Blog

Na okraj přednášky "Antifony v liturgii hodin"

P. Vojtěch Novotný: Antifony v liturgii hodin. (Záznam přednášky z Letní školy liturgiky 2022 zveřejněný na YouTube kanálu Liturgie.cz.)

Když se začaly objevovat vybrané zveřejněné přednášky z loňské Letní školy liturgiky, tuhle jsem vyhlížel, protože téma je mi zvlášť drahé. A vyslechnuv ji, nevydržím nechat její obsah bez komentáře. To, s jakou chutí a zaujetím okopávám kotníky úspěšnějších lidí, mi asi úplně ke cti neslouží, ale co už.

---

03:36 "Kdybyste sečetli, kolik je tam těch antifon, víte, kolik by vám vyšlo? Řádově? -- Tak je to přes tři tisíce!" To je číslo oproti tomu, co o počtu antifon v pokoncilním breviáři vím já, značně nadsazené.

Hervé de Broc se, pravda, nevyjadřoval přímo k otázce, kolik antifon obsahuje breviář, ale zkraje devadesátých let uvedl (Notitiae 1990, s. 36), že pro potřeby pokoncilního římského antifonáře jich v Solesmes ze starých chorálních knih vybrali a revidovali zhruba dva tisíce.

Zdrojový kód projektu In adiutorium, kromě toho, že se z něj generují noty, je také užitečný jako úplný korpus zpěvů Denní modlitby církve ve strukturovaném (a tudíž strojově zpracovatelném) formátu. Moje pracovní databáze, kde mám všechny zpěvy naimportované (její zdrojový kód pro případné zájemce zde), hlásí, že antifon je v korpusu 2530. Do toho nejsou započteny ty, které ve zdrojovém kódu nemají plnohodnotný notový zápis, protože jsou buďto druhými výskyty v cyklu žaltáře (týká se těch antifon, které se opakují pravidelně každé dva týdny), nebo jsou součástí formuláře památky, která má vlastní jen antifony k evangelním kantikům a tyto jsou bez úprav přetištěné z příslušného commune. (Pro takové formuláře obvykle nezakládám zvláštní notový materiál.) To jsou ale celkem jen desítky kusů, rozhodně (zdaleka) ne 500+.

Výsledné číslo by mohlo být naopak ještě o pár stovek nižší, kdybychom se rozhodli započítat každý unikátní text jen jednou. A kdybychom dále odečetli antifony z propria českých a moravských diecésí, nebyli bychom příliš daleko od onoho výše uvedeného čísla ze Solesmes.

Jak přednášející ke svému číslu dospěl? Snad je výsledkem započítání všech výskytů všech antifon ze všech čtyř svazků, včetně toho, že v každém svazku se opakuje žaltář, společné texty o svatých, a částečně se překrývá sanktorál. Nebo byl použit nějaký breviář s opravdu bohatým národním nebo řádovým propriem.

06:32 "Ponechme stranou, že ty modlitby k žalmům ještě ... vlastně ... moc se nepoužívají ... nebo nejsou hotové." "Moc se nepoužívají" je hezký eufemismus pro liturgické texty, které i půl století po vydání reformovaného breviáře zůstávají neuskutečněným plánem.

14:28 "... celých těch 150 žalmů bylo rozděleno ne do jednoho týdne, ale do čtyř týdnů ..." Asi jsem s tím únavný, když je to věc dobře známá, ale dokud muži církve nepřestanou opakovat tradiční mantru o tom, jak se v liturgii hodin modlíme "celých 150 žalmů" (nebo dokud nová reforma breviáře nezařídí, aby to opět byla pravda), považuji já za správné opakovat, že už přes 50 let římská církev recituje žalmů jen 147 (a ještě ne celých, VPDMC 131), přičemž za čtyři týdny se jich v liturgickém mezidobí neodříká víc než 144 (VPDMC 130), ve zvláštních liturgických dobách 146 (tady počty nejsou úplně přímočaré, kvůli tomu, jak se řada žalmů v cyklu žaltáře vyskytuje opakovaně v různých dnech a hodinkách, což se týká i většiny těch, které alternují s žalmy vyhrazenými pro zvláštní liturgické doby).

V praxi ovšem odříkání žaltáře za čtyři týdny zůstává jen abstraktním ideálem. Souvislé čtyři týdny, kdy cyklus žaltáře není narušen svátkem nebo památkou se svátečními žalmy, se vyskytnou jen jednou za několik let v době postní, nejbližší v letech 2026 a 2032. (Pro zájemce skript, který tuto otázku zkoumá.)

14:36 "... že tam byly různé nové prvky: že modlitba se čtením obsahuje modlitbu z církevních otců, ne jenom z Písma ..." Tady nerozumím, o čem je řeč. V modlitbě se čtením se "z církevních otců, ne jenom z Písma" samozřejmě čtou lekce, ale kdo píše disertaci o breviáři, nepochybně zná alespoň základní obrysy dějin římského oficia a dobře ví, že patristické lekce patří vedle lekcí z Písma ke stěžejním součástem matutina odnepaměti. O žádnou pokoncilní novinku se nejedná.

15:19 "... nový překlad Písma svatého. Z Vulgáty, která se používala po staletí, tak ta byla revidována na přání papeže Jana Pavla II. a vyšla Nová Vulgáta." Když Jan Pavel II. v roce 1978 nastoupil úřad, komise pro vydání Neovulgáty měla za sebou už třináct let usilovné práce. Nový latinský překlad bible pro potřeby reformované liturgie nechal připravit Pavel VI., komisi za tím účelem zřídil v listopadu 1965. (Pro literaturu viz bakalářku, s. 27.) Za pontifikátu Jana Pavla II. bylo dílo akorát dokončeno, poprvé souborně vydáno a následně aplikováno v nových typických vydáních liturgických knih.

S charakterem Neovulgáty jakožto revize Vulgáty je to složitější a v různých knihách bible různé, protože zadání znělo při zachování rozumně zachovatelných čtení a jazykového charakteru Vulgáty připravit latinský překlad podle zásad moderní biblistiky, tedy založený na předloze, která se od předlohy Vulgáty v některých knihách podstatně liší. Ale je pravda, že třeba o žaltáři, jako biblické knize pro oficium obzvlášť důležité, jako o revizi vulgátního/Galikánského žaltáře mluvit beze všeho lze. Ovšem o revizi zásadní, protože překlad pořízený původně z řecké Septuaginty je revidován tak, aby reprodukoval hebrejský masoretský text.

28:40 "Některé antifony nejsou biblické. [...] v úterý prvního týdne v nešporách Hospodin dal vítězství svému pomazanému." Co je na ní nebiblického? V Denní modlitbě církve se jedná o doslovný citát Žalmu 20, 7; v latinské předloze (Tribuit Dominus victoriam Christo suo) sice nejde o doslovný citát, ale těsný vztah k žalmu je i tak v rovině obsahu a slovní zásoby dostatečně zřetelný. Jde o ten typ antifony, který výpověď starozákonního textu drobně posouvá, dotahuje či doplňuje a tak nabízí perspektivu jeho křesťanského čtení. Srov. jak je o podobných případech řeč dále v přednášce, čas 41:54.

... i když v tomto konkrétním případě mnohem spíš než o posun ve smyslu specificky křesťanského čtení žalmu jde o citát z žalmu podle hebrejského textu (srov. Psalterium Pianum: Iam novi Dominum tribuisse victoriam uncto suo... a moderní překlady žalmu 20,7 do živých jazyků), zatímco neovulgátní znění žalmu se v daném verši drží tradičního čtení Galikánského žaltáře. To je zvláštní úkaz a bylo by zajímavé mít možnost zeptat se na okolnosti vzniku této "antifony iuxta hebraeos" toho nebo těch, kdo v její formulaci měli prsty. Jde o zapomenutý neaktualisovaný citát ze starší pracovní verze neovulgátního žaltáře? Nebo text antifony vědomě míjí oficiální latinský překlad žalmu a sleduje hebrejský text s ohledem primárně na překlady do národních jazyků?

[EDIT 6. 6. 2023] Tvrzení, že výše diskutovaná antifona "není biblická", by snad mohlo být založeno na práci primárně s italským breviářem a nedostatečném zohlednění jeho rozdílů vůči latinské předloze a vůči české verzi, z níž byly citovány příklady. Odpovídající italská antifona Esalta, o Dio, il tuo Cristo e noi canteremo la sua vittoria není překladem z latiny, ale volným výtvorem překladatelské komise. I zde je samozřejmě dobře zřetelný vztah k textu žalmu, ale každopádně platí, že antifona není biblickým úryvkem.