Blog

Charakter oficia doby velikonoční

Už během loňské doby velikonoční - a letos znovu - jsem při zpívání ranních chval nebo nešpor častěji narazil na sestavu, kde jsou všechny tři antifony k žalmům smrtelně vážné a nějaké velikonoční radosti by se v nich nedořezal. Tohle že mají být velikonoční antifony? Mnohde to snad padá na hlavu mně, jako tomu, kdo antifonám psal nápěvy a nehleděl při tom dostatečně nejen na jednotlivý liturgický text, ale také na kontext celé hodinky a na příležitost. Mám však za to, že to není celé jen o mé nešikovnosti, ale přinejmenším zčásti už o textech samých.

Přiznávám, že dobu velikonoční nemám jakožto autor nápěvů pro Denní modlitbu církve moc rád - a může za to právě skutečnost, že má (jako jediná z liturgických dob) vlastní antifony k žalmům ranních chval a nešpor i pro férie všech čtyř týdnů žaltáře (z toho druhý a třetí týden se otočí dvakrát, zbytek se zpívá každý rok jen jednou), takže vposledku i každý všední den má podobné množství vlastních zpěvů jako menší svátky nebo dny vrcholných fází ostatních liturgických dob. Týden nebo čtrnáct dní se takový nápor vlastních textů dá ustát, ale šest týdnů v kuse je moc. Velikonoční antifony ze žaltáře tak byly řadu let v opravdu bídném stavu, protože jsem jim nestíhal věnovat potřebnou péči. Teď už snad jsou z nejhoršího jakž takž venku, ale stále patří v rámci korpusu k tomu slabšímu.

Ani v těsně předkoncilním římském oficiu (1911-1971) se o nedělích a fériích doby velikonoční nezpívaly běžné antifony z cyklu žaltáře, ale antifony k žalmům byly vyřešeny jinak: v denních hodinkách - včetně ranních chval a nešpor - se celá psalmodie zpívala vždy pod jedinou antifonou s textem z opakovaných aleluja (jak je to dodnes zachováno v modlitbě uprostřed dne a v kompletáři), v matutinu byla podobně jedna alelujatická antifona na každý nokturn. (S výjimkou matutina nedělního, které mělo, podobně jako dnes, "epické" antifony o vzkříšení, ale také vždy jen jednu na každý nokturn.) Nápěv alelujatické antifony byl postaven podle obvyklé antifony k prvnímu žalmu dané hodinky, takže se zpěvák pro dobu velikonoční neučil úplně novou sadu antifon k žalmům, ale zpíval v zásadě již známé nápěvy, jen poupravené pro jiný text. Jako příklad antifona z kompletáře a její velikonoční varianta:

AR1912, s. 47. (Daná alelujatická antifona je zahrnuta i v našem materiálu pro kompletář.)
K obrázku přikládám zdrojový kód (pro LilyPond).

V potridentském římském oficiu (až do r. 1911) platil ve většině hodinek systém popsaný výše, ale ranní chvály byly uspořádány jinak: žalmy před starozákonním kantikem se zpívaly pod jednou alelujatickou antifonou, žalmy po starozákonním kantiku pod druhou alelujatickou antifonou, kantikum samo pak mělo antifonu textovanou. Alelujatické antifony ranních chval sice nebyly složeny na nápěvy obvyklých nedělních antifon ze žaltáře, ale dané tři antifony se zpívaly o všech nedělích i fériích po celou dobu velikonoční (protože psalmodie ranních chval byla neměnná), takže byl repertoár velikonočních antifon ještě skromnější než ve výše popsané další historické etapě.

Pár let zpátky, když jsem předkoncilní oficium každodenně zpíval, stěžoval jsem si tu, jaká je to strašná nuda. Opravdu, pro toho, kdo je zvyklý na psalmodii členěnou antifonami, které se starají o rozmanitost tónin, střídání forem a často kladou akcent liturgickému čtení toho kterého žalmu, doba velikonoční znamená šest (do r. 1955, tedy dokud se Nanebevstoupení slavilo s oktávem, pět) týdnů liturgicko-hudebního suchopáru vlivem dlouhé souvislé nestrukturované psalmodie a bezobsažných alelujatických antifon. Nemluvě o tom, že když antifona udá namáhavější žalmový nápěv (třeba je to jenom můj problém, ale odjakživa je pro mě hlasově namáhavý tonus VII s tou tercií nad recitační tón v mediaci), zpívat na něj pět dlouhých žalmů v kuse je dřina a otrava.

