Blog

Kronika zmeškaného: rok 2025

Moje kronika veřejně a se zpěvem slaveného oficia je v poslední době na informace skoupá, anžto se mi dlouhodobě nedařilo být ani jen některých význačnějších událostí v širším okolí bydliště očitým svědkem. I pro letošek tak jen stručné zprávy z druhé ruky:

K uvedení na trh nové knihy o ambrosiánském ritu (Valli N.: Stručné uvedení do ambrosiánské liturgie) pořádal institut liturgie.cz dne 27. května v Břevnovském klášteře přednášku autora, zarámovanou mší a nešporami v ambrosiánském ritu. Zatímco mši v tomto ritu v Praze údajně v minulých letech několikrát slavil jeden z místních augustiniánů, který k tomu má nebo měl osobní privilej, veřejné slavení ambrosiánských nešpor se zdá být (když pomineme dobu Karla IV. a jepičí život pražského kláštera sv. Ambrože) bezprecedentní. Já na jednorázové liturgické kuriosity podobného druhu hledím s rozpaky, ale kronikářskou zmínku si nepochybně zaslouží. Nakolik se dá soudit ze zveřejněné brožurky pro účastníky (viz stránku akce), šlo o nešpory z velké části zpívané, a to na tradiční nápěvy ambrosiánského chorálu a kompletně latinsky. Účastníci měli v ruce zrcadlový český překlad.

V souvislosti s úmrtím kardinála Duky doznaly potěšitelného dílčího vylepšení obřady pohřbu pražského arcibiskupa, když se na závěr dvoudenního výstavu těla zemřelého (tentokrát v kostele Všech svatých), v předvečer pohřbu, dne 14. listopadu večer, sešli zástupci všech kapitul pražské arcidiecése ke zpívaným nešporám z oficia za zemřelé. Podle fotek byly nešpory zpívány pravděpodobně česky a v Kšicově zhudebnění (soudě podle charakteristické úpravy not). Pohřeb diecésního biskupa nabízí prostor uskutečnit obřady křesťanského pohřbu úplněji, včetně prvků, na které běžně nebývají zdroje, a je tedy žádoucí, aby nechybělo ani oficium za zemřelé. V rámci obřadů kolem úmrtí kardinála Vlka před osmi lety jsem ho postrádal, letos mám radost, že došlo alespoň na ony nešpory.

V ideálním světě bych rád viděl i modlitbu se čtením a ranní chvály. Když je katedrála stejně otevřená minimálně hodinu přede mší, nabízelo by se zařadit je právě tady - ne nutně jako hlavní liturgický program předpokládající účast všech přítomných, ale jako polosoukromou, volitelné účasti příchozích otevřenou zbožnou náplň doby před začátkem mše (srov. v řadě kostelů obvyklý růženec přede mší), soustředěnou na chór a jeho bezprostřední okolí (popř. na jinou vhodnou část ohromného chrámového prostoru), zatímco v chrámové lodi se scházejí hosté a kostelníci dokončují poslední přípravy ke slavnostní mši. Dost možná by šlo o slavení na mnohem nižším stupni slavnostnosti, než bývají běžné kapitulní nešpory, vč. menšího podílu zpěvu, a nejspíš by bylo svěřeno nějaké skupině kněžstva, věřících a hudebníků, která nebude patřit k hlavním aktérům následné pohřební mše.

8. prosince bylo pondělí a při mimořádných kapitulních nešporách ze slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie byl do úřadu probošta Metropolitní kapituly uveden P. Zdenek Wasserbauer. Že jsem i tuto svatovítskou instalaci zmeškal, stále nevím, jak se v katedrále řeší kontakt hodinky oficia a právního úkonu (pro různá řešení odjinud viz zde na blogu štítek "instalace"). Z fotodokumentace se (stejně jako posledně) zdá, že formality instalace byly vyřízeny nejspíš ještě před úvodním veršem, ale to jsou samozřejmě stále jen dohady. Za povšimnutí stojí, že slavnost je vyzdvižena jako obzvlášť významná tím, že všichni kanovníci (mimo hosty z jiných kapitul) odívají pluviály. Dříve jsme to viděli např. o nešporách slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.

Předpokládám, že právě tuto výjimečnou ceremoniální ozdobu označují různé obměny fráze cappis utuntur (obvykle bez explicitního podmětu) nebo cappis utimur v rubrikách předtridentského pražského breviáře. Viz BP1502 f. 98r o slavnosti Narození Páně, f. 114r o Epifanii, f. 371r na sv. Václava a na vícero dalších místech.

[EDIT 31. 3. 2026] Ony nešpory byly výjimečně vysílány na webu katedrala.tv a jsou tam dostupné v záznamu. Instalace kapitulního probošta je opravdu zařazena před vlastní začátek nešpor jako samostatný obřad. Sestává z liturgického pozdravu (Pán s vámi!), proslovu děkana Pávka, čtení arcibiskupského dekretu o potvrzení kapitulní volby, vyznání víry, (latinské) přísahy věrnosti kapitule, (latinské) instalační formule, uvedení na (instalační formulí zmiňované) proboštské místo v chóru, písně Bože, chválíme tebe s připojenými veršíky a orací, blahopřání kapitulních zaměstnanců a předání klíče od korunní komory. Instalace nemá formální závěr, nový probošt opouští své místo v chóru, zaujímá místo předsedajícího a intonuje verš Deus, in adiutorium meum intende, kterým začínají nešpory.