Ke směrnici ČBK o liturgické hudbě
23.4.2023 20:50 | kategorie: Rubriky | štítky: Sekce pro mládež ČBK | Komentáře
- Směrnice ČBK pro používání liturgické hudby při bohoslužbách, zvláště ve vztahu k mládeži, Praha: ČBK 2015, 49 s. (fialová řada ČBK, č. 37)
- Směrnice ČBK pro používání liturgické hudby při bohoslužbách, zvláště ve vztahu k mládeži, Praha: Sekce pro mládež ČBK 2016, 68 s. (celobarevná grafická úprava, nemá číslované odstavce)
Zásady pro výběr liturgické hudby a zpěvů
Dokument reagující na diskuse o sacropopu/folku/rocku/... a jeho místě v bohoslužebném životě církve pochopitelně nevěnuje liturgii hodin moc velkou pozornost. Jediným skutečným předmětem sporů je uplatnění tkzv. rytmické hudby při mši. O rytmických nešporách nikdo nikdy neslyšel, tudíž se o ně nikdo nehádá. Pro úplnost však dokument po podrobném pojednání hudební stránky mše v jednom odstavci shrnuje také problematiku slavení ostatních svátostí a denní modlitby církve:
d) Zásady pro výběr zpěvů k jiným liturgickým slavením
39. Co bylo výše řečeno o liturgické hudbě pro slavení mše svaté, platí analogicky pro slavení dalších svátostí a denní modlitby církve. Je třeba vybírat zpěvy se zřetelem na liturgickou dobu slavení a dávat přednost textům, antifonám a žalmům, které obsahují příslušné liturgické knihy, nebo se těmito zpěvy inspirovat. Je třeba též pamatovat na aktivní účast věřících.
Tady nezbývá než konstatovat, že dokument nereflektuje zásadní rozdíl v liturgickém zákonodárství mezi hudební stránkou mše a oficia. Zatímco Všeobecné pokyny k Římskému misálu počítají s dalekosáhlým uzpůsobením výběru zpěvů mešního propria (VPŘM 367 a články, na něž odkazuje), v denní modlitbě církve jsou možnosti legální záměny liturgických textů mnohem omezenější (VPDMC 49.244-252). Jediným zpěvem, pro který biskupské konference mají pravomoc schvalovat alternativy a autonomně tak rozšiřovat repertoár textů oficia, jsou responsoria ranních chval a nešpor (VDPMC 49). V úvahu nepřichází ani náhrada hymnu volně vybranou písní, která nefiguruje v žádném z oficiálních hymnářů. Když Směrnice i pro denní modlitbu církve počítá s volným výběrem zpěvů a volným skládáním nových, podobně jako pro mši, vposledku nejde o nic jiného, než úřední vyhlášení tolerance k porušování celocírkevně závazných liturgických předpisů.
Někdo by mohl na základě extensivního výkladu VPDMC 245 a 274 namítat, že ve skutečnosti se smí libovolně nahradit téměř libovolný text. Odpovídám, že povolení výběru náhradních antifon ve VPDMC 274 se podle všeho týká jen "bohoslužeb s latinským zpěvem", když se "dává přednost gregoriánskému chorálu" a některá antifona v tradičním repertoáru nefiguruje, nebo není dobře dostupná. Votivní oficia podle VPDMC 245 pak neznamenají texty volně složené pro danou příležitost, ale speciální formuláře řádně schválené pro použití jako votivní oficium (viz votivní oficia v propriích některých institutů zasvěceného života, u nás např. premonstrátů a dominikánů), příp. použití formuláře některého světce "z důvodu pouti nebo místního svátku nebo vnější oslavy" v jiný den, než na jaký připadá jeho oslava podle liturgického kalendáře.
Pokyny pro novou tvorbu
41. Na prvním místě je motivace – příčina, proč se skladatel rozhodne nový zpěv vytvořit. Ta by měla být vždy zakotvena v touze přiblížit Boží lásku druhým formou hudby, nikoliv zviditelnit své schopnosti. Duchovní zpěvy mají svým textem i hudbou přispívat k bližšímu setkání člověka s Bohem, mají být oslavou Boha a prohloubením modlitby. Hudba i text by tak měly v první řadě ukazovat na Boha a vést shromážděný Boží lid, aby zvláště při liturgii upřel svou pozornost na Boha.
To je prohlášení z nějakého jiného světa, jehož způsob uvažování je mi naprosto cizí. Projekt In adiutorium samozřejmě není "zakotven v touze přiblížit Boží lásku druhým formou hudby", ani si nedělá přehnané iluze o tom, jak "přispívá k bližšímu setkání člověka s Bohem, je oslavou Boha a prohloubením modlitby".
V čem tedy zakotven je? Co je ta "příčina, proč se (rádoby)skladatel rozhodl něco přes 2000 nových zpěvů vytvořit"? – Je to přesvědčení, že zpěv k liturgii hodin bytostně patří (srov. VPDMC 270), že její slavení beze zpěvu je cosi neúplného, co volá po svém doplnění, že je třeba hledat adekvátní způsob, jak všechny ty texty, které se tradičně zpívají, i v národním jazyce zazpívat. A že je možné a vhodné orientovat se při pořizování hudební formy oficia v češtině podle tradičního tvaru chorálního oficia latinského.