Vlivem výše řečeného jsem v letech zpívání předkoncilního oficia měl v době velikonoční víc než kdy jindy sklon vzít to co možná šupem. Ale přeci těch šest týdnů krát čtyři roky dalo dohromady dobu dost dlouhou na to, aby se naskytly i světlejší chvilky a s nimi třeba náhled, že těch každoročních několik týdnů, kdy se oficium zpívá ve tvaru hudebně jednotvárném a s významuprázdnými (nebo, chce-li mě čtenář poučit, že aleluja přeci není prázdné slovo, ale hebrejská výzva k chválení Hospodina, tedy co do významu extrémně monotónními) antifonami, nabízí příležitost modlit se žalmy v jejich monumentalitě, samy o sobě, jak v bibli stojí, bez liturgického předznamenání.

Tento náhled mi pomohl s oficiem doby velikonoční konstruktivněji vycházet, ale že bych ho někdy začal mít opravdu rád říci nemohu. Tak mám docela dost pochopení pro to, že když reformátoři dostali volnou ruku k přestavbě breviáře, právě i na době velikonoční se vyřádili dosyta: dosavadní rozvrh antifon k žalmům je v Liturgia horarum zachován jen v modlitbě uprostřed dne a kompletáři (a s úpravou v nedělní modlitbě se čtením), zbytek byl úplně přepracován. Ve feriální modlitbě se čtením se začaly zpívat stejné antifony jako během roku, akorát s připojeným aleluja; v ranních chválách a nešporách pak má každý žalm i kantikum vlastní antifonu, která usiluje nabídnout jeho velikonoční čtení. Výše kritisovaná jednotvárnost a únavnost tak byla odstraněna. Přineslo to však jiné potíže: repertoár vlastních zpěvů doby velikonoční tím mohutně vyrostl do šířky, což činí náročným nejen jeho zhudebnění (o čemž v úvodu článku), ale také jeho zvládnutí zpěváky.

Zároveň změna pojetí antifon k žalmům výrazně proměnila celkový charakter velikonočního oficia. Tradiční velikonoční psalmodie, omezující se na jedinou antifonu super psalmos, a navíc ještě alelujatickou, byla charakteristickým rysem, zřetelně vydělujícím dobu velikonoční z celku liturgického roku. Také velikonočním antifonám k žalmům nebylo možné vyčítat nedostatek radostného jásotu - kterého nebylo docilováno výběrem zvláštních velikonočních textů, ale naopak rezignací na texty a omezením se (s výjimkou antifon k evangelním kantikům) na prozpěvování aleluja, jakéhosi citoslovce Boží chvály. Pokoncilní reforma obě tyto výrazné formální zvláštnosti ruší. Specifický charakter velikonočního oficia je tak setřen či nivelisován - doba velikonoční se stává prostě jen další z liturgických dob, které mají vlastní antifony, a pokud něčím vyčnívá, tak zejména jejich množstvím.

Když jsem si na obě dosavadní řešení velikonočních antifon k žalmům důkladně postěžoval, slušelo by se závěrem navrhnout cestu vpřed. I probraným nevýhodám navzdory by mi přišlo žádoucí vrátit se k tradičnímu schematu. Chápu, že závazný návrat k alelujatickým antifonám super psalmos pro všechny hodinky by nejspíš nevzbudil moc nadšení u těch, kdo oficium obvykle recitují a zpívají ho jen výjimečně nebo nikdy. Ale dovolit alelujatické antifony alespoň jako volitelnou alternativu k nynějším velikonočním antifonám ze žaltáře by bylo významným krokem k tomu, aby zpívané velikonoční oficium bylo co do šíře repertoáru rozumně zvládnutelné. Vedle hudebně-pragmatického hlediska je tu ve hře i onen tradiční charakter velikonočního oficia: doba velikonoční jako doba prozpěvování aleluja.

Pro latinské zpívané oficium tento návrat částečně provedl dokument Ordo cantus officii. Ve své první verzi z r. 1983 nahrazoval alelujatickými antifonami všechny antifony nedělní i feriální psalmodie. Postupoval však podle zásady, že se nikdy nezpívá pod jednou antifonou zároveň žalm a kantikum (srov. výše ranní chvály až do r. 1911), takže ranní chvály měly pro každý žalm i kantikum extra alelujatickou antifonu (protože starozákonní kantikum je uprostřed mezi dvěma žalmy), v nešporách se pod jednou antifonou zpívaly oba žalmy a pod druhou novozákonní kantikum. Aktuálně platná verze OCO z r. 2015 už má extra antifonu pro každý žalm i v nešporách a pro starozákonní i novozákonní kantika nemá antifony alelujatické, ale textované. Alelujatické antifony jsou vybírány z toho, co existující chorální repertoár nabízí, bez starostí o to, jestli nápěv odpovídá celoroční antifoně toho kterého žalmu. V chorálním oficiu podle OCO tak je zachován charakter doby velikonoční jako doby zpívání alelujatických antifon, ale je oslabena (1983) a později zcela opuštěna (2015) strukturní zvláštnost (antifona super psalmos i ve velkých hodinkách) a není dána žádoucí snadnost plynoucí ze znovupoužití melodií běžných antifon ze žaltáře.