistu nejspíš překvapí nápěvy žalmů, jejichž kadence se od dnes obvyklých citelně liší.

Kdo je zvyklý na oficium římské předkoncilní, možná se ošklíbne, že se tu svátek Navštívení slaví sice se středověkými texty, ale podle pokoncilního kalendáře - a tedy o měsíc dříve, než bylo po většinu jeho existence obvyklé. Všimne si, že repertoár zpěvů je jiný, než byl pojat do římského breviáře, ale tam i onde antifony k žalmům tvoří číselnou řadu podle modů. To, že se v prvních nešporách svátků zpívají žalmy začínající slovem Laudate nebo Lauda, bylo obvyklé v řadě předtridentských breviářů, ne však v tom kuriálním, který se stal základem potridentského breviáře římského. (Psalmodii prvních nešpor svátků postavenou z žalmů Laudate právě s odvoláním na širokou předtridentskou mimořímskou tradici zavedl pokoncilní breviář, srov. VPDMC 134, ale když jsou v každých nešporách žalmy jen dva, není to příliš nápadné, a v překladu do češtiny je to patrné ještě méně.) Podobně responsorium zpívané ve svátečních nešporách po krátkém čtení. Roztomilým detailem, dnešní liturgické praxi ještě mnohem cizejším, je na konci responsoria tropus Mater Christi veneranda: nejde jen o nějaký neoficiální nebo polooficiální přílepek - řada podobných písničkových vycpávek byla zcela oficiálně zahrnuta v pražském breviáři spolu s rubrikami regulujícími způsob použití (srov. BP1502 324v).

Kdo měl někdy něco společného s cisterciáky, tomu by třeba také mohl být povědomý (jen) text antifony k Magnificat O quanta vis amoris (Antiphonarium Cisterciense, Westmalle 1948, s. 248).

Poprvé jsem ji slyšel před lety v Novém Dvoře, snad na závěr matutina, v den, který určitě neměl se svátkem Navštívení nic společného, a byl to jeden z těch vzácných momentů, kdy skvěle interpretovaný a co do textu dobře srozumitelný liturgický zpěv v posluchači bezmála působí to, o čem se zpívá.

Nezbytných pár hejtů: Divil jsem se závěru Tu autem, Domine, miserere nobis na konci capitula: třeba mě někdo středověkých pramenů znalejší usvědčí z omylu (resp. z prameny nepotvrzované zpětné projekce potridentských římských zvyklostí), ale pokud vím, touto formulí se uzavírají pouze čtení matutina (u kterých ji tištěné pražské breviáře dosti pečlivě uvádějí) a příp. krátká čtení (lectio brevis) - čtení v nešporách však není lectio brevis, nýbrž capitulum.
V rámci nešpor kompletně zpívaných je podivnou a rušivou anomálií recitovaný veršík (po hymnu). Snad kombinace úzkostlivého lpění na historické věrnosti nápěvů a nedostatku dobových bohemikálních pramenů s notovanými nápěvy pro veršíky? (Ale: vsadil bych boty, že použitý nápěv verše Deus in adiutorium bychom v rukopisech českého původu z Jenštejnovy doby také hledali marně.)
Konečně reklamuji po oraci chybějící Benedicamus Domino. Reklamoval bych před orací chybějící Dominus vobiscum ... Oremus, ale nemám teď pohotově neotřesitelný důkaz, že se i v pražském ritu orace v nešporách začínala přesně takto.

Závěrem nezbývá než vyjádřit přání, abychom se dožili doby, kdy se nešpory podle rubriky Kostela pražského nebudou zpívat jen na okraj vědeckých konferencí, ale alespoň párkrát do roka i v rámci běžného liturgického provozu v samotném Kostele pražském, nebo třeba i jen v nějaké nově zřízené pražské obdobě "mozarabské kaple" katedrály v Toledu.