Antifonář: jak a kam dál
Projekt In adiutorium jsem si dlouho představoval tak, že připravím nápěvy pro všechny antifony a krátká responsoria Denní modlitby církve, pak hotové zpěvy znovu projdu, opravím, co se napoprvé nepovedlo, celý korpus trochu učešu, aby byl v mezích možností koherentní, a bude hotovo. Když Pámbů dá, vydá se tiskem v nevelkém nákladu český antifonář. Ale od okamžiku, kdy jsem vyhlásil úplnost zhudebnění zpěvů breviáře, uplyne napřesrok deset let, a na nějaké dokončení zatím vůbec nelze pomýšlet. Stále každý rok dělám vysoké desítky až stovky oprav, ve frontě na revizi čekají stovky zpěvů, které jsem si označil kvůli vážným nedostatkům, a i když se snažím z té fronty průběžně ukrajovat, stále do ní přibývají nové. Co se jeden rok zdálo dobré, již o rok později se často jeví chatrné a hrubě nedostatečné. Některé antifony vystřídaly během let čtyři a více verzí nápěvu a stále to není ono. Jiné se léta zdály být v pořádku, ale nyní již citelně zaostávají za vývojem zbytku korpusu.
Možná bude věci přiměřené odpoutat se od cílové představy dokončení projektu jako cílového bodu, kterého mohu já dosáhnout. Možná bude projekt In adiutorium "dokončen" jenom tak, že mi ho v určitou chvíli vezme z rukou běh života, nebo že korpus zpěvů v nějakou chvíli vezme, zrediguje a vydá někdo jiný. Kam až dohlédnu, pro mě se zatím jedná o práci bez konce.
Možná bude věci přiměřené přestat se na projekt In adiutorium dívat jako na psaní knihy nebo vytváření uměleckého díla (že nejsem žádný umělec ostatně nikdy nebylo žádné tajemství) a přijmout i co do cílových představ, čím můj projekt skoro odpočátku je v rovině použitých prostředků, pracovních postupů a autorského přístupu: nápěvy se obvykle nerodí jako notový záznam (ať už rukopisný, nebo ve vizuálním notačním softwaru), ale jako strukturovaný zápis (zdrojový kód) ve vhodném umělém jazyce, ze kterého pak noty generuje sázecí software. Historie změn zdrojového kódu je samozřejmě zaznamenávána ve vhodném verzovacím systému. Při práci mi pomáhá řada softwarových nástrojů, které jsem si za tím účelem během let připravil; automatisované jsou mj. i základní kontroly koherence korpusu ("testy"!).
Vzniká a existuje to způsobem charakteristickým pro software, vypadá to (ve zdrojové podobě) jako software, ... není to software? -- Samozřejmě není, ale podobnost je nemalá. Pro software pak je typické, že zpravidla není nikdy zcela dokončen, ale buďto je vyvíjen (příp. alespoň udržován a záplatován), nebo je opuštěný, zastaralý a mrtvý. Nespěje k jediné konečné podobě, ale průběžně produkuje pro širokou veřejnost určené artefakty, jednotlivá vydání, která obvykle během let vytvoří dlouhou číselnou řadu.
To nebudiž čteno jako pokus vymluvit se z toho, že projekt českého antifonáře svou nekonečnou délkou a nevalnými výsledky selhal. To je neoddiskutovatelné a já se před tím neschovávám. Zároveň však mám za to, že se korpus zpěvů vyvíjí v zásadě dobrým směrem, dává mi smysl v práci pokračovat, a tak hledám, jak projekt nově a lépe uchopit.
Uznávám, že pro korpus chorálních zpěvů není životní cyklus na způsob softwarového projektu příliš vhodný, protože nejde o instrukce pro stroje, ale pro lidské interprety, a navíc s určením pro sféru rituální, která bytostně tíhne ke stabilitě a ustavičné změny jí (nejen v rovině ryze praktické) nesvědčí. Ale snad se i pro to dá z přijetí skutečné povahy projektu odvodit přijatelné řešení: připravovat antifonář po způsobu opensource softwarového projektu znamená neodkládat sazbu uceleného liturgického zpěvníku na dobu, kdy nápěvy budou hotové (protože dost možná opravdu hotové nebudou nikdy), ale připravit ji hned a v rozumných časových rozestupech (řekněme jednou za rok nebo dva) vydávat novou vylepšenou verzi, přičemž staré verze (a zdrojové kódy, z nichž byly vygenerovány) zůstanou trvale přístupné. Tak se každý, kdo by se rozhodl zpívat oficium podle našeho antifonáře, může rozhodnout, zda vůbec a jak často bude "instalovat aktualisace", a nebude hrozit, že co si jednou stáhne a vytiskne, při pozdější potřebě dalších výtisků už nenajde, protože se mezitím spousta nápěvů změnila. Bude stačit stáhnout a dotisknout stejnou (z tiráže výtisků snadno identifikovatelnou) verzi.
Praktikům liturgického provozu se možná z vidiny tlustého zpěvníku, který co rok nebo dva vychází ve výrazně přepracované podobě, udělá mdlo. Ale vzhledem k tomu, že zpívané oficium (navíc s českými prokomponovanými antifonami) je stále záležitost raritní a nějakého významnějšího rozšíření našeho antifonáře zatím není důvod se obávat, mám za to, že naznačený způsob jeho vývoje žádné opravdu zhoubné účinky mít nebude. Až z něj začnou pravidelně zpívat české a moravské katedrály a významnější kláštery (LOL), bude samozřejmě čas životní cyklus projektu přehodnotit.
Suma sumárum: Antifonář (snad) v delším časovém horizontu bude, i známým nedostatkům nápěvů navzdory. Pro nejbližší léta ale nejspíš jen v elektronické podobě, uzpůsobené jak pro zpívání přímo z obrazovky, tak pro tisk po vlastní ose. (Pokud budou centrálně k dostání fysické výtisky, tak nanejvýš prostřednictvím některé ze služeb print on demand, a tedy v nepříliš výhodném poměru ceny ke kvalitě tisku a vazby.)