Blog

K novým temným hodinkám pro Velikonoční festival duchovní hudby

Mimořádný úkaz na domácím (a pravděpodobně nejen domácím) hudebním nebi: rozsáhlý cyklus nově zhudebněných zpěvů oficia rozdělených mezi šest skladatelů. Příznačné ovšem je, že nevznikl pro provedení liturgické, nýbrž koncertní (které proběhlo v Brně v rámci letošního Velikonočního festivalu duchovní hudby), a že libreto neposkytla "unica espressione della lex orandi del Rito Romano", ale breviář předkoncilní, resp. tradiční (a v případě temných hodinek mimo veškerou pochybnost opravdu starobylé) texty římského oficia.

Podle všeho ten počin nebyl míněn jako slovo do aktuálních "liturgických válek", a ani jsem nezaznamenal, že by ho jako takový někdo zkoušel číst. V minulých ročnících Velikonočního festivalu byly uváděny cykly zpěvů temných hodinek ve zpracování starých mistrů, a letos zkrátka svými hlasy do staletého proudu hudební tradice přispěli skladatelé současní. A přeci to mluví samo o sobě - lidé možná mlčí, ale křičí kamení: že když se římská církev před půlstoletím vzdala své tradiční liturgie, vzdala se něčeho hodnotného a silného, za co rituální designéři Consilia nedali - a ani nemohli dát - adekvátní náhradu. Že to, co se František, Roche a spol. v posledních letech tak usilovně snaží zašlapat do země, zjevně má (i) člověku dnešní doby co říci. Že přenechat (nejen) to velkolepé rozjímání o utrpení Páně, jakým starobylé temné hodinky jsou, musejní péči dirigentů a festivalových ředitelů, a v liturgii církve ho (paušálně a silou) nahradit nově sestaveným povinným minimem modlení pro kněze, prostě nebyl dobrý nápad, a úkolem pro naši generaci - nebo pro ty, které přijdou po nás - zůstává zjednat nápravu.

Není špatné poskytnout duchovenstvu výrazně zkrácené a - pro mě za mě - třeba i podle vkusu vlivných liturgiků z konce šedesátých let nově sestavené - povinné minimum modlení. Špatné je, když se z takového nově sestaveného povinného minima udělá "unica espressione della lex orandi del Rito Romano."

Pro nové oficium (ani na texty nového oficia) pochopitelně nikdo velkou muziku nepíše - a ani by to dost dobře nešlo. Nějaký příznivec kurzu nynějšího pontifika by sice mohl říci "beztak je to všechno jen o setrvačnosti a o penězích!", plácnout se přes kapsu a vypsat štědrou odměnu za umělecké zpracování hodinek pokoncilních. Ale kolik by se v tom neutopilo peněz a skladatelského úsilí, opravdu nahradit staré temné hodinky takto nelze, prostě protože jejich pokoncilní náhrada pro větší hudební dílo neskýtá ani dostatečně velkou plochu, ani dost emocionálního náboje